Divadelní „Dobře placená procházka“ na filmovém plátně – vyplatila se?

Těžko říci, zdali to je tradice či náhoda, ale ani o divadelních prázdninách nemusí muzikáloví nadšenci zůstávat na „suchu“. Možností je mnoho, jednou z nich, aktuální alespoň pro dnešní článek, je vyměnit divadelní sál za přítmí kina. Vcelku příjemnou příležitost k tomu skýtá filmový záznam velmi populární inscenace Národního divadla v Praze – nového nastudování jazzové opery dvojice Suchý – Šlitr „Dobře placená procházka“, pocházející přímo ze zlatého věku divadla Semafor.

Milión – přímo zázračné to slovo, zvláště, co se financí týká. Ať už se jedná o ty naše české „kačky“, či v tomto případě dokonce o libry. Dokáže opravdové divy, umí lidi rozdělit a zase spojit. Stačí, aby liverpoolská teta (Tereza Hálová) odkázala nenarozenému, ba ještě nepočatému dítěti své neteře Vanilky odkázala právě takové zakulacené jmění. Vanilka (Dáša Zázvůrková) se tak rychle snaží urovnat svůj právě rozvedený vztah s Ulim (Petr Stach), načež Advokát (Petr Píša), nadšený propagátor rozvodů, se snaží Vanilku svést a dodává, že je lhostejné, kdo bude otcem dítěte. Na oplátku se tedy Vanilka snaží svést Listonoše (Jiří Suchý), který se tím vším doposud příjemně bavil a navíc umí tahat z brašny nové dopisy, znamenající obrat v už tak dost „crazy“ situacích, které fungují bez problémů i dnes a možná právě proto si nové nastudování vysloužilo superlativní kritiky i solidní diváckou přízeň.

Teta z Liverpoolu (Tereza Hálová)

Přiznám se, že Dobře placenou procházku v Národním divadle jsem nestihl, o to zvědavější jsem byl na filmový výsledek, neboť první, televizní, verzi (obě verze režíroval Miloš Forman) této buffo opery můžeme znát spíše jako nic moc neříkající, přesto ale dost oblíbené fragmenty zábavných pořadů z archivu. V nich si ale nelze nepovšimnout například rozkošného  Jiřího Šlitra v roli Advokáta, kterak zpívá možná nejslavnější píseň „Ty jsi švarná“. Pojďme ale do současnosti.

Jak dopadne převod kouzla divadla na celuloid, pokud je vděčný a záslužný projekt, jak po divadelní, tak teď i  barevné, „remakové“ filmové podobě zaštítěn režisérem světové proslulosti? Inu, docela dobře, v rámci omezených možností se snaží udržet divadelní atmosféru. V záměru pomáhají časté prostřihy na orchestr, dirigentské umění Libora Peška a reakce publika (včetně VIP hostů). Celkově se ale záznam moc neodlišuje, až na pár filmařských „fíglů“ využívaných pomálu (například v momentě, kdy se opilému Ulimu točí hlava), například od záznamů pro televizi. Je to ale logické a pokud budete na tento fakt připraveni, nebudete v něm s největší pravděpodobností hledat překážky. Stejně tak si ale zřejmě občas řeknete, že „milostné laškování“ mezi postavami asi mnohem lépe fungovalo živě na jevišti.

Listonoš (Jiří Suchý) a ženský chór

Hodně diváků (i těch potencionálních) řeší problém pro natáčení vybraného obsazení, mohlo prý být daleko lepší. Já jakožto divák představení doposud neznalý, jsem byl spokojen, ač je jasné, že některá populární muzikálová jména coby alternace mohla mít parádní zářez do oficiální filmografie.
Dáša Zázvůrková s Petrem Stachem jsou coby Vanilka a Uli brilantní, navíc neskutečně sympatičtí, přesto jim krizi ve vztahu věříte. Jiří Suchý do role Listonoše obsazen být MUSEL. V tomto případě, oblíbenci – neoblíbenci, musí každý uznat, že autorská duše Semaforu by alespoň podvědomě scházela. U Advokáta Petra Píši rozpustilá, nadmíru zábavná, herecká stránka o dost bodů převyšuje tu pěveckou. Lze to bez problémů odpustit, jelikož zde ale v tomto případě roli alternovali i dva vynikající zpěváci (Lukáš Kumpricht a Tomáš Trapl), věřme, že si vaši oblíbenci v jakékoli roli najdou cestičku alespoň do bonusů na DVD (i když se na to nemůžeme upínat).

Uli a Advokát (Petr Stach a Petr Píša)

Podstatná věc, o níž je nutno se zmínit, už vlastně nemá nic společného s kvalitou samotného filmu. Jak naši čtenáři jistě vědí, záznam byl primárně pořizován pro vydání na DVD a ten byl docela s nadšením očekáván. Nyní už je jasné proč, navíc novodobé inscenace už se zaznamenávají na filmový materiál jen zřídkakdy, (televizní technika většinou naprosto postačuje), takže o to větší radost umí udělat. Zdá se ale, že film jako takový samostatně oslovuje jen malou skupinu „fajnšmekrů“ a promítání je spíše limitovanou záležitostí, alespoň v Praze prakticky bez lukrativnějších večerních časů. Při mé návštěvě (neděle odpoledne) ve zhruba devadesátimístném kinosále bylo sedm diváků celkem. Z toho dva odešli poměrně velmi brzy po začátku promítání. Ptáte se po důvodu? Jeden je nasnadě. Pokud někde narazíte na plakát, všimněte si, že z něj není zas tak úplně patrné, že se jedná o záznam divadelního představení, tudíž část ne zcela informovaného obecenstva půjde „na nového Formana“ v domnění, že půjde o filmovou adaptaci (je to něco jiného než čirý záznam) a v tom případě se asi dostaví zklamání. Ani manévrovací divácký prostor není nijak velký. Určitou skupinu utvoří příznivci Semaforu a pár muzikálových fanoušků, těšících se už pár měsíců, až si nosič s titulem zakoupí do sbírky.

Uli s Vanilkou (Petr Stach, Dáša Zázvůrková)

Rozsáhlý odstavec má jednoduché vyústění. DVD (třeba i úplně holé, bez bonusů) mělo spíše vyjít současně s uvedením do kin, které by tak jako tak zůstalo jako okrajová alternativa. Takhle si sběratelé, poměrně nelogicky, ještě minimálně pár měsíců počkají. Pokud ale máte v plánu „Dobře placenou procházku“ na velkém plátně navštívit (a díky článku jste snad trochu připraveni), neměli byste váhat, pobavíte se dobře. Snad i v situaci, kdy neuslyšíte ani náznak reakce na vtípky a narážky. Je smutné, bavit se sám. To však jen potvrzuje jedno nepsané pravidlo. Někdy zkrátka je dobré vědět, na co se za kulturou tentokrát vlastně vypravíme…

Fotografie z filmu jsou převzaty z internetových stránek distribuční společnosti Falcon.