Recenze a reportáže

Jesus Christ Superstar dobyl další české město


Představovat slavný muzikál Jesus Christ Superstar autorů Andrew Lloyd Webbera a Tima Rice poté, co se v České republice s úspěchem dočkal již tří uvedení a poté, co v loňském roce konečně dorazil i do sousedního Slovenska, kde jej premiérově uvedlo divadlo Tower Stage Bratislava, by bylo poněkud zbytečné, zejména pro muzikálové fanoušky. Není pochyb o tom, že se jedná o jeden z nejlepších světových muzikálů a jeho oblíbenost u nás jasně dokazuje množství odehraných představení jednotlivých inscenací i časté návraty v podobě koncertních verzí. Nyní se, přesně týden před Velikonocemi, poprvé představil na prknech dalšího českého divadla, tentokrát Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, na scéně divadla Jiřího Myrona v režii Jiřího Nekvasila. První premiéra proběhla ve čtvrtek 17. 3. 2016, druhá, které jsme měli možnost se zúčastnit, pak v sobotu 19. 3. 2016.

Jaký tedy čtvrtý český Ježíš vlastně je? Již na začátku se sluší uvést, že je jiný než předchozí tři a že se povedl.

Na rozdíl od předchozích českých uvedení, ve kterých jejich režiséři situovali děj muzikálu do historických kulis a do doby, kdy se příběh skutečně měl odehrát, Jiří Nekvasil ostravského Ježíše posunul směrem k dnešku. Směrem dnešku a směrem k Ostravě.

Neznamená to, že by tak jako někteří další režiséři šel cestou minimalistické výpravy a kladl důraz čistě na emotivní stránku věci. Naopak výprava ostravského Ježíše je skutečně velkolepá. Monumentální scénu Davida Baziky tvoří v první řadě replika baziliky Božského Spasitele, kterou najdete v Ostravě přímo před divadlem. Celý děj probíhá před ní, kolem ní či v ní, čímž autoři jasně odkazují k tomu, že by se příběh mohl klidně místo Jeruzaléma na přelomu letopočtu odehrát dnes v Ostravě.

Kostýmy Marty Roszkopfové ilustrují posun k dnešku, na jevišti se objevují obleky, džíny i minisukně či kožené bundy, Máří Magdalena nosí dredy, Pilát obléká vojenskou slavnostní uniformu. Celé dobové situování pak doplňují i těžkooděnci udržující klid místo římských vojáků či scéna, kdy Ježíše k Herodovi vedou do jeho talk-show.

Scéna v chrámu

Scéna v chrámu

Celé modernizování nás příjemně zaujalo, stejně jako posun k Ostravě. Když jsme se však právě nad tímto místopisným posunem zamysleli blíž, napadlo nás, že je vlastně škoda, že si s ním inscenační tým nevyhrál víc, zejména vzhledem k tomu, že měli k dispozici Michaela Prostějovského, autora přebásnění. Drobných změn totiž naznalo i to. Postaral se o ně sám s ohledem právě na režijní výklad a úpravy scénáře. K těm nejvýraznějším po textové stránce patří změny v písni V chrámu, kdy se nynější text víc přiblížil originálu, na rozdíl ovšem od celého situování muzikálu. Právě v této písni nás zklamalo, že autorský tým neměl odvahu k ještě větší invenci.

Ke změnám došlo i po obsahové stránce. Nejvíc z tohoto pohledu zaujme přidání písně Kaifáše a Annáše Tak zní naše vůle, která dosud zazněla jen ve filmovém zpracování z roku 1973, a kromě něj prodloužení verze Pilátova soudu. Přidání písně Tak zní naše vůle nás v podstatě nijak neoslovilo, ani pozitivně, ani negativně. Kdyby k němu nedošlo, z našeho pohledu by se nic nestalo. Motivace kněžích k odstranění Ježíše, o níž autoři mluví jako o motivu přidání této scény, nám připadá naprosto jasná už z písně Zemřít by měl. Naopak rozšíření rozhovoru mezi Pilátem a Ježíšem můžeme ocenit, zejména s ohledem na herecké projevy Ježíše i Piláta, kteří tak mají přeci jen větší možnost jimi zaujmout a tuto příležitost herci v námi viděné premiéře beze zbytku využili.

Co nás překvapilo nepříjemně, byla drobná hudební úprava na konci Vše psát od prvních řádků. Běžného diváka, který Ježíše viděl jednou či dvakrát, asi nezaujme, ovšem pro nás, kteří jsme na jeho hudbě vyrostli, a pro něž je Vše psát od prvních řádků právem jedním z klenotů muzikálu, byla poměrně nepříjemná. Hlavně tím, že jsme úplně nepřišli na to, proč k ní vlastně na úrovni posledního verše došlo.

Závěrečná Superstar

Závěrečná Superstar

Když jsme u hudby, je nezbytné zmínit jména Jakub Žídek, Marek Prášil a Petr Košař. Jakub Žídek se postaral o ostravské hudební nastudování, společně se sbormistrem Markem Prášilem se střídají na pozici dirigentů (druhou premiéru dirigoval Jakub Žídek) a Petr Košař pak o skvělý sound design.

U některých dřívějších ostravských představení jsme měli dojem, že zvuk v Divadle Jiřího Myrona není ani zdaleka tak dobrý, jak by měl být, když jednak vypadávaly porty, ale také se hlasitost hudby čas od času nesešla se zpěvem sboru a sólistů, a někomu z nich tak ve výsledku nebylo rozumět. Hudba Jesus Christ Superstar je skvělá, zaslouží si dostatečnou pozornost a prostor, nemůže znít tiše na pozadí, současně ale musí nechávat prostor zpěvákům. Měli jsme s ohledem na výše uvedené trochu obavy z toho, jak se to v Ostravě podaří, a s potěšením můžeme říct, že naše obavy se nenaplnily. V Divadle Jiřího Myrona se tentokrát všechno povedlo, hudební nastudování i sound design si výborně sedly a divák si tak může Ježíše naplno užít.

Mají tak ostatně příležitost vyniknout výkony jednotlivých účinkujících, kterých je na scéně včetně company na padesát. Režisér Jiří Nekvasil se rozhodl v přenesení atmosféry davového nadšení a šílenství využít početnou company, a přivádí tak na scénu přes čtyřicet jejích členů, kteří se mění v dav, jenž Ježíšovi nejprve naslouchá, aby jej později zavrhl a požadoval jeho ukřižování. V obou polohách v průběhu celého představení je company dobrá, byť mnohem intenzivněji (a děsivěji) dav působí právě ve scénách, kdy již nejde za Ježíšem, ale proti němu a požaduje jeho smrt¨, či ve scéně úplně poslední.

K tanečním výkonům ostravské pojetí nenabízí právě mnoho prostoru, výraznější choreografie provázejí v podstatě jen písně Song krále Heroda a Superstar. O všechny se postarala Ivana Hannichová.

Lukáš Vlček jako Ježíš

Lukáš Vlček jako Ježíš

Co se týče jednotlivých hereckých výkonů, můžeme hodnotit jen alternace druhé premiéry. Na té se v ústřední roli Ježíše Krista představil hostující brněnský herec Lukáš Vlček (alternován je Peterem Cmorikem). Jeho obsazení byla od režiséra odvážná volba. Poprvé jsme měli možnost slyšet Ježíše zpívaného barytonem. Za sebe rozhodně můžeme říct, že je to volba zvláštní, člověku chvíli trvá, než si na pro tuto roli netypický pěvecký projev zvykne, my jsme si zvykali značnou část první poloviny, nicméně při slavné V zahradě Getsemanské už jsme neměli žádných námitek a „Getsemany“ samotné náš dobrý dojem jen potvrdily. A čím si nás Lukáš Vlček získal naprosto, byl herecký projev. Už jsme měli možnost vidět ho několikrát na scéně Městského divadla v Brně a nezbývá než přiznat, že mu z našeho pohledu snad nikdy žádná role nesedla herecky tolik jako právě nyní Ježíš. Za nás se tedy v jeho obsazení jedná o velmi podařený risk.

Roli Jidáše jsme vždy vnímali v podstatě jako vypravěče tohoto muzikálu. Je to on, který svými otázkami a kritikou směřující ke Kristovi příběh otevírá, je to on, který jej písní Superstar v podstatě ukončuje a v Ostravě je tím, který děj stále pozoruje. Ze scény neslézá prakticky nikdy, z pozadí sleduje i scény Ježíše s Máří. Stává se tak skutečně tím, který celý příběh přináší, pozoruje a vypráví, a to oceňujeme jako skvělý režijní tah. V Ostravě Jidáše alternují Lukáš Adam s Romanem Tomešem, pro kterého je to již druhá příležitost zahrát si v tomto slavném muzikálu, po obsazení v ústřední roli v Bratislavě. Romanova Ježíše autorka posoudit nemůže, jako Jidáš je ovšem výborný, jeho výkon je pěvecky i herecky jistý. Po stránce osobního charisma, které právě Jidášům z autorčina pohledu často chybí, se řadí k těm nejlepším, které měla možnost vidět.

Roman Tomeš jako Jidáš

Roman Tomeš jako Jidáš

Prostor, který mají ostatní postavy, je už o něco menší.

V jediné ženské roli Máří Magdaleny se v Ostravě střídají hned tři představitelky, Martina Šnytová, Vendula Příhodová a Hana Fialová. Měli jsme možnost vidět právě Hanu Fialovou, jejíž herecký i pěvecký projev byl naprosto suverénní stejně jako v mnoha dalších jejích rolích.

Již výše v článku jsme zmiňovali rozšíření písně Pilátův soud, kde dochází k delší konfrontaci mezi Pilátem a Ježíšem. Toto rozšíření můžeme hodnotit jen dobře. V roli Piláta se při druhé premiéře představil Roman Harok, kterého alternuje Tomáš Savka. Pilát nemá velký prostor, ve své první písni Pilátův sen nás Roman Harok výrazněji nezaujal, jeho herecký výkon právě při soudu, kdy se vší mocí a všemi svými schopnostmi snaží přesvědčit Ježíše, aby se hájil a zachránit ho i proti jeho vlastní vůli, však byl skutečně vynikající.

Stejně jako výše zmínění se ve skvělém světle představili i herci obsazení v ostatních rolích. Herecky i pěvecky byly jejich výkony naprosto profesionální, nevšimli jsme si ničeho, co by bylo možné vytknout, ovšem ani ničeho zvlášť výrazného, budeme tedy jen jmenovat. V roli Herodese jsme viděli Pavla Lišku (alternován Janem Vlasem), v roli Kaifáše Juraje Čiernika (alternován Petrem Dopitou), v roli Annáše Josefa Lekeše (alternován Peterem Světlíkem), v roli Šimona Radka Novotného (alternován Jaroslavem Rusnákem) a v roli Petra Ivana Dejmala (alternován Romanem Harokem).

Jesus-Christ-Superstar-Ostrava6

Lukáš Vlček (Ježíš) a Tomáš Savka (Pilát)

Co tedy říci o ostravské inscenaci Jesuse na závěr?

Že se jedná o inscenaci velmi povedenou, nesmírně obrazotvornou, ale i tak živou, plnou výborných režijních nápadů (mezi těmi, které nás zaujaly nejvíc, bychom rádi zmínili závěr, vystoupání kříže vzhůru nad baziliku a scénu jej provázející, jejíž detail však nebudeme prozrazovat, ať jsou diváci překvapení alespoň trochu a ať mají možnost si ji vychutnat stejně jako my, na nás zapůsobila skutečně velmi silně) a skvělých výkonů.

Ostrava je sice pro pražského diváka poněkud z ruky, ale za nás výlet rozhodně doporučujeme.

Autorem fotografií je Martin Popelář, Národní divadlo moravskoslezské.


Recenze a reportáže
„Quasimodo“ hledal svou Esmeraldu (+ video)
Recenze a reportáže
Eva Olmerová ožívá v Divadle v Dlouhé a dává pojmu „muzikál“ nový rozměr
Recenze a reportáže
Evita v divadle Studio DVA – tradice nebo nový přístup k dílu? (recenze)