Rocková opera „Antigona“ se vrátila se samopaly v rukách (+ video)

26. října 2010 byl svátek pro všechny příznivce rockových oper. V Metropolitním divadle Praha se odehrálo dvojpředstavení „Odipus Tyranus“ a „Antigona“. Ačkoliv jsme rádi navštívili obě rockoopery, nejvíce nás zajímala právě druhá jmenovaná „Antigona“, která si odbyla svou slavnostní obnovenou premiéru. Jak se nové uvedení povedlo můžete číst v recenzi Pavla Košatky, na závěr pak glosující komentář Ondřeje Doubravy. Přinášíme vám také exkluzivní video z premiéry. A o nádherné fotografie se postaral Petr Marek.

Recenze obnovené premiéry rockopery „Antigona“

Rocková opera „Antigona“ je již legendou, dalo by se říci, že i průkopníkem v oblasti hudebního divadla. Poprvé spojila prvky živého hard rocku, špičkové opery a ohňové akrobacie, a to celé přivedla na jeviště. Do divadelních sedadel tak autorský tým Milan Steigerwald a Pavla Forest přilákal diváky, kteří by běžně do divadla nešli, a už vůbec ne na nic, co by mohlo připomínat muzikál. Historie „Antigony“ je bohatá, od prvních koncertních uvedení, přes festivaly, až do stálého uvádění v Divadle V Dlouhé. Nyní se však „Antigona“ přesunula na novou rockoperní domovskou scénu, do Metropolitního divadla Praha (Divadlo Milenium).

Antigona se vrátila se samopaly v ruce

Režie v unikátním arénovém prostoru se ujal Roman Štolpa, který tamtéž režíroval i „Oidipa Tyrana“ stejných autorů. S prostorem již má své zkušenosti a ví, jak využívat kompletní škálu možností divadla. Hraje se na schodech mezi diváky, na mohutných dřevěných trámech, dokonce i v bývalé VIP loži. Problémem však není samotné využívání, ale jeho četnost. Je nutné brát v potaz, že když se hraje mezi diváky na schodech, tak třetina sálu nevidí vůbec a pro druhou třetinu je to dosti nepohodlné dívání. Jen ta poslední třetina diváků má výhled bezproblémový. V „Antigoně“ je však počet využívání schodů dosti vysoký, Kreon prakticky hraje jen mimo jeviště. Často slyšíme někoho zpívat a musíme se dlouze rozhlížet, kde že vlastně zpěvák stojí a teprve po několika minutách zjistíme, že sedí zastrčený na schodech mezi diváky. Všeho by se mělo využívat s mírou! Nehledě na fakt, že pádů herců na schodech bylo také celkem dost, takže ani pro ně to není jistě příliš pohodlné. Některé pasáže působily neuvěřitelně nedotaženě, účinkující nevěděli, co mají dělat.

Exkluzivní video z premiéry „Antigony“ – „Božská píseň“

Přinášíme vám exkluzivní sestřih z obnovené premiéry rockopery „Antigona“ na jednu z nejlepších písní „Božská píseň„. Zpívají Jan Toužimský a Bára Zemanová (z vydaného CD „Antigony“). V klipu účinkují Linda Faitová, Viktor Dyk, Daniela Langerová, Pavla Forest, Lukáš Písařík, Petr Opava, Miroslava Časarová, Ian Kodet, Lešek Semelka a další.

Kamera a střih exkluzivně pro Musical.cz Jan Bouša.

Druhým problémem je příliš velký odklon od divadelního pojetí. I kolega Ondřej Doubrava níže podotýká, že jsou rockopery v Metropolitním divadle spíše „scénickými koncerty“. Ono to tak skutečně je, zpěváci se k hraní uchylují jen výjimečně, snad jen kromě Pavly Forest, která zpívá s opravdu s velkými citem a emocemi. Také Viktor Dyk jde do role naplno, sice o velkém herectví nemůže být řeč, ale jeho Kreon je jistě nejlepší postavou z příběhu.

Štolpa přinesl několik svěžích nápadů, tím nejviditelnějším je prolnutí časů, strážci v „Antigoně“ jsou po zuby ozbrojení samopaly a puškami. Na první pohled to působilo trochu tristně, ale do kontextu díla se to hodí a mají svůj symbolický smysl. Přibylo také několik scén, díky většímu prostoru než v Divadle V Dlouhé se může na jevišti odehrávat daleko barvitější akce. Neodmyslitelně k „Antigoně“ patří také ohňová akrobacie, která je opět hojně zastoupena. Během představení se však objevilo několik kiksů, které skeptiky jistě utvrdí v tom, že oheň na divadelní prkna v takové míře nepatří. Je smutné, když při nejlepší závěrečné písni „Slzy nedojmou“ zaujme více než charismatický Dyk hořící jeviště a inspicient s hasičákem. Sice ohňové akrobacie vypadají efektně, ale na „Antigoně“ vypadaly dosti improvizovaně, tato nebezpečná složka by se jistě měla zkoušet o něco déle (ostatně i celé představení!).

Démonický Kreon Viktor Dyk

Stejně improvizovaně vypadalo i nasvícení, které nám přišlo více méně náhodné, bez jakéhokoliv řádu a smyslu. Dosti často stáli účinkující mimo světla (dvě bodovky bohužel samy vše neutáhnou), celek však nepůsobil až tak zle. Jistě by se ale nemělo na svícení zapomínat a trochu si s ním pohrát, vizuální výsledek je pak o mnoho větší. Často vytýkaný zvuk byl u „Antigony“ velice dobrý, textům bylo rozumět a vše více méně hrálo tak, jak mělo. Živá kapela odvedla skvělou práci.

Velkým problémem je když hlavní postava, po které je dílo pojmenované a která je prakticky neustále na jevišti, je obsazena zpěvačkou, která na part nestačí a trápí všechny kolem sebe. Řeč je Lindě Faitové, která v nižších polohách není vůbec slyšet, ve vyšších je zase neuvěřitelně ukřičená a falešná. Navíc se snaží o jakýsi herecký výraz, který nás dlouho bude strašit ve snech. Opravdu, snažili jsme se najít něco pozitivního, ale toto je trefa vedle. Pokud znáte ještě podání Žántí, tak je to veliké zklamání. Možná že paní Faitová je v nějaké své kapele mnohem lepší, ale hlavní velká role pro ni nikdy nebude! Stejně nedivadelní je Josef Šutara, který se naštěstí v „Antigoně“ příliš neobjevuje. Velice dobří pěvecky jsou v hlavních rolích Daniela Langerová i Lukáš Písařík. O operní složku se postarala půvabná zpěvačka Miroslava Časarová. Nejlépe hodnotíme již výše zmiňovaného Viktora Dyka a Pavlu Forest.

Linda Faitová a Daniela Langerová

Nová verze „Antigony“ je tedy jakýmsi vrcholem, který zatím pod produkcí „rockoper“ vznikl. Vynikající hudba Milana Steigerwalda (o mnoho lepší než u novějšího „Oidipa“), většinově dobré pěvecké výkony a odvaha spojená s nadšením všech zapojených osob tvoří unikátní celek. Ten trochu narušují hořící kulisy, vyloženě špatní umělci a přílišné využívání schodů k nepohodlí diváků. Také je vidět, že zkoušky byly jen symbolické a krátké, „Antigona“ by si zasloužila lepší péči. Přesto můžeme „Antigonu“ doporučit, zvláště pro fanoušky dobré rockové muziky, nepočítejte však s hlubokým divadelním zážitkem.

A poznámka na závěr, je sice hezké vědět, že Milan Steigerwald zná všechny své spolupracovníky jménem a má ke každému nějakou historku či komentář, který rád ventiluje, ale taková 30minutová představovací děkovačka je vždy nejhorší a nejnudnější částí večera. Proč kazit dobře naladěným divákům po finálovém čísle náladu něčím tak zbytečným a dlouhým? Toto se skutečně hodí jen na slavnostní premiéry, ne na běžná představení! (Psáno obecně o představeních rockových oper.)

Finále "Antigony" v čele s Viktorem Dykem

Rockoperní glosa Ondřeje Doubravy

Metropolitní divadlo, jehož prostory v pražské holešovické tržnici prochází během let prakticky neustálou (a nutno říci doposud nepříliš stabilní) resuscitací, se snad konečně nadechne z plných plic. Ač se to tak na první pohled nemusí zdát úplně patrné, rock-opery dua Milan Steigerwald – Pavla Forest našly pro toto útočiště v dramaturgii hudebního divadla u nás jednu malou skulinku. A tou jsou scénické koncerty. Nerad bych, aby autoři či realizační tým představení vzali mé řádky nějak špatně, přeci jen, na plakátech slibují plnokrevné divadelní nastudování pod režijním vedením Romana Štolpy. Jenže i scénické koncerty (ve světě celkem oblíbená a častá disciplína) potřebují režiséra a přiznejme si, celek k něčemu jinému, než k milé, díky kostýmům, pár dekoracím, a časté, byť občas nevyzpytatelné taneční pyro-show, trochu noblesnější koncertní podobě nesměřuje.

Bůh podsvětí Hádes Petr Opava

Ze všeho totiž v prvním plánu čiší z rockových adaptací Sofoklových dramat neformálnost a čirá radost z muzikanství, však se podívejte na autora hudby Milana Steigerwalda, s jakou energií řídí kapelu a jeho povely a občas i nějakou tu hlášku zřetelně uslyšíte až do hlediště.

Když jsem byl přítomen na prvotní koncertní verzi „Oidipa Tyrana„, bohužel nebylo rozumět ani jedinému slovu, jelikož představení dodržuje i tradice ozvučení rockového koncertu, je to zkrátka pořádný, občas až metalový nářez. Nyní již vše bylo znatelně lepší a srozumitelnost byla ucházející na úrovni 80% textu. Ale o příběh zde jde skutečně až ve druhé linii. (Tento fakt vám dojde, když pár dnů po akci vidíte v Městském divadle Brno premiéru původního Sofoklova „Oidipa krále“ v přebásnění Jana Skácela a v příběhu si rázem uděláte jasno.)

Ohňová akrobacie

Do hlavy se zároveň vkrádá i jedna zábavná myšlenka. V současnosti jsou tyto projekty možná jedinou možností, jak dostat do divadla skutečně pravověrného rockera. V jednotlivých písních jsou totiž zakódovány snad všechny odnože žánru, od hard-rocku, přes metal, baladu, až po jazz-rockové a ethno vsuvky, zkrátka vyznavači by měli být plně uspokojeni. Kapela jede na 200%. A když přijdou hlavní stars, kterými jsou dle mého soudu Viktor Dyk jako nedostižný záporák Kreon a spoluautorka Pavla Forest, i mráz vám po zádech přeběhne, hostujícího Kamila Střihavku coby stálici už ani nemusíme počítat, je příjemnou jistotou.

Dokument z natáčení videoklipu k písni „Chci pravdu“

Před několika dny se dotočil materiál pro videoklip k ústřednímu hitu „Oidipa Tyrana“ „Chci pravdu“ od Kamila Střihavky a Honzy Toužimského. Klip se právě zpracovává v postprodukci, ale již teď se můžete podívat na dokument z natáčení klipu. Hezkou zábavu.

Kamera a střih Jan Bouša.

Jedna věc je nicméně zřejmá, tento téměř arénový prostor by si zasloužil stálé zabydlení a mnohem častější a lépe propagované performance. (I když oficiální Facebookové stránky „Oidipa Tyrana“, „Antigony„, i listopadové premiéry „Bardo Thödol“ jsou aktivní přímo neuvěřitelně, což lze jen chválit.) Pak by se lépe předcházelo i častým technickým a logistickým problémům, které provázely zejména první Oidipovskou část večera. Ve zmiňovaném koncertním módu jsou pouze důvodem k pobavení (publikum si atmosféru soudě podle frenetických potlesků na obou dvou akcích zkazit nenechalo a při kiksech se bavilo značně), pokud bychom se chtě nechtě přepnuli do divadelního, už bychom zdaleka tak shovívaví být nemohli, zvláště pokud se přihlédne k faktu, že by „Oidipus Tyranus“ už měl být, vzhledem k době uvádění, představením zajetým.

Viktor Dyk, Ian Kodet a Linda Faitová

Přejme ale rockoperám jejich další úspěšný rozvoj, zejména v dosavadní správně zvolené rovině, plnohodnotná inscenace by se sice dala vytvořit, ale možná by projektu až tak neslušela, neboť by nemohla sázet jen na rockovou atmosféru, ale celé pojetí by muselo snést ještě větší a o dost srozumitelnější dramatizaci, která teď více méně chybí (a ne každý má Sofokla načteného), ale zato má každá z oper svou „hitovku jako blázen“, Oidipus zvolání „Chci pravdu“ u „Antigony“ vás zase „Slzy nedojmou“. Cílové skupině to zdá se stačí a lze jim dát za pravdu.

Když přijde dlooooouháá představovací děkovačka, opět na vás dýchne neformálnost spřízněné party a vědomí, že jde o projekt víceméně zdravě nadšenecký a se zdravými ambicemi. Bude to však stačit na oživení scény, která se v žertu mezi veřejností nazývá „zakletou“?

Miroslava Časarová s božskými drápy

Lukáš Písařík

Linda Faitová

Lukáš Písařík prosí svého otce Viktora Dyka

Daniela Langerová

Linda Faitová a Pavla Forest

Lešek Semelka

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!