RECENZE: Muzikál ATLANTIDA nedosáhl na vysoce nastavenou laťku Divadla Kalich (+ videa)

Ve čtvrtek 10. září 2015 měl v pražském Divadle Kalich premiéru nový muzikál ATLANTIDA s největšími hity Miro Žbirky. My jsme na ní samozřejmě nechyběli a již víme, jak dopadl nejnovější titul režiséra, choreografa a v tomto případě i autora Jána Ďurovčíka. Dosahuje ATLANTIDA kvalit předchozích titulů Divadla Kalich? To se dozvíte v naší recenzi, u které také naleznete několik krátkých video ukázek.

Přemysl Pálek & company

Jukebox neboli hit muzikály jsou ve světě i ČR velkým fenoménem. Z producentského hlediska je totiž velice lákavé vzít všeobecně známé hity, naroubovat je na nějaký smysluplný děj a voilà, máme hotový muzikál, jehož písničky si lidé budou moci zpívat od prvních tónů až do konce. Ideální model z hlediska byznysu i divácké spokojenosti.

Jenže právě největší úskalí tkví v tom libretu. Ne všichni interpreti mají písně, ze kterých se dá děj smysluplně poskládat. Proto se většinou uchylují autoři jukebox muzikálů ke komediálnímu žánru (kterému diváci lépe odpustí násilnější vložení skladeb) a v základu primitivním příběhům o lásce (o kterých je, jak je známo, většina písní).

Ján Ďurovčík si již práci na jukebox muzikálu dvakrát vyzkoušel, nejprve komediálním titulem Čajočky s hity Petra Nagye a posléze v Česku i na Slovensku úspěšným muzikálem Osmý světadíl s hity Elánů. Nyní společně s Peterem Pavlacem (též spoluautor výše uvedených) napsal a následně zrežíroval muzikál ATLANTIDA, který staví na hitech populárního skladatele a zpěváka Mira Žbirky.

Přemysl Pálek, Zbyněk Fric a Jan Kříž

Jak je již z úvodu patrné, libreto je u hit muzikálu jeho nejdůležitější součástí. A právě převážně na něm selhává nejnovější inscenace Divadla Kalich. Proto si tentokrát rozebereme libreto více podrobněji.

Děj muzikálu stojí a padá na skupině sedmi lidí rozličných povah a charakterů, kteří se vydají hledat bájné zatopené město Atlantida. V libretu však nejde v první řadě o hledání, ale rozebírají se v něm především jednotlivé postavy, jejich tajemství a vzájemné vztahy. Samotná jeskyně hluboko pod mořem, kde se převážná část děje odehrává, tak tvoří v podstatě jen exotickou kulisu pro běžné lidské melodrama o rozchodech, podrazech, zbabělosti apod.

Problém však tkví především v postavách, kterých je na cca dvouhodinový prostor příliš, všechny jsou načrtnuty více méně povrchově a následně ihned vtaženy do dramatického děje. Divák tedy nemá čas se s jednotlivými postavami sžít a porozumět, proč se na cestu vydaly a proč tam dochází k takovým konfliktům. Ty často pramení z banalit, které by postavy v reálném životě odhalily před tím, než se vydají na život ohrožující výpravu.

Scéna Biely kvet

Postavy jsou ihned vhozeny do nějaké zaběhlé společenské škatulky jak v nějakém béčkovém bijáku. Máme tu typického pracháče a šéfa (Jerry), všeznalého dobrodruha (Milan), sobeckého zbabělce (Andrej), „inťoušského“ archeologa v brejličkách (Martin), primitivní hloupou sekretářku (Majka) a ajťačku a „chlapnu“ (Brejny). A Sofii, která se zdá jako jediná „normální“, bez nálepky.

Nadbytečné množství hlavních hrdinů je znát již v první scéně 22 dní, kdy se v cca minutových shotech rychle představí všechny postavy, každá ve vlastním prostředí, které jsou vykresleny především projekcemi. V malém prostoru je vtěsnáno extrémní množství textu, tudíž herci mluví velice rychle a tudíž i pro diváka hůře srozumitelně. U čtvrté postavy už skoro ani nevíte, která byla ta první.

Atlantida také trpí nevyvážeností obou polovin představení. V první půlce se seznamujeme s postavami a více se hraje na komediální notu. Děj se v podstatě neposouvá, značnou část tvoří flashbacky do minulosti postav. První půlka navíc neobsahuje žádnou sólovou píseň (mimo krátké pasáže More spí). Druhá polovina už je čisté drama s několika málo nevhodnými komickými vsuvkami (kabelkový rap) a naopak obsahuje čtyři po sobě jdoucí sólové výstupy (z celkového počtu pěti písní).

Markéta Procházková & Marie Blahynková

Výstavba dramatických scén se nedaří a používá jedno klišé za druhým. Vrcholem je hádka o tom, kdo se obětuje pro ostatní a rozhodování hodem mincí. Většina dialogů tzv. šustí papírem, jednotlivé repliky nepůsobí přirozeně. Režijní pojetí činoherních dramatických scén spočívá v neustálém křiku a rychlém mluvení.

Násilně působí také začlenění některých písní do děje, především Biely kvet a Zažni.

Čest inscenační složky muzikálu zachraňují dobře vystavená hudební čísla, jako například energická taneční scéna Mám čierny deň, povedený mix písní o lásce (zpívá Brejny s Majkou) nebo Mám rád s povedenou parodií na Miro Žbirku. A pak samozřejmě i díky skvělým pěveckým výkonům všechny sólové výstupy v druhé polovině – Strom, Múr našich lások, Balada o pol’ných vtákoch a Atlantida.

Trochu jsem postrádal nějakou opravdu originální a překvapivou scénu, jako například v Osmém světadílu a cappella provedení Chcel by som ti šepkať.

Roman Tomeš a další ve scéně Mám rád

Hudební nastudování (Ľubo Dolný) je více rockové než originální písně, což se projevilo i na zvuku, který byl na premiéře občas příliš překřičený a neškodilo by ho o něco stáhnout. Zde je ovšem pravděpodobnost, že s přibývajícími reprízami se tento nedostatek smaže. Celkově se však z písní vytratila jemná Žbirkova poetika.

V inscenaci je pak jasně znatelný rukopis Jána Ďurovčíka se všemi klady a negativy. Ať již v rychlých choreografiích, (možná až příliš) efektním svícením, závěrečné medley nebo v tradičních přestavbách se světly namířenými do očí diváků (přestaveb je naštěstí v případě Atlantidy poskrovnu). Pokud jste již viděli nějakou z předchozích Ďurovčíkových inscenací, nic z toho vás nemůže překvapit.

Podrobně jsme tedy rozebrali scénář a režijní pojetí. Ostatní umělecké složky inscenace pak dopadly na jedničku. Scéna Martina Černého není popisná a vytváří pěknou tajemnou atmosféru (kterou scénář bohužel nevyužívá), na muzikálové poměry jsou nevšední a originální sportovní kostýmy Zuzany Strakové. Zajímavostí je, že herci mají na sobě části skutečné potápěčské výbavy.

Muzikál Atlantida

Skutečnou hvězdou premiéry muzikálu Atlantida byli ale účinkující, kteří drželi celé dílo na nohou. Jsou muzikály, které jsou tak dobře napsané, že nepotřebují ze strany herců velkou péči. Atlantida je přesným opakem a herci musejí vydávat opravdu maximum, aby byl výsledný tvar alespoň trochu uvěřitelný a lidský. Na všech členech hereckého týmu bylo na premiéře vidět, že do toho jdou na 100%, ostatně, jak jsme v Divadle Kalich zvyklí.

Ačkoliv je avizováno, že je prostor rozdělen rovnoměrně mezi sedm postav a žádná není hlavní, tak celé premiérové představení táhl svým výkonem Jan Kříž, který neustává ve své sérii povedených rolí. Jeho ztvárnění Jerryho je herecky promyšlené, dokáže přirozeně reagovat na své kolegy (skvěle fungovala chemie mezi Jerrym a Majkou) a k tomu přidává suverénní pěvecký projev.

Jan Kříž

Marie Blahynková v roli Majky dokázala skvěle vybalancovat přirozený projev s hraním přihlouplé sekretářky, kterou každý podceňuje. Nesklouznout v této roli k přehrávání a naprostému patosu musí dát skutečně zabrat, v tomto případě se to podařilo. A nelze nezmínit Mariino vypracované tělo, které jí bude závidět nejeden divák.

Svým výkonem zaujal také Roman Tomeš, který má charakterově podobnou postavu jako v loňské Horečce sobotní noci, ale brilantně zazpíval Múr našich lások a pobavil imitací Miro Žbirky v závěru první poloviny.

Roman Tomeš

Zbyněk Fric jako dobrodruh Milan plní skvěle funkci zkušeného vůdce výpravy, podává jistý pěvecký i herecký výkon. Michaela Doubravová v roli Sofie zaujala osudovou písní Strom. Přemysl Pálek byl v roli podrazáka a zbabělce Andreje tak uvěřitelný, že jsme ho prostě museli nenávidět.

Markéta Procházková se představila v netradiční poloze a dala ajťačce Brejny jedinečný herecký otisk. Po pěvecké stránce bohužel příliš prostoru nemá, kromě již zmiňovaného povedeného duetu s Majkou. Klidně bychom si Markéty poslechli i více, v druhé půlce o sobě v podstatě nedává vůbec vědět, což je škoda.

Marie Blahynková, David Schimmer a Markéta Procházková

Pánská a dámská vícerole (na premiéře Juraj Bernáth a Veronika Bošjaková) tentokrát plní jen velice okrajovou funkci a opravdu je těžké nějak hlouběji hodnotit jejich výkony. V daném prostoru neměli možnost ani vyniknout, ani co pokazit.

Taneční company je v tomto případě také na vedlejší koleji, což je u Jána Ďurovčíka trochu překvapivé. Objeví se v podstatě jen na začátku první půlky a sem tam se zjeví ve flashbacích nějaké postavy. Jediné dvě vyloženě hromadné taneční scény jsou Mám čierny deň a v závěru Mám rád. Již tradičně si Ďurovčík dokázal vybrat skvělé tanečníky, tudíž se nedá říct oproti jejich výkonu jediného křivého slova a taneční scény fungují na jedničku.

Taneční company

Kompletní sestava premiérového obsazení hlavních rolí

Tradiční souhrn je tentokrát jednoduchý: Divadlo Kalich v případě Atlantidy nabízí opět skvělé herecké a pěvecké obsazení, které jde do svých rolí naplno, známé hity Miro Žbirky a nápaditou výpravu. V kontrastu s tím špatný scénář a režijně nezvládnuté činoherní dramatické pasáže.

Výsledek je tedy tak 50 na 50. Možná scénář potřeboval dramaturga a více času, možná prostě s písněmi Miro Žbirky nic lepšího udělat nejde, ale v tomto stavu se jedná od Jacka Rozparovače o nejhorší muzikálový titul Divadla Kalich a potažmo i Jána Ďurovčíka. Kalich si nasadil vysokou laťku, kterou teď musí každou inscenací minimálně dorovnat, ideálně ještě o něco zvýšit. Atlantida ovšem ve finále působí jako krok zpět…

Recenze psána z premiéry 10. září 2015

Michaela Doubravová

Zbyněk Fric

Roman Tomeš & Markéta Procházková

Záběr z závěrečné medley

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno.

Kompletní tvůrčí a herecký tým

Hudba a texty písní: Miro Žbirka
Texty písní: Kamil Peteraj
Libreto: Ján Ďurovčík a Peter Pavlac
Producent: Michal Kocourek
Režie a choreografie: Ján Ďurovčík
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Zuzana Straková
Hudební a pěvecké nastudování, aranžmá: Lubomír Dolný

JERRY: Jan Kříž / Petr Novotný
MILAN: Tomáš Savka / Michal Pleskot / Zbyněk Fric
ANDREJ: Oldřich Smysl / Zbyněk Fric / Přemysl Pálek
MARTIN: Roman Tomeš / Tomáš Löbl
SOFIE: Michaela Doubravová / Alžbeta Bartošová
BREJNY: Markéta Procházková / Kateřina Steiner Pilecká
MAJKA: Marie Blahynková / Věra Vodičková
VÍCEROLE DÁMSKÁ: Charlotte Doubravová / Veronika Bošjaková
VÍCEROLE PÁNSKÁ: Juraj Bernáth / Martin Bačkovský
TANEČNICE: Martina Ctiborová, Kateřina Górnioková, Adéla Hájková, Pavla Harangová, Daniela Lebedová, Tereza Machová, Veronika Šlapanská, Gloria Šudomová
TANEČNÍCI: Radek Fišer, Michal Holík, Karel Jinda, Michal Máša, Jiří Minařík, Václav Procházka, Lukáš Prokop, David Schimmer