“Nine” – “artový” muzikál plný snových videoklipů

Od čtvrtka 4. března 2010 je k vidění v našich kinosálech nový hudební velkofilm „Nine“. Vychází z klasického filmu Federica Felliniho „8 a půl“. Jeho muzikálovou verzi napsal u nás málo známý skladatel Maury Yeston (mimo jiné tvůrce vlastního zpracování tématu „Fantoma Opery“ s názvem „Phantom“) se scénářem Authura Kopita, který měl v roce 1982 úspěšnou premiéru na Broadwayi (a v pozdějším nastudování se objevil například Antonio Banderas) . Jaká je jeho poměrně očekávaná filmová verze?

Samotná dějová linka je velice prostá: Guido Contini (Daniel Day – Lewis) je slavný režisér. Za pouhých deset dní má započít natáčení jeho nového filmu s názvem „Italia“. Novináři i veřejnost očekávají, že bude navazovat spíše na ranou tvorbu, než na jeho propadáky. K dispozici jsou všichni spolupracovníci.  Neexistuje však ani jeden řádek scénáře. Guido doufá, že potřebnou inspiraci nalezne. Hlavou se mu honí spousty představ a  vzpomínek, od dětství plné zvědavosti a restrikcí zároveň, až po jeho žhavý současný život. Velmi žhavý, neboť hlavními aktérkami výjevů  jsou režisérovy múzy. Ať už se jedná o režisérovu mrtvou matku (hraje jí legenda  – Sophia Loren!), manželku Luisu (Marion Cotillard, kterou můžete znát třeba ze strhujíícho životopisu „Edith Piaf“), milenku Carlu (Penelope Cruz),  jeho milovanou hvězdu Claudii (Nicole Kidman), kostymérku Lilli (Judy Dench), novinářku Stephanie (Kate Hudson)  či prostitutku Saraghinu (Fergie).

Fergie jako prostitutka Saraghina

Na každý rok v současnosti připadá momentálně alespoň jedna významná muzikálová kinopremiéra. A často se jedná o tituly, které jsme zatím u nás vidět nemohli, ale v zemi svého vzniku (často tedy v USA) si stačily vybudovat značnou popularitu. Nestát ale za některými projekty osobnosti proslavené i u nás, nejspíše by u nás do distribuce vůbec nešly. Jelikož ale předloňského „Sweeneyho Todda“  Stevena Sondheima měli v osidlech Tim Burton s Johnny Deppem a loňský (u nás díky tradičně posunuté premiéře letošní) „Nine“ má pod palcem Rob Marshall, režisér skvostné adaptace Kanderova a Ebbova „Chicaga“, tentokrát s mnoha půvabnými superhvězdami, divadelní dluh se tím „obrázkovým“ částečně splatí.  Ale zatímco u „Sweeneyho Todda“ někde snad svítí světélko, že by se ho mohl v daleké budoucnosti ujmout i některý český tým divadelní dramaturgie, u „Nine“ tak tomu zřejmě nebude. V tomto bodě můžeme začít s hodnocením.

Jelikož se předloha „8 a půl“ právem řadí do skvostů mezi takzvanými art filmy, vypadá i nová verze značně „artově“, není třeba bránit se ani se přirovnání k určité poctě Fellinimu. Problematické je ovšem celkové uchopení snímku ve scénáři Michaela Tolkina a nedávno zemřelého Anthonia Minghelly.

Scéna "Be Italian"

Celé dvě hodiny se totiž pohybujeme ve dvou naprosto striktně oddělených rovinách, propojených jen velmi úzce. A tak zatímco reálné  režisérovy starosti s filmem sledujeme čistě v rovině herecké,  vždy když vstupujeme do světa Guidových fantazií (v nichž se několikrát vyzpívává i on sám), otevírá se před námi pestrý revuální svět světel,  melodií, zpovědí, emocí a smyslnosti. Jakmile se vrátíme do reality, příběh se opět začne v pomalém tempu topit v Guidově krizi, kterou řeší nevěrou a zřejmými  důvody, proč vlastně „Italii“ nelze natočit. I když se zajímavého, byť předvídatelného vyústění dočkáme, příběhu chybí jasný vrchol, jak ve scénáři, tak i ten hudební…

Hudba Mauryho Yestona je senzačně zaranžovaná (vůbec celé ozvučení stojí za pozornost) poutavá, leč zcela „oddaná“ ději, tudíš bez větších hitových ambicí, snad až na nejznámější skladbu – temperamentní „Be Italian“ a též  energickou, nově připsanou „Cinema Italiano“ od Kate Hudson.

Penélope Cruz jako milenka Carla

Právě díky prolínání skutečnosti a představ si při sledování nejspíš nelze nevybavit jiný legendární filmový muzikál a to „All That Jazz“ Boba Fosseho. Režie je v „Nine“ ale více spojena s nesmírně dynamickým (člověk má až problém vnímat choreografii) videoklipovým pojetím.

Každá z hudebních „vzpomínek“ má svůj osobitý vizuální styl, Rob Marshall v těchto momentech ukazuje svoji sílu diváka alespoň chvíli naprosto strhnout efektními momenty, které se nerozpakuje občas prolnout nějakou tou retrospektivou.

Nicole Kidman a Daniel - Day Lewis jako Guido a Claudia

Zároveň si uvědomíte, že hlas Nicole Kidman se od dob „Moulin Rouge“ vůbec nezměnil, že Penélope Cruz je vážně kočka a ještě dobře zpívá, dámy Judy Dench i Sophia Loren ve svém věku umí stále ovládnout jeviště a že Fergie (vlastním jménem Stacy Ferguson) z nyní velmi populární skupiny Black Eyed Peas zpívá v „Be Italian“ naprosto jinak, než jak jsme u ní zvyklí. Daniel Day – Lewis však není Marcello Mastroianni, musí mluvit a zpívat s italským přízvukem. Charismatem oplývá, ale hlavní postava by měla být větším tahounem celého dění. Naprostou špičkou jsou ale obě skladby Marion Cottilard coby Guidovy zhrzené manželky, obzvláště „My Husband Makes Movies“…

Pokud se však hodláte vypravit jen díky své oblíbené herečce, je zapotřebí říci, že až na Penélope Cruz, Marion Cotillard a Judy Dench mají všechny hvězdy k dispozici prakticky jen tu svou jim určenou píseň a na plátně tudíž nejsou nijak dlouho. Zároveň tak můžeme zapomenout na větší psychologickou propracovanost postav, tentokrát komplexně.

Judy Dench a Daniel Day - Lewis jako Guido a Lilli

Resumé: „Nine“ je dobrou, lehce nadprůměrnou dráždivou podívanou s krásnými ženami, zajímavými výkony a prokomponovanými písněmi. Jako celek je ale značně nesourodá a na některé náhodnější a nepřipravené diváky může zvolená koncepce dokonce působit značně nemuzikálově, dokonce až nudně. Návštěvu lze doporučit hlavně těm divákům, kteří se s „Nine“ chtějí skutečně seznámit a nebojí se mírně neobvyklých forem vyprávění, pak je jistě nějakým způsobem zaujme.

Fotografie převzaty z webových stránek distribuční společnosti BIOSCOP.