Praha

Na jeviště Divadla Na Fidlovačce přijde v květnu “Nevěsta”


Svou květnovou muzikálovou premiéru, adaptaci povídky Adolfa Hoffmeistera z tvůrčí dílny osvědčeného tandemu Ondřej Brousek a Radek Balaš , už pilně připravuje nuselské Divadlo Na Fidlovačce.  Přinášíme vám oficiální anotaci a obsazení inscenace, u nás ve formátu Osoby a obsazení. Jistá zajímavost je, že u “Nevěsty” figuruje Radek Balaš pouze jako libretista, představení režíruje Pavel Šimák, ostatně autorský tandem Brousek – Balaš čeká v květnu ještě jedna velká premiéra v Hradci Králové. Premiéra “Nevěsty” se plánuje na hlavní scéně Fidlovačky 23. května 2013.

Divadlo Na Fidlovačce

Oficiální anotace z webu Divadla Na Fidlovačce:

Někdy si divadlo vybere k inscenaci pevný a často i prověřený text. Někdy zase hra přímo pro divadlo vzniká. Někde uprostřed těchto dvou pólů je zásadní úprava či změna žánru původní hry. To je případ muzikálu Nevěsta. Původně šlo o hříčku, která vznikla snad jako ozvěna úspěchu a stylu Vest pocket revue Voskovce a Wericha. Vytvořil ji jejich generační souputník (ročník 1902) a jejich velmi příležitostný spoluautor a především autor jejich kreslené podoby – Adolf Hoffmeister. Sami V a W si jeho karikaturistického umu vážili ze všech jeho talentů a snah nejvíce. Adolf Hoffmeister byl ale nepokojný duch a vedle kreslení pokoušel také psaní. Měl právní vzdělání a mezi válkami provozoval také advokátní kancelář. Nevyhýbal se veřejným funkcím a jemu se zase nevyhýbalo dobrodružství. I takové, o něž určitě nestál. V roce 1939 utekl před Hitlerem do Paříže. Zažil nehostinné přivítání, kdy byl sedm měsíců vězněn. Až do kapitulace Francie. Další pochybné útočiště spojené s vězněním jej čekalo v Maroku. Až po delším cestování dospěl roku 1941 do USA, kde využil své předválečné zkušenosti žurnalisty a zakotvil jako redaktor v úřadě pro válečné informace a také jako hlasatel Hlasu Ameriky. Po válce udělal kariéru jako diplomat i akademický hodnostář. Jeho texty z období takzvaného budování socialismu tomu odpovídají. I tak si prožil oblouk typický pro mnohé režimní intelektuály a dočkal se zákazu publikování roku 1970. To už bylo ale na sklonku jeho života. Hoffmeisterova životní pouť se skončila roku 1973.

Autory muzikálové adaptace hry Nevěsta z roku 1927 jsou – libreta Radek Balaš a hudby Ondřej Brousek. Režie se zhostí umělecký vedoucí Divadla Na Fidlovačce Pavel Šimák.

Autoři podtrhli poetické kvality původní hry a rozvíjeli je jako specifickou kvalitu díla, které je i pohádkové a fantaskní. Oproti tomu ponechali stranou dobový satirický rozměr textu. Svéráznou úpravou pak svoji hru umístili – i když v případě pohádky to není třeba do puntíku dodržovat – do 30.let 20.století, do zlaté éry muzikálu. Jednotu času stmeluje dvacet čtyřihodin, do kterých musí hrdina Harry najít nevěstu splňující požadavek na její čistotu, ale v pohádce si s časem můžeme trochu pohrát a obrátit se při tom na různé mocnosti. Inscenace slibuje nevšední zážitek na pomezí reality a snu, přitom se opírá o muzikálové a revuální tradice a zákonitosti.

Petr Vydra, dramaturg

Obsazení a tvůrčí tým

Harry White Lukáš Rous

Anny Black Marta Sovová

Denby Devilford Denny Ratajský

Notář Petr Batěk

Pán s růží Daniel Rous

Dívky v baru a dívky celého světa Marie Doležalová, Nina Horáková, Barbora Mošnová, Martina Šťastná, Martina Randová

Číšníci,kuchaři, asistenti Lukáš Pečenka, Matěj Kužel, Jaroslav Slánský, David Voráček

Otec, asistent Zdeněk Palusga

Libreto: Radek Balaš
Hudba: Ondřej Brousek
Režie: Pavel Šimák
Dramaturg: Petr Vydra
Scéna: Jaroslav Čermák
Kostýmy: Xenie Hoffmeisterová
Choreografie: Pavel Strouhal
Realizace nahrávky a hudební nastudování: Ondřej Brousek

Za spolupráci děkujeme Petrovi Veselému z Divadla Na Fidlovačce.


Praha
“Johanka z Arku” se vrátí do Divadla Kalich i s živou kapelou
Praha
“Kudykam” poprvé ukázal své originální kostýmy
Praha
“Johanka z Arku” nasadila na konkurzech vysokou laťku
  • Jiří K.

    Včera jsem měl možnost v Klicperově divadle v Hradci Králové vidět v předpremiéře nový počin z dílny Radka Balaše a Ondřeje Brouska, komorní muzikál Marilyn – Překrásné děcko pojednávající o životě legendy Marilyn Monroe.
    Marilyn není klasickým muzikálem, které se u nás v dnešní době uvádějí. Možná to není ani tak muzikál jako spíše psychologické hudební drama spojené s hudební (tragi)komedií. Důležitá část inscenace, hudební složka si zaslouží velkou pochvalu – svižná muzikálová čísla střídají naléhavé sborové pasáže v Sondheimovském stylu (neustále se vracející “leitmotiv” Marilyn mi připomínal muzikál Sunday in the Park with George, první sborová píseň jako by byla odkazem na úvodní číslo muzikálu Company, scéna z hereckého studia mi zas připomněla píseň z muzikálu The Frogs…). Marilyn je proto pro mě také oslavou Stephena Sondheima a jeho tvorby. Hudební doprovod obstarává živá kapela (ve složení bicí, kontrabas/basová kytara, klavír, klávesy, trubka, saxofon/klarinet a trombon) pod vedením Pavla Horáka.
    Hlavní představitelku Marilyn Monroe (Kamila Sedlárová) na jevišti doprovází její osudový partner, dramatik Arthur Miller a také zjevující se postava dívenky – Normy Jean (původní jméno M. M.). Vedle nich se v Marilyn objevuje oktet vypravěčů, kteří se postupně převtělují na další postavy ze života M. M. – matku, babičku, manžely, přátele, herecké kolegy a další. Tuto koncepci považuji za velice osobitou a v jistých ohledech geniální. Jediné výhrady by směřovaly k až přespříliš dlouhé a vleklé scéně z hereckého studia (ze začátku 2. dějství) a k veselé “písničce nenarozených dětí” těsně před Marilyninou smrtí.
    Co se týče výkonů, uznání si zaslouží všichni účinkující. Kamila Sedlárová Marilyn žila, prožíval jsem s ní osud M. M po celý čas. Taktéž dětská představitelka malé Normy Jean předvedla velice dobrý výkon a byla ve své roli kouzelná. K “vypravěčské company” skoro nemám ani slov, každý z nich předvedl v různých rolích několik hereckých poloh. Drobně bych možná vyzdvihl N. Holíkovou, I. Smečkovou, T. Lněničku a J. Sklenáře.
    Inscenace si zaslouží diváckou pozornost, jde o výjimečné dílo. Je možná škoda, že takovýto muzikál neuvádí některé z pražských muzikálových divadel, byla by to příjemná změna. (Muzikál o M. M se v Praze také chystá, R. Balaš by se na něm měl také podílet, leč, mělo by jít o dílo Zdeňka Bartáka…)


  • Lavera

    Viděla jsem generálku – velmi dobře zahráno, zazpíváno i zatančeno, ale hudební složka mě bohužel nijak zvláště nenadchla…