Recenze a reportáže

Pan Kaplan má třídu rád (a to i v takřka muzikálovém hávu)


Muzikálu se čas od času věnují okrajově i činoherní scény a když už se do nějakého takového projektu pustí, většinou stojí opravdu za to. Divadlo ABC již nějaký ten čas  s nebývalým úspěchem uvádí adaptaci populárního filmu „Šakalí léta“ v režii Miroslava Hanuše. Proto se není čemu divit, že se  prakticky stejný tým pustil do složité adaptace humoristického románu Leo Rostena o snaživém studentu angličtiny panu Kaplanovi. A opět více než zdařile…

(psáno z premiéry 24. 1. 2009)

Miroslav Hanuš má totiž na své hudební inscenace osvědčený a stále fungující recept, který můžeme najít jak v „Šakalkách“ (jak se představení neformálně přezdívá), tak třeba v jeho nesmírně zdařilé úpravě dalšího knižního bestselleru, tentokrát spisovatelky Sue Townsendové “Tajný deník Adriana Molea” pro Středočeské divadlo Kladno. A teď tedy do Divadla ABC přichází další nesmírně populární dílo, zase ve značně originálním kabátku.
„Pan Kaplan“má třídu rád“ vypráví o třídě emigrantů (zejména židovských), kteří utekli před hrůzami druhé světové války války a událostmi s nimi spojenými, do Ameriky a ve večerní škole poznávají pod vedením profesora Parkhilla (Jaroslav Vlach) krásu anglického jazyka, což ale skýtá mnohá úskalí ( využito je českého překladu Pavla Eisnera).

Jaroslav Vlach a Jitka Smutná

Jaroslav Vlach a Jitka Smutná

Upozornění na začátek: Pokud se na „Pana Kaplana“ chystáte a nic o předloze nevíte, zřejmě budete z dění na jevišti poněkud rozpačití a první minuty svou mysl zaměstnáte tím, že si budete zvykat na to, jak který student mluví, brzy ale jednotlivým dialektům přivyknete.

Stejně jako předloha, kterou můžete znát i v podobě zdařilé rozhlasové inscenace, se i představení odehrává 3 hodiny s přestávkou v jedné třídě (ve funkční dekoraci Jaroslava Milfajta) a  téměř po celou dobu se divák musí soustředit na lingvistické pointy, což je občas poměrně náročné, ale díky dobře nastaveným situacím divák do letargie rozhodně nespadne, mírné zkrácení by však rytmu díla jen prospělo. Dá se však předpokládat, že většina diváků se bude rekrutovat ze znalců díla, takže se z nedostatků dost možná stanou i plusy. Děj doprovází mnoho žánrově pestrých melodií (od tradičních amerických gospelů  přes židovské, ruské a polské lidovky).  Přesto se aktuální adaptace již nedá označit za čistokrevný muzikál, jedná se spíše o více než poctivou hudební komedii s propracovanou režií i choreografiemi.

Lubomír Lipský, Veronika Gajerová a Stanislav Fišer

Lubomír Lipský, Veronika Gajerová a Stanislav Fišer

Hlavní společnou devizou všech Hanušových inscenací, včetně té nejnovější, kromě dobře uchopeného tématu je využití živé kapely „z vlastních zdrojů“, neboli většina herců se sama doprovází na hudební nástroje, čímž se pro zajímavost také respektuje také jeden z nejnovějších trendů světového hudebního divadla.  V improvizovaném orchestřišti jsou přítomni i dva další hudebníci v nástrojovém obsazení harmonika, klarinet, saxofon.

V hereckém obsazení se jen těžko hledá slabší stránka. Je  pravda, že zrovna postava pana Kaplana v podání Oldřicha Víznera zůstává tentokrát trochu v pozadí, ale jeho sólové monology aneb prezentace domácích úkolů jsou k popukání.

Energický herecký ansámbl v akci...

Energický herecký ansámbl v akci...

Pokud chcete nějaký sympatické pádné důvody, proč inscenaci navštívit, pak určitě pro herecké mistrovství pánů Lubomíra Lipského a Stanislava Fišera. Oba dva si vychutnávají na jevišti každou chvilku, ten příval energie zkrátka diváka musí „dostat“, budete obdivovat Lipského hru na trombón a pan Fišer, ač nemůže mluvit (a do hry je to vtipně zakomponováno), alespoň nadšeně tančí a otvírá pusu do melodií a je to úžasný pohled. Taktéž nezapomeňte sledovat obdivuhodný pěvecký výkon, k nepoznání nalíčené Jitky Smutné, coby afroamerické uklízečky Nelly Gray a vaší pozornosti jistě neujde ani Martin Písařík coby polský přistěhovalec za bicími.

kaplangen119

Oldřich Vízner jako pan Hyman Kaplan

Třída v čele s panem Hymanem Kaplanem určitě splnila vkládaná očekávání, zejména za „Šakalími léty“ však díky jisté statičnosti (ale je jasné, že tuto knihu nešlo zadaptovat jinak a bylo tak učiněno asi tím nejlepším možným způsobem) o malilinkatý kousek zaostává. To však nemusí nikomu bránit v tom, aby si v hledišti Divadla ABC užil spoustu příjemné a s láskou připravené zábavy, zejména pokud je příznivcem předlohy.

Autory fotografií jsou Petr Krejčí (1 -3) a Alena Hrbková (4). Našemu serveru je laskavě poskytla Gabriela Valcová – PR manažerka Divadla ABC.


Recenze a reportáže
Radka Fišarová je opět Evitou (doplňující minirecenze inscenace divadla Studio DVA)
Recenze a reportáže
RECENZE: Cikáni už dávno přišli do muzikálového nebe
Recenze a reportáže
Hudební komedie “Láska naruby” staví na spontánnosti Jany Paulové
  • Tychi

    Tři hodiny? Uf. Přiznám se, já knížku nedočetla, ve 3/4 jsem to vzdala, přestal pro mě být vtip vtipem. Proto si neumím představit, jak se to dá divadelně nastudovat. Díky za článek.


  • Pavel Košatka

    Jen krátce mé dojmy:
    – Ondřej píše, že ten, kdo nezná předlohu bude asi mírně rozčarován. Já zase nebyl, takže zase bych se nenechal vystrašit.
    – Bohužel ta délka představení je opravdu neúnosná. Ne že byste nevydrželi sedět tři hodiny v divadle, jiná představení dokáží diváka zabavit, ale sledovat tři hodiny jednu scénu, prakticky bez děje, je poněkud hodně dlouhé. Co ale unaví nejvíc, je vyžadování neustálé pozornosti, protože takřka nad každou větou musíte přemýšlet, abyste rozlouskli tu jazykovou hříčku. Takže dvě hodiny by bohatě stačily.
    – Konec mi přišel poněkud rozpačitý, po třech hodinách komedie se najednou autoři snaží zapůsobit na diváka nějakým vážným koncem a to se tam podle mě nehodí.
    – Některé písně jsou vynikající, zejména “Hitler, ty stará prase” :-).
    – Výkony, jak napsal Ondřej, jsou vyrovnané, za sebe bych vyzdvihl Martina Písaříka, Jitku Smutnou a Jaroslava Vlacha.


  • Ondřej Doubrava

    Pavel: To je tím, že jsem četl pár příspěvků těchto “rozčarovaných”, ale určitě se najde i spousta lidí, kteří to přijmou i bez znalosti předlohy bez problémů. Ale vážně věřím, že na to půjdou hlavně ti, kteří důvěrně znají jakoukoli verzi předlohy.

    Tychi: 3 hodiny jsou moc a moc, ale jako celek ta inscenace funguje výborně a je zábavná.


  • Jakub Richter

    Dobrý den, tak včera jsem hru viděl a bylo to pro mě obrovské zklamání. Doneslo se mi jak je hra vynikající, tudíž jsem byl velmi rád, když jsem měl možnost získat vstupenky na představení. Předesílám, že jsem knižní předlohu nečetl a na představení jsem šel jen s velmi hrubou představou o hře. Souhlasím s autorem recenze, že jsem si zpočátku musel zvyknout na způsob vyjadřování herců. Vyžadovalo to poměrně dost soustředění a někdy nebylo rozumět vůbec. Možná to bylo dáno vzdáleností od pódia. Nicméně hra i její nastudování mě vyloženě zklamalo. Po stránce kostýmové i co se týká hereckého obsazení nebylo snad možné příliš co vytknout. Nicméně hra nemá v podstatě absolutně žádný děj, veškerý humor je stavěný na komolení “anglických” slov, přičemž zkomoleniny jsou někdy tak nešťastně vybrané, že i při největší fantazii by je dle mého názoru nebylo možné v reálu použít. Tato plochost a programovost hry byla pro mě téměř neúnosná. Myslím si, že mám smysl pro humor, nicméně jsem v 90 procentech nechápal projevy hurónského smíchu ostatních diváků při každém přeřeknutí herců. Našel jsem snad jen dva hlubší okamžiky v celé hře. Ten první při postesknutí si pana Kaplana nad svým bratrem a druhý dojemnější okamžik byl odjezd oné Italky těsně před koncem hry, bohužel si nepamatuji jméno. Herecky zajímavější byl výkon Oldřicha Víznera. Závěr byl opět nijaký, bez jakéhokoliv vyvrcholení, myšlenky. Opravdu nevím, jestli to je mou neznalostí předlohy, ale hru považuji za zoufalou. Viděl jsem v divadle ABC řadu her a to velmi dobrých, vtipných. Tato mě velmi zklamala.


  • Ondřej Doubrava

    Jakub Richter: Díky za reakci, ač se mi Pan Kaplan velmi líbil, musím s Vámi vlastně souhlasit, neboť i takovéto divácké reakce se dají očekávat a tři hodiny řešení slovních rébusů bez dějové linky asi opravdu bude pro mnoho z nich nepříjemné. Právě proto se domnívám, že na to půjdou zejména znalci předlohy a vlastně asi i fanoušci Šakalých let, pro které to může a nemusí být zklamání, záleží na úhlu pohledu. Nicméně předloha jako taková asi o moc lépe adaptovat nešla, inscenaci by ale pomohlo zkrácení.


  • Slávek

    Ondro, netušíte náhoudou (např. z programu), proč byl k adaptaci vybrán dnes již značně zastaralý překlad Pavla Eisnera, když existuje české veřejnosti dobře známý, brilantní a neskutečně vtipný moderní převod Antonína Přidala? Ten text je až třeskutě vtipný, bez ironie; při četbě se doslova dusíte smíchy. Eisner naproti tomu může připadat (a jak některé názory nasvědčují) asi i připadá, dnešnímu publiku těžko stravitelný. (Připouštím, že představení jsem neviděl a vycházím z komentářů na této stránce a z knižní verze…)


  • Jiří Kůdela

    Někde to vysvětlené bylo…


  • Ondřej Doubrava

    Slávek: V programu je jen tolik, že tvůrci inscenace samotné měli celkem dilema, jaký překlad vybrat, s tím, že jsou oba dva geniální, ale sáhli po Eisnerovi. Je pravda, že Přidalova verze je ale mnohem známější a asi i trochu přístupnější.


  • Lavera

    Tak jsem se včera konečně také dostala na “Pana Kaplana”. Knihu jsem nikdy nečetla a o tématu jsem měla jen nepatrné povědomí. Možná proto, že jsem po strašně dlouhé době viděla muzikál – hudební komedii – nejen odzpívanou, ale skutečně zahranou, byla jsem naprosto spokojená a “délku představení” jsem vůbec nevnímala. Sledování “jazykových hrátek” mi kupodivu ani v “mém věku” nedělalo nejmenší potíže, skvěle jsem se bavila tím krásně plnokrevným herectvím, na jaké jsem bývala z dřívější doby v tomto žánru zvyklá a které mi v současnosti tolik chybí…( Také jsem ocenila, že divadlo nezapomíná ani na své už “poněkud starší” herecké kolegy – např. p. Lipský je ve svém věku obdivuhodný ).
    Zpívat – alespoň na slušné úrovni – dokáže každý herec, ovšem zdaleka ne každý zpěvák je schopen – zase alespoň na té slušné úrovni – hrát. ( Někteří “zpěváci” mají problém i se zpěvem samotným, ale to už je jiná věc ). V muzikálu by mělo být – společně s pohybovou stránkou a samozřejmě podle daného tématu – všechno zastoupeno rovnocenou mírou; ne nadarmo býval muzikál označován jako syntetické divadlo…


  • JAK

    Kdo by náhodou nevěděl, od pondělí je k dostání CD Pana Kaplana. Měly by se zde objevit písně i hlavní důležité mluvené pasáže…


  • Ondřej Doubrava

    JAK: Díky moc za info…


  • JAK

    Není zač.
    P.S. CD má stát 150 Kč ;)


  • Jožin

    Asi jsem byl teď v sobotu na něčem úplně jiném, než je zde popisováno. Délka představení je naprosto v pořádku. Za celou dobu jsem nepodíval na hodinky, což se mi zase tak často nestává (do divadel chodím celkem pravidelně). Že je potřeba udržovat pozornost po celé představení? Pak nechoďte do divadla, ale puste si na Nově nějakou hodnotnou estrádu a klidně si i při ní schrupněte.


  • jak

    Tak kdyby to někoho zajímalo – na CD je 18 stop (13 písniček, 5 mluvených vstupů) + 4 bonusové. Celkový čas 46:43

    Kdo ho koupí, neprohloupí.


  • Mirek Hanuš

    Všechny zdraví Mirek Hanuš.(režisér a dramatizátor toho kousku) . Když vás to zajímá, vysvětlím vám volbu překladu. Eisnerův je sice z války, ale pro mne je mnohem živější. Ve vší úctě k panu Přidalovi, jeho překlad mi připadá mnohem akademičtější, vymyšlenější. Dal si s tím jistě velkou práci, ale na mne řada míst působí vykonstruovaně. Myslím, že Rosten to psal lehkou rukou, pro radost a tuto lehkost mnohem víc cítím u Eisnera než u Přidala. Myslím, Eisnerův překlad jistě obsahuje několik archaických momentů, ale o jeho životnosti vypovídá i to,že nedávno znovu vyšel.
    Každá inscenace má svůj vývoj.A také tato, která skrývala pro incenátory mnoho záludností. Např. otázka toho, jak tlumočit co nejzřetelněji slovní přesmyčky a přitom držet inscenaci v tempu konverzačky. To jsme zdokonalovali až s diváky. Jinak to u komedie nejde.Mnoho lidí se domnívalo, že tuto knihu nelze pro divadlo adaptovat vůbec. To dokazuje i to, že úspěšné knihy mají množství dramatizací. V tomto případě se i ve světě jedná jen o několik osamocených pokusů. Bylo to velké riziko a nemuselo to vůbec vyjít.
    Po premiéře jsme na incenaci dál pracovali a dnes trvá zpravidla 2 hod. 35 min.
    To,že divák odchází lehce vyčerpán, je nezbytné. Tato zábava je v podstatě intelektuální , co Vám uteče a nerozluštíte vlastní aktivitou , je pro Vás nevratně pryč.
    Všechny zdravím a přeji hezké setkávání na českých divadelních prknech.

    M.H.


  • Ondřej Doubrava

    Pane režisére Hanuši, děkujeme za krásnou reakci a pečlivé vysvětlení volby překladu. Kaplana jsem viděl zatím jen v den premiéry a pokud se povedlo timing upravit, je to jen dobře, pokud mi zbyde čas, přijdu se rád znovu podívat. Mám totiž Vaše inscenace velice v oblibě.


  • Ivana

    Zdravím všechny příznivce pana Kaplana, zejména ty, kteří si vychutnali knižní podobu. Z knihy jsem byla naprosto nadšená, hlavně asi proto, že miluju češtinu. Abych to zkrátila: představení mě naprosto zklamalo a nedá se vůbec tvrdit, že vyčerpalo. Z postav jsou karikatury, slovním hříčkám není rozumět a herci přehrávají. Přesto je vždycky plný sál a lístky není možné sehnat. Pak je asi chyba ve mně. Vymetám všechna možná divadla a jsem asi zhýčkaná.


  • Honzy

    HONZY
    Pan Kaplan má třídu rád, milé, divácky úspěšné hudební představení.Dobré herecké výkony,v čele s Oldřichem Víznerem i Jitkou Smutnou.Klobouk dolů před hereckým výkonem pana Lubomíra Lipského i Jany Drbohlavové.Kdo se chce pobavit, tak vřele doporučuji.Živý orchestr s origin. písněmi.Hodnocení 70%