“Evita”- sezóna muzikálů superlativů pokračuje!
“Evita” – rocková opera slavného skladatele Andrew Lloyda Webbera se dočkala svého druhého uvedení v České republice. Po nastudování v Divadle Spirála v roce 1998 (režie Petr Novotný) se Evita vrací na česká jeviště, tentokrát na Hudební scénu Městského divadla Brno. Jak v Brně dopadla další premiéra světového hitu v této sezóně?
Na jedničku! Hudba A. L. Webbera je již téměř legendární, ústřední píseň “Don’t Cry For Me Argentina” již jistě každý z nás alespoň jedinkrát slyšel, ať už v rádiích, na jevišti či ve známé filmové verzi muzikálu. Evita je původně označovaná jako rocková opera, v hudebním nastudování pod taktovkou dirigentů MdB se však rock poněkud vytrácí a v dynamických pasážích většinou zůstávají pouze latinskoamericky laděné rytmy, a to po vzoru nejnovějšího londýnského nastudování. Nebojte se, elektrickou kytaru přeci jen uslyšíte, ale ne v takové míře, v jaké jsme byli dosud zvyklí. Za zmínku ještě stojí přidání výrazných bubnů, které nelze přeslechnout.
Ti, kteří pečlivě sledují náš server, vědí, že pro brněnské nastudování Evity bylo použito odlišné přebásnění, a to od Michaela Prostějovského (ve Spirále se hrálo s překladem Jiřího Bryana). Mnoho z vás má jistě naposlouchané pražské CD, takže slyšet zcela odlišné texty může být poněkud nezvyk, ale Michael Prostějovský opět předvedl skvělou práci a i přes některé méně povedené pasáže (s přihlédnutím k překladu Bryana) je české libreto brilantní.
Režie a zároveň scénografie se ujal Pavel Fieber, který již Evitu nastudoval dvakrát – v Dortmundu a Karlsruhe. Ono to scénické pojetí v tomto případě s režií souvisí. Evita je totiž značně scénicky minimalistická a kromě základního balkonu se nedočkáme jakýchkoliv dalších kulis, vyjma židlí, postelí, rakve ap. A právě prázdná scéna nás nutí stále sledovat herce, které pan Fieber zkušeně vedl tak, aby dokázali vyplnit prázdný prostor na jevišti. A to se podařilo.
Radka Coufalová v hlavní roli Evy Duarte de Perón byla famózní, zpočátku jsem měl sice mírné obavy, ale během prvních scén se do role zcela “dostala” a předvedla ohromný výkon, a to nejen pěvecky a herecky, ale také tanečně. Že bychom tu měli novou kandidátku na Thálii? Role glosátora děje, ironického oponenta Che se na premiéře s vervou ujal Dušan Vitázek. Právě na této roli režisér nejvíce zapracoval a každý výstup je propracován do detailu. Společný duet s Evitou “Valčík pro Evitu a Che” je pak vrcholnou ukázkou, jak by mělo vypadat hudební divadlo (alespoň v mých očích).
V dalších pěveckých rolích se představili Igor Ondříček (Juan Domingo Perón), Jiří Mach (Augustín Magaldi) a Mária Lalková (Perónova milenka). Všichni podali skvělé výkony, osobně bych vyzdvihl právě malou roličku Márie Lalkové s výborně odzpívanou písní “Další kufr stojí u dveří”. Samozřejmostí je u MdB profesionální početná company, tentokrát ještě doplněna o dětský sbor.
Tempo představení ženou dynamické písně (jako například “Prachy se točí” nebo “Ta dáma ve svých rukou trumfy má“), u kterých jsem si již po několikáté všiml, jak skvělý má MdB light design. V kombinaci s živou choreografií Vladimíra Kloubka se pak tyto scény stávají vrcholem představení (které je mimochodem i s přestávkou dlouhé jen 2 hodiny a 10 minut) a máte chuť se přidat k tančícímu davu na jevišti.
Za zmínku také stojí pár nápadů, jako například interakce s diváky v předních řadách, kterým Eva rozdává své fotografie či Eva sedící na budově švýcarské banky. Skvěle hodící se jsou také kostýmy Andrey Kučerové. Zajímavá je opět také brožurka (program) k muzikálu, která mapuje nejen celou historii muzikálové Evity, ale seznámí nás také s životopisy jednotlivých osobností z děje. Nalezneme v ní také exkluzivní rozhovor s autorem původního libreta Timem Ricem a kompletní české libreto Michaela Prostějovského (můžete tak doma s pražskou nahrávkou porovnávat jednotlivé texty).
Evita v Městském divadle Brno mě opravdu velice překvapila a předčila všechna má očekávání. Geniální hudba A. L. Webbera s novými českými texty neztrácí na kvalitě ani po letech, naopak ji skvělé výkony všech účinkujících oživují. Prázdnou scénu kompenzuje dynamická režie, choreografie a light design. Neváhejte a vydejte se na Evitu, určitě nebudete litovat!
(Pavel Košatka, psáno z premiéry 28.3.2009)
Ondřej Doubrava: Noblesa “Evity” působí na Brno tím správným způsobem
Letošní muzikálová sezóna se dá bez okolku nazvat obzvláště v mimopražském měřítku “sezónou muzikálů superlativů”. Prakticky ihned po titulu “Les Misérables – Bídníci”, ve zkouškovém období v trvání zhruba pěti týdnů soubor Městského divadla Brno připravil další legendární titul a to “Evitu” autorské dvojice Andrew Lloyd Webber a Tim Rice.
(viděno na veřejné generálce a premiéře 27. a 28. března, obsazení hlavních rolí bylo totožné)
Svým způsobem touto premiérou v Městském divadle dovršili jednu trilogii důležitou pro historii moderního muzikálu. Ano, všechna tři veřejně provedená díla týmu Lloyd Webber – Rice se stala zásadními milníky a bez nich by se dal jeho nynější vývoj jen těžko předpokládat, vždyť jsou dodnes pro mnoho tvůrců minimálně nepřímou inspirací. Ano, je zde ještě jejich prvotina „The Likes Of Us“, z té ale existuje pouze nová nahrávka z workshopu (testovacího představení) ze Sydmontonu, kde má Lloyd Webber své sídlo.
Dočkala se též jednoho mimořádného koncertního provedení. S opravdovou divadelní inscenací tohoto počinu už ale asi počítat nemůžeme. Proto je tu tedy jen trilogie a „Evita“ je jakýmsi jejím vrcholem. Možná by tedy nebylo od věci na Hudební scéně uspořádat malý festival a díla uvést za sebou třeba ve třech dnech.
Díky geniálnímu nápadu libretisty Tima Rice je životopis Evy Perón originálně vystavěn, čímž se stává zcela přehledným i srozumitelným pro „náhodné“ diváky, kteří si o bývalé první dámě Argentiny, hrdince a téměř světici národa, nebudou hledat žádné informace předem (můžete si je doplnit v programu), zároveň je v něm hodně věcí přibarvených či smyšlených, ale k prospěchu věci. Pevný dramatický oblouk zde zaštiťuje Che – vypravěč, který nás zasvěceně provede Evitiným osudem, ostatně, byl při všech důležitých událostech. Má ale jednu vadu. K této osobě cítí jak neskutečný obdiv, tak mnohem silnější nenávist. Vše směřuje k vzájemným konfrontacím a závěrečnému valčíku na hřbitově…
Inscenační pojetí německého režiséra a scénografa v jedné osobě Pavla Fiebera je přinejmenším zajímavé a při popisování bude snad vypadat i trochu lákavě. Mimochodem, jedná se skutečně o jevištní provedení, píseň ze skvělé filmové adaptace Alana Parkera “You Must Love Me” tedy v představení nenajdete a dočkáte se i dalších změn. Dění je situováno na minimalistickou tmavou scénu s postranními schodišti a „neviditelnými“ dveřmi, s výrazným balkónem, na němž lid pozoruje veškeré jevištní dění. Myšlenka s balkónem je v základu vynikající, ale je funkční tak napůl, není totiž využit zcela naplno. Company by na něm mohla dělat více věcí než jen tleskat a pohybovat se do rytmu, větší “vlastní život” by jí slušel. Na tento detail ale rádi zapomenete, je tu přece úžasná Lloyd Webberova muzika, navíc choreografie Vladimíra Kloubka je nadmíru energická a efektní, kostýmy Andrey Kučerové zase tradičně krásné. Hudební nastudování Karla Albrechta, Jiřího Petrdlíka a Martina Procházky se sice díky novým aranžím z Londýna trochu vzpírají původnímu žánrovému označení „rocková opera“, ale „tématické“ latinsko-americké rytmy mají také mnoho co říci a kolik se za nimi skrývá temperamentu! Škoda jen, že pro důležité pěvecké sbory nebylo angažováno více lidí, i přes sympatickou přítomnost sboru dětského působí chudším dojmem, ale sound-design se s tímto nedostatkem snaží prát a vykrýt ho.
Zdařilé je přebásnění Michaela Prostějovského, ač zní pro posluchače trochu náročněji než jiné jeho počiny. Zasvěcenci jistě budou chtít srovnávat s pražským překladem díla z Divadla Spirála od Jiřího Bryana. Moje část recenze porovnávat nebude, pražskou inscenaci díla jsem bohužel tenkrát neměl možnost vidět a znám pouze úryvky. Vzhledem k minimalismu kulis zaujmou hrátky s light – designem. Ten přispívá k vrcholům večera, kterými jsou písně „Buenos Aires“, “The Money Kept Rolling In (And Out)- Prachy se točí” a samozřejmě “Valčík pro Evitu a Che”. Naprosto úžasně potom funguje mírná interakce s divákem. Evita tak může například rozdávat v prvních řadách divákům své fotografie. Obrovským zážitkem je pak její poslední rozhlasový projev, kdy již slabá, na vozíčku, naposled hovoří ke svému národu. Tím, že se při této scéně mírně rozsvítí v sále, má tento moment nebývalý účinek, jste zkrátka jeho součástí a Eva Perón mluví přímo k vám.
Zásadnější jsou ale pro představení některé zajímavé režijní posuny a úpravy. Ten největší se týká právě postavy narátora Che. Dle původní představy Tima Rice je zde představen coby obyčejný člověk z davu, který celou dobu poukazuje na chyby ostatních, aristokracie, armády a Evity zejména. Ve Fieberově výkladu doslova paroduje každý jejich krok (zároveň tím ale nechtěně přispívá ke “zbožštění” hlavní postavy) a to občas i v přesazích do současnosti („The Lady’s Got Potential – Ta dáma na to má“). Některým znalcům díla by ale určitá zlehčení mohla připadat příliš výrazná, postava tak v pár scénách, například při „Rainbow Tour – Duhová jízda“, dostává větší komediální nádech, než je nutné. U diváků ale zajisté sklidí úspěch, možná poslouží i k větší přístupnosti.
Jelikož se celý děj točí kolem hlavních pěti postav, bude zhodnocení výkonů poměrně stručné.
Když se to tak vezme, MdB má obrovskou výhodu, že jest divadlem repertoárovým, takže se jeho hlavní hvězdy mohou pravidelně potkávat s nejzásadnějšími charaktery žánru. Dušan Vitázek se tak postupem doby setkal se všemi hlavními mužskými rolemi v „trilogii“. Z Ježíše se v další sezóně stal Josefem, který od svého otce dostal úžasný pestrobarevný plášť a teď přichází na řadu charakter nejsložitější – drzý průvodce dějem a glosátor Che. Nebýt brilantního výkonu Radky Coufalové, o němž si povíme níže, asi by to byla doslova jeho one-man show, prakticky neopouští jeviště. Pěvecky je naprosto suverénní, do charakteru vpasoval i značnou porci nezbytného charismatu a přísnosti. Dobře se vyrovnal i s výše zmíněnými režijními posuny postavy, ač s nimi nemusíme úplně souhlasit, v jeho podání vyzní přirozeně a samozřejmě.
Radka Coufalová byla před dvěma lety oceněna Cenou Thálie za ztvárnění Vypravěčky taktéž v „Josefovi a jeho úžasném pestrobarevném plášti“. Nesmírně těžký úkol po všech stránkách, jen co je pravda. Evita je úlohou se srovnatelnou či ještě vyšší náročností. Zhostila se jí s patřičnou grácií, navíc dokáže oddělit tři přerody postavy: jak naivní holku z vesnice, tak vypočítavou kariéristku, nejednající s lidmi právě v rukavičkách, až po první dámu Argentiny. A věřte tomu, až k lidu takto poprvé promluví po nejslavnější árii „Don’t Cry For Me, Argentina“ (balkón lidu se změní v součást prezidentského paláce), bude vám běhat mráz po zádech!
Juan Perón v podání Igora Ondříčka nepůsobí jako přísný diktátor, spíše jako vládou unavený hrdina národa se spoustou zodpovědnosti, navíc pod tlakem vlastních oficírů a strachu o budoucnost národa. Nemůže chybět velmi dobrý pěvecký projev.
Divácky vděčnou roli zpěváka tanga Augustina Magaldiho – prvního zásadního milence s jeho šlágrem „On This Night of the Thousand Stars – Lásko má, tonem v záři hvězd“ se úchvatně ujal Jiří Mach.
Poslední důležitou roličkou je Perónova milenka, která by díky několikaminutovému pobytu na jevišti možná ani nestála za zmínku. Vše je ale jinak, neboť má k dispozici nádherný song „Another Suitcase In Another Hall – Další kufr stojí u dveří“. A Mária Lalková jej interpretuje na jedničku.
„Evita“ je další velice vydařenou inscenací se suverénními výkony všech zúčastněných včetně company, s originálním výkladem tématu a elektrizující atmosférou. Pro některé diváky by ale mohla být náročnější. Nicméně pokud máte tuto legendu rádi a rozumíte jí, určitě brněnskou inscenaci oceníte.
Autorem fotografií je jef Kratochvil. Jsou převzaty se svolením ze stránek MdB.
Komentáře
Pavel Košatka
AutorProboha :-D
Zanička
AutorPanebože Alinka je už i tady ? Že Dušan je divnej ? Je vidět že jsi ho v té roli neviděla protože je stejně skvělý jako Jacek a každý tomu dává něco svého tak tu nemudruj když jsi to neviděla a nakonec ti jde stejně jenom o Jacka .. bože …
veny
AutorZanička to vystihla správně.:)))
ALINKA
AutorNEMAM RADA DUSANA!TJ CELY!TO SE DO ME BUDETE NAVAZET KVULI TOMU ZE DUSANA NEMAMRADA A JACKA JO?DOST DOBRY!A JO BYLA SEM V DIVADLE POPRVE!TEDA NEKDY KDYZ SEM BYLA NA ZAKLADCE TAK SEM BYLA V MAHENOVYM DIVADLE, ALE TOJE DAVNO….
Zaničká
AutorUklidni se ano ? Bože x__x nechápu jak můžeš nesnášet někoho, koho ani neznáš … A tady má být normální diskuse o Evitě, ne že sem dojde pubertální slečna s netišitelnou láskou k Jackovi a bude chrlit oheň kolem sebe … Že rozumuješ na stránkách All X už si všichni tak nějak zvykli ale že budeš i tady … OMG … Ale dělej si co chceš, jak už jsem řekla, vizitku si děláš sama …
veny
AutorUž se to tady zase zvrtává….
ALINKA: už všichni víme o tvé slabosti pro Jaca a o tvé averzi k Dušanovi, takže myslím, že už to tady nemusíš psát. A pokud tady chceš přispívat, tak k věci a něco rozumného:))))
Alinka-Lucinka :-)
AutorDusanka mam uz tky rada :-***
Vaclav Baloun
AutorMusím upozornit, že Che je člověkem z lidu, nikoliv Che Guevarou. Ten byl ještě v plenkách. “Che” se v Argentině často říká jen tak mezi řečí a pokud se to personalizuje, znamená to prostě člověka z lidu. Che je v Evitě průvodcem, jak správně napsala recense pana Doubravy, samozřejmě průvodce musí objasňovat děj a být při tom v oposici. Kdyby jásal stejně jako dav, tak by to nebylo pro dramatický děj zajímavé.