Recenze a reportáže

„Peklo“ aneb první část „Osudové komedie“ – nový milník hudebního divadla v Česku?


Zdenek Merta a Stanislav Moša jsou dnes už respektovanými osobnostmi brněnského hudebního divadla. Tento fakt by měl ale platit celonárodně, jelikož zásluha těchto dvou pánů o naprosto původní česká díla je více než značná. […]Kdykoliv se v Městském divadle Brno nasadí nějaké jejich společné dílo (obzvláště jejich dvě nejoblíbenější a asi i nejlepší „Sny svatojánských nocí“ a „Svět plný andělů“), vypukne doslova mánie a  vstupenky jsou rozebrány maximálně druhý den předprodeje (většinou ale už ten první). Výborný ohlas měla dříve jejich díla též v Praze, jelikož už se ale dlouho nekonalo žádné hostování, naprosto nezaslouženě tu upadají v zapomnění. Současná generace pražských muzikálových příznivců už jejich díla nemá možnost znát, což rozhodně zamrzí a možná by se to dalo nějakým hostováním napravit.

(psáno z veřejné generálky 17. 10. a premiéry 18. 10.)

Nicméně v Brně je každé jejich společné dílo skutečně napjatě očekáváno, jelikož vždy přineslo na jeviště novou dávku originality. Navíc jejich muzikály tu snad ani nejsou primárně pro zábavu, jako spíše k zamyšlení. I u rozverné Shakespearovské adaptace “Sny svatojánských nocí” budete žasnout nad tím, jak skvěle tvůrci popsali vztahy mezi mužem a ženou. „Svět plný andělů“ vás zase psychicky rozloží na kousky, aby vás na konci zase složil, možná i s přesvědčením, že musíte zásadněji změnit svůj život. A v „Zahradě divů“ se zase musíte velmi aktivně zapojit do děje. Tato tvorba si tedy rozhodně nezaslouží srovnávat s „oddechovkami“ a ty přece jen v muzikálovém žánru silně převažují. „Mertovky – Mošovky“ jsou zkrátka své! A jaké je tedy jejich Ovidiem, a v názvu Dantem inspirované původní „Peklo”?

Radka Coufalová, Hana Holišová a company

Radka Coufalová, Hana Holišová a company

Poutavé

Příběh na začátku sleduje účast dvou sester – talentovaných tanečnic na konkurzu do divadelního angažmá. Zatímco z hlavní hrdinky Leny se díky úspěchu stane národní celebrita, její sestra Lucie se zdrcena uchýlí s partou kamarádů do squatu. Ač rozděleny, neustále na sebe myslí. Lena navazuje milostný vztah s ženatým zámožným aristokratem Sebastianem. Ten ji po sebevraždě své ženy pojímá za manželku a dostává zvláštní nápad. Nechá si vyrobit talentovaným sochařem Davidem její sochu. Při práci Lenině kouzlu podlehne i sochař. Postupně se sbližují. Lena stále touží po své sestře. Jejich osudy se opět střetnou. Při jednom plánovaném setkání ale Lena shodou nešťastných náhod umírá. Sebastian za viníka označuje Davida a rozhoduje se udělat mu ze života PEKLO… Peklo je totiž to, co žijeme, jak praví oficiální teze počinu.  Navíc se vrací sestra Lucie. Ta musí mrtvou Lenu v Sebastianově ďábelské hře nahradit. Mezitím David trpí coby Sebastianův vězeň.

Šokující

Předem upozorňujeme, že je lepší vidět inscenaci nejméně dvakrát, protože autoři tentokrát přivádějí na svět dílo možná divácky nejnáročnější. Samozřejmě se tak děje s přítomností Mošovy osobité poetiky, kdy přemýšlíte (a rádi) nad každým slovem a veršem a i v tom nejjednodušším spojení hledáte neustále nové významy. Přesto představení, převážně v první polovině nepůsobí příliš kompaktně. Je poměrně roztříštěno do různých míst a tak si dáváte hůře dohromady souvislosti. Z dění na scéně tak může přijít jistý šok.  S tím souvisí i další bod…

Stano Slovák aneb David ve vězení

Stano Slovák aneb David ve vězení

Agresivní

To zejména počtem vjemů, co za zhruba tři hodiny v sedadle vstřebáte. Může za to i scénografie Jaroslava Milfajta. Ta je využita opravdu naplno. Zmiňme též choreografii a v ní jistý nedostatek s agresivitou související. Zatímco rozsáhlé baletní choreografie Lucie Holánkové sklízejí zaslouženě dlouhé ovace na otevřené scéně, moderní pasáže Street Dancerů, o které se hudebně postarala jedna z nejpopulárnějších Djek u nás, Lucca (Tyto chvíle jistě část kritiků označí jako prázdné a nicneříkající „tuc tuc“.) a choreograficky ztvárnila Leona „Qaša“ Kvasnicová, takovou možnost nemají. Proč? Odpověď je jednoduchá. Tance totiž doprovází skutečně silná stroboskopová světla. Veškerá choreografie se v nich ztrácí. A navíc takovéto momenty asi nebudou dvakrát vhodné pro epileptiky. Pojďme k příjemnějším věcem.

Pestré

Určitě, co se variace prostředí a hudební stránky týče. Zdenek Merta opět hravě přeskakuje od popu k úžasným rozsáhlým pasážím hudby klasické (což je na „Pekle“ možná to vůbec nejlepší), přes requiem, k až téměř čistokrevnému rock’n’rollu. Zkrátka, jak jsme u něj zvyklí. Opět odvádí svůj vysoký standard s několika geniálními momenty. K hudbě se ale ještě vrátíme níže.

Pouť

Pouť

Kouzelné

Představení obsahuje hned několik naprosto okouzlujících scén, ani ne tak po stránce efektů, ale jistě si užijete již zmiňované scény taneční, či roztomile půvabné sólo Leny, když Davidovi předvádí celou svou povahu. Zmiňme také scénu na pouti, nechybí zde akrobaté, střelnice ani Dům hrůzy. Bude zajímavé sledovat, kolik lidí kvůli pár minutám (a jedné bezvadné písničce) tvůrce obviní z naprostého kýče.

Premiérová děkovačka 1

Premiérová děkovačka 1

Hravé a zpěvné

Tento odstavec ukrývá zhodnocení hereckých a  pěveckých výkonů. A jako vždy se na ansámbl Městského divadla Brno, který tentokrát dostal i mnoho tanečních úkolů, kouká velmi příjemně. To, že byla hlavní (dvoj)role Leny psána na tělo pro Radku Coufalovou poznáte prakticky okamžitě a její výkon je tradičně neuvěřitelně komplexní po všech třech stránkách – herecké, pěvecké i pohybové. I Hana Holišová v roli Lucie má na jevišti nádherné momenty. Výborný výkon pak podává Stano Slovák v roli sochaře Davida. Scény ve skleněném vězení v jeho podání vyzní neuvěřitelně silně i dojemně.

U dalších rolí pak dochází k poměrně pikantní situaci. Pokud totiž znáte předchozí tvorbu a taktéž stálý herecký tým, okamžitě poznáte pro koho Zdenek Merta danou úlohu psal. Jedná se o role Sebastiana a Sebastianovy první ženy. I při dobrém výkonu Aleny Antalové si představíte pojetí Zory Jandové. Sebastiany jsme měli možnost poznat hned dva. Martin Havelka změní svou povahu velice nečekaně, ale o to slastnější zážitek je sledovat jeho herecký výkon. Petr Štěpán mění povahu postupně a je možná trochu ďábelštější. S rolí se lépe popral pěvecky a dobře si ji přizpůsobil.  Minimálně hudebně je ale role jasně psaná pro Jana Apolenáře a je to slyšet. (Důvěryhodný zdroj tuto domněnku potvrdil.) Sice jsme ho neměli možnost vidět, ale časem snad tento nedostatek napravíme. Na závěr zmiňme divácky vděčnou roličku Sebastianova bodyguarda Matyáše v podání Igora Ondříčka a drogově závislého Toma Dušana Vitázka.

Premiérová děkovačka 2

Premiérová děkovačka 2

Působivé aneb souhrnný pohled na inscenaci pohledem běžného diváka

Díky všem jednotlivým popsaným složkám, které do sebe pasují, si divák odnáší poměrně silný zážitek, který vám v následujících týdnech asi nepůjde z hlavy.  Zřejmě tedy, i podle dosavadních ohlasů, odejde nadmíru spokojen.

Stanislav Moša a Zdenek Merta

Rekapitulační aneb souhrnný pohled na inscenaci z pohledu dlouholetých příznivců a obdivovatelů autorské dvojice

Posluchači a diváci, co už mají tvorbu dvojice Merta – Moša více v malíčku, budou asi zaskočeni tím, jak moc „Peklo“ připomíná „Svět plný andělů“. Zejména konec je u obou děl prakticky totožný. I v hudbě uslyšíte předchozí díla, ať už se jedná o „Sny svatojánských nocí“, či zmiňovaný „Svět plný andělů“, určitě uslyšíte i kousek „Bastarda“. Zkrátka retrospektiva, jak má být. Což u předchozích děl nebývalo vůbec, či jen ve velmi malé míře. Až na druhý poslech a dojem najdou v „Pekle“ originální prvky asi i tito diváci.  Zatím jsou tedy názory těchto příznivců na „Peklo“ dost rozporuplné, někomu tyto návraty vadí hodně, jinému méně, nebo naopak vůbec. I tak lze předpokládat, že se na dílo ještě vrátí a budou v něm chtít najít něco „svého“.

Pokud byste chtěli s poznáváním souhrnné tvorby této dnes již legendární dvojice začít, „Peklo“ vám spíše nelze doporučit, na to je příliš svébytné a vyžaduje už jistou zkušenost s jejich autorským rukopisem. Příznivci se na něj zase vypraví automaticky. Jedná se o inscenaci, která nemá v tuzemském současném muzikálovém dění obdobu. Momentálně však nelze vysledovat ambice ke „zkultovnění“.

Fotografie z představení a premiérové děkovačky laskavě dodal Jef Kratochvil. Autory jsou Jef a Tino Kratochvilové.


Recenze a reportáže
“Kočky” v Brně mají poprvé lidskou tvář
Recenze a reportáže
Smyslná CARMEN se vrátila na jeviště Hudebního divadla Karlín
Recenze a reportáže
Jerry Springer: Opera – taková zvláštní talkshow v Divadle na Orlí
  • lily

    To zní naprosto skvěle a na fotkách to tak i vypadá! Nevíte někdo, jestli budou hostovat třeba v Praze, jako kdysi??? Tohle bych chtěla vidět….


  • Pavel Košatka

    Třeba to někdy v rámci nějakého festivalu hostovat bude, samozřejmě dáme vědět, ale do konce roku by se v Praze žádná hostovačka konat neměla :-(.


  • lily

    Škoda, tak budu alespoň doufat……..;))))


  • Ronny

    To, že představení bude asi pořádným “peklem” pro epileptiky, mě taky při sledování některých scén hned napadlo. I pro mě jakožto zdravého člověka bylo ostré blikání světel a hlasitá “tuctuc” hudba chvílemi na hranici snesitelnosti. Ale čím víckrát jsem slyšela hudbu k Peklu jako celek, tím víc jí začínám přicházet na chuť. Je tam pár písní, které aspirují na moje v budoucnu oblíbené skladby, i když asi jich není procentuálně tolik, kolik jich najdu v jiných Mošovkách-Mertovkách (a jsou to vesměs ty, které mi připomínají Svět plný andělů, Babylon či Bastarda). Jinak musím potvrdit, že Sebastian v podání Apika je nezapomenutelný zážitek, něco úžasného. Člověk si hned zas připomene, proč toho chlapa na jevišti tak zbožňuje, Apik prostě umí přirazit do sedadla.


  • Hans

    Tak nevim,ale mluvil jsem s kamarádem, kterej Peklo viděl…a řekl, že to bylo opravdu ,,peklo”…prý blbost o ničem…Ale není to můj názor…jen píšu s jakým názorem jsem se setkal.


  • Ondřej Doubrava

    lily: Ani nevíš, jak rád bych si nějakou hostovačku Mertovky – Mošovky v Praze přál, už jen proto, aby lidi poznali, že historie novodobého muzikálu v Česku a Slovensku nezačínala Draculou a Jesusem. Ale pokud od autorů nic neznáš, tak “Peklo” asi není pro začátek dobrá volba, ale za vidění, už jen pro vlastní názor samozřejmě stojí. Bohužel hostování je ve hvězdách…

    Ronny: Díky za hezký vzkaz…

    Hans: V případě “Pekla” přijímám jakýkoliv názor, je to opravdu hodně zvláštní dílo. takže díky…


  • lily

    Ondra: naštěstí už jsem měla možnost setkat se s jejich prací, pro mě nejlepší asi Svět andělů.., takže už jen ty dvě jména jsou pro mě lákadlem, můj zájem o Peklo navíc umocnila tvoje recenze….ty rozporuplné názory chápu, je pravda, že člověk si asi musí zvyknout a pochopit, komu se to ale podaří, myslím, že je pak jejich díly nadšen…. ale asi záleží na člověku….


  • Ondřej Doubrava

    lily: Tedy díky za uznání, recenze na “Peklo” mi dala skutečně docela zabrat, právě proto, že se ve mně praly různé pocity, ale snad se mi je podařilo ukočírovat. Lily, jsi – li tedy také příznivkyně dvojice Merta -Moša a podle všeho hodně velká (jako já) a znáš asi i Sny svatojánských nocí, rád bych Tě přizval na spolupráci na jednom zajímavém projektu, který kousek po kousku dávám dohromady. Prosím, v případě zájmu se mi ozvi na mail: ondrejdoubrava@centauri.cz, vysvětlím podrobnosti. A že jich je…

    A snad se Ti “Peklo” podaří navštívit, na jednu stranu to jsou druzí Andělé, na další pohled vlastně vůbec :-)


  • veny

    Ondro: chválím recenzi – moc pěkná. Za sebe musím říct, že jsem od Pekla čekala asi víc, ale i tak ve mě nechalo příjemné a zvláštní pocity.

    Hans: záleží na každém, jaký má kdo vkus a zda člověk chodí do divadla “pravidelně” či sem tam s donucením. Já si určitě nemyslím, že by to bylo o ničem – byla ta spousta krásných myšlenek.

    lily: jedině zajet do Brna:))


  • Pavel

    To Ondřej: vydařená recenze!

    muzikály Merta-Moša jsou opravdu příjemná podívaná! S tím Brnem a hostovačkou je to bohužel problém, ale sám jsem byl na ,,Svět plný andělů,, v divadle na Vinohradech, když tu MdB hostovalo, je to ale už dost dávno, navíc byly prázdniny, tak snad to do budoucna vyjde…


  • Ondřej Doubrava

    Veny a Pavel: I vám moc děkuji za milá uznání. Já to mám s Mertovkami – Mošovkami tak, že na ně jezdím do Brna a činím tak velmi rád, ale zároveň třeba lily a Pavlovi velmi rozumím. Své první “Sny svatojánských nocí” jsem viděl coby malý asi desetiletý prcek na Křižíkově fontáně. Velmi mě to vzalo a přivedlo k muzikálům. Ty své druhé jsem viděl po 14(!) letech, když se přednedávnem Sny v neoficiální obnovené premiéře dostaly znovu na repertoár a já jsem v podstatě mohl být u toho, jelikož se tehdy otevřela nádherná cesta, jak do Brna jezdit. A moc rád na ty dny dodnes vzpomínám…


  • Pavel

    mimochodem mám výběrové cd muzikálů z Brna a stojí opravdu za to!!! moc doporučuji!


  • Bára

    Ondro, krásná recenze. Vystihl jsi to moc pěkně. Já osobně jsem Peklem nadšena. Nevíte,prosím, jestli se chystá nahrání CD ? Myslím, že by to byla velká škoda, kdyby ne. Melodie jsou to moc pěkné.


  • Ondřej Doubrava

    Bára: Děkuji za pochvalu, tato recenze se nepsala zrovna nejjednodušeji a v první verzi dokonce byla hodně schizofrenní (aneb “kritik” versus nadšený příznivec díla dvojice). Nakonec se mi to snad povedlo vyvážit. Vydání CD určitě zkusím zjistit, máš pravdu, že by stálo za to, ale moc bych se nebál, coby “domácí” díla se “Mertovky – Mošovky” většinou nahrávají. Víc mě ale zajímá situace kolem “Zahrady divů”, která nahraná dlouho nebyla, teď už nahraná je, ale k vydání a pokřtění ještě nedošlo. A te´d jsem zjistil, že se “Zahrada divů” asi konečně v listopadu odderniéruje a já jsem na tu derniéru naštěstí pozván. Mohli by to pokřtít alespoň tam, “Zahrada” má také úžasný hudební materiál.


  • veny

    Ondro: to by bylo fajn, kdyby si se zeptal na to CD. Jo a moh by si taky zmínit toho Jánošíka…:)
    Já stále váhám, jestli na “Zahradu” jít či ne. Ale když bude derniéra, tak přeci jenom se na “Zahradu” vydám:)))


  • Ondřej Doubrava

    Veny: Zeptám se a jasný důvod, proč vydat brněnského “Jánošíka” dám i do článku, kterého se dočkáte po dvojrecenzi “Adély” (do “Švejka” totiž žádná jiná recenze zřejmě nebude). Já mám “Zahradu” velmi v oblibě, takže u mě je to (navíc odpoledne) jasná volba. Jako derniéra je to označeno zatím jen na webu, ale docela bych tomu věřil, přeci jen, už měla být dávno, pak se rozhodlo, že se to ještě párkrát nasadí a teď se to tedy asi stane skutečností.


  • Bára

    Ondra: Díky za info. Doufejme, že se CD dočkáme. Ano, recenzi muselo být velmi težké napsat, je to velmi rozporuplné představení, ale mě si zcela podmanilo, chystám se vyrazit na něj přiští týden po druhé, vždy tam na druhý pokus objevím něco nového, při prvním podívání neobjeveného :-) Co se týká Zahrady divů, taky sem dlouho přemýšlela, zda jít či nejít, ale půjdu, když to tak všichni chválíte :-)


  • Ondřej Doubrava

    Bára: “Zahrada” je taková zvláštní, musí se na ní jít s dětskou duší, ale pak zjistíš, že po prvním obraze nadšeně máváš Gumpánovi s Bafsteinem (Erikovi Pardusovi se Stano Slovákem) (Ano, je mi 24) a od té chvíle je to prostě takové milé, taktéž podmaňující představení, úplně jiná dimenze rodinných představení. Ale ta Mošovská poetika je tam taky a vypravěř Gumpán ji vždy vysvětluje mrňousům. Ať žije létající růžový slon a mamut! Pokud bys šla na derniéru, tak se uvidíme. ;-)