Rozhovory

Marie Křížová: Agnes je můj splněný sen


Marie Křížová (rodným jménem Blahynková) patří k těm muzikálovým umělcům, jejichž profesní dráha se původně měla vyvíjet úplně jiným směrem. Rodačku z Kyjova od dětství provázely folklórní písně a tanec, ale i mnoho sportovních aktivit, díky kterým vystudovala sportovní gymnázium a Fakultu sportovních studií v Brně i Pedagogickou fakultu. Závodně hrála tenis, tančila lidové tance a dojížděla na hodiny zpěvu. Dva roky učila v mateřské školce, kde byla půl roku i ředitelkou, a při tom ještě zvládla dálkově vystudovat mimoškolní a předškolní pedagogiku. Na Moravě také založila tenisovou školu a vše nasvědčovalo tomu, že se nejspíš stane tenisovou trenérkou.

Castingová show Robin Hood – cesta ke slávě v roce 2010 však její plány od základů změnila. Původně jen jako doprovod starší sestry Evy, nakonec jako soutěžící sice hlavní roli Marianny nezískala, zato jí byla nabídnuta postava služebné Kitty, která nastartovala její muzikálovou dráhu. Robin Hood se jí stal osudným i v osobním životě – s vítězem soutěže Janem Křížem se stali párem, po pěti letech manželi a nakonec i šťastnými rodiči syna Filipa Jana a dcery Anny Marie.

Divotvorný hrnec s Janem Křížem (foto Michal Siroň), Marie Křížová

Divotvorný hrnec s Janem Křížem (foto Michal Siroň)

Kromě domovské scény Divadla Kalich si zahrála v hudebních komediích Zpívání v dešti (Kathy Seldenová) – Jihočeské divadlo České Budějovice a Divadlo F. X. Šaldy Liberec, Divotvorný hrnec (Káča) – otáčivé hlediště Český Krumlov, She loves me (Ilona Ritter) – Divadlo F. X. Šaldy Liberec, v muzikálu Rocky (Joanne) – Kongresové centrum Praha, v Noci na Karlštejně (Eliška) – Divadlo Karlštejn. V Kalichu účinkovala po Robinu Hoodovi v muzikálech Pomáda (Frenchy, Janne, Rizzo), Horečka sobotní noci (Anette), Tajemství (company), Atlantida (Majka), Krysař (Agnes), Vlasy (vícerole) a Voda (a krev) nad vodou (Tereza). Činoherní roli si na kalichovském jevišti mohla vyzkoušet ve hře Lady Oskar (Valentine) a na TV obrazovce v pořadu Soudce Alexander, kde si zahrála i se svou sestrou Evou.

V současné době žije Maruška především svou rodinou a těší se na první společné Vánoce v novém domě za Prahou, kde si našla čas i na kreativní výrobu vánočních věnců. Naše předvánoční povídání bylo nejen o rodinných radostech, ale i milované práci v divadle, kterou musela, stejně jako její manžel a spousta kolegů, díky protiepidemiologickým opatřením v kultuře prozatím opustit…

Rozhovor s Marií Křížovou

Marie Křížová (foto Lenka Hatašová)

Marie Křížová (foto Lenka Hatašová)

Maruško, říká se, že „všechno zlé je k něčem dobré“, a tak zatímco vaše původní plány naskočit po šestinedělí s Aničkou do obnovené Horečky sobotní noci vzaly za své, můžete se teď naplno věnovat rodinnému životu. Dá se říci, že si v době, kdy herci nemají možnost hrát, to své druhé mateřství o to víc užíváte?

Nemůžu říct, že o to víc. Já jsem si naplno užívala i to první mateřství. Jediný rozdíl je v tom, že poprvé to byl chlapeček, kdežto teď je to holčička. (smích) Jsem moc ráda, že můžu být mámou. A navíc, že můžu být mámou tak užasných dvou dětí. Snažím se tolik nepřipouštět, že pro nás herce teď doba není příznivá a hrozně si přeji, aby se to v co nejkratší době vrátilo, řekněme do normálu, pokud to jen trošku půjde. Mám nádhernou práci a mám ji opravdu moc ráda. Dokáže vykouzlit úsměv, rozplakat a probouzet v lidech různé emoce a touhy. Mrzí mě, že právě v této těžké době tohle pro lidi nemůžeme udělat.

Obě děti dostaly hned dvě křestní jména – Filip Jan i Anna Marie zní moc hezky. Kdo tuhle krásnou kombinaci se jmény rodičů vymyslel? Nestává se občas, že by se vám to pletlo a třeba na syna zavoláte – Honzíku?

Moc jsme si s manželem přáli, aby každý měl své jméno, ale zároveň se nám líbila představa, že by děti mohly nést naše jména dál. Samozřejmě to vzniklo u Filípka a Anička se s tím už jen tak svezla. Jsme za to moc rádi, myslím že mají krásná česká jména. Ale druhá jména u obou jsou jen v rodných listech a pro naši radost. Takže opravdu máme doma jen Filípka a Aničku, Honzíka a Marušku nevolám. (smích)

Zpívání v dešti s Janem Křížem a Janem Révaiem (foto Jihočeské divadlo), Marie Křížová

Zpívání v dešti s Janem Křížem a Janem Révaiem (foto Jihočeské divadlo)

V době, kdy se narodil syn, hostoval váš muž v Německu v muzikálu Ples upírů, a tak jste byla na všechno víceméně sama. Snaží se vám to teď při dvou dětech vynahradit?

Tak já jsem na to nebyla úplně sama a taky to nebylo tak dlouho, Honzův kontrakt se už blížil ke konci. Naštěstí jsem u sebe měla moji mámu, která mi moc pomáhala a nikdy jí to nezapomenu. Vím, že to, co pro mě udělala, není samozřejmost a že díky ní jsem se mohla vrátit ke své krásné profesi a zároveň být mámou, která má dítě u sebe. Takže – mami, děkuju! Honza mi v tu dobu strašně moc chyběl, ale díky vymoženostem dnešní doby jsme byli v každodenním kontaktu a co to jen šlo jsme jezdili za ním. Teď je to úplně jiné, ale myslím si, že to Honza tolik nevynahrazuje mně, jako sobě. (smích) Stejně tak, jako to bylo těžké pro mě, muselo to být těžké i pro něj, přeci jen Filípek je jeho prvorozený syn. Všechno pro nás bylo nové. Je krásné, že to teď můžeme prožívat spolu.

Jak malou Aničku přijal dvouapůlletý bráška? Nežárlí, když se najednou musí dělit o veškerou pozornost? 

Filípek zatím nežárlí vůbec. Já to pořád říkám, je to ten nejlepší chlapeček na světě. Lepšího brášku Anička mít nemůže. Věřím, že časem to bude říkat i ona

Na konci května jste se také přestěhovali ze sídlištního bytu do vlastního domu za Prahou a vyměnili tak určité pohodlí dosahu centra za klid a přírodu. Jak rychle jste si na tuhle obrovskou změnu zvykli? Nemáte přeci jen trošku obavy z většího časového presu v době, kdy už oba budete moci znovu hrát? A co hlídání, půjde to zvládnout jen s pomocí vaší maminky?

Na tuto změnu jsme si zvykli velmi rychle. Dům stojí ve slepé ulici s výhledem do zeleně. Je to náš splněný sen. Honza je prostě frajer, že tohle pro nás dokázal. Postavil mi dům snů. Myslím, že jsme se přestěhovali v pravý čas, nejen kvůli dětem, které tady budou mít krásné dětství, ale i nám se tato nelehká doba lépe snáší v našem novém domově.

Co se přesunů do divadla týče, Honza si to v září stihl vyzkoušet a pořídili jsme skútr, na který máme oba dva papíry, takže s dopravou si hlavu nelámeme. Navíc to na kraj Prahy a na metro máme cca 10 min. Tak krásná příroda a klid nám za to stojí.

No a hlídání, věřím že to bude o něco složitější, protože děti už jsou dvě, ale se zapojením babiček a dědy a s chytrou logistikou našich kalendářů to snad nějak zvládneme, uvidíme, doufejme. (smích)

Marie Křížová (foto Lenka Hatašová)

Marie Křížová (foto Lenka Hatašová)

Maruško, vraťme se teď k tomu, co vás za normálních okolností nejen živí, ale je i vaší velkou láskou, což je muzikál. Posledním odehraným představením před odchodem na mateřskou byla v červenci Noc na Karlštejně. Jak se vám hrálo v těch, možná už trochu těsných, kostýmech?

Hrálo se mi nádherně… Měla jsem obrovskou radost, že mi producent Janis Sidovský umožnil hrát představení, i když už jsem byla, řekněme trošku kulatější. (smích) Dokonce byli vůči mému stavu tak laskaví, že se při šití nových kostýmů myslelo na mé bříško, a tak o to krásnější byl pro mě pocit stát na jevišti. Zkrátka cítíte v zádech tu podporu. Noc na Karlštejně mám moc ráda, je tam báječná parta lidí a léto s nimi je prostě paráda.

A když se vrátíme na začátek, kdy vám byla role Elišky nabídnuta, nebála jste se tak trochu srovnávání se slavnými představitelkami, ať už v Karlínském divadle, nebo na filmovém plátně, navíc v historickém prostředí hradů a zámků?

Když mi byla tato role nabídnuta, byla jsem moc šťastná. Pro mě to byla velká výzva, protože přeci jen filmová předloha je nezapomenutelná. Nejen nádherná Jana Brejchová, ale také hlas Heleny Vondráčkové v písni Lásko má já stůňu… no, co k tomu říct… (smích) Není to vůbec lehký oříšek. Ale každé představení hraji s velkou láskou a pokorou a snažím se Elišce nezůstat nic dlužná.

Noc na Karlštejně (foto Petr Marek), Marie Křížová

Noc na Karlštejně (foto Petr Marek)

Letní účinkování po jarním lockdownu musela být pro umělce, ale i diváky velkým darem. Cítila jste při nich určitou euforii, že zas můžete hrát?

Bylo krásné si po tak dlouhé době opět stoupnout před diváky. Cítila jsem z nich velkou radost, že můžou s námi opět sdílet kouzlo divadla a jak jsem již říkala na začátku, prožívat s námi celou škálu emocí. To samé jsme prožívali i my na jevišti. Já vím, spousta lidí si řekne, že máme snadnou práci. Že se celý den flákáme, chodíme si po kavárnách, budíme se až na oběd a potom si oblékneme kostým a shrábneme hromadu peněz. Ale věřte, že tak to není. Naše cesta k tomu, abychom získali právě tu roli, za kterou nás hodnotíte, často není vůbec snadná. Je za ní dlouhá cesta a mnohdy velmi klikatá a plná balvanů. A také stoupnout si potom před vás a nechat se hodnotit a unést to, taky není snadné.

Bohužel asi nikoho nenapadlo, že k dalšímu uzavření divadel dojde už v říjnu a umělci budou znovu řešit existenční starosti. Někteří sice stále fungují z úspor, snad i s kompenzační pomocí státu, jiní si našli brigády. Přesto se občas na sociálních sítích objevily pod rozhovory na téma: „nemůžeme vykonávat svou práci“ reakce, z nichž víc než pochopení bylo cítit negativní emoce i škodolibost, možná pramenící z neznalosti nebo zoufalství těch, co také přišli o práci. Co si o tom myslíte? 

Když jsem četla všechny tyto reakce, bylo mi hrozně smutno. Nejsmutnější mi však přišlo to, jak se k naší profesi staví i ti nejdůležitější lidé našeho státu a mluví o ní velmi hanlivě. Cítila jsem z nich výsměch. To mě zabolelo, byla jsem naštvaná a plakala jsem. Ta bezmoc byla hrozná. Moc mě mrzelo, že se spousta lidí vyjadřovala tak, jako že máme jít dělat něco pořádného, třeba do továrny, na pole apod. Ale proč? Odkdy umění není uznávaná profese! To, že máme na něco talent, neznamená, že máme vše zadarmo. Práce herce – muzikálového herce, je opravdu náročná. Je mi líto, že je u nás pořád podceňovaná. Muzikálový herec musí skvěle zpívat, tancovat a hrát. Abych nemluvila jenom všeobecně, já se od dětství věnuji zpěvu a tanci. Stálo mě to spousty a spousty času, najetých kilometrů, peněz a vlastně i odříkání. Místo toho, abych chodila po večírcích, diskotékách, kavárnách, jezdila někam s kamarády a jen se tak poflakovala, makala jsem na soustředěních, dojížděla na hodiny zpěvu, chodila na hodiny tance… Jen pro pořádek – tohle není stěžování, já jsem moc šťastná za to, že mě k tomu máma vedla, podporovala mě a často ukecávala, ať to nevzdávám.

Dnes díky tomu můžu mít práci snů. A té se teď někdo vysmívá? Proč? Z jaké pozice? Já bych si nikdy nedovolila cizí profesi hodnotit, ať už je jakákoliv a můžu si o ní myslet své. Ti, co to dělají, nikdy nešli v mých botách, tak ať mě nesoudí!!! Nejsem žádný nestudovaný hlupák, který neměl na výběr, a tak si šel hrát. Mám dvě vysoké školy, můžu dělat jinou práci, ale já jsem si vybrala muzikálové herectví, protože je to krásná profese a chci lidem rozdávat radost. Ale abych nebyla nefér, nebyli jen ti zlí, dostávám od lidí i krásné zprávy a těch je naštěstí víc! Cítím z nich, že pro ně umění a divadlo znamená mnohem víc, než se náš stát tváří. A těm bych ráda vzkázala: Díky vám!!!

She Loves Me s Radimem Schwabem (foto Petr Marek), Marie Křížová

She Loves Me s Radimem Schwabem (foto Petr Marek)

Krásně a výstižně řečeno, a tak pojďme zase zpátky k divadlu. Během uplynulých deseti let jste účinkovala v několika muzikálech v Kalichu, dále v libereckém Divadle F. X. Šaldy, Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a na otáčivé scéně v Českém Krumlově. Musela jste na většinu rolí projít castingy? Protože někdo z nich má nervy i po mnohaleté zkušenosti, jiný je bere už jako samozřejmost, no a diváci si většinou myslí, že je dost nefér, když např. „jejich“ ostřílený muzikálový matador musí znovu předvádět „co umí“ vedle úplných začátečníků. Jak se při nich vy sama cítíte a který casting byl pro vás asi nejtěžší?

Já jsem si na všechny role musela projít konkurzem. Vždy je vypsaný veřejný konkurz, na který normálně podám přihlášku a potom se jdu zúčastnit jeho několika kol. Moje schopnosti jsou pravidelně prověřovány a porovnávány s těmi, kdo také přijdou na konkurz. Která profese tohle může říct? Představte si, že byste každého cca čtvrt roku museli projít zkouškou, zda svoji práci můžete dělat. Jestli náhodou ten vedle vás není lepší a neměl by tu práci dělat místo vás! I o tom je práce herce – neustále si udržovat své schopnosti a zdokonalovat se. Pořád musíme čelit tomu, že konkurence je vysoká. Která jiná profese tohle má? Popravdě, mě žádná nenapadá. Samozřejmě, že konkurzy mi nejsou nějak příjemné, ale naučila jsem se je respektovat. Každý režisér má právo vidět mě v konkurenci druhých a říci, jestli právě já jsem pro danou postavu ta nejlepší. Když to potom vyjde, o to mám větší radost, že jsem obstála.

Asi nejtěžší konkurz pro mě byl na muzikál Krysař. Režisérku Mirjam Landu jsem neznala a ona neznala mě. Roli Agnes jsem si nesmírně přála. Lucii Bílou jsem od dětství zbožňovala a hrát právě Agnes v muzikálu Krysař byl můj sen. Je krásné, a jsem za to nesmírně vděčná, že se mi ten sen splnil a Agnes je pro mě zatím mou osudovou rolí.

Krysař (foto Petr Marek), Marie Křížová

Krysař (foto Petr Marek)

Ve vašem případě dokázala velká castingová show ovlivnit celý váš další profesní život, který se měl po studiu na sportovním gymnáziu i fakultě ubírat sportovním směrem.  Přišel rok 2010 a Robin Hood – cesta ke slávě, a i když jste boj o roli Marianny nevyhrála, bylo vám nabídnuto hrát sympatickou služebnou Kitty. Neměla jste z takové nabídky v konečném výsledku spíš strach než tu prvotní radost, že z vás bude zpívající herečka?

Já jsem si to tenkrát nepřipouštěla, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Všechno bylo pro mě nové a hrozně zajímavé. Zpívání a tancování jsem zbožňovala, ale herectví pro mě byla obrovská novinka. Pamatuji si, že ze začátku jsem byla jenom zticha, koukala se po svých zkušených kolezích a doufala, že jednou budu umět to, co oni. Hned při zkoušení muzikálu Robin Hood jsem si tuhle profesi a prostředí naprosto zamilovala a věděla jsem, že udělám maximum proto, abych v něm mohla zůstat.

Divadlo mě naprosto dostalo. Všichni tady byli tak milí a přátelští. A také pro mě bylo naprosto neuvěřitelné, že se potkávám s lidmi jako je Kamil Střihavka, Vašek Noid Bárta, Leona Machálková a že s nimi sdílím jednu šatnu a oni mi říkají – kolegyně. To vás prostě rozdrtí v tom nejlepším slova smyslu.

Robin Hood (foto archiv Marie Křížové), Marie Křížová

Robin Hood (foto archiv Marie Křížové)

Robin Hood pro vás nebyl osudový jen změnou profesních plánů, ale i seznámením s životním partnerem Honzou, který na prknech Kalichu vyzrál do hvězdy první velikosti, dvakrát oceněné Cenou Thálie. Přestože na něj asi musíte být patřičně hrdá, netrpíte přeci jen trochu „ponorkou, když spolu trávíte čas doma, na cestách i na jevišti?

Myslím, že ponorku určitě nemáme a že to s Honzou už umíme. Jsme spolu skoro jedenáct let a funguje nám to. Asi hlavně proto, že jsme přátelé, že si umíme naslouchat, pomoci nejen pracovně (teda to spíš Honza mně), ale hlavně respektujeme jeden druhého. Já si Honzy velmi vážím. Je to ten nejlepší chlap a mám velké štěstí, že ho mám.

Uvažovala jste někdy o tom, že se pokusíte o nějakou roli i na půdě jiných pražských muzikálových divadel?

Popravdě jsem to vlastně chtěla zkusit letos. Ale osud mi dost jasně asi něco naznačil… Ne, nedělám si legraci, určitě to někdy zkusím. Až přijde nějaká role, která mě bude lákat, tak o ni určitě zabojuji, otázkou je, zda mě jiné pražské divadlo bude také chtít. (smích)

Dva roky od premiéry Robina jste dostala roli Frenchy v legendární Pomádě, kde si vás diváci doslova zamilovali, takže loučení s ní bylo trošku smutné, i když jste si ho asi náležitě užila. Nebude se vám po té bláznivé a nezodpovědné Frenchy přeci jen stýskat, přestože jste se místo ní mohla v muzikálu převtělit do vážnější role Rizzo?

Já jsem moc ráda, že mi divadlo umožnilo, abych mohla opustit roli Frenchy a přesunout se na Rizzo. Frenchy vyžaduje hodně mladistvé energie, neříkám že ji nemám, ale myslím že jsou už vhodnější adeptky než já. (smích) Roli po mně přebírá naprosto kouzelná, okatá a energií překypující Anetka Poláchová. Věřím, že její Frenchy bude naprosto kouzelná a já jsem vlastně moc ráda, že u toho občas jako Rizzo budu moct být.

Pomáda s Kamilem Střihavkou (foto Radek Janda), Marie Křížová

Pomáda s Kamilem Střihavkou (foto Radek Janda)

Pomáda se hraje v Kalichu s obrovským úspěchem už osm let, a tak nikoho nepřekvapilo, že hned po ní přišla opět „travoltovská“ Horečka sobotní noci a s ní i vaše Anette, nešťastně zamilovaná do hlavního hrdiny Tonyho, kterého stejně jako Dannyho v Pomádě ztvárnil váš muž. Spoustě fanoušků přišlo její kratší uvádění nespravedlivé, proto její plánovaný podzimní návrat přijali s nadšením, i když je zatím odložen. Jak se těšíte?

Já se na Horečku sobotní noci těším moc. Role Anette mi prostě přirostla k srdci a její píseň „Když tě nesmím mít“ je prostě boží. Vůbec celá Anette je boží, myslím si, že je to mnohem lepší role než hlavní ženská postava Stephanie. Tenhle muzikál je jeden z mála, kde jsem si přála mít vedlejší ženskou roli. (smích) Jsem ráda, že se divadlo rozhodlo Horečku sobotní noci opět nasadit a věřím že diváci si ji s námi opět užijí.

Horečka sobotní noci s Janem Křížem (foto Richar Kocourek), Marie Křížová

Horečka sobotní noci s Janem Křížem (foto Richar Kocourek)

Režisér Pomády i Horečky Ján Ďurovčík je už s Kalichem neodmyslitelně spojený i původními československými hitmuzikály. Ne vždy se mu to ale podaří tak, jako ve veleúspěšném Osmém světadíle. V Atlantidě, která měla svou premiéru v roce 2015, vytvořil příběh „sedmi statečných“ o hledání bájné Atlantidy, který si i přes špatné libreto získal diváky především skvělými výkony všech aktérů. Vy jste zde mohla jako naivní a trochu podceňovaná sekretářka Majka opět naplno využít svůj komediální talent, ale i vysportovanou postavu. Co jste si na Majce a celém muzikálu nejvíc užívala?

Je to vlastně paradox, že spousta lidí měla vůči Atlantidě dost výhrad, ale já jsem ji i přes to všechno zbožňovala. Bylo to určitě mojí postavou Majky, která byla prostě super. Věřím, že lidé jako je Majka, musí mít vlastně strašně krásný život, protože ona si vůbec nic nepřipouštěla k tělu, snad jen trochu té lásky, jinak mohla být naprosto bezprostřední, vtipná a krásná. Moc jsem si užívala náš dvanáctiminutový duet s Kačkou Kráľovskou Steinerovou nebo Markétou Schimmerovou Procházkovou. Bylo to fajn, já na Atlantidu vzpomínám ráda.

Atlantida (foto Petr Marek), Marie Křížová

Atlantida (foto Petr Marek)

Mezi populární hitmuzikály ve světě patří i americký All Shook Up, v české podobě Srdcový král, postavený z písní Elvise Presleyho. Jednoduchý příběh à la Večer tříkrálový přinesl divákům pod vedením Šimona Cabana trochu sympatického retra, spoustu svižné, převážně rokenrolové hudby a lavinu vtipných dialogů, při nichž se diváci náramně bavili. Vaše barmanka Sylvia byla pravým opakem Majky – zralá „ženská od rány“ a matka šestnáctileté dcery, kterou paradoxně představovaly skoro stejně staré kolegyně. Nevyvedlo vás tohle obsazení tak trochu z míry? A jak na všemi oblíbeného „Srdcáka“ vzpomínáte?

No, popravdě, když mi z divadla volali, kterou postavu mám hrát, byla jsem v šoku a vlastně trochu otrávená, roli jsem přijímala v dost zvláštním rozpoložení. Ale potom jsem se podívala na originální verzi muzikálu All shook up a byla jsem naprosto šokována, do jaké úžasné postavy jsem byla obsazena. Píseň „Theres always me“ mě úplně uchvátila. Věděla jsem, že to je přesně to, co chci na jevišti zpívat. Pokaždé, když jsme tenhle muzikál hráli, jsem byla při té písní nesmírně šťastná. Byl to pro mě totiž nelehký úkol, a i když všechny písně Sylvie byly velmi pěvecky náročné, tak tohle byl opravdu vrchol, taková třešínka na dortu, a když se na premiéře diváci roztleskali již během písně, aaa… neumíte si představit to štěstí, které jsem cítila. Doufám, že jsme tenhle muzikál u nás opravdu nehráli naposledy.

Srdcový král se Zbyňkem Fricem (foto Richard Kocourek), Marie Křížová

Srdcový král se Zbyňkem Fricem (foto Richard Kocourek)

Rok 2017 vám přinesl další skvělou muzikálovou příležitost od režisérky Mirjam Landy, kterou je hlavní role Agnes v nejnovější verzi muzikálu Daniela Landy – Krysař. Jak jste na tuto nabídku zareagovala – neměla jste trochu obavu z náročných písní i choreografií?

Jak jsem už říkala, Agnes je splněný sen. Věděla jsem, do čeho jdu pěvecky a velmi jsem se na tento muzikál připravovala a těšila. Do čeho jdu tanečně, jsem opravdu netušila – v původní verzi Agnes vůbec netancovala. Byla jsem ale nadšená, protože spolupráce s Lindou Rančákovou je prostě skvělá. Linda velmi respektovala to, že pěvecký part Agnes není snadný, ale ani choreografie, kterou máme, není snadná. Ona však dokázala najít taneční prvky, které vypadají skvěle a dá se při nich zpívat. Takže skvělé je i to, když choreograf respektuje zpěváka, to se hned jinak pracuje.

Co se vám na tomto muzikálu nejvíc líbí, ať už po stránce hudby, textů nebo zpracovaného příběhu?

Podle mě je Krysař opravdu nadčasové dílo. Daniel Landa napsal texty, které jsou pořád aktuální. Až se z toho tají dech. Neumím říct, co se mi na muzikálu líbí nejvíc, já můžu jen říct, že je to láska – prostě navždy!

Krysař (foto Petr Marek), Marie Křížová

Krysař (foto Petr Marek)

Agnes je veskrze vážnou postavou bez známek komiky, na kterou si už diváci u vás i hlavního představitele Přemka Pálka zvykli. Zažili jste v něm společné horké chvíle, kdy jste měli co dělat, abyste udrželi na uzdě vzájemné „odbourání“, které sice diváci mají rádi, ale v tomto díle by mohlo vyznít i trochu nepatřičně?

Samozřejmě párkrát se nám to stalo, ale myslím, že snad jenom na zkouškách nebo možná při přídavku, kde už je atmosféra trochu uvolněnější. (smích) Troufám si říct, že jsme s Přémou opravdu dobří přátelé a prostě někdy se vám tam ten humor dostane, jako se to například stalo na zkoušce. Nebo se nám tam vtrousí to, co jsme si třeba řekli po cestě na jeviště. Snažíme se, aby se to nestávalo, ale prostě jsme jen lidi…..teda já, Přéma je Krysař. (smích)

Po mystickém Krysaři přišla v loňském roce na scénu současnost se Šimonem Cabanem a s ní i vícerole v muzikálu Vlasy, kde jste si znovu mohla zahrát matku dospívajích dětí nebo gymnazijní profesorku v trochu netradičním pojetí. Jak tahle nová verze, přenesená z období Vietnamské války do dnešních dnů, působí na vás? Našla jste v ní něco, čím je pro vás příběh stále aktuální nebo blízký?

Aktuálnost a trefnost verze Šimone Cabana je pro mě nejlépe znázorněná ve vztahu rodič a dítě, například scéna které my říkáme “točna”, kdy se vlastně všechny děti a rodiče potkávají, je velmi silná a myslím, že jemně naznačuje to, kam se svět řítí. V tenhle moment je pro mě zvláštní, když hraji “univerzální matku” několika dětí a člověk si najednou uvědomí, jak různě se může chovat a hlavně jak strašně moc to ovlivní to, ke komu se tak chová a co na něj vysíláte a jak on to potom může posílat dál.

Vlasy (foto Divadlo Kalich), Marie Křížová

Vlasy (foto Divadlo Kalich)

Zatímco Vlasy byly na scéně Kalichu odpremiérovány loni v lednu, září přineslo další Ďurovčíkův hitmuzikál – Voda (a krev) nad vodou, opět poskládaný z písní skupiny Elán. V novodobé parafrázi Hraběte Monte Christa jsou kritikou i diváky vysoce vyzdviženy výkony hlavních představitelů Lukáše,Terezy i Adama, kteří při každé repríze sklízí velký aplaus a vaše ztvárnění Terezy je nejčastěji chválenou alternací. Čím je pro vás Tereza nejvíc náročná a které sto v muzikálu máte nejraději?

Jsem moc ráda, že diváci mojí Terezu oceňují, tohle zkoušení pro mě nebylo vůbec snadné, možná bych řekla, že bylo tím nejtěžším. Tereza je pro mě velmi náročná hlavně pěvecky, přeci jen jsou to Eláni, takže rozsah je opravdu velký, a když si vzpomenu, že vlastně původně jsem alt a tohle je sopránová role, tak se mi chce smát. Zároveň jsem na sebe strašně pyšná, že jsem to dokázala, že jsem se zakousla a prostě jsem si to nazpívala. Teď roli Terezy zbožňuji, nesmírně se těším až zase budu moct z plných plic zpívat duety se Zbynďou Fricem, Romanem Tomešem nebo s mým fantastickým manželem a Tomášem Löblem. Paradoxně si teď na Tereze nejvíc užívám právě pěvecké party. Eláni mají opravdu nádherné písně, které se krásně zpívají.

Jaké pocity se vám honí v hlavě, když se vedle vás na jevišti Honza mění v toho největšího záporáka? Napadlo vás, že byste ho mnohem raději viděla jako Lukáše, nebo by vám na něj vůbec neseděl?

Já jsem zvyklá, že Honza hraje ledacos a vždycky je v tom skvělý. A když hraje Adama, no uznejte, jako záporák je fakt sexy. (smích) Takže by byla škoda, kdyby hrál klaďase Lukáše, ale i kdyby na to došlo, byl by určitě skvělý. Honza si v každé postavě umí najít to, proč si ho zamiluji.

Voda (a krev) nad vodou s Janem Křížem (foto Richard Kocourek), Marie Křížová

Voda (a krev) nad vodou s Janem Křížem (foto Richard Kocourek)

Myslím, že až se dveře divadla příští rok konečně otevřou, bude Voda (a krev) nad vodou pro diváky i určitou symbolikou v nelehké době. Co je pro vás osobně tou skutečnou vodou, která drží nad vodou?

Jednoznačně rodina.

Když se letos na podzim mohlo po půlroční nucené pauze v Kalichu zase chvíli hrát, vy už jste se připravovala na příchod Aničky a na rozdíl od Honzy jste asi nezažila zvláštní atmosféru představení s hledištěm plným zakrytých tváří. Diváci přišli i přesto, že museli během tří hodin skrývat spoustu emocí za nepříjemnými rouškami, aby tak podpořili „své“ divadlo a sami načerpali energii do nejisté doby. Řekla bych, že si všichni zaslouží velké díky. Je něco, co byste jim z pohledu umělkyně zasažené současnými restrikcemi ráda vzkázala?

Milí diváci, moc vám děkuji, že i v této nelehké době jste tu s námi. Hodně z vás mi psalo krásné zprávy plné laskavých slov a cítila jsem, že vám divadlo chybí stejně jako nám. Moc vám za to děkuji, za ten hřejivý pocit, že divadlo není důležité jen pro nás, ale i pro vás. Věřím, že tuhle zvláštní dobu přečkáme a brzo se zase budeme potkávat a všechny ty krásné osudy společně prožívat. Moc se na vás těším.

Myslím, že tento vzkaz asi chytne za srdce nejednoho divadelního fanouška, děkuji. No a poslední otázkou se vrátím na začátek našeho rozhovoru, protože na dveře už nezadržitelně klepou Vánoce a vás čekají první vánoční svátky v novém domově, navíc s Aničkou a Filípkem. Věřím, že si je společně užijete víc než kdykoliv před tím. Na co se těšíte ze všeho nejvíc?

Já Vánoce miluji, hlavně se těším, že budeme celá rodina pohromadě i s mojí mámou a Honzovým rodiči, že navštívíme sestry s jejich rodinami a že si můžeme všichni říct, že jsme zdraví a že se máme rádi. To přeji i vám všem a taky hodně zdraví a sil na to se znovu a znovu zvednout, překonat, co se teď zdá nemožné a jít dál. A hlavně:

Lidi, buďte na sebe hodný. :-) 

Maruško, moc děkuji, že jste si našla čas, přeji krásné Vánoce ve zdraví a do Nového roku jen to nejlepší.

Křížovi a Saya (foto Michaela Feuereislová), Marie Křížová

Křížovi a Saya (foto Michaela Feuereislová)


Rozhovory
Irena Máchová: “Česká scéna je přesycená muzikály”
Fotoreportáže a galerie
Fotoreportáž: “Osmý světadíl” oslavil stovku
Recenze a reportáže
Jan Kříž a Veronika Gidová v hlavních rolích muzikálu “Pomáda”
U článku nejsou žádné komentáře. Napište svůj názor jako první!