Recenze a reportáže

Dvojrecenze nového nastudování “Jesus Christ Superstar” aneb návrat legendy


Nové uvedení legendárního muzikálu “Jesus Christ Superstar” patří společně s již odpremiérovaným “Robinem Hoodem” a světovým pohádkovým hitem “Mary Poppins” v MDB k trhákům letošního podzimu. Celý náš tým nechyběl na obou premiérách v Hudebním divadle Karlín a po delší době vám přinášíme dvojitou dávku recenzí. Přečtete si dva pohledy na nové nastudování, které víří emoce a rozděluje diváky na dva tábory.

Kamil Střihavka, Jaromír Holub a company

Pavel Košatka: “Ježíš” je technicky dobře odvedené dílo s dobrými výkony, ale bez nápadu a originality

Legendární představení v již nefunkčním Divadle Spirála a celý fenomén muzikálového “Jesuse” mě (i díky věku) minul. Samozřejmě, vydanou kompletní LIVE nahrávku znám nazpaměť vteřinu po vteřině a každý poslech se znovu podivuji nad vynikajícími výkony Kamila Střihavky, Dana Bárty a Báry Basikové. Městské divadlo Brno se svým nastudováním předvedlo slušné zájezdové představení, ale stále jsem čekal na “toho” Jesuse, kterého obdivuji z nahrávky. Částečně to splnily koncerty v Hudebním divadle Karlín, které byly vskutku famózní. Už tehdy se nenápadně v zákulisí šeptalo, že Karlín uvažuje o plnohodnotné divadelní verzi. A tu jsme konečně na premiérách 11. a 12. listopadu 2010 mohli zhlédnout!

Bylo by nesmyslné hodnotit geniální hudbu Andrew Lloyd Webbera a libreto Tima Rice v českém přebásnění Michaela Prostějovského, protože obojí je již tak známé (a zvláště našim čtenářům), že bychom plýtvali slovy. Hodí se poznámka, že oproti “spirálovské” verzi se v Karlíně hraje kompletní partitura, přibyla tedy jedna sloka v písni “Pilátův soud (39 ran)“, což byl pro některé diváky doslova šok. Lloyd Webberova hudba vyniká díky bravurní práci orchestru pod vedením energického Oty Balage (který také “Jesuse” hudebně nastudoval). Na mnou viděných premiérách (a jedné neveřejné generálce) byl zvuk vynikající, ovšem nelze přehlížet reakce diváků na internetu i několika mých známých, kteří byli ze zvuku zklamaní, protože orchestr významně přehlušoval zpěv. Za sebe ovšem nemohu soudit, spíše chválit. Znalci původního libreta si všimnou také několika kosmetických změn, například slovo “děvka” budete v písni “Zatčení” hledat marně či ve stejné písni se nově opakuje verš “Proč ten shon” (větší přiblížení k originálnímu libretu).

Bára Basiková a Kamil Střihavka

Režie nového nastudování se ujal americký režisér Gabriel Barre, který v karlínském divadle režíroval úspěšný muzikál “Carmen”. Ten inscenačně vynikal především barvitostí, efektní scénografií, davovými scénami, několika triky a zajímavými nápady. Barre se snažil tento osvědčený model zopakovat i u “Jesuse”, což se tolik nezdařilo. Diametrálně rozdílné představení zažívají diváci v přízemí a na balkonech. Zatímco z dolních řad sledujete docela povedené popředí, z balkonu je vidět celá hloubka jeviště, která je zcela nevyužitá a prázdná. Jakoby se “Jesus” topil v nekonečném prostoru, který je ještě zvětšen o zakryté orchestřiště. Jeviště je tedy skutečně obrovské a ani při těch největších davových scénách nedokáže velký ansábl vyplnit celý prostor, ba co víc, ani jeho polovinu. Z přízemí však tento problém zcela mizí.

Mnoho diváků muzikál zná, muzikáloví fanoušci jistě velmi dobře. Do divadla tedy nejdou za účelem zhlédnout celý nový muzikál, ale přímo divadelní nastudování známých písní. A v tom je právě úskalí Barreho režijní koncepce – nedokáže ničím upoutat a chybí mu nosné nápady. Naopak veškeré nápady se zdají spíše hloupé. Ať je to nesmyslné nucení představitele Ježíše lézt při nejtěžší árii “V zahradě getsemanské” po vysokém žebříku, dlouhý běh Jidáše jevištěm před písní “Zavržen na věky věkův” (což se na jeho výkonu samozřejmě odrazí”) nebo zbytečně násilnická a uřvaná předehra, to nejsou prvky, které by potěšily diváky (a ani herce). Největší originalitu předvedl Barre v “Songu krále Heroda“, ale bohužel jí bylo tolik, že scéna je natolik přeexponovaná, že překonala i scénky z bývalých televizních estrád. Ale ano, tato scéna dokáže zaujmout něčím neobvyklým, novým. Stínohra při písni “Pilátův sen” zase naráží na špatnou viditelnost a nesmyslnost. (Proč ukazovat znovu to, o čem se zřetelně zpívá?) Zajímavé je časté hraní mezi diváky, ale nemůžeme si nalhávat, že to je “NĚCO”, na co bychom čekali a co výrazně dílo oživí.

Václav Noid Bárta a Kamil Střihavka

Sólová čísla Máří Magdaleny jsou krásnými hudebními kusy, ať je to “Vše je tak jak má být“, “Co na tom je tak zlého” nebo “Psát od prvních řádků“. Ale tato čísla působí koncertním dojmem. Uprostřed prázdného jeviště s bodovým světlem se nedá ani při největší snaze interpretek vykouzlit nic víc než nudu a očekávání dalšího, snad živějšího čísla. Přitom třeba s efektním light designem by se dala vykouzlit zajímavá scenérie. Světelné nastudování Jozefa Celdera patří k českému nadprůměru, například “Poslední večeře” je v základu nasvícena velice dobře nebo zadní stěna jeviště je taktéž hezky barevně osvětlována. Ale chybí určitá dynamika, přizpůsobení různým etapám písní, zkrátka opět něco, co by více zaujalo.

Často jsem narážel na davové scény, ve kterých Barre velice úzce spolupracoval s choreografem Pavlem Strouhalem. Strouhal předvádí svou rutinní práci, některé choreografie jsou dobré, jiné na mě působily zcela bezvýznamně a uměle dosazené. Vrcholem klišé je tanec s listy při “Hosana“, včetně “listového” konce. I choreografie při první Jidášově árii “Jak ze sna procitám” spíše ruší a odvádí pozornost od interpreta. Často také vzniká na jevišti nekontrolovatelný chaos, který divák nemůže nikdy plně vnímat, takže z nádherné scény v chrámu zůstane jen zmatený pocit. Nápaditá je taneční vsuvka do “Songu krále Heroda“.

Kamil Střihavka a company

Výtvarné zpracování Mihaila Tchernaeva se dělí na dvě nesourodé poloviny. Scénografie je efektní, obsahuje dobré nápady (scéna ukřižování), ale také může být divácky nepřívětivá. Z krajů předních řad není vidět celá hloubka jeviště a diváci na druhém balkoně jaksi musí postrádat horní polovinu těla zpěváků na lávce (což je například celá píseň “Zemřít by měl“). Příliš se nepovedla kombinace jakéhosi industriálního stylu (opona, konstrukce) a historických prvků. Kostýmy sice vzhledem k tématu nemohou být příliš bohaté, ale Jidáš vypadá jak v apačském pyžamu, apoštolové taktéž přiběhli ze županové párty. Kostýmy při “Superstar” jsou pak zcela mimo můj vkus a kněží vypadají, jak kdyby vykradli šatník 4TETu.

Po tomto hodnocení inscenačního snažení tvůrců by se dalo vytušit, že se “Jesus” příliš nepovedl. Ale ono to vcelku všechno dohromady funguje, běžným divákům to bude bohatě stačit a díky americkému jménu režiséra si budou připadat, že jsou na Broadwayi (myslím, že člověk, který viděl nějaký úspěšný titul na Broadwayi či West Endu, bude mít odlišný názor). A ještě jednou musím podotknout, že z první řady přízemí a z druhého balkonu jsem sledoval úplně jiné představení, nešetřete tedy na vstupence, jestli si dílo chcete naplno užít!

Král Herodes Jiří Korn

Výkony interpretů jsou na velice dobré úrovni, snad až na jednu výjimku jsme neviděli nikoho vyloženě špatného, takže inscenační mezery dokážou místy i povedeně zaplnit. Začněme u postavy nejdůležitější, a to u Ježíše. A zřejmě i u nejdůležitějšího herce celé inscenace, Kamila Střihavky – legendárního Ježíše, bez kterého si mnoho lidí nedokáže muzikál představit. Stále je to ten “starý dobrý Kamil”, jen pokud posloucháte pět let jeho nahrávku ze Spirály, nelze si nevšimnout, že jeho hlas už není to, co býval, a při “Zahradě getsemanské” si sahá na samé dno, aby ony legendární výšky vyzpíval. Výsledkem toho je, že se celé představení dosti šetří, aby dokázal naplno odzpívat právě tuto píseň. Herecky je vynikající, má charismatu, které dokáže strhnout diváky i ostatní herecké kolegy. Střihavka nezklame, ale bylo by hloupé si nalhávat, že za ta léta je hlasově stále stejně excelentní a nejsou slyšet žádné rezervy. (Na neveřejné generálce jsme viděli také jeho mladého kolegu Michala Skořepu, nechceme však díky stádiu rozpracovanosti inscenace příliš hodnotit. Překvapil nás, pěvecky je dobrý, herecky se snaží, chybělo mu však to Střihavkovo charisma a náboj.)

Jidáš Václav Noid Bárta je vynikající. Ano, není to Dan Bárta, písně zpívá zcela jinak, ale velice dobře. Místy by se mu možná dala vytknout nesrozumitelnost, ale máme pocit, že s každým novým muzikálem je Noid hlasově stále lepší a lepší. Stejně tak s herectvím, které není jeho nejsilnější parketou, ale díky urputné snaze, charisma, přirozenému zápalu a nekonečné energii je radost ho sledovat. Navíc má unikátní zabarvení hlasu, které sice nesedne každému posluchači, ale já mu to baštím i s navijákem. Výborné!

Václav Noid Bárta

Máří Magdalena Bára Basiková je sázka na jistotu. Suverénní herecký i pěvecký výkon, který za ta léta (na rozdíl od Kamila Střihavky) neztratil ani špetku kvality. Dasha zase do role přináší něco nového, především pěvecky. Obě jsou kvalitními představitelkami této role, ale jak je řečeno výše, jejich písně díky inscenační prázdnotě příliš nevyniknou.

Umělecký šéf Hudebního divadla Karlín Pavel Polák se vrátil k roli Piláta Pontského. Pamatuji si ho jako dobrého Maria z “Bídníků”, ale již v “Angelice” mě svým výkonem doslova vyděsil. Pilát je bohužel stejný. Dala by se citovat Pilátova slova “Děsivý výraz má, hleďte jak se tváří.” Jeho urputná snaha o herecký výkon ho přivádí k přehrávání a podivným gestům. Pěvecky taktéž nenadchne, celkově tedy mezi ostatními kolegy nezáří.

Hravá role krále Heroda je alternována dvěma zcela odlišnými umělci. Jiří Korn předvádí svůj standardní pěvecký výkon, z průměru to vytahuje skvělým poťouchlým výrazem a svou “kornovskou barevností”. Ondřej Brzobohatý se zaměřil na hereckou složku (tu vypiplal k naprosté dokonalosti), zpěv odsouvá na druhou kolej a místy tak spíše zabarveně recituje do rytmu. Oba jsou skvělými představiteli této role, ani z jednoho nebudete zklamaní.

Pavel Polák a Kamil Střihavka

Kněží Lukáš Hynek-Krämer/Radek Seidl (Kaifáš) a Jindřich Vobořil/Jaroslav Klein (Annáš) jsou každý zcela rozdílní, ale výrazně špatný není ani jeden. Hynek-Krämer svým hlasem zaujme asi nejvíce, Seidl nemá na Kaifáše tak hluboký hlas, ale zase působí více věrohodně. Jindřich Vobořil má výhodu známosti ze Spirály, Klein se nám však zdál pěvecky lepší.

Apoštol Šimon Petr Jiří Mach na vytyčeném prostoru předvádí bezchybný výkon. Peter Sternáčik v roli Šimona Zelóta dokáže ve své písni energickým podáním diváky strhnout a jeho výstup patří k vrcholům první půle. Jaromír Holub, který alternuje obě role apoštolů, je sice lepší než Jiří Mach, ale dokáže zaujmout méně než Strenáčik. Nelze tedy narazit na špatnou alternaci, všichni pánové jsou velice dobří.

Velké uznání si zaslouží také company, která je v Jesusovi opravdu velká a především živě zpívá sbory, žádné halfplaybacky (kéž by to byla samozřejmost a nemuseli bychom to vyzdvihovat jako unikátní jev). Skvěle spolu ladí, jednotlivá pěvecká sóla zní dobře a většina podává dobrý herecký výkon. Tanečně taktéž není co vytknout. Zajímavé je sledovat, jak často a rychle se company musí převlékat, někdy se to zdá i celkem nereálné, ale zvládají to.

Poslední večeře

Co dodat na závěr této recenze? “Jesus Christ Superstar” je dílo s obrovským potenciálem, který se Karlínu podařilo využít jen na 50%. Angažováním hvězd legendární inscenace má úspěch zaručený, tvůrčí tým v čele s Gabrielem Barrem nepřinesl do díla dostatek zajímavých nápadů a prvků, které by výrazně vynikly. V Praze se jedná o nadprůměrné muzikálové dílo, které stojí za návštěvu, ale cenu Tony by za tohle na Broadwayi Karlín asi nezískal.

.

Druhý pohled Ondřeje Doubravy

Hudební divadlo Karlín přišlo s umístěním více než čtyřicet let(!) mladé rockové opery Andrewa Lloyda Webbera a Tima RiceJesus Christ Superstar” do svého repertoáru zdá se právě včas. Od legendárního prvního pražského nastudování (1288 repríz v letech 1994-1998) už uběhla tak dlouhá doba, že fanoušci rádi odhodili “Spirálovský komplex”, který se mohutně projevoval proti druhému nastudování v Městském divadle Brno… Však si HdK pojistilo všechny možné faktory.

Kamil Střihavka a nápor davů

Hned na začátek se sluší uvést, že jsem novou inscenaci měl možnost vidět v syrovém stavu ještě před první veřejnou generálkou a vůbec celkově mírně nahlédnout do zákulisí, kde to bude jen trochu zajímavé (což minimálně u jednoho místa předpokládám), přinesu menší srovnání.

Je určitě dobrým tahem, že se spojila alespoň část původního týmu, největší změnou je pochopitelně scénografie a kostýmy Mihaila Tchernaieva, obojí je na první pohled značně nezvyklé, ale následně bez problémů funkční a efektní. Nedoporučujeme však krajní místa díky přítomnosti postraních žebříkových věží a místa na balkonech díky lávkám.

Přebásnění Michaela Prostějovského doplňované již pro Brno a hudební nastudování Oty Balage se dočkalo jen kosmetických nebolestivých úprav. Obě tyto složky jsou totiž značně kongeniální, takže změny nepotřebovaly, jde víceméně o upřesnění  dané novým prostorem a pojetím.

Kamil Střihavka

Režie amerického divadelníka mnoha profesí Gabriela Barreho je sice naplněna snahou přinést nápady a jiný pohled, zejména v první polovině jsou tyto nápady spíše nositelem chaosu. Nebojme se dotknout hned “Prologu” a předehry. Úvodní myšlenka, kdy hledištěm prochází bíle oděný aktér, dobrovolně přijímající úděl Ježíše je fajn, stejně tak viditelný kytarista hrající úvodní “zlé riffy”. Pro zajímavost: původně byl aktér hippie v tričku s obrázkem revolucionáře Che Guevary.

Od prvních tónů předehry se ale rozjede velká bitva, se vším všudy, což je v prvním momentu značně šokující. Je sice patrná snaha zasadit vyprávění do nějakého rámce, ale ne každý úvod v nynější podobě zkousne. A jistá nepřehlednost, byť týmem (a slouží mu to trochu ke cti) značně synchronizována, v podstatě provází každou davovější scénu.

Mnohem více se dalo čekat i od choreografie “boha tance” Pavla Strouhala, ztvárnění je sice značně energické, ale jakoby v některých momentech k příběhu nesedělo a občas se uchyluje k žánrovým klišé a například při “Hosanně” spíš navozuje lehce humorné situace.

Scéna "Superstar"

Naopak druhá polovina je nádherně divadelně čisťoučká, má emoce, “drajv”, atmosféru a chaos se dává na ústup. “Song krále Heroda” je sice zpracován tak úletově, že někdo jej bude milovat, někdo zase nenávidět, ale jinak není druhé polovině představení co vytknout, je opravdu bez většího přehánění až lahůdkou.

V kontextu skutečnosti, že se jedná již o třetí nastudování titulu v ČR, u nás patřícího obecně mezi často až chronicky známé, je nová inscenace jako celek snad až příliš popisná, exemplárními příklady jsou “krvavě” osvětlený měšec pro Jidáše, oproti původní verzi českého přebásnění jsou zde “naroubovány” větičky typu “Odveďte ho k Pilátovi” (ta se v Riceově originále sice vyskytuje, ale ve zpívané podobě namísto českého řádku “Úniku není”). Kdybych se před nedávnem nedozvědělzásadní informaci, že pro americké divadelní vnímání Bible je popisnost klíčová, nejspíše by mé osobě vadila ještě více. Na druhou stranu detailisty jistě potěší, že scéna bičování je značně mrazivá a na závěr je Ježíš Kristus v Praze konečně ukřižován se vším všudy a skutečně visí na kříži (i když s odstupem času a s větším povědomím o divadle člověku dojde, že ve Spirále jinak než křížem vyjíždějícím ze země finální scéna udělat nešla, ač jako dětský divák jsem tuto skutečnost nesl velmi těžce ;-) ). Divákům věřícím udělá možná radost i větší symbolická účast Jidáše na jevišti (když už se muzikál občas s nadsázkou označuje jako jeho evangelium) a zejména malá předzvěst zmrtvýchvstání Krista. Nicméně ani v režii Petra Novotného ve Spirále, ani v Brně v pojetí Stanislava Moši “Jesus” takto polopatický nebyl a jak hezky fungoval.

Ukřižování Kamila Střihavky

Krátce k výkonům v hlavních rolích: je trochu škoda, že se Hudební divadlo Karlín na jedné ze dvou premiér nedal důvěru prezentovanému objevu pro roli Ježíše Michala Skořepu, viděl jsem jej pouze v “neoficiálním módu” a tak jej nebudu hodnotit, stejně tak Jana Toužimského v roli Jidáše, škoda, výčet alternací na premiérách mohl být pestřejší.

Kamila Střihavku v titulní roli si dovolíme ještě zahrnout do množiny letitých jistot, bohužel je na jeho jinak suverénním výkonu  trochu znát v době psaní článku problém s hlasivkami, přejeme brzké uzdravení.

Velkým překvapením je Václav Noid Bárta v roli Jidáše. Ač neherec, snaží se najít svou vlastní více lítostivou cestu k pojetí a kopec sarkasmu při klíčovém hitu “Superstar” je prima. Nikoho nekopíruje, Dana Bártu, který se nabízí, už vůbec ne. Proto jej chválíme, navzdory občasné pěvecké nejistotě.

Děkovačka druhé premiéry

Máří Magdalena Bára Basiková pojímá svůj part trochu jinak než před lety, řekl bych, že i trochu vyzráleji a uvěřitelněji. Stejně pohladí po duši i podání alternantky Dashi.

Pilát Pavla Poláka je sice pěvecky v pořádku, ovšem herecky by se měl vyvarovat přílišné afektovanosti.

Herodes: Známá crazy scéna je geniální v podání Ondry Brzobohatého, který se tak jistě zařadí například vedle  Bohouše Josefa, pojetí Jiřího Korna je bohužel spíše nevýrazné.

Celý ansábl a tvůrčí tým po druhé premiéře

Na úvod své části článku jsem označil muzikál “Jesus Christ Superstar” za věčně mladý, je totiž tak geniálně napsán, že je stále aktuální a hlavně funkční. Není pochyb, že tomu tak bude ještě dlouhá léta a ať už je inscenace tohoto dramatického “majstrštyku” jakákoli, zážitkem bude vždy a proto s “tím správným obsazením” ji fandové tolik neřeší a pro diváka – laika bude celek tradičně moc krásným.

Jen zamrzí, že někteří dramaturgové, novináři a odborníci mají Jesuse stále za “bombu” současného hudebního divadla, hřešíc možná tak trochu na u nás nehynoucí oblibu titulu, hudební divadlo ve světě už se ale stočilo trochu jinam. Víte co, pojďme “Jesus Christ Superstar” považovat raději za nesmrtelnou legendu. Tu se v Karlíně podařilo vzkřísit na úrovni příjemného zážitku, což není málo, ale od tradičně jediné letošní premiéry v HdK možná někdo čekal víc.

Václav Noid Bárta s režisérem Gabrielem Barrem

Dasha a Kamil Střihavka

Fotografie z inscenace byly převzaty z oficiálních tiskových materiálů Hudebního divadla Karlín. Autorem fotografií z druhé premiéry je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král.


Recenze a reportáže
Karlínský muzikál “Carmen” přivítal dalšího jubilejního diváka
Recenze a reportáže
Ženské “Chicago” v Pardubicích
Recenze a reportáže
Muzikál Představ si… (Imagine This) se představil v Brně
  • PK

    PKPK

    Autor Odpovědět

    Bídník: existuje. Jednak statický černobílý záznam z kamery pro dirigenta, který se točil při 199. a 200. představení zároveň se zvukem živáku, který pak vyšel na 2 CD a druhak barevný záznam z kamery, který točila Šárka Tomanová kolem derniéry, ten ovšem není úplně kompletní. Obojí na VHS. Ale není čas a chuť to nagrabovat a udělat z toho DVD. Pokud by se našel důvěryhodný dobrovolník…


  • Jiří K.

    PK: No tak, já bych měl možnost převést ony VHS na DVD…


  • Bídník

    PK & Jiri K.: Tyjo lidi, za to bych Vam byl fakt velmi vdecnej, za oboje! Myslite ze by s tim slo neco udelat? Ja bohuze moznost prevodu z VHS na DVD nemam:(


  • Muti

    Tak po včerejším 27.11. představení v 15hod. asi tolik. Po velkém těšení se na Kamila Střihavku trochu zklamání- opět upozorňuji všechny, kteří sledují termíny vystoupení na jeho stránkách, nevěřte tomu. Je to pouze hrubý odhad.
    A k samotnému představení, Michal Skořepa- veliký talent, který se ale momentálně Střihavkovi nemůže rovnat ani rozsahem, ani silou hlasu (v momentech, kdy si to situace žádá). Jinak v partijích, kde má “ideálně položené hlasivky” čistý a bezchybný projev v některých okamžicích má barvu hlasu hodně podobnou Střihavkovi. Noid Bárta- bezesporu velice výrazná postava v představení, silný hlas, pěkná barva hlasu, ve výškách ale na můj vkus příliš agresivní. A z reakcí ostatních místy mu nebylo rozumět, (já ten problém nemám, protože znám texty téměř nazpaměť). Bára Basiková, bez problémů zvládá svůj part a velice dobře se poslouchá. V první půli měla obrovskou chybu, kdy začala zpívat v momentě, kdy ještě kapela hrála předehru a pak měla co dělat, aby z toho vybruslila- ale zvládla to. Marne- na živo se hold může stát ledacos. Pavel Polák, klasika, ale velice přesvědčivá. Ondra Brzobohatý, úžasný projev, jak herecký, tak hudební. Oproti spirálovské verzi, kterou jsem viděl 5x je toto číslo mnohem lepší. Kněží Seidl a Vobořil, dobré, nicméně s výpadkem textu. A nakonec Jiří Mach a Jaromír Holub v rolích Šimona Petra a Šimone Zélótese opět velice pěkný a bezchybný projev.
    Pokud bych měl srovnávat verzi Karlínskou a Spirálovskou, tak upřímně- srovnat to nejde. Nikdy vás to v Karlíně tak nevtáhne do děje jako ve Spirále, kdy nebyl problém si na vystupující sáhnout. Výprava a efekty v Karlíně jsou bezesporu mnohem lepší, ale myslím, že ” syrovost či suchost” ve Spirále Ježíšovi také slušela. Kapela byla dobrá, ale jiná než ve Spirále, zaznamenal jsem docela dost změn v aranžích, a to je dobře. Hlasitost byla dobrá, určitě o dost tišší než ve Spirále, snesl bych klidně i více nahlas.
    Závěrem asi tolik, určitě budu chtít vidět Ježíše v Karlíně ještě jednou, tak v řadě 3-5 v přízemí. Myslím že tato místa jsou v tomto představení ideální. Včera jsem byl v Lóže- na to abych viděl představení jako celek a prostorově to stačí, příště ale opravdu blíž, abych viděl do tváří a více si užil jejich projevů. MUTI


  • Honza

    Včera jsem shlédl Ježíše v Karlíně. Musím říct, že vzhledem k obsazení jsem nic moc nečekal. Pojetí Karlínského divadla je velice pěkné. Jen jsem nepochopil, proč Ježíš táhne kříž na kolečkách. Výkony byly hodně dobré. Michal Skořepa se začíná vyzpívávat, jen mu chybí ono charisma a vžití se do role, možná to přijde časem. Jan Toužimský, to bylo největší překvapení. Bál jsem se, že bude “dřevěný” jako bývá, ale naopak, dal do toho vše a povedlo se mu to. Nebu zastírat, že pro mě vždycky bude Jidáš Dan Bárta, ale Honza má podobný projev, což se mi líbí. Bára naprosto v pohodě, tuto roli má v sobě. Jirka Korn, nebylo to špatné, ale bez jiskry. Pilát a kněžní v pohodě. Určitě půjdu ještě několikrát, abych viděl i ostatní alternace, tedy Kamila, Noida, Dashu a Ondru.


  • Romča

    Ad Sylva: Děkuji za Vaši reakci, ačkoli si dovolím zásadně nesouhlasit s tím, že bych pana Bártu urážel. O formě urážení někoho mám opravdu jiné představy. Je pozoruhodné, s jakým talentem jste z mých reakcí tendenčně vytáhla to, co se Vám hodilo k tomu, abyste na mojí maličkosti nenechala nit suchou. To, že jsem naopak oceňoval Noidův herecký výkon, to už jste pro jistotu nechala stranou… Myslím, že kdybych chtěl někoho urazit, nerozepisoval bych se tak dlouze a netázal bych se vás – hard rockových fanoušků – na to, co vás na tomto projevu zpěvu fascinuje, co se vám na tom líbí. Já se opravdu nechci hádat, ale naopak přiučit.
    Jinak z Vaší odpovědi na mou otázku bych – byl-li bych tak přecitlivělý jako Vy – mohl také číst, že pro Vás každý, kdo není rocker, ze sebe apriori nevydává 150 %…, tudíž, že to vlastně fláká, že jen rockeři jsou právě tímto mimořádní. Vím, že jste to nenapsala, ale pokud bych chtěl vytrhávat z kontextu, mohl bych Vás z takového myšlenkového směřování obvinit.
    Nevím, jestli jsem výše psal, že vím, že Noid umí zpívat – měl jsem ho v Elixíru života, v Carmen a ještě v Dámě s kaméliemi, a všude mi přišel dost dobrý, takže opravdu se v mém příspěvku nejedná o žádnou zaujatost vůči Noidovi či jeho přednesu. Hodnotil jsem pouze jeho výkon na 2. premiéře Jesuse a ač jsme s přítelkyní z reakcí publika pochopili, že jsme se svým názorem byli v menšině, prostě lichotivější označení toho, co jsme slyšeli, napsat neumím. Za tím si stojím. Proto jsem na základě recenze z 1. premiéry (u konkurence) připustil, že to mohlo být Noidovou indispozicí. Vy ale přesto jste šokovaná z mého označení “zařve”, zatímco termín “zařve” v Katčině hodnocení naopak považujete za úžasný a přesně vystihující – nesvědčí to náhodou o špetce Vaší neobjektivity v přístupu k příspěvkům zde – ne z titulu toho, jak jsou psány, ale kým jsou psány?
    Přeji hezký zasněžený večer R.


  • PK

    PKPK

    Autor Odpovědět

    Když už jsou ty Vánoce: udělala by někomu radost Jidášova košile ze Superstaru? Dělal jsem menší debordelizaci a našel jsem jí ve skříni. Je z původní verze (1994-7) – bílá se stříbrným lemováním. Tuhle nosil Dan Bárta. Je na ní fixou věnování s podpisy všech garderobiérek.

    Pokud někdo má zájem, napište mi na pk@musical.cz


  • Bídník

    Mne by udelalo k Vanocum radost, kdyby se (aspon na strance o Jesusovi, kam chodim) nikdo uz nehadal a probihala tu smysluplna diskuse na dane tema;) pak by mi taky udelalo radost to dvd JCS ze Spirály, myslíte, že by se toho nekdo ujal? Ja bohuzel nemam prislusne technicke zazemi, ale za ten zaznam bych byl velmi vdecny:-)


  • Blanka

    Musím říci, že Jesus v Karlíně mě neskutečně zklamal! Celou dobu mi příliš hlasitá hudba trhala ušní bubínky, Střihavka zněl, jak když zpívá poprvé v životě. Holt někdo se očividně spoléhá na své dobré jméno a má pocit, že už toho nemusí moc předvádět, že mu stejně zatleskají. Na jevišti vládl neskutečný chaos, co se týče choreografie, “tanec” a celkově pohybová stránka byla odfláknutá. Překvapil mě příjemně Noid, na toho jsem byla dříve trochu alergická, ale tady myslím dobré. Velmi vtipná byla scéna s Jiřím Kornem alias Herodem. A kdybych měla říci jednu věc, která se mi líbila, tak závěrečné Ježíšovo nanebevzetí. To bylo skutečně dobře vymyšlené. Jinak patřím mezi mladé divačka a přesto jsem legendární představení ve Spirále viděla. Byl to můj první muzikál, na kterém jsem byla a pojí se s ním krásné vzpomínky. Bylo to komornější, levnější…tak nějak jakoby pokornější, žádná show a klišé a snaha se přizpůsobit moderní době a předvést. Z Karlína jsem neskutečně zklamaná, mrzí mě, že jsem tam šla. A popravdě nechápu, čemu lidé neustále tak aplaudovali.


  • Marie24

    Včera jsem byla na muzikálu Jesus Christ Superstar – hlavní obsazení: Kamil Střihavka, Václav Noid Bárta, Dasha, Ondra Brzobohatý.
    Musím uznat, že se to nedá se “starým Ježíšem” vůbec srovnat. Je zde patrný americký vliv – předposlední píseň Jesus Christ Superstar – absolutně nevkusné a blýskavé kostýmy, zbytečně moc tanečnic, které přehlušily vynikající zpěv sólistek. Co se musí nechat je krásné provedení ukřižování Ježíše, smrt Jidáše a představení orchestru – super. K jednotlivým výkonům – Kamil úžasný, ale jak jsem již v několika recenzích četla – výšky tahá až ” z paty” a bez dřívější lehkosti. Tímto stylem si odrovná hlasivky úplně, jinak jeho výkon excelentní. Co se týče Jidáše – veliké překvapení, Vašek se moc snaží a hraje osobitě (což jeho pozice je velice těžké) – jen tak dále. Výborné!! Ondra Brzobohatý vyšvihl svým herckým umem a komediálností, že budiž odpuštěno “amerikální prostředí” jeho výstupu. A teď Dasha – bohužel pro mě veliké zklamání. :( Jako sólistka do Stardance vynikají, ale do muzikálové hlavní role – nebrat!!! Zvlášť ne, když se jedná o takto citovou roli. Pěvecky čistě zazpívané, ale bohužel bez jediného záchvěvu emoce-naučený pohyb po jevišti a nic navíc.


  • Muti

    Lidé dobří, udivuje mně, jak někomu může připadat hlasitost v Karlíně moc silná. Na JKS jsem byl ve spirále 5x, má žena 6x a oba jsme se shodli, že ve spirále to bylo vždy daleko hlasitější, místy až “vnitřně” pocititelné. Inu, je to rockový muzikál. Ale chápu, že někdo má o hlasitosti jinou představu. Upozorňuji, že nejsem nějaký zarytý rockér a klidně si poslechnu i klasiku, pokud je dobrá.


  • Ondřej Doubrava

    Naprostý souhlas s Muti a překvapuje mě, že se na hlasitost Spirály u některých pamětníků docela zapomnělo, asi to byl nejhlasitější sound-design v české muzikálové historii, čemuž rád věřím (i ty současné rock-opery v Metropolitním divadle mi přijdou o něco tišší, mimochodem srozumitelnost ale byla skvělá, s čímž mají rock-opery problém). Tenkrát v deseti letech jsem byl díky svému postižení ještě hodně lekavý (dnes už jsem zvyklý a v podstatě mi stačí zvyknout si jen na intenzitu, bohužel s výstřely, hromy a podobně budu mít problém asi pořád) a pamatuji si, že ve Spirále naprosto neadekvátně “řvaly” i úvodní usedávací gongy před představením a když jsem ten gong slyšel v dokumentu “Ježíš a tisíce panáčků” (který mimochodem klidně mohli dát teď na to DVD se záznamem z Pardubic místo té 10minutové nesmyslnosti, co tam je), vím, že jsem se orosil a že mi ten sound-design ve Spirále způsobil docela trauma tenkrát, takže možná i proto jsem byl ve vztahu ke Spirále vždycky rezervovanější, i když se mi to přes všechno “skákání” a občasné zacpávání uší moc líbilo. Ale Karlín je naprosto v pohodě, nelekal jsem se vůbec!


  • Jiří K.

    Bídník: Jak říkám, já bych to udělat mohl, ale to bych musel mít ty VHSky – které nemám :) A PK se zatím taky ještě nevyjádřil…


  • Pavel Košatka

    S Petrem jsem se domluvil, Jirko a Vojto se pak s váma nějak domluvím.


  • IE

    IEIE

    Autor Odpovědět

    Jak jsem byla hrozně natěšená na představení, tak jsem po první půlce byla hodně zklamaná. Muzikál má přinášet emoce, ty mi tu zcela chybí. Zpěváci zpívají dobře (i když Noidovi není vždy rozumět), všechno je technicky v pořádku, ale připadá mi, že každý hraje sám za sebe. Možná tak ještě pro sebe na jevišti, ale pro obecenstvo? To tu necítím a tak to být nemá. Dojalo to představení někoho, zasmáli jsme se někde, překvapilo nás něco? Druhá polovina alespoň něco dohnala, nicméně rozčarování trvá.


  • Abigail

    Tak já jsem se konečně dostala v sobotu 4.12. odpoledne. Musím říct, že nemám tak pozitivní dojmy, jak bych si přála.
    Za prvé na mě muzikál působil odtažitě. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem seděla nahoře na balkoně, že třeba dole to skutečně působí jinak, ale seděla jsem daleko a vzadu i na Excaliburu a emoce z něj dýchaly skutečně až do té poslední řady (beru v úvahu, že divadlo je významně menší) a daleko a vzadu jsem seděla i na RockOperách a vtažena do děje jsem si tam přišla i tak (ačkoli úplně nebylo rozumět, s čímž jsem zase neměla problém tady), takže si úplně nejsem jistá, zda za to může jen “daleké” místo, protože u Carmen jsem si v tomtéž divadle na tomtéž místě tak “odstřihnutá” nepřišla.
    Za druhé, po všech těch příspěvcích tady jsem čekala mnohem hlasitější hudbu. Možná to bylo konkrétní představení, ale zrovna tady by se mi hlasitá hudba hodila víc než u Carmen a nemůžu se zbavit dojmu, že tam byla daleko hlasitější. Přišlo mi to zkrátka s ohledem na tohle konkrétní dílo moc tiché.
    Z obsazení bych ráda vyzvedla Jaromíra Holuba a Jiřího Macha, kteří mě překvapili a líbili se vážně moc, i ve svých malých rolích. Překvapilo mě, jak moc zní Jindřich Vobořil pořád stejně -dobře. Radek Seidl a Pavel Polák ani neurazili, ani nenadchli, řekla bych, že odvedli slušný výkon, trochu okleštěný ne až tak výraznou rolí, protože ty jsou tady v podstatě jen čtyři.
    První z nich – Jiří Korn – zklamal. Možná to bylo spíš tou scénou, která je prostě prapodivná, ale on svojí roli i tak nějak nedal tu “šťávu”, která, i kdyby byla pořád stejná, byla v Bídnících a byla i v Miss Saigon. Nicméně jeho scéna se mi vážně nelíbila i sama o sobě.
    Bára Basiková byla dobrá. Nebylo to tak odzbrojující jako v Johance, ale to bude mít asi co do činění s tím, co jsem psala na začátku, jinak si myslím můžu říct, že byla suverénně nejlepší ze všech v tomhle představení.
    Nedokážu si ovšem představit Ježíše bez Střihavky. Je pravda, že ten hlas už není to, co znám z nahrávky, kterou poslouchám od té doby, co se muzikál v ČR objevil, ale pořád mi přijde, že je ten muzikál postavený hlavně na výkonech a v tomhle konkrétním případě na jeho výkonu. A i když si leckdy dokážu představit, že by ty výšky mohly být lepší, obrovský potlesk mu určitě patří.
    Poslední významnou rolí, a pro mě trochu zklamáním byl Jidáš Vaška Bárty. Předem říkám, že jeho Robin i obě role v Excaliburu se mi líbily a mám ho ráda, ale ten výkon mi bohužel nepřišel tak dobrý. Bylo to řekla bych dobře odehrané a v některých skladbách se mi vážně líbil – příklad Zavržen na věky věkův nebo Superstar – ovšem Jidášova smrt byla lépe zahraná než zazpívaná a Jak ze sna procitám se mu prostě nepovedlo. Takže NOID pro mě prostě zůstává skvělým Robinem, ale ne úplně povedeným Jidášem, třeba se časem zlepší, potenciál tam možná i je, ale zatím mi nepřijde úplně využitý.
    Závěrem, ano, je to jedno z lepších představení, ale je to jenom představení a já bych od JESUSE, jakožto absolutní milovník jeho hudby a příběhu čekala daleko víc – nedotknul se mě.
    Pro zajímavost jeden z pohledů rodiče, který viděl představení ve Spirále a tam se do něj “zamiloval”, ten řekl, že Spirála jako by byla černobílý obrázek, který se jim v Karlíně podařilo dobarvit…


  • Veronika

    Původně jsem se k Ježíšovi ani vyjadřovat nechtěla, ale nedá mi to, snad moje kritika bude chápána tak, jak jí myslím, totiž pozitivně a k dobru věci. Slovy samurajskými – “Není to projev neúcty”.

    Ve Spirále jsem zažila až poslední sezónu, ale myslím, že díky tomu i nejdokonalejší výkony protagonistů (kam se hrabe nahrávka ze 200. reprízy :-) ). Tehdy jsem získala zcela jiný pohled na hudbu, zpěv, hudební divadlo. Otevřely se mi tisíce dveří různými směry, byl to prostě kulturní převrat v mém životě a bohužel, i celoživotní měřítko.

    Do Karlína jsem šla s přesvědčením, že nebudu srovnávat. Bohužel, zvuk orchestru na prvním postranním balkóně byl tak slabý, že mě nemohl nijak vnitřně zasáhnout, znělo to až amatérsky a v podstatě vycházel jen z jednoho místa. Oproti tomu, Kamil Střihavka a Noid byli na začátku tak přezvučení, že zpěv zněl hrubě a “vydřeně”. Takže moje snaha “nesrovnávat”, přestože jsem byla připravená na jiné pojetí, byla neudržitelná a já jen nevěřícně kroutila hlavou nad tím, jak tahle moje nejsrdečnější záležitost může taky vypadat. Naštěstí, druhá půlka byla už mnohem vyladěnější, zvuk zesílil, zpěv zněl vyrovnaně a Jidášova smrt mě dojala k slzám. Myslím ale, že by si Karlín mohl dovolit investovat do takového zvukového systému, který by rovnoměrně zaplnil divadlo.

    K jednotlivým výkonům – Kamil Střihavka pěvecky stále výborný, myslím, že mu patří velký dík a obdiv za to, že do téhle řeky vstoupil podruhé a umožnil tak nové generaci zažít českou ježíšovskou legendu, byť nikdo nemládneme :-) Místy mě překvapil až nezvykle “hladce operní” zvuk jeho hlasu. Noid – obrovský v emocích, pěvecky se mi hodně líbil a to že, někde místo výšky nasadí rockový chraplák je sice nezvyklé, ale rozhodně ne tragické. Navíc tam byly náznaky toho, že se stále zlepšuje. Dasha – pěvecky čistá, víc k tomu asi nemůžu říct. Pro mě byla “top” Máří vždycky Renata Podlipská. Petr Polák – staré dobré časy :-) Ondra Brzobohatý – výborný, ale “nové časy”.

    Celkově pojetí odpovídá tradici divadla, kde se hraje. Všechno je dokonalé, vyvedené do detailů, nic vás nepřekvapí. A to je pro mě právě ten problém. Ten moment naprostého uchvácení ze Spirály se tu neopakuje ani náznakem. Přesto se vrátím. Kvůli skvělým výkonům “bardů” i “stoupajícím hvězdám” nových objevů. Pokud se podaří vyladit představení i zvukově, snad si na velký prostor a americké režijní pojetí zvyknu natolik, že mě nebude “rušit”. Jedno je ale jisté – Spirála JE legenda. A na věky věků zůstane – nedotknutelná.


  • Markéta

    To je právě asi ten problém, co pořád řešíme. Ve Spirále to byl jeden z prvních muzikálů a všichni jsme z něj byli úplně paf. Bylo by zajímavé jít na spirálovskou verzi teď, o deset let stařší, s většíma muzikálovýma zkušenostma. Třeba bysme nebyli už tak uchvácení jako dřív. Mně to v Karlíně taky nevtáhlo do děje, zkusím to ještě jednou do přízemí. Ale vybavuji si, že když jsem byla ve Spirále po páté a znám slovo od slova, tak jsem taky nebyla tak vtažená do děje a řešila, jak má Střihavka špinavé nohy, když tam ležel na kamenech.

    Jinak pro info: cd s nahrávkou live točím v autě stále dokola :o)


  • Veronika

    Markéto, určitě máš pravdu v tom, že by bylo zajímavé vyzkoušet Spirálu dnes. Taky si pamatuju, že nebylo každé představení tak silné, ale za tu poslední sezónu jsem zažila pár vrcholných repríz, které opravdu nikdy nic nepředčilo. To divadlo bylo neobvyklé prostorem a ten prostor byl skvěle využitý. Minimalismus scény dal vyniknout každému režijnímu detailu i těm nadprůměrným pěveckým výkonům a emocím.
    Dlouho po derniéře jsem pak dychtivě zkoušela každý nový pražský muzikál v naději, že zažiju podobné pocity. Pak jsem to vzdala a klasický muzikálový divák se ze mě nestal. Ty muzikály, které mne od té doby opravdu oslovily, by se daly spočítat na prstech jedné ruky a opravdu velký “zážitkový šok napoprvé”, podobný tomu spirálovskému, jsem měla snad jen u Obrazu Doriana Graye a rockové Antigony. Ale to sem vcelku nepatří, tak jen na vysvětlenou :-))


  • Ondřej Doubrava

    V podstatě mě napadá to, co Markétu: Docela rád bych Spirálu zažil teď, kdy je můj zájem o muzikál soustavný, hodně jsem toho viděl a tak trochu už i vím, jak to zhruba funguje (věřím, že velká škola v tomto směru ještě přijde), ono ale hodně udělá i inscenování oblíbeného díla. Vzpomínám si, jak jsme tenkrát nadšení jeli s partou skvělých lidí na RENT v Bratislavě, obdivovali jsme, jak si vlastně sám ten tým zařídil ta práva a možná jsme byli nadšení jen proto, že to byl náš milovaný RENT. A právě jsem slyšel od pár lidí, že se RENT vlastně moc nepovedl, já z toho mám ale skvělej zážitek. Chtěl bych to ale vidět teď! A to už se díkybohu nepovede a hezká vzpomínka zůstane. :-)


  • Abigail

    Upřímně řečeno nemyslím, že to bude jen tím, že bychom byli zcela “polapeni” vzpomínkami na Spirálu, protože já osobně třeba ve Spirále nebyla, protože rodiče rozhodli, že na tohle téma takhle malí ne. Miluju živý záznam z ní i první nahrávku, ale jinak můžu srovnávat jen s jinými divadelními či muzikálovými kousky. A ohledně té atmosféry i tak myslím, že se jim to moc nepovedlo dostat do celého divadla, ale taky uvažuju, že příležitostně zkusím přízemí divadla, abych zjistila, zda se jim to povedlo aspoň tam. Spirála by mě zajímala, ale cestovat v čase se nedá…


  • fiona1310

    Ondro, omlouvám se za OT, ale RENT – Live from Broadway bude v TV, na ČT 2, koncem prosince, někdy kolem 26.12., přesný datum teď nevím, ale mrkni se do programu:):):)


  • Ondřej Doubrava

    26. 12. 20:00 – ČT2- vím o tom, koukat budu asi jen kvůli provedení titulků, jinak mám DVD.


  • Romča

    No kdybych sem teď napsal (slovy Veroniky), které muzikály způsobily zážitkový šok mojí maličkosti, asi bych opravdu vypadal jako roman.tický exot mezi těžkými rockomily. O operní čistotě zpěvu mám opravdu jiné představy než Veronika – třeba Andrea Bocelli či Rolando Villazon. Mně teď zážitkový šok na podzim způsobila Patricia Janečková v Talentmánii a jsem rád, že to vyhrála, nebo včera Marián Vojtko se dvěma antibiotiky v Hybernii při Konfrontaci z Jekylla a Hydea!
    Jinak – klidně mě roztrhejte – jsem si pobrečel u Monte Crista (můj první titul), u staré dobré Kleopatry (2002), u Cats z Milénia, u Golema, vloni a letos opakovaně u Dětí Ráje (díky vtažení publika do hry a nadšení všech aktérů), resp. u Je třeba zabít Davida (hlavně díky Filípkovi Antoniovi). Někde tam se pohybuje má představa o muzikálovém krásnu. Proto snad Sylva zpětně pochopí…:)


  • Tychi

    Ahojte, dlouho jsem tu nebyla, dlouho jsem totiž nemuzikálovala. Dneska jsem udělala změnu a vyrazila do matičky Prahy na výlet. Druhá řada mě vtáhla do děje okamžitě, stačilo mi, když kolem mě Skořepa prošel a měla jsem jasno, vlna štěstí, euforie, nebo jak se to jmenuje, mě zaplavila. Do té doby, než se objevila Máří Bára, to Ježíš nějak klesl. Já klesla, když mi něco přistálo na botě, myslela jsem, že klíče, ale byly to Jidášovy peníze. Nějak jsem zrovna koukala asi jinam. Z té druhé řady bolí za krkem a nestíhám všechno vnímat, ale zase mám spoustu detailních zážitků. Třeba sledovat tkanikču Brzobohatého mi dalo dost práce, jak dupal, tak lítala sem a tam, bohužel si na ni sám ani nikdo jiný nešlápl a tak si ji jen v přestávce mezi větami uvázal zpět. Mám ráda tu vůni divadelního kouře, škoda, že do rána z vlasů vyprchá..
    Zklamala mě délka představení, bylo to na mě nějaké krátké a při pohledu na zápěstí na sebe prásknu, že jsem se asi flákala, modřinky od tleskání vidím jen tři..
    Předehra krásná, škoda, že tam muzikant nezůstal déle, dobře se na něj koukalo..ale zas bych asi nesledovala herce..vše má svá pro a proti. Na dirigenta na monitoru byl taky hezký pohled..
    A nakonec po téhle směsi pocitů vznesu dotaz, co má Jar. Klein s nohou?


  • Teru – linka

    Ahoj,

    22. 01. jsem navštívila zmiňovaný muzikál a zmítalo mnou mnoho pocitů. První polovina mě nijak nenadchla, cítila jsem zklamání a bylo mi to líto, jelikož jsem se na muzikál velice těšila.Chvíli mi trvalo než jsem se v ději zorientovala. Noid se mi jako Ježíš poměrně líbil, bohužel má problém s artikulací a občas více řve než – li zpívá, a proto největším zážitkem z prvního dějství je pro mě píseň v podání Báry Basikové.
    Kombinace Michala Skořepi jako Ježíše a Báry Basikové jako Magdalény mi vůbec nevadila a to i když jsem si uvědomovala, že věkový rozdíl aktérů je nejméně 20 let. Bára jako Máří je jedinečná, byla to krása a Michal? Nikdy nebude Kamile Střihavkou a to je dobře, potom by to byla nuda. Je osobitý, jeho lyrické polohy se mi neuvěřitelně líbily. Určitě bude zajímavé ho v roli Ježíše pozorovat, se získáváním zkušeností a jistoty se bude vyvíjet i jeho projev. Velký dojem na mě udělala scénka v podání Ondry Brzobohátého, mělo to vtip a šťávu, improvizace v podání zavazování tkaničky byla skvěle zahraná. Mrzelo mě, že neuvidím Jiřího Korna, ale Ondra mě tak odzbrojil, že jsem litovat přestala.
    Druhá půlka mi vynahradila tu první. Dále musím vyzdvyhnout jevištní techniku a světlo, vyvolávají skvělé emoce.


  • Tychi

    Teru-linko, znám ten pocit když se člověk těší a pak ta správná nálada ne a ne přijít. V sobotu se mi to naštěstí nestalo a jak jsem psala, vtáhlá jsem byla okamžitě.
    A máš pravdu, scéna se jim fakt vyvedla!


  • Teru – linka

    Tychi, začátek neprobíhal, tak jak jsem si představovala, ale znáš to. Velká reklama, velká očekávání:) Druhá polovina mi to vynahradila. Muzikál je je krásný. Potřebovala bych ho vidět, ale ještě jednou. Bylo tam moc vjemů, které jsem napoprvé nebyl schopná vstřebat.


  • Tery

    Navštivila jsem muzikál 29.1. Byla jsem na odpoledním představení a raději od představení moc neočekávala,abych nebyla zklamaná. Ježíše ve Spirále jsem bohužel neviděla, ale CD mám detailně naposlouchané :) . Neměla jsem tedy s čím srovnávat. Po shléhnutí musím říct, že to bylo naprosto úžasné. Je to veliká zásluha Kamila Střihavky, nedokážu si představit, že bych viděla v roli Ježíše Michala Skořepu, i když jsem ho hrát nikdy neviděla, už jenom z jeho vyzařování a působení bych byla zřejmě zklamaná. Tohle představení je vážně Kamilovo životní dílo, nejde k tomu nic dodat. Ostatní herci byli taky výborní, nemůžu si na nikoho ztěžovat. Mile mě překvapili Jan Toužimský i Vašek Noid Bárta, Dasha by mohla více hrát, ale i tak se mi líbila a Ondra Brzobohatý si roli očividně hodně užívá a i když nedostane v muzikálu více prostoru, než v jeho písni, vytřískal z této scény maximum, co se dalo. Company je úžasná, vidíte, že něco opravdu dělají a má to nějaký efekt. To se bohužel nedá říct o všech muzikálech. Ještě bych vyzvedla všechny efekty, osvětlování a samozřejmě živý orchestr. Muzikál je skvělá podívaná, ja jsem nadšená a potřebovala bych to vidět ještě jednou! Jediné,co bych vytkla je, že mi to připadalo nějaké krátké :)


  • Araziel

    Jiz jsem to jednou napsal, ale nejspis ke spatnemu clanku, proto se predem omlouvam, nerady bych byl povazovan za spammera :-)
    Byl jsem svedkem predstaveni 5.2.2011 od 19:00.
    Neda mi to, ale musim se vyjadrit k tomu, jaky na me zanoechalo dojem. Ano, pamatuji jeste legendarni nastudovani ve Spirale, ale nerad bych srovnaval, chci se podelit jen o sve dojmy z tohoto.
    Vezmeme to jako pri dekovacce, pekne ze siroka. :-)
    Vyprava a scenicke reseni: v ramci moznosti (ano, ac jsem to slibil, zde se nejde vyhnout srovnani se Spiralou) na me udelala dojem. Dobre napady a chvilemi jsem ani nevedel (ac na balkone), kam se divat a koho sledovat driv :-) A zaverecna scena s krizem mi vylozene vyrazila dech :-)
    Hudba: evidentne doslo k uprave hlasovych partu. Nevim proc, ale nektere dynamicke pasare byly pomalejsi a ztracely tak na efektu, ktery by (podle me) mely mit. Dost me mrzelo celkem zjevne “zjemneni” hudby. Z bicich mi mela naskakovat husi kuze a el.kytara me mela rezat do usi (za ucelem stejneho efektu). Proste mi to prislo cele takove trochu vymekle. Ale to pricitam spise vseobecnemu posunu predstaveni od rockove opery k muzikalu.
    Sbor: prvni dva hlasy prosicich o vyleceni byly skvele, zbytek mi prisel dosti prumerny. Ve sborovych partech mi pripadalo, ze se nemohou shodnout (J.j.jesus christ.t.t, s.s.superstar.r.r…), ale pri delsim zpevu jim to klapalo pekne :-) Nemuzu jinak, nez vyzdvihnout tanecni vykon dvou slecen. Prvni (blondynka), ktera vetsinou vedla tanecni kreace, byla vyborna a bylo videt, ze ma roli v malicku. Ale jeste vice me dostala utla tmavovlaska (vetsinou tancila z pohledu divaka vpravo). Z te jsem nemohl spustit oci. Ta si tanec uzivala neuveritelnym zpusobem. Motorova mys, certik z krabicky… nevim, jak jeji vykon popsat. Vse tancila minimalne na 150% a byla naprosto vyborna. :-) Dokonce i pri zaverecne pisni, kdy ostatni vypadali, ze uz toho maji (pochopitelne) dost, s ni sili vsichni certi :-)
    “Vedlejsi role”: S prominutim sem zaradim i Mari Magdalenu (B.Basikova), protoze te z meho pohledu nemam co vytknout. (Zmeny v nastudovani samozrejme nepocitam). Totez musim rici o Kaifasovi a Annasovi. Cekal jsem skvely vykon a dostal jsem ho. Dale jsem mel (a stale mam) pocit, ze Simona a Petra zpival jeden a tentyz zpevak. To me spis prekvapilo, ale vykon musim hodnotit jedine kladne (at to byl jeden nebo dva :-))
    Pilat: Pilatuv sen byl dosti mekky, a proto jsem se bal dalsich pisni, ale predstavitel se ukazal jako schopny i v nizsi poloze (i kdyz “Ja nad tvou smrti ted meju si ruce…” bylo uz dost na hrane). Jinak rozhodne plus.
    Herodes: Uprimne jsem se dost tesil na podani O.Brzobohateho, ale bohuzel me jeho part vubec neoslovil. Mozna to bylo na me nezvyklym uchechtavanim po kazdem radku textu nebo tanecni(?) vlozkou, kterou jsem asi nejspis jen nepochopil. Predpokladam, ze v te same roli J.Korn stepuje a O.Brzobohaty musel vymyslet neco “sveho”. U ostatnich ovsem sklidil potlesk, takze je to asi jen vec meho vkusu.
    a jdeme do finale :-)
    Jidas: J.Touzimsky podal podle me vyborny vykon. Sice mne v urcitych castech chybelo vygradovani do vysek, ale bylo videt (slyset), ze umi a vi, kam uz se nevydavat. Dle me nejlepsi vykon vecera :-)
    Jezis: Puvodne jsem chtel M.Skorepu pekne zdrbat, ale s odstupem casu to neudelam. V hloubkach a stredech byl opravdu vyborny a obcas jsem premyslel, jestli nahodou nezpiva na playback Kamila Strihavky :-) Kamenem urazu se ovsem staly vysky. Pri prvni (“tvou tvar a skran…”) jsem se zasmal s myslenkou na to, ze jsem svedkem neceho, co muzu vypravet jako raritu (ze to Jezisovi pekne ujelo a tak srandovne zajodloval), kterou budu davat k dobremu. Bohuzel jsem zjistil, ze to nebyla rarita. Na druhou stranu tam tech vysek nastesti zase tolik nebylo. Obcas byl M.Skorepa jakoby osvicen a vyskam se elegantne vyhnul (zaver “V zahradach Getsemantskych” byl vyborny), ale obcas mi pripadalo, ze se proste rozhodl a v duchu si rekl “To dam!”. Ale nedal. :-( Proto me dosti sokovalo video v clanku, kde zpiva dobre! “Tak bez, uz cekaji!” tu vypada jako od naprosto jineho zpevaka, nez ktereho jsem videl na jevisti… Doufejme, ze to bylo nejakou momentalni indispozici, protoze potencial M.Skorepa urcite ma.
    To jsem se ale rozepsal… muselo to ven a mozna to nekomu i k necemu bude :-)


  • Stana

    Videla jsem dnes 6/2 a pred 17 lety.
    Nejsem odbornik na muzikaly. Tehdy se mi muzikal moc nelibil, ale to bylo spis vkusem, ktery se mi od te doby vyrazne zmenil. Spirala bylo jedinecne jeviste – neopakovatelne, neuveritelne….
    Dnes me nejak mrazilo vic, byli chvile kdy mi staly slrzy v ocich nebo se mi jezili vlasy na krku…
    Jako jedna z prvnich jsem pri zaverecnem potlesku vstala.

    Jedine co bych vytkla byla hlasita hudba. Pri prvnich tonech prvnich par minut jsem mela dojem, ze se mi udela spatne – zaroven jak se rozsvitial svetla -mela jsem pocit “zhoupnuti” …musela jsem na chvilku zavrit oci, nez se mi uklidnil zaludek a zvykla jsem si ….
    JINAK VYBORNE VYBORNE VYBORNE


  • marek.štefan

    m. skořepu jsem ještě neviděl, ale připadá mi trapné, že se zpochybňuje hlavní představitel světově proslulého muzikálu v hlavním městě ČR, to by se snad v zahraničí nestalo, copak nemáme v čr nikoho jiného (kromě kamila), který by tuto roli uzpíval bez jakýchkoliv problémů? Prostě můžeme diskutovat o barvě hlasu či podání role, ale ne o tom, zda někdo vyzpívá či nevyzpívá výšky!


  • Jiří K.

    Docela by mě zajímalo, co by dělali, kdyby Střihavka roli nepřijal…


  • Jana

    Já viděla muzikál ve Spirále a 6.2. poprvé nově. Na začátek musím uvést, že nejsem vzdělaná v hudbě, vše hodnotím z mých pocitů. A proto nehodnotím zpěváky, jestli jim to někde ujelo, jestli vyzpívali výšky jako na cd nebo jako před 10 lety….nehodnotím scénu, jestli byla efektní, jestli zpěváci hráli nebo jen chodili…., jestli choreografie byla směšná či na úrovni….
    Hodnotím podle toho, co ve mě představení vzbudilo a zanechalo….

    ….a v tomto případě si budu na vždy pamatovat, že mi naskakovala husí kůže, že mi chvílemi bušilo srdce, že jsem občas koukala s otevřenou pusou, že jsem žasla nad krásnou scénou, že jsem se i pousmála a že jsem i plakala….prostě představení jako celek bylo úžasné……ÚŽASNÉ…..

    A jestli si autoři recenze myslí, že jsem ten obyčejný divák, kterému takové představení bude stačit ke štěstí, tak AŤ !!! Mě velmi obohatilo a dlouho na něj budu vzpomínat….


  • Tery

    To Jana: Naprosto souhlasím, vždyť pro nás (obyčejné lidi) je to představení uděláno!


  • Briseis

    Viděla jsem to dnes a musím říci, že jsem z první půlky byla vyloženě v šoku. Projevil se český “zlozvyk” cpát všude tanec, Jesus není vyloženě taneční muzikál a myslím, že není třeba žádná choreografie – rozhodně lepší žádná než ta, co mi připomínala tanečky z mateřské školky.
    Nedávno jsem někde psala, že Karlín má nejlepší company – už si to nemyslím, protože ta v Jesusovi je naprosto nesehraná, každý si tančí jak chce, dokonce i mimo hudbu.. A jak psal Araziel – některé slečny si ten tanec vyloženě užívají, jiní vypadají, jakoby měli každou chvíli z toho tance umřít.
    Měla jsem pocit, že pořád koukám na nějaké to kliše a kýč – naprosto ve všem a také – něco vyzobnuto z jedné filmové verze, něco z té z roku 2002 (to spouštění lávky, oběšení Jidáše) , něco ze Spirály (příchody mezi diváky)
    Naprosto otřesné jsou kostýmy – kněží s květináči na hlavě, naštěstí Jidáš změnil kostým z náčelníka Apačů, ale ani tak to není žádná hitparáda.
    Druhá půlka byla o stoprocent lepší. Zachránila to hlavně hudba a pěvecké výkony. Basiková naprosto bez chybičky, i když při “řádcích” dostala záchvat kašle, Noid je trochu nejistý, ale dobrý, Brzobohatý překvapil…. Střihavka už sice není to, co býval – při “zahradě” jsem měla dojem, že dostane infarkt, ale zhostil se toho se ctí.. i když radši ho uvidím v záporné roli v Robinovi, než v roli mesiáše. Nevím proč, ale toho zlouna si víc užívá.
    Závěr zase pohřbily kostýmy a choreografie.

    Celkově to beru jako dost nedotažené, (to oběšení Jidáše by se dalo vyřešit i jinak), momenty kýče se střídají s dechberoucími scénami…


  • Eliška

    Já jsem asi byla na jiném představení Ježíše, protože označit Noida za vynikajícího mi přijde pří nejmenším směšné! Jeho chabý pokus o to vyjádřit svůj rozpoluplný vztah k Ježíšovi skončil dost tragicky. O zpěvu (asi mu nikdo nedal noty) ani nemluvě!


  • Stana

    to Jana: to jsem byli ve stejny den (ja v 15:00) a dojem z toho mame obe uplne stejny. Ja byla nadsena! A jsem taky obycejny divak. (i kdyz uplne nejvrelejsi vztah mam k Bidnikum, na ty jsem sla za hrisny penize i v Londyne).
    Pisnicky z JCSS znam, puvodni cd mame doma, ale libila se mi tam pisnicka jak zpivali ti nemocni a JC pak rekl, uzdravte se sami…tu jsem nikde nenasla…


  • Pavel Košatka

    Stano, všechny písnišky z Jesuse najdeš na kompletní live nahrávce ze Spírály.
    http://www.zbozi.cz/items?q=jesus%20christ%20superstar%20live&r=zbozi1&thru=&itemType=new


  • Veronika B.

    to Briseis: …”klišé a kýč”… bohužel, i když je Jesus mým nejoblíbenějším hudebním dílem, vidím karlínské nastudování přesně takhle a ani některé skvělé pěvecké výkony mi ten pocit nepomohly překonat. Asi to do Karlína patří a rocková opera prostě dostala stejný kabát jako všechny ostatní kusy. Tady to prostě už není “rocková opera”, ale opravdu “muzikál”. I orchestru chybí ten správný rockový drive :-(


  • Eva

    “Nového” Jesuse jsem konečně viděla minulou neděli. Stále jsem v hlavě nosila nezapomenutelný zážitek ze Spirály se skvělým Bártou a Střihavkou. První, co mě potěšilo, bylo, když jsem zahlédla Střihavku…Uf, aspoň nějaká jistota. Netrpělivě jsem čekala, až se objeví Jidáš(pozn. neznala jsem obsazení toho dne). Jsem totiž oddaným fandou D. Bárty a jeho Jidáše…K mému překvapení se objevil J. Toužimský, kterého jsem do té doby viděla pouze v Arakainech. Moc mě uklidnilo, že zpěv super – v mnohých tónech mi připoměl Bártu. Jen herecky to bylo slabší, ale pěvecky to vynaharadil.Trochu mě odradil “Pilátův sen” v podání pana Poláka-hodně slabé.
    Ovšem pořád jsem se nebyla schopná nasávat atmosféru. Celkově na mě provedení působilo tak nějak odtažitě, chladně. Snad jen druhá polovina představení už disponovala dávkou napětí a energie. Ukřžiování mě dostalo, to je fakt. Ale tentokrát jsem neodcházela nadšená a odhodlaná jet co nejdříve znovu. Takový dojem jsem si odnášela i ze vzpomínkového koncertu na Jesuse loni v červnu. Asi bych byla více rozpačitá, ale díky dobrému obsazení našeho představení hodnotím lehce nad průměrem.


  • Olynka

    Tak jsem dnes shlédla poprvé Ježíše a je to velmi zajímavé dílo. Hudba ve mě zanechává zvláštní pocit – od úžasných melodií až po uši tahající vrzání a to klidně v jedné písničce. Hloubka jeviště nevadila, přišlo mi využité a zaplněné dost (vepředu sice protažené o zakryté orchestřiště, ale vzadu zase ukousnuté, takže ok).
    Noid jako Jidáš: velké plus za to, že opustil rockový chrapot a zpíval, co mu hlasivky stačily (určitě měl ještě nějaké záložní, jinak to není možné :o)), Jak ze sna procitám se mi líbí víc od Dana Bárty, ale jinak dobrý, mínus za nesrozumitelnost v některých pasážích a málo hluboký herecký projev. Udělal na mě zatím asi nejlepší dojem ze všech rolí, ve kterých jsem ho viděla, takže velká poklona.
    Střihavka: v první půli působil dojmem středně těžké hlasové indispozice, v druhé půli to napálil jak se patří (když při zpěvu “V zahradě getsemanské” ještě šplhal po žebříku, málem mi vypadly oči z důlků).
    Basiková: standardně dobrý hlasový projev, to jak vypadá jsem moc neřešila (z prvního balkonu je to daleko a já jsem krátkozraká), jinak žádná zář, písničky hezký, ale ona celá ta role je taková… unylá.
    Pavel Polák: herecky mě sice nevyděsil, ale nerozuměla jsem mu skoro nic z toho, co zpíval
    Ondra Brzobohatý: super!
    Celkově: choreografie s ratolestmi mi přišla absurdní (něco mezi mažoretkami a spartakiádou), nepochopila jsem scénu Superstar (hm, nezabloudili tam z jiného představení?), i když Noidův bílo-stříbrný kostýmek byl mňam, nějak mi to tam nesedlo. Některé texty jsou trochu nelogické (třeba “Vše psát od prvních řádků” – hezké, leč smysl mi uniká). Šatník kněžích dobrý, možná odpárat klobouky. “Apačské pyžamo” bylo zřejmě v čistírně, protože Jidáš měl normální ohoz a žádnou “županovou párty” jsem nezaznamenala. Velké plus za scénu bičování (trošku dlouhá ale opravdu efektní) a ukřižování (ještě teď přemýšlím, jak to udělali), výborná je “Jidášova smrt”, “Song krále Heroda” a skvělý výkon Kamila “V zahradě getsemanské” ve zpěvu při šplhu.
    Ani jednou mě skutečně nemrazilo :o(, jen slabé zašimrání při “Zemřít by měl” a “Peníze zkropené krví”.
    Celé dohromady to ale působí opravdu dobře, člověk rozhodně neodchází zklamán. Dávám palec nahoru :o))


  • Olynka

    Nevíte někdo, proč to má v názvu to potrhlé “super star”?


  • Ondřej Doubrava

    Olynka: Víme, víme, pokud si to teda dobře pamatujeme. Autoři nejdřív spekulovali nad názvy “Christ” a “Jesus Christ”, ale chybělo tomu něco údernějšího, co by upoutalo a proč ne zrovna superstar, když to ten příběh tak hezky akcentuje, protože to v jistém úhlu pohledu příběh superhvězdy, o kterou následně nikdo nestojí určitě je, však se pak Jidáš ptá, kde se stala ta chyba. A potrhlé mi to nepřijde ani trochu, to je v kontextu světového muzikálu hodně svérázné pojmenování. :-)


  • Ondřej Doubrava

    A psát od prvních řádků – toho se musím zastat, pro mě je to možná nejlepší text, co se českých přebásnění týče, navíc v originále je “Could We Start Again Please?” – poetičtěji a působivěji to snad přeložit už nešlo…


  • Olynka

    Děkuji za informaci, já bych to klidně z názvu vypustila :o) Ale dost možná, že moje mínění je ovlivněno jistou nejmenovanou soutěží.
    Také rozhodně netepu do přebásnění “Could We Start Again Please”, ta písnička je krásná (jak jsem již uvedla výše), ale nedává mi v představení moc smysl – Ježíše ještě ani neukřižovali a oni ho už odepisují a začínají znovu??? Nebo chtějí všechno vrátit, aby mohli napravit své chyby? (tomu ale text zrovna moc neodpovídá…)
    “Blízkost tvou stále cítím
    zdá se však v nepořádku v mnohé kolem nás…”
    Mně když odvedou životní idol na smrt, tak opravdu nebudu zpívat, že se mi zdá něco “v nepořádku” :o)
    Ale možná, že jsem kulturní barbar :o))


  • Pavel Košatka

    Olynko nejsi sama, já si už několikrát při poslechu Jesuse říkal, že by se tahle písnička hodila spíš na úplný konec jako finálovka, otázka jak by to vyznělo. Takhle tam působí trochu nesmyslně, ale jednou to tak bylo napsané a my s tím asi nic neuděláme…

    K názvu, Jesus Christ Superstar vznikl dááávno předtím než jsme měli my naší soutěž Supestar, tak je to k Jesusovi trochu nespravedlivé :). A k ironickému vyznění díla se mi to velice hodí.


  • Ondřej Doubrava

    Ona hlavně tahle písnička dlouho dlouho v divadelním Jesusovi nebyla, byla napsanápro broadwayské nastudování a je ve filmu z roku 1973 (a tam je na stejném místě, proč ne, účastníci děje už tuší, jak to dopadne, ale narozdíl od diváků mají stále ještě naději a věří, že je to omyl, že se to přežene a začne se znova S NÍM, proto je naprosto v pořádku i ten “nepořádek”, protože v tu chvíli Ježíš ještě není odsouzen, pouze mučen) a do divadelní verze se dostala v podstatě díky Spirálovské verzi, kdy jí zapomněli vyškrtnout ( v notách totiž byla, ale neměla v tu dobu práva pro divadelní uvedení), tak se agentura údajnězlobila, ale dopadlo to tak, že sI Really Useful Group (Andrew Lloyd Webber) písničku odkoupila od filmové společnosti a do toho Jesuse se vrátila. Ano, působí dojmem finálovky, ale to by po tom ukřižování prostě nefungovalo, tam už je naděje trochu v něčem jiném, v Karlíně myslím docela hezky znázorněné, takže si myslím, že jako finálovku by to zpívat asi nemuseli, jako zakončení koncertních verzí je to ale ideální (zrovna ta česká má ale trochu sáhnuto do dramaturgie, což si u divadelního Jesuse zatím nikdo nedovolil, uvidíme, co nové britské turné).


  • Olynka

    No, já bych spíš souhlasila s Pavlem, finálovka by to klidně být mohla. Konec by samozřejmě vyzněl jinak, ale řekla bych že ne hůř! Vlastně by to nekončilo ukřižováním – tedy smrtí, nespravedlností, atd., ale vzkříšením, novou nadějí pro všechny…


  • Olynka

    Pavle, já vím, že JC “vznikl dááávno předtím”, ale na mých pocitech to nic nemění :o) Já jsem viděla Ježíše poprvé teď.
    Jinak ale platí to, co jsem napsala – je to zajímavé dílo, i když třeba některé části nedávají smysl, nebo nelahodí mému uchu, celek je velmi působivý.
    Nejsem přítel náboženských dogmat a Ježíš je tu vykreslený jako člověk, se svými bolestmi a strachy, ale zároveň obrovskou vnitřní silou. A Jidáš je vlastně také “vyvolený” a jeho úděl je možná ještě těžší a rozhodně mnohem nevděčnější.


« Starší komentáře Novější komentáře »