Recenze a reportáže

Jak jsme si užili první večer “We Will Rock You” v Praze (glosa)


Včera, v pátek 26. 4. se uskutečnilo v O2 Areně první představení z pražské zastávky  turné muzikálu scénáristy Bena Eltona a skupiny Queen „We Will Rock You“, vycházející z londýnské koncepce režiséra Christophera Renshawa s choreografií Arlene Philipsové. Na večeru jsme nechyběli a tak vás v dnešní expresní glose zkusíme rychle navnadit na další reprízy ve zbytku víkendu.


Možná si říkáte, proč takovou událost jen glosovat, nu, několik důvodů to má. Zaprvé, ohledně děje a dalších věcí vás můžeme v klidu odkázat na starší, ale stále skvělou recenzi Petry Hlubučkové z londýnského nastudování. Zadruhé, pořadatel nikde neposkytoval informaci o obsazení a představení jsme viděli krásně jako celek na tribuně, ale dost zdálky a v programové brožuře (v angličtině,  za londýnskou cenu tři stokorun, ale je krásná, s vystouplým logem vepředu) se to hemží samými understudies, což staví muzikálového publicistu do situace, že si večer zkrátka také jako celek užije, bez vyzdvihování výkonů. A za třetí: v Praze se hraje jen tento víkend, takže článek je víceméně expresní, ať můžete v případě, že by vás následující řádky nalákaly, poklidně vstát od počítače a koupit si lístek na poslední chvíli třeba už na dnešní představení.

Nejdříve můj osobní postoj k problematice jukebox musical: sám mám tuto odnož docela rád, neřeším předem danou nekomplikovanost příběhu, v jedné věci jsem však konzervativnější. Jsem přesvědčen, že subžánr je ve světě úspěšný proto, že divák písně své oblíbené skupiny dokonale zná, může si je broukat, vyskočit ze sedadla, zatancovat si. A proto v ČR možná budou úspěšnější počiny českých a slovenských kapel a zpěváků. U světových skupin by totiž nastal ten problém, že české přebásnění si při první a často ani druhé návštěvě nezazpíváte a díky soustředění na nový text ani naplno neužijete. Byla by to výzva po mnoha stránkách, i když lze pochopit, že trápit umělce s angličtinou by nebylo nic moc. Proto ale podobná turné považuji za ideální příležitost, jak si světový jukebox musical vychutnat se vším všudy v originálním jazyce, tudíž bez kompromisů.

Vizuál pražské zastávky turné

A jaké to vlastně bylo?

Po vyzvednutí vstupenek nás oslovuje zástupkyně oficiálního fanklubu skupiny Queen v ČR. Hlouček fanoušků není příliš početný, ale snad budou mít hezký večer…

Při vstupu do haly a z reproduktorů se line ambientní závěrečná koláž z queenovského alba “Made In Heaven”, která se s posledními minutami zbývajících do představení změní na “It’s A Beautiful Day”, už s vokálem legendárního Freddieho Mercuryho. Jako zahřívací kolo je to moc fajn a chvíli už přichází úvodní “Innuendo” opět s vysamplovaným Freddiem a Ondra, kterého hudba Queen v dětství velmi formovala, cítí, že si večer náležitě užije a následující řádky tím budou naplno ovlivněny. Když začne úvodní melodický synth riff z “Radio Ga Ga”, už není nad čím váhat.

Příběh je nutno brát u odnože jukebox musicalu vždy s velkým nadhledem, až nadsázkou, přece jen slouží jen jako pojítko pro známé melodie. Věřte, že i pokud máte doma jen nejznámější queenovské kompilace “Greatest Hits 1 + 2”, naprosto s přehledem si zabroukáte téměř celý muzikál, i když určité bonbónky z prvních desek Queen se objevují také, ale jen v drobných náznacích.

Momentka z muzikálu "We Will Rock You" 1

Nutno uznat, že Ben Elton sice vsadil na syžet extrémně jednoduchý, na první kritický pohled „věšák na hity“, ale dokázal být v konfliktu striktního uniformovaného elektronického GaGa světa Globalsoftu a svobodomyslných bohémských rockerů provokativní a docela apelativní. Příběh Galilea Figara, jeho přítelkyně Scaramouche a jejich cesta za Bohémskou rapsodií se smrští popkulturních narážek (které si herci mění a přidali i jednu československou hned na úvod) a několika poctám královně s velkým Q, dokáže naplno strhnout. Když už se zdá, že na vlnu sentimentu se najíždí až příliš, scénář se nebojí celou situaci ukončit vtipem a doslova si vystřelit sám ze sebe. (Takže romantická dějová linka „Mamma Mia!“ se náhle začíná krčit v koutku.)

Lze hned přeskočit ke zmínce k českým titulkům. Bohužel bylo znát, že je někdo velmi narychlo a doslovně přeložil z dialogové listiny, takže většinu slušných vtipů a narážek si užijete spíš, pokud se titulkům příliš věnovat nebudete a vychutnáte si je z jeviště, vůbec nevadí, že angličtinu třeba neovládáte perfektně. V titulcích jsou totiž vtipy buď zabité doslovností, nebo díky změnám uvidíte na titulcích narážku jinou a z jeviště zazní narážka našim reáliím bližší. Dobrá dramaturgická práce, mimochodem.

Momentka z muzikálu "We Will Rock You" 2

I když dobře odvedené řemeslo považujeme na našem webu u zahraničních inscenací za samozřejmost, přesto překvapí, jak je projekt naprosto dokonale nazkoušený, do detailu vybroušený a sesynchronizovaný ve všech složkách, přitom není strojově chladný a umí dokonale předat emoce a energii. Nutno dodat, že skvěle gradoval i sound-design a jakožto vášnivý posluchač studiových nahrávek Queen hlásím, že ke kapele lze vyjádřit jen samé superlativy a vůbec  skvostná energie celého naprosto výborného (bez výjimek) tour castu postupně zaplnila halu. Bohužel atmosféra nebyla úplně stoprocentní. To, že byla zaplněna jen půlka haly by se dalo pochopit, alespoň se dá v pohodě sehnat lístek na poslední chvíli a agentuře Live Nation patří velký dík, že pražskou zastávku zorganizovala. Publikum však část večera příliš nereagovalo, i když občas došlo ke skokovému zlepšení. Naše část týmu si dokonce v horních patrech dělala hutnou atmosféru sama. U projektu takové legendy, jakou Queen jsou, poněkud smutně překvapivé skóre.

Netruchleme, skončíme totiž zcela optimisticky. Těžko říct, zda hlouček fanklubáků, potkaný na začátku večera před halou, dokázal sám publikum zburcovat na finále. (Tím je samozřejmě pomalá  – „kopáková“ – verze “We Will Rock You”, následně  děkovačková rychlá verze a samozřejmě jako emotivní přídavek kompletně živá “Bohemian Rhapsody”, včetně operní části, která zní na koncertech Queen, dnes už Queen + někdo, jen z playbacku. Pro fajnšmekra a fandu  opravdový zážitek. V dolních sektorech probíhala zasloužená standing ovation a vlastně se vytvořil takový hezký a milý kotlík. Takže první večer skončil sukcesem!

Momentka z muikálu "We Will Rock You" 3

Takže příští osobní zastávka: Dominion Theatre v Londýně? I really want Bohemian Rhapsody once again… Za nás plné doporučení, kdo můžete, pokud vás neodradí vyšší vstupné, nenechte si show ujít, i když třeba nejste úplní Queenaři, pro příznivce jejich muziky je to potom jasná volba.

Na „We Will Rock You 10 Anniversary World Arena Tour“ do pražské O2 Areny můžete zavítat ještě dnes 27. dubna 2013 v 15:00 a 20:00 a také v neděli 28. dubna 2013 v 19:00. Stav lístků můžete sledovat na stránkách pražské O2 Areny.

Ilustrační snímky poskytla již dříve agentura Live Nation, které děkujeme za pozvání a ochotu.


Recenze a reportáže
Plzeňští Producenti mají po premiéře. Jde o hit či o prohru?
Recenze a reportáže
“Mata Hari” v Divadle Broadway měla dvojitý důvod k oslavě
Recenze a reportáže
“Pomáda” se s velkým úspěchem vrátila do Prahy
  • Nick

    Naprosto úžasný zážitek :) Více West-Endských představení v Praze :)


  • Ondřej Doubrava

    Ono to s těmi představeními není úplně jednoduché, to představení musí být na tour, nejlépe celosvětovém, nebo aspoň evropském, což se pak nabízí právě koncertním promotérům (za těch a těch podmínek tolik a tolik repríz) a takových projektů není bohužel mnoho, málokdy je dohromady West End produkce a World Tour produkce. Mamma Mia! a We Will Rock You jsou právě tour případy a obě dvě přivezl Live Nation, díky mu za to.


  • Lena

    Ono by i stačilo, kdyby na tour vyjela Vídeň. Je vidět, že to byl asi velký zážitek.


  • Bidnik

    Na oplatku by mohli vyjet do West Endu s Mydlarem:D:D


  • Ondřej Doubrava

    http://kultura.idnes.cz/recenze-muzikalu-we-will-rock-you-dlv-/divadlo.aspx?c=A130428_101453_divadlo_vdr

    Honza Vedral nám v recenzi na iDnes objevil, že jukebox muzikály mají blbý děj. :-) Přitom je to tak trochu úděl té odnože, že se to vždycky nalepí na co nejjednodušší story….


  • Ondřej Doubrava

    A jsem rád, že jsem nic z toho, co viděl Honza Vedral v pátek neviděl, jednak jsem věděl, že budu pouze glosovat, aby to bylo rychle a chtěl jsem si to primárně užít a to hodně! Nenípu se v intonacích, jde mi o to, jak to divadlo působí jako celek (asi proto radši dramaturgicky vypomáhám, než píšu) a tohle působilo skvěle. Že příběh v jistém ohledu není žádná hitparáda, je prostě jasný… A s tou chemií, no, já nevím, ale říkal jsem si, že bych si s nějakým hezkým děvčetem taky zazpíval Under Pressure… u Who Wants To Live Forever to možná fungovalo o něco méně, ale bohužel byl poněkud výraznější hluk z VIP salónku…


  • Nick

    Souhlas s Ondrou, mistr Vedral byl asi na jiném představení :)


  • Éponine

    Neviete, či hrala Scaramouche Lauren Samuels? Podla fotografií sa mi zdá, že je to ona. O to viac ľutujem, že som tam nebola :)


  • Ondřej Doubrava

    Ano, Lauren Samuels hrajen a tomto tour Scaramouche. Já jsem zvolil variantu celkového dojmu bez výkonů i proto, že obsazení na daný večer opravdu nikde nebylo zveřejněno, seděli jsme daleko na tribuně, takže na detailní zkoumání vůbec nebyl prostor a v programu se to různými understudy jen hemží. Ale to už jsem napsal do článku.


  • antonio

    Ahojky ja byl taky 24.4. v Ostravě na We Will Rock You a bylo to super úžasný zážitek …škoda , že se nepoučí i České muzikalové divadla …


  • HONZY

    Na pražské představení muzikálu WE WILL ROCK YOU v O2 Aréně by měli jít povinně všichni pisatelé, kteří adorují naše produkce rádoby “muzikálů”.(světlé výjimky se u nás najdou) Zde by viděli a slyšeli jak má vypadat špičkové provedení světového muzikálu.WE WILL ROCK YOU jsem poprvé viděl v Londýně na WestEndu v divadle Dominion a tato po všech stránkách dokonalá show se zcela adekvátně podařila přenést i do zájezdové verze muzikálu.Nebudu se podrobně rozepisovat o jednotlivostech ale vynikající pěvecké, herecké, hudební (živá kapela na jevišti) i taneční výkony mluví samy za sebe.Když přidáme špičkové technické provedení (vynikající sound, nejmodernější světelný park) tak máte celoživotní zážitek.Sledovat takto dokonalou show na ploše Arény ze třetí řady od podia Vás natolik nadchne a vtáhne do děje, že doslova pláčete radostí.Škoda, že Aréna nebyla vyprodána.(čtyři představení byly asi moc) Nejspíše tento kultovní muzikál s hudbou skupiny Queen zase tolik příznivců u nás nemá!


  • Zdeněk

    Pro mě osobně to bylo zklamání… bylo to tak 10x lepší než cokoliv, co je k vidění v ČR… ale na druhou stranu, “Mamma mia” v O2, byla pro mě tak 1000x lepší, než cokoliv v ČR… a ABBU mám rád stejně jako Queen… každopádně to bylo velmi krásně strávený odpoledne a bylo příjemný vidět lidi, kteří na to maj jak tanečně, tak herecky a pěvecky… co hrají a tančí, to je zase jiná otázka…

    K autorovi toho “článku” či snad “pokusu o recenzi” nebo jak to nazvat se nevyjadřuju, protože nevím, co jiného čekat od absolventa mediálních studií na FSV UK… tito lidé u nás píší recenze!!!???!!! – jediná věc… k těm titulkům… ano, byl to kolikrát doslovný překlad, ale byla jen dobrá vůle producenta, že je tam dal pro orientaci… myslím, že průměrný člověk je nepotřeboval…

    mimochodem Ondro… nemyslím si, že by “nekomplikovanost příběhu” byla problematikou jukebox muzikálu… co bys potom pokládal za komplikovanost příběhu? Soudím, že jeden ze žánrových znaků muzikálu všeobecně je “nekomplikovanost” či snad určitá “jednoduchost”…

    to HONZY: “špičkové technické provedení (vynikající sound, nejmodernější světelný park” – promiň, ale to tam vážně nebylo :)


  • Nick

    Já měl tedy tu čest vidět v Praze jak MM, tak WWRY a přestože jsme měl vždy obecně raději Abbu než Queen, jednoznačně zvítězilo WWRY a to naprosto vším – příběhem, výkony, provedením… pro mě to byl prostě zážitek na celý život :))


  • HONZY

    to Zdeněk
    Nevím odkud a zda-li pozorně jste muzikál v O2 Aréně sledoval, ale vpředu pod pódiem byl opravdu zvuk vynikající a vůbec po techn, stránce vše dokonale klaplo, včetně synchronizace.(např.v HDK bývá problém se zvukem téměř při každé mé návštěvě divadla)Obrovských světelných pohyblivych ramp bylo v muzikálu We Will Rocky You šest, včetně velké zakřivené svět.rampy vpředu nad podiem.Vše vybavené množstvím bodových barevných reflektorů.Též světelná LCD obrovská plocha neměla chybu.Jsem přesvědčen, že produkce muzikálu by do obrovských evropských hal s nejmodernější technickou technologii si netroufla vůbec vyjet.A to je čeká mimo jiné i letošní turné po Japonsku,Australii a Novém Zélandu.


  • Ondřej Doubrava

    Milý Zdeňku,

    moc děkuju za rozbor: předně, já bohužel nejsem absolvent vlastně ničeho, nastoupil jsem sice na Divadelní vědu na FF UK, kam jsem se sice dostal celkem levou zadní, nicméně na fakultě nejsou pro lidi s mým druhem postižení nejsou moc dobré podmínky, takže jsem tam vydržel doslova pár dní. Pokud seženu nějakou stálou práci, což se momentálně nedaří, rád bych zkusil časem nějaké dálkové studium v Brně.

    Na druhou stranu narozdíl od jiných recenzentů vím, jaké to je podílet se dramaturgicky na realizaci velkého plně profesionálního muzikálového představení (který jsem zkoušel v době ještě před přijímacími zkouškami). A chápu, že takto velký debut je velmi nefér proti všem absolventům oborů, nicméně tedy zadařilo se, díky tomu projevilo zájem o spolupráci pár dalších velkých jmen z branže, tak se tak oťukáváme, teď třeba konzultuju další velký projekt, ale to je jen z čirého přátelství, nejsem ani přímo v oficiálním týmu, do budoucna určitě zase něco vyjde. Ale díky dalším zkušenostem chápu, že v branži se člověk prosadí v této době hůř, i kdybych to vzdělání měl. A sám vedoucí fakulty Divadelní vědy mi napsal, ať hlavně sbírám zkušenosti a že doufá, že se nenechám odradit a bude mě moci sledovat dál.

    Mám rád Mamma Mia! a jistě na ni v Londýně nesmírně rád zajdu, stejně jako bych rád viděl WWRY v Dominiu, kde inscenace vypadá malinko jinak a atmosféra asi bude také o něčem jiném. Ale WWRY i pro mě působila jako bezchybně namazaný stroj, což je samozřejmě i Mamma Mia!, ale tady hraje velkou roli subjektivita. Vím o jednom kolegovi, který byl z Mamma Mia! nadšen v O2, tak si zajel do Londýna a vrátil se celkem zklamaný. U mě je WWRY taky jasný vítěz, přičemž jsem se opravdu naučil příběhy u jukeboxů neřešit, beru v tomhle tento typ muzikálů tak trochu zvlášť. Ale u WWRY se mi líbí, že se ten věšák na hity snaží poměrně apelativně upozornit na určitý problém a když přijde hodně velké klišé, přijde věta, která řekne “proboha, neberte to tak vážně”.

    Já si to chtěl jako Queenař velmi užít, což mi zakázat nikdo nemůže (a věřte, jak moc rád bych si někdy rád s kolegy kritiky vytvořil taky kotel, ale nevím, jestli by byli ochotní!). Zároveň jsem chtěl něco vydat logicky už v sobotu ráno, rozhodl jsem se tedy pro nekomplikovanou glosu (nikoli recenzi), přiznaně dost osobní, která skutečně nemá s recenzí nic společného, ale vím, že pár lidem se to četlo velmi dobře, ale myslím, že pár kritických aspektů se tam najde (chápu, že titulky byly hlavně pro základní orientaci, ale vím, že dost lidí doufalo, že na ně uvidím tak jsem se vyjádřil v kvalitě, která měla být le . Chtěl jsem si prostě napsat něco pro radost, protože u recenzování poněkud trpím a navíc se můj život stáčí tím směrem, že už budu moci psát jen občasně, tak si to chci taky užít, ale pokud a dokud to půjde, budu co nejvíc v praxi.

    Mimochodem, podobnou plně přiznanou fanouškovskou hru jsem si dovolil i ve svém článku do programu k chystaným brněnským Kočkám, zatím jsou interní ohlasy příjemné, tak uvidíme, jak se to bude číst divákům.