V současné době, kdy řada divadel musela přesunout svá představení až na podzim, a na většinu muzikálové produkce si tak musíme ještě několik měsíců počkat, bychom rádi upozornili na výjimečné CD, které by nemělo uniknout vaší pozornosti. Díky němu se můžete setkat s hlasy známými z muzikálů netradičně, a navíc kdykoliv budete mít chuť.
Řeč je o původní audio povídce Každý ve svém, jejíž hlavní postavy namluvili muzikálové osobnosti Kateřina Bohatová a dvojnásobný držitel Ceny Thálie Jan Kříž. Sešli se vůbec poprvé v nahrávacím studiu nikoliv kvůli zpěvu, ale naopak kvůli mluvenému slovu. Kromě Kateřiny a Honzy uslyšíte na nahrávce také Ondřeje Nováka, kterého můžete znát například z komorního muzikálu Touha jménem Einodis.
Příběh chlapce a dívky, které osud svede dohromady za nečekaných okolností v srdci prýštící fontány napsal mladý umělec Martin Johanna, pro něhož to byla také audio premiéra.
Nejen na to, jak probíhalo nahrávání a čím je povídka mimořádná jsme se zeptali herečky a obou herců v následujícím exkluzivním rozhovoru.
(J: Jan Kříž, O: Ondřej Novák, K: Kateřina Bohatová)
Lišila se něčím práce na této audio povídce od vaší práce na divadle?
J: Byla to pravdu zajímavá zkušenost a hodně mě překvapilo nakolik mě to překvapilo (smích). Nikdy jsem nemusel vyjádřit všechno jen hlasem a uvědomil jsem si, nakolik si na jevišti můžu pomoci v rámci aranžmá, gesta, pohledu. To všechno najednou nešlo a já si uvědomil, když jsem slyšel kontrolní nahrávky, co všechno musím najednou vložit jen do hlasu, aby situace vyzněla tak jak jsem si přál.
O: Samozřejmě, že pracovat u mikrofonu je jiné; to, že se text čte (ale nesmí to být při poslechu poznat) a že tělo se na hraní podílet nemůže, v sobě obsahuje i větší nároky na to, aby práce s hlasem byla barvitější, aby v hlase bylo “všechno”, hlava to musí umyslet a ústa umluvit. A musím se přiznat, že při tom, abych tenhle text s jeho souvětími umyslel, jsem se někdy i dost zapotil. Ale moc mi pomohly zkoušky s Martinem před samotným natáčením, kde jsme si hodně věcí vyjasnili.
K: Pochopitelně, že práce na divadle se liší hodně, už v tom časovém rozsahu, jak probíhá zkoušení – hrou se zabýváte dva měsíce vkuse a jste v tom ponoření celý čas mnohem intenzivněji. Ale na druhou stranu v těch přípravách, co jsme spolu absolvovali, to bylo technicky hodně podobné. Na divadle je samozřejmě snazší vnímat více smysly, tam tvoříte postavu komplet včetně pohybu. I pro mě to byla osobně velká výzva, protože tím, že to není náš obor a jde původní text, tak mě lákalo na té práci zjistit, jaké to je, a jestli budu vůbec schopná do hlasu vecpat všechno, co si o té postavě myslím a jak si ji Martin představuje.
Honzo, hrajete v muzikálech, ale i v činohrách a TV, teď už děláte i audio povídky ve formě rozhlasové hry, šel byste do toho znovu, kdyby přišla další příležitost?
J: Určitě by mě tohle lákalo si občas zopakovat, je to velmi zajímavá disciplína, na které se člověk hodně proškolí. Taková vyjadřovací herecká hygiena :)
Katko a Ondro, oba máte zkušenosti s dabingem, byla to výhoda?
O: Dabing jsem několikrát dělal a určitě je to zkušenost, co se hodí, jako jakékoli jiné nahrávání ve studiu, k tomu, aby si člověk zvykl na svůj hlas oddělený od zbytku těla a naučil se, co jen samotný hlas dokáže.
K: Jednoznačně je výhoda zkušenost s dabingem. Necítím se nějakým dabingovým mágem – šťastně a ráda se toho zúčastňuju, a o to raději se tím zabývám. Ačkoliv ta práce je jiná, rozhodně to byla obrovská výhoda, už proto, že člověk tak strašně není nervózní z mikrofonu a dokáže si to nějak připravit a zpracovat.
Co vás přesvědčilo pro nahrávání této audio povídky – byl to text?
J: Byla to kombinace postavy v textu, která mě bavila a stylu psaní Martina, který se mi líbí, je svižný a hravý.
O: Přesvědčil mě především text, který je na současného, navíc mladého autora, velmi jazykově hutný a umožňuje vypravěči být víc než jenom vypravěčem.
K: Důvodů bylo několik, nejen to, že věřím v Martinovu práci, ale taky to byla ta výzva jako taková. Že si můžu zkusit namluvit audio povídku. A když se to povede, tak na závěr má člověk zhmotněné nějaké takové svoje miminko – v tomto případě CD, na kterém je něco hezky zachyceného v určitém období života.
Jaká byla s Martinem spolupráce?
J: Práce s ním byla fajn. Pro mě příjemná kombinace respektu k nám, kdy nám nechal v našich disciplínách volnou ruku, ale zároveň měl jasnou představu, jak by měl jeho text vyznít.
O: Martin, jak ho znám, je po všech stránkách profesionální a dobře připravený, o audio povídce měl jasnou představu, ale byl také otevřený připomínkám, návrhům i drobným úpravám, pokud byly opodstatněné. To jsou ideální vlastnosti každého dobrého režiséra.
K: Všechno probíhalo ve velice přátelském a veselém duchu. Myslím, že nás to všechny těšilo a novým způsobem obohatilo a propojilo, když jsme se potkali na půl soukromě a pracovně.
Co je podle Vás nejdůležitější u audio nahrávek?
O: Nejdůležitější je rozhodně posluchače zaujmout a nepustit – většina lidí asi u poslechu mluveného slova něco dělá, takže je dobré je vést pomalu, aby se nekladly přílišné nároky na jejich pozornost. A na tom má svůj podíl text, interpreti i třeba zvolená hudba, to všechno slouží jednomu cíli.
K: Aby tomu, co nás poslouchá s námi bylo dobře a příjemně. Aby se ten člověk na chvíli necítil sám – to si myslím je to nejdůležitější na audio, a proto se dělají.
V čem je podle vás přidaná hodnota nebo výjimečnost právě této audio povídky?
J: Pro mě určitě upřímnost a nadšení autora, co je z výsledného tvaru pro mě jednoznačně cítit.
O: Výjimečné je, že ji vydal autor a režisér v jedné osobě vlastním nákladem, a i to, že jde o podle mě nový koncept, kdy literární text je vydán poprvé v podobě audio nahrávky, aniž byl předtím vydán tiskem, a tato nahrávka není iniciována žádnou rozhlasovou stanicí. A řekl bych, že je výjimečná i tím, jak je napsaná – kombinace vševědoucího vypravěče, který s nadhledem komentuje konání hrdinů, postupně odhaluje jeho pozadí a občas i trochu filozofuje, s živým dialogem dvou hlavních hrdinů.
K: Myslím si, že do toho bylo vloženo nesmírně upřímného úsilí a jistého laskavého, milého záměru, tím nechci zpochybňovat, že ostatní věci vypadnout z továrny a někdo je nedělá s láskou, ale chtěla bych vystihnout, jak u toho bylo všechno volný a pro radost, tak to by z toho mohlo být cítit.
Poslední otázka je klasicky na vtipné historky z natáčení. Došlo na nějakou zábavnou situaci?
J: Pobavilo mě, když se celé studio zastavilo v čase a všichni při zapnutém nahrávaní čekali, jaké zvuky vypadnou z našeho ročního syna Filipa, který si v audio povídce taky střihnul malinkou roličku.
O: Vtipnou asi ani ne, ale jako se to u mikrofonu někdy stává, narazil jsem asi v polovině textu na větu, kterou jsem nebyl schopen říct bez “přeřeků” – dokonce šlo tuším jen o dvě slova, u kterých jsem se pokaždé zasekl. Ale věřím, že když jsem ji asi na jedenáctý pokus dořekl do konce se soustředěním provazochodce, nebylo už na ní poznat, jaké útrapy jsem si s ní prožil.
K: Vybavuju si nesmírně vtipnou fotku, na které jsme s Honzou strašně rozesmátí a máme evidentně oba úsměv, a jíž musela nějaká historka předcházet, ale už si bohužel nevzpomenu, co nás tak pobavilo.
Pokud vás naše interview nalákalo k poslechu, ještě dodáváme, že CD i digitální nahrávka vyšla v distribuci vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis a. s.
Fyzický nosič si můžete zakoupit například v Prodejně ČRo na Vinohradské ulici nebo v knihkupectvích Luxor. Digitální verzi najdete kromě radioteka.cz, také na audiolibrix.com či audioteka.cz.
Komentáře