V širším montypythonovském světě se nedávno stala velká událost: Režisér Terry Gilliam po mnohaletých peripetiích, o kterých dokonce vznikl i poutavý dokumentární film, natočil svůj opus The man, who killed Don Quixote a po vyřešení distribučních sporů jej snad už konečně uvidíme v kinech. Poměrně dlouhé fanouškovské čekání zde bylo i na ten okamžik, kdy se někdo popasuje s nastudováním muzikálu Johna DuPreze a Erica Idlea Monty Python’s Spamalot bez velkých kompromisů a dobrým vyváženým překladem. Povedlo se to napotřetí v Brně?
(psáno z premiéry 28. 4. 2018)
Brněnská inscenace přichází nedlouho po derniéře libereckého nastudování z Divadla F. X. Šaldy, takže správný fanda ani neměl příležitost pořádně osušit slzy a hned se zase může přijet mírně nekorektně zasmát na další zastávku, navíc když pečlivé hudební nastudování má pod taktovkou opět Dalibor Tuž z liberecké inscenace a režii má Stanislav Slovák, který se svými týmy nikdy nejde pro špetku humoru daleko. A když Jiří Ressler přišel na svůj první „moderátorský“ výstup legendární cleesovskou švihlou chůzí, dalo se tušit, že zde bude většina věcí naprosto v pořádku.
Monty Python’s Spamalot, svéráznou skečovou mozaiku artušovských příhod na motivy kultovního filmu Monty Python a Svatý grál, z roku 2005, osobně považuji za jednu z největších dramaturgických výzev, často těžko rozlousknutelných a s postupem let se mi tento názor potvrzuje. Jednak proto, že je potřeba naprosto respektovat nezaměnitelnou, i u nás zkultovnělou poetiku, za druhé jsou Monty Pythoni neodmyslitelně spojeni i s vizuální stránkou díky známým animovaným vsuvkám Terryho Gilliama. Takže, ačkoli člověk může občas nad muzikálovou publicistikou občas lámat hůl, minimálně problémy typu „Můžou Monty Pythoni fungovat naprosto přirozeně v non-replica ( možnost vlastní kreativní licence) režimu a snesou i nějakou tu změnu reálií?“ jsou stále velmi přitažlivé. Protože, přiznejme si, mnoho našich (zejména pražských) inscenací, které předchází slavný inscenační bratříček, vypadá spíše jako ošklivá, zhruba 25. kopie originálu. Ale scénografie Christopha Weyerse jednak přímo využívá drobné gilliamovské prvky, za druhé, použitý princip „malovaných kulis“ za pomocí zde pouze lehce doprovodných projekcí Petra Hlouška a moderního osvětlení spolu s kostýmy Andrey a Adély Kučerových umí přenést ten klasický „kolážový feeling“ dost věrně.
Režisér Stanislav Slovák navíc od začátku inscenaci nastavil sympatické, až kulometné tempo (zvyknete si rychle), v němž hlavní role fungovaly už na premiéře správně „jako jeden muž“ (viz další odstavec) se sympatickým timingem hlášek, přesto však inscenace ani zdaleka nepůsobí přezkoušeně. Veškeré dění je také s roztomilou naivností, energicky, rozpohybováno Martinem Packem.
Jelikož dílo + režie hezky dodržují původní skečovou formu, kde má každý charakter svůj vlastní prostor k zazáření, je v pánské části, kterou tvoří Petr Štěpán jako král Artuš, Jan Brožek coby jeho sluha Patsy, Dušan Vitázek jako Lancelot, Aleš Slanina jako Sir Galahad, Rastislav Gajdoš jako Sir Bedevere, Marco Salvadori jako Sir Robin a Jiří Ressler jako již zmíněný Historik (+jejich bohaté vícerole), poměrně těžké nějaký výkon vyzdvihnout nebo rozpitvat (stejně jako je občas těžké jmenovat svého nejoblíbenějšího člena Monty Pythonů), spíše ocením bezvadnou kolektivní práci a perfektní (vlastně nezbytný) situační ping pong na 1*.
Vlastně jediným zásadním ženským elementem je Jezerní dáma, která je v podání Andrey Zelové podána ve všechsložkách tentokrát jako trošinku afektovaná karikatura namyšlené operetní subrety, což nemusí být vyznění na první pohled příjemné a asi nesedne každému, ale pokud přijmete již od začátku jasně nastavenou hru, problém mít zajisté nebudete.
V souvislosti se zmiňovaným temporytmem vlastně souvisí jedna důležitá věc. Plzeňská inscenace díky necitlivému překladu Adama Nováka nesmírně ztrácela originální poetiku, v liberecké se pod režijním vedením dvorního montypythnovského překladatele Petra Palouše sice poměrně hezky vrátila, ale vlastně jen díky eliminaci přehršle zbytečných českých reálií ze stejného problematického a často dobrý nápad postrádajícího překladu.
Pokud už se totiž přistoupí k posunům k našim českým reáliím, měl by vtip vyznít alespoň trochu tak, jako by si ho (i s pomyslným mírným pomrknutím) napsali sami původní autoři. A to se v Brně daří, z trojice dosavadních nastudování, úplně nejvíc.
Pokud mě na brněnském Spamalotu něco mrzí, (je to z diváckého hlediska naprostá prkotina), je ten fakt, že tentokrát bohužel nenajdete z licenčních důvodů v programu kompletní nové přebásnění Zuzany Čtveráčkové. Protože například píseň Knights of the Round Table bych se naučil moc rád. Rozhodně ale kvituji vznik textu o tom, jak překlad vznikal, je to vždy zajímavý (a často aspoň v pár řádcích sympaticky odlehčený) vhled do radostí a starostí s rýmy, reáliemi, zvyklostmi. A sám tak trochu vždy doufám, že po přečtení takovýchto článků bude našemu divákovi na kvalitě přebásnění záležet zase trochu víc. Po pravdě, DuPrezovy melodie, kde můžete odhalovat jeden muzikálový odkaz za druhým, už si dobrý překlad vážně zasloužily, aby se z nich mohly stát šlágry také u nás. Zde by se to, pokud by někdy vyšla nahrávka. mohlo podařit. Zuzaně Čtveráčkové se velmi daří najít ty správné chytlavé slogany v refrénech, byť třeba za cenu drobné odchylky. Nejznámější Always Look on the Bright Side of Life zde zazní jako „Zpívej se mnou a máš chvíli klid“, což je dostatečně chytlavé a jelikož gró originálu je v dalších řádcích, jedná se o velmi hezké řešení. A ještě jedné satisfakce se fanoušci dočkali. Konečně se na začátku podíváme do originálního Finska (což krásně koresponduje s odkazem na Fisch Schlapping Dance) a nikoliv na Hanou, či do trochu lepší Ghany. (Zároveň se zde soukromě přiznávám, že pokud se uvažovalo o jiném překladu Rytířů, kteří říkají Ni, patřím do tábora jako fanda, co by se po dvaceti letech s Ni s jiným řešením v tomto případě nesmířil.)
Jistě, hardcore fanda se bude ošívat, že si Černý rytíř, minimálně v podání Aleše Slaniny, potykal s televizní věštkyní Jolandou. Zároveň se ale povedl jeden posun, co možná bude skalním fanouškům připadat laciný, já jej však považuji doslova za majstrštyk. Píseň, která v originále pojednává o tom, že pokud chcete uspět na Broadwayi, musí být v obsazení Žid, je zde transponována tak, že chcete-li uspět v Městském divadle Brno, je zapotřebí mít v obsazení Slováka. Samozřejmě, je to posun zcela lokální a pro další nastudování se musí vymyslet něco jiného (hlavou mi běželo, co by se asi tak vymyslelo v Praze), ale skutečně před překladem celkově smekám klobouk.
Československých point vtipů je ale celkově poměrně málo, nejsou vůbec násilné a spíše se sympaticky dbalo na to, aby byly skutečně funkční, ba dokonce se evidentně variují mezi alternacemi, což rozhodně zvyšuje znovusledovatelnost inscenace a já sám už se těším, až na ni někdy na podzim zase vyrazím znovu. Spamalot totiž Hudební scéně moc a moc sluší. Když jde všechno ruku v ruce, najednou člověk přestane vnímat, proč se na díle nepodílí dvorní překladatel a přesto se cítí při sledování komfortně a jako doma. A nutno dodat, že právě na brněnskou inscenaci bych s klidným svědomím poslal i velmi zapáleného fanouška, protože moje bránice, Monty Pythony v pubertě dost zacvičená, dostala řádně zabrat, dokonce víc, než jsem čekal. Možná už jsem ošlehán svými drobnými dramaturgickými zkušenostmi, možná už ve své mysli dokážu uznat, že decentní posuny extra kvalitnímu britskému humoru přece jen neškodí. Takže klidně vezměte své kokosáky přinesené, ať už jakoukoli vlaštovkou a vyrazte na Camelot!
Autorem fotgrafií je Tino Kratochvil, jsou převzaty z oficiálních stránek Městského divadla Brno a nemusí zcela korespondovat s viděným obsazením.
Komentáře
Honzy
AutorPokud se chystáte jít na Hudební scénu MdB na cokoliv, tak nikdy neodcházíte zklamáni.To 100% platí i o nejnovějším muzikálu SPAMALOT.Všichni, od režiséra, scénografa, výtvarníka kostýmů, hudebního nastudování odvedli výbornou práci.To platí i o celém hereckém obsazení,v čele s L.Vlčkem, D.Vitázkem. A.Slaninou, H.Holišovou, T.Smičkou.Všichni si představení užívají, baví se i diváci.Tato muzikálová komedie nezklame a za to patří všem dík.Psáno z reprízy 12.5.2018 Hodnocení 100%