Nosiče

“Tommy” – slavná rocková opera kapely The Who konečně na českém DVD


Ve známé sběratelské DVD edici FilmX se čas od času objeví nějaký titul hodný i zájmu muzikálové publicistiky. Tentokrát je ale výběr doslova lahůdkový a dokonce , alespoň pro příznivce hudebního filmu v ČR zaplňuje konečně jednu zásadní mezeru. Do základního vzdělání v oboru „rocková opera“ totiž neodmyslitelně patří titul „Tommy“ od britských The Who,  který byl ale dosud českému laickému posluchači až na vzácné výjimky nepochopitelně zatajován, jak hudebními, tak divadelními dramaturgy.

Přední strana obalu DVD

Na počátku cesty, kterak se jeden příběh z hlavy kytaristy Petea Townshenda stal v podstatě zakladatelem  žánru rockových oper, bylo konceptní album jeho kapely The Who (tvůrců nesmrtelné písňové výpovědi „My Generation“) z roku 1969, které se okamžitě stalo nesmírně populárním. V roce 1975 se tématu ujal režisér Ken Russell a vznikl jeden z nejpozoruhodnějších filmových muzikálů, s nímž se dnes můžete seznámit i vy.

Příběh Tommyho je poněkud svérázný, rozhodně je dost originální, zároveň ale předurčuje jistou mesiášskou tématiku budoucích slavných titulů žánru. (Následující přiblížení děje vychází přímo z filmové linky, toto upřesnění zajisté pochopíte níže).

Píše se rok 1951. Malý Tommy Walker je svědkem nešťastné náhody, kdy se stane svědkem smrti svého dlouhá léta nezvěstného otce, válečného pilota. Tommyho matka a její milenec jej přesvědčují, že nic neviděl, neslyšel a absolutně nic nikomu nikdy neřekne. Díky tomuto psychickému bloku chlapec skutečně oslepne, ohluchne a oněmí. Navzdory handicapu se, už jako dospělý, stane přeborníkem ve hře pinball (jelikož u nás možná není až tolik známá, přiblížíme si základní pravidlo: nesmíte pomocí páček nechat na herní desce s různými překážkami propadnout kuličku a nahrát tak co nejvíce bodů a rozhodně ke hře potřebujete snad všechny smysly kromě chuti) a miláčkem lidí. Po čase se zázračně uzdraví a začne rozdávat návod, jak být stejně úspěšný jako on. Síla davu ale působí jen chvíli…

Ken Russell téma uchopil coby pestrou progresivní videoklipovou mozaiku (téměř každá píseň má jinou vizuální stylizaci), kde je každá postava značně bizarní, ať už hlavní, či vedlejší. K tomu měl k dispozici skutečnou hudební i hereckou extraligu.

Dospělého Tommyho nemohl ztvárnit nikdo jiný než fantastický zpěvák The Who Roger Daltrey, jeho matku si zahrála hvězda té doby Ann-Margret, milence Franka Oliver Reed. Mezi zásadní charaktery však patří pinballový šampion zvaný „Pinball Wizard“. Představuje ho energický Elton John a nechybí ani jeho typický klavír, ale v jaké podobě, to se nechte překvapit. Tajemnou „Acid Queen“, která se neúspěšně snaží Tommyho léčit neortodoxními metodami je Tina Turner. Moderním rock’n’rollovým knězem je tu Eric Clapton. Pokud byste chtěli někdy někoho pohlídat, zřejmě si k tomuto účelu nevyberete ani chlípného strýčka Ernieho (bubeník The Who Keith Moon) a už vůbec ne hravého, ale  sadistického hajzlíka – bratránka Kevina. Toho si zahrála tenkrát vycházející muzikálová hvězda Paul Nicholas.  Jako bonbónek tu máme krátký osobitý výstup Jacka Nicholsona jako seriózního lékaře. A nechybí ani zbytek skupiny – John Entwistle a Pete Townshend – ti ztvárňují více méně sami sebe.

Přiznejte si, kde jinde ve filmu takovéto složení zejména hudebních hvězd najdete? Vizuální stránka tvoří doslova kongeniální kombinaci se skvělým hudebním nastudováním. Ač na něm jsou slyšet všechny typické prvky sedmdesátých let v čele s říznými riffy a průbojnými syntezátory, jeho nadčasovost je obdivuhodná, stejně tak chytlavost jednotlivých písní.

Nutno říci, že u světových rockerů – hudebníků je „Tommy“ patrně po stránce oblíbenosti o dost výš než  například „Jesus Christ Superstar“ dvojice Lloyd Webber a Tim Rice a má zhruba srovnatelnou pozici s „The Wall“ od Pink Floyd. Však také nejslavnější skladbu „Pinball Wizard“ uslyšíte čas od času na rockových rádiích. Důvod je prostý, „Tommy“ totiž svůj příběh v době vzniku představil hlavně na koncertních pódiích (ostatně, stejně jako „The Wall“), jak se o tom můžete sami přesvědčit v případě zájmu na jiných DVD záznamech The Who.

Pro zajímavost: když se konal v roce 1992 tribute koncert pro Freddieho Mercuryho a na pódium nastupoval Roger Daltrey, aby představil svou interpretaci queenovského hitu „I Want It All“, Brian May s Tonym Iommim hrábli do strun a zahráli pinballwizardovský riff.

V divadelních kruzích se titul zatím výrazněji neprosadil, asi nejznámější nastudování, z něhož dokonce existuje nahrávka, bylo broadwayské v režii Dese McAnuffa z roku 1993, s nyní též již hvězdou, Michaelem Cerverisem coby Tommym . Ať  už je to z důvodů velké technické náročnosti, či neustálého přepracovávání scénáře, díky čemuž je celek poměrně variabilní, těžko říci . Pokud by vás některé změny zajímaly, jmenujme alespoň dvě: Původně se začátek příběhu odehrával v roce 1921 (tak se jmenuje na konceptním albu i jedna píseň), pro další verze se pracuje s vhodnějším posunem do roku 1951. A v některých verzích za Tommyho trauma může nikoliv vražda otce, ale matčina milence, zkrátka dojde k prohození postav.  Ostatně, v bookletu broadwayské divadelní nahrávky Pete Townshend uvádí, že se v případě tohoto nastudování jedná již o „čtvrtou definitivní verzi“. Až tak dlouhým vývojem dílo prošlo a  dnes je jeho občasné inscenování spíše o posouvání technických možností.

Proto lze také pochopit, proč divadelní prkna dodnes ovládají „Hair“, zmiňovaný „Jesus Christ Superstar“ , či „Rent“, tituly na inscenování o poznání snazší. Minimálně po hudební stránce je jim však „Tommy“ více než rovnocenným soupeřem, ba je možná i pestřejší. Townsend se na jeho úspěch  snažil navázat počinem nazvaným „Quadrophenia“, ale ten už je znám spíše jen skutečným odborníkům, jdoucím do hloubky, či fandům The Who.

Pojďme krátce k technické stránce filmového disku. Obraz je uložen v širokoúhlém formátu 1,85:1 a obraz je skutečně velmi dobrý, bez výraznějších kazů. Zvukový mix je na českém disku bohužel jen v dobrém stereu, což je u skupiny, která ve své době experimentovala s kvadrofonním zvukem  (a film také má na některých zahraničních edicích, například britské sběratelské dvoudiskové, k dispozici velmi působivou rekonstrukci původního prostorového mixu) velká škoda, ale tento nedostatek tentokrát nízkou cenou omluvit částečně lze. České titulky jsou od Petra Putny, s některými obraty si vyhrál velice pěkně, jiné jsou kostrbatější, zajímavé by jistě bylo, kdyby se jich ujal nějaký renomovaný muzikálový překladatel. Malý problém je i s rozdělením filmu do pouhých dvanácti kapitol (písniček je mnohem více). Ani bonusů se nedočkáme, přitom by se určitě hodil nějaký rozhovor coby úvod do tématu. Povedl se ale papírový obal s hezkými velkými fotografiemi.

Do dnešních dnů vlastně „Tommyho“ v České republice (je to s podivem) nikdo pořádně neobjevil (a nebýt před mnoha a mnoha lety dosud jediného českého televizního uvedení na Svátek hudby a ještě předtím jednoho zasvěceného článku Michaela Prostějovského, nejspíš by ani neovlivnil budoucí hudebně divadelní vkus autora dnešního článku, který má toto dílo už dlouhá léta na vrcholu žebříčku rockových oper).  Nyní tedy máte díky českému vydání možnost objevit si jej alespoň sami pro sebe, třeba vás osloví, třeba také ne, ale necelá stokoruna už přece za drobný risk stojí, ne? A třeba se díky tomuto vydání (za které distributorovi patří dík) dočkáme časem alespoň koncertní verze s českými titulky…

Za poskytnutí obalu děkujeme distribuční společnosti HCE.


Nosiče
Kamila Nývltová pokřtila své debutové CD, obsahuje i unikátní píseň z muzikálu “Carmen”! (+ video)
Nosiče
Štefan Margita pokřtil svou “Melancholii”
Nosiče
“Mamma Mia! – 2disková párty edice” – recenze DVD
U článku nejsou žádné komentáře. Napište svůj názor jako první!