Procházka po albu „Kudykam“

Dnes má ve Státní opeře Praha premiéru dlouho očekávaný lyrikál Michala Horáčka a Petra Hapky "Kudykam". Recenzi Vám samozřejmě ještě přinést nemůžeme, ale připravili jsme si pro vás netradiční "procházku" po vydané nahrávce písní k představení.

Přední obal CD

Přední obal CD

Michal Horáček při prezentaci svého lyrikálu „Kudykam“ rozehrál s potencionálním divákem velice sympatickou hru, na jaře dal čtenářům k dispozici kompletní libreto, abychom si mohli nejdříve příběh složit sami v hlavě (vlastně je to docela zajímavý pocit, když jdete poprvé do divadla a už víte, jak příběh skončí). Pár dní před premiérou se objevila i nahrávka třinácti z dvaceti písní, většina je nová, některé už patří doslova do „zlatého fondu" dvojice Hapka - Horáček. I CD má však svoje ale, které je součástí hry. Jednotlivé položky jsou v jiném pořadí, než v libretu (přehrávač se dá přeprogramovat) a občas si nějaký interpret vyzkouší i jinou roli, než ztvárňuje v představení, někdo se naopak na jevišti neobjeví.  Zkrátka se jen hledala ta nejlepší verze.

Tracklist je následující:

V PENZIÓNU SVĚT (Jan Maxián)

Velmi silný začátek alba a příběhu zároveň, kdy se hlavní hrdina příběhu Martin rozhoduje, jak vlastně se svým životem, zatím omezeným na pár jistot, vlastně naloží. Skvěle se pracuje s gradací (a to i v hlase Jana Maxiána), k najazzlému úvodu se brzy přidá sekce smyčců a závěr má až rockovou příchuť.

HLADINY (Karel Dobrý)

V této písni se poprvé objevuje Kudykam v podání Karla Dobrého. Představí se s nesmírnou porcí energie. Skladba je mnohovrstevná a velice jí osvěžují africké prvky (trochu evokující „Lvího krále“).

SVATÍ PODÉL CEST (Lenka Nová)

S třetí položkou na tracklistu přichází chvilka uvolnění, sentimentu, navíc poprvé dostává prostor ženská hrdinka Martina. Na prvních pár poslechů píseň zní trochu monotónně, musí se do ní proniknout. Na jevišti ale určitě fungovat bude.

ROZEZNÁVÁM (František Segrado)

Zasněná milostná píseň, důvěrně známá už z dřívějška z podání Richarda Müllera, hodně lidí tedy bude rádo srovnávat, dle mého názoru to půjde poměrně těžko, už jen proto, že podání Františka Segrado má více šansonový nádech, zatímco originál je spíše příjemnou baladou.

ŠTVANICE (Karel Dobrý)

Chtělo by to zase trochu napětí, nemyslíte? Opět nesmírně silná, naléhavá skladba o honbě na nepohodlné jedince (jedno z vážných témat díla) a Karel Dobrý ji přednese tak sugestivně, že začnete přehodnocovat oblíbený pojem „herecké zpívání“.

HAVRANI NA SNĚHU (Ondřej Ruml)
Tato nesmírně příjemná, až roztomile vtíravá romantická písnička sice zatím není oficiálním singlem, ale díky on-line prostoru a akcím pro novináře už je dostatečně známá a to hned v několika podáních (všechny verze byly nesmírně vyrovnané, zde snad nešlo sáhnout vedle).

Vsádka s autory Kudykamu

Vsádka s autory Kudykamu

ČLOVĚK JE RODEM TANEČNÍK (Csongor Kassai)

Malá beat-box-stepařská temperamentní hříčka recitovaná titulním hrdinou působí v rámci desky na první dojem sice jako milé intermezzo, lze se ale obávat, že jak bude narůstat počet poslechů, tím spíše ji budete chtít přeskočit, možná už jen kvůli následující položce. Ale lze chápat záměr,dát prostor všem třem Kudykamům.

SMÍCH Z VEDLEJŠÍHO POKOJE (Jan Sklenář)

Tomu se, panečku, říká dramaturgický tah, doprostřed alba nenápadně umístit jeho vrchol, nedá se popisovat, musí se slyšet. Skladbu už možná někteří znají z populárního alba „Citová investice“. Fascinující orchestrální aranž navodí mrazení v zádech, Jan Sklenář zase geniálně vystřídá všechny polohy od strachu po beznaděj. Skutečně strhujících pět a půl minuty.

MŮJ BOŽE, TO JE KRÁSNÝ DEN (Vojtěch Dyk + Lucia Šoralová)
Hladivý, cituplný a hlavně civilní duet Martina s Martinou.

PTÁKOVINY (Ondřej Brzobohatý, Vojtěch Dyk, Jan Maxián, Ondřej Ruml)
Další rozverná převážně a-capella hříčka, v jejímž úvodu můžete snad mít pocit, že v ní snad hostuje Bobby McFerrin. No, tomu tak sice není, ale pobavíte se dobře, páni si natáčení jistě užili.

TOLIK BĚSŮ, TOLIK VÍL (Lucia Šoralová)
Skladba připomíná „Svaté podél cest“, je ale na poslech o něco příjemnější, možná díky optimističtějšímu vyznění.

PŘIŠLO MI TO VHOD (Jana Lota + Richard Krajčo)
Oficiální rádiový singl – jak to tak bývá, někdo si jej oblíbil, jinému je po chuti méně. Autorovi článku, jelikož prakticky rádio neposlouchá, se ještě nestačila ohrát a bere ji jako příjemnou písničku zamilovaných, která si na nic nehraje. A to přece není málo, ty pocity v ní obsažené jsou poměrně přesné. Navíc má k dispozici působivou ambientní náladu.

TANTE COSE DA VEDER (Vojtěch Dyk + Karel Gott jako bonus)

Album uzavírají dvě naprosto odlišná podání závěrečné písně. Vojtěch Dyk si vystačil prakticky jen z klavírem a ač je to zpěvák mladý, roli nesmrtelného poutníka a rádce mu věříte od první do poslední sekundy. Karel Gott dostal k dispozici orchestrální aranže a text pojímá spíše jako svou zpověď. I proto z ní nevyznívá finální poselství tak silně,  jako z verze komorní.  Jelikož má ale Gottova verze kratší, „rádiovou“ stopáž, možná z ní bude další singl.

Snad je pro vás procházka dostatečně návodná, snad jen malý dodatek k vnějšku CD: Papírový obal skrývá booklet s texty. Ten je nevyjímatelný, což je docela zajímavý nápad, alespoň se vám s ním nic nestane.

Vydáno 21.10.2009 autorem Ondřej Doubrava (email)

Zařazeno v rubrikách: Nosiče

Zařazeno v podrubrikách:

Komentáře k článku »

  1. To CD je dokonalý...hlavně mě uplně uchvátila štvanice od Karla Dobrého

  2. A Lucka Šoralová, moc rád ji nemám ale na tomhle albu je dokonalá.A smích z vedlejšího pokoje je možná vrcholem alba, ale ta verze z toho koncertu na ihned.cz ... jenom s klavírem se mi líbila víc.

  3. To CD je opravdu moc hezké, mám ho radši než samotné představení. Karel Dobrý je vážně famózní. Hladiny i Štvanice jsou rozhodně nejlepší písničky. Další moje oblíbený jsou V penzionu Svět od Maxiána a samozřejmě závěrečná písnička od Vojty Dyka (opravdu mě v představení zklamalo, že jí zpívá jen host, nic proti Gottovi, ale prostě Vojta jí na CD zpívá tak famózně, že ani tento "národní umělec" na něj nemá, ale opět věc vkusu). A Smích z vedlejšího pokoje je také moc hezká písnička, pro uvolnění je ještě dobrá Ptákoviny. Ostatní mě tolik nechytly, většinou přecvakávám na tyto, ale to CD mě celkově moc baví. Ty texty jsou vážně geniální a ta hudba k tomu sedí. Označení "lyrikál" je tady opravdu na místě.

  4. Na představení jsem byl a musím říct, že čím déle mi od něj uplynulo času - viděl jsem generálku včera - mám z něj stále lepší a lepší pocit. Nejdříve rozporuplnost a okouzlení, nyní bych nejradši běžel do divadla znovu a pak ještě jednou, bohužel je ale lístek do Statní opery natolik nákladný, že tak učitnit nemohu. Škoda. A to jsem občas nadával na cenu lístků do Kalichu nebo HDK. Úžasná věc, hloupý ten (zajímá-li ho divadlo) kdo si tuto unikátnost nechá ujít. Užíjte si Kudykama a najděte svou cestu :-)

  5. Já hned přispěchám s jednou "popremiérovou" poznámkou: Písnička Přišlo mi to vhod nakonec v představení opravdu NENÍ (je pravda, že Bože, to je krásný den plní v ději naprosto stejnou úlohu). Zato jsme se dočkali coby přídavku "Tante Cose Da Veder" v podání hned čtyř Kudykamů, tří alternantů a tedy hostujícího Karla Gotta a bylo to nesmírně působivé.

  6. Já jsem z CD naprosto nadšená. Tvorba dvojice Hapka-Horáček mi byla vždy velice blízká, původní album "V penziónu svět" je jedním z mých "životních". "Havrany na sněhu" jsem si zamilovala na první poslech, ještě v podání Vojty Dyka. Vrcholem jsou pro mne "Hladiny". Zpěv, text i hudba včetně aranží mi připadá jako naprosto dokonalá symbióza, navíc mám na tuhle píseň asi to správné období :-) . "Rozeznávám" je moje zamilovaná a i nové podání se mi líbí, stejně jako v ostatních "starších" případech. Jinak všechny písně mají svou sílu a půvab. Konečně tu máme zase něco, co má šanci pozvednou kulturní scénu!

    Někde jsem četla, že by snad Tante cose de veder´ mělo vyjít v podání různých intepretů jako další CD. Myslím, že by to bylo hodně zajímavé.

    Představení jsem ještě neviděla, ale už se těším - mám to za pár :-))

  7. Já jsem z CD také naprosto nadšená! Pro mě jsou určitě nejpůsobivější "Hladiny", "Štvanice" též nemá chybu a před Karlem Dobrým opravdu klobouk dolů- výborná a přesná "atmosféra" v každé jeho písničce... Příjemně a velmi civilně na mě působí i "Můj Bože, to je krásný den" od Lucky Šoralové a Vojty Dyka. Už se moc těším na představení!

  8. Pro mě osobně to CD je hrozně příjemným překvapením. Na první poslech se mě moc nedotklo, ale s každým přehráním se mi dostává pod kůži víc a víc a skoro nic jiného si doma už nepouštím. Ovšem musím říct jedno: jsem hrozně ráda, že jsem měla kliku a vychytala generálku v úterý od sedmi, kde z "hostů" byla jen Lucie Bílá coby Cizí žena, protože ta tu roli hraje celou (jak by ne, když má jedinou písničku) a skvěle, naprosto není poznat, že není běžnou alternací. Tante cose da veder u nás zpíval Vojta Dyk, za což jsem byla maximálně vděčná, protože Gottova verze mi spíš pije krev. Omlouvám se příznivcům "Mistra", ale mně absence výrazu jednoduše vadí a u Gotta výraz postrádám už lét. A trefit se o jednu generálku vedle, asi by mě to neminulo. U nás doma jsme si "bonus" s Karlem Gottem překřtili na "malus" celého CD. Vím, že hosté budou rozliční, např. Jarka Nohavicu mám moc ráda, ale stejně, pokud bych se někdy ještě odhodlala vydat to přepálené vstupné za běžnou reprízu, určitě bych chtěla mít aspoň "takřka stoprocentní jistotu", že hosté v Tante cose se ten večer nekonají... Jenže to mít nebudu, vždycky si může někdo vzpomenout, že by si zrovinka ten den chtěl zazpívat... Je to škoda, protože jinak se mi Kudykam moc líbí. Písničky jako Havrani na sněhu, Hladiny, Ptákoviny, Štvanice bych mohla slýchat třeba pětkrát denně. Už aby se mi to víc zajedlo a nehučelo mi to celý den v hlavě :-).

  9. http://www.novinky.cz/kultura/182410-jak-utopit-lyrikal-v-opulentni-okazalosti.html

  10. I takto lze Kudykam chápat (je to opravdu poměrně těžce zhodnotitelná inscenace, takové já mám nejraději, protože je výzva o nich něco psát) a přiznám se, že s některými body i mírně souhlasím, s tím, že se mi Kudykam moc líbil, okázalost tam je jen trošičku (naopak nesází na zbytečný efekt) a divím se, že paní Hrdinová spíše nevyzvihla jeden moment, který je v té inscenaci naprosto zbytečný a dle mého i když se pár lidí zasmálo, ani nezafungoval (proč a v čem je ten rozpor, to bude v recenzi, která vyjde asi v pondělí, pokud budou fotky) a místo toho bych tedy uvítal spíše Přišlo mi to vhod, protože když už si něco vyberu za oficiální singl, tak i kdyby trakaře padaly, měl by v inscenaci být, ale to už recenzi trochu předjímám.

  11. Je docela humorný pročítat se recenzemi v médiích. Opět se naprosto nedá říct, že by byla jednotlivá periodika ve shodě. MF Dnes vydala jinou recenzi (od jiného autora) než iDnes, ale obě jsou za 70 procent, E15 dává 80 procent, Lidové noviny ovšem 1 hvězdičku z 5. A teď si vyberte :-). Naštěstí návodem pro toho, kdo se rozhoduje podle recenzí, zda na něco jít nebo nejít, může v tomto případě velmi snadno být vztah jednotlivých recenzentů k dílům Horáčka s Hapkou obecně. Třeba Jana Machalická označila rovnou Martina Horáčka za příšerného kýčaře, což mně jako člověku, který má řadu jeho písniček rád, dává jasné znamení, že podle ní se v tomto případě řídit nebudu. I když já ani nemám proč, když už jsem to viděla. Naštěstí :-).

  12. Možná je to hloupá myšlenka, ale někdy si říkám, že recenzenti muzkálů a ostatních hudebnědramatických žánrů jsou podivně zaslepeni a umí jen záporně kritizovat. To hodnocení v Právu je jako od hlupáka a stejně tak hodnocení skoro všech jiných hudebních děl. Např: Carmen - Ano proti třeba Kudykam nebo tajemství to nemá žádnou hloubku a je to jen pro pobavení, ale proč se na to dívat jen špatně? Má to pobavit? pobavilo? Tak je to vpořádku. Samozřejmě ne na stopro, ale slušný. Potom příjde Kudykam a má v sobě myšlenky, poselství, což prý chybý v Carmen, tedy zkrituzuje že je to nepochopitelné a zbytečné. Co sakra chtějí? Může mi to někdo vysvětlit? Nejsme přece na tom slavném Broadwayi a je to u nás jiné. Kritizují malou úroveň (s čímž souhlasím) a potom kritizují že se z ní něco vymyká - tomu nerozumím.

  13. Tomáš: My tomu taky nerozumíme, hlavně ono je hrozně jednoduché něco zkritizovat, toho jsou tam plné odstavce, ale třeba jakým způsobem něco opravit, to už se nikdy nikdo nedozví, já osobně se o to v článcích alespoň pokouším. zrovna Kudykam je o emocích, o touze změnit svůj život a divím se každému, koho se to nedotýká a považuje to dokonce za obludný kýč... Zřejmě šťastní lidé žijící v pátém suterénu a ještě níže. ;-)

  14. Díky. Možná nežijí ani V penziónu svět, ale kdesi na ulici vyvržení. Lituji ty, co se na svět dokáží dívat jen skrz tmavé brýle. To už jsou lepší ty růžové. Těším se na recenzi. Zrovna poslouchám původní tvorbu od Horačka a Hapky, abych měl přehled. Hezký večer

  15. Ondro, ono na druhou stranu, co člověk to názor. A jako tvůrce si fakt neumím přdstavit, že by mi někdo neustále kibicoval, jak to mám udělat správně (tedy podle jeho). Já na Horáčkovi a Hapkovi obdivuji, že dokáže být odlišný, jiný a nenechá si do toho kecat. Což neznamená, že nechápu konstruktivní kritiku, ale té je opravdu málo.

  16. Na Kudykamu jsem nebyla, CD jsem neslyšela, ale pár písniček už znám a na první poslech jsem si doslova zamilovala píseň Hladiny. Pak mám moc ráda píseň Rozeznávám.

  17. Představení jsem zatím neviděla, ale CD je úžasné. Hrozně se mi na něm líbí, že takové civilní, divadelní, ale přitom hudebně kvalitní.Je to prostě rozdíl slyšet některé písně zpívat neprofesionální zpěváky, mají své podání, které mě hrozně oslovuje.A naprosto mě překvapil a uchvátil zpěv Karla Dobrého v obou jeho písních. Nevěděla jsem, že je tak Dobrý:-))

Vložit nový komentář k článku