Recenze a reportáže

“Les Misérables – Bídníci” v Městském divadle Brno


Druhý měsíc roku 2009 je ve znamení těch nejočekávanějších muzikálových premiér, resp. návratu dvou snad nejoblíbenějších děl v novodobé české historii. Čekalo se na ně dlouho, ale trpělivost se vyplatila a je radost vychutnávat sladké plody neboli pohled na vydařené představení. A je nám potěšením konstatovat, že nová inscenace legendárních „Bídníků (Les Misérables)“ právem aspiruje na událost sezóny!

.

Ondřej Doubrava: “Les Misérables – Bídníci v Brně aneb souhrnný pohled z dvanácti hodin v žáru revoluce”

(viděno na veřejné generálce 12. 2., druhé premiéře 14. 2. a reprízách 15. 2 a 17. 2 od 15:00)

"Javert na barikádě" - Igor Ondříček

"Javert na barikádě" - Igor Ondříček

„Les Misérables – Bídníci“ Alaina Boublila a Claude – Michel Schönberga – kdo by je neznal. Tato adaptace jednoho z nejslavnějších románů Victora Huga nejen, že způsobila poměrně značnou revoluci v rámci žánru jako takového. Jak u nás, tak hlavně ve světě se díky ní vyrojilo hned několik dnes nesmírně respektovaných muzikálových umělců (u nás například Lucie Bílá (Eponina), Tomáš Trapl (Enjolras) , Jan Ježek (Jean Valjean), Pavel Polák (Marius), v Londýně pak např. Colm Wilkinson (Jean Valjean) či Michael Ball (Marius)).

Jakým směrem by se asi hudební divadlo současnosti ubíralo, kdyby se úspěšného konceptu dvou talentovaných francouzů neujal  britský velikán mezi producenty Cameron Mackintosh, a díky zdařilému přepracování i masivnímu reklamnímu plánu (díky němu na nás ze všech plakátů na světě kouká neodmyslitelná malá Cossetka v pozadí s francouzskou trikolórou, která tak vytváří možná nejznámější muzikálový trademark a svým způsobem toto logo, jako jedno z mála, asociuje muzikálový byznys jako celek) z něj udělal legendu.

Barikády - Robert Jícha, Petr Gazdík a Tomáš Novotný

Barikády - Robert Jícha, Petr Gazdík a Tomáš Novotný

Když se o uvádění tohoto klenotu žánru v Brně začátkem roku 2008 začalo mluvit oficiálnějším tónem, leckdo si asi musel říci: „A není to trochu brzy?“ Přeci jen v té době stále mírně hořela naděje, že se pražská inscenace ještě na nějaký čas vrátí. Ale kdo se trochu vyzná v udílení licencí na největší světová díla, tak tušil, že se tak již nestane a jelikož čas je neskutečně mocný čaroděj, brněnská inscenace přichází přesně v tu dobu, kdy se divákům v Praze začíná stýskat a vzpomínky na předchozí inscenaci začíná zlehka obklopovat mlha. A Brňané zase mají velikou radost z toho, že se k nim na Hudební scénu MdB tak proslulé dílo dostalo.

Pokud už jste nějakou inscenaci tohoto díla viděli (pro účely tohoto článku předpokládejme, že většina čtenářů se mohla seznámit až s verzí uváděnou od roku 2003 po několik let v GoJa Music Hall, ač všem, kteří stihli prý po všech stránkách nepřekonatelné první nastudování – vlastně kopii londýnské inscenace v létě 1992 v Divadle na Vinohradech, nepokrytě závidíme, autor této recenze, tehdy osmiletý prcek, si pouze matně vybavuje tehdejší televizní upoutávky), brněnští „Bídníci“ vám jistě nabourají všechny vaše dosavadní zážitky. Jsou totiž pojati zcela jinak.

"Převržený vůz" - Petr Gazdík

"Převržený vůz" - Petr Gazdík

Například už jen scénou německého scénografa Christopha Weyerse – ta se totiž, přesně podle režijního záměru, soustředí na nuzný život lidí, je poměrně temná, špinavá až syrová, z velké části dokonce naprosto minimalistická, pouze doplněná vkusnou statickou projekcí.  Funguje to přímo báječně a odkrývá to nové vážnější souvislosti. Ano, tím si inscenace připisuje výrazné plus, jde  totiž  naprosto po tématu. Avšak, nemusíte se bát, barikády jsou v rámci možností vcelku realistické.(Barrandovské ateliéry, kde realizace kulis vznikala, se skutečně nezapřou.) Své příznivce si jistě najde i roztomilý hostineček manželů Thenardierových ve „Sweeney Toddovském“ střihu, kde je tentokrát skutečně rozemletá umělá kočka. Vypadá to skvěle, lacinost se nepřipouští! Uchvácení budete jistě i z procházení pařížských kanálů.

Stanislav Moša se nebál dokonale propracovat herecké situace (zde je veliký rozdíl oproti zpracování Petra Novotného, která sice nabízela megalomanské kulisy, ale herci v několika málo situacích zůstávali pouze v jistém „náčrtu“.) a některé momenty i pojmout zcela jinak, viz. napřiklad sólová píseň studenta Maria “Prázdný stůl a židle prázdné” nám jej ukazuje na zcela holé scéně schouleného na židli.Trestanecké galeje jsou zase působivě umístěny do kamenolomu, kde se jakákoli chvíle žití utopí v naprosté monotónnosti.

Eponine Hana Holišová

Eponine Hana Holišová

Jisté změny se udaly ve věci hudebního nastudování, o které se skloubením různých činností postarali dirigenti Dan Kalousek, Jiří Petrdlík, Igor Vavrda (hudebním supervizorem je Petr Gazdík) . Díky tomu, že byl dodržen slib o novém přearanžování partitury, jsme svědky vcelku nového pojetí pro posluchače, zejména, co se rytmického pojetí a frázování slabik týká. I tak bude dlouholetým příznivcům celý zvuk orchestru postavený hlavně na smyčcích, bicích nástrojích s výraznými nástupy dechů a syntetizátorech značně blízký, výrazných experimentů se netřeba bát. Jen tak oklikou: až bude dirigovat Jiří Petrdlík, občas se koukněte i na něj, takové nadšení z hudebního prožitku se jen tak nevidí. Sálá doslova z každého pohybu a každé noty.

Tvůrci také sáhli k mírnému, ale vhodnému zkrácení některých pasáží (údajně bylo realizováno něco kolem 90% povolených škrtů)  a určité zásahy se vyskytuji též v chronicky známém libretu Zdeňka Borovce. Není jich mnoho, méně znalí diváci je určitě ani nepostřehnou a tak se zaměřme jen na změnu nejvýznamnější a to u slavného konfrontačního duetu Valjeana a Javerta u Fantininy posltele – ten na svém začátku obsahuje několik zcela nových, neznámých veršů, což znalce a stálé posluchače původních nahrávek asi dost vyvede z míry, možná o to víc, že v programu k představení (ten je opět naprosto excelentní) je uvedena verze původní. Celá záležitost jde však ještě trochu dál. Zatímco Valjean Jan Ježek se po odlišném začátku vrací k veršům Borovcovým, Petr Gazdík zpívá svou konfrontační část zcela jinak po celou dobu, zatímco všichni představitelé Javerta  se po tomto odlišném úvodu drží původní Borovcovy verze a na konci se sjednotí s Valjeanem v novém textu. Jistě, většině diváků to rušivé v žádném případě nepřijde, ovšem nějaké sjednocení by už jen kvůli důležitosti celé situace v rámci děje vcelku prospělo.

"Sebevražda" - Petr Gazdík a Igor Ondříček

"Sebevražda" - Petr Gazdík a Igor Ondříček

Jednotlivé výkony se u této inscenace budou asi hodnotit ryze podle subjektivního pohledu. Pojďme se tedy o něco podobného pokusit, rozhodně ale následující řádky neberte příliš jako bernou minci. Jako celek se zdají být ve většině vzácně vyrovnané.

Začněme otázkou:  Dovedeme si vůbec představit některé české nastudování bez operetního pěvce Jana Ježka v roli Jeana Valjeana? Asi těžko, on skutečně JE  a žije  touto postavou, je tedy dobře, že využil nabídky vrátit se k jeho životní roli i napotřetí a opět na výbornou, jeho podání písně “Otčenáš” je stále nezapomenutelným zážitkem. Legendárního představitele brněnské publikum přijalo s nadšením, což byla jistě příjemná odměna za brilantní ztvárnění.

Petr Gazdík je v roli Valjeana poměrně příjemným překvapením, chybí mu pochopitelně dlouholeté Ježkovy zkušenosti, ale vcelku zdařile se pohybuje mezi všemi Valjeanovými životními etapami a svůj výše položený baryton často nechává hrát všemi barvami. Fanouškům původní verze libreta může ale připadat zvláštní, že si často upravuje text více do pusy.

"Slyš tu píseň zástupů" - Enjolras Vladimír Volečko

"Slyš tu píseň zástupů" - Enjolras Vladimír Volečko

Velice vyrovnaná je situace u představitelů inspektora Javerta. Ať uvidíte kteréhokoli z nich, zklamáni nebudete, veliké a nadmíru zajímavé rozdíly jsou však v jednotlivých pojetích.

Petr Štěpán jakožto činoherec má samozřejmě svou postavu rozehranou do všech detailů, je Javertem přísným, zásadovým. Písničky má „na tělo“ upravené tak, aby je s přehledem zvládal a takové úpravy lze jen pochválit, obzvláště ústřední píseň postavy „Stars“ (Tam ve hvězdách)  v jeho podání opravdu stojí za to.

Pokud ale dáte u role Javerta spíše na podání jednotlivých písní, nelze vám doporučit nikoho jiného než famózního zpěváka Lukáše Vlčka, který se své velké příležitosti a očekávání od jeho příznivců do něj vkládaných, nebál, uchopil ji za pačesy a nepustil, díky svému sytému basbarytonu a obzvláště ve druhé půlce sympatickému herectví (a nepřekonatelné Javertově sebevraždě), aspiruje na titul alternace nejlepší.

Igor Ondříček je poté příjemným mixem mezi oběma již zmíněnými pány, jistě splní diváckou představu o přísném, zásadovém policistovi, jeho pojetí navíc obsahuje i pořádnou dávku zloby a ve tváři se mu zračí intrikánství.

"Byl déšť a kytky můžou kvést" - Johana Gazdíková a Dušan Vitázek

"Byl déšť a kytky můžou kvést" - Johana Gazdíková a Dušan Vitázek

Fantine – jak Lenka Janíková, tak Eva Jedličková (ta má roli nazkoušenu jako understudy – záskok, ale rozhodně se nenechte touto neviditelnou nálepkou zmást) jsou v roli opuštěné matky Fantiny typově přesné a díky kvalitnímu pěveckému pojetí a hereckým detailům je nejen jejich „Knížka snů“ tím správným „dojákem“.

Marius:  Jakub Uličník má výhodu v tom, že umí zahrát infantilnější poblázněné typy a tato role je mu tedy naprosto ušita na míru. Mladý student JAMU Tomáš Novotný (znát ho můžete kupříkladu jako Jidáše z „Godspellu”) je zase Mariem nejzdatnějším po pěvecké stránce. Souhrnně jsou tito dva pánové naprosto rovnocenými alternanty. Dušanu Vitázkovi role v první polovině příliš nesedla, v té druhé už byl ale jeho výkon stabilní a dokázal, proč patří mezi opory souboru.

Nesmírně zajímavá je též situace u představitelky asi nejznámější dívčí role a to Eponiny. Johana Gazdíková ji hraje s kapkou suverénnosti i zdravé drzosti, ale její barva hlasu se nemusí líbit všem. Haně Holišové sedne tato role bez výhrad se vším všudy. Největším překvapením je však Kateřina Halíčková, která by se také nemusela honosit nálepkou „understudy“, vystačí si i bez ní, je totiž Eponinou s velkým E. Její pojetí písně „Samotářka“ je procítěné, přirozené, dechberoucí.

Role dospělé Cosetty je snad jedním z  nejproblematičtěji napsaných partů v muzikálové historii a vyzpívává se velmi obtížně, proto ho nelze posuzovat jinak, než jak ho představitelky zvládnou jako celek. Radka Coufalová i Marta Prokopová v této části obstály na jedničku s hvězdičkou, Marta se díky svému věku do charakteru hodí nepatrně lépe.

Jan Ježek

Jan Ježek

Enjolras, vůdce revoluce: role to nesmírně vděčná. „Navrátilcem“ v této roli je Robert Jícha, který od pražského uvedení charakter tentokrát ještě více prohloubil a udělal ho přísnějším. Jiří Mach je pro spolubojovníky více přítelem. Oba dva pánové jsou výborní. Vladimír Volečko se role sice neujal špatně,  do bojovného entusiasmu kolegů mu však ještě nějaký ten kousek zbývá.

Pojďme ke klenotům inscenace, na které jsou nečekaně pasováni manželé Thénardierovi. Jan Mazák je v roli vychytralého hostinského naprosto věrohodný a pokud se za nejlepšího českého představitele této role zatím považuje Jiří Korn, Jan Mazák je zcela jiným, ale dokonalým zástupcem, s naprosto precizním hereckým projevem, takže netřeba Kornovy absence v této inscenaci litovat. Z Mazákova pojetí dokonce okamžitě pochopíte, proč má Cosetta na svatbě přesně takové šaty, jaké má. Thénardier Tomáše Saghera má zase malou nevýhodu, musí se sledovat zblízka, pak se i u něj najdou různé vtipné „vyhrávky“.

Jan Mazák coby Thénardier

Jan Mazák coby Thénardier

U Mme. Thénardiér je v rámci herecké příležitosti na výběr: Pokud jste zastánci hesla „Nová inscenace si zasluhuje nové pojetí“, doporučení má Jana Musilová, která z postavy udělala povedenou karikaturu a jakákoliv její replika je obrovským zážitkem. Dáváte přednost tradičnějšímu „semetrickému“ ztvárnění? Pak jsou tu ještě Lenka Bartolšicová a Zuzana Maurery, obě velmi dobré, ke svým manželům se dobře hodící.

Nesmírně šikovní jsou též všichni dětští představitelé,  jmenovat se ale sluší výkon Davida Žáka coby Gavroche – tomuto se říká živel na jevišti.

Zkrátka a dobře: Pokud by takovouto  možnost herecky vypilovat své výstupy měli Jiří Korn s Hanou Křížkovou i všichni ostatní účinkující, mohla být už tak výborná inscenace Petra Novotného v GoJa Music Hall ještě o řád lepší, v tomto směru ale slízává po právu smetanu provedení Mošovo.

Městské divadlo Brno přípravu na titul nepodcenilo, přistupovalo k němu s náležitou pokorou a na výsledku je to moc a moc znát. Do tohoto díla byla vložena jedna úžasná věc, na kterou občas kritici zapomínají a místo toho se babrají v nepodstatnostech. Je jím srdce a snad hlavně díky němu můžeme vidět „Les Misérables“ nejen v nové superlativní inscenaci, (však jde také o „muzikál superlativů“, no ne?) ale také v pojetí mnohem bližší původní myšlence – depresivnějším a opravdovém a přesto tak blízké nám všem. Od pamětníků to ovšem vyžaduje se malinko odpoutat od předchozích, na první pohled velkolepějších inscenací. Pokud tomu tak bude, čeká vás velmi silný zážitek, při kterém budete držet palce svým oblíbeným postavám a nakonec se i přidáte k závěrečnému nadějnému chóru. Takže tuto recenzi přijměte jako tip na výlet, hostovat se s tímto náročným projektem nejspíše nebude.

.

Pavel Košatka: “Bídníci i přes nemilé škrty zůstávají kvalitní podívanou”

(viděno na druhé premiéře 14. 2. a 1. repríze 15. 2 v 15:00)

"Prolog"

"Prolog"

Představovat blíže jeden ze světově nejznámějších a nejúspěšnějších muzikálů Les Miserables – Bídníci asi není třeba. Vždyť jen v naší republice jsme dosud viděli dvě úspěšná nastudování (Divadlo Na Vinohradech – r. 1992 a GoJa Music Hall – r. 2003) a nyní přichází Bídníci i do Městského divadla Brno. A to ve zcela odlišném zpracování.

To co z Bídníků dělá opravdu výjimečné dílo je překrásná hudba Claude-Michel Schönberga, kterou pro velký orchestr MdB bravurně nastudoval dirigent Jiří Petrdlík. Určité změny jistě postřehnete, v některých pasážích je více sázeno na rytmus a úpravou prošlo také frázování. Přesto však hudební zážitek zůstává nezměněn a libozvučné melodie Bídníků z hlavy nedostanete pěkných pár dní po zhlédnutí představení.

"Krásný holky"

"Krásný holky"

Jak jste se jistě na našich stránkách dříve dočetli, Městské divadlo Brno získalo od produkční společnosti Cameron Mackintosh velkou volnost, co se týče celkového nastudování. Nejvíce se představení liší scénografií, která je z dílny německého výtvarníka Christopha Weyerse. Bídníci vždy sázeli na velkolepost a monumentálnost scény, Weyersova scéna je spíše minimalistická, ale o to více detailní, a je více laděná do temnějších barev. Časté změny prostředí naplno využívají technického zázemí moderní Hudební scény. Scénu skvěle doplňují také kostýmy, které navrhla Andrea Kučerová.

Bohužel změny nezůstaly jen u scény. Zkráceny byly také některé písně či mezihry. Hudební předěly se dají oželet, ale když chybí v písni třeba celá sloka (nebo když scéna chybí celá!), trochu to zamrzí. Délka představení navzdory zkracování zůstává kvůli dlouhé přestávce stejná, radši bych tedy zkrátil přestávku, než škrtal části několik let fungujícího díla. Na druhou stranu, pokud Bídníky uvidíte poprvé nebo nijak nelpíte na starších verzích, nijak vám to na zážitku neubere. Drobné úpravy také postihly české libreto Zdeňka Borovce, které kromě téměř celé nepochopitelně přepsané Konfrontace nijak nevadí.

"Otčenáš" - Jan Ježek a Tomáš Novotný

"Otčenáš" - Jan Ježek a Dušan Vitázek

Jednu věc si však Brno zachovalo – pěvecké a herecké výkony, a to i přes vládnoucí chřipkovou epidemii v celém souboru MdB. Nejlepší výkon opět předvedl Jan Ježek v hlavní roli Jean Valjeana. Jan Ježek účinkoval již v předchozích dvou pražských nastudování, nyní jako host alternuje s domácím Petrem Gazdíkem. Vynikající pěvecký a herecký výkon vyvrcholil ve scéně Otčenáš, která v podání Jana Ježka patří k nejsilnějším momentům Bídníků.

Jeho věčným sokem je Javert, kterého si v mnou viděných reprízách zahráli Petr Štěpán a Lukáš Vlček. Oba jsou naprosto odlišní Javertové – Petr Štěpán je především herec, přesto překvapí celkem obstojným zpěvem (zejména v písni Tam ve hvězdách), který však rozhodně nedosahuje kvalit Lukáše Vlčka. Ten je jeho přesným opakem – skvěle zpívá, herecky je však jeho Javert těžko uvěřitelný. Já tedy preferuji Petra Štěpána, ale každý si jistě najde svého oblíbence.

Javert - Lukáš Vlček

Javert - Lukáš Vlček

Divácky zajímavé postavy jsou manželé Thenardiérovi, kteří ve ztvárnění Tomáše Saghera a Zuzany Maurery nemají chybu. Oproti druhé pražské verzi jsou propracováni do nejmenších hereckých detailů a jejich výstupy si zamilujete tak, že vám ani nebude chybět Thálií oceněný Jiří Korn.

Velice sledovaná je také role Eponiny, která zpívá jednu z nejznámějších písní z Bídníků Samotářku. V této roli naprosto excelovala understudy Kateřina Halíčková, která s přehledem přezpívala i přehrála Johanu Gazdíkovou, jejíž největší předností jsou výšky, v nižších polohách se už mírně trápí.

Zajímaví jsou také Mariusové – Jakub Uličník se na roli výborně hodí typově a na jevišti skutečně působí jako mladý zamilovaný studentík. Pěvecky dokáže hodně překvapit, ale jeho kolega Tomáš Novotný je na tom po této stránce o trochu lépe. Celkový dojem však zanechal lepší právě Jakub Uličník.

Cosette - Marta Prokopová a Marius - Jakub Uličník

Cosette - Marta Prokopová a Marius - Jakub Uličník

K roli Cosetty v podání Marty Prokopové nemám jedinou výtku, skvělé zazpíváno i odehráno, to samé lze říci o Robertu Jíchovi, který roli Enjolrase má „nacvičenou“ již z druhé pražské produkce. Fantiny Lenka Janíková a Eva Jedličková mě nijak zásadně neohromily, především pěvecky. Velkou pochvalu si ale zaslouží představitelé dětských rolí, zejména David Žák za roli Gavroche.

Company je u Bídníků velice kvalitní, bohužel ti co viděli nebo alespoň slyšeli pražskou verzi, jsou zvyklí na trochu lepší sólové pěvecké výkony, ale i tak dává company do svých rolí vše. Ve sborových scénách a tanečních výkonech by se však těžko hledaly nějaké chyby.

Za zmínku také ještě stojí program k inscenaci, který na více než 250 stránkách přináší velice zajímavé informace nejen o Bídnících, ale také všeobecně o francouzských muzikálech a dalších děl autorů. Obsahuje i kompletní libreto, ve kterém však nejsou zanesené všechny změny brněnského nastudování.

Co napsat závěrem? Brněnští Bídníci jsou jiní. Nelze říci, jestli lepší nebo horší, jsou prostě jiní. Scénografie je vynikající, výkony celého souboru jsou skvělé, zamrzet tedy mohou pouze škrty v díle a mnohdy zbytečné změny textů. Ale rozhodně stojí Bídníci v Městském divadle Brno za návštěvu.

Enjolras - Robin Jícha na barikádách

Enjolras - Robert Jícha na barikádách

"Ve světě psím" - Tomáš Sagher

"Ve světě psím" - Tomáš Sagher

.

.

.

.

.

.


Autorem fotografií je Jef Kratochvil. Za poskytnutí děkujeme Městskému divadlu Brno.


Aktuální zprávy
Městské divadlo Brno zná posádku muzikálového TITANICU
Recenze a reportáže
Top 10 Thálie 2013 podle Musical.cz
Recenze a reportáže
Muzikál “Romeo a Julie” v romantickém prostředí zámku Hluboká nad Vltavou
  • Jiří Kůdela

    Kdyby tohle všechno vydali, bylo by to super. Ale mám takový dojem, že se vše nepodaří. Ale moc bych jim to přál.
    Pak budou chtít vydat Mozarta, Jaro a co víme ještě. Kdy to chtějí stihnout? :)


  • veny

    on je rozdíl, co vše chtějí za CD fanoušci a co chce vydat divadlo:))) Já bych byla moc ráda za hodně nových CD z MdB, ale doufám, že aspoň vyjde v brzké době ta Sněhurka.


  • Jiří Kůdela

    Já myslím, že určitě divadlo bude chtít vydat alespoň jednu z těch věcí v nové sezoně…
    Mě by teď uspokojila Zahrada (protože bych ji rád slyšel) a Sněhurka (protože je úžasná). Třetí Bídníci mi přijdou až moc na ČR a bez Šumaře bych se ještě chvíli obešel, zatím mi stačí CD z Fidlovačky. Ještě kdyby se jim povedl Josef…


  • Ondřej Doubrava

    No, zrovna Bídníci mají tu (ne)výhodu, že ač jsou hrozně hlídaní, CD vychází ke každé významnější inscenaci, snad všude na světě. Takže asi bude i třetí české nastudování. Mám ale chuť uspořádat anketu, jestli ho pak budete chtít do rádia. Ale to už doufám bude v rádiu hrát i spoustu dalších věcí, tak by to nemělo tak vadit! Hlavně ale MUSÍ vycházet, to je hlavní. ;) Lobbing za vydání Josefa byl jen o něco méně výrazný, než za Sněhurku a tenkrát jsme neuspěli, už to asi nemá smysl zkoušet znova…


  • Jiří Kůdela

    Za mdb Bídníky budu rád, ale jestli by to mělo být na úkor jiných nahrávek…


  • Ondřej Doubrava

    Na úkor jiných nahrávek to asi nebude, jde jen o to, aby se MdB v tomto směru po více než roce zase nastartovalo, údajně už se na CDčka nebude čekat dlouho, ale Sněhurka ani Bídníci v té první vlně nejsou.


  • Jiří Kůdela

    No nezbývá než držet palce.


  • monika

    PK: Díwenku jsem viděla jinou, ale přece jen bych s dowolením víc věřila paní Machalické.
    Má obrowský dar popsat něco dwěma odstawci. NECHCI rýpat, ale tady na Ondrowo článcích mi vadí že je to šíleně dlouhé a přitom z toho moc nepoznám jestli je to dobré nebo ne. A taky jeho tempem psát Fučík, tak na tý oprátce visí doteďka :)


  • Vašek

    Paní Machalická a Vojtěch Rynda (hlavní recenzenti) jsou hlavní ostudou LN. Nezlobte se na mě, ale dát Benjaminu Buttonovi dvě hvězdy z pěti (V. Rynda) a Drákulovi 2 z 5 (p. Machalická) a takových předmětů mnoho, to se na mě nezlobte. :) P.S. Ještě, že aspoň Bídníkům dala 4… :-D


  • Ondřej Doubrava

    Monika: Díky za připomínku, vidíš to, já mám tentýž problém s profesionálními kritiky, po nich opravdu nevím, co si užili a co ne a s Bídníky snad takový problém není. S rychlostí se zkusím polepšit, je na čem pracovat, tak slibuju, že Mona Lisa bude rychleji, alespoň to zkusím (holt se nevyspím), ale opravdu si myslím, že se recenze musí psát s mírným odstupem, to je otázka přístupu, ale mírně zrychlit se určitě ještě dá a beru si to k srdci, nicméně recenze do dvou – tří dnů nečekejte, výsledek většinou nestojí za nic, ale schválně to na té Mona Lise vyzkoušíme, jelikož máme druhý den Adélu z Uherského Hradiště v Pardubicích. Mimochodem, to W je fakt děsně COOL :-D


  • Pavel Košatka

    Vašku ono nejde tak o hvězdičky, ale spíš o to, co třeba paní Machalická napsala o Touze nebo Draculovi. Teda spíše jak to napsala. Já zastávám názor, že i negativní názor se dá napsat slušně. Když hudbu Karla Svobody označí jako cajdáky středního produdu, texty Zdeňka Borovce za prostinké rýmovačky, pak celý tým označí jako bandu plagiátorů, první nastudování jako výprodej…………….. A konec, kde uráží všechny, kterým se Dracula líbil je opravdu “profesionální”. Chápu, že paní nemá ráda 98% muzikálů, ale nechápu, proč právě ona píše na ně recenze do celkem slušného tisku. Snad s jediným mohu souhlasit – a to s kritikou prostoru Divadla Hybernia.
    Ono Ondro, já ti to říkám pořád a mně se divíš – většina lidí není příliš dychtivá po kvalitě, odbornosti, přesnosti, dokonalosti… ale spíše po aktuálnosti. Já si včerejší noviny také nepřečtu. Ovšem názor od dívenky/slečny/paní, která zaměňuje “v” za “w” bych vůbec nebral vážně a spíše se pousmál :-). Mimochodem, na 5 “v” jste zapomněla…


  • Ondřej Doubrava

    On se dá Internet používat krásně dvěma způsoby, buď sázet na naprostou aktuálnost, pak ale ty recenze do “druhého dne” nestojí za nic a u 80% novinářů je to šíleně vidět, že to “muselo být rychle” a nejrychleji se recenze píše právě tehdy, kdž se dá něco “strhat”, nebo tak, že se budu nípat v nepodstatných detailech, že…. A nebo se dá udělat dlouhodobý archiv hodnotnějších, komplexnějších textů a to by měl být Musical. Zatím na tom, myslím, s aktuálností tak bledě nejsme, ale vím o sobě, že o něco rychleji bych to dokázal, takže se pokusím. Osobně si ale myslím, že přístup “novinky expres, recenze s rozmyslem a komplexní, co se alternací týče + vstup do dalších na první pohled šílených projektů” je správný.. Vy ostatní ale máte pravdu v tom, že “Bídníci” mohli být napsáni rychleji a příště už si pohlídám, abych na recenze měl ten správný čas.


  • Tychi

    Ondro nestresuj, já nepotřebuju všechno hned. Chodím vlastně už jen sem, takže informace mám jen odtud a přijdou mi vždycky tak akorát čerstvé. Takových čtenářů je to určitě víc. Každý ať si najde web, kde mu to vyhovuje.


  • Ondřej Doubrava

    Tychi: Díky za tak věrnou čtenářku. Ne, vážně, “Bídníci” nohli být on-line rychleji, třetinu toho článku jsem napsal v autobuse po generálce, to, že jsem pak nedokázal na sebe dojmy nabalit tak rychle, je menší osobní selhání.


  • Fan

    Uf, tak jsem dala čas a přečetla si konečně dopodrobna obě recenze a celou diskusi.

    Musím poněkud nesouhlasit s tím, že Javerta Lukáše Vlčka považujete pouze za pěveckého. Abych pravdu řekla mně se i po herecké stránce líbil víc jak Štěpán. Javerta si představuju jako zásadového, o dění kolem mírně odtažitého poldu, který by měl herecky excelovat při osobních výpovědích jako Hvězdy a Sebevražda. V tomto směru se mi Lukáš zdá adekvátní a Štěpán histerický. A nemá to nic do činění s tím, že pro Lukáše mám na jevišti slabost a Štěpánovi nemůžu už nějaký ten pátek přijít na jméno (i když sem tam i mě dokáže nadchnout nějakým svým výkonem, ale Javert v tomto seznamu nebude).

    Docela jsem se bavila diskusí. Tady mají někteří lidé docela problém rozeznat pojmy “recenze” a “osobní dojmy”. Navíc ta lačnost po srovnání Brna a Prahy. Jsem ráda, že jste se toho zdrželi, jelikož mi to přijde celkem zbytečné. Ne, že bych já sama tvrdila jaké představení je lepší, nebo jaké výkony kde měly propracovanější… Podle mě se má inscenace hodnotit jako taková bez těchto návazností, které by čtenáře mohli mást a směřovat psaní jinam. Samozřejmě je nutnost se zmínit, ale vážně, komu by se pak chtěl ten sáhodlouhý příspěvek číst! Recenze by možná – nejsem odborník – měla pouze hodnotit, a ne vsugerovávat názor pisatele. Stejně si na to dílo člověk musí udělat názor sám, jen na základě recenze se může rozhodnout, jestli do divadla na to představení zajít, nebo ne.


  • Ondřej Doubrava

    Fan: Díky za názor, jak víš, moc si jich cením. Za pěveckého Lukášova Javerta považuje pouze Pavel, ale já zastávám názor, že v první polovině ta postava nemá moc co hrát, v té druhé už je to o něčem jiném a to vímje oba. A ano, správně, já už jsem na generálku usedal s tím, že srovnání s Prahou bude co nejmenší, protože tu už nikdy nikdo nevrátí, leda, kdyby jo, bylo něco výrazného a to je právě to herecké propracování. Navíc pro opravdové srovnání by bylo zapotřebí opravdu vidět všechna tři nastudování.

    Mimochodem, musím ověřit jednu zajímavou informaci.


  • Fan

    To není jenom Pavel, setkávám se s těmito názory i v Brně, ale nesouhlasím s nima :) Každopádně Bídníci se mi líbí. Ono je sice fakt, že už to není takové boom, takové nadšení, jako když jsem to viděla úplně poprvé, shodou okolností v Praze, kdy jsem na to jela s tím, že jedinou písničku, kterou jsem znala byla Samotářka a mlhavě Knížka snů.


  • Ondřej Doubrava

    Fan: Já s těmi názory také nesouhlasím, ale on je každý Javert v něčem odlišný, což je dobře.


  • Magdalena

    Přijde mi velmi směšné hovořit o Martě Prokopové coby nejlepší představitelce Cosetty. Viděla (a hlavně slyšela) jsem ji nejednou a vždy jsem vážně uvažovala o tom, že při jejích výstupech opustím hlediště divadla. Pěvecky svou roli opravdu absolutně nezvládá. Je nad její možnosti. A bohužel to není názor pouhého jedince. Takže vážně uvažuji o tom, kde se stala chyba a zdali jsem či nejsem totálně hluchá. Každopádně zkuste se jít podívat i na Kateřinu Krejčovou….S pozdravem, Magdalena.


  • Ondřej Doubrava

    Magdalena: O Kateřině Krejčové jsem slyšel jen samou chválu, rád bych ji někdy viděl, nevím, jestli se mi to ale díky “understudy” statusu podaří. Jak jsem poznamenal, u hodnocení tak náročného díla, jakým jsou “Bídnici” bude všechno hrozně subjektivní a moje řádky nemáte brát tak úplně jako bernou minci a zrovna problematicky napsaný part Cosetty se musí hodnotit jako celek. Ano, i já jsem zažil představení, kdy to Martě velmi ujelo, ale myslím si, že o tom věděla. Celkově je ale v té roli opravdu velmi dobrá (viděl jsem ji 3x).


  • Pavel Košatka

    Já Martu v jiné roli neviděl (možná v Čarodějkách?!), ale za dvě představení jsem si něčeho nevšiml. Ale to je stejně myslím o názoru. Já například nemůžu vystát zpěv Tomáše Berouna, který má mnoho fanoušků a jeho hlas “obdivuje” (neívm jak správně to napsat) jeden z nejlepšíc hlasových poradců u nás Eduard Klezla. A při jeho výkonech mám zase já chuť odejít ze sálu. Takže asi tak – každému se líbí něco jiného a každý zřejmě slyší něco jiného.


  • Ondřej Doubrava

    Ale včera Tomáš Beroun v Moně Lise celkem překvapil (ale to je jiná operetka, kterou budu zpracovávat v neděli) :-)


  • veny

    Jo, všechno je o subjektivním názoru. Mě třeba zpěvem taky Marta neoslnila a Pavle, Tomáše taky nemohu vystát. Ale to sem nepatří, tohle je o Bídnících:)))))


  • milka

    Ondřej: Katka Krejčová bude hrát v neděli 15. 3. v 15:00 hod. Jen takový tip, kdybys neměl co dělat a chtěl ji vidět :)


  • milka

    A ještě…. myslím si, že recenze nebyla nějak pozdě, třeba já osobně docela chápu, že poskládat si informace sám v sobě, hodit to do textu, aby to mělo nějaký”tvar” a smysl, zformulovat své myšlenky- tohle všechno se nedá udělat hned. A ten časový odstup je dobré udělat si sám v sobě. Zjistit, jestli ve mně ten či onen představitel, to či ono dílo zanechalo stejné dojmy, jako 5 minut po spadnutí opony, tohle všechno je třeba nechat chvilinku dozrát. Takže fakt klíííííd!! :)


  • Ondřej Doubrava

    Milka: Díky za tip (pokusím se si to zařídit) a samozřejmě za pochvalu a taktéž pochopení záměru (zvláště když jsme byli jediní, kdo měl čas a hlavně chuť ty alternace porovnat, i za ně přece člověk platí vstupné, chodit hodnotit jen na premiéry je v podstatě nesmysl, premiérové obsazení se pak běžnému divákovi sejde jen málokdy). A myslím, že se to povedlo, chybí jen dvě understudy, Katka Krejčová a Radek Novotný a také Markéta Sedláčková jako Fantine, což vůbec není špatné skóre…


  • milka

    Ondřej: Myslím, že v tu neděli bude hrát i Radek Novotný a jestli i Markétka zjistím….a ano, veeeeeliká pochvala za srovnání téměř všech alternací, protože to, že někdo nehraje premiéru neznamená, že si nezaslouží taky ohodnocení(at je ohodnocení kladné či záporné), a taky to, že nehraje premiéru neznamená, že je méněcennější než ten, kdo premiéru hraje…ale to je snad i zbytečné zdůrazňovat:)


  • Ondřej Doubrava

    Milka: Vše zařízeno, tak se budu v neděli těšit, na Radka i Katku, pak o nich do komentářů něco připíšu. ;-) A fakt díky za pochvalu, mé logické uvažování v toto případě bylo takovéto: Ano, přesuny Praha – Brno, Brno – Praha budou náročné, ale hrají hodně odpoledne, tak to technicky vymyslíme tak, abychom toho viděli co nejvíc a snad se to nějak prostřídá, ten projekt si to zaslouží, navíc my fakt ctíme pravidlo “Jsme tu pro diváka a ten nemá jistotu, jakou tvář uvidí a premiérové obsazení se mu s největší pravděpodobností fakt nesejde, navíc u Bídníků je těch alternací mnoho, takže mi pouze premiérová návštěva připadala jako naprostá hloupost, protože o spoustě dalších lidí by se čtenář nedozvěděl. Prostřídalo se to nad očekávání, myslel jsem, že to bude menší počet alternací takže jsem za to rád a fakt díky za pochvalu, ceníme si toho. A jak je vidět, snažíme se to tak dělat vždy :-) U Evity to bude těžší, ale 2 představení tam taky máme :-)


  • veny

    teda, Ondro, ty jsi rychlej:)))) No tak snad ti “zbylé” alterance budou hrát, aby to bylo kompletní:)) A u Evity to bude právě lehčí, když je tam méně alternací nebo ne?:)))


  • Ondřej Doubrava

    No, Evity jsou stále tři, Che jsou tři a hraje se to moc málo.. nicméně ze dvou představení report bude :-)


  • veny

    hm, to je pravda, že je to málo. V květnu přibyly představení, ale i tak…


  • Ondřej Doubrava

    Navíc jak znám Brno, tak se VG a premča obsazením moc lišit nebudou.


  • Lucík

    v neděli odpoledne Maki Sedláčková hraje..;-)


  • milka

    Tak, tak…Markétka hraje, pokud se něco nezmění, bude mít Ondřej obsazení kompletní :)


  • Ondřej Doubrava

    Tak to by ovšem bylo luxusní, to bych si i dal tu práci a do článku to ještě začlenil, pod poznámkou.


  • veny

    Katku Krejčovou jsem měla včera a musím říct, že se mě líbila více než napoprvé Marta. Pěvecky bezchybná, její sytější hlas byl to, co jsem si představovala. Sice možná v herectví by mohla mít o trošku více jiskry, ale i tak jsem byla spokojená. A ještě dnes musím pochválit Kubu Uličníka. Překvapením byla pro mě Katka Halíčková, která zvládla Eponinu bez větších překážek. Je tam sice cítit nevyzrálost, ale i tak pojala roli po svém a kvalitně.
    Už můžu porovnat i oba Valjeany a nevím, kdo byl pro mě lepší či kvalitnější. Pan Ježek byl taktéž výborný, jeho Otče nás byl možná lepší než v podání Gazdi, ale je to fakt těžký, protože jsou oba výborní, ale snad trochu dávám přednost Petrovi, pro pana Ježka už je to taková “brnkačka”:))). Řekla bych ale, že je Petr o kapánek lepší ve zpěvu a možná i ve výrazovém projevu. Ale i tak má brněnská verze vynikající všechny Valjeany.


  • milka

    Včera jsem poprvé slyšela Katku Krejčovou. Musím souhlasit s těmi, kteří tady píšou, že je prapodivné, že není plnohdnotnou alternantkou, protože rozhodně pěvecky strčí své kolegyně do kapsy. Její pěvecký part je vyrovnaný, ani nemáte pocit, že je to obtížně zpívatelné, jako když zpívají její kolegyně, nemáte pocit, že se v některých pasážích trápí. Jsem zvědavá, jak ji ohodnotí Ondřej :)


  • veny

    milka: taky mě to přišlo v jejím podání opravdu odzpívané s lehkostí.


  • Lucík

    taky jsme byla včera a Katka Krejčová mě mile překvapila,musím říct že se mi líbila vc jak Martička..=) a dostal mě Štěpi,kterého jsem viděla poprvé,a musím řct že ze všech Javertů se mi v tom líbí nejvíc..:) a v návaznosti na diskuzi o Valjeanech,u mě vede Gazďa..:)


  • Lavera

    Tak jsem v neděli odpoledne konečně navštívila brněnské Bídníky. Píši až teď – jednak pro pracovní vytížení, ale hlavně jsem si potřebovala všechno aspoň trochu srovnat, protože snad ještě po žádném představení jsem neměla v hlavě tak neskutečný pocitový zmatek.
    Po jednom shlédnutí nové inscenace hry pro mě z jiného nastudování mnohonásobně “nakoukané” je těžké dělat nějaké “objektivní” závěry, to by ostatně bylo dost nefér.Tak tedy dojmy a pocity…
    Jiná scéna, nějaké škrty, “převrtaný” text u Konfrontace…na to vše mě zdejší informace upozornily, takže mě vlastně nic z toho nepřekvapilo. Co mě ale “překvapilo”, bylo to, že se tak nějak v plné míře nedostavil ten intenzivní pocit nádherného rozechvění, se kterým jsem vždy odcházela před mnoha lety z Vinohrad a donedávna z GOJA.
    Jiné, dost rozporuplné dojmy a pocity po první části, jiné, o hodně lepší, po části druhé.
    Jedinečný Valjean a zvláště jeho tak lidsky opravdově procítěný Otčenáš, to mě samozřejmě zase dojalo a rozbrečelo… kvůli němu mně rozhodně stálo za to se do Brna vydat !!!
    Mám ale nějaký zvláštní osobní “blok”.Vždy, když jsem viděla hostovačku MdB, říkala jsem si – je to pěkné, zajímavé představení, ale to herecké pojetí je pro mne takové trochu příliš “jiné”. ( Aby mě někdo nepodezíral, že jsem fixovaná jen na Prahu – viděla jsem za ta léta řadu hostovaček mnoha divadel nejen z “Česka”, ale i ještě z Československa… ). V hercích samotných to asi není – např. v pražských Bídnících jich hrálo několik a tam jsem ten “zvláštní dojem” vůbec neměla. Ale to je asi opravdu jen můj pocit, který nelze racionálně vysvětlit, není to žádná výtka ani kritika – to pro případné oponenty a Brňáky…
    A závěr – jsem strašně moc ráda, že jsem tyto Bídníky mohla vidět a stejně moc a moc doufám, že se na ně do Brna zase ještě dostanu !!! Jsem sama hodně zvědavá, kolik z těch mých “ale” po dalším představení ještě zůstane a kolik jich už vůbec nebude aktuálních…


  • milka

    Docela by mě zajímalo, v jakém slova smyslu “jiné” je brněnské herectví..pokud se to dá nějak specifikovat. Já znám jen to “brněnské”, převážně, taky jsem jednou byla třeba v Olomouci. To byl zážitek z herectví! V místním divadle jsem viděla veselohru “Na tý louce zelený”. Už je to pár let. No..ale zpátky k brněnským Bídníkům. Mně přijde, že brněnští hrají s minimálně 100% nasazením. Před mnoha lety jsem viděla v Praze Drákulu a v hlavě mi utkvělo, že: měla hrát Lucie Bílá, ale vůbec nehrála, že se mi líbily “krvinky” a že tam zaznělo v textu, že je něco ze second-handu( což mi tehdy přišlo děsně děsný a směšný., jako že mi to do toho nějak vůbec nesedělo). Víc mi v hlavě neutkvělo. Pochopila jsem, že to”brněnské herectví”nepovažuje za špatné, ale za jiné. Jen by mě zajímlo, jeslti se to dá nějak blíž specifikovat.


  • Jiří Kůdela

    milka: Mě také přijde MDB úplně jiné než kterékoli divadlo. Nevím proč, ale mám tenhle pocit. Asi to neumím více specifikovat Dříve jsem jezdil většinou do Karlína, spousta věcí bylo úžasných, skvěle zahraných, zazpívaných, ale hlavně prožitých. Některé kusy více, jiné méně. Když jsem se v prosinci minulého roku vypravil do Brna, netušil jsem, co mě tam čeká. Teď u Bídníků opět. Všichni v MDB mě dokázali vtáhnout do děje, asi mi bylo trochu i jedno, jestli zrovna někdo zazpíval něco falešně, nebo dělal to, co dělat neměl. Když sedím v Brně hledišti, z inscenace necítím tam nějaké napětí mezi herci, nevidím za tím dřinu při zkoušení, prostě si to užívám. Každá, i sebemenší role má na jevšti svůj život, je rozdílná atd.
    Takové jiné hraní no…


  • Pavel Košatka

    Já tka nějak souhlasím s Laverou… samozřejmě jsem neviděl tolik kusů co ona a ani tolik představení Bídníků co ona (řekl bych tak 1/10 jejích GoJa návštěv). Brněnská inscenace se mi celkem líbila, to je ostatně v recezni, ale souhlasím s ní s tím herectvím nebo prožitkem. Takhle – všichni hráli dobře a z první řady byl znatelný výraz, emoce, prožívání… Ale to představení mě nezasáhlo tak, jako v GoJe. Když umíral Javert, když Marius zpíval Prázdný stůl i židle prázné, když umíral Gavroche a nakonec samozřejmě finále… to všechno ve mě v Brně příliš nezanechalo, kdyžto v Praze bych měl v tu dobu husí kůži nebo přicházjeící slzy do očí. Takže s Laverou plně “soucítím”, ale možná to je taky tím, že Bídníci je moje úplně nejvíc srdcová záležitost, a to především GoJa Bídníci a uvidím za pár dní v Londýně, jak to bude vypadat tam… Ale podle mě nikdo nemůže překonat dvojici Uličník+Bartůněk, kteří byli na jevišti nepřekonatelní!


  • Lavera

    Já jsem opravdu nepsala nějaké “hodnocení”, ale jen a jen své pocity, které nemám ještě doteď tak úplně vyjasněné. Budu se asi opakovat, ale jen pro pořádek – “vinohradské” Bídníky o prázdninách r. 1992 jsem viděla sedmatřicetkrát, inscenaci v GOJA v letech 2003 – 2007 jsem “zarovnala”na stovku a to člověka hodně “poznamená”. A vedle toho zatím jediné brněnské představení – to snad ani nejde, udělat si hned úplně jednoznačný názor…
    Jak píše Pavel, i pro mne jsou Bídníci hodně srdcová záležitost a dodnes – i když je to už hodně let – vzpomínám, jak jsem se z prvního představení ve čtvrtek 25. června 1992 vracela domů úplně jak ve snách a o nějakém spánku nemohla být té noci vůbec řeč. Nového nastudování v GOJA jsem se před první návštěvou tak trochu “bála”, ale ten strach zmizel během několika málo okamžiků. Pokud jde o Brno – samotnou by mě zajímalo, jaký bych měla názor třeba po desátém představení, ale to je bohužel asi utopie. V každém případě – jak už jsem psala – jsem nesmírně ráda, že jsem tyto Bídníky ( samozřejmě s tím – pro mne – jediným Valjeanem ) mohla vidět a budu dělat vše pro to, abych se na ně zase ještě dostala.Třeba se pak dostaví i to nezapomenutelně nádherné rozechvění…


  • Jiří Kůdela

    Lavera: No, moc pěkná čísla. To já takové ,,štěstí,, neměl.:)


  • veny

    No upřímně mně taky asi více zasáhla pražská inscenace, ale v tom smyslu, že jsem neviděla do čeho jdu, že jsem viděla Bídníky poprvé. A teď vlastně vím, co od Bídníků čekat, ale i tak nedám na brněnskou verzi dopustit a vždycky mě dokáží dojmout. Ikdyž mám k ní výtky – dřevěná prkna, smrt Enjolrase a Javerta či Thénardié.


  • veny

    oprava: Thénardiérové:))


  • veny

    Lavera: to ani už ti Bídníci po tolika zhlédnutí nemohou bavit a nedivím se, že jsi z brněnské verze zmatená:)))


  • Ondřej Doubrava

    Já Laveru v tomhle také obdivuji, já mám svůj rekord zajít 15x CATS v Miléniu a jednou v Německu /mám ale takové tušení, že rekord bude časem překonán snad ani ne tak Bídníky (5x zatím stačilo, viděl jsem všechny dosud hrající alternace, snad až tak zase za čtvrt roku) jako spíše Sněhurkou, s tím, že by mě také nebavilo chodit pořád jen na jednoho Macecha, když jsou oba dva skvělí, a mimochodem, už mám také snad zkompletováno…/ a také se obávám, že vidět “Bídníky” třeba stokrát, navíc pouze v jednom Valjeanovském obsazení by mi v takovém počtu už nedávalo, vůbec, ale vůbec nic. O to víc, obdivuju ty, kteří to dokážou, ale já spíše opravdu jezdím po republice a snažím se vychytat co nejvíc představení a alternací. Lavero, rád jsem Vás v neděli poznal!


  • Lavera

    veny: kdyby se stal zázrak a já bych zase mohla jít na “ty své” Bídníky do GOJA ( a což teprve na Vinohrady ), asi bych se “zbláznila” radostí. Ovšem v mém věku už by i “šok z radosti” mohl být nebezpečný…
    Viděla jsem za těch – no, hodně let celkem dost “slušnou” řádku muzikálů ( i operet a tzv. hudebních her či komedií, ale to je trochu jiná “kapitola” ), něco se mi líbilo více ( klasické muzikály ), něco ( z těch současných ) méně, něco vůbec, ale úplně nahoře, vysoko nad tím vším, pro mne “ční” Les Misérables na Vinohradech a v GOJA.
    ( Svůj názor ale nikomu nikdy nevnucuji, v oblasti kultury jsem, myslím, tolerantní víc než dost ).


« Starší komentáře Novější komentáře »