Recenze a reportáže

Dvojrecenze nového nastudování “Jesus Christ Superstar” aneb návrat legendy


Nové uvedení legendárního muzikálu “Jesus Christ Superstar” patří společně s již odpremiérovaným “Robinem Hoodem” a světovým pohádkovým hitem “Mary Poppins” v MDB k trhákům letošního podzimu. Celý náš tým nechyběl na obou premiérách v Hudebním divadle Karlín a po delší době vám přinášíme dvojitou dávku recenzí. Přečtete si dva pohledy na nové nastudování, které víří emoce a rozděluje diváky na dva tábory.

Kamil Střihavka, Jaromír Holub a company

Pavel Košatka: “Ježíš” je technicky dobře odvedené dílo s dobrými výkony, ale bez nápadu a originality

Legendární představení v již nefunkčním Divadle Spirála a celý fenomén muzikálového “Jesuse” mě (i díky věku) minul. Samozřejmě, vydanou kompletní LIVE nahrávku znám nazpaměť vteřinu po vteřině a každý poslech se znovu podivuji nad vynikajícími výkony Kamila Střihavky, Dana Bárty a Báry Basikové. Městské divadlo Brno se svým nastudováním předvedlo slušné zájezdové představení, ale stále jsem čekal na “toho” Jesuse, kterého obdivuji z nahrávky. Částečně to splnily koncerty v Hudebním divadle Karlín, které byly vskutku famózní. Už tehdy se nenápadně v zákulisí šeptalo, že Karlín uvažuje o plnohodnotné divadelní verzi. A tu jsme konečně na premiérách 11. a 12. listopadu 2010 mohli zhlédnout!

Bylo by nesmyslné hodnotit geniální hudbu Andrew Lloyd Webbera a libreto Tima Rice v českém přebásnění Michaela Prostějovského, protože obojí je již tak známé (a zvláště našim čtenářům), že bychom plýtvali slovy. Hodí se poznámka, že oproti “spirálovské” verzi se v Karlíně hraje kompletní partitura, přibyla tedy jedna sloka v písni “Pilátův soud (39 ran)“, což byl pro některé diváky doslova šok. Lloyd Webberova hudba vyniká díky bravurní práci orchestru pod vedením energického Oty Balage (který také “Jesuse” hudebně nastudoval). Na mnou viděných premiérách (a jedné neveřejné generálce) byl zvuk vynikající, ovšem nelze přehlížet reakce diváků na internetu i několika mých známých, kteří byli ze zvuku zklamaní, protože orchestr významně přehlušoval zpěv. Za sebe ovšem nemohu soudit, spíše chválit. Znalci původního libreta si všimnou také několika kosmetických změn, například slovo “děvka” budete v písni “Zatčení” hledat marně či ve stejné písni se nově opakuje verš “Proč ten shon” (větší přiblížení k originálnímu libretu).

Bára Basiková a Kamil Střihavka

Režie nového nastudování se ujal americký režisér Gabriel Barre, který v karlínském divadle režíroval úspěšný muzikál “Carmen”. Ten inscenačně vynikal především barvitostí, efektní scénografií, davovými scénami, několika triky a zajímavými nápady. Barre se snažil tento osvědčený model zopakovat i u “Jesuse”, což se tolik nezdařilo. Diametrálně rozdílné představení zažívají diváci v přízemí a na balkonech. Zatímco z dolních řad sledujete docela povedené popředí, z balkonu je vidět celá hloubka jeviště, která je zcela nevyužitá a prázdná. Jakoby se “Jesus” topil v nekonečném prostoru, který je ještě zvětšen o zakryté orchestřiště. Jeviště je tedy skutečně obrovské a ani při těch největších davových scénách nedokáže velký ansábl vyplnit celý prostor, ba co víc, ani jeho polovinu. Z přízemí však tento problém zcela mizí.

Mnoho diváků muzikál zná, muzikáloví fanoušci jistě velmi dobře. Do divadla tedy nejdou za účelem zhlédnout celý nový muzikál, ale přímo divadelní nastudování známých písní. A v tom je právě úskalí Barreho režijní koncepce – nedokáže ničím upoutat a chybí mu nosné nápady. Naopak veškeré nápady se zdají spíše hloupé. Ať je to nesmyslné nucení představitele Ježíše lézt při nejtěžší árii “V zahradě getsemanské” po vysokém žebříku, dlouhý běh Jidáše jevištěm před písní “Zavržen na věky věkův” (což se na jeho výkonu samozřejmě odrazí”) nebo zbytečně násilnická a uřvaná předehra, to nejsou prvky, které by potěšily diváky (a ani herce). Největší originalitu předvedl Barre v “Songu krále Heroda“, ale bohužel jí bylo tolik, že scéna je natolik přeexponovaná, že překonala i scénky z bývalých televizních estrád. Ale ano, tato scéna dokáže zaujmout něčím neobvyklým, novým. Stínohra při písni “Pilátův sen” zase naráží na špatnou viditelnost a nesmyslnost. (Proč ukazovat znovu to, o čem se zřetelně zpívá?) Zajímavé je časté hraní mezi diváky, ale nemůžeme si nalhávat, že to je “NĚCO”, na co bychom čekali a co výrazně dílo oživí.

Václav Noid Bárta a Kamil Střihavka

Sólová čísla Máří Magdaleny jsou krásnými hudebními kusy, ať je to “Vše je tak jak má být“, “Co na tom je tak zlého” nebo “Psát od prvních řádků“. Ale tato čísla působí koncertním dojmem. Uprostřed prázdného jeviště s bodovým světlem se nedá ani při největší snaze interpretek vykouzlit nic víc než nudu a očekávání dalšího, snad živějšího čísla. Přitom třeba s efektním light designem by se dala vykouzlit zajímavá scenérie. Světelné nastudování Jozefa Celdera patří k českému nadprůměru, například “Poslední večeře” je v základu nasvícena velice dobře nebo zadní stěna jeviště je taktéž hezky barevně osvětlována. Ale chybí určitá dynamika, přizpůsobení různým etapám písní, zkrátka opět něco, co by více zaujalo.

Často jsem narážel na davové scény, ve kterých Barre velice úzce spolupracoval s choreografem Pavlem Strouhalem. Strouhal předvádí svou rutinní práci, některé choreografie jsou dobré, jiné na mě působily zcela bezvýznamně a uměle dosazené. Vrcholem klišé je tanec s listy při “Hosana“, včetně “listového” konce. I choreografie při první Jidášově árii “Jak ze sna procitám” spíše ruší a odvádí pozornost od interpreta. Často také vzniká na jevišti nekontrolovatelný chaos, který divák nemůže nikdy plně vnímat, takže z nádherné scény v chrámu zůstane jen zmatený pocit. Nápaditá je taneční vsuvka do “Songu krále Heroda“.

Kamil Střihavka a company

Výtvarné zpracování Mihaila Tchernaeva se dělí na dvě nesourodé poloviny. Scénografie je efektní, obsahuje dobré nápady (scéna ukřižování), ale také může být divácky nepřívětivá. Z krajů předních řad není vidět celá hloubka jeviště a diváci na druhém balkoně jaksi musí postrádat horní polovinu těla zpěváků na lávce (což je například celá píseň “Zemřít by měl“). Příliš se nepovedla kombinace jakéhosi industriálního stylu (opona, konstrukce) a historických prvků. Kostýmy sice vzhledem k tématu nemohou být příliš bohaté, ale Jidáš vypadá jak v apačském pyžamu, apoštolové taktéž přiběhli ze županové párty. Kostýmy při “Superstar” jsou pak zcela mimo můj vkus a kněží vypadají, jak kdyby vykradli šatník 4TETu.

Po tomto hodnocení inscenačního snažení tvůrců by se dalo vytušit, že se “Jesus” příliš nepovedl. Ale ono to vcelku všechno dohromady funguje, běžným divákům to bude bohatě stačit a díky americkému jménu režiséra si budou připadat, že jsou na Broadwayi (myslím, že člověk, který viděl nějaký úspěšný titul na Broadwayi či West Endu, bude mít odlišný názor). A ještě jednou musím podotknout, že z první řady přízemí a z druhého balkonu jsem sledoval úplně jiné představení, nešetřete tedy na vstupence, jestli si dílo chcete naplno užít!

Král Herodes Jiří Korn

Výkony interpretů jsou na velice dobré úrovni, snad až na jednu výjimku jsme neviděli nikoho vyloženě špatného, takže inscenační mezery dokážou místy i povedeně zaplnit. Začněme u postavy nejdůležitější, a to u Ježíše. A zřejmě i u nejdůležitějšího herce celé inscenace, Kamila Střihavky – legendárního Ježíše, bez kterého si mnoho lidí nedokáže muzikál představit. Stále je to ten “starý dobrý Kamil”, jen pokud posloucháte pět let jeho nahrávku ze Spirály, nelze si nevšimnout, že jeho hlas už není to, co býval, a při “Zahradě getsemanské” si sahá na samé dno, aby ony legendární výšky vyzpíval. Výsledkem toho je, že se celé představení dosti šetří, aby dokázal naplno odzpívat právě tuto píseň. Herecky je vynikající, má charismatu, které dokáže strhnout diváky i ostatní herecké kolegy. Střihavka nezklame, ale bylo by hloupé si nalhávat, že za ta léta je hlasově stále stejně excelentní a nejsou slyšet žádné rezervy. (Na neveřejné generálce jsme viděli také jeho mladého kolegu Michala Skořepu, nechceme však díky stádiu rozpracovanosti inscenace příliš hodnotit. Překvapil nás, pěvecky je dobrý, herecky se snaží, chybělo mu však to Střihavkovo charisma a náboj.)

Jidáš Václav Noid Bárta je vynikající. Ano, není to Dan Bárta, písně zpívá zcela jinak, ale velice dobře. Místy by se mu možná dala vytknout nesrozumitelnost, ale máme pocit, že s každým novým muzikálem je Noid hlasově stále lepší a lepší. Stejně tak s herectvím, které není jeho nejsilnější parketou, ale díky urputné snaze, charisma, přirozenému zápalu a nekonečné energii je radost ho sledovat. Navíc má unikátní zabarvení hlasu, které sice nesedne každému posluchači, ale já mu to baštím i s navijákem. Výborné!

Václav Noid Bárta

Máří Magdalena Bára Basiková je sázka na jistotu. Suverénní herecký i pěvecký výkon, který za ta léta (na rozdíl od Kamila Střihavky) neztratil ani špetku kvality. Dasha zase do role přináší něco nového, především pěvecky. Obě jsou kvalitními představitelkami této role, ale jak je řečeno výše, jejich písně díky inscenační prázdnotě příliš nevyniknou.

Umělecký šéf Hudebního divadla Karlín Pavel Polák se vrátil k roli Piláta Pontského. Pamatuji si ho jako dobrého Maria z “Bídníků”, ale již v “Angelice” mě svým výkonem doslova vyděsil. Pilát je bohužel stejný. Dala by se citovat Pilátova slova “Děsivý výraz má, hleďte jak se tváří.” Jeho urputná snaha o herecký výkon ho přivádí k přehrávání a podivným gestům. Pěvecky taktéž nenadchne, celkově tedy mezi ostatními kolegy nezáří.

Hravá role krále Heroda je alternována dvěma zcela odlišnými umělci. Jiří Korn předvádí svůj standardní pěvecký výkon, z průměru to vytahuje skvělým poťouchlým výrazem a svou “kornovskou barevností”. Ondřej Brzobohatý se zaměřil na hereckou složku (tu vypiplal k naprosté dokonalosti), zpěv odsouvá na druhou kolej a místy tak spíše zabarveně recituje do rytmu. Oba jsou skvělými představiteli této role, ani z jednoho nebudete zklamaní.

Pavel Polák a Kamil Střihavka

Kněží Lukáš Hynek-Krämer/Radek Seidl (Kaifáš) a Jindřich Vobořil/Jaroslav Klein (Annáš) jsou každý zcela rozdílní, ale výrazně špatný není ani jeden. Hynek-Krämer svým hlasem zaujme asi nejvíce, Seidl nemá na Kaifáše tak hluboký hlas, ale zase působí více věrohodně. Jindřich Vobořil má výhodu známosti ze Spirály, Klein se nám však zdál pěvecky lepší.

Apoštol Šimon Petr Jiří Mach na vytyčeném prostoru předvádí bezchybný výkon. Peter Sternáčik v roli Šimona Zelóta dokáže ve své písni energickým podáním diváky strhnout a jeho výstup patří k vrcholům první půle. Jaromír Holub, který alternuje obě role apoštolů, je sice lepší než Jiří Mach, ale dokáže zaujmout méně než Strenáčik. Nelze tedy narazit na špatnou alternaci, všichni pánové jsou velice dobří.

Velké uznání si zaslouží také company, která je v Jesusovi opravdu velká a především živě zpívá sbory, žádné halfplaybacky (kéž by to byla samozřejmost a nemuseli bychom to vyzdvihovat jako unikátní jev). Skvěle spolu ladí, jednotlivá pěvecká sóla zní dobře a většina podává dobrý herecký výkon. Tanečně taktéž není co vytknout. Zajímavé je sledovat, jak často a rychle se company musí převlékat, někdy se to zdá i celkem nereálné, ale zvládají to.

Poslední večeře

Co dodat na závěr této recenze? “Jesus Christ Superstar” je dílo s obrovským potenciálem, který se Karlínu podařilo využít jen na 50%. Angažováním hvězd legendární inscenace má úspěch zaručený, tvůrčí tým v čele s Gabrielem Barrem nepřinesl do díla dostatek zajímavých nápadů a prvků, které by výrazně vynikly. V Praze se jedná o nadprůměrné muzikálové dílo, které stojí za návštěvu, ale cenu Tony by za tohle na Broadwayi Karlín asi nezískal.

.

Druhý pohled Ondřeje Doubravy

Hudební divadlo Karlín přišlo s umístěním více než čtyřicet let(!) mladé rockové opery Andrewa Lloyda Webbera a Tima RiceJesus Christ Superstar” do svého repertoáru zdá se právě včas. Od legendárního prvního pražského nastudování (1288 repríz v letech 1994-1998) už uběhla tak dlouhá doba, že fanoušci rádi odhodili “Spirálovský komplex”, který se mohutně projevoval proti druhému nastudování v Městském divadle Brno… Však si HdK pojistilo všechny možné faktory.

Kamil Střihavka a nápor davů

Hned na začátek se sluší uvést, že jsem novou inscenaci měl možnost vidět v syrovém stavu ještě před první veřejnou generálkou a vůbec celkově mírně nahlédnout do zákulisí, kde to bude jen trochu zajímavé (což minimálně u jednoho místa předpokládám), přinesu menší srovnání.

Je určitě dobrým tahem, že se spojila alespoň část původního týmu, největší změnou je pochopitelně scénografie a kostýmy Mihaila Tchernaieva, obojí je na první pohled značně nezvyklé, ale následně bez problémů funkční a efektní. Nedoporučujeme však krajní místa díky přítomnosti postraních žebříkových věží a místa na balkonech díky lávkám.

Přebásnění Michaela Prostějovského doplňované již pro Brno a hudební nastudování Oty Balage se dočkalo jen kosmetických nebolestivých úprav. Obě tyto složky jsou totiž značně kongeniální, takže změny nepotřebovaly, jde víceméně o upřesnění  dané novým prostorem a pojetím.

Kamil Střihavka

Režie amerického divadelníka mnoha profesí Gabriela Barreho je sice naplněna snahou přinést nápady a jiný pohled, zejména v první polovině jsou tyto nápady spíše nositelem chaosu. Nebojme se dotknout hned “Prologu” a předehry. Úvodní myšlenka, kdy hledištěm prochází bíle oděný aktér, dobrovolně přijímající úděl Ježíše je fajn, stejně tak viditelný kytarista hrající úvodní “zlé riffy”. Pro zajímavost: původně byl aktér hippie v tričku s obrázkem revolucionáře Che Guevary.

Od prvních tónů předehry se ale rozjede velká bitva, se vším všudy, což je v prvním momentu značně šokující. Je sice patrná snaha zasadit vyprávění do nějakého rámce, ale ne každý úvod v nynější podobě zkousne. A jistá nepřehlednost, byť týmem (a slouží mu to trochu ke cti) značně synchronizována, v podstatě provází každou davovější scénu.

Mnohem více se dalo čekat i od choreografie “boha tance” Pavla Strouhala, ztvárnění je sice značně energické, ale jakoby v některých momentech k příběhu nesedělo a občas se uchyluje k žánrovým klišé a například při “Hosanně” spíš navozuje lehce humorné situace.

Scéna "Superstar"

Naopak druhá polovina je nádherně divadelně čisťoučká, má emoce, “drajv”, atmosféru a chaos se dává na ústup. “Song krále Heroda” je sice zpracován tak úletově, že někdo jej bude milovat, někdo zase nenávidět, ale jinak není druhé polovině představení co vytknout, je opravdu bez většího přehánění až lahůdkou.

V kontextu skutečnosti, že se jedná již o třetí nastudování titulu v ČR, u nás patřícího obecně mezi často až chronicky známé, je nová inscenace jako celek snad až příliš popisná, exemplárními příklady jsou “krvavě” osvětlený měšec pro Jidáše, oproti původní verzi českého přebásnění jsou zde “naroubovány” větičky typu “Odveďte ho k Pilátovi” (ta se v Riceově originále sice vyskytuje, ale ve zpívané podobě namísto českého řádku “Úniku není”). Kdybych se před nedávnem nedozvědělzásadní informaci, že pro americké divadelní vnímání Bible je popisnost klíčová, nejspíše by mé osobě vadila ještě více. Na druhou stranu detailisty jistě potěší, že scéna bičování je značně mrazivá a na závěr je Ježíš Kristus v Praze konečně ukřižován se vším všudy a skutečně visí na kříži (i když s odstupem času a s větším povědomím o divadle člověku dojde, že ve Spirále jinak než křížem vyjíždějícím ze země finální scéna udělat nešla, ač jako dětský divák jsem tuto skutečnost nesl velmi těžce ;-) ). Divákům věřícím udělá možná radost i větší symbolická účast Jidáše na jevišti (když už se muzikál občas s nadsázkou označuje jako jeho evangelium) a zejména malá předzvěst zmrtvýchvstání Krista. Nicméně ani v režii Petra Novotného ve Spirále, ani v Brně v pojetí Stanislava Moši “Jesus” takto polopatický nebyl a jak hezky fungoval.

Ukřižování Kamila Střihavky

Krátce k výkonům v hlavních rolích: je trochu škoda, že se Hudební divadlo Karlín na jedné ze dvou premiér nedal důvěru prezentovanému objevu pro roli Ježíše Michala Skořepu, viděl jsem jej pouze v “neoficiálním módu” a tak jej nebudu hodnotit, stejně tak Jana Toužimského v roli Jidáše, škoda, výčet alternací na premiérách mohl být pestřejší.

Kamila Střihavku v titulní roli si dovolíme ještě zahrnout do množiny letitých jistot, bohužel je na jeho jinak suverénním výkonu  trochu znát v době psaní článku problém s hlasivkami, přejeme brzké uzdravení.

Velkým překvapením je Václav Noid Bárta v roli Jidáše. Ač neherec, snaží se najít svou vlastní více lítostivou cestu k pojetí a kopec sarkasmu při klíčovém hitu “Superstar” je prima. Nikoho nekopíruje, Dana Bártu, který se nabízí, už vůbec ne. Proto jej chválíme, navzdory občasné pěvecké nejistotě.

Děkovačka druhé premiéry

Máří Magdalena Bára Basiková pojímá svůj part trochu jinak než před lety, řekl bych, že i trochu vyzráleji a uvěřitelněji. Stejně pohladí po duši i podání alternantky Dashi.

Pilát Pavla Poláka je sice pěvecky v pořádku, ovšem herecky by se měl vyvarovat přílišné afektovanosti.

Herodes: Známá crazy scéna je geniální v podání Ondry Brzobohatého, který se tak jistě zařadí například vedle  Bohouše Josefa, pojetí Jiřího Korna je bohužel spíše nevýrazné.

Celý ansábl a tvůrčí tým po druhé premiéře

Na úvod své části článku jsem označil muzikál “Jesus Christ Superstar” za věčně mladý, je totiž tak geniálně napsán, že je stále aktuální a hlavně funkční. Není pochyb, že tomu tak bude ještě dlouhá léta a ať už je inscenace tohoto dramatického “majstrštyku” jakákoli, zážitkem bude vždy a proto s “tím správným obsazením” ji fandové tolik neřeší a pro diváka – laika bude celek tradičně moc krásným.

Jen zamrzí, že někteří dramaturgové, novináři a odborníci mají Jesuse stále za “bombu” současného hudebního divadla, hřešíc možná tak trochu na u nás nehynoucí oblibu titulu, hudební divadlo ve světě už se ale stočilo trochu jinam. Víte co, pojďme “Jesus Christ Superstar” považovat raději za nesmrtelnou legendu. Tu se v Karlíně podařilo vzkřísit na úrovni příjemného zážitku, což není málo, ale od tradičně jediné letošní premiéry v HdK možná někdo čekal víc.

Václav Noid Bárta s režisérem Gabrielem Barrem

Dasha a Kamil Střihavka

Fotografie z inscenace byly převzaty z oficiálních tiskových materiálů Hudebního divadla Karlín. Autorem fotografií z druhé premiéry je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král.


Recenze a reportáže
Radka Fišarová je opět Evitou (doplňující minirecenze inscenace divadla Studio DVA)
Recenze a reportáže
RECENZE: Limonádový Joe zavítal do Městského divadla Brno
Recenze a reportáže
Aleš Slanina excelentně absolvoval v muzikálu “Mozart!” (+ exluzivní video)
  • Lavera

    Pokud jde o tu “uřvanost” představení, vyjádřila jsem pouze SVÉ pocity ( a pocity několika dalších lidí, kteří viděli jiná představení než já ), ale je mi jasné, že někomu ta nadměrná hlučnost vyhovuje. resp.že ji jako nadměrnou nevnímá či možná ani “neslyší”. Co člověk, to názor, od toho je právě diskuze…


  • Tom

    Souhlasím s Laverou,ale mylím si,že už je po premiéře a představení by mělo se zvukem šlapat na 100%.Viděl jsem předpremiéru-orchestr do toho třískal,ale když jsem to viděl 13.11. odpo tak to bylo mnohem horší-dunělo to až na balkoně.Myslím si,že pokud by zvukař byl jako divák na představení,že by se mu to taky nelíbilo!To si rovnou doma můžu pustit film nebo CD a budu rozumět všemu co se zpívá.Je to jen můj názor,ale ještě jednou říkám,že je to na škodu představení!


  • Ondřej Doubrava

    Dovoluji si napsat vzkaz Pepovi ohledně mého vzdělání a diváckých zkušeností. Na Broadwayi jsem sice neviděl nic, zato Londýn (kam stejně jde z Broadwaye to nejlepší, co se na Broadwayi nechytlo, asi ve výsledku zase tolik nestálo za to) jsem posledně zmapoval celkem pěkně: a narozdíl od kolegy Pavla budu i náležitě konkrétní. Takže Lloyd Webberův poslední počin “Love Never Dies”, dále “The Phantom of the Opera”, “Oliver!” a “Wicked”. Další cesty do Londýna a Vídně jsou doufám na dohled, teď už to jde. Vzdělání středoškolské, nyní probíhají přípravy na přijímačky na divadelní vědu (bohužel hned po střední to nešlo), teď ve 27 už to snad půjde, kterou doufejme spojím s nějakou praxí a udělám si nějaký ten muzikál zevnitř. Už teď ale už léta navštěvuji muzikálové přednášky Michaela Prostějovského a jeho týmu na FF UK a hodně mi to dává (ač už tedy na druhou stranu hodně věcí vím). Videotéku a audiotéku (vše v originálech) mám takovou, že z přednášek bych mohl většinou odcházet hned na začátku promítání. Kdybych ty znalosti neměl, tak tenhle server nedělám, už teď mi občas přijde přímo třeba od dramaturgů vzkaz, jestli bych neměl nějakou doplňující informaci. Naopak hodně divadelních novinářů opravdu takhle venku na přímý dotaz nevidělo nic, prý na to nemají čas. :-)


  • Osk@r

    Ahoj,
    Pavle dík za recenzi, plně s ní souhlasím.
    Neví někdo, proč má Jidáš na sobě vytahaný tepláky?

    Ondro, chci se zeptat, psals že texty jsou téměř identický jako ve Spirále.
    Nějak nevím, ale závěr písničky “Jidášova smrt” rozhodně stejný není :o(
    Nevíš proč a z čeho ta změna vychází?


  • Sukie

    Ty fotky vypadají docela dobře. Čekala jsem to horší, jen stejně pořád nevím jestli jít nebo nejít….


  • Briseis

    Mně se teda ty kostýmy vůbec nelíbí. :/


  • Bídník

    Take vesmes souhlasim s tim, co bylo napsano, ale Jezis se mi libi moc, samozrejme par vyhrad mam, ale myslim ze je to super a nedovedu si predstavit, ze by nekdo po zhlednuti Jezise jeste sel na Tri musketyry nebo na Angeliku:D Ale co me mirne rozladilo, byla Jidasova smrt, ze ktery mohla byt dle meho nazoru naprosto uzasna scena, ale to ze zhora prijede smycka a pak ho zas vytahne nahoru, podle me nestaci. Z Jidasovy smrti mi pri poslechu 200. predstaveni ze Spiraly vzdycky behal mraz po zadech nejvic z celeho muzikalu, tady mi nebehal a to to bylo nazivo. To co predvadel Dan Barta, bylo asi maximalne nadprumerne, ale tohle se s tim neda vubec srovnat. Navic se mi vzdycky hrozne libilo, jak uz do toho “rachotu” zacal zpivat sbor “Bidny Jidas, spravny Jidas”, pak to cele ztichlo a byl slyset uz jen ten sbor. Tady to nejdriv skonci a pak teprv zacne sbor, coz je skoda:( Ale jinak Jezis super!


  • peggy.kaja

    Na představení jsme byla ještě před premiérou, a upřámně, karlín mě neskutečně zklamal… uznávám, že spirálskou vezi jsem kvůli věku nemohla spatřit, ale to co s tím udělalu v karlíně… možná to bude tím, že prostě Skořepův “zpěv”? se mi fakt nelíbí, ale inscenace mi přišla bez nápadu, unylá, choreografie….. mimo asi dvou akci byla mlda, nevyrazna, obcas dle me i trapna… jinak k vasim recenzim, znovu se sklanim, jsou excelentni…. s vetsinou z nazoru souhlasim, temer s celou pavlovou recenzi a vetsinou ondrovy, ikdyz uznavam, ze nejsem tak muzikalove vzdelana, takze nektere vei za s tolik nechapu ;-) hezkdy den vsem, Peggy.kaja


  • veny

    Briseis: mě taky ne:(


  • Veronika B.

    to Bídník: ještě jsem nové nastudování neviděla, ale k té Jidášově smrti: ve Spirále byla jeho sebevražda řešena ne oběšením, ale skokem z výšin (tedy náznakem skoku), takže to možná byla pro pěvecké procítění schůdnější situace, než když někoho tahají do výšky :-)


  • E.

    E.E.

    Autor Odpovědět

    TANEC S LISTY ?
    TO SNAD NE…VŠICHNI PŘECE DOBŘE VÍME,ŽE JEŽÍŠE DAV VÍTAL PALMOVÝMI LISTY
    :) TO VYMYŠLENE PŘECI NENÍ :)


  • Nicket

    Palmové listy nejsou vymyšlené, ale tanec s nimi na jevišti působí velmi, velmi!!! to zdůrazňuji! amatérsky. Není to choreografie, v tomto případě se jedná o špatně fungující předtančení na maturitním plese s pomocí palmových listů a to tomu skutečně lichotím (možná ples nějaké průmyslovky – samozřejmě ne umělecké školy:-) )
    Jinak k nepopsanému obsazení – Toužimský je …no prostě Toužimský – nic proti zpěvu, ačkoli je pořád úplně stejnej a bez emocí, ale hlavně neumí hrát, ale vůbec a ani se o to nesnaží. To sice každý ví, ale tady je to skutečně na pěst. Noid je úžasnej v roli Piláta – Jesus mu prostě sedne. Skořepa je špatnej ježíš – nehraje, nezpívá dobře….Možná se zlepší. To asi stačí – chtěl jsem se vyjádřit hlavně k těm palmovým listům.


  • Nicket

    Jo a jinak – Jesus určitě stojí za zhlédnutí, pořád se jedná o jeden z nej muzikálů v Praze – možná úplně nejlepší, což je z jednoho úhlu pohledu možná škoda, ale prostě je to tak. Company super a celkově je to velmi dobrý zážitek – Pavel má pravdu, lístky v přízemí jsou jasná volba. A abych taky něco výrazněji pochválil, tak Pavlův článek postihuje kladné i záporné stránky Ježíše s přehledem a velmi dobře.


  • Romča

    Nu, tak jsem si jednou chtěl přečíst celou Pavlovu recenzi, ale nakonec jsem to radši vzal jen letem světem. Leckde bych se shodl, ale když jsem si přečetl, že Noid je vynikající, resp. hlasově stále lepší a lepší, tak jsem to zabalil… Když mi tohle napíše Pavel, šéf fanklubu operního tenorového génia Mariána Vojtka, pak prostě nechápu, jak se mu z Noidova občasného falešného jekotavého řvaní může nedělat zle… Já uznávám, že Noid hraje čím dál líp a pohybově je jistě také vyvinutý zdatně, ale řvát za každou cenu, když v některých polohách dokazuje, že i zpívat umí, to prostě nechápu! Nebo si to snad role Jidáše (ale totéž platí i o Ježíšovi samotném – viděl jsem Střihavku) vyžaduje?
    Ačkoli jsem viděl na sedm desítek česky nastudovaných muzikálových představení (s nějakými 200 reprízami), nepovažuji se za odborníka na daný žánr, naopak nepochybuji o odborných znalostech Ondry (Ondro, kdy má ten Prostějovský na FF UK přednášky?), nicméně troufnu si tvrdit, že příjemné zabarvení hlasu a jeho čistotu už za ta léta opravdu posoudit dovedu – tolik k Noidovi. Koneckonců za řev tento způsob interpretace označila i jedna kolegyně, která studuje konzervu (jakkoli dodávám, že jí se to líbilo – a vím, že není sama…).
    Jinak se mi toto nastudování Ježíše líbilo – choreografie mě nezklamaly, úžasná scéna – nádherně využité rozsáhlé prostory HDK, ale nemohu si pomoci, nesouhlasím s tím, že jakýkoli Ježíš je úžasný. Např. pražské hostování MDB v GoJa MH bylo otřesné!
    Nicméně, Bídníku, opět jsem zcela na druhé straně barikády (ač s Hugovými Bídníky sympatizuji:)) – já bych si po poslechu Ježíše na Davidovy muzikály šel ty nervy naopak vyléčit. Jakkoli si A. L. Webbera vážím (sic mě pobavilo, že první tóny Jesuse jsou vlastně identické s hlavním motivem Cats a lze to slyšet i v Evitě… – a pak že všichni od všech a zároveň sami od sebe neopisují), upřednostňuji v muzikálech méně anglo-amerického rocku a naopak více té evropské (jižanské) kantilény. Myslím, že je to otázka vkusu, takže nemusíme fanoušky Angeliky a 3M hned odsuzovat…


  • Michala

    Romča:musím se postavit na Pavlovu stranu, i já jsme velký fanda Mariána a zároveň Noida, a opravdu v tom žádný problém nevidím!! Propo ty sám, jestli si dobře pamatuju, jsi byl aktivní ve fantýmu Moniky ABS, což je bezpochyby úžasná zpěvačka, a na druhou stranu, jsi se svého času všude a neustále někde velice kladně vyjadřoval o Šárce Vaňkové, která dle mě, je po pěvecké stránce to nejhorší co se může člověku v DB a DH stát, a to už od samého počátku co do DB přišla. A že tobě se někdo nelíbí, neznamená, že to tak prostě je, a ten člověk je špatný. Každý má své oblíbence a každému se líbí něco jiného,kdyby né, tak by jsme všichni chodili na jednu alternaci, a ostatní by se mohli jít pást. Zkus někdy v klidu přijmout něčí názor, který se liší od tvého (sledováním debat zjišťuji, že to není opravdu tvoje silná stránka), a ne urputně se snažit někoho přesvědčit o své pravdě, a to ještě podpořeno jmenováním lidí, kteří s tebou souhlasí, to je opravdu mimo.


  • elik

    Já musím za sebe říci, že Noid je vroli Piláta úžasný ….celou dobu zpíval krásně dokonce mu bylo celou dobu rozumět a konec jeho písničky tam se mi líbilo když zařval a strašně ráda bych ho viděla v roli jidáše!!!! JSC se mi vážně líbilo a pojedu ynovu!!!


  • Romča

    Milá Michalo, já jsem naprosto v klidu a, je-li pravda, že mé diskusní příspěvky sledujete pečlivě, pak v nich jistě najdete – budete-li chtít – i to respektování názoru a vkusu někoho jiného. Stejně tak chápu, že se Pavel může vyvíjet (od opery k jakési formě hard-rocku či co to vlastně je, co/čím Noid vyluzuje z hrdla), jen pořád mezi mnou a Pavlem je ten rozdíl, že já si nehraju (nemusím si NAŠTĚSTÍ hrát) na nezávislého kritika respektovaného divadelního serveru… A ani v době, kdy jsem napsal pár subjektivních hodnocení u konkurenčního serveru či v tisku, tak jsem se nevydával za recenzenta – vždy jsem byl spíš reportérem.
    Co se týče Šárky, nesouhlasím tak zcela s tím, že od počátku, co vstoupila do DB, byla “to nejhorší…”, ještě nějaký ten rok po SuperStar stále zpívala velmi pěkně a talent, který jí kdysi byl dán do vínku, zdatně aplikovala (sic před SuperStar a v době soutěže to jistě bylo daleko lepší), bohužel všichni se někam posouvají a někdo směrem nahoru, někdo dolu – ať už je důvodem cokoli. A vývoj lze zaznamenat jak u interpretů, tak u fanoušků, vč. toho, co se jim líbí, jistě. Jen pro Vaši info, já dnes holduji ze zpěvaček hlavně Míše Noskové, stále Radce Fišarové a Monče, ale objevuji i další talenty – Genny Ciatti, Péťu Doležalovou, Evičku Burešovou, u pánů se i já od Mariána či Davida Uličníka posouvám trošku mimo operu – k Honzovi Křížovi, Tomíkovi Loeblovi, Petrovi Kolářovi, ale to neznamená, že si nevážím každého, kdo se snaží zpívat, ač většinově se třeba rockovému obecenstvu líbí to řvaní…
    Takže shrnu-li – můj příspěvek, na který jste reagovala, nebyl vůbec urputný a svůj subjektivní postoj čtenáře serveru snad ještě mám právo sdělovat – když máme tu svobodu a demokracii, nebo ne? A navíc nejmenoval jsem nikoho, kdo by se mnou souhlasil – tak si to prosím zkuste přečíst ještě jednou – nemám-li si myslet, že se řídíte spíš terminem technikem Podle sebe soudím tebe…


  • Romča

    Ad Pavel, elik, ale i ostatní fanoušci nejen Noida, ale i dalších tvrdých rockerů: můžete mi prosím, coby laikovi, který hard-rockovému žánru nerozumí, vysvětlit, co/proč se vám líbí na tom, jak ten a ten “zařval”…?
    PS: sám jsem viděl 2. premiéru, takže hodnotím pouze výkony předvedené v ní…


  • Michala

    Romča:děkuji za velmi obsáhlý výklad. Co někdo nazývá řvaním, pro jiného je zpěv. Není potřeba mě přesvědčovat o Vašem (chcete-li) dobrém vkusu. Já jsem bohužel (asi bohudík, když vidím, jak vděčná práce to je) nikdy recenze nepsala, ani to nemám v plánu, ale myslím si, že recenzent je stále a pořád jenom člověk, a asi píše recenze dle svého dojmu a pocitu, v tomto oboru jsem naprostý Neználek, no možná jsou na to nějaké tabulky, jak se pozná kvalitní zpěv od řevu, ráda se nechám poučit.
    A závěrem, máte pravdu, přímo jména nepouživáte, ale zde zmíněná studentka “konzervy”, jindy to jsou odborníci z řad hudebníků, s kterými jste to probíral, a dali Vám také za pravdu apod., pamatuji si to velice přesně, jelikož mě to vždy velmi zasáhne, nechápu, že k obhajově svých názorů, v drtivé většině někoho potřebujete.


  • Romča

    No v tomto případě jsem tu studentku vůbec nepoužil k obhajobě svého názoru, ale to je fuk. Je pravda, že někdy na podporu svého názoru (coby laika) použiji i argument, že stejný/podobný názor má i nějaký odborník. Proč? Prostě proto, že z toho mám radost a zvýší to mé sebevědomí, že asi tak velký neználek v tomto nejsem. Že aspoň trochu tomu taky patrně rozumím. Myslím, že je to logické, fakt na tom nevidím nic špatného. Věřit mi můžete i nemusíte, ale mým cílem opravdu není přesvědčovat Vás o své pravdě, snad jen, zamyslet se? Stejně tak já se zamýšlím na základě recenzí Ondry či pana kolegy Sladkého na konkurenčním serveru musical-opereta.cz, resp. i v jiných odvětvích. A pak prostě o tom diskutuju. Možná jsem v diskusích někdy příliš “nadšenecký”, což na Vás působí negativně a za to se omlouvám. Přesto asi jiný už nebudu. Když mě něco štve, něčemu nerozumím, tak o tom debatuju od podlahy, vášnivě a ne skrzeva různé obezličky a diplomatické floskule…


  • Lavera

    Zpěv nebo “řvaní” ???
    Pokud jde o intenzitu “zvuku”, je to v podstatě v rukou zvukařů – nevím , proč se domnívají, že čím hlučnější, tím lepší…
    Pokud jde o zpěv jako takový – někomu se líbí hlas čistý, ( já, jakožto představitelka té starší generace, mu dávám přednost; byla jsem na to ostatně za ta dlouhá léta zvyklá a navíc mám tu “smůlu”, že mám docela slušný hudební sluch i nějaké to hudební vzdělání ), někdo má zase rád chraptění, (občas to bývá přímo až chroptění ) – lidé jsou holt různí…
    Někdy – spíše tedy většinou – mám dojem, že nadměrnou hlučností se odvádí pozornost od absence herecké stránky, ( to je – podle mého názoru – slabé místo řady u nás uváděných muzikálů ), ale to mnohým divákům zřejmě také nevadí; stačí jim, když vidí a slyší své oblíbené zpěváky.


  • Pavel Košatka

    Ježíš je ve svém základu rocková opera. A rocková hudba je hlučná a “uřvaná”. Prostě to tak je. Bylo by divné, kdyby Jidáš své rockové party zpíval bez jakéhokoliv chrapláku či “řvaní”. Romane, když nemám rád rock, tak nechodím na rockovou operu. A pokud jdu jen ze zvědavosti, tak si nestěžuji na to, že ta rocková hudba je nahlas a nezpívá se v ní operně. To je jak kdybych já šel na operu a stěžoval si, že to bylo moc potichu a nikdo tam nehrál na elektrickou kytaru. Pokud by Noid takto zpíval nějaký operní part, jistě by to k pochvale nebylo, ale pokud rockově zpívá rockové party, tak mi to přijde zcela v pořádku.

    Hlas Mariana se mi líbí, to se přece nevylučuje s tím, že se mi mohou líbit i jiné žánry.

    Nejsem kritik, ani si na něj nehraji, kritiky vypadají trochu jinak než recenze.

    Snad jsem nezapomněl na nic reagovat…


  • Romča

    Pavle, nezapomněl, ale vzal jsi to hodně z rychlíku… Já nemluvím o chrapláku – ten v každém rockovém představení očekávám, jakkoli třeba Tomík Loebl v Rokenrolu ty rockové pasáže dává občas i bez chrapláku a rock to je pořád (podobně jemný chraplák Petra Koláře, který mu vysloužil opakovaně stříbrného slavíka), já prostě jen nechápu ječící a ještě k tomu místy falešné řevy za každou cenu. Ale pan kolega Sladký mi vysvětlil, že Noid byl po viróze a první premiéře v pátek asi už unavený – že to mohlo být tím…


  • Peťule

    Romčo, já už se musím jen smát. Vždy se tady po nějakém čase zjevíte, “navezete se” do jednoho redaktora, nikdo Vám nesmí vyvrátit váš jediný “správný” názor a pak se zase na chvíli vytratíte. Rovněž jste i někde uváděl glosu “když jde o něčí koně”. Nepřijde mi, že by bylo někomu nadržováno, spíše Vy pořád ostatní přesvědčujete o svých “koních” a to dokola. Já vám to neberu, ale hodnotíte-li něčí zpěv, tak se zkuste podívat i do své stáje, kde to v několika případech není také zcela v pořádku. Taky se chci zeptat, proč na ty “rokárny” tedy chodíte, vždyť už od dob Excaliburu s tím máte nemalý “problém”. A to, že přestanu číst recenzi v momentě, když s nečím nesouhlasím a pak to začnu nepatřičně “rozmazávat” přes různá jiná jména, tak to asi no commnet. AVE


  • PK

    PKPK

    Autor Odpovědět

    Když už si bereme do úst třeba právě Noida, jako majitel hudebního sluchu mohu směle prohlásit, že není ten, kterému to v JCS nejčastěji ujíždí. Právě zrovna jemu celkem výjimečně.
    Nezpívá stejné tóny jako Dan Bátna na nahrávce, ale pokud je v harmonii, tak se to nedá nazvat falešností, ač to někomu, kdo má 200. naposlouchanou z CD může takhle připadat

    Lavera: V rukou zvukařů to sice jako “vykonavatelů” je, ale oni jen dělají, co je po nich žádáno. A stejně jako každému jinému v divadle se jim to daří tu lépe, tu hůře. Divák, který ví, že přišel na rockovou operu, by měl počítat s tím, že hlasitost bude vyšší než je v kraji zvykem.

    Navíc mám (subjektivní) pocit, že playbackové odrhovačky českých autorů jsou v jiných pražských divadlech často minimálně stejně hlasité jako karlínský Ježíš.


  • Zuza

    Ježíše už jsem viděla třikrát a pokaždé jsem šla na Kamila Střihavku(že já ještě věřim termínum na jeho stránkách), z toho 2x byl Michal Skořepa. Až dneska konečně se mi poštěstilo Kamila vidět. A zážitek úžasnej! To se ani nedá předat, to chce vidět. Kamil prostě JE Ježíš :-) Tim nechci říct, že by Michal Skořepa byl špatnej, naopak, velmi příjemně mě překvapil. Po těch ukázkách ze zkoušek, co se tu v létě objevily, jsem nečekala absolutně nic a byla jsem přesvědčená, že to bude strašný….. a ono nebylo…ono se mi to líbilo… a dokonce hodně. Zpívá fakt hezky. Jinak než Kamil a to je asi dobře. On to bude vůbec mít těžký, protože ho každej bude srovnávat a každej bude naštvanej, že nemá Kamila. Na druhou stranu může překvapit, tak jako mě. Podle mě důstojná alternace, rozhodně bych ho chtěla vidět i jako Jidáše…pokud ho někdy bude hrát.
    Noid jako Jidáš se mi líbil moc. Jsem teda čekala, že bude dobrej, ale předčil moje očekávání, sebevražda nemá chybu. Až na ten konec…to oběšení mi moc nesedne… a vůbec tam pořád někdo někam zajíždí a vyjíždí….je toho až moc… Ale jeho podání se mi líbí, je hodně emotivní. Přiznávám, že mě rozbrečel :-)
    Jinak jsou v představení věci, který mi moc nesednou…listy u Hosana:-), občas podivný choreografie apod…. ale jsou to detaily….jako celek povedený.


  • Katka

    Ahoj, chtěla jsem jenom napsat k výše uvedeným názorům na hlasový projev Vaška Bárty. Také jsem preferovala čistý hlasový projev např. Honzy Kříže, ale konkrétně k muzikálovým rolím se mi více hodí hlas, který vyvolá určité emoce a né čistý hlas, který zní tak nějak pro mě příliš ploše. Pěkný den.


  • Romča

    Peťule mě velmi pobavila. Stejně jako Michala. Ale jsem zvyklý svými příspěvky vyvolávat emoce diskutérů, kteří mají jiný názor – aspoň není nuda, že? :) Ale na druhou stranu vím, že Pavlík tu má svůj fanklub, takže proto jsem nechodím tak často, aby všeho zůstalo s mírou…:)
    Ne, teď vážně. Nechodím sem proto, že opravdu nemám čas číst dnes a denně 10-20 serverů a být na monitoru přilepený v práci i doma – takový život by mi přišel strašně chudý. Když už sem zajdu, tak čistě ze zvědavosti, jak kluci nový sledovaný titul zhodnotili. No a pokud s něčím nesouhlasím, tak to napíšu. Ne proto, abych vyvolával emoce, ale prostě proto, že ten prostor zvaný diskuse je k tomu určený. To, že ze “záhadných” důvodů několik jedinců vždycky vytočím, asi neovlivním. Ale fakt to není mým cílem.
    Velmi mě pobavilo, že prý mám stáj – se divím, že už nejsem multimilionář:) Ale že i mí někteří oblíbenci občas notně ujedou, to přece nepopírám – nikdy jsem netvrdil, že jen ten, komu fandím, je geniální a všichni ostatní jsou na odstřel. Naopak…
    Zaujaly mě tu naopak poklidné příspěvky Lavery, PK či Katky, které se baví o podstatě diskutovaného a ne o Romčově energickém stylu komentování… Mně prostě ten “čistý” hlasový projev Honzy Kříže či Romči Vojtka ploše nezní, naopak, vyvolává ve mně daleko víc emocí než jekotavý řev – i kdyby nebyl falešný, jak vysvětluje PK. Znovu opakuji, že si nemyslím, že rockový projev musí být nutně uřvaný, i rock se přece dá ZPÍVAT! A na rocková představení chodím jen tehdy, má-li pro mě daný titul nějaký význam. Jsem-li na něj zvědav po obsahové stránce. Nechodit, ignorovat, to je právě to, co je mi cizí – to by můj rozhled nezvyšovalo, ale naopak. A já se chci učit – celý život. Děkuji za pochopení, milá Michalo či Peťule:)
    PS: recenze nepřestanu číst v momentě, když s něčím nesouhlasím, ale v momentě, kdy mi přijde, že postrádají nezávislost v hodnocení, že se recenzent nechá unést svým vlastním nadšením či předsudky. Také se mi to stávalo a kritiku jsem bral. Ale je rozdíl recenze a diskusní příspěvek, že? :) Hezký den.


  • Katka

    Jakožto nebydlící v Praze a nemajíce možnost často muzikály navštěvovat, nemám možnost takového srovnání jako jiní, jen – byla jsem na Robinu Hoodovi a měla možnost vidět v hl. roli jak Noida tak Kříže a musím říct – nesrovnatelný rozdíl. Noid – zašeptá, zazpívá, zařve a prostě to v člověku zanechá DOJEM, kdežto bohužel, když zpíval Honza Kříž – nejvíc ve mě zanechaly dojem úplně jiné scény, ve kterých Honza ani nebyl. Bohužel, no. Jinak jak někde Honza uvedl, jeho snem je si roli Jidáše zahrát, ale opravdu si ho v té roli neumím představit. Bohužel.
    Mějte se tu všichni fajn.


  • Markéta

    Včera jsem navštívila HDK, hvězdné obsazení Střihavka, Noid, Basiková. Předem píši, že spirálovskou verzi jsem viděla asi 6x a CD mám hodně naposlouchané. Přesto se mi karlínské pojetí moc líbilo. Bohužel jsem seděla na prvním balkóně, sice vlevo, kde se na žebříku odehrává hodně zajímavých scén, ale i tak vás děj tak nevtáhne jako když budete sedět v přízemí. Scéna super, choreografie normál, nazvučení taky o.k. Kamil hodně vyzrál herecky, pěvecky je stále super, ale už to není ten maximální výkon co dřív. Naopak Bára je čím dál lepší. Na Noida jsem byla zvědavá a dopředu jsem věděla, že ho nemůžu srovnávat s Danem Bártou. Přesto mě velmi mile překvapil. Výrazově je výborný a pěvecky si hodně roli přizpůsobil, ale nemyslím, že ke škodě. Každý do toho dává něco svého.
    Závěr: Velmi povedené představení, určitě půjdu znovu (vždy do přízemí) a už se těším i na další alternace :o)


  • Markéta

    P.S. bylo by dobré, kdyby redakce později přidala recenze i na ostatní alternace :o)


  • Bídník

    Kdyz jsem videl v obsazeni Noida, nebyl jsem nijak nadsen, ale ten clovek naprosto predcil ma ocekavani, byl vybornej. Jestli nekdo zpival falesne, tak Noid to urcite nebyl. Asi tim nektere nastvu, ale kdo byl obcas fakt falesnej, byl Kamil Strihavka. Bohuzel tak musim konstatovat i presto, ze Kamila povazuju za jednoho z nejlepsich nasich zpevaku. Ale tohle uz dneska jeho hlasivky proste nezvladaji, celou dobu jsem byl jen nervni, kdy mu tam nejaky vyssi ton “praskne” nebo vubec nezazni. Coz se bohuzel odrazilo i na celkovem zazitku. Noid byl naprosto cistej (jak jako Jidas tak jako Pilat) a oproti Janu Touzimskemu “chraplal” velice decentne. Naopak prave Touzimsky me velice zklamal. Bylo znat, ze se ucil z nahravek od Dana Barty, ale Danova interpretace byla natolik specificka, ze byla opravdu jen “Danova”, zatimco Touzimsky zpival taky falesne, taky jsem byl nervozni, aby ty vyssi tony zvladl. O herecke strance jeho vykonu radsi ani nemluivim. Naopak Noid byl vytecnej i herecky. Zpival jsem v Narodnim i ve Statni opere, tak mam snad hudebni sluch:)


  • Muti

    Smím-li se zeptat Markéty, jestli by mohla specifikovat, zda byla v tom nejnižším balkoně, to znamená lóže, nebo až na tom dalším, vyvýšenějším balkoně, případně jaký je v tom rozdíl? Děkuji


  • AlaWa

    Jedna taková technická poznámka: ve středu ( 17.11.) při představení bylo dost rušivé slyšet při absolutním tichu mezi scénami ,v dost vypjatých chvílích, hru na piano pravděpodobně z vedlejší restaurace ( nebo nevím odkud by to jinak mohlo být , znělo to zleva ) Dole v přízemí to bylo slyšet docela dost… Bývá to slyšet i jindy? Nebo to byla vyjímka , třeba “živá hudba ke státnímu svátku :-) ?
    Jinak k samotnému představení nemám výhrad, zatím jsem měla podvakrát Michala Skořepu, 2x Jidáše Toužimského a 2x Piláta Noida. Noida bych jako Piláta vyzdvihla, je výbornej a jak ta scéna s bičováním a odsouz. k ukřižování graduje, tak se stupňuje i jeho hlasitost projevu, mně to teda úplně dostalo . K Michalovi Skořepovi taky nemám výhrad, určitě bude čím dál lepší. Zpívá krásně ,čistě , i ty vejšky tam podle mně patřej….Jsem zvědavá na jeho pojetí Jidáše. Snad mi taky někdy “vyjde” .
    A co se týká hlasitosti orchestru mně přijde ideální, seděla jsem i v první řadě a pro mně OK, i všem bylo dobře rozumět. . Tohle prostě musí být nahlas!


  • Romča

    Ad Bídník: Asi tedy na té 2. premiéře byl Noid opravdu hlasově indisponován, protože vedle mě seděla taky slečna, která zpívala v Národním i ve Státní opeře, dokonce i v Carnegie Hall a z určitých pasáží Noidova pěveckého projevu byla zděšená. PS: předem se omlouvám Peťuli, že si sem beru na pomoc jiné, ale když já mám ten sluch jen poloviční (aspoň mi to tak kdysi na ZŠ bylo řečeno:))


  • Lavera

    Mít opravdu dobrý hudební sluch je bohužel při řadě dnešních hudebních produkcí spíše na překážku, ale s tím člověk nic nenadělá, to je v podstatě “vrozené” a když se k tomu přidá i nějaké to hudební vzdělání, pak někdy skutečně nezbývá nic jiného, než se obrnit velkou “shovívavostí”. ( Čím “hlučnější zpěv”, tím více je to všechno samozřejmě slyšet… ).
    Hodně se dá “přehlédnout”, pokud ten, kdo roli úplně správně nezazpívá, ( přímo falešně by to ovšem nemělo být nikdy ), dokáže ji perfektně a přesvědčivě zahrát, ale to většinou v současných muzikálových produkcích ( v Praze, jinde to moc neznám, tak nemohu soudit ) bohužel příliš “nehrozí”.
    Pro případné oponenty podotýkám, že je to můj názor, který nikomu nevnucuji !!!


  • Ondřej Doubrava

    Jesus v Karlíně je o dost tišší, než ten Spirálovský, kde to opravdu mělo intenzitu rockovéhokoncertu a o něco málo hlasitější než Brno, dole je ten zvuk téměř bezchybný. A souhlasím s PK, že muzikály v Broadwayi mi často přijdou více nahlas než Jesus v HdK.


  • Mirka

    Bože musím Ti poděkovat ,že jsi mi nenadělil absolutní hudební sluch a mohu si muzikály užít pocitově a ten, který si vyberu si užívám i bez ohledu na alternace.


  • Markéta

    Muti, byla jsem 1. balkon 2. řada vlevo místo 10. Lože jsou o patro níž.
    Na obou stranách jeviště jsou postavené vysoké “věže”, na kterých se často pohybují hlavní postavy. Jsou těsně pod prvním balkónem. Jinak ze svého místa jsem neviděla, co se odehrává vlevo dole na jevišti, natož pak, když procházejí účinkující hledištěm. A výš už bych rozhodně nešla, protože pak nemůžeš přes oponu vidět, když jsou účinkující vysoko na prostředním “mostu”.


  • Lavera

    Absolutní hudební sluch zase tak moc lidí nemá a není potřeba ani pro skutečné profesionální zpěváky.
    Já tady píši jen o normálním dobrém hudebním sluchu, kdy člověk při zahrání či zazpívání nějakého tónu sice nepozná, o který tón přesně jde – k tomu potřebuje hudební nástroj, na kterém jsou tóny pevně dané ( nejlépe klavír, protože ten už je naladěný; strunné nástroje se ladí před každým delším výstupem právě podle klavíru či ladičky ), ale pozná, kdy se zpěvák ( nebo i některý nástroj ) třeba jen o čtvrt tónu “rozchází” s hudebním doprovodem.
    K tomu, abych si mohla ( nejen ) muzikál “pocitově užít”, potřebuji, aby byl nejen dobře zazpíván, ale i opravdově a přesvědčivě zahrán. Ale znovu opakuji – co člověk, to názor; od toho jsou právě diskuze, aby si lidé své – třeba hodně rozdílné – pohledy na to které dílo navzájem a v klidu sdělovali.
    Pokud jde o to, že jinde jsou muzikály ještě hlučnější, tak to je samozřejmě pravda; v Karlíně se s tím holt minimálně “pamětníci” těch nejlepších let tohoto divadla trochu hůře vyrovnávají…


  • Irena

    Jsem obrovský fanda tohoto muzikálu. Ve Spirále jsem ho viděla několikrát, první obsazení (Střihavka, Bárta, Basiková) vynikající, druhá alternate hrůza a běs, Ješíž se spíš dusil než zpíval, tlusná ošklivá Máří Magdalena a Jidáš bez výrazu… Těšila jsem se na nové zpracování. Po příchodu do divadla jsem byla zklamaná, protože nehrál Kamil Střihavka – a jsem za to ráda. Skořepa je naprosto senzační. Nemůžeme žít pořád v minulosti s tím, že tehdy před 15 lety to bylo super…bylo a přišlo něco nového, pro mě osobně moc krásného. Představení ve Spirále bylo jen odzpívané bez efektů, prakticky holá zpěvohra, která se nedá s Karlínem vůbec srovnat.Půjdu ještě jednou.


  • Markéta

    Tak to už se těším na Skořepu :o) Také jsem toho názoru, že není důležité jen perfektně zpívat, ale i tu roli trochu prožít. Proto se mi třeba líbil Noid a docela se dost bojím Toužimského.


  • Lojza

    To Irena: Spirala – Skala, Stagr, Trapl, Langoska, Podlipska, ti vsichni byli ve svych rolich velmi dobri a pevecky part zvladali stejne dobre jako Strihavka nebo Barta, viz Skaluv uspech v mezinarodnim konkurzu do Londyna. Dasha se v provedeni Marii Magdaleny blizi daleko vice puvodni verzi nez Bara Basikova, a Renata Podlipska a Atina Langoska rovnez tak. Ke Kamilu Strihavkovi – jeho pojeti jezise je originalni, ale opet: ve vyskach zahrady gethsemanske naprosto neodpovida puvodni verzi, proto vedle nej kazdy jezis (a to platilo i o Brnacich) vypada “jen” jako slusny zpevak. Pustte si na youtube nektere zahranicni verze zahrady gethsemanske a vsimnete si, ze v novejsi verzi je nova partitura (klidnejsi stredova pasaz “see how I die”), nechapu, pro ji nepouzili i v Karline.

    Palmove listy tu byly uz zodpovezeny, opratka – opet predloha z bible, Jidas se obesil.

    A nakonec kacirska myslenka: skoda, ze tvurci nesahli po novych textech. Prebasneni M. Prostejovskeho je sice zpevne, ale v nekterych pisnich se neuveritelne vzdaluje predloze, nejvice je to videt na pisni I dont know how to love him. Proto vitam, ze v nekterych castech byl text korigovan (Proc ten shon vs. Pane nas…), ale je to malo. Naprosto v Prostejovskeho verzi chybi opakujici se motivy v Riceove originalu (napriklad I dont know how to love = v cj verzi Mit rad blizniho sveho, stejne jako jako Proc pred nim se tu sklanim…)


  • Andrea

    Pro Irenu – nevím, které druhé obsazení ve Spirále máš na mysli, všechny hlavní role měly minimálně 3 alternace, viděla jsem téměř všechny (s výjimkou Dana Bárty jako Ježíše, Aleše Brichty jako Piláta a Leony Machálkové jako Máří) a vysloveně mi neseděl pouze Ježíš Romana Dragouna. Co se Máří týče, mně osobně se mnohem víc líbila jak Renáta Podlipská, tak Athina Langoská víc, než Bára Basiková, na které bohužel bylo často poznat její osobní rozpoložení.
    No a “představení ve Spirále odzpívané bez efektů, prakticky holá zpěvohra” … v tom se taky ani trochu neshodnem :-). Spirála byla neopakovatelná a souhlasím v tom, že je dobrý nežít pořád jen Spirálou a nové uvedení nesrovnávat, ale já efekty zas tak nutně nepotřebuju, takže pro mě je to nesrovnatelný opačně než pro Tebe… Co naopak s Tebou sdílím je nadšení z Michala Skořepy :-).


  • Bídník

    To s tim Kamilem je pravda, je sice vybornej, ale je fakt ze si to zpiva po svym a kdyz to pak nekdo zpiva tak jak to ma byt, tak proti nemu vypada neschopne, coz je skoda:-/ Ale samozrejme je porad nej ze vsech:) Jakej byl Roman Dragoun?


  • Ondřej Doubrava

    Za větev Musical.cz, co by ráda fušovala do dramaturgie, vezmu to obecně: Odlišnosti muzikálových překladů. Právě proto se mu říká přebásnění a skutečně v něm nejde o to, dostat do not co nejvíc originálu, prosím, nechtějte to po nich (pokud se o to někdo pokusí, většina pokusů vyznívá značně nebásnivě a často se zpěvákům špatně zpívají) , jde o to přenést hlavně do not hlavně myšlenku a pokud možno trochu toho originálu a aby se to dobře zpívalo. A v každém mistrně přebásněném muzikálu pár těch “neuvěřitelných vzdálení se předloze” je, protože je to nutnost. Nebojte, první, co se na začátku práce na přebásnění dělá je zrcadlový překlad originálu, takže přebásník zná to dílo do posledního písmenka. Pak nastane ta maravenčí práce: Často si kvalitní přebásník s tím textem i pohraje, aktualizuje, aby vyzněl pro českého diváka co nejlépe (Sám mám za tento přístup právětéměř všechna Prostějovského přebásnění moc rád) . A v Jesusovi jsou tyto úpravy zcela v intencích kvalitního přebásnění, které si samozřejmě vyžaduje i určité oběti, o kterých mluví Lojza, ale věřím, že 99% posluchačů by na tom libretu neměnilo nic. Je pravda, že proti autorům originálního libreta je to často hodně nefér, ale to už je jejich úděl, zatímco hudbu uslyšíte tak jak je, přebásnění prostě původní libreto často dost změní.

    Stejně tak si s texty hrál třeba Ivo T. Havlů, Jiří Josek (třeba v “Oliverovi” a trochu i u “Mary Poppins” – mimochodem, jeho přebásnění Mary Poppins je mistrné, pokud bude vydáno CDčko, máme tu další kult) či Zdeněk Borovec v Bídnících, nejmarkantnější je to u “Look Down” – “Chceš bejt”, “Master Of The House” – “Hlava mazaná” či u “Bring Him Home” – “Otčenáš”.

    Názor Ireny je zajímavý, dle mě bylo ve Spirále show a efektů až přehršel (možná proto mi docela vyhovuje minimalismus Brna, které se tak může soustředit jenom na ten příběh), HdK zvolilo celkem sympatickou zlatou střední cestu, byť nemusela být tak popisná.


  • Sylva

    Co napsat po přečtení Romčova příspěvku, co se na to dá říct?
    A zvlášť, když člověk není úplně bez vkusu a má diplomem potvrzeno, že té muzice taky aspoň trošku rozumí…
    Každý z nás má právo mít svůj subjektivní názor, který vychází z našich zkušeností a osobních preferencí. Důležité ovšem je, jak ho prezentujeme. Způsob, jakým Romča vyjádřil svůj negativní názor na výkon V. Bárty na 2. premiéře JCHS, se mi nezdá slušný, ani vhodný.
    Slova, která jsou v Romčově příspěvku zvolena, považuji za urážlivá a znevažující. Výrazy a slovní spojení jako “když jsem si přečetl, že Noid je vynikající, resp. hlasově stále lepší a lepší, tak jsem to zabalil”, “nechápu, jak se mu z Noidova občasného falešného jekotavého řvaní může nedělat zle”, “ječící a ještě k tomu místy falešné řevy za každou cenu”, “k jakési formě hard-rocku či co to vlastně je, co/čím Noid vyluzuje z hrdla”, “jekotavý řev” považuji za postrádající slušnost, nevhodné či přinejmenším nešťastně volené. Jsem toho názoru, že příspěvek vyvěšený veřejně na internetu by měl mít určitou úroveň a formu, autor by se v něm měl zdržet formulací, které mohou poškodit něčí dobré jméno či urážet něčí osobu, ať už jde o kohokoli. I subjektivní výrazně negativní názor nebo více či méně objektivní kritika se opravdu dá napsat podstatně slušnější formou. Nemluvě o tom, že se tážu sama sebe, zda má autor příspěvku, ve svém postavení šéfa Fanklubu Divadla Broadway a Divadla Hybernia, zapotřebí se takto vyjádřit, zvlášť když tento článek má V. Bárta v odkazech na svém facebookovém profilu, na který také jako jeho správce sám přispívá.
    V Romčově příspěvku je také uvedeno, jaké interprety autor uznává – to je samozřejmě v pořádku, ale zároveň se svým příspěvkem naváží do V. Bárty, který má taktéž hodně příznivců a stále víc si jich získává tím, jak ztvárňuje své role. Dám malý příklad – mám kamarádku, o které vím, že nemusí operu ani hardrock. Ani jeden z těchto žánrů jí příliš neříká. Po zhlédnutí muzikálu Robin Hood s V. Bártou v hlavní roli si takzvaně “sedla na zadek”. Z jednoho prostého důvodu – takový výkon (a to zdůrazňuji pěveckou stránku) v českých muzikálech neviděla již dlouho, a to navštěvuje muzikálová divadla opravdu už nějaký pátek. A ve chvíli, kdy četla Romčův příspěvek, udělalo se zle pro změnu jí – z toho, jak někdo může takto formulovaný příspěvek, takovéto urážky vůbec vypustit z úst/z klávesnice.
    Věta “co/proč se vám líbí na tom, jak ten a ten “zařval”…?” navíc uráží i mě osobně – ano, přiznávám, jsem polovinu svého života hardrockový fanoušek, nestydím se za to a přiznávám to. Padl dotaz na vysvětlení, co/proč se nám na tom (rockovém žánru) líbí. Budu teď mluvit obecně o rockové hudbě, nikoli o konkrétním interpretovi. Líbí se mi na ní především ta energie, kterou rockoví hudebníci předávají svému publiku. V rockové muzice se jede na 150%, jinak by člověk nebyl věrohodný. U rockové hudby má posluchač málokdy pocit, že interpret něco ošidil. Že ze sebe nevydal všechno až do poslední kapky sil. V rocku by se v interpretaci nemělo předstírat, v rocku by se mělo “hrát na rovinu”. A to oceňuji na tomto žánru nejvíc. Navíc, rock je i v učebnicích hudební výchovy definován mj. vypjatým zpěvem, takže asi není divu, když je někdy hlasitost vyšší.
    Vrátím se k původnímu tématu, a tím je V. Bárta. Po přečtení všech příspěvků v diskusi mi nezbývá než souhlasit s Katkou, že – cituji – “Noid – zašeptá, zazpívá, zařve, a prostě to v člověku zanechá dojem”. Že umělecky zaujal mě jako člověka preferující rockový žánr, je asi nasnadě, ale jak je tedy možné, že výrazně zaujal i lidi, kteří rockové muzice neholdují (spíš naopak), kteří jsou nároční a kritičtí, které nezaujme jen tak ledacos, neboť už hodně děl zhlédli a opravdu nechodí “jen na obsazení”? Asi proto, že jeho zpěv není jen “ječící řev” či “projev, z kterého se člověku mě dělat zle”, že?


  • Bídník

    Neexistuje nahodou jakkoli (ne)kvalitni video zaznam spiralovskeho Jesuse? Resp. vim, ze existuje, pry to tocila nejaka prumyslova kamera, je to jen staticky zaber jeviste, myslim ze cernobily, ale pry to exisstuje, nevi o tom nekdo z vas?:) diky


  • Andrea

    Bídník: Romana Dragouna jsem viděla jednou nebo dvakrát, ale jeho Ježíš mě nenadchnul ani pěvecky, ani herecky.

    Ondro: Já bych rozhodně přebásnění Jesuse neměnila, naopak se mi líbí české přebásnění víc než originál… je mnohem poetičtější :-) (a doslovných překladů mi nějak netřeba ;-))


  • Ondřej Doubrava

    Andrea: Já jsem to pojal opravdu hodně obecně, ale čím víc tuhle branži poznávám, tak tím víc vím, že to nejlepší, co někdy může překladatel udělat, je trochu se odchýlit a třeba právě u Jesuse pouze občas akcentovat záměr Tima Rice svými slovy, to se myslím si, povedlo tak, že jesusovské přebásnění hned tak “morálně nezestárne”, což je poměrně důležité (jsou i díla, kdy těch překladů je několik a dramaturg aby si vybíral), jak vidíme, tady to přebásnění přežilo už tři nastudování a myslím, že bude živé i za dalších 10 – 20 let, což je fantazie… Stejně tak třeba “Hello Dolly” v Kozákově a Osolsoběho překladu je tak geniální věc, že málokdo má chuť použít něco jiného (jasně, prolomili to trochu ve Studiu Dva) od československé premiéry v roce 1966!!


Novější komentáře »