“Elixír života” – originální revue naposledy

V neděli 4. května 2008 se v divadle Ta Fantastika odehrálo poslední představení muzikálové revue Elixír života – “Strhující příběh lásky, zrady a zázračného elixíru”. Jaký Elixír byl si přečtěte v naší obsáhlé recenzi.

Elixír života – zázračný lék dr. Maxe Wolfa. Jeho život nebyl příliš zábavný, se svou asistentkou Helenou vynalezli enzymovou léčbu a dr. Wolf založil medicínský obor enzymoterapii. Proto se více autoři zaměřili na osudy Wolfových pacientů, které většina z vás velice dobře zná – Charlie Chaplin, Marylin Monroe, Pablo Picaso a mnoho dalších. Celý muzikál se odehrává v nebi – Nejvyšší ve spolupráci s Andělem a Ďáblem a jejich věrnými přehrávají život dr. Wolfa a jeho pacientů, aby rozsoudili, zda Wolfa poslat do nebe či pekla.

Nezní vám to poněkud trhle? Ďábel přidává do příběhu gangstery a děvky, Anděl při pohledu na to jde do mdlob a Nejvyšší se snaží urvat co nejvyšší role v jednotlivých scénách. Elixír života je opravdu originální a zábavné dílo. Jeho kouzlo spočívá hlavně v různorodosti. Té dopomáhá skvělá hudba Ondřeje Soukupa, který bere opravdu z každého žánru něco. Václav NOID Bárta se navíc postaral o rapové složky pekelníků, které jsou živě doprovázeny na bubny samotným Ďáblem. Geniální je ovšem proložení zábavných a živých scén i vážnějšími, a to hlavně v druhé půli. Písničky Papouch, Nebyli jsme jablko nebo Boží song jsou opravdu velice silné a přesto se v převážně zábavném díle neztratí.

Za zmínku zde stojí i texty Gábiny Osvaldové. Její obraty opravdu nemají chybu, jsou vtipné, umělecké a zároveň pro diváka plně pochopitelné. Pro mě nejlepší texty v původním českém muzikálu. A vše výše popsané v režii Jozefa Bednárika tvoří dokonalý celek, který se prostě musel vidět a kdo neviděl, nepochopí.

A samozřejmě jsou hlavní oporou muzikálu účinkující. Musím říci, že všichni byli opravdu vynikající! Tentokrát jsem nenašel nikoho, kdo by mi vadil a vyměnil bych ho za někoho jiného. Proto zde zmíním jen ty nejlepší výkony, které mě zaujaly.

Lucie Bílá v hlavní dvojroli Edita / Helena byla pro mě premiérová. Dosud jsem jí na živo neviděl a zapsala se u mě zlatým písmem. Už teď se těším, až jí uvidím za pár dní jako Boženu Němcovou.

Lukáš Kumpricht (Nejvyšší) si taktéž přede mnou odbyl osobní premiéru. A stejně jako u Lucie jsem byl nadšený! Zpěv i herectví opravdu dokonalé. Slyšel jsem na něj jen chválu a musím jí potvrdit.

Vladimír Marek už jenom při příchodu na jeviště v kostýmu Anděla mě skvěle pobavil. Pravda, pěvecky se s Jiřím Škorpíkem, který andělovu jedinou píseň zpívá na CD, rovnat nemůže. Za to herecky je dokonalý a jeho kreace jsou vskutku ojedinělé.

Jeho ďábelský protějšek Václav NOID Bárta nejen skvěle hraje, ale i zpívá a rapuje. Jak jsem psal výše, dokonce nám předvedl svoje bubenické umění. Opravdu mě bavil.

Vyzdvihl bych ještě výkony Radima Schwaba (Bugsy Siegel) a Zlaty Kinské (Marylin). Dále na derniéře excelovali Miroslav Táborský, Petr Opava, Radek Trefný, Václav Procházka, Jana Zenáhlíková, Denisa Kubášová, Michaela Zemánková a Lenka Bílková.

Možná že jediné co mi trochu kazilo zážitek byl fakt, že už to nikdy neuvidím (možná někdy na DVD?!). Také těžko říci, co byl malý derniérový žertík a co bylo ve scénáři, ovšem pokud si herci něco přidali, tak v míře a já (běžný divák) jsem to nepoznal. Nejvíce však zaperlil Vladimír Marek, když si spletl Helenu a Editu a odboural tím všechny účinkující. Po tomto představení si snad dokonale zapamatuje, kdo je Edita a kdo Helena.

Jediný derniérový bonus během představení byl Vilém Čok, který vtrhl do sólovky Anděla Vladimíra Marka a střihli si tak vynikající duet. Na děkovačce jsme byli svědky pokusu o zpěv Miroslava Táborského a následné děkovné řeči Lucie Bílé. Pak nastoupil fanklub divadla a předal účinkujícím velký dort a drobné dárečky. Publikum odměnilo představení potleskem ve stoje a velkým jásotem. Bohužel to byl pro Elixír jásot poslední.

Nakonec tradiční shrnutí – skvělé hudebně různorodé (a přitom sladěné) dílo s vynikajícími výkony, inteligentním a živým humorem. Pro někoho to může být příliš dlouhé nebo moc “trhlé”, mně se to ovšem líbilo. Abych si našel alespoň něco ke kritice, tak to bude písnička Kubistická a její “Čtverce, hrany, plošky”, z té opravdu šílím. Jinak dokonalé – 95%!

Fotografie se svolením divadla převzaty z oficiálního webu muzikálu.