Recenze a reportáže

Zamyšlení nad divadelním experimentem s názvem „Kudykam“


Psát o díle Michala Horáčka a Petra Hapky „Kudykam“ je nesmírně obtížné. Tento dlouho očekávaný titul s masivní reklamní kampaní vzbudil ihned po první veřejné generálce vlnu nadšených i zcela negativních komentářů. A při jejich pročítání jsem si říkal, že mají pravdu. I u těch nadšených i u těch negativních. V mé hlavě vyvstalo několik otázek, na které se pomocí svého zážitku z divadla a častého poslechu CD budu snažit odpovědět.

Pro koho je „Kudykam“ určený?

Po prvním poslechu singlu „Přišlo mi to vhod“ jsem byl přesvědčený, že toto dílo bude výhradně pro příznivce uměleckého dua Horáček-Hapka. Přitom si již několik dní pobrukuji jejich písně, nevydržím to a musím si CD opět pustit a pak jen sedím a „kochám se“. Nikdy jsem se s tvorbou Horáčka a Hapky blíže nesetkal, ale z pár letmých poslechů jsem si udělal vlastní obrázek, který ale „Kudykam“ přemaloval do naprosto jiné podoby.

Vojtěch Dyk se Šumichrásty

Vojtěch Dyk se Šumichrásty

Přesto necítím žádnou touhu se znovu na představení vypravit. Dobře, jen mě občas napadne, že musí být skvělé, vidět Karla Dobrého naživo. Ale celkově mě představení nedokázalo pohltit tak jako jednotlivé nenavazující písně na CD. Veršovaný opus dlouhý přes tři hodiny ve strohé scéně, střídmém nasvícení a s tichou hudbou v naprosto opačném opulentním prostředí Státní opery vyznívá spíš prázdně.

I přes strhující výkon Vojtěcha Dyka v hlavní roli Kudykama, pokušitele a vůdce v jedné osobě, nedrží inscenace pohromadě. Ani Mňaudámičky a Šumichrástové neoživí představení tak, jak zřejmě bylo v plánu, a diváci jen žasnou, kde se uprostřed příběhu o filozofickém hledání své „cesty“ a „místa na zemi“ vzali herci oblečeni do bizarních barevných kostýmů.

Fanoušci muzikálů budou zřejmě překvapeni nevýraznou (přesto geniální) hudební složkou Petra Hapky. Nechybí poutavé choreografie, které díky mnohačlenné company zaplní celé jeviště a jsou jednou z mála živějších složek představení.

Jaká je tedy odpověď na výše položenou otázku? Pravděpodobně stejná jako na otázku „Jaká je vlastně pointa celého příběhu?“. „To nikdo neví…“

Jakou formu vlastně „Kudykam“ má a hodí se do prostoru Státní opery?

Michal Horáček v rozhovorech a tiskových materiálech uvádí, že vymyslel novou odnož muzikálu, a to lyrikál. Tímto pojmenováním už v minulosti byla označena díla Michaela Kunzeho (který napsal například nedávno uvedený muzikál „Mozart!“), ovšem v trochu jiném smyslu. „Kudykam“ obsahuje přesně 2009 veršů, jejichž kvalitu hodnotí diváci odlišně. Na jednu stranu staví kýč a na tu druhou geniálnost. Kýčovité jsou bezesporu. Horáček míchá ve verších zdánlivě nesouvisející slova a je jen na posluchači, jak je přijme a zda zapojí svou fantazii natolik, aby pochopil, o čem ta píseň vlastně je. A nejsou ty verše právě proto geniální?

Cizí žena Lucie Bílá

Cizí žena Lucie Bílá

Pravdou ale je, že sledovat, vnímat a zpracovávat náročné verše po celou dobu trvání představení je pro běžného diváka nedosažitelným cílem. Divákům dochází dech právě ve chvíli, kdy by mělo představení gradovat. Pokud jsem ale definitivně pozorností neupadl do kómatu, tak se žádná gradace nekonala a příběh končí ve stejném tempu, ve kterém začal. Vzbudit nás jen mohla závěrečná píseň v podání Vojtěcha Dyka, kterou ale jako host zazpíval Karel Gott. Pokud na CD srovnáme obě verze, tak jasně vítězí procítěný projev Dyka. Pokud srovnáme studiovou a živou Gottovu verzi, jasně vítězí ta studiová. Díky tomuto faktu kleslo představení o několik příček níže, protože Gottův výkon neodpovídal nasazení ostatních herců a jeho hostování pak působilo jako laciný komerční trik, který tvůrčí tým sráží na úroveň komerčních muzikálů, od kterých se celou dobu Horáček snaží distancovat.

Dělají opravdu hlubší texty z muzikálu lyrikál? „Kudykam“ je stejný jako tato úvaha. Každá nastolená otázka v představení jen vyvolává další a další otázky, přitom žádná z nich nedojde k rozuzlení. Stejně tak je těžké tento hudební divadelní experiment zařadit.

Druhá část nadhozené otázky se probírá opravdu všude a padají tam ostré výrazy. Státní opera Praha je výjimečný prostor, „Kudykam“ je taktéž výjimečné dílo, ale hodí se vzájemně k sobě? Jak jsem nastínil výše, „Kudykam“ je spíš komornějším dílem, i když se Michaela Hořejší snažila vytvořit na scéně velkou podívanou, stále ji prostor Opery zastiňuje. Ani závěrečná monumentální antická hlava nepůsobí tak efektně, jak zřejmě bylo v plánu.

Mnozí považují „Kudykam“ za vrchol komerční Horáčkovy tvorby, který jen zabírá místo pro skutečné umění klasických oper a baletu. Ale kam jinam by se hodil? Zkuste si představit „Kudykam“ v Divadle Broadway nebo v Kalichu. Pokud už má být dílo natolik výstřední, potřebovalo také výstřední prostor, kterým Státní opera bezesporu je.

Stojí zážitek ze zhlédnutí „Kudykamu“ skutečně přes tisíc korun?

Jistě vám mohu říct, že na představení dlouho nezapomenete. Pokud vaše pocity budou kladné či spíše záporné, je už  individuální. Nasazení a výkony zhlédnutých umělců byly skutečně o třídu vyšší, než ty, které běžně vídám na muzikálových scénách. Autoři si vybrali prvotřídní interprety, i CD je toho důkazem.

Vojtěch Dyk s Markem Holým

Vojtěch Dyk s Markem Holým

Vstupenky na dobrá místa jsou opravdu drahé a přesahují jeden tisíc korun, což v dnešní době šetření a úspor není málo. Samozřejmě se dají sehnat vstupenky levnější, ale berme ten tisícikorunový průměr.

Pokud bych se měl až po zhlédnutí představení rozhodnout, zda přihodím do „kasičky“ své peníze, tak bych pravděpodobně řekl, že ne. To nejlepší z představení můžete slyšet na CD, nejlépe si to vychutnáte v klidu domova, kde můžete nad písněmi sedět tři hodiny a přemítat o textech. V divadle na vás chrlí jeden verš za druhým, výkon za výkonem, filozofování, sociální problémy… že z toho nakonec zase tolik zážitků mít nebudete.

Záměrně jsem se nepustil do klasické recenze díla, protože „Kudykam“ se racionálně a objektivně zhodnotit nedá. Ani nemůžu jasně říci, zda se mi LÍBIL či NELÍBIL. Nezbylo mi nic jiného než nad tím opět jen „filozofovat“. Můžu jen říci, že „Kudykam“ je výjimečné dílo, které stojí za zhlédnutí nebo alespoň nějaké seznámení. Nemávněte nad ním rukou jen kvůli tomuto textu či jiné recenzi, názorům jiných lidí. To si zase nezaslouží…

A jaký je váš názor? Dokázali byste vy stručně odpovědět na vytyčené otázky? Těším se na vaše reakce v komentářích.

Klasickou recenzi díla přinese během několika příštích dnů kolega Ondřej Doubrava. Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král a bez redakčního souhlasu není dovoleno je jakkoliv šířit.


Recenze a reportáže
Hip-hopový muzikál “Príbeh ulice” už potřetí dobývá Prahu (+ video)
Recenze a reportáže
Déšť už dští i v Divadle Na Fidlovačce
Recenze a reportáže
LEGENDA JMÉNEM HOLMES – má nakročeno k muzikálové události sezóny? (recenze)
  • Ondřej Doubrava

    Já Pavla opravím, bude to úvaha s prvky recenze a pokusím se ji dodat co nejdříve… Jinak Pavle, fakt dobrý :-)


  • Vedee

    Mě právě na Kudykamovi dostalo to, že nad ním divák musí přemýšlet (na druhou stranu chápu, že spousta lidí na tohle není zvyklá)- mně tenhle přístup nevadil, dokonce mi možná vyhovoval- je to prostě něco úplně jiného, než co tu bylo dosud… A myslím si, že tvůrci přesně věděli, proč první vydali knížku a CD a pak byla premiéra- dali tu možnost lidem se “připravit”…
    O tom, že herecky je Kudykam úplně jinde, než běžná muzikálová představení opravdu není pochyb, a také bych si přála vidět K.Dobrého naživo, protože jen z CD mi neskutečně zaujal svým projevem…
    Trošičku s čím jsem měla problém byla company a její taneční čísla- ne, že by se mi nelíbila choreografie, ale přišlo mi, že někde byli dost nesynchronizovaní (nemyslím momenty, kdy to pravděpodobně bylo záměrně, ale např. u písně “Hladiny” na začátku a takových míst tam bylo víc). A prostor Státní Opery mi vůbec nevadil- dával celému dílu takovou zvláštní atmosféru- prostě Kudykam je pro mě “kousek”, který se vymyká asi vším, ale který mě opravdu baví…


  • Lavera

    Představení jsem viděla v pondělí; divadlo bylo zaplněné tak asi ze 60 – 70%, před začátkem uvaděčky nabízely divákům na druhém balkoně možnost jít si sednout do přízemí, o přestávce pár lidí odešlo…
    Myslím, že jsem si Pavlovy postřehy přečetla dost pečlivě a řekla bych, že v podstatě vyjádřil i můj pohled na toto – v oblasti hudebního divadla – svým způsobem zvláštní dílo.
    Rozhodně jsem moc ráda, že jsem to viděla – ono vůbec není na škodu, musí-li v divadle člověk také trochu přemýšlet, ( ten druhý balkon byl i finančně únosný a z mého místa bylo vidět perfektně ), ale jednou mi to naprosto stačilo. V pondělním představení žádní hosté ( pro mě naštěstí ) nevystupovali; patřím mezi diváky, kteří přítomnost hvězd i “hvězd” velice rádi oželí.
    ( Ještě maličkost, která ale už nemá žádný vztah k jmenovanému dílu – měla jsem velkou radost, že zase po letech mohu jít do SOP “normálním” způsobem bez obcházení “půlky Prahy” ),


  • Veronika B.

    V prvé řadě chci poděkovat a smeknout klobouk před Pavlem :-)
    Z mého pohledu je jeho posouzení naprosto pravdivé a jen mě těší, že ten komentář je z hlavy podstatně mladšího člověka, než jsem já, protože jsem jistou “pochopitelnější” formu scénáře považovala za směr, jak oslovit mladé lidi. Věkově jsem blíž spíše panu Horáčkovi, ale protože jsem před časem musela řešit jisté životní otázky mnohem hlubším pohledem na různé filozofie, jde pro mě procházka Penziónem svět přece jen příliš po povrchu. Nerada bych, aby to vyznělo negativně nebo namyšleně, nicméně je to fakt a můj ryze osobní pocit. Navíc, jako správný odkojenec divadelní klasikou a člověk s velkou představivostí, louskám význam veršů celkem bez komplikací :-)
    Nechci vynášet definitivní soudy, protože jsem viděla Kudykam zatím jen “od stropu” a do přízemí se podívám až za 14 dní, ale připadá mi, že v komorním prostředí by obsah vyzněl mnohem lépe. Přece jen je to dílo hudebně křehké.
    CD jsem si zamilovala pro jeho hloubku, poetiku a neuvěřitelnou “vymazlenost”. Knihu jsem přečetla, oslovila mě – a pak jsem čekala, jak se obojí v divadle spojí do velkého finále, které mi vezme dech. Bohužel, nestalo se.
    Jako Kudykama jsem viděla C. Kassaie, což byl asi další kámen úrazu. Když vpadl do hry, okamžitě mne naprosto dostal, dokud ovšem nezačal zpívat. Cizí přízvuk jeho češtiny vyzníval, bohužel, tak výrazně, že to působilo až komicky. Co na CD může (třeba v případě L. Šoralové) vyznít i roztomile civilně, to mi připadá v prostoru Státní opery jako průšvih.
    Naopak, výborný mi připadal F. Segrado, který působil velice charismaticky a pravdivě.
    Ráda bych viděla Karla Dobrého, Vojtu Dyka a Ondřeje Rumla (jako Martina jsem viděla J. Maxiána), ale jinak musím konstatovat, že Kudykam napoprvé moje očekávání nenaplnil.


  • Andrea

    Byla jsem včera… a budu stručná. Chápu, že se nedá napsat normální recenze ;-). A chápu všechno, co psal Pavel i co píše Verča :-). Nicméně mně se moc líbilo a jsem moc ráda, že jdu brzo znovu… trochu si usadit dojmy. Pak se pokusím napsat svou úvahu, takže tady zatím víc psát nebudu :-). Jen musím říct, že Vojta Dyk je tam opravdu excelentní… ne že bych to nečekala, ale stejně mě zas dostal a překvapil :-).


  • Verčaaa

    Byla jsem na 1. veřejné generálce, takže je mi jasné, že pokud se vydám znovu tak za půl roku, bude to něco úplně jiného, nicméně – naprosto souhlasím s Verčou B. ohledně pana C. Kassaie. Výborný herec, ale jeho přízvuk mě také trochu tahal za uši, hlavně v “Hladinách”, které jsem měla naposouchané v podání Karla Dobrého.. Také mě víceméně zklamaly “Ptákoviny”, z CD to vypadalo na velice hravou a veselou písničku, ale živě mi to připadalo tak nějak rozpačité. Výpadky zvuku, zapomínání textů a občasné úlety v choreografii přičítám tomu, že přestavení se teprve rozjíždí.. Zážitek rozhodně byl, ale říct, že jsem se ty 3 hodiny místy nenudila rozhodně nemohu. Můj názor :-)


  • Ondřej Doubrava

    Mám malou omluvu.

    Teď večer jsem chtěl dopsat svou část Kudykama a zítra ji vystavit, bohužel jsem byl před malou chvílí vystaven zážitku okradení, takže teď mám naprosto jiné starosti. Ale dám aspoň jednu informaci do Rychlých zpráv a na Kudykama se vrhnu přes víkend.


  • Osk@r

    Ahoj Pavle, zdravím a smekám před tvým hodnocením tohotu “Lyrikálu”.
    Byl jsem na představení podruhé a proto jsem rád, že můžu trošku srovnat oba hlavní představitele (Dobrý, Kassai). Oba dva Kudykamové jsou jinak pojatí, Karla Dobrého jsem měl jako prvního a naprosto mě dostal.
    Csongor Kassai se mi libil vnáší do postavy Kudykama zvláštní nádech a tady si dovolím nesouhlasit s Verčou, že by jeho přízvuk nějak “tahal za uši.”
    Jako Martina jsem měl 2x Ondru Rumla, tak bohužel nemůžu s nikým srovnávat :-(
    Zklamanej jsem byl z postavy Štamgasta v podání Filipa Čapky. Ničím nezaujal a až podruhý, kdy jsem viděl Štamgasta (Jan Sklenář) jsem tuhle zvláštní postavu opravdu zareagoval.
    Mňaudámičky: nenadchly a ani nezklamaly. Prostě někdy ruší, někdy naopak oživují nudné pasáže.
    Šumichrásti: vesměs to samý jako Mňaudámičky.
    Jinak první půlka se mi líbíla podstatně víc, než druhá.
    Ikdyž rozumím záměru pana Horáčka ukázat pohled na Absurditu a Fetišismus, myslím že 14 růžových infatilních králíčků je moc. A čeho je moc, toho je v tomhle případě přespříliš :o(
    A dívat se na Gumáky (Havel, Klaus) tahle doba naštěstí pominula před cca 12 lety na Nově!
    Podle mě druhá půlka devalvuje představení tak, jak bylo fajn rozehráno v polovině první.
    Kudykam určitě stojí za vidění, ale myslím, že zas ne natolik, abych na něj chodíval pravidelně, jako na jiné muzikály.
    Toť můj názor :o)


  • Tomáš

    Jen otázka na Osk@ra – vůbec nemyšlená špatně, jen ze zajímavosti – na jaké muzikály chodíš pravidelně? díky


  • Osk@r

    to Tomáš: Excalibur, Obraz Doriana Graye, Johanka, Carmen


  • Eva

    Musím souhlasit s “(ne)recenzí” výše a s názorem Osk@ra; ani mě lyrikál nenadchnul tak, jak jsem od něj očekávala. Abych nebyla nespravedlivá, musím uznat, že z nových písní mě oslovila především píseň Hladiny a Cosa tante do veder (včetně jejich interpreta C. Kassaie), bohužel u většiny starších (a oblíbených) písní tandemu H a H mám trochu problém s tím, jak byly v Kudykamu podány: vysloveně trapně působilo popisné pojetí písně S cizí ženou (tady mužem) v cizím pokoji, kde Lucia Šoralová držíc pro ilustraci v ruce fíkus představuje zklamanou manželku, jejíž muž se v pozadí demonstrativně rozvaluje na gauči v trenkách a popíjí (zřejmě) pivo. Prostor pro představivost diváka minimální. Totéž se opakuje u písně Individualita, kterou zapěje dav stejně šedivě oblečených lidí provádějíc přitom stejné pohyby, a Pijeme na stojáka zase zazpívá ukázkově opilá skupina individuí motajících se téměř jako Sue Ellen ve 150. díle Dallasu. K veršovanému příběhu samotnému je třeba opět přiznat panu Horáčkovi k dobru, že několik momentů je opravdu krásných a moc se mu povedly, jedním dechem je ale třeba dodat, že hned vzápětí jsou tyto perly zapomenuty díky rádoby “lidovým” rýmům typu např. rozmluvy dvou opravářů v pensiónu Svět. Musím kostatovat, že jakožto milovník poezie a – s ohledem na předchozí textovou tvorbu pana Horáčka – jsem se na villonské verše vysloveně těšila a byla jsem v tomto směru hodně zklamaná: snad ta krátká doba psaní oněch 2009 veršů… Určitě to stojí za vidění, ale slovy Poeova Havrana (resp. V. Nezvala): Víckrát ne!


  • Ondřej Doubrava

    Tak moje část zamyšlení (recenze to není, i když hodnotící pasáže tam jsou) zde bude definitivně zítra (pokud se mi nestane něco s PC) už je to skoro dopsané, teď ještě musím oběhat pár věcí kolem mého čtvrtečního přepadení (navíc jsem se z něho musel vzpamatovat už je to dobré), tento a příští týden týden vám vše bohatě vynahradím, už jen několika soutěžemi, které jsem pro vás nachystal…. a nejsou jen o lístky ;-)


  • tricia

    Ondro, chtěla bych se zeptat, jestli tedy i ty přidáš svůj názor na Kudykam. Jak se tak dívám, tak jsi sliboval skoro před týdnem i svůj článek a ten pořád nikde :(


  • ellen

    zdravim:)
    musim souhlasit s nekterymi vyse uvedenymi recenzemi. hudebni stranka prijemna, profesionalita vetsiny zpevaku proste dokonala, ALE, pan Horacek me osobne velice zklamal. neznam jejich pisni moc, spis ty klasicke odrhovacky… ale ty verse… mno, mnohdy proste byly ponekud, odpuste asi prilis nadsazeny vyraz, lec bezduche. jednoduche. rikankovske.. prijde mi, jako by to melo byt pro lidi, kterym poradny kus verse nic nerika, coz v dnesni dobe, priznejme si, je 80procent obyvatel… a tem to pak prijde urcite odusevnele az za hrob… nemluvim o pointe, tu jsem snad vystopovala, ale forma slov… zase trosku nadsadim, ale nektere verse mi pripominaly jistou pohadku, divadelni hru pro deti, kterou jsem hrala jako mala v dramatickem krouzku… “laska, sazka, paska, plavovlaska”
    takze jsem lehce rozcarovana a rozpolcena.
    jinak taktez souhlasim, ze prvni pule fajn, druha pro me osobne temer k nepreziti.
    dekuji za moznost prispet:)
    omlouvam se za tak malo hacku a carek(nula), ale mam americkou klavesnici:-D


  • jitt

    pánové hapka a horáček mě zklamali nejen vykradením sama sebe ale i učitele národů a jeho labyrintu světa a ráje srdce.


  • haluma

    Na Kudykam jsem byl v sobotu, ale bohužel nepřišlo nadšení, ale obrovské zklamání. Csongor Kassai zpíval Kudykama skvěle, škoda jen, že neumí pořádně mluvit česky, což je u poezie velice důležité. Spoustu slov jsem mu vůbec nerozuměl. Děj (až je mi trapné mluvit o ději) byl úplně o ničem. Všude plno “moudrých” filozofických úvah, nesmyslných rýmů (které tam jsou jen aby se to teda rýmovalo – např. že “jedl odložená filé”…:-), šílených postav jako obrovských růžových plyšových zajíců a ujetých “slepic” Kudykama. Do toho nesmyslně narvané věty v cizích jazycíh (proč Tante cose da veder???) – to má působit chytře? A do tohodle guláše narvat staré a osvědčené hity dvojce H+H, které do celku sice moc nepasujou, ale aby byli diváci spokojení, když už to nemá skoro žádný děj. Písničky H+H mám strašně rád, znám většinu z nich a rád si je poslechnu, ale tohle byl podle mě velký trapas a faux pas. Do divadla chodím často, ale tohle představení bych nedoporučil opravdu nikomu. Bohužel. A naprostý souhlas s Jitt – nepovedená vykrádačka Komenského.