Zahraničí

Návštěva londýnského West Endu aneb skutečné muzikály


Před pár dny jsem měl možnost navštívil Londýn a samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít návštěvu tamních muzikálových produkcí, které jsou proslulé po celém světě. Nakonec se mi podařilo navštívit hned čtyři muzikály – Fantom opery, Billy Elliot, Bídníci a Spring Awakening (Procitnutí jara). Dojmy z představeních přináším v tomto, doufám, že pro mnohé fanoušky hudebního divadla zajímavém článku.

The Phantom of the Opera

Muzikál Fantom opery asi není třeba představovat, tedy alespoň předpokládám, že jste slyšeli o nejslavnějším muzikálu Andrew Lloyda Webbera, který se v Londýně hraje od října 1986 a stále láká diváky z celého světa. Znát ho můžete také ze stejnojmenného filmu z roku 2004, který režíroval Joel Schumacher a v hlavních rolí se představili Gerard Butler a Emmy Rossum.

Fantom je zkrátka klasika nad klasiky. V současnosti bravurně hlavní roli ztvárňuje nejmladší představitel Fantoma na celém světě Ramin Karimloo a jeho velkou lásku Christine hraje stejně perfektně Gina Beck a Fantomova rivala Raula opět skvěle zpívá a hraje Simon Bailey.

Představení nadchne především výkony všech účinkujících, i sebemenší rolička je bravurně odzpívaná a zahraná, každý článek tanečního souboru funguje dokonale a hledat chyby v celém obsazení by bylo jak hledání jehly v kupce sena. Jediný spíše úsměvný moment byl v závěrečné scéně, kde Fantom zakopl o své křeslo, ale většina diváků si toho zřejmě ani nevšimla.

Nadchne také scénické zpracování, nejznámější  scéna “The Phantom of the Opera“, při které Fantom s Christine projíždí bárkou podzemím opery, okolo hoří svíčky, které jeho loďce společně s hustým dýmem ustupují, je skutečně efektní a společně s výkony obou hlavních představitelů patří k nejsilnějším momentům představení. Velkým diváckým lákadlem je také padající lustr přímo nad hlavami diváků v závěru první půle.

Příběhově je Fantom propracovaný a každá scéna má svůj smysl, děj není přeplácaný, drží se své hlavní dějové linky a příjemná je také délka 2 a půl hodiny, která společně s tempem představení nedovolí divákovi nudit se. O dokonalé hudbě A. L. Webbera snad není třeba vůbec psát, stejně skvělé jsou také texty Charlese Harta.

Fantom se nedá srovnávat s jakoukoliv českou muzikálovou produkcí, kterou známe. Svou propracovaností a hlavně strhujícími výkony by se těžko hledal český muzikál (i “světovka” u nás nastudovaná), který by se Fantomovi alespoň z části rovnal. Pro opravdové fanoušky muzikálového žánru je výlet na londýnské nastudování téměř povinností, protože teprve tam pochopíte, co je to opravdový profesionální muzikál.

Billy Elliot

Narozdíl od Fantoma není Billy Elliot u nás příliš známý, ani já sám jsem před zhlédnutím ukázek na hotelu o tomto muzikálu nic neslyšel. Po pár ukázkách jsem však byl ohromen a po představení jsem byl unešen stejně jako v případě Fantoma. Někteří mohou téma Billyho Ellita znát ze stejnojmenného filmu z roku 2000, který byl pro muzikál předlohou. Příběh se točí okolo jedenáctiletého chlapce Billyho, který se rozhodne navzdory své rodině a okolí stát baletním profesionálem, když se jednou náhodou ocitne na hodině baletu paní Wilkinsové. Děj se odehrává na pozadí stávky horníků v letech 1984-85. Světová premiéra Billyho Elliota se uskutečnila v březnu 2005 v Londýně, kde se hraje s velkým úspěchem dodnes. Podobně nadšení diváci odchází z divadel na Broadwayi a z australského Melbourne (předtím se hrál v Sydney). Připravuje se uvedení muzikálu v Soulu, kde by měl mít premiéru v příštím roce. Z londýnského nastudování vyšla v roce 2006 CD nahrávka písní.

Dojemný příběh o splnění snu s hlavní myšlenkou, že každý by si měl jít svou cestou bez ohledu na své okolí, zhudebnil britský hudebník Elton John (další muzikály Lví Král, Aida a Lestat) a texty a divadelní adaptaci napsal scénárista filmu Lee Hall. Hudba je především popová, hodně sází na rytmus a chytlavost, dočkáme se však také rockových prvků a v představení zazní píseň ze slavného baletu Labutí jezero od P. I. Čajkovského. Nejznámější písní je “Electricity“, dalšími hudebně zajímavými písněmi jsou “Solidarity“, “The Letter” či čistě taneční (především stepový) rockový závěr první půle “Angry Dance“.

Jak napovídá příběh muzikálu, jedná se o výrazně o taneční muzikál a hlavní roli v něm hrají děti, tedy především Billy, který za celé tři hodiny představení téměř nesleze z jeviště. V Londýně alternují roli Billyho čtyři chlapci, v našem představení hrál Brad Wilson. Zhodnotit jeho výkon je skutečně opravdu těžké, protože dvanáctiletý Brad předvedl nejlepší výkon, který jsem kdy v hudebním divadle viděl. Nechci nijak urazit fanoušky českých divadel, ale tento klučina strčil do kapsy celý ansábl jakéhokoliv našeho divadla. A z ukázek, které jsou k dispozici na YouTube je zřejmé, že ostatní alternanti na tom jsou stejně. Opravdu vynikající tanec (pod pojmem tanec si představte balet, klasické i moderní tance a rozsáhlý step) podtrhoval strhující herecký výkon, zpěv byl obstojný, na jeho věk však velice slušný. Při písni “Electricity“, tanci na hudbu z Labutího jezera nebo při závěru první půle tuhla krev v žilách a po náročných tanečních výstupech se Billy ještě postavil před diváky a začal znovu zpívat (a ať mi teď nikdo neříká, že company v pražských divadlech nemůže zpívat kvůli “náročným” choreografiím). Na konci představení sklidil Brad obrovský standing ovation. Asi mi teď moc nevěříte, ale dokud to neuvidíte živě, nepochopíte.

Skvělý výkon podal také nejlepší Billův kamarád Michael Lewis Cope a jejich společná scéna “Expressing Yourself” neměla chybu, stejně tak jejich závěrečné loučení (“The Letter – Billy’s Reply“) bylo jedním z nejsilnějších divadelních zážitků vůbec. Dále se představili Kate Graham (paní Wilkinsová), Joe Caffrey (otec), Craig Gallivan (Tony), Ann Emery (babička) a další. Stejně jako v případě Fantoma by se těžko hledal slabý článek obsazení. Úžasné byly také dívky v baletním souboru, jehož taneční choreografie spojené s konfliktem stávkujících a policií při scéně “Solidarity” byly bravurní a dokonale sladěné. Za zmínku stojí také působivá děkovačka, která byla celá odtancována celým souborem.

Shrnutí? Stejně silný zážitek jako Fantom, famózní hudba a především výkon Brada Wilsona, který byl opravdu strhující. Další obsazení samozřejmě také zaujalo, velkým plusem je také silný příběh (druhá půle je však mírně upovídanější) a opět se nedá tento muzikál srovnávat s jakoukoliv českou produkcí, už jen kvůli nedostatku mladých talentů v ČR. Doporučuji si sehnat alespoň vydané CD a kouknout na ukázky na YouTube.

Les Misérables

Muzikál Bídníci jistě všichni znáte, jen v ČR jsme mohli vidět dvě pražská nastudování, nyní se úspěšně hraje v Městském divadle Brno. A samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít originální verzi, která se v Londýně hraje nepřetržitě již 26. rok, jedná se tak o nejdéle uváděný muzikál na světě! Krásnou symfonickou hudbu Claude-Michel Schönberga snad již také není třeba komentovat, vše jsme na tomto serveru psali v hodnocení českých představení. Texty Alaina Boublila do angličtiny adaptoval Herbert Kretzmer. Příběh je jistě každému také znám, minimálně z hodin českého jazyka na střední škole, kde román od Victora Huga patří k povinné četbě.

Jaká je londýnská inscenace? Scénicky poněkud prázdnější, jedinými kulisami jsou Paříž a barikády, jinak se dočkáme pouze náznaků scény – stolů, židlí, brány… Na jevišti se zkrátka sází na výkony, které opět byly bravurní, dovolím si však říci, že v případě hlavní postavy Jeana Valjeana máme v ČR dva lepší interprety. V Londýně ho v současnosti hraje Drew Sarich, který hrál Vajeana hrál již v broadwayském nastudování. Navzdory rozpačitému pěveckému projevu na začátku představení předvedl celkově slušný výkon, David Uličník a Jan Ježek však zůstali nepřekonáni. Jeho soupeře Javerta hrál Earl Carpenter, který byl hlasově srovnatelný s Tomášem Bartůňkem či Danielem Hůlkou a předvedl tedy skvělý výkon. Výrazně lepší oproti českým představitelům rolí byli Cosette Leanne Dobinson, Marius Jon Robyns a především mladý představitel Enjorlase David Thaxton a Eponine Nancy Sullivan. Skvělí, leč nahraditelní byli manželé Thenardiérovi Jimmy Johnston a Jackie Marks a Fantine Allyson Brown.

Scéna byla skvěle nasvícena, bohužel se při tvorbě muzikálu zapomnělo na jakékoliv taneční výstupy, takže choreografie jsou minimální a spíše se omezují na přešlapování na místě. Sborové scény, kterým vévodí závěrečná první půle “One Day More“, však nemají chybu. Nastudování v Londýně je lepší především v hereckém propracování, například smrt Gavroche je stále stejně silná, stejně tak samotné finále.

Na rozdíl od ostatních zhlédnutých muzikálů v Londýně byli Bídníci srovnatelní s českými nastudováními, výkony byly samozřejmě skvělé, scéna poněkud zklamala svou prázdností. Hudba je stále stejně dokonalá, jejímu vyznění napomohl mnohačlenný orchestr.

Spring Awakening

O evropské premiéře v Londýně jsem tu již psal a zběžně vám Spring Awakening představil. Kvůli úspěchu prvních představení se muzikál opět uvedl a zůstává na stálém repertoáru Novello Theatre. Muzikál především pro mladé diváky s popově-rockovou hudbou Duncana Sheika byste měli pořádně začít registrovat, protože jeho uvedení chystá Městské divadlo Brno na podzim tohoto roku. A jedná se skutečně o kontroverzní podívanou v netradičním pojetí.

Proč kontroverzní? Na jevišti můžeme vidět masturbační scénu, včetně vyvrcholení a … zkrátka to musíte vidět. Při sexu hlavních představitelů sice příliš nevidíme, při několika minutové písni se však dámy mohou pokochat pozadím Melichora. Navíc se ještě dočkáme otevřené homosexuální scény a písně či mluvené scény nešetří sprostými slovy, především scény “Totally Fucked” nebo “The Bitch Of Living“.

Děj se odehrává ke konci 19. století v Německu, kde se o sexu nemluví a teenageři se tedy na vlastní pěst pouštějí do experimentů, které nakonec skončí otěhotněním a potratem, při kterém hlavní hrdinka zemře. Muzikál také řeší školní problémy, které vrcholí sebevraždou dalšího z hlavních hrdinů (pozitivní příběh, že?). Předlohou pro muzikál byla stejnojmenná hra Franka Wedekinda.

Představení je díky chytlavým rockovým písním velice energické, zásluhu na tom nesou také strhující výkony mladých umělců, kteří dosud studují hudební divadlo a pro drtivou většinu z nich je účinkování ve Spring Awakening muzikálovým debutem. Celé představení je pojato netradičním způsobem – všichni účinkující sedí po celou dobu na “tribunách” po stranách jeviště (na které je také prodáván limitovaný počet vstupenek pro běžné diváky), kapela je umístěna přímo na jevišti a herci hrají scény uprostřed jeviště na ne příliš velkém čtverci, v takřka nulové scénografii. Vynikající je nasvícení, raritou je umístění barevných neonových trubek přímo do hlediště, které při energických scénách skvěle a efektně osvětlují celý prostor divadla. Pěvecké výstupy jsou většinou zpívány s mikrofonem a s kapelou v pozadí tak trochu působí jako skvělá koncertní show.

Z obsazení nejvíce zaujal Mortiz Iwan Rheon, který ztvárnil poněkud bláznivý a rozporuplný charakter své postavy, ale hlavně jeho pěvecké výstupy nepostrádaly nutnou dávku energie a byly bravurně odzpívány, a to role Moritze předpokládá. Podobně skvělá byla také hlavní milenecká dvojice Melchior Aneurin Barnard a Wendla Charlotte Wakefield. Za vyzdvihnutí stojí ještě výkon Jamie Blackleyho, který bravurně hrál homosexuálního Hanschena. Ostatní výkony byly samozřejmě také skvělé, především mužská část obsazení.

Na Spring Awakening tedy nezbývá nic jiného než se těšit, i když po zhlédnutí londýnské inscenace mám trochu obavy, zda se Městskému divadlu Brno podaří sehnat potřebné mladé talenty a převést energii představení na jeho jeviště. Nechme se ale překvapit, v Londýně tedy Spring Awakening byl skvělý a nemám k němu výhrady, pro někoho však může být příliš odvážný a netradiční zpracování se také nemusí líbit každému. Hudba je však vynikající a celá hudební čísla nesmírně energická.

Celkově

Londýnský West End dosahuje úrovně, které české produkce zřejmě nikdy nedosáhnou. Každé představení doprovází živý orchestr, producenti mají odvahu přivádět nová a nová díla a hlavně dávají šanci prakticky neznámým lidem. V Londýně se totiž chodí na tituly, nikoliv na jména, protože se automaticky předpokládá kvalita a profesionalita celého obsazení. Pravda, třeba na muzikál Oliver! lákají na plakátech na Rowana Atkinsona (známý jako Mr. Bean) v hlavní roli, ale toto se děje skutečně ojediněle.

Základem představení jsou tedy výkony, nikoliv projekce, kýčovitá scéna, zbytečné prvky, zmatečný a bezduchý děj. Propracované jsou také choreografie, všichni zpívají živě, něco jako halfplayback či nahrané sbory tam neexistují. Smutné jsou ovšem krátké děkovačky, diváci jsou zkrátka na takovou kvalitu standardně zvyklí, jen pro nás to byl vysoce nadprůměrný a jedinečný zážitek, kterému bychom tleskali do nekonečna. Ještě smutnější bylo chování některých diváků na představení, něco jako kultura projevování na veřejnosti v divadle v Londýně zřejmě neexistuje. Striktně se dodržuje zákaz focení, při vstupu do některých divadel musíte dokonce ukázat svou tašku, zda nenesete do divadla nějaké nebezpečné předměty či nahrávací zařízení.

Výlet do Londýna doporučuji vřele všem, samozřejmě chápu, že ne každý se tam dostane teď hned, ale pokud to s muzikály myslíte vážně, tak se tam rozhodně vydejte, stojí to za to! Já slibuji, že toto nebyla poslední zahraniční cesta, v plánu máme například cestu na Fantoma Opery do Polska a další. Pokud jste někdo byl v Londýně, rád v komentářích pod článkem podiskutuji, můžete doporučit další tituly nebo se na cokoliv zeptat.

Fotografie, videa a další informace naleznete na oficiálních webech muzikálů:

The Phantom of the Opera
Billy Elliot
Les Misérables
Spring Awakening

Cenným zdrojem ukázek je také videoserver YouTube.cz.

Psáno z návštěvy Londýna 18.3. – 22.3.2009. Muzikály viděny za sebou v pořadí, v jakém jsou uspořádány v reportáži. Vždy se jedná o večerní představení, na každý večer připadá jedno. 22.3. žádná návštěva neproběhla.


Plzeň
RECENZE: Jako nabitý je Billy Elliot v Plzni
Zahraničí
Zažít pravou Broadway
Fanoušci píší
“Les Misérables – Bídníci” zahájili novou sezónu speciálním představením
  • petr

    Osobně si myslím, že londýnské muzikály jsou sice krásná záležitost, ale zase je pravda, že Bídníci nebo Miss Saigon byly v České republice uváděny s naprosto stejnou, ne-li větší výpravou a herecké a pěvecké výkony byly ještě lepší. Například když jsem viděl na West Endu Bídníky tak jsem byl naprosto zklamán pěveckými výkony zejména představitele Jeana Valjeana (v porovnání s Davidem Uličníkem byl velmi podprůměrný) a dále také Eponiny či Fantiny. Co se týká Fantoma opera, tak to byl opravdu nádherný zážitek, ale proč říkat, že právě to je opravdový muzikál? Naopak si myslím, že Fantom opery či Bídníci jsou spíše operety než muzikály, protože taneční sborová čísla tam v podstatě nejsou a všichni víme, že tanec je muzikálu nedílnou součástí a také hudba je v Bídnících operetní, ve Fantomovi přímo operní (ostatně jak sám název napovídá). Nesnáším jak někdo podceňuje některé české muzikály (některé si to opravdu zaslouží, ale to si myslím, že některé londýnské taky) a říká, že to jsou spíše “písničkály”. To je pěkná kravina. Mamma Mia je složena pouze s písniček a to snad písničkál není??? Když může být za muzikál označena právě Mamma Mia nebo Pomáda, proč by nemohla být třeba Johanka z Arku nebo Tři mušketýři? Na Fantomovi se mi velmi líbila výprava a co jsem ocenil na londýnských muzikálech obecně asi nejvíc, tak to je živý orchestr a důstojnost, s jakou se každé představení hraje. Někteří čeští umělci, kteří vystupují v muzikálech jenom proto, že se sólově neuživí a samo o sobě je to nebaví, a potom představení v úmyslu legrace pitvoří by podle mě měli být tvrdě pokutování, ale to je zase asi věc produkce.


  • Briseis

    Já jsem viděla Miss Saigon v Londýně a tady a pražská inscenace se nedá s londýnskou vůbec srovnávat. A zrovna v tomto případě si vůbec nemyslím, že by zrovna herecké nebo pěvecké výkony českých zpěváků byly lepší. Mně už stačilo, že do role Ellen byla obsazena Vondráčková, které tolik, kolik je jí let a postavě Ellen má být kolem 30 let. Miss Saigon v Londýně se s tou českou nedá srovnávat už jen proto, protože v té Londýnské hráli skuteční asiaté, prostitutky byly skutečně vyzáblé Vietnamky a ne české baculky s namalovanými linkami. A to se ani nezmiňuji o tom, že do role Kim byla obsazená Iveta Bartošová. Byla naprosto příšerná a mně úplně zkazila dojem.
    Company byla v Londýně nesrovnatelně lepší, hlavně v písni The Morning of the Dragon.
    Český překlad libreta zrovna také nebyl nijak zářný.

    S autorovým odstavcem “Celkově” zcela souhlasím.


  • petr

    Lucia Šoralová v roli Kim byla vynikající, na west endu se mi nikdo tolik nelíbil. Nebo např. Lucie Bílá v Johance z Arku, Tereza Bebarová ve Funny Girl, Jiří Korn, Hana Křížková… Máme vynikající muzikálové herce a není fér, že je někteří podceňují. A to, že se někomu nelíbila Miss Saigon na výstavišti, to už je opravdu pohrdání, protože v případě Miss Saigon či Bídníků jsme měli jedinečnou příležitost mít v Praze muzikály stejného ražení, jako právě na west endu nebo broadwayi. Když si spočítáte jak dalece se Čechům vyplatily oproti Britům či Američanům investice do takové výpravy, company, živého orchestru atd. když se to tu hrálo sotva dva roky a tam se to hraje devětkrát týdně třeba deset, dvacet let. Potom je logické, že pokud v tom chce hrát Helena Vondráčková, tak ji prostě nějakou roli vyberou, protože její jméno přivede do divadla tisíce lidi, kteří by tam jinak nešli. Je to prostě kompromis. Daň, která se u nás musí zaplatit, za to, že vůbec můžeme takové velkovýpravné dílo uvést. Myslel jsem, že to je muzikálovým fanouškům jasné. Pořád jde o showbussines a s takovým přístupem, který má Brisies by jsme museli za muzikály jezdit opravdu jenom do zahraničí. A sehnat v české republice vietnamské umělce…. to si jako děláš srandu nebo jak to mám chápat?


  • Lavera

    Nejsem žádný znalec zahraničních inscenací muzikálů; viděla jsem jen televizní záznam Cats – bohužel nevím, z kterého anglického divadla to bylo – a pak ( také v TV a později i na DVD ) koncertní provedení Les Misérables z Royal Albert Hall v Londýně. Asi bych se k tomuto tématu neměla vůbec vyjadřovat, když o tom vlastně “nic nevím”…
    Pokud jde o “Kočky” – nepatří sice mezi mé “favority”, ale rozhodně mi ta naše inscenace nepřipadala v ničem méně kvalitní než ta anglická.
    Pokud jde o “Bídníky” – vím, že nelze srovnávat divadelní a koncertní provedení po herecké stránce; záznam z Londýna se mi velmi líbil i proto, že někteří interpreti “hráli” alespoň výrazem obličeje; bohužel jediný, kdo mě nijak nenadchnul, byl představitel Jeana Valjeana – zpíval čistě a bezpochyby technicky správně, ale jeho projevu chyběl ( alespoň pro mne ) výrazový prožitek, “duch postavy”, který může být obsažen i v hlase samotném bez herecké akce.
    Myslím, že bychom rozhodně neměli ke všemu zahraničnímu “vzhlížet” jenom proto, že je to právě “zahraniční” a všechno naše naopak “shazovat” proto, že je to “jenom české”. Jako ve všem, tak i v oblasti kultury – něco mají “lepší” ONI, něco zase MY.


  • marek.stefan

    lavero, neberu vám váš názor, ale zmiňovaný interpret bude asi colm wilkinson, což je guru muzikálu a nejznámější valjean na světě:), v tomto koncertním představení mě naopak hodně zklamal představitel javerta, jeho hlas je naposto nezajímavý.


  • Lavera

    Ano, jedná se o tohoto interpreta; také jsem o něm slyšela to, o čem se zmiňujete, ale mně tam ten niterný prožitek prostě chyběl. Možná bych měla jiný názor, kdybych to viděla jako divadelní představení, ale takto mě bohužel nepřesvědčil, že v té chvíli opravdu Jeanem Valjeanem “je”.
    Ale je to jen můj osobní názor, nikomu ho nevnucuji!!!
    Vím ,že mám asi takový zvláštní “problém v divadelním vnímání”- samotný herecký, pěvecký a pohybový výkon mě tak úplně nepřesvědčí, pokud mi tam chybí ten opravdový a konkretnímu ději odpovídající výraz ve tváři i to “vnitřní hnutí” v hlase.
    Ale s tím už ve svém věku “muzikálové babičky” nic nenadělám…


  • Briseis

    řekla jsem snad, že Lucie Šoralová byla špatná? Magda Malá byla dobrá Kim. Bartošová ne. Shazovala jsem snad jiné naše herce? Mně se taky líbí Dracula nebo Johanka. A ještě jedna věc – kolik lidí chodilo na inscenace zahraničních muzikálů? Většina z nich, snad kromě Jesuse, skončila velmi brzy, protože lidi u nás raději chodí na Angeliku, 3M, protože průměrný divák z Horní Dolní se radši podívá na jednoduchý příběh, než třeba na Cats, což je velká chyba, takže se mi nezdá, že by se producentům nějak extra vyplatilo investovat do zahraničních muzikálů.
    Že obsadili Vondráčkovou do Miss Saigon byla chyba už od začátku, protože pokud vím, tak se zahraničním producentům muzikálu nelíbila, protože byla stará a směla hrát jen s Klamem, s obtloustlým hercem, který v muzikálu působil jako lovec malých holčiček. Zrovna tyhle kompromisy se mi na českých muzikálech nelíbí. “Ano, musíme obsadit tu Ivetu, jinak na ten muzikál nikdo nepřijde – je to sice pravda, je mi to jasné, ale smířit se s tím..proč?. Vždyť je určitě tolik nadějných mladých muzikálových zpěváků, kdyby se jim jen dala šance. V brněnských muzikálech žádné extra hvězdy nehrajou, Touha si taky vystačí s mladými a v podstatě.
    Stejně tak, když se oznámilo, že se bude hrát Miss Saigon, tak většinou byli všichni překvapení a kladli si otázku, jak to asi udělají. Když už teda chci uvádět muzikál s takovou tématikou, tak proč se nepokusit obsadit cizince aspoň do compačky? A neřekla jsem rovnou Vietnamce.


  • Pavel Košatka

    Srovnávat Mamma Miu! s Třema mušketýrama a obojí to strčit pod označení “písničkál” mi přijde fakt úsměvné, stejně jako další názory Petra.

    “Mamma Mia je složena pouze s písniček…” Pokud já vím, tak každý muzikál je složený z písniček :-). Umění je ale z těhc písniček složit takovou hudební show, která by diváky strhla. A Mamma Mia se jako jeden z mála novějších muzikálů uchytil, protože známé písně byly vloženy do energické show, která slouží k odreagování a zároveň si udržuje kvalitu a profesionalitu.

    Já jsem ze svého pohledu viděl na West Endu takové muzikály, které skutečně za muzikály považuji. Neřeším ekonomické stránky, bla bla… Byl jsem rád, že jsem tan mohl navštívit jakýkoliv muzikál bez toho, aniž by mi tam zpíval Ali Amiri a musel jsem se koukat na projekce srdíček a kytiček. Ovšem, každému vyhovuje něco jiného, mně vyhovují tyto “opravdové muzikály”.

    Pokud jde o ČR, tak třeba nejnovější brněnská inscenace Evita je pro mě ideálním muzikálem, z Prahy to třeba byli ti Bídníci. Ale třeba taky Touhu mám rád, Adélu také… ale to už jsou představení vyloženě pro české diváky.


  • petr

    Stačí umět číst mezi řádky a zase tak usměvné by to možná nepřipadalo. Já jsem nic písničkálem nenazýval, naopak jsem k tomuto výrazu vyjádřil dost silné antipatie, ale bohužel jsem se asi nevyjádřil dostatečně jasně, aby to tady někdo pochopil:( Souhlasím, že každý muzikál je složen z písniček, akorát některé jsou dlouhé obsáhlé árie, jiné jsou zase popové písničky s rádiovým potencionálem. V některých jsou zpívané dialogy, v jiných je osm, deset písní a zbytek je o činohře….a tak dále. Nebo ještě víc polopatycky?


  • paní Draculová

    Přesně rozumím Košounovi, proč se mu líbily muzikály v Londýně. Já také dřív byla zvyklá jen na našeho Draculu, což mimochodem považuji z původní tvorby za jeden z nejlepších, převazaté jako Ježíš, Bídníci, Evita, West Side Story atd. mi zde připadaly velmi dobře provedeny, samozřejmě je znát kalkul producentů přilákat na známé tváře, což není vždy ku prospěchu věci, protože jen velmi málo našich “celebrit” umí zároveň zpívat, tančit a hrát, což je v zahraničí hlavním předpokladem. Zrovna před pár dny mi říkal kamarád, že byl na novém Draculovi a o přestávce vyslechl hovor skupiny divaček , které tam přivezl autobus, asi z nějaké “horní dolní” a říkaly, že se přece hlavně přijely podavat na toho našeho doktora Hrušku ( postava J.Langmajera z Ordinace v Růžové zahardě), což myslím mluví za vše. Bohužel český divák a hlavně takovýto nezkušený se nechá nalákat jen na ty provařené tváře. Před 3 lety se mi teprve povedlo vidět nějaký muzikál v Londýně, byl to také Fantom opery a také jsem v ten moment pochopila, jak to má vypadat. Fantoma jsem pak viděla ještě 47x ( LOndýn, NY, Las Vegas) a vždy to byl zážitek a vím, že u nás by to možné nebylo. O “muzikálech” typu 3M nebo Švejk a podobně nemá ani cenu psát, to opravdu s muzikálem nemá nic společného. ALe ať si každý chodí na co se mu líbí, o to jde, když je ochoten za to dávat prachy…


  • petr

    tak to s tím Langmajerem je fakt síla:))))))))))))))))))))


  • jeff

    Jenom se přikláním k tomu, jak je dokonalý Billy. O tomto muzikálu vím už nějaký ten pátek a Elton John svou hudbou v tomto díle dokazuje, že se může v klidu postavit mezi jiné autory muzikálů.
    A písnička Electricity je opravdu skvělá. Jak v rádiové verzi, tak i v muzikálové s úryvky z Labutího jezera:)
    Je jen škoda, že Billyho nebo Lvího krále(také dokonalý muzikál) v ČR hned tak neuvidíme:)Jestli vůbec někdy…


  • paní Draculová

    Oprava !!!! Teď koukám, že mi tam omylem vniklo číslíčko navíc, samozřejmě Fantoma jsem neviděla 47 x, ale jen 5 x !!!! Omlouvám se za překlep. Zato Draculu ( původního v Paláci kultury ) jsem viděla opravdu 150 X , to není překlep :):):)


  • Hahabimbi

    Jsem ráda, že se ti líbil Billy. Já už ho poslouchám nějaký pátek a zrovna jsem si včera koupila lístky na Billyho na Broadway, věřím, že zklamaná rozhodně nebudu:)


  • Ali

    Jejej, jsme závistí úplně zelená:-))

    Sice Fantoma i Bídníky jsme v Londýně taky viděla (+ ještě Josefa), všechno bylo nádherný, hned bych šla znova, hlavně na Fantoma!!
    A Billyho mám v plánu…někdy…už asi rok mám CD a je teda úplně úžasný!


  • Pavel Košatka

    Jsem rád, že tu sdílíte mé nadšení z Billyho, já jsem si ho úplně zamiloval. Jeffe já neopak moc Lvího krále hudebně nemusím, ale asi si to někdy pustím znovu. Jinak Billy Elliot je i moc hezký ten původní film, můžu taky doporučit. A vedle Electricity je dokonalá písnička The Letter a pak závěrečná odpověď Billyho, tu mám moc rád. A zahrnutí Labutího jezera do představení je super, na jevišti naživo to je opravdu zážitek.
    A Hahabimbi, většinou závistivý nejsem, ale tohle ti závidím možná až moc :-).


  • paní Draculová

    Lvího krále bych si asi taky doma nepustila, ale vidět to na jevišti byl skvělý zážitek, koukala jsem na to málem s otevřenou pusou a samozřejmě hned jsem si taky představovala, kdo by asi tak v tom mohl hrát u nás a zjistila, že asi nikdo :(:(:(


  • jeff

    O tom jak je ten film doprej mi psát nemusíš:)Já víííííííííím:)


  • deleroy

    A já mám zase lístky na Monu Lisu, heč


  • L.end.a

    Víte co mě dokáže fakt naštvat? Váš názor na diváky z Horní Dolní…. Každej holt nemůže bydlet v Praze, sednout na metro a být v divadle za 10 minut. Nebejt těch zájezdů z těch Horních Dolních, tak by plno, možná i dobrejch představeních zkončilo dřív než by pořádně začlo!!!! Vůbec se nestydim vám to tady napsat, taky sem holt z Horní Dolní a do divadla se dostanu tak jednou, v lepšim případě dvakrát za měsíc. A poprvé sem přijela do divadla před rokem a půl se zájezdem a přála si vidět známé ksichty :-) , sice ne zrovna Hrušku z Ordinace, ale jestli to nebude tim, že on v té době ještě v muzikálech nehrál, že? Na vsi je totiž nepotkáváme běžně!!! Z celýho autobusu, jsme se do divadla zamilovaly dvě a od té doby jsme začly jezdit tak často, jak to jen jde. A taky si už vybíráme na koho a na co půjdem. Máte sice to štěstí , že jste do divadel chodili od mala, jo závidim vám váš přehled , ale to neznamená, že musíte pohrdat těma, co to štěstí neměli!!!!! Já to totiž měla těch deset minut pěšky do lesa na houby a ne metrem do divadla a nelituju toho. I tak ta láska k divadlu přišla. A to že jsme zůstaly dvě z třiceti lidí v tom autobuse, je taky docela dobrý skóre, ve velkoměstě taky není fanoušek divadla každej!!!!!


  • Romča

    L.end.i, moc pěkný zamyšlení. Bohužel, celé to Pavlovo nadšení West Endem mi přijde ovlivněné tím, že “malej Jarda” (a teď si to Pavle neber osobně) z malý Prahy přijel do velkýho Londýna a sed si z toho na zadek stejně jako dámy z malý Horní Dolní, který se přijely podívat do velký Prahy na pana doktora Hrušku z tý naší Ordinace… Je to ve výsledku něco podobného.
    Ano, každý divák je stejně hodnotný divák. Ať už je vyjukanej z Hrušky, nebo z billy Elliota…:)
    R.


  • Romča

    Omlouvám se, ujela mi klávesa dřív, než bych chtěl – Billy měl bejt s velkým B – nejen proto, že je to jistě velkej “opravdovej” muzikál… R.


  • Romča

    Ale Pavle, pokud se Tě to nedotkne, na toho Fantoma do Polska se s Tebou pojedu podívat rád. Tedy na klasickýho Fantoma britskýho, ne toho americkýho… R.


  • Pavel Košatka

    Vidlákovci :-))
    Romane, správně, ať žije Divadlo Broadway! :-P


  • Romča

    A Hybernia…:) R.


  • paní Draculová

    Pavle , nenech se otrávit, jsem si jistá, že ten, kdo někdy viděl jakýkoliv muzikál na západ od našich hranic, by jistě takovouto reakci nenapsal. Napadá mě, že by závist??? Ale to asi ne, vždyť víme, jak jsme my Pražáci oblíbení např. na Moravě, člověk aby se bál tam zaparkovat auto s pražskou SPZ. Já si také stojím za tím, že radši si na velký muzikál zajedu mimo Česko. TAk a teď do mě, nevadí mi to.


  • Pavel Košatka

    Zrovna od Romana mi to taky nevadí, i když pokud vím, tak něco na West Endu snad viděl, ale jediný opravdový muzikál je Angelika :-).

    Mimochodem, trochu mimo téma, jak se paní Draculové líbil nový Dracula? Mě zajímá, jestli se ti po tolika reprízách původní verze může ta nová líbit.


  • L.end.a

    Omyl , drahá paní Draculová :-))….. Já si ráda přečtu názory na to, jaké jsou muzikály jinde ve světě, i názory na naše muzikály. Moje reakce byla na to – divák z Horní Dolní,
    protože nejste zrovna ojedinělý případ, kdo tohle použil ve spojení s divadelně nevzdělaným divákem…. A je jedno jestli parkujete auto na Moravě , nebo u nás v Jižních Čechách, pokud se budete ke každému, kdo není z Prahy , chovat jako k buranovi, tak se nemůžete divit. A napadat závist vás vůbec nemusí, sama sem do svéhu příspěvku napsala, – že vám závidím váš přehled. Pavle, kdybych věděla že ty vidlákovce myslíš opravdu i na sebe, možná bych se pobavila;-)


  • Romča

    L.end.i, taky se tomu se říká arogance, víš? Ale tak lidé s nadhledem jako Ty se přes to přece přenesou, ne? R.
    PS: Nikoli Angelika, ale z našich Golem, Kleopatra, Monte Cristo, ze světových (ovšem raději v českém provedení) Cats, Jekyll a Hyde či Pokrevní bratři.


  • jehy

    L.end.a, já bych ty zmínky o zájezdu z “horní dolní” nebrala až tak vážně. Myslím, že mám docela dost široký rozhled o světovém muzikálu, domnívám se (možná mylně), že znám muzikály, o kterých tady většina ani neslyšela, přesto i já, ve svých počátcích byla jednou ze zájezdu “z Moravy”. Je to docela pohodlný způsob, jak se muzikálový fanoušek mimo Prahu dostane do Prahy na dílo, které chce vidět. A samozřemě, že jsem byla ráda, když hrál umělec, kterého jsem měla ráda (např. Zbyněk Fric, Kamil Střihavka).

    V zájezdu bývali jak lidé, kteří šli na dílo, tak ti co přišlu na “známé tváře”. Ale nemyslím si, že jby jen diváci z “horní dolní” chodili na Hrušku z Ordinace.


  • L.end.a

    jehy – díky, třeba tobě bude odpuštěno, že se mícháš do této debaty, protože si něco na západ od našich hranic viděla;-)…. jestlipak ty nebudeš také dlouholetýýýý fanoušek hudebního divadla ????? :-))


  • L.end.a

    jehy , ta trocha ironie nepatřila tobě ;-) , ona si svého adresáta najde!


  • paní Draculová

    Dotaz pro Romču: Píšeš, že by ses jel podívat na Fantoma , ale ne amerického, jen britského, tak mě zajímá, jaký v tom vidíš rozdíl ? V Londýně a v New Yorku je Fantom zcela identický, rozdíl byl pouze v Las Vegas, tam to bylo zkrácené a jelo se bez přestávky. Prosím tě, v jakém tedy americkém městě jsi Fantoma viděl a jaké tam byly proti Londýnu rozdíly ? Děkuji za odpověď.
    Pro Košouna: Nového Draculu jsem ještě neviděla, ale mám to rozhodně v úmyslu, hodně by mě zajímal Pepa Vojtek, Hůlku vidět nemusím , toho jsem viděla asi tak 100x. MUsím tedy nějak zjistit, kdy bude Pepa hrát, abych šla vyloženě na něho.


  • Romča

    Nene, to si nerozumíme – ale jsou přece dvě různá zpracování (od dvou různých autorů). Tak jako Draculu nenapsal jen Svoboda, ale i Wildhorn… Už chápeš?
    Mimochodem, s Pepou na Draculovi můžu pomoct, napiš si na mail fanklub@golem-muzikal.cz
    R.


  • HUGO

    paní Draculová: také jsem zvědav, co řekneš na současného Draculu. Mám též za sebou přes 100 návštev v KCP a po prvních shlédnutích nového, jsem nebyl příliš spokojen. Nicméně nyní jsem si už zvykl a chodím a chodím zas. Co mě ale v současném uvedení opravdu vadí, jsou předělané některé slovní obraty, určitě je poznáš, nechci prozrazovat.
    A nyní zpět k West Endu. Romčo, nemyslím si, že Pavlovo nadšení pramení “z malého Jardy v Londýně”. Ty díla tam opravdu kvalitní jsou, zas na druhou stranu musím sportovně přiznat, že třeba takový Dirty Dancing byla spíše show pro fanoušky tohoto díla a klidně by se dal uvádět v pražské Broadwayi (i scénou by se tam náramně hodil).


  • paní Draculová

    Romčo, určitě tvou nabídku využiji, díky. Počítám, že tak během května, protože koncem dubna letím na 2 týdny mimo Evropu, slyšela jsem, že se na Broadwayi opět hrají HAIR, tak se na to chci mrknout a asi dám ještě Fantoma :):):). Už teda chápu jak jsi to myslel s tím americkým Fantomem, ten se ale v NY teď nehraje, a ten klasický od ALW je opravdu úplně stejně skvělý jak v Londýně, tak i v NY.


  • Romča

    No to věřím, bohužel nejsem tak movitý, abych si mohl dovolit jezdit na Fantoma ven – ať už i jen do Londýna, natož na US Broadway. Snad časem:) Teď radši šetřím dlouhodobě na ZOH Vancouver 2010…
    Ale osobně se přiznám, že radši bych si dal toho Fantoma ve slovanském jazyce než v angličtině. Nejde o to, kolik bych (ne)rozuměl, ale ze zahraničních jazyků za zpěvné vedle ostatních slovanských považuji jen italštinu a španělštinu (resp. portugalštinu). Fráninu a němčinu už míň a angličtinu ovšem vůbec. R.


  • Romča

    Hugis, Tys byl 100x na starym Draculovi? Čoweče, Tys fakt musel někde dědit majlant:)
    Jinak neříkám, že West End či US Broadway nejsou kvalitní, určitě ano, jen prostě odmítám to “povinné” nadšení, že protože maj živej orchestr a neznaj halfplayback, tak musej bejt zákonitě lepší než Praha (totéž platí o Brnu vs. Praha) – to prostě považuju za falešné. Věřím, že to nadšení některých našich TV hvězd je právě to pravé ořechové, co často absolventům konzerv (ať už u nás či venku) často právě paradoxně chybí… R.


  • Romča

    Jinak pozoruji, že do poslední věty jsem se malinko zamotal, ale snad to milému čtenáři dojde:)


  • Jiří Kůdela

    Jo, Fantom Opery v Polsku neměl chybu. Doporučuji.


  • paní Draculová

    Romča: U těch zahraničních muzikálů nemusí být nadšení “povinné”, protože oni fakt lepší jsou, to bez debaty. Tam totiž muzikálový herec musí umět zpívat, tančit a hrát a ukaž mi , kdo z našich “celebrit” toto vše umí ? Já osobně bych s čistým svědomím jmenovala pouze Jirku Korna.


  • Romča

    Tak to já si dovolím doplnit Moniku Absolonovou, Pepu Vojtka, Helenu Vondráčkovou, Jirku Langmajera, Lucku Vondráčkovou, Aleše Hámu, Kubu Wehrenberga, ale pořád ještě i tu Leonu Machálkovou, připočtu-li realitky, tak i Tomáše Savku, Míšu Noskovou, Kamču Nývltovou, ale při dobré vůli zamakat umí i ostatní “TOP STAR”, třeba Petr Kolář, Petr Poláček, Leona Černá, Šárka Vaňková (byť tady jsou malé rezervy), no a když pominu tyhle TV “celebrity” nejvyšší svítivosti, tak pak mohu jmenovat s přehledem dobře polovinu castu pražských muzikálových divadel. Jako lidi jako Tom Trapl, Dasha, Mároš Vojtko či Radka Fišarová, Majda Malá, Dušan Kollár, Tom Bartůněk, Martin Pošta, oba Bastienové (byť KiKi jsem pravda eště zpívat neslyšel:)), Petr Dopita, David Uličník, Jirka Marek, Zbyněk Fric, ZUZA, Zdenka Trvalcová (a jistě i celá řada dalších) by z fleku mohli vystupovat venku, o tom jsem přesvědčen! Tihle do toho totiž eště pořád většinou dávají i koule – a to mi třeba u akademické nudy MDBáků (až na výjimky – Hanka Holišová, Apík) chybí! Já myslím, že bychom naše umělce rozhodně neměli podceňovat!
    R.
    PS: Předem se omlouvám všem, na které jsem teď ve spěchu zapomněl. Věřím, že jmenovat by si jich zasloužila dalších minimálně 15-20…


  • paní Draculová

    Znovu opakuji : Musí umět zpívat, tančit a HRÁT a bohužel většina z našich “hvězd” splňuje jen dva ze tří požadavků. ALe tady u nás to nevadí, český divák své hvězdy miluje, protože když příjde z muzikálu, zapne televizi a vždy nějakou z těchto “celebrit” v nějaké estrádě uvidí a může říct, hele, táto, to je von nebo vona, jak jsme je viděli včera v tom muzikálu!! Abych nebyla špatně pochopena, mám moc ráda např. Dopitu, Malou, Bartůňka, Apíka, ale na svém názoru na rozdíly mezi českými a světovými muzikály si stojím.


  • Romča

    Ten názor Ti neberu, jen si také budu stát na svém, že výše jmenovaní všechny ty 3 nedílné součásti muzikálového výkonu mají a většina z nich by obstála i ve světové konkurenci. To není jen z mé hlavy… Je pravda, že poslední rok u některých muzikálových aktérů pozoruji, že už je to neba a chodí do toho divadla jak do fabriky, aby se neřeklo, ale to je zatím naštěstí jen malý počet lidí… R.


  • paní Draculová

    Romčo, promiň, teď jsem si na vedlejší diskusi K Evitě přečetla tvůj názor na Michala Davida, takže v tomto případě je mi jasné, že má další debata s tebou je naprosto zbytečná.


  • Romča

    Taky argument…:) No aspoň jsi upřímná. A ohledně Pepy se samo ozvi. R.


  • paní Draculová

    Díky, beru tě za slovo a určitě tě o informaci ohledně Pepy požádám, předpokládám také, že by úplně do posledního místečka vyprodáno nebylo a že bych se tam někam umístila.


  • Vladimír Marek

    S velkým zájmem jsem četl hodnocení londýnských muzikálů. Byly v Praze produkce, které snesly srovnání se světovou úrovní, ba mnohé i předčily zahraničí. Pak už se z muzikálové tvorby stal ve většině případů prachsprostý kšeft. Díky bolševikovi zde nebyla žádná kontinuita a nebyli ani “vyštudovaní” muzikáloví umělci. I začalo se s popovými a rockovými zpěváky. Nic proti tomu. Ale netrvalo dlouho a pražské muzikály se staly spíše vivárii. Byť mají honosné kostýmy a jakžtakž efektní výpravu, sázejí na to, že divák jde na to co zná. Titulem počínaje a obsazením konče. Stačí být známým z bulvárního tisku nebo z přitroublého seriálu a hvězda, která přitáhne diváky, je na světě. Na míře talentu vůbec nezáleží. Ten bývá někdy spíše na obtíž:))) Česko je malé a Češi jsou konzervativní a nedůvěřiví k novotám. A jsou díky historii zvláštním způsobem přizpůsobiví. Ne nadarmo se lapka Žižka, kterým celá Evropa opovrhovala, stal národním hrdinou. Vévoda Václav jest světcem, neb ho bylo nutno krouhnout. Fakt, že kdyby nebyl krouhnut, patrně bychom mluvili německy, zůstává opominut. A do třetice všeho českého, Hloupý Honza, král českých pohádek. Leží za pecí, prdlajs umí, ale má dobré srdce a tak mu pomůže tu kouzelný dědeček, tu kocour v botách, tu někdo jiný a šup … má princeznu za ženu a žije si v královském přepychu. Trochu to vypovídá o českém národním charakteru. I muzikály má národ takové, jaké si zaslouží:)))
    A už toho nechám, nebo tu napíši úmornou esej:)))


  • Ondřej Doubrava

    Vladimír Marek: Ano, něco takového já tvrdím už nejméně 5 let, ano, mám rád určité původní české počiny, ale alespoň v Praze téměř naprosto chybí jakákoli konfrontace s tituly světovými a to je špatně. A když to nechtějí napravit producenti, musí to napravit nadšenci. A od toho tu je třeba Radio Musical.


  • Romča

    Zdravím pana Marka, samozřejmě jsem měl v horním výčtu na mysli jej, i když i tanečníka Jirku Marka (který se mi tam vloudil díky tomu, že ho znám lépe) taky respektuji.
    Mistrovo pojednání (rodící se esej) je velmi zajímavé, v něčem se shodneme, v něčem ne, jen z toho mám malinko pocit, že si mistře sám tak trochu minimálně v jednom při tom historickém exkurzu odporujete:) To radši tedy ten “lapka” Žižka, který bohatým to, co nakradli na úkor plebejců, bral, ale následně skutečně chudým a pracovitým vracel tak, aby mohli vést důstojný život, ten “lapka” Žižka, který tu právě udržel tu krásnou slovanskou češtinu, než onen svatý Václav, ne? A taky radši hloupý Honza – když má to dobré srdce – než chytrý, ale zákeřný John… Pěkný den. R.


Novější komentáře »