„Carmen 3D“ – recenze filmu

Dnes má oficiální kinopremiéru 3D filmový muzikál „Carmen„, který je záznamem představení stejnojmenného muzikálu Hudebního divadla Karlín s Lucií Bílou v hlavní roli. My jsme ho zhlédli již na středeční slavnostní premiéře v CineStaru na pražském Andělu a přinášíme vám první recenzi tohoto filmu.

„Carmen 3D“ je ambiciózním projektem producentské společnosti NoGup a Dany Volákové ve spolupráci s Hudebním divadlem Karlín a za přispění společnosti Ticket Art. V režii známého a kritikou kontroverzně přijímaného režiséra F. A. Brabce vznikl první záznam divadelního muzikálu ve 3D. Od čtvrtka 10.1.2013 můžete tento film zhlédnout v kinech distribuční společnosti Falcon, tedy v podstatě ve všech multikinech po celé České republice.

„Carmen 3D“ však není filmem, jak je uvedeno na plakátech i oficiálních materiálech, nýbrž skutečně záznamem představení Hudebního divadla Karlín. Natáčelo se intenzivně 2 dny v kuse bez diváků, tudíž celé divadlo bylo obsazeno filmařskou technikou. Výsledkem je nejkvalitnější záznam muzikálu v českém a nebojím se říci i zahraničním kontextu. Těšit se můžete na kvalitní záběry i z takových úhlů, jaké jste v divadle nemohli vidět, ale také na nájezdy z kamerového jeřábu a výborné detaily sólistů, tanečníků i artistů.

Častým neduhem záznamů bývá fakt, že nám režisér záznamu předkládá jiné záběry, než jaké bychom chtěli vidět. V divadle si můžete vybrat, zda raději sledovat zpěváka v popředí nebo choreografii v pozadí, ale v záznamu se musíte spokojit s předloženým materiálem. A zrovna v případě „Carmen“ jsme momentů nespokojenosti zažili opravdové minimum.

Lákadlem je jistě také 3D zpracování. Nečekejte, že se nad vašimi hlavami bude odehrávat nějaké velké drama. 3D je v případě „Carmen“ zpracováno více do hloubky, postavy působí plastickým dojmem a skutečně to vypadá, že se pohybují po jevišti. Pokud však nejste příznivci 3D technologie, vyhledejte raději 2D kopie, které jsou samozřejmě také uváděny v kinech.

Závěr první půle muzikálu

Obrazové zpracování je tedy na jedničku, těžko se dá představit, že by se jakékoliv představení dalo natočit ještě lépe. O to více místy zamrzí horší zvuk, především mix zpěvu a orchestru. Pokud se pozorně zaposloucháte, tak zjistíte, že zpěvy jsou někdy výraznější než orchestr a naopak. V duetech se pak stává, že jeden hlas je na úkor druhého výraznější nebo jsou slyšet lehoulinké ozvěny. Celkový dojem ze zvuku je spíše kladný, díky kvalitnímu ozvučení sálů se však dají rozpoznat i nejdrobnější nedostatky.

Již před premiérou tvůrci avizovali, že muzikál bude zkrácen na 120 minut. Nakonec se fanoušci původního díla nemusí nijak děsit, v podstatě se dočkáte celého muzikálu. Nejvýraznější škrtem je chybějící scéna tetičky Inéz a starosty Mendozy v druhé půli muzikálu („Ten klíč„), dále pak jde o spíše kosmetické krácení činoherních pasáží a meziher.

Pokud se podíváme na největší negativum filmu, tak je to samozřejmě samotný záznam. Divadlo a jeho atmosféra se totiž nikdy nedá 100% zaznamenat, a to ani s použitím té nejmodernější filmařské techniky. Pasáže, ve kterých jste v divadle plni emocí, vás při pohledu na plátno nechávají chladnými. Vše je samozřejmě profesionálně odzpíváno a zahráno, ale ten duch inscenace se nedá jen tak polapit do kamery a přenést do všech kin ČR. S tím se však u záznamu musí počítat…

Václav Noid Bárta

V titulní roli exceluje Lucie Bílá, která se do role Carmen 100% hodí, ať si její odpůrci říkají, co chtějí. Nemusí ji tolik hrát, Carmen je živelná, stejně jako Lucie a její hlasový rozsah a nasazení je obdivuhodné. Nemusíte mít Lucii Bílou rádi, ale kdyby všichni ze sebe na jevišti nechávali tolik jako ona, mohla by česká muzikálová scéna vypadat o mnoho lépe. Podobnou energií a zápalem na plátně sálá Václav Noid Bárta jako démonický Garcia a tradičně skvělá je také Dasha v roli Kataríny. Pomyslným vrcholem filmu je duet „Blázen jak já“ v podání právě Bílé a Dashy.

Trochu v závěsu za nimi zůstávají představitel hlavní mužské role Josého Peter Strenáčik a Vědma Athina Lagoská. I přes profesionální výkony se nepodařila na plátno přenést žádná energie a jejich snažení tak vyznělo do prázdna. Mezi Carmen a Josém by to mělo jiskřit a José by měl projít v muzikálu největší proměnou – ze slušného ochránce zákona na psance zamilovaného do svůdné cirkusačky. Otázkou je však, jestli je to chyba záznamu, samotného muzikálu nebo herckého pojetí.

Dasha

Samotnému muzikálu jsme se věnovali na našich stránkách již několikrát, vypíchneme však ještě hlavní klady a zápory představení – kvalitní hudba z pera amerického autora Franka Wildhorna se značným hitovým potenciálem, diskutabilní překlad Adama Nováka s několika velice špatnými obraty a rýmy, velká výprava v broadwayském stylu na úkor slabšího libreta (Norman Allen), které stojí a padá na Lucii Bílé jako Carmen. Děj je posunut do cirkusového prostředí a původní operou Georgese Bizeta je pouze inspirovaný. Režie amerického režiséra Gabriela Barreho je stavěna na efekt, postrádá hlubší režijní nápady a nepracuje tolik s emocemi herců. Přesto neurazí, nadchne především cílovou skupinu běžných diváků, očekávající od muzikálu show. [čtěte více článků o muzikálu Carmen]

„Carmen 3D“ je velice kvalitním záznamem dobrého muzikálu Hudebního divadla Karlín. Pro fanoušky díla poskytne možnost ho vidět trochu jinak, ale žádné zásadní překvapení se nekoná. Pokud nepatříte k fanouškům divadla, muzikálů, Lucie Bílé nebo samotného muzikálu Carmen, tento film váš názor nezmění, a ani to nebylo jeho cílem. Samotnému záznamu však téměř nelze co vytknout a režisér F. A. Brabec odvedl skutečně dobrou práci.

Trailer k filmu