Rozhovory

Jan Tenkrát: “Můj sen je krásnou realitou…”


Nepůsobí na naši muzikálové scéně dlouho, přesto si tento optimisticky naladěný mladý muž s příjemnou barvou hlasu dokázal najít během krátké doby mnoho fanoušků, u kterých získal právem své čestné místo. Usměvavý, charismatický, přirozeně sympatický, skromný, a přesto bezpochyby velmi talentovaný… takový je Honza Tenkrát!

Jan Tenkrát

Honza se narodil se 13. 4. 1984 v ohnivém znamení Berana. Vystudoval hudební obor na pedagogickém lyceu. S muzikálem začal v amatérském souboru Black Velvet. Hudebně spolupracoval s činohrou DJKT Plzeň (“Portugálie”, “Hrobka s vyhlídkou”, “S vyloučením veřejnosti”).

Na profesionální muzikálovou scénu vstoupil s muzikálem “KAT MYDLÁŘ“, kde hrál Soudce a pacholka Václava, a zároveň byl součástí company. Jako člen pěvecko-taneční copany účinkuje v sezónním muzikálu “VÁNOČNÍ ZÁZRAK ANEB SLIBY SE MAJ PLNIT O VÁNOCÍCH“, který měl premiéru v roce 2011 a který se bude každou sezónu v následujících letech vracet na jeviště divadla Broadway. Nyní můžeme Honzu vídat v muzikálu “OSMÝ SVĚTADÍL“, kam se probojoval po náročných konkurzech a kde je členem pánské company. První Honzovu sólovou rolí se stal Horacio, v muzikálu Janka Ledeckého “HAMLET“, který měl obnovenou premiéru v letošním roce v divadle Broadway.

Další dvě premiéry čekají Honzu letos. Ta první z nich v červnu, kdy si zahraje v divadle Na prádle roli Antonyho v muzikálovém hudebním thrilleru “SWEENEY TODD“. V září to pak bude dlouho očekávaný a velmi diskutovaný muzikál “POMÁDA“, který má premiéru 6. září 2012 v divadle Kalich. Zde se Honza představí v roli Eugena.

Rozhovor s Honzou Tenkrátem

Ahoj Honzo, děkuji, že sis udělal čas na rozhovor i v Tvém hektickém časovém vytížení; na úvod bych se Tě rád zeptal na jednu všední otázku: „Jak se máš?“

Mám se výborně – takhle u kafe.

Když se vysloví Jan Tenkrát, pro mnoho lidí to je stále ještě neznámé jméno; to však neplatí o nás – muzikálových fanoušcích, pro které ses stal již součástí muzikálové scény a mnohým z nich ses vryl do jejich srdcí a paměti. Jaký to je pocit?

Neumím v tom chodit. Jsem vždy z toho hrozně nervózní, a když se chce se mnou někdo vyfotit, tvářím se u toho vždycky jako magor. Nejsem na to zvyklý a připadá mi, že není důvod se se mnou fotit. A když pak vidím, že se vedle mě fotí někdo – jako je třeba Pepa Vojtek nebo podobné celebrity, tak jsem z toho vždycky nesvůj a vždy se červenám…

Mimochodem, červenáš se i teď… Jak moc Ti změnilo život, že ses stal najednou muzikálovou hvězdou?

Tak hvězdou určitě ne, ale začal jsem dělat to, co jsem vždycky chtěl.

Úplně se mi změnil okruh přátel. Vytříbilo se to tak, že ti kvalitní zůstali. Trošku jsem nervózní z toho, jak to vše dopadne. Snažím se pořád myslet na to, že z práce, kterou zrovna dostanu, mám sice radost, ale může být také poslední a snažím si to proto užít. Také si začínám zvykat na pocit nejistoty, který jsem dříve nemíval, protože jsem věděl, že práci budu mít pravidelně od pondělí do pátku. Teď vím, že najednou se může stát to, že se zruší 10 představení a musím myslet na to, co budu dělat pak…

Honza jako pacholek Václav v "Katu Mydláři"

Lidé na Tobě oceňují právě Tvoji skromnost, která ve spojení s Tvými kvalitními výkony na jevišti nenechá většinu z nich bez povšimnutí. Prozradíš, jak ses vůbec dostal k muzikálu a hudbě jako takové? Byl to Tvůj životní sen nebo ses k tomu dostal – jak se říká „jako slepý k houslím?“

Pocházím z docela hudební rodiny, protože můj otec je výborný muzikant; hraje na spoustu nástrojů a má svoji kapelu už od puberty, ale vždy vyznával názor, že hudba se má dělat jen jako koníček a každý by pak měl dělat vedle toho ještě něco normálního a muzikou se jen bavit. Já si vždy říkal, že to není úplně tak, jak si představuji já, protože bych chtěl být hlavně zpěvák, a pak jsem najednou zjistil, že by mě bavil muzikál. Zkoušel jsem také studium na konzervatoři, což však nevyšlo, tak jsem si udělal pedagogické lyceum a najednou jsem na ten sen o muzikálu zapomněl. Chtěl jsem být učitel – což jsem si také chvíli vyzkoušel, ale zjistil jsem, že to pro mě není úplně to pravé.

K muzikálu jako takovému jsem vlastně trošku přišel „jako slepý k houslím“, a zároveň to bylo i štěstí; seznámil jsem se Liborem Vaculíkem, který v té době chystal Kata Mydláře, a řekl mi, že by tam pro mě něco měl a já pořád nevěděl, jestli je to jen nějaký slib do větru, ale nebyl. Libor mi místo skutečně nabídl a pak už se vše vyvinulo dál – úplně nečekaně a za to jsem mu opravdu vděčný. Byl první, kdo mi tu šanci dal, poněvadž na konkurzech předtím byl vždy hlavní důvod neúspěchu ten, že nemám zkušenosti a báli se mi nějakou roli svěřit bez toho, aniž by si mé schopnosti prověřili.

Když jsem nakousl srdcovou záležitost s Tebou spojenou, narážím na Tvoji první sólovou roli Horacia v muzikálu Hamlet a hlavně závěrečnou scénu, kdy držíš umírajícího Hamleta v náruči. Jistě nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že v tomto okamžiku nejsou slzy jen ve Tvých očích, ale i v očích mnoha diváků v hledišti, ve kterých vzbuzuješ opravdu silné emoce. Jak Ty vnímáš (co pro Tebe znamenají) „slzy?“

Slzy vnímám někdy jako uvolnění. Je to projev něčeho hlubokého, niterního, a byť to možná zní divně, někdy mě baví si pobrečet, protože se vyplaví to, co se vyplavit má. A zrovna v Hamletovi si myslím, že je to věc, která tam být má, měla by být a musí být, poněvadž když si člověk jen představí, že mu nejbližší kamarád zemře v náruči, tak se nad tím nedá jen tak povzdechnout a říci „sladké sny, můj princi“ a jít dál…

Jak se Ti hraje Horacio a vystihuje Tě tato postava? Jaký je vůbec Honza Tenkrát v soukromí?

Myslím, že mě trochu Horácio vystihuje, protože jsem také docela empatický člověk a beru Horacia jako jakéhosi dozorce Hamleta, který se o něj stará a snaží se, aby neudělal nějakou hloupost. Takových lidí pár ve svém okolí mám, nad kterými ten dohled držím, i když občas také sám potřebuji, aby mě někdo krotil. Jsem úplně normální člověk, který se snaží nikomu neubližovat a neškodit.

K Hamletovi bych ještě rád řekl, že na této práci byla nejkrásnější podpora všech okolo a také to, že všem zúčastněným na ní velmi záleželo, navzájem jsme si radili a pomáhali! Velký dík patří skvělému Robertovi Johansonovi.

Honza s Václavem Bártou v poslední scéně "Hamleta"

Když už jsi narazil na tu empatii; prozradíš svoji nejlepší a naopak nejhorší vlastnost?

Nejlepší vlastnost, hmmm… To zavání tím, že se člověk bude chválit…

Chval se!

Nejhorší vlastnost je asi ta, že jsem hodně vztahovačný. Když vedle mě sedí třeba tři lidé a šeptají si, automaticky si myslím, že je to o mně, a jsem schopný se pak i urazit, což tedy považuji za hodně špatnou vlastnost.

A za nejlepší vlastnost bych asi u sebe považoval tu, že dokáži nebo se snažím dokázat s každým vyjít a nepouštím se do žádných konfliktů.

Jaké jsou, kromě divadla a hudby, Tvé koníčky a zájmy?

Divadlo a hudba je hlavní zájem. Mám rád zvířata, své kamarády, zábavu, ale hudba mě provází od rána do večera. Stále něco poslouchám, něco si zpívám, a nebo si jen tak zatancuji…

Je nějaká role v muzikálu – ať už těch, co se nyní uvádí či se uváděly, kterou by sis chtěl zahrát či po ni toužíš?

Těžká otázka… Asi ani nemám.

Miloval jsem Draculu, ale tam se asi pro mě nic moc nenabízí, ačkoli třeba Steven je krásná role a toho bych si rád zahrál. Chtěl jsem hrát Horacia a to se mi splnilo. Doteď to nechápu a pořád si myslím, že se najednou probudím…

Chtěl bych roli, která by byla nová. Takovou, kterou budu moci já udělat jako první, nebudu muset nikoho napodobovat nebo se do něčeho stylizovat. A pak si třeba někdo řekne, že by si to chtěl zahrát tak, jako jsem to hrál já…

Pokud se nemýlím, zatím jsi hrál asi jen samé pozitivní role. Dokázal bys nebo by sis chtěl zahrát i nějakou zápornou roli?

Určitě bych si chtěl zahrát zápornou roli. Dost často jsem ten, který přežije, bývám kamarád hlavního hrdiny. Určitě by bylo zajímavé si zkusit opak, poněvadž si myslím, že nevypadám na „záporáka“ a o to zajímavější a efektnější by mohl být konečný výsledek…

Jan Tenkrát

Pomalu ale jistě se odpočítávají dny do premiéry nového muzikálu Pomáda, ve které jsi získal roli Eugena. Popiš čtenářům, kteří Pomádu nikdy nikde ještě neviděli, jaká je to role?

Eugen je typický šprt, kterého učitelé milují a spolužáci nesnáší. Nosí brejličky a je hrozně otravný. Moc se na tuto roli těším, protože to pro mě bude zase něco nového.

Když budeš hrát toho šprta… Byl jsi Ty ve škole typický šprt, nebo jsi byl ten, co si říkal: „ono to nějak dopadne“?

Šprt jsem určitě nebyl, protože jsem ve škole moc času nestrávil. Šprt jsem možná byl ještě na prvním stupni základní školy. Tam jsem plakal, když jsem neměl jedničku, ale to mě rychle pustilo a pak už se to nezměnilo. Střední školu jsem absolvoval tak, že jsem přišel ve 4. ročníku a složil jsem maturitu. Do té doby mě tam moc neviděli. Zpětně je mi to trochu líto, protože jsem se připravil asi o spoustu zážitků. Stejně tak to mám nyní na fakultě, kde mě také moc často nevidí…

Když jsi na konkurz šel, pomýšlel sis na tuto roli nebo jsi měl zálusk jinou – v případě, že bys byl vybrán?

Hlavní pro mě bylo v tomto muzikálu být, což se mi povedlo. Zde nemluvím jen za sebe, ale i za spoustu mých kolegyň a kolegů. Pomáda je totiž taková legenda, že nebýt v ní by byla opravdu velká škoda a každému by to bylo líto. Na větší role jsem nepomýšlel, možná jsem v nějakou doufal, ale na druhou stranu si uvědomuji, že Pomáda je náročná hlavně tanečně a na to já si tolik nefandím. Takto je to tedy pro mě vlastně ideální, a jak už jsem řekl, vyzkouším si úplně novou roli, která je vděčná a komická.

Proč bychom měli na Pomádu jít? Na co bys nás nalákal?

Pomáda je dílo, které málokdo nezná. Je tam skvělá muzika a bude to velká show, protože Ján Ďurovčík je skvělý a umí to. A úžasná věc je ta, že se sešlo obsazení, kdy se víceméně všichni známe. Troufnu si i říci, že se máme rádi. Je zde velká skupina z Osmého světadílu, kde se sešla skvělá parta lidí, takže už samotné zkoušení bude velká zábava. Pak se to odrazí na jevišti tím, že ta energie, která se sejde pohromadě, bude stát za to!

Je něco, čeho ve svém životě lituješ nebo bys udělal jinak?

Nelituji vůbec ničeho! Na události, které se staly a byly v té době pro mě těžké, pak navázaly věci, které mi zas přinesly něco dobrého. A tak jak to bývá – kdyby nebylo těch špatných věcí, nebylo by ani těch dobrých.

Stejně tak si myslím, že se vše odehrálo ve správném sledu. Je dobře, že jsem si počkal, a že tím mým prvním muzikálem byl zrovna Kat Mydlář. Také již nyní vím, že i přes neúspěchy v předešlých konkurzech, se vyplatilo počkat. Od té doby, co jsem se poprvé v muzikálu objevil, se mi daří a jsem moc spokojený.

Honza s Ondrou Rumlem na zkouškách "Hamleta"

Kdybych byl zlatá rybka a řekl Ti, že Ti splním 3 přání, které by to byly?

Nechci říkat klišé, že si přeji světový mír. Přál bych si, abych práci, kterou nyní dělám, jsem dělal dál, a třeba celý život. Chtěl bych, aby lidé v mém okolí byli zdraví, a chtěl bych mít dostatek peněz na to žít si tak, abych nemusel počítat…

Je něco co Ti vadí či štve? Když bys měl tu moc, že bys mohl cokoli změnit, co by to bylo?

Nabízí se politická situace v naší zemi, ale já se do těchto hodnocení a kritizování nerad pouštím, protože je to trochu laciné a stejně by mi ta moc asi nebyla k ničemu, když nevím, jak z toho vlastně ven.

Ale co mi poslední dobou hodně vadí, je pocit bezmoci a strachu z toho, co může úplně nevinného a nezúčastněného člověka jen tak cestou domů z práce potkat při srážce s partou blbců. Štve mě podivné násilí na ulicích, v metru atd. Zkrátka pocit nebezpečí. To bych asi rád změnil, a každého, kdo bezdůvodně někoho napadne nebo okrade jen pro svůj pocit převahy, bych prostě vymazal…

Tvůj vysněný cíl, sen?

Asi co jsem říkal u jedné z předchozích otázek – zůstat u muzikálu a dočkat se muzikálové role, kde si budu moci hodně zazpívat.

Objevil jsi už svůj osmý světadíl či jej stále hledáš?

Přiznám se, že úplně nevím, co je to osmý světadíl…

Já také ne, proto jsem myslel, že mi to prozradíš…

Ale jo, tuším, o čem osmý světadíl je. Je to místo, kde člověk zrovna momentálně je, kde mu to přináší radost a štěstí, a já mám u sebe pocit, že ten osmý světadíl je tady všude. Nemohu si momentálně totiž stěžovat vůbec na nic. Jsem spokojený, dělám to, co mě baví, mám okolo sebe ty, které mám rád, mám výborný vztah s rodinou. Takže osmý světadíl je asi momentálně tam, kde já chodím…

Honza jakou součást party kluků v "Osmém světadílu"

Kdyby sis mohl vybrat místo na celé planetě, kde bys mohl žít. Kde by to bylo?

Já bych Prahu nevyměnil za nic na světě. Mám Prahu nejraději a neumím si představit, že bych žil jinde. Kdybych byl milionář nebo miliardář, žil bych třeba na Havaji, ale mě by to asi nebavilo. Tu práci, kterou dělám, nemůžu totiž dělat jinde, protože je hrozně těžké hrát v jiném jazyce. Jsem opravdu spokojený v Praze, nevypadnu odsud a nikdo mě odtud nedostane…

Co divadelní prázdniny – jak budeš relaxovat? Chystáš se někam na dovolenou?

Na dovolenou se nechystám, protože nyní se chýlí k premiéře muzikálu Sweeney Todd, který – byť má pouze 10 představení – se hraje během celého července, takže to se na dovolenou vůbec nedostanu. Od konce července se pak začne intenzivně zkoušet Pomáda, která má premiéru 6. září, a to mi zabere veškerý čas na zbytek prázdnin.

Je něco, co bys chtěl čtenářům musical.cz vzkázat?

Určitě ano. Přijďte na Sweeneyho Todda, který se bude uvádět v divadle Na prádle od 28. června, kdy má svoji premiéru. Je to velmi milý projekt, kde se všichni hrozně moc snaží, a je to projekt, který nemá mnoho financí. Je tedy potřeba, aby se lidé přišli podívat a vstupenky se prodaly.

Pak bych chtěl vzkázat, ať nejsou mnozí tak hysteričtí v komentářích. Vždyť nejde o život!

A chtěl bych také vzkázat, že je to výborný server a je hrozně dobře, že existuje. Všichni mí kolegové musical.cz znají a čtou si články i komentáře, a moc dobře vědí, co se o nich říká. Bohužel někdy to může člověka i mrzet…

Honzo, děkuji moc za milý rozhovor. Držím Ti palce, aby se vše povedlo tak jak si přeješ – nejen v pracovním, ale i soukromém životě.

Fotografie pochází ze soukromého archivu Jana Tenkráta a Musical.cz.


Rozhovory
Zbyněk Fric: Tak trochu (ne)pokojný bojovník (+ video)
Rozhovory
Kateřina Steinerová: Jsem ráda veselá…
Rozhovory
Vendula Příhodová: “Prostořeká jsem už jen mezi přáteli”
  • Radka

    Super! Krasnej rozhovor !! :-)


  • P@vel

    Díky za krásný rozhovor, lze jen dodat, ať se přání Honzovi vyplní.


  • P@vel

    Díky za krásný rozhovor, lze jen dodat, ať se Honzovi přání splní.


  • Kikuše

    Je to tak…! Držím palce jako tenkrát:)


  • Mirka

    Nááádherný, nááádherný, mohu potvrdit, že Tenkrát je pořád stejný jako tenkrát ,když jsem ho poznala , skromný, milý,vstřícný, slušný a zábavný.:D
    Role Eugena v Pomádě je určitě to pravé ořechové pro Honzíka a bude v ní skvělý.


  • Martin Koželuh

    Děkuji za velmi milá slova, která potěšila jak mě, tak jistě i Honzu. Přeji hezké dny.


  • Briseis

    Děkuju za rozhovor s Honzíkem. V Hamletovi byl naprosto úžasný, na konci když mu umíral Hamlet v náručí, tak mě vždy dostal víc, než jeho alternant. Ve Světadílu se mi taky moc líbil a přeju mu hlavně větší roli. :)


  • Petr

    Honzo,všechno ti začíná , tak ať se ti daří!!!!!Seš skromnej a to se vyplácí..Služebně starší Horacio:-)


  • Honza

    Hele, služebně starší Horacio, dík :-)


  • Luďka

    Rozhovor vypovídá o Honzikovi jaky je. Je proste bezvadny, skromny a s krasnou barvou hlasu, plnym citu:-) a jsem opravdu rada, ze jsem měla možnost potkat se s nim v Katu Mydlari a uz se těším na jaro, kdy se na Broadway vrací. Honzo, držím palce, zůstaň jaky jsi a nenech si brát své sny nikým. Nejkrásnější je, kdyz se z krásného snu stane skutecnost a to se Ti daří:-)) p.s. Tohle je můj asi 2.komentar, co jsem kdy napsala:-))). Papa těším se na videnou!! Ludi


  • Martin Koželuh

    Ludi, děkujeme, že jste napsala svůj 2. komentář právě k tomuto rozhovoru. :-)
    Pokud jste Honzu neviděla v Hamletovi, doporučuji! Honza hraje naposledy v jarním uvedení 1.3. a snad se Hamlet na podzim na pár představení ještě vrátí.
    Hezký den


  • Honza Tenkrát

    Luďko, děkuju za komentář, obzvlášť když je tedy běžně nepíšeš :-) Budu se na tebe těšit, už se nám ten Mydlář blíží! :-)


  • květa

    Děkuji za hezký zážitek z muzikálu Horečka sobotní noci, Váš hlas je mnohem hezčí, jak vašeho kolegy, pana Kříže.


  • Veronika

    Sice je tento článek z roku 2012, ale ráda bych se do diskuze také zapojila:)
    Honza mě poprvé uchvátil písničkou z Horečky sobotní noci, která v originále zní Tragedy. Zazpíval jste to nádherně a úplně se mi rozproudila při této písni krev v žilách. Takový ten pocit, když se musíte usmívat a hudbu vnímáte celým srdcem, které buší o stošest.
    Dále jsem měla čest Vás vidět v Osmém světadíle a teď v novém muzikále Voda ( a krev) nad vodou.
    Vaše role Fera byla neskutečná:)
    Výstupy, ve kterých jste byl přítomen mě smíchy doháněly až k slzám.
    Řekla bych že Vám ta role sedla;)
    Jinak je super , že ještě existuje chlap, který se nad nikým nepovyšuje a nedělá ze sebe to co není. To se dneska už skoro nevidí.
    I ve vašem hlase je slyšet, že jste dobrý člověk. A to mnozí umějí ocenit.
    Již jsem byla na 24 muzikálech a upřímně můžu říct, že jste jeden z pěti mých nejoblíbenějších zpěváků, které jsem doposud měla čest vidět:)
    Přeji mnoho úspěchů a doufám, že si Vás ještě budu mockrát poslehnout naživo.