Recenze a reportáže

„Sněhurka a sedm trpaslíků“ – okouzlující pohádka s velkou dávkou nadsázky!


Jedním z úkolů muzikálových serverů je uveřejňovat čerstvé recenze, nebo jak někdo říká kritiky… Ovšem někdy to má takový „kritik“ těžké, protože se někdy může do předváděného díla natolik zamilovat, že mu odpustí všechny jeho malé chybičky a prostě se dvě hodinky nespoutaně baví. Těžko říci, jak u recenzentů denního tisku, ale snad se dá říct, že právě to je případ nové, poměrně nečekané, pohádkové bomby  pro celou rodinu, muzikálu „Sněhurka a sedm trpaslíků“ v režii Stano Slováka v Městském divadle Brno!

(Viděno na veřejné generálce a premiéře 5. a 6. prosince, bohužel obsazení bylo až na jednu malinkou výjimku zcela totožné)

Pohádkové příběhy se samozřejmě dají adaptovat všelijak, v muzikálu se však nejčastěji vezme chronicky známá příběhová linka a dopíše se několik chytlavých a snadno zapamatovatelných melodií. To vše „Sněhurka“ obsahuje, přesto na to tentokrát autoři, což jsou hudební skladatel Karel Cón a hned tři scénáristé Stano Slovák, Jan Šotkovský a Petr Štěpán, šli trochu od lesa a vlastně tak kritikům trochu ubrali vítr z plachet. Vzali sice základní linku a charaktery, ale obalili ji kvantem nadsázky, kilogramy mnoha vtipných situací, které jsou vkusně opepřeny i humorem poněkud černějším, osladili ji tunami nápadů, několika původními dějovými zvraty (Macecha dostala do vínku tentokrát hodně mocná kouzla) a tak vám vlastně ani nemůžeme více přiblížit děj, (ale věříme, že nás čtou vzdělaní lidé a  základní motivy už sami dobře znáte) jakýkoliv prozrazený moment mírně snižuje zážitek z představení a pokud by lavina prozrazování spustila naplno, asi by se jen těžko zastavovala.

Dobrých nápadů je v inscenaci skutečně přehršel (ne-li dokonce dvě až tři) a podílí se na nich celý tým, tedy nejen autor hudby (o níž si povíme ještě trochu níže), režisér + scénáristé, ale zcela jistě i třeba scénograf Jaroslav Milfajt.  Scéna ke „Sněhurce“ je totiž naprosto magická, na začátku se ocitnete v prostředí, co jako by z oka vypadlo výtvarnému stylu z prvních filmů Walta Disneyho, následně budete žasnou z pojetí královnina zrcadla (to zpívá dokonce dvojhlasně) a až se před vámi poprvé objeví chaloupka trpaslíků v jinak strašidelném lese, vše je nasnadě, je to naprosto nádherná pohádka, vhodná skutečně pro všechny, od těch nejmenších (odhadem od tří let), až po dědečky s babičkami! Podařil se i ten husarský kousek, že by se všichni měli bavit rovnoměrně, jednotlivé obrazy jsou po této stránce brilantně vyvážené.

Pohádkové království

Pohádkové království

Velmi brzy však zjistíte, že hlavní hrdinka vlastně v této adaptaci nemá skoro žádný prostor. Ač je Radka Coufalová naprosto skvělou mladičkou „naivkou“, skutečně si ji na jevišti tentokrát příliš neužijeme, a vlastně ani ostatních postav, prostor v inscenaci si totiž po zásluze „ukradli“ jiní. Pojďme si je představit.

Postava : MACECHA
Představitel: Jan Apolenář
Poznávací znamení: krásná (a také zlá, ale ve výsledku k popukání)

Jan Apolenář jako Macecha

Jan Apolenář jako Macecha

Jan Apolenář zkrátka boduje a do už tak bohatého výčtu svých nezapomenutelných rolí, výrazně zapisuje další. Jeho Macecha není lacinou napodobeninou transvestitů, ba naopak, je charismatickou ženou, v tom pravém slova smyslu, správně sebevědomou ŽENOU, akorát že se jí moc nedaří. Ale je zde logická souvislost, jakmile takovouto ženu hraje muž, navíc zpěvák, jehož hlas opravdu sahá od basu až po tenor, vyvolává to samozřejmě zejména u (nejen) dětí jak nekonečné salvy smíchu, tak i trochu toho strachu, namíchané tak akorát v poměru 80:20 ve prospěch smíchu. Navíc ho na konci představení nově uvidíte i v taneční rovině a kdo jeho kariéru sleduje bedlivěji, ví že v této důležité muzikálové složce zatím velkou příležitost nedostal. Lze ale říci, že jeho nová role mu toto „manko“ bohatě vynahrazuje. A že je na co se koukat!

Postava: TRPASLÍCI

Představitelé: Igor Ondříček (Prófa), Dušan Vitázek (Rejpal), Ján Jackuliak (Kejchal), Lukáš Vlček (Dřímal), Jakub Przebinda (Stydlín), Michal Matěj (Štístko), Vojtěch Blahuta (Šmudla)

Poznávací znamení: jsou poněkud větší, ale naprosto sehraní

Sněhurka s trpaslíky (fotografie přesně neodpovídá viděným alternacím)

Sněhurka s trpaslíky (fotografie přesně neodpovídá viděným alternacím)

Účinkující v trpasličích rolích se zřejmě rozhodli, že nebudou nikoho zastiňovat a raději vytvoří vynikající tým, ač by si mohl vůdčí úlohu nárokovat například Prófa Igora Ondříčka, Šmudla Vojtěcha Blahuty, podobné ambice by mohl mít i Dušan Vitázek jako Rejpal. Táhnutí za jeden provaz se ale na výbornou. Mužíci (pardon, vlastně muži) nejen půvabně hláškují,  ale díky invenční choreografii Hany Kratochvilové – Josefiové se mohou i náležitě vyřádit!   Pro správné zhodnocení jejich výkonu se hodí upravit si jednu citaci ze hry: “chlapi, bravo!!!”

Ani ostatní postavy nejsou k zahození, například Petr Štěpán coby Myslivec a na úplném začátku také Tatínek využívá své chvilky naplno, i když je zrovna jeho role nejvážnější z celého díla a navíc mu jeho smutné blues o relativnosti roků/kroků mu nesmírně sluší. Robert Jícha je zase naprosto dokonalým princem, jak naivním, tak odvážným, i se smyslem pro spravedlnost. Je vidět, že každého jednotlivce v tomto kuse pobyt na jevišti baví a plnou měrou se to přenáší do hlediště. Ostatně, scénář pohádky díky různým hláškám navíc (a nejvíc jich má asi opět Macecha s trpaslíky) „nakynul“ a z na tiskové konferenci avizované hodiny čtyřicet se nám stala standardní délka muzikálů – dvě hodiny dvacet.

Hudba Karla Cóna (autor hudby například k roztomilé pohádce „Princezna se zlatým lukem“) lze jednoduše charakterizovat jako multižánrovou, od půvabné ukolébavky, přes blues a sambu, od skladby inspirované muzikálem “Na skle malované” až k rocku a to vše až neskutečně přirozeným a automaticky přijímaným způsobem.

Je třeba se v souvislosti s hudební stránkou zmínit ještě jednu věc. Ač se to nezdá, do Česka zřejmě nastupuje nový trend v oblasti žánru. Můžeme ho nazvat třeba muzikálem „citačním“. Vysvětlení: V díle je skryta další úroveň humoru, spočívající v tom, že se v partituře občas objeví několik taktů, divákovi důvěrně známých často z nějakého jiného díla. Začalo to na podzim dílem a „Adéla ještě nevečeřela”. Ta má ale tu nevýhodu, že ne všechny citace ocení běžný divák, ale odborník si „pošmákne“, „Švejk“ se v podstatě spolehl na citace lidových písní a státních hymen. Jak s citacemi pracuje „Sněhurka“? Možná úplně nejlépe ze všech uvedených příkladů. Divákovi totiž naservíruje rovnou ta nejslavnější díla jako „Jesus Christ Superstar“ (ovšem nepočítejte se slavnými fanfárami) a „Fantom Opery“ (tady se na nejslavnější motiv spolehněte), ovšem dělá to tak, že jsou tam vloženy jakoby „mimoděk“ a zkrátka najednou zazní. Myslelo se i na milovníky operety: prakticky v plném rozsahu zazní kankán z „Orfea z podsvětí“ a je chytlavě otextován! Tvůrci panu Offenbachovi poděkovali i v programu, přeci jen, chytlavější melodii ve světě partitur asi naleznete jen těžko.

Logicky má „Sněhurka“ i pár nedostatků, ale jelikož je všechny dokáže díky nasazení souboru  téměř dokonale skrýt, skoro si jich ani nevšimnete. Vždyť co je na tom, že rýmy písní jsou trochu jednodušší (aspoň dětem budou připadat srozumitelné a velmi snadno zapamatovatelné, je možné, že napodruhé si zapamatujete melodie skoro celého díla),  a scény Sněhurky v chaloupce a Macechou se jejími zákeřnými dary se opakují v prakticky nezměněné podobě třikrát za sebou, ale nijak zvlášť to díky osobním vkladům herců nevadí, navíc asi největší hit díla – píseň „Kačaba“ si po tolikerém opakování jistě rádi odnesete v hlavách domů .

Vy ostatní mi snad odpustíte, že  tento článek není vlastně ani trochu kritikou, ba naopak jednou velkou pochvalou, ač ta vlastně od na první poslech negativně znějící kolegyně není zatím oficiálním literárním žánrem. Nevadí, „Sněhurka“ si pochválit zaslouží a to plnou měrou. Atmosféra na premiéře (i na veřejné generálce) totiž byla naprosto bezprostřední, zkrátka vskutku pohádková, což značí, že představení mělo ten správný účinek. A o to přece jde především. Doufejme, že „Sněhurku“ si s dětmi užili i novináři a náležitě jí ocení, je totiž v rámci typu show „pro celou rodinu“ značně průlomová.

Ondřej Doubrava

Premiérová děkovačka 1

Premiérová děkovačka 1

Premiérová děkovačka 2

Premiérová děkovačka 2

Pavel Košatka: Originální rodinná podívaná s trochu popleteným názvem…

(psáno z reprízy 28. 12. 2008)

… Proč popleteným názvem? Dle mého názoru by se tato muzikálová pohádková komedie měla jmenovat “Macecha a sedm trpaslíků“. Jak již poznamenal Ondra ve svém zhodnocení “Sněhy” (takto se přezdívá Sněhurce nejen přímo na jevišti, ale i mezi fanoušky MDB), autoři z hlavní postavy Sněhurky udělali postavu téměř vedlejší. Na jednu stranu je škoda, že se plně nevyužil potenciál Radky Coufalové, ale na stranu druhou by se musel ukrást prostor dokonalému Janu Apolenářovi v roli macechy, a to by zase byla veliká škoda.

Na první pohled je nápad na mužského představitele kruté královny poněkud šílený, ale na jevišti při plném využití hereckých a pěveckých kvalit Jana Apolenáře, není pochyb, že to nebyl špatný tah. Naopak to plně přispívá ke komediálnosti celého díla, i kruté macešiny výkřiky vyznívají spíše komediálně, zvláště když jsou doplněné ladnými tanečními kreacem. “Macešák” si po právu pro sebe uzmul velkou část představení a sklidil za to největší závěrečný potlesk a i přes zápornost postavy si získal většinu dětských diváků.

Právě pro děti je tento muzikál určený – přispívá tomu líbivá rozmanitá hudba (která je plná odkazů a bystrý posluchač v ní najde úryvky například z Jesus Christ Superstar nebo Fantoma Opery, uslyšíme ale také kankán), roztomilá scénografie, pohádkové kostýmy a především všech sedm trpaslíků. Ti jsou hraví, vtipní, rozverní… zkrátka zcela ideální stvoření pro děti. A když všech sedm trpaslíků doslova “vlítne ” do hlediště a dětičky si mohou podat ručičku se svými hrdiny, je to pro ně rozhodně veliký zážitek. Bavit se budou samozřejmě také dospělí a příznivci hudebního divadla.

Jak jsem psal již výše, hudba je plná odkazů a je v ní skloubeno mnoho stylů. Dokonce i příznivci lehčího rocku budou potěšeni přidáním elektrických kytar do vypjatých scén při trojím umírání Sněhurky. U toho se pozastavím, protože pro mě to byl jediný negativní postřeh (ovšem ne tak zcela zásadní). Třikrát po sobě se vlastně opakuje stále stejné schéma, se stejnými písněmi, občas jen lehce pozměněnými úryvky textů. Dětem to jistě vadit nebude, dospělí by si napotřetí již mohli zívnout.

Potěšen jsem byl také pěveckými výkony, Jana Apolenáře jsem již zmiňoval, dále bych vyzdvihl dvojhlas kouzelného zrcadla – Martu Prokopovou a Petra Šmiřáka. Tradičně skvělý výkon podal i Robert Jícha (princ) a zahanbit se rozhodně nenechal ani Rastislav Gajdoš (myslivec). Trpaslíci neměli pro sólové výstupy žádný prostor, drtivou většinu partů tedy zpívali dohromady. A dobře! Z jejich party lze vyzdvihnout herecký výkon Šmudly Alana Novotného.

Celkový dojem? Skvělý! Ač nemám příliš rád rodinné muzikály, bavil jsem se, stejně jako celý zaplněný sál Hudební scény Městského divadla Brno. Sněhurka se nemá opravdu za co stydět a vytýkat se dají pouze drobnosti. Pokud bydlíte blízko Brna a máte děti, rozhodně neváhejte a jděte na nejbližší představení. A pokud máte rádi kvalitní a originální hudební divadlo, rozhodně byste si Sněhurku neměli nechat ujít, odcházet zklamaní rozhodně nebudete!

Fotografie převzaty z oficiálního webu Tina Kratochvila s jeho svolením.


Recenze a reportáže
Legendární vrah řádí v divadle Hybernia. Je Přízrak Londýna tím správným krimimuzikálem?
Brno
RENT se vrací na česká jeviště
Recenze a reportáže
Thrill Me – Spalující vášeň – Noir příběh pro klavír a dva muže (recenze)
  • veny

    Díky za pochvalnou recenzi.
    K té Maceše – opravdu vyvolává smích, ale i strach. Líbilo se mě, jak při jedné scéně, kdy Macecha byla na jevišti, bylo krásně slyšet z hlediště dítko, které řeklo: “Já se bojím”.
    Já bych ty jednoduché texty, jako nedostatek neviděla – jak si se, Ondro, zmínil, děti to ocení – ani ty opakované tři roviny – ono to mělo svůj význam.


  • Tom – skreho

    Omlouvám se, ale asi jsem to přehlédl. Kde mohu toto představení shlédnout?
    Díky moc za tvou/vaší tvorbu i za odpověď


  • Sasie

    Tom-skreho: Městské divadlo Brno.

    Jinak na Sněhurku se chystám příští týden a jsem na ni opravdu zvědavá.


  • Jiří Kůdela

    To já též


  • Ondřej Doubrava

    Tom-skreho: díky, upravil jsem, fakt mi to vypadlo :-)

    veny: Jednoduché texty jsem alespoň ve vyznění dal spíše jako plus… ale třikrát se opakující sescéna šla asi opravdu vyřešit jinak (napotřetí už třeba vtipnou zkratkou), ale také mi to v zásadě nevadil, zvláště když vím, že se tam dají doplňovat nové a nové věci, takže ono to tak úplně stejné časem nebude :-D


  • Terča

    Je to zajímavý článek.Na Sněhurce jsem dnes byla a bylo to krásný


  • Sasie

    Jj já byla na Sěnhurce taky dneska(večer) a bylo to skvělý. Hlavně Apík jako Macecha byl užasnej:-))) A navíc dostal nakonec při děkovačce velice originálně dárek:-))) Vždyť kolik asi herců(a myslím, že i hereček) za svou kariéru zažije, že dostanou při děkovačce jako dárek červenou podprsenku?


  • veny

    Tak to je mazec s tím dárkem:)) Zajímal by mě Apíkův výraz:)))


  • Pavel Košatka

    Tak, také jsem včera odpoledne v doprovodu Ondry Sněhurku viděl, mé dojmy můžete naleznout pod původní Ondrovou recenzí. Jednoslovně – SKVĚLÉ!


  • veny

    tak to jsem ráda, že se ti Sněhurka líbila.


  • Jiří Kůdela

    Já jsem měl také možnost včera odpoledne shlédnout Sněhurku (byl jsem tam s Ondrou a Pavlem:). Už od chvíle, kdy jsem vstoupil do hlediště, jsem veděl, že se budu královsky bavit.
    Mé očekávání se naplnilo. Hned první scéna, při které tatínek uspává dcerku a nakonec vlastně holčička uspí tatínka, mě dostala. Tohle byl však opravdu jen začátek. Pak už tu byli dvořané, myslivec a Sněhurka (Radka Coufalová). Sice měla méně prostoru, než by člověk předpokládal, ale přesto ho dokázala maximálně využít. Radčina Sněurka byla krásná, naivní, roztomilá, pracovitá a někdy až moc důvěřivá. Krásně zpívala, tančila a dělala trpaslíkům svačiny do práce (dolů do dolu).
    Všichni trpaslíci byli také skvělí. Dobře se doplňovali, byli sladění. Občas mi bylo líto chudáka Šmudly, kterému se každé ráno posmívali kvůli jeho uším a kterého ,,nutili,, každý den vstávat, když oni ještě leželi v posteli. (Naštěstí se ho zastávala hodná Sněhurka). Jsou hodně blázniví a směšní, zvlášť když poskakují po jevišti jak střelení a mají na sobě, malé botičky, krátké kalhoty, barevné čepičky… (k tomu jsou to velcí ,,hoši,, s chlupatýma nohama…)
    A samozřejmě nechyběla ani Sněhurčina macecha, zlá královna. Výkon, jež v této roli podával Jan Apolenář, byl famózní. Hrál, zpíval a tančil (zajímavé taneční ,,čislo,, si vystřihl v závěru představení) s velkým nasazením, energie z něj sršela na všechny strany. Někdy byl děsivý, jindy zase k s míchu. Vždy jsem se těšil na jeho další výstup a pokaždé mě něčím novým překvapil. Na jednu stranu je pravda, že třikrát opakující se scéna s ,,bábou a předmětem,, se mi už potom zdála trochu nudná. Když jsem však nad tím později přemýšlel, došlo mi, že to plně vynahrazuje hudba, zrovna v těchto místech zpívala Sněhurka s macechou úžasnou písničku.
    Hudba byla úžasná vlastně celou dobu. Je opravdu multižánrová, od klasiky přes jazz, swing, latinsko-americké rytmy až k rocku (někdy hodně emotivní, až děsivá. Třeba když Sněhurka bloudí lesem, nebo je v moci královny…). Sem tam člověk uslyší i nějaký ten převzatý známý hudební motiv, což nikterak ne ubírá na kvalitě (Já tam zaslechl Jesuse, Fantoma, Chicago, Čarodějky a inspiraci ve stylu skupiny Kabát) . Myslí si, že každý člověk si vybere, co se mu líbí.
    Také nesmím zapomenout na myslivce a prince (další jména už psát nebudu,Pavel K. je psal do svého příspěvku)
    Opět strhující výkony, hodně jsem ,,prožíval,, osud myslivce, kterého královna stihla zlou kletbou. Když se belhal jak mátoha lesem…:(
    No a princ…odvážný, zamilovaný do Sněhurky, s krásným hlasem…
    I zrcadlo bylo pozoruhodné. Jednak tím, jak bylo technicky vyřešeno a také to, jak skvěle zpívalo (,,Krásná, jsi krásná…Nádherná…Krásná…,,)
    Bavil jsem se já a jak jsem viděl a slyšel, tak i ostatní diváci. Děti i dopělí. Neustále se v sále někdo smál. Sněhurka je prostě řečeno správné rodinné představení, které ma za cíl pobavit nejen děti, ale i jejich doprovod. Představení s krásnou hudbou, pohádkovou scénou, barevnými kostýmy a hlavně úžasnými herci, mezi kterými vyčnívá postava Královny…
    Byla to také moje historicky první návštěva MDB. A jak to tak vypadá, jistojistě nebyla poslední.

    P.s. A neber si ku-klu! Včeličky se jí bo-jí!


  • Jiří Kůdela

    Jejda, nevšiml jsem si, že je to tak dlouhé…To mě mrzí.


  • Fan

    Na to, jak jsem byla na recenzi zvědavá, tak jsem se k jejímu přečtení dostala až teď, kaju se velice. “Teda kluci!” já se bavila i u vašeho zhodnocení. Macecha je výborná a vděčná role, navíc i v druhé alternaci Milana Němce stojí za to. O maceše v podání Apíka však nelze polemizovat – geniální. Máte pravdu v tom, že trpaslíky nejde hodnotit jednotlivě, ale jen jako celek, možná že trochu vybočuje Šmudla, který je rozhodně nejlepší v podání Alana Novotného.
    Sněhy jsem viděla už několikrát a má u mě vzestupnou tendenci v zábavnosti, právě nejvíc se mi líbila poslední dvě představení, která jsem viděla. To jsem odcházela s křečemi od smíchu. Navíc se mi už dokonale v hlavě odehrávají (obehrávají) všechny písničky. Doufám, že CD na sebe nenechá dlouho čekat, určitě bych s jeho koupí neotálela. Ještě k hudbě bych dodala – já si nemůžu pomoct, já tam slyším ještě aspoň jednu písničku Beatles. Nevím, jeslti je to tím, že bych je už snad měla slyšet ve všem, ale vždycky mě hrkne, když to tam zazní.

    A kdo váhá, ať přijede, je to fakt sranda. Hlavně člověk na to musí jít, že se chce pobavit. Stalo se mi, že vedle mě sedící dámy při jednom představení zcela nepochopily, o co v tom představení jde.


  • Jiří Kůdela

    Fan” Tak si jim to měla objasnit:)


  • Ondřej Doubrava

    Jirka: To je jen dobře, že je to dlouhé, příště zase na něco vyrazíme, bylo to moc fajn. :)

    Fan a ostatní: No, vidím, že věková kategorie 15 – 30 má nové kultovní představení, ale chtělo by to, aby sem napsaly nějaké děti, jak se to líbí jim. :-D A doufám, že CDčko bude, i když už to znám nazpaměť… A jinak, bohužel, i takoví nechápaví diváci jsou, ty nemám rád. A teď si jdu vyhrabat krtečka nebo tak… ;-)


  • veny

    Jiří Kůdela: naprosto se vším souhlasím. Ikdyž až půjdu znovu, tak musím vnímat ještě víc hudbu, protože tolik motivů jsem tam teda nepochitila:))
    Jinak ještě k té třikrát se opakující scéně. Souhlasím s tím, že ta píseň, co zpívá vždy Macecha a Sněhurka je vážně krásná. Ale co já jsem si říkala, že když bylo potřetí to rozpočítání, tak snad zase nebudou znovu rozpočítávat, ale naštěstí to zkrátili, aby to bylo přeci jenom jiný:))
    No už se nemůžu dočkat, až půjdu znovu na Sněhurku. Doufám, že v lednu mě to vyjde.


  • Sasie

    Já myslím, že tě jeho děélka mrzet vůbec nemusí. Mě osobně se tvůj příspěvek moc líbí:-)
    Jinak “Neber si kuklu, včeličky se jí bojí” nemělo chybu. Anebo i to jeho Ale,ale… – tady jsem přemýšlela zda to třeba nějak počítá anebo už ten počet těch ale má dokonale vžitý.
    Jo ale taky kdo se mi moc líbil byl dirigent – Karel Albrecht. Já jsem vyjimečně seděla v podstatě uplně na kraji(i když dost vepředu, takže bylo skvěle vidět) a měla jsem na něj dobrej výhled a on to tak kouzelně prožíval:-)


  • Jiří Kůdela

    Ondra D.: Názor nějakého dítěte by mě taky zajímal. Jak včera po královnině ,,Ano, ano, ano,…ANO,, se rozesmálo to jedno dítko:) Máš pravdu, bylo to fajn, jestli ne dřív, tak určitě na Bídnících…už se těším na další setkání.
    Jinak na nádraží jsem trefil úplně v pohodě, měl si pravdu, je to od divadla pořád rovně. A udělalo mi též radost, že jsem v té kavárně viděl Ty-víš-koho
    Taky si moc přeju, aby co nejdřív vyšlo CD, tak snad se dočkáme. A když ne, tak budu divadlo kamenovat žádostma! A je to!


  • veny

    Já bych se ke kamenování přidala:)))))))


  • Jiří Kůdela

    veny: U některých věcí to třeba vůbec nebyl záměr autora, ale mě to prostě připomnělo NĚCO…protože tam byla stejná harmonie, stejný tempo, stejný rytmus jako v Něčem…A ten kabát jen proto, že když trpaslíci přišli (myslím, že to bylo poprvé), tak tam začali zpívat, bylo to trochu rockový, někdo z trpaslíků tam ,,jakořezal do kytary,,…a pak tam bylo: ?,Dolů do dolů…

    Sasie: Tak to jsem rád, že se ti líbí. Jen mě to mírně zarazilo, neprohlížel jsem to a pak když jsem viděl tu dýlku…říkal jsem si, kde se toho tolik vzalo….:)


  • Jiří Kůdela

    veny: Tak fajn. Beru tě do party Kameňáků:)


  • veny

    Jiří Kůdela: jo, takhle. No mě právě to moc věcí nepřipomínalo. Jedině kankán jsem poznala:)) Jo na Kabáty tam narážka byla, ale na generálce řikali přímo Dole v dole:)


  • Sasie

    Ondřej: No co jsem slyšela názory od ruzných mamčiných kolegyn, které na to byli s dětmi ruzného věku (od tak tří let výš), tak se to všem dětem moc moc líbilo.
    A jinak já bych tu věkovou hranici klidně ještě daleko rozšířila. Protože asi i tím, že jsem byla na večerním představení(i když šest ještě není zas tak pozdě) tak tam bylo právě i hodně dospělých a taky starších lidí, i když děti rozhodně nechyběli ale myslím, že jich tam asi nebylo tolik jako třeba na těch odpoledních představeních, no a myslím, že poměrně celá děkovačka ve stoje mluví celkem za vše. A třeba nějaká paní vedle mě (netroufám si tipovat kolik ji mohlo být ale tu 30 už zcela jistě překonala) se tam párkrát málem zklátila smíchy ze sedadla.


  • Jiří Kůdela

    veny: Ale takový Fantom v druhé půlce byl určitě záměr:) A asi máš pravdu…včera tam asi taky bylo ,,Dole v dole,,…jo, asi jo


  • veny

    Jo od mamky z práce taky bylyi s dětmi a byli všichni nadšeni – jak starší generace tak děti. Takže je to úspěšné u obou generací (jak u dětí, tak i u dospělých). Prostě každý si tam najde to svoje.


  • Ondřej Doubrava

    Sasie: Ta věková hranice je dána náhodně, samozřejmě pokud se to stane kultem i u starších, já budu jen rád. A vím, že se to dětem moc líbí, i dkdyž zážitek se asi stupňuje se zvyšujícím se věkem :-)


  • Sasie

    Já myslím, že i ten Jesus byl záměr(už i proto, že to byli tak trošku podobné sceny, v Jesusovi to hrálo při smrti Ježíše, tady při “smrti” Sněhurky) . Jinak se přiznám, že krom toho Fantoma a Jesuse jsem tam nic jinýho nezaslechla. Maximálně občas mi to sice něco připomnělo ale nějak to nedokázala pořádně zařadit (takže se mi to možná i jen tak zdálo). Jo akorát jednou mě to silně připomnělo hudbu k filmu The Other Boleyn Girl(u nás uváděn jako Králova přízeň), ale to bylo si myslím hlavně proto, že to byla nějaká ta pasáž, kde byl njak hlavně klavír a ony ty klavírovky občas bývaj podle mě celkem podobný(což nic nemění na tom jak moc je mám ráda), takže to byla spíš jen náhoda.


  • Jiří Kůdela

    Sasie: Jo, Ježíš tam byl asi taky záměr. Jedna mezihra (byla tam myslím 2x) mi připomínala začátek Já přání mám z Čarodějěk a pak část jedné písničky zase kousek z Tanga (Pop, six, squish…) z Chicaga. Ale jak říkám, to že to tam slyšim je spíš ,,moje vina,,


  • Jiří Kůdela

    Tak to jsem rád, že i dětem se Sněhurka líbila:)
    Ondra: Se zvyšujícím věkem je zážitek větší, i když, děti tam možná objevují něco, co jsme my ještě nezaregistrovali nebo možná ani nikdy nepoznáme…


  • HUGO

    Tak i mých pár postřehů ze sobotní Sněhurky:
    – vskutku povedené oddychové a moc příjemné představení
    – jak už tu několikrát zaznělo, Apík je naprosto bezkonkurenční!!!! Bych se na to předtavení dokázal dívat, i kdyby hrál pouze on ;)
    – 3x opakující se scéna mě moc nenadchla (pro mě až moc zdlouhavé)
    – U Robina Jíchy jsem měl pocit, že slyším Carmen
    – a na závěr pár dětských postřehů: malá holčička co seděla vedle mě, se každých cca 15 minut ptala na něco rodičů, protože moc nechápala děj. Ovšem nejvíce mě dostal jeden chlapeček při cestě z divadla svým prohlášením: “divadlo nestálo za nic, maj to tady drahý a ještě mě to stálo 3 hodiny z mýho času o prázdninách”

    Na závěr bych chtěl ale Sněhy všem moc moc doporučit, já sám se chystám znovu


  • HUGO

    pardon, z nedělní (odpo) Sněhurky :-)


  • Jiří Kůdela

    Už jsem si říkal, že bys tam byl i v neděli:)


  • Jiří Kůdela

    A já to mám taky blbě. Myslel jsem v sobotu…
    Ach jo….:/


  • Ondřej Doubrava

    Pro ty, kteří ještě neviděli “Macecha” Milana Němce, tak je ho kousek v posledním moravském vydání Divadla žije ze 27. 12. v archivu ČT, i z těch pár sekund je jasné, že je to úplně jiné pojetí než od Apíka, taktéž lákavé, takže snad příště doplním, rád bych zajel ještě v lednu, pak má totiž “Sněhy” pauzičku…


  • Jiří Kůdela

    Jejda…to je škoda. Sněhy mi bude chybět…


  • veny

    jo, na Divadlo žije jsem koukla a jsem ráda, že tam chvilku byl i Milan – je pravda, že to hraje jinak ale taky výborně. V lednu plánuji taky Sněhurku, tak doufám, že vyjde.


  • Fan

    Nojo, Milan, to je jiná macecha, ale taky dost kvalitní. Hlášky : Neber si kuklu, včeličky se jí bojí! se tam sice nedočkáte (Apíkova specialita), ale při hereckých kreacích budete velmi mile překvapeni. Já když ho v tom viděla, tak jsem se nemohla rozhodnout, která macecha je lepší, nakonec jsem to rozsoudila – každá je jiná – a bylo to.

    Ohledně věku: Byla jsem na tom i se známou, které je nad 40 a ta z toho byla nadšená. Na premiéře zase blízko mě seděl klučina (teda on moc neseděl, protože pořád buď si hrál na Macechu u zrcadla, když se dozví, že nejkrásnější je Sněhurka – ten křečovitý tanec byl i v jeho podání kouzelný, a taky hodně tancoval), který byl úplně představením uchvácen. HUGOvy postřehy mě ale taky pobavily.

    Nojo, po Sněhy bude smutno, kdyby aspoň bylo to CD, na zahnání smutku by to aspoň na nějakou chvíli pomohlo, když už se nenajde nikdo, kdo by mi aspoň pro radost vykopal krtečka :D :D :D

    Jinak hláška Dole v dole je tam, co si pamatuju. Asi to bude narážka na Kabáty, ostatní tam nepoznávám, ale zase je to tím, že Kabáty jsem poslouchala jen jeden čas a ten už dávno minul.


  • Ondřej Doubrava

    Přidávám svůj elaborát na téma: “Macech – Milan Němec” + pár vypečených hlášek ze včerejška:

    Milan Němec je zcela jinou macechou, než Jan Apolenář, obě dvě jsou v jistém smyslu geniální, Milan Němec určité minisituace více rozehrává (třeba tu s hady v nůši a truhlici: “Ty jsi kráááássssssssneeeeej, a ty bys chtěl jít na prochássssssssku”), má i nějaké svoje hlášky (i když “včeličky” chyběly, to je fakt, to místo je bez nich takové hluché), ale zase to vynahrazuje třeba u zrcadla, kdy se diví, že myslivec Sněhurku nezabil, hláškou: “A co tam teda dělali????” (Ta Sněhurka přestává být pro děti čím dál víc :-D ), to, že okomentuje celý svůj “pekelný” taneček, o tom ani nemluvím (zde je jako zlatý hřeb věta: “Já nechci takhle tanyny” (málem mě hledali pod sedadlem, jelikož tohle skvěle vyvážilo Apíkova “jelena”). Pěvecky Milan překvapil a pasáže, co od Apíka miluju, se mi moc líbily i od Milana.

    Aneb jednoduché resumé: Obě Macechy jsou senzační, geniální, dokonalé, můžete se těšit na každé představení, zklamáni nebudete. Pokud se bude točit CD, tak tam by měl jasně dostat prostor Jan Apolenář (už kvůli využití celého hlasového rozsahu). Pokud by se točilo DVD, tak jediná možnost je, dát ve scénách s Macechou na výběr, jinak to nevidím.

    Princ Aleš Slanina: moc dobrý, Robert je ale trochu výraznější. (Proč se, když hraje Aleš, neříká Aleš Robert I.??? Bylo by to ještě vtipnější. Moc se mi začíná líbit Láryho Prófa, byl hravější a výraznější než minule o Vánocích.

    A hláška včerejšího odpoledního představení, má jí na svědomí Jirka Mach coby Rejpal (nevím, jestli budu citovat přesně, ale tak pointa bude zachována):

    Trpaslíci se vrací z práce a Rejpal (Jirka Mach) vyčítá Šmudlovi: “To ty jsi se celý den válel za trnkovým keřem, pod jezevčí skálou..”

    Šmudla (Alan Novotný): A víš jaký to je, pracovat v těch velkých, chlupatých nohách??

    Rejpal: Prosím tě, to nemáš chlupatý, to máš holý!!!

    (Doufám, že ten vtip najdete ;-) )


  • veny

    Tak dialog Jirky a Alana fak vtipnej. Líbí se mě, jak přicházejí na nové různé vtípky, které se však do děje hodí.


  • Sasie

    To mi připomnělo, že když jsem byla na Sněhurce, tak zas když už Sněhurku zachránil ten princ, tak ti trpaslící ji přesvěděčujou, že může v klidu jít a já nevim co tak některej z trpaslíků tam plácl něco jako “My si počkáme na Karkulku.” Nevim jestli to tam třeba neříkaj častěj, ale vzhledem k tomu, že někteří z ostatních trpaslíků se začali podezřele otáčet směrem od hlediště, tak bych řekla, že to asi nebylo pravidlem. Akorát jsem tehdy nepostřehla kterej to plácl, možná to Alan anebo i Ressler. I když ještě více se někteří herci rozjeli na silvestrovské Mam´zelle, hlavně druhá půlka byla opravdu zážitek a někteří herci(jako zejmena Apík s Radkou) byli odbouraní rozhodně víc než jednou.


  • Ondřej Doubrava

    Sasie: Díky za dojmy, “Sněhy” obsahuje občas i hlášky, které už se pak prostě nezopakují (má to relativně otevřený scénář, takže je každé představení zcela jiné), proto by bylo fajn, kdyby je sem čas od času někdo zapsal…


  • Ondřej Doubrava

    Zkrátka řekl bych, že “to máš holý” už příště nebude…


  • ALINKA

    Tak Já byla na snehy dnes:D a herecky vykon Alanka Novotneho byl opravdu uzasny, necekala jsem, ze je az tak uzasny herec, ale take me bylo lito jak ho urazely kvuli jeho usim:( a stou Karkulkou to rekl Alanek, ale docela velke zklamani pro me bylo, ze kejchala hral Jan Jackuliak a ne Jakub Ulicnik:( na Uliho sem se tesila, ale Jacek to zvladl suprove. Dusan Vitazek se mi take velice libil:D A Jan Apolenar to bylo neco uzasneho, uzasny herec a skvely smysl pro humor, malem sem lezela pod sedackou:D , ale drsne mluvil:D Svetlana Slovakova jako Snehurka byla take vynikajici, i kdyz tam nebyla moc videt! Na konec musim jeste jednou pochvalit herecky vykon Alanka a Apika byli uzasni, zitra valim znovu. PS: Videl nekdo kejchala jako Jakuba Ulicnika? Mejte se krasne…


  • JAK

    Tak prý je hotová nahrávka Sněhurky a křest by mohl být 26. prosince…!!!


  • Ondřej Doubrava

    Jak: Právě mi ta zpráva také dorazila, potvrzuji. Musí se ale ještě podařit včasné vylisování.


  • JAK

    OD: Také jsem to četl. Tak snad vylisují včas… :)


  • veny

    jéé, tak to je super.


  • simona

    tak CD je již v prodeji za 280,-Kč


  • JAK

    Radujme se, veselme se…!


  • Ondřej Doubrava

    A reportáž z křestu 26. 12. na 95% bude taky, protože jsme prostě kluci šikovný a i nemožnou věc naplánujeme… Nemám čas se vypovídávat, doháním Musicalové restíky, ale jinak mám velkou radost…


Novější komentáře »