Karlínská „Lucie“ na premiéře prolomila čekání nadšením i rozpaky

Ve čtvrtek 31. října 2013 se premiérovým divákům oficiálně představil nový český muzikál Hudebního divadla Karlín Lucie, větší než malé množství lásky s písněmi legendární české skupiny Lucie. Ani my jsme na premiéře nechyběli, s mírným odstupem teď nabízíme první redakční pohled na tento očekávaný projekt…

Hudební divadlo Karlín sází ve svém nejnovějším muzikálu především na nesmrtelné hity skupiny Lucie, která nyní zažívá velký comeback a chystá se na turné 2014. Na jevišti v doprovodu skvělého živého orchestru ožívají hity jako Chci zas v tobě spát, Medvídek, Lucie, Dotknu se ohně, Amerika, Panic, Černí andělé, Troubit na trumpety, Tereza, Všechno ti dávám, Srdce, Zkamenělý dítě nebo Sen. V nových instrumentacích Martina Kumžáka dostávají známé písně svěží nádech a v několika případech překonávají i originál, např. Pohyby nebo Svítání jsou v muzikálové verzi mnohem lepší.

Lucie, větší než malé množství lásky

Největším problémem muzikálu je však libreto Tomáše Belka, které přináší netradiční love story Daniela a Lucie. Texty písní Lucie nejsou zrovna vhodné pro jakékoliv zakomponování do děje, proto není divu, že i hlavní linka je značně abstraktní. Téma drogové závislosti parafrázované na schopnosti létání v retrospektivním vyprávění však není podané nejlépe, dialogy se snaží být až tak hloubavé, že ztrácí smysl. Tajemnou a depresivní atmosféru musí vyvažovat humor, který mnohým divákům připadá vulgární a nehodící se do prostor karlínského divadla. V muzikálu se navíc nalézá mnoho postav, jejichž přítomnost je pro děj zcela bezvýznamná.

Režisér Petr Novotný se snažil obsahovou roztříštěnost zachránit, představení obsahuje několik vizuálně i režijně zajímavých momentů i nápadů. Celkově ale působí velice klipovitým dojmem a je cítit, že písně jsou do děje uměle naroubované. Kromě kolísavého tempa vypadá muzikál na některých místech jako sešitý horkou jehlou a nedomyšlený do detailů, především pak úplný závěr.

Scéna v tiskárně

Choreografie Pavla Strouhala není revoluční ani nikterak originální, ale patří k lepším složkám inscenace. Nejvýraznější je skvělé taneční sólo při písni Lucie, zaujme také choreografie u Chci zas v tobě spát, která připomíná moderní balet. Na druhou stranu se dramaturgicky do tohoto emočně vypjatého místa představení nehodí a jen odvádí pozornost od výkonu hlavního představitele – ani karlínskému muzikálu se tedy nevyhnul jeden z nejtypičtějších úkazů české muzikálové scény.

Výprava Michaely Horáčkové Hořejší je ještě více minimalistická než u karlínské Aidy a v základu se spoléhá jen na dva univerzální bloky a mostní konstrukci. Ke slovu tak přichází hra se světly a použití filmových projekcí F. A. Brabce. I když se místy podaří vytvořit vizuálně působivou scénu, celkově působí velké jeviště Karlína poněkud prázdným dojmem. Opravdu profesionálně zpracované je létání hlavních hrdinů, které je i z první řady téměř neodhalitelné a nemusela by se za něj stydět žádná zahraniční produkce.

Černí andělé a crazy kostýmy Michaely Horáčkové Hořejší

V hlavní roli Daniela se na premiéře představil již ostřílený muzikálový zpěvák Václav Noid Bárta, který si i zde podmanil diváky charismatickým hlasem a přirozeným hereckým projevem. Jeho podání písně Chci zas v tobě spát patřilo k vrcholům večera – i jen kvůli této jedné písni v Noidově podání by se vyplatilo tento muzikál vidět.

Titulní roli Lucie ztvárnila Barbora Poláková, která skvělým herectvím vytvořila postavu zahalenou tajemstvím, které nás bavilo odhalovat. I přes zajímavou barvu hlasu však bylo znatelné, že hlavní pěvecká role v muzikálu je na ni příliš velké sousto. Když se ale zpětně ohlédneme, tak herecký výkon byl natolik dobrý, že horší zpěv není tak velkou vadou na kráse.

Václav Noid Bárta a Barbora Poláková

O humornou složku premiéry se svým charakteristickým způsobem postaral Pavel Liška, který po herecké stránce nepřinesl nic nového, ale diváky pobavil. Dobré vtipy střídaly ty horší (jak už to bývá), skutečným problémem však byla délka jeho výstupů, především pak jeho one-man-show kolem písně Panic. Svérázná divácká anketa v hledišti pobavila, ale okatě nahraná a protahovaná interakce s jednou z divaček již byla příliš dlouhá. Stejně tak zbytečné dovysvětlování, jak je to vlastně s Jáchymovým panenstvím.

Velký prostor dostal v činoherní roli policejního vyjednavače Karel Roden, jehož snažení však opět hatí scénář, který postavě nepřikládá žádný význam ani pointu. Roden tak působí jen jako ironický komentátor Danielova vyprávění. Po herecké stránce se mu jistě naskytly zajímavější role, ve kterých se mohl lépe předvést.

Karel Roden jako policejní vyjednavač Boris

Stejně zbytečně působí postava Jiřího Korna, která v muzikálu plní jen funkci „toho, kdo zazpívá Medvídka“. Korn se i díky kostýmní stylizaci skvěle proměnil v arogantního chlípného majitele tiskárny a předvedl tradičně profesionální výkon.

Kateřina Sedláková v postavě Andrey, přítelkyně Daniela, má tak malý prostor, že se nedá příliš zhodnotit. Stejně tak Rudolf Kubík a Ivana Andrlová v dvojrolích rodičů, kterým ještě autoři „nadělili“ jeden z nejpitomějších dialogů v českém muzikálu.

Jiří Korn a jeho Medvídek

Lucie, větší než malé množství lásky byl projekt s ambicemi, které byly možná až příliš velké. Možná potřeboval titul více času, jak po autorské, tak inscenační stránce. Možná je toto maximum, které se z písní Lucie, potenciálu tvůrčího týmu a hereckého obsazení dá vytěžit.

Tříhodinová podívaná má momenty, kvůli kterým bych návštěvu Hudebního divadla Karlín doporučil – skvělé provedení známých písní Lucie, ústřední dvojice představitelů, choreografie, tajemná atmosféra, létání. Na druhou stranu se vždy z mysli vynoří momenty, které už za to tolik nestojí – velice špatně uchopený scénář a dramaturgie, příliš (i někdy nevkusného) humoru, nedotažená výprava a nápady. Rozhodnutí nechám na vás, jisté ale je, že Lucie nepatří k milníkům českého muzikálového divadla, spíše odráží jeho současný stav komercializace.