Recenze a reportáže

Aleš Slanina excelentně absolvoval v muzikálu “Mozart!” (+ exluzivní video)


Muzikál “Mozart!” se již přes půl roku hraje na Hudební scéně Městského divadla Brno a my jsme ho opět pracovně navštívili, tentokrát kvůli absolventské sérii představení Aleše Slaniny, který ztvárňuje hlavní roli Mozarta. A byli jsme ohromeni jeho výkonem i celkovým usazením inscenace, která nás opět přesvědčila o kvalitách brněnského divadla. Pořídili jsme i několik videozáběrů, které pro vás exkluzivně přinášíme. Nechybí tam mj. ani Jan Ježek, který po úrazu v muzikálu opět vystupuje.

Aleš Slanina

Velice dobře si vzpomínám, jak jsem šel na premiéru “Mozarta!” do Městského divadla Brno. Byl jsem velice natěšený, ale z různých důvodů jsem si představení neužil tak, jak jsem chtěl. Nyní jsem vcházel do sálu s mírnými rozpaky, ale nakonec jsem se s radostí přidal k nadšenému standing ovation, které nebralo konce. A tím největším důvodem byl právě Aleš Slanina, absolvent muzikálového herectví na JAMU. Oproti premiérovému Dušanu Vitázkovi byl o třídu lepší, jeho výkon nepostrádal herecký výraz a potřebnou dávku energie. I hlasově se na roli hodí poněkud lépe. K vrcholům jeho účinkování v “Mozartovi” patří závěrečná píseň první půle “Jak překročit svůj vlastní stín“, kterou můžete vidět v našem videu níže. Ale i písně “Hudba, tou jsem přec já” nebo “Život náš je víc než prázdný” ve Slaninově podání doslova braly dech .

Aleš Slanina však nebyl jediným, kdo vyrážel dech. Velice nás zaujala Hana Holišová s písní “Den co den přec tančit se dá“, ve které skloubila skvělý herecký výraz s dobrým zpěvem. Nechyběl ani Jan Ježek, který se při premiéře vážně poranil na noze a několik měsíců byl indisponován. Nyní se do “Mozarta” vrátil a konečně jsme mohli slyšet jeho vynikající hlas v celém představení. Jak se mu povedla jedna z nejkrásnějších písní “Štítem moudrosti, jen tím” opět můžete vidět v našem videu. Třetí ukázkou, kterou jsme pro vás připravili je pravděpodobně největší hit představení “Démanty touhy” (v originálu “Gold von den Sternen“) v podání Markéty Sedláčkové, která sice byla mírně hlasově indisponována, ale i tak odzpívala tuto náročnou píseň se ctí. Velkým překvapením byl Jiří Mach v roli knížete Colloreda, dobrý výkon Jana Apolenáře (hrabě Arco) již není překvapením, neboť ten je vynikající vždy.

Exkluzivní záběry z muzikálu “Mozart!”

Po dohodě s Městským divadlem Brno se nám podařilo natočit několik záběrů z tohoto muzikálu a navzdory přísným licenčním podmínkám zahraničního majitele práv k muzikálu se nám podařilo přinést vám minutu a půl ukázek z tohoto jedinečného díla. Vidět můžete ukázky z písní “Štítem moudrosti jen tím” (Jan Ježek), “Démanty touhy” (Markéta Sedláčková) a “Jak překročit svůj vlastní stín” (Aleš Slanina & sbor).

Pro Musical.cz exkluzivně natočil a sestříhal Radek Janda.

Aleš Slanina

Velice musím ocenit práci orchestru, který 19.5.2010 hrál opravdu bezchybně. Hudba skvěle zněla a písně z pera Sylvestera Levaye jsou opravdovým skvostem, ať již rockové písně “Čím to může být” nebo již zmiňovaná “Jak překročit svůj vlastní stín”, tak klasické árie i vynikající sborové písně, ze kterých vyčnívá závěrečná “Mozart, Mozart!“, při které opravdu mrazí. Trochu zamrzelo, že sborům nebylo místy příliš rozumět, nejvíce se to projevilo v úvodní písni druhého aktu “Hier in Wien“. Přebásnění Michala Prostějovského nás také zaujalo o něco víc než při premiéře a z úst Aleše Slaniny vulgarity již nezněly jak pěst na oko, ale v jeho hereckém pojetí měly své opodstatnění.

Závěr představení patřil naprosto spontánnímu standing ovation, které nebralo konce a všichni účinkující si ho zcela zasloužili. Jak vypadalo představení následující den, kdy již oficiálně (nejen) Aleš Slanina absolvoval, se dozvíte od Ondřeje Doubravy.

Pavel Košatka

.

O den později (20. 5. 2010) došlo na muzikálu “Mozart!” k události, zmiňované v nadpisu. Jak potvrdil před začátkem reprízy divákům Igor Ondříček, hned dva aktéři večera si tento populární rakouský muzikál vybrali jako své absolventské představení v oboru muzikálového herectví na JAMU – konkrétně Monika Havlíčková v roli Cecilie Weberové a Aleš Slanina v titulní roli.

Aleš Slanina

Ač se představení hraje velmi sporadicky (tentokrát se jednalo o tři reprízy zhruba po půl roce), bylo vidět (i přes drobné chybičky třeba ve srozumitelnosti sborů), že je od premiér skutečně hezky usazeno a jako celek mělo neskutečnou energii, možná i díky slavnostnější atmosféře a vůbec důležitosti  večera pro dva mladé lidi.  Opět jsme hltali každé slovo z kongeniálně přeloženého Kunzeova libreta (Jestli se v v kariéře Michaela Prostějovského bude hledat nějaký zkultovnělý nástupce překladu „Jesus Christ Superstar“, měl by to být právě „Mozart!“.) a procítili jsme každý tón Levayovy partitury pod vedením dirigenta Františka Šterbáka. (Laicky by se dal takový pocit popsat jako „ Bylo by hezké míti české CD“).

K výkonu Aleše Slaniny lze říct jen jediné – je sice škoda, že asi nejsuverénnější a nejemotivnější výkon sezóny zůstal prakticky nepovšimnut na poli divadelních cen, důležitější ale je, že to Aleš pravidelně se svým Wolfgangem vyhrává na plné čáře u diváků. Tvrdá práce dělaná s radostí nese své ovoce a Aleš se tak může doufejme těšit na další úkoly, ostatně, už jsme na konci června zvědaví, jak převezme po Janu Apolenářovi oblíbenou a poměrně náročnou průvodcovskou roli Puka ve „Snech svatojánských nocí“.

Monika Havlíčková se nám rýsuje jako dokonalá představitelka rázných komických rolí, neboť má temperamentu na rozdávání a to se vždycky hodí. V „Mozartovi!“ tento potenciál v roli vypočítavé principálky Cecilie ukazuje naplno.

Aleš Slanina a Markéta Sedláčková

Bylo nesmírně příjemné vidět opět na jevištních prknech Jana Ježka v roli Wolfgangova otce Leopolda, jeho životní rolí sice určitě zůstane Jean Valjean v „Les Misérables“, ale zdejší role se s ním dá směle měřit.  Tradičně nezklamali ani dechberoucí Jiří Mach coby Hyeronymus Colloredo, Ivana Skálová jako Mozartova sestry Nanny a Johana Gazdíková jako jeho láska Konstance.  Naše speciální uznání tentokrát patří Lukáši Vlčkovi za nesmírně vtipné podání hraběte Arca, jeho grimasy jsme si z první řady krásně vychutnali. Miláčkem publika se tradičně stal i Milan Němec coby divadelník Emanuel Schikaneder, úspěch měla i Markéta Sedláčková s vděčně přijímanou árii hraběnky „Démanty touhy“.

Nesmírně vydařené završila nesmírně rychlá a mohutná standing ovation. Tu však po chvíli přerušil oblíbený člen MdB Ladislav Kolář,  měl k tomu dost dobrý důvod, byl totiž pedagogem těch, kterým patřil celý večer, Aleše a Moniky. Udělil jim speciální absolventské šerpy a krásnou radu do života, že herectví pro ně musí zůstat především koníčkem. A poté nechal publikum pokračovat ve frenetickém potlesku. Kéž bychom si mohli večer podobného střihu brzy zopakovat.

Ondřej Doubrava

Autorem fotografií je Jef Kratochvíl a byly převzaty z webových stránek Městského divadla Brno.


Recenze a reportáže
Mata Hari oslavila stovku první jarní den
Brno
Brněnská KŘÍDLA ovládl Petr Štěpán (výsledky divácké ankety)
Recenze a reportáže
Chlupaté Kočky obsadily Nové divadlo v Plzni
  • Sukie

    Tak tedy za tuto nádhernou recenzi DĚKUJI!!!!!!!

    Jsem velice ráda, že nejsem jediná, kdo toto představení (20.5.) ocenil jako výborné. Video m bere dech, protože jsem nesmírně ráda, že tam má prostor pan Ježek, který mě svým výkonem naprosto dostal a líbil se mi i víc než jeho Jean Valjean…
    Prostě, video je úžasné a s recenzí zcela souhlasím. Obzvlášť s Lukášem Vlčkem, který byl z té 1.řady opravdu dokonalý :-)


  • veny

    Aleš opravdu podal suvérenní a skvělý výkon po všech stránkách a podle mě je to vycházející nová hvězda MdB. Pan Ježek se mě v Mozartovi moc líbí a souhlasím s Lukášem – z něho jsem fakt nemohla. Jo a Jirka Mach mě do té role nesedí, ikdyž pěvecky byl super. A ta děkovačka byl prostě perfektní.


  • Vlaďka:)

    Skvělý!:) takový věci si vždycky ráda počtu…. a úplně se vším souhlasím:)
    Společně s Probuzením jara je Mozart! to nejlepší co jsem zatím na divadelních prknech viděla.. a taky musím říct, že po shlédnutí květnových repríz, by mě na jinou alternaci Mozarta nikdo nedokopal :D
    Jediný co mě mrzí je, že je to video tak krátké :( Co já bych dala za celou “Hudba, tou jsem přec já” v Alešově podání… z tý písničky mě vždycky úplně mrazí! Snad se dočkáme CD s tím správným Wolfim :o)


  • Ondřej Doubrava

    Vlaďka: Bohužel, zatímco u českých věcí můžeme prakticky cokoliv a zatím jsme v Brně vůbec nebyli limitováni délkou sestřihu (byť vždy máme určitý svůj limit, aby třeba nedošlo ke konfliktu s agenturou, která to dílo zastupuje) tady jsme se museli striktně řídit licenčními podmínkami, více legálně zveřejnit opravdu nešlo. A souhlas, český “Mozart!” a české “Probuzení” jsou nahrávky, které by měly z pohledu nadšence opravdu vyjít, momentálně bych možná přivítal “Mozarta!” víc, než třetí českou nahrávku “Bídníků”, i když se na ní také těším.


  • Verča

    Musím říct, že z Aleše mě mrazilo celé předstvení, i když jsem neviděla to, ve kterém absolvova, stejně byl naprosto skvělý :) a doufám, že i nahrávka z ´mozarta na sebe nenechá dlouho čekat ;-)


  • F_nany

    Souhlasím Aleše Slaninu jsem viděla již na podzim, byl to nasprosto dokonalý zážitek
    .


  • Abigail

    Pořád jsem čekala, že se to usadí, ale zjevně neusadí, takže pro ty, jimž jsem slíbila názor, Ondro, Vlaďko, tak takhle: potřebovala bych to vidět znovu.
    Hlavně proto, že některé – většina ale ne všechny – výkony za to stojí – Alešův Mozart rozhodně, Nany – Marta Prokopová rovněž, hrabě – Lukáš Vlček?, starý Mozart – Jan Ježek, ti všichni za to stojí, ani Konstancie – Hana Holišová – nebyla špatná, i když už to nebylo ono… Company skvělá – zpívající, tančící, hrající, živá hudba… ale… ve mně je pořád to ale.
    Pořád jsem nemohla přijít na to, čím to je, zda překladem, který je skvělý, ale sem tam mi nesedl – přišel mi málo výbušný a s tím jsem měla problém i co se divadla týče, třeba ať vezmu vztah otec-Mozart nebo hrabě-Mozart, oba mi přišly málo konfliktní. To je asi můj hlavní problém s touhle verzí. Ono i v tom záznamu té koncertní verze z Vídně nebo z kama jsou ty vztahy mnohem napjatější a konfliktnější. To tomu hodně ubralo a pak takové ty meziscény s davem nebo tak, mě obtěžovaly a zdržovaly…
    Tak jsem přemýšlela a přemýšlela a nakonec jsem přišla na adekvátní zhodnocení: Je to perfekntně a kvalitně udělané řemeslo, co se týče Kunzeho drama-muzikálu, ale nedýchá to. To je to, co mi chybělo, nedýchlo to na mě a nepohltilo mě to. Proto bych to chtěla vidět znovu, dát tomu kvalitnímu řemeslu ještě šanci. Jenže… zkuste to najít v tom programu… a dojet…