Recenze a reportáže

Recenze: Muzikál “Ať žije rokenrol!” se topí v průměrnosti (+ video)


Očekávaná muzikálová prvotina Petra Jandy a Karla Šípa “Ať žije rokenrol!” má již po premiéře. Retro komedie stojící především na několika vtipných scénách a živé hudbě však postrádá zajímavý nosný děj a především pak režii. I pro Viktora Polesného byl “Ať žije rokenrol” prvním muzikálem a zdá se, že na něj byl velký komerční titul příliš. Muzikál se tedy jeví průměrně, více čtete v naší recenzi, ve které nechybí porovnání dvou alternací ani exkluzivní video sestřih z premiéry.

Jan Toužimský a Lucie Vondráčková v závěru první půle

Muzikál měl premiéru 20.10.2010 v pražském Divadle Broadway, my jsme však kromě ní navštívili také jednu z předpremiér (či chcete-li generálek), takže můžeme srovnávat i více alternací a všímat si detailů. Čekali jsme solidní muzikálovou jízdu, která by mohla pozvednout upadající úroveň Divadla Broadway. To se sice od minulého počinu “Je třeba zabít Davida” mírně podařilo, ale zázrak se nestal…

Šípův humor kontra režisérská nezkušenost

Jaký je tedy děj muzikálu? Jedná se o biografii rokenrolového zpěváka Ronnyho, který slaví u mladé generace na přelomu 50. a 60. let obrovský úspěch. Obdivuje vše ze Západu, ale líbí se mu Yvetta, mladá naivní dívka, která je naopak orientována na Východ a nechce slyšet o ničem jiném, za což může především výchova jejího otce, stranického funkcionáře. Sledujeme cestu Ronnyho, jeho konflikty s policií, drogové dýchánky, divoké koncerty, konfrontace s komunistickým kulturním náměstkem atd… Shodou náhod se dostává do západního Berlína, aby nakoupil se svým manažerem nové nástroje (samozřejmě pro politickou píseň!), to by ale nesměli celníci objevit pašovaný kokain. To dostane oba bohémy do vězení. Jak skončí příběh Ronnyho a zda na něj Yvetta počká, to se již nechte překvapit…

Tomáš Löbl a Zdenka Trvalcová

Scénky Karla Šípa vždy patřily mezi naše oblíbené, jeho humor byl vkusný, ale zároveň i divácky líbivý (dvojsmysly a vulgarity). Šíp to vždy “namixoval” ve správném poměru. Stejně tak to platí i pro “Ať žije rokenrol”. Činoherní komické výstupy jsou opravdu dobré, obsahují dost humorného materiálu. Záleží pak sice na tom, kteří interpreti se ho ujmou (viz. hodnocení alternací níže), ale vykouzlit úsměv na tváři dokáže. Problém Šípova scénáře je však jiný. Postrádá jakoukoliv zajímavou dramatickou linku, postavy nemají jasný cíl ani závěr (vyznívají tudíž zcela do ztracena), skoky v ději jsou obrovské… Navíc všechny posuny děje se odehrávají v činoherních pasážích, písně pak opakují či konstatují již známá fakta, a to by v muzikálu být nemělo. Právě dynamické písně posouvající děj kupředu je to, co diváky v začátcích muzikálu uchvátilo, v čem se muzikál lišil od činoher. Bohužel se Šíp nevyhnul ani několika vyloženě trapným až estrádním číslům (“Já jsem cvok”). Texty písní jsou však dobré, osvěžující a nápadité. Příhodné by tedy bylo přizvat ke spolupráci nějakého zkušeného muzikálového scénáristu, který by se látky chopil a Šíp poté napsal texty a vtipné scény. Libreto by pak možná bylo smysluplnější.

Video sestřih z premiéry muzikálu “Ať žije rokenrol”

Přináším vám exkluzivní video sestřih z premiéry “Ať žije rokenrol” (20.10.2010), ve kterém můžete vidět a slyšet Jana Toužimského, Lucii Vondráčkovou, Petru Janů, Viléma Čoka, Pavla Nečase, Martina Poštu, Juraje Bernátha, Petra Šudomu a další.

Pro Musical.cz natočil a sestříhal Radek Janda.

Písně Petra Jandy jsou jedním z největších kladů muzikálu, i když jim paradoxně škodí živá kapela. Je sice super, že konečně pražská divadla procitají a živá hudba se vrací do muzikálů, ale trochu na závadu je, že všechny písně znějí podobně. Nazvučení navíc není zcela ideální, někdy není rozumět textům a ostatní nástroje silně přehlušují bubny, takže samotná melodie občas zaniká. Když se však od tohoto nedostatku oprostíte, tak jednotlivé písně mají hudební nápady a jistě jejich poslech na CD bude dobrou relaxací. V představení však neúnosně splývají. Typickým prvkem muzikálů je opakování melodií, ať již opakování písní v různých souvislostech či scénická hudba s melodií hlavních hitů, ale Janda tuto část trochu opomněl (zaregistrovali jsme pouze jedno opakování milostného duetu Ronnyho a Yvetty). Proto si jen těžce budete broukat nějakou melodii, pravděpodobně největším hitem je závěrečná baladická árie “Šrámy lásky“, která patří k tomu nejlepšímu z celého představení.

Šrámy lásky Honzy Toužimského

Dostáváme se k největšímu problému inscenace, a to je režie Viktora Polesného. Polesný je známý jako činoherní a televizní režisér, proto není překvapením, že činoherní pasáže muzikálu jsou zrežírovány dobře, herci jsou vedeni k tomu, aby komika vyzněla co nejlépe, zapojují adekvátní výrazy a celkově to působí dobrým dojmem. Kámen úrazu nastává v hudebních číslech, kde si Polesný zřejmě nevěděl příliš rady. “Ať žije rokenrol” je jeho muzikálová prvotina, nelze se tudíž tolik divit, ale právě hudební čísla jsou základním kamenem všech muzikálů a tady k uzoufání nudí. Najde se pár světlých výjimek, jako například drogová scéna “Krásná schíza” nebo “Zakázaný blues“. Ale například scéna v první půli: Přichází pro diváky zcela neznámá žena, začne staticky zpívat uprostřed jeviště depresivní song “Mé srdce zeje prázdnotou“, opravdu dlouhé a nezáživné, poté zasedne k telefonu a po té depresi se vesele baví s kamarádkou. A až v té chvíli se dozvídáme, že je to Ronnyho matka… Takových příkladů bych mohl napsat opravdu mnoho. Podprůměrné jsou i davové scény, které spíše připomínají jeden velký chaos než precizní organizované muzikálové číslo (i přesto že jsou choreografie Jany Hanušové svižné a energické). Polesný pak dále pracuje s různými nápady, které mají být originální, ale jsou spíše rušivé. Největším kiksem jsou projekce při “Šrámech lásky“, které zabíjí celou atmosféru. Či transparent “Make love, not war” přenášený dívkou při milostném duetu.

Ruku v ruce se špatnou režií jde i mizerná výtvarná stránka. Ano, chápeme záměr stylizace do socialistické doby, takže scéna by měla být surová, jednoduchá a pouze účelná. Ale v “Ať žije rokenrol” žádná scéna prakticky není a pokud to mají být ta dvě ubohá lešení po stranách jeviště a závěs se svítící rudou hvězdou, tak můžu být také scénograf (autorem scény je Jan Dušek), protože toto vymyslí dítě v základní škole, nakoupí v libovolném kutilském marketu lešení, závěs a žárovičky a může si doma postavit svou vlastní scénu. Umístění kapely do úplného středu jeviště je také dosti nešťastné (i když to asi moc jinam nejde), působí rušivě a neesteticky. Kostýmy Ivany Brádkové jsou naštěstí velice dobré. Špatný light design je jedním z dlouhodobých neduhů všech českých muzikálových inscenací, “Ať žije rokenrol” směle v tomto trendu pokračuje. Světla se zdají být zcela náhodná, bez jakéhokoliv smyslu, barevného sladění, o nějakých uměleckých světelných záměrech asi už netřeba mluvit. Muzikál má být také podívanou, a tou bohužel “Ať žije rokenrol” není. Snaží se to dohnat v závěrečné scéně umělým sněhem, ale očekávaný “wow efekt” se nekoná.

Martin Pošta

Hodnocení interpretů aneb hlavní role dvakrát a zcela jinak

Jak je již výše řečeno, tak na hlavní roli Ronnyho stojí celý muzikál, proto se alternacím budeme věnovat trochu podrobněji. Na premiéře se představil Jan Toužimský, známý rockový zpěvák, frontman skupiny Arakain. Právě jeho rockové dispozice z něho dělají hlasově ideálního představitele hlavní role, k rockovému bandu na jevišti se hodí, protože má mnoho koncertních zkušeností. Avšak na premiéře se mu nepovedla ani ona hlasová část. V mnoha částech mu nebylo rozumět, jindy zase neúměrně chraptěl a vydával ne zrovna libozvučné tóny. Ještě větším problémem však byl herecký projev, který uvízl na bodu mrazu. Jistě, Toužimský není herec, ale zde nebylo opravdu nic. Celou dobu vypadal, že ho role spíše obtěžuje a po jevišti se jen tak procházel a odříkával text. Závěrečnou emočně silnou píseň “Šrámy lásky” šlo jen těžko brát vážně jako zpověď jednoho ztroskotance. Zatímco hereckou složku zcela zkazil, tak o taneční se to říci nedá. Proč? Protože veškeré choreografie jsou speciálně pro Toužimského vyškrtnuty a místo tanečních kroků se jen opatrně posouvá po jevišti, aby nepřekážel tanečníkům, ke kterým se občas přidá rytmickým tleskáním. Vadí to hlavně v místech, kdy má Ronny tančit s Yvetou, protože ta jaksi postrádá svého tanečního partnera. Tato role se zkrátka Toužimskému nepovedla, navíc ještě působí na roli příliš staře.

Lucie Vondráčková navštěvuje Ronnyho ve vězení

Pokud si výše zmíněné poznámky otočíte naruby, vyjde vám druhý Ronny Tomáš Löbl. Ačkoliv s jeho hlasem by se těžko uplatnil v rokenrolové (potažmo rockové) kapele, tak vše odzpíval čistě a s přehledem, a to i při náročných choreografiích. “Šrámy lásky” pak byly vrcholem jeho úsilí a zároveň i vrcholem celé předpremiéry. Jeho výhodou je věk a mladistvý vzhled, kterým do muzikálu skvěle pasuje. Herecky je velice dobrý, ukázal, že dokáže i jinou polohu než “mladý podivínský básničkář”. Zlepšit by mohl snad jen “opilecký výraz”, který je místy příliš přehrávaný, až neuvěřitelný. A jak je již výše zmíněno, na rozdíl od Toužimského také tančí, a to opravdu výborně. Tomáš Löbl je univerzální muzikálový talent, který by mohl jít příkladem, všechny složky zvládá velice dobře a utáhne celé představení.

V roli Yvetty jsme viděli Lucii Vondráčkovou a Zdenku Trvalcovou. Zatímco Vondráčková předvedla ničím výjimečný standardní výkon (tím však netvrdíme, že špatný), tak Trvalcová opravdu překvapila a dokázala se skvěle odvázat. Dětinská poloha ji opravdu sedla a byla 100% uvěřitelná. Tanec i zpěv zvládly obě představitelky velice dobře. To je asi vše co k této “hlavní” ženské roli můžeme napsat, protože se zase tolik na jevišti neohřeje.

Nesmělý dialog Tomáše Löbla a Lucie Vondráčkové

Otec Yvetty v podání Andreje Hryce vyniká nad kolegou Pavlem Nečasem především charismatem a herectvím, naopak Nečas ho válcuje ve zpěvu. Maminka Ronnyho Petra Janů předvádí svůj tradiční výkon, bohužel je její role natolik nezajímavá, že s ní lze těžko pracovat. Přesto Janů působila pozitivním dojmem. Aleš Háma jako Dr. Chvála/mjr. Plch sklouzává k veliké frašce a karikatuře, celý svůj výkon staví na přehrávání a absurditě. Diváci se baví, naše divadelní srdce krvácí. Průměrným zpěvem nás již nezaskočil. Naprosto vynikající energický výkon podává Vilém Čok v roli manažera Evžena. Role ho evidentně baví, sedí jeho nátuře a drží se v míře vkusnosti. Pěvecky je zcela výborný, jeho part v duetu “Vězeňský blues” je pamětihodný.

Karikaturní ředitel Kulturního střediska Bareš v podání Vladimíra Marka opravdu pobaví. Marek vypiplal každý pohyb k dokonalosti, jeho telefonování se třemi aparáty najednou by se dalo zařadit až do kategorie artistických výkonů. Barešův výstup na záchytce je pak skutečnou činoherní perlou. Dojem kazí jen pěvecká část role, při které je Markovi velice špatně rozumět, drží se však v míře své škatulky “činoherní zpěv”. Kolega Martin Pošta je pak přesným opakem, pěvecky je bezchybný, ale herecky je o polovinu méně zábavný. Přesto však vás bez možnosti porovnání pobaví i Pošta, pro nás však po Markovi lehké zklamání. Zajímavé je, že již v této fázi uvádění mají oba své vlastní vtipy a různé pojetí scén, což je jen a jen dobře. Asistentka Bareše, svůdná Soňa, je půvabná role s nádhernou písní a skvěle ji ztvárňuje Michaela Zemánková. Komplexní přirozený výkon, Zemánková pobaví i bez přehrávání, navíc se při slušném zpěvu dobře pohybuje.

Jan Toužimský, Vilém Čok a Vladimír Marek

V humorném duu policistů vystupují Juraj Bernáth, Petr Kutheil, Petr Ryšavý a Petr Šudoma. Zaujali nás právě v napsaném pořadí, přičemž Juraj Bernáth nás svým komickým mumlavým výkonem opravdu pobavil. Občas sice zajde za onu hranici nevkusu a přehrávání, ale na rozdíl od jiných kolegů se v ní nedrží dlouho a vždy z ní skvěle vybruslí. Všichni pánové jsou však dobří, každý svým způsobem jiný! Jejich ženské protipóly, muzikantské Lidušky, se na jevišti projevují podivným způsobem, těžko hodnotit takové role, ale Markéta Procházková, Barbara Chybová ani Barbora Kolaříková rozhodně neurazí a v rámci svých rolí podávají slušné výkony.

Na závěr si necháváme tradičně company, která v tomto představení střídá opravdu hodně rozdílných rolí a musí zvládat vcelku náročnou choreografii paní Hanušové. Špatné taneční company naštěstí moc nevidíme, ani “Ať žije rokenrol!” není výjimkou.

Jaký je tedy závěrečný verdikt? Průměr, ze kterého místy představení vytrhává humor Karla Šípa, výkony účinkujících (těch špatných tam je naštěstí opravdu málo), živá kapela a písně Petra Jandy. Mohlo se jednat o celkem dobrý titul, ale doplatil na muzikálovou nezkušenost režiséra, podivný scénář i špatnou výtvarnou stránku (scéna, světla).Někteří diváci odcházeli nadšení a nabití energií, jiní zklamaní. Do které skupiny budete patřit vy?

"Drsní" strážci zákona Petr Kutheil a Juraj Bernáth

Michaela Zemánková

Tanečník Mario Čermák a Zdenka Trvalcová

Mimicky dokonalý Vladimír Marek

Stranický funkcionář Andrej Hryc

Petra Janů

Drsný major Aleš Háma

Premiérový přídavek "Ať žije rokenrol!"

Autorem fotografií je Martin J. Polák (Divadlo Broadway). Děkujeme za jejich laskavé poskytnutí.


Aktuální zprávy
“Hamlet” Janka Ledeckého se příští rok uvede v Divadle Broadway
Fotoreportáže a galerie
Fotoreportáž: “Kat Mydlář” přivítal již 100 000. návštěvníka
Fotoreportáže a galerie
Fotoreportáž z konkurzu do rockové opery Daniela Landy “Klíč králů”
  • Ondřej Doubrava

    Lavera: Myslím, že kontrola na předprodejích lístků (třeba T-A) napoví mnohé…


  • Tom

    Lavero:nechodí na to lidi!


  • Matěj Cichra

    carol24: s Martinem Gogou se alternuji já! Těší mě… ;))


  • Lavera

    Díky za odpovědi ! Já bych na to asi také nešla, ale vzhledem k tomu, že se už dlouhá léta snažím alespoň v Praze vidět pokud možno všechno z tohoto žánru, tak to ( na přístavku ) chci také zkusit.
    Naprosto nic si od toho neslibuji, ( tak pro jistotu přistupuji ke všem novým inscenacím a vyplácí se mi to i v případě těch zde velice vychvalovaných !!! ), spíše mě – jako téměř pamětnici těch časů – hlavně zajímá, v jakém duchu je tam ta doba líčena; člověk se v různých současných dílech občas dozvídá věci, že nestačí žasnout, co všechno se – podle autorů – v dřívější době údajně dělo… Tak bych si to ráda srovnala s realitou nejen svého tehdejšího vlastního života.


  • Sandra

    Matěji, děkuji za vaše odhalení :-)) Moc se mi líbíte jak tancujete a jsem vaše velká fanynka


  • Romča

    Janíku – mně se zrovna paní Černocká velmi líbí. A nejen ona. Tohle je vážně muzikál, kde strašně moc záleží na obsazení. Premiéra mě rozčarovala (snad dílem i nervozitou aktérů), ale poslední dvě soboty naopak nadchly. Tomík Loebl je prostě úchvatný, dokonalý, božský, to samé Vladimír Marek (ale tam se to čekalo, u Tomíka jsem trochu měl obavy, jak dá rockovou roli). ZUZA Ďurdinová jako sekretářka zpívá jako čistá rockerka – prostě paráda! A Lucka Černíková paráda zpěv! O úžasné company ani nemluvě… Už se těším na další sobotu.


  • carol24

    Konečně vím, kdo je ten, na koho se pořád ptám (snad mě to tady omluvíte :-)
    Matěji, dají se někde sehnat termíny kdy hraješ, moc děkuji?


  • Matěj Cichra

    sehnat se dají! stačí se zeptat ;) … ale nevim, jestli je vhodné to vkládat sem do komentářů ;)


  • Vladimír Marek

    Cichra, ty bezuzdný heartbeakře, já tě vidím!


  • Matěj Cichra

    ale no ták Vláďo, dělám jen svoji práci… nic víc! :-) ;)


  • Marek Kožušník

    Malinkej s roztomilým kukučem! :-) Musím se na vás, kluci, přijít podívat… :-)


  • Janík

    Právě vyšla v Divadelních novinách velká a nezaujatá – vlídná recenze s fotkou na titulu.Tomu říkám profi rozebrání a posouzení.
    Jo – slyšel jsem, že ze 3/4 a z 1/5 vyprodaná představení Lichtenberg ruší a nabízí lidem Barona Prášila, jakoby chtěli z DB Rokenrolu podříznout větev.Přece kdyby se takhle postupovalo jinde, nikdy by nebyl třeba Excalibur takovým fenoménem, tam se taky rozjíždělo tak, že nebylo plno, pak si to ale lidi řekli, a chodilo lidí víc a víc.Tady tomu ani nechtějí dát šanci.Je to tím,že to nedělá vlastně produkce DB, že jde o externisty a s těma zametli vždycky? A nechají si to Janda se Šípem líbit?


  • Janík

    Oprava – ne z 1/5 ale samozřejmě z 1/2.Překlep.:)


  • Dagmar

    Nevím, zda dokážu být plně objektivní, protože Honzu Toužimského považuji už několik let za jednoho z nejlepších zpěváků u nás, ale mě se v té roli líbil. Pravda o tanec se místama spíše pokouší, ale už jste někdy viděli tančit rockového zpěváka? Od toho se to přece nečeká! Pro mě je v této roli podstatně uvěřitelnější, než nějaký nagelovaný klučina, byť proti Tomáši Löblovi naprosto nic nemám. Takže než tu Honzu všichni zavrhnete, běžte se na něj nejdřív podívat, myslím, že vás mile překvapí. Myslím, že má nějaký důvod, že ho autoři muzikálu nejen obsadili ale i nechali hrát premiéru přesto, že po herecké a taneční stránce nikdy nebude stoprocentní.


  • Abigail

    Takže jsem viděla představení 21.11.2010 – 14:00.
    Obsazení:
    Tomáš Beroun – pěvecky to trochu kulhá, hodně to ovšem vynahrazuje vším ostatním, vyzařuje z něj poměrně dost “nadšení”, chuti a radosti – herecky i pohybově super, pěvecky už tak moc ne, ale neřekla bych, že je špatný.
    Lucie Černíková – velká smůla, že nemá víc prostoru, překvapila pohybově, herecky dobré, pěvecky zoufale málo příležitostí.
    Hana Seidlová – myslím, že jsem ji nikdy předtím neviděla, chtěla jsem vidět Petru Janů, bohužel se nepovedlo, ale nevadí, i Hana Seidlová byla dobrá, dojem mi kazil jen fakt, že její postava je divná – divně napsaná (podle mého názoru).
    Marta Jandová – Míša Zemánková v ukázce je proti ní daleko živější a živelnější, přesto se jí nedá nic moc vytknout, herecky dobré, pěvecky rovněž, prý jí to bylo psáno na tělo, tak aby to nebylo dobré.
    Bohouš Josef – občas přehrává, pěvecky je dobrý snad vždy, takže tam není co vytknout a když se nesnažil tak moc, tak se mi líbil i herecky.
    Vladimír Marek – u něj mě poprvé (a viděla jsem ho už poměrně dost-krát) mrzelo, že je spíš herec, než zpěvák – herecky skvělá karikatura, pěvecky jeho standard, ovšem jakmile zesílí hudba, nebo jich začne zpívat víc, mu prostě není rozumět, přes všechnu snahu.
    Pavel Nečas hraje vcelku nevýraznou postavu, navíc jí nedává nic moc, co by jí výraznější udělalo. Tím, že se v ději moc nevyskytuje to až tak nevadí. Pěvecky dobrý, na můj vkus tak trochu nezajímavý.
    Petr Ryšavý, Petr Šudoma, Markéta Procházková a Barbara Chybová nenadchnou, neurazí. Jejich postavy se vyskytují vždy chvíli, pěvecky všichni dobří, herecky všichni přehrávají, pravděpodobně záměrně.
    Aleš Háma jako doktor a major je první, u kterého ale nesouhlasím s recenzí. Zpívá svůj standard – průměrně, to by sedělo, ale co se týče hraní, přišel mi dost civilní – tak jako předchozí čtyři – nijak nenadchne, ani neurazí, ale o přehrávání… proti tomu, co předvádí v mnoha jiných představeních mi to přišlo až podivné… bych rozhodně nemluvila – alespoń ne dnes.
    Company dobrá, kapela skvělá, konečně naživo – navíc: příjemně mě překvapilo, že i muzikanti z kapely se sem tam zúčastnili probíhající činohry.
    Závěr dle mého názoru: muzikál neurazí, ale rozhodně nenadchne.
    Hudba Petra Jandy je skvělá a dovolím si nesouhlasit v tom, že není chytlavá. CD nemám, jediné ukázky znám odtud, sestřih z premiéry, tu jednu taneční a tu pěveckou s Tomášem Berounem, přesto se mě některé písničky – duet Yvetty a Ronnyho, Šrámy lásky, Právě vlít k nám rokenrol – chytily a opakují se.
    Celé to kazí scénář. Příběh a nápad toho muzikálu měl obrovský potenciál, který se nepovedlo využít. Místo toho, aby využíval širokou škálu možností, jak si hrát s tím bojem režim versus rokenrol (záchytka, léčebna, vězení a tak by to šlo i dál) a s “láskou” svazačky a problematického živla (nějak moc rychle to funguje), se zbytečně obrací na spoustu jiných, pro příběh nepodstatných postav – sekretářka (Proč má sólo ona a ne Yvetta?) policajti, Lidušky… a zbytečně se odvrací od toho hlavního. Škoda. Protože na tom skončilo to celé velké očekávání.
    Můj názor. Podruhé bych nešla, ale jednou se to vidět dá a není to tragédie.


  • Radek Janda

    Opět můj malý pohled, také z neděle 21.11.2010 a spíše budu reagovat na některé komentáře od Abigail.

    Hana Seidlová – naprosto souhlasím, že ta postava je divně napsaná. Ovšem v podání Hany Seidlové mě snad i prvně “bavila”. Měl jsem možnost Hanu Seidlovou vidět i v představení DJKT “Čachtická paní”, kde byla naprosto famózní!
    Bohouš Josef – nezdálo se mi, že by přehrával, ba spíše naopak. Svoji postavu zvládl dobře, ale v porovnání s Vilémem Čokem bohužel “slabší odvar”. Kdybych ovšem neviděl Viléma Čoka, nemám námitek.
    Aleš Háma – ano, v neděli byl skutečně oproti premiéře hodně civilní.
    Tomáš Beroun – zrovna pěvecky bych mu tentokrát neměl moc co vytknout. Dále je pravda, že z něj vyzařuje “nadšení” a představení si užívá, ale některá jeho gesta bych radši… neviděl (ale to záleží). Každopádně pro mě lepší než premiérový Jan Toužimský. Tomáš Löbl zatím pro mě No.1.
    Co se týká role policistů. Všichni představitelé jsou dobří, ale záleží i na složení jednotlivých dvojic, kdy, “chytne-li” se správná kombinace, má to jiné grády.
    Závěrem zmíním i dva pány z company, kterých si nešlo nevšimnout a to, Ivan Svyatkin v písni
    “V průseru” a Mario Čermák jako “branec” u odvodu – obojí povedené.


  • Martin Posta

    Vazeny pane Košatko,

    Pojdme podiskutovat o tom do jake miry si kdo muze dovolit posuzovat a merit a hlavne podle jakeho kalibru,ktere obsazeni je “lepsi” a ktere “horsi”.
    Ja si totiz myslim,ze divadlo existuje proto,aby pobavilo divaka,aby divak prisel na predstaveni a odchazel v nejlepsim pripade s dobrym pocitem. Myslim si,ze predstaveni je treba brat jako celek neni mozne hodnotit jednotlivce. Predstaveni vytvari vsichni zucastneni a to ne jen herci.
    Myslim si,ze pokud si berete pravo hodnotit a posuzovat mezi alternacema a dovolite si ho verejne publikovat,pak si tak trochu hrajete na porotce v “Superstar”,ted uz jenom zahajit hlasovani…Myslim si,ze je jen a jen na divakovi s jakym pocitem odejde a jak se mu ktera alternace libi…
    Verte mi ze tohle nepisu ze zadneho egocentrickeho popudu,vzdyt jste me svym zpusobem “pochvalil”. Jen se uz nemohu divat a cist,jak kde kdo hodnoti vykony druhych. Je v poradku zhodnotit predstaveni a shrnout ho dle sveho subjektivniho nazoru,ale nedelejte z divadla “Superstar”. Martin Pošta


  • Lavera

    Tak jsem se dnes odpoledne konečně dočkala – po dvou zrušených představeních, na které jsem měla lístek, to třetí už konečně vyšlo.
    Byla jsem, jak už jsem psala dříve, především zvědavá, jak bude ta doba pojata – vezmeme-li v úvahu uměleckou nadsázku, no tak dejme tomu…
    Jinak pocity spíše neutrální, ale byly tam i herecké akce, takže já osobně si tento muzikál stavím někam “doprostřed”.
    Příspěvek M. Pošty mě ale “dokopal” k tomu, abych sem konečně napsala jednu “drobnost”, která mi už dlouho leží na srdci. Je jasné, že některý divák má s muzikálovým žánrem zkušenosti větší, jiný zase menší, ale přesto každý v podstatě vyjadřuje především svůj osobní názor.
    Takže dávám přednost formulaci – “mně se líbí nebo nelíbí, pro mě je nejlepší či nejhorší ten nebo ta, atd.” před jistým “zevšeobecňováním” vlastního názoru.
    Může to být považováno za pouhé “slovíčkaření”, ale mohlo by to “vyřešit” zbytečná vzájemná osočování některých diskutujících…


  • Ondřej Doubrava

    Jenže s tím všeobecňováním je to trochu problém, třeba nám je na muzikálových přednáškách vštěpováno, že “ich forma”, neboli právě to “mě se líbí” a “dle mého názoru je nejlepší” nemá v profesionálních recenzích co dělat, lze s tím souhlasit a za sebe říkám, že se tak snažím psát (ale občas to ujede, ba naopak se mi zdá, že to ve výjimečných případech jinak nejde, viz. mé dojmy ze SPAMalotu, kdy jsem se záměrně zpronevěřil, článek jsem oddělil a ve druhé části jsem jako fanoušek napsal, že z Monty Pythonů jako takových tam mnoho nezůstalo, jinak to ale nešlo, srdci neporučíte. :-D). A stejně tak, když se teď v úterý na přednáškách hodnotila naše dvojrecenze Jesuse, o těch chybách jsem věděl už předem, nemusely tam být, ale vyšli jsme z toho docela dobře. Ale řekl jsem, že na Mary Poppins si prostě nechám čas, pravda, moc ho teď nemám.)

    Jenže pak je tu naše filozofie, kdy si uvědomujeme, že divák dává za vstupenky nemalé peníze a tak, když to jde, tak zhodnotíme alternace. Jsme jedni z mála, kdo to alespoň občas dělá, tak prosíme o trochu tolerance, či spíše, berte naše články jako hru, chceme vyhovět jak vám, tak formálním náležitostem článků.


  • Lavera

    Mně osobně nevadí, je-li příspěvek napsán tak či onak; nejsem sice žádný odborník, ale “pár” muzikálů jsem za ta dlouhá léta viděla a k hudbě obecně mám dost blízko i když mé hudební vzdělání čítá jen jedenáct let Hudební školy; ( nevím, jaký má tato instituce v současné době přesný název, snad je to Základní umělecká škola…, za mého mládí to byly dva cykly – 1. od druhé do deváté třídy základní školy a 2. další tři roky ).
    Celý život se řídím tím, že si ( nejen ) na “kulturu” dělám vlastní názor, ale nedělá mně problém si ho “porovnat” s názory jiných diváků; chápu, že odborníci třeba tu formulaci pojímají jinak, i když v podstatě každý – pokud je opravdu poctivý a nechce třeba někomu jen pochlebovat – vyjadřuje stejně právě ten svůj názor…
    Ale jak už jsem napsala, mně to nevadí; ta má připomínka byla spíše kvůli občasnému zbytečnému vzájemnému “napadání” některých diskutujících…


  • PLuto

    Koukám, že se to tu pěkně rozjelo. Mé vyjádřední nebude sice k muzikálu jako takovému, ale k věcem, které tu byly nakousnuty.

    a) “ich forma” nemá v profesionální recenzi co dělat – OK, s tím by se možná dalo souhlasit z teoretického hlediska. V tom případě by měl autor zevrubně napsat, jaký má dílo příběh, jakou má délku, kdo to napsal, kdo tam vystupuje a jakého žánru je hudba. Tím by měl profesionální recenzent skončit – a výsledkem bude recenze, kterou nikdo nebude číst (vyjma pár speciálních odborníků), protože se tam nic zajímavého nedozví. Pokud má mít výsledné dílo alespoň nějaký smysl pro čtenáře, musí do toho recenzent vložit alespoň částečně svůj názor. Jsou totiž věci, které jsou dané přesně a nedá se o nich pochybovat (třeba že představení trvá dvě a půl hodiny, jsou využity zadní projekce, představitel hlavní role na pódiu i tančí apod.) a věci, které jsou subjektivní. Objektivně se nedá zhodnotit, jestli je představení dobré nebo špatné, jestli zadní projekce jsou ku prospěchu nebo ne, jestli tanec představitele hlavní role je skutečně povedený nebo je to trapas. Každý člověk je v tomto případě individualita, ať už se jedná o recenzenta, čtenáře nebo diváka. A každý má svůj vlastní názor, každému se líbí něco jiného. A není žádné objektivní měřítko, podle kterého by se dala hodnotit kvalita daného představení.

    b) Martinem Poštou zmiňované hodnocení alternací – Je to hodně obdobné, jako u předchozího bodu. Rád si přečtu hodnocení jednotlivých alternací, beru to ale tak, že je to názor konkrétní osoby (jejíž vkus čtením těchto stránek znám, takže vím, v čem jsme schopni se shodnout a v čem ne). Každá alternace kterékoliv role je v podání různých představitelů jiná – někdo umí lépe zpívat, někdo lépe tančit, někdo lépe hrát. Ve výsledku ale každý utvoří unikátní postavu, která zapadá do celého dějového soukolí. A každý recenzent či divák může říct – tato verze či toto provedení se mi líbilo víc. Je to ale potřeba brát jako názor daného člověka. Častokrát je totiž hodnocení (ať autor chce či nechce) ovlivněno “oblíbeností” daného interpreta, znalostí předchozích nastudování apod.


  • Ondřej Doubrava

    Pozor, právě jsou i recenze, které jsou čtivé, ich forma tam není (skutečně jde v tomto případě jen o formulace) a přesto jasně vyjadřují názor dané osoby. Mně se taková občas podaří, ale musím na tom zapracovat ještě dost…


  • Martin Posta

    Jsem moc rad,ze se zde objevily reakce na muj prispevek. Se vsemy reakcemy v podstate souhlasim. Jen snad dodam to,ze divadlo je zivy organismus,ktery se svym zpusobem rodi kazdy vecer a cim vic je tech veceru,tedy cim dele se hraje, tim se i vyvij dokonce i trochu meni. Proto se mi nelibi,kdyz recenzent jde na dve predstaveni a rekne,ten to hraje tak a ten onak. Musim souhlasit s Plutem,ze na divadle jsou veci nemenne. Tedy scena,kostymy delka a pod… Ale to jak herec pristupi k roli, tvori charkter ,se proste meni. I herec je clovek a ma sve nalady,takze svou naladu vlozi do charakteru,ktery predstavuje a proto je prece divadlo krasne,ze to predstaveni ma kazdy vecer jinou atmosferu.
    Omlouvam se vsem recenzetum (kritikum),ale pro me nema recenze az takovy vyznam. Recenzent muze poskodit a nebo pomoct predstaveni. Myslim si,ze je na kazdem divakovi,at si udela nazor. Nedelame divadlo pro recenzenty,ale pro divaky. Vim ze recenze (kritika) ma svou tradici,ale za dob K.Capka,J,K,Tyla a pod. recenze delali lide,kteri opravdu tomu co pisi rozumeji. Vim ze ted picham do vosiho hnizda,jen jsem mel potrebu to napsat.
    Ale jiste se mnou budete souhlasit,ze divadlo neni soutez o to, kdo co hraje lip, kdo lip zpiva,nebo tanci. Divadlo je celek. A pokud uz nekdo pise recenze (kritiku) tak mam rad,kdyz pise fakta,pise svuj osobni nazor,zhodnoti,dle sveho osobniho nazoru vykony hercu na premiere,ale neni treba uz nic vic. Ikdyz pro me je i toto prilis,tedy spis zbytecne.


  • Ondřej Doubrava

    Milý Martine, já osobně Vaši potřebu zcela chápu, nám právě také vadí, že recenzent jde pouze na premiéru a často ani nemá aspoň malé srovnání alternací, vídám velmi často, že si ani neumí zasadit představení do kontextu. Mně osobně už psaní recenzí v podstatě přijde takové nevděčné (stejně si jich člověk musí přečíst víc, aby si udělal názor, jestli to jemu stojí za návštěvu) své místo do budoucna vidím spíš uvnitř muzikálů, raději budu ten “smlsávaný”, než že si budu “smlsávat”. Jestli ony ty kritiky nejsou tak trochu ovlivněné tím, že se třeba na divadelních vědách vůbec neukazuje divadelní praxe (aspoň okrajově by mohla) a tento fakt mě zcela šokuje. A tohle všechno asi bude trochu ovlivňovat do budoucna i tu naši filozofii.


  • Martin Posta

    Ondreji,myslim si ze recenzent,jak se dnes rika,ktery jde na premieru,na kterou je pozvan, jde s tim,ze ma potrebu najit chyby,ktere SAMOZREJME najde. A snad z radosti,ze je nasel je vyzdvihne nad vse ostatni. Ver,ze ja sam mam kritiku rad,ale takovou,ktera me posune, napr. od kolegu jako je Vladimir Marek a dalsi…,nebo od rezisera. Kritika recenzentu me neposouva. Dnesni kritiky,ktere obcas ctu,jdou az za hranice,casto maji tendence predstaveni a ne jen predstaveni, ublizit a to jen proto,ze pan recenzent chce ukazat ,jak divadlu rozumi a jak by to jiste udelal lepe.
    Ale ja (pisu zamerne v prvni osobe,protoze se nechci vyjadrovat za ostatni,nemam k tomu kompetenci),svou energii vynalozim k tomu,abych pobavil, velmi casto, 700 lidi,kteri prisli do divadla,opravdu to nedelam pro to,abych se ukazal panu recenzentovi a ten zhodnotil muj vykon.
    Recenze,jak uz jsem psal muze predstaveni pomoct,ale i ublizit. V nejlepsim pripade se stane,ze divak si precte recenzi,ktera pokud je ctiva ho pobavi,ale noviny odlozi s tim,ze si pisalek cosi napsal ,ale na predstaveni prijde. Jak uz tu nekdo psal,navsteva muzikalu neni levna zalezitost a to proto,ze si divadlo musi na sebe samo vydelat.
    Recenze je vzdy subjektivni nazor jednoho cloveka,ten clovek by tedy mel mit velmi dobre znalosti ohledne divadla a hlavne divadelniho zanru na ktery recenzi pise. Dnesni kritiky,ktere obcas ctu jsou i pro me zabavne,ale bohuzel jen pro to,ze se doctu,jak je spousta veci spatne a jak by to dotycna pani,nebo pan,kdyby meli tu moznost, udelal lepe. Pripomina mi to meho dedu,ktery kdyz se dival na hokej,videl vsechny chyby,co se staly a nakonec vzdy prohlasil: ” Kdybych tam byl,ja bych jim to ukazal..:)” to jen na zaver, pro usmani. Martin


  • Lavera

    Ještě maličkost – setkala jsem se, a ne jen jednou, s tímto případem: na jedno přesně konkrétní představení jsem četla hodnocení dvou profesionálních kulturních recenzentů. S trochou nadsázky by se dalo říci, že jeden z nich označil dílo za nadprůměrné, druhý za úplný propadák. Oba dva se vyjádřili v té – třeba správné, ale”neosobní” – formě; co si z toho asi mohl méně “zkušený” divák vybrat, když to oboje bylo podáno jako nějaké oficiální stanovisko… ( Bylo to až po devadesátém roce – aby to někdo náhodou nedával do souvislosti s tím či oním režimem ! )¨
    Zatím jsem se také nesetkala s vyjádřením ve stylu – bylo to skvělé, ale mně se to vůbec nelíbilo; takže ten osobní pohled svou roli zákonitě musí vždycky hrát.
    ( Zažila jsem i podrobné líčení výkonu interpreta, který v dané inscenaci vůbec nebyl obsazen, jen si recenzent náhodou při první zmínce o chystané hře přečetl předběžně navrhnuté obsazení, ale už je jiná věc… )
    Na úplný závěr můj soukromý názor – po jednom shlédnutí může každý vyjádřit své osobní dojmy z toho konkrétního představení. Pokud chce ale rozebírat inscenaci jako takovou, měl by těch představení navštívit mnohem víc ! ( Je to myšleno naprosto obecně, aby se náhodou kdokoliv necítil dotčený… )


  • Martin Posta

    Nezbyva mi,nez s Laverou souhlasit… :),pokud tedy uz recenze (jak jinak,nez subjektivni, jednoho cloveka) maji nejaky vyznam… Martin


  • PLuto

    Tak, recenze význam určitě mají, jen si v nich čtenář musí najít ten svůj úhled pohledu. Já si velice rád přečtu o různých představeních, na většinu z nich se nedostanu, kvůli vzdálenostem i časovému zaneprázdnění jsem rád, když se dostanu na dvě-tři představení ročně. Ale i díky těm recenzím a dalším různým článkům se udržuju v té správné “muzikálové náladě”. Bohužel, český národ se obecně ještě neodnaučil návyku, že “co je jednou řečeno v televizi nebo novinách, tak to musí být pravda”…


  • Martin Posta

    Jak je videt ,tak recenze maji pravo na zivot. Pak mi nezbyva,nez je proste necist,jako jsem to delal doposud. Tuto recenzi jsem si precetl jen proto,ze o ni mluvil jakysi kolega v divadle. Nerikam,ze je az tak spatne napsana,ale je svym zpusobem zavadejici. Mozna cesky narod ma zakorenene,ze si necha namluvit kde co a necha se presvedcit slovy v TV,radiu,tisku,netu o tom co je pravda,nez by se radsi prisel presvedcit sam. Preji vam vsem krasnou prvni adventni nedeli. Martin Posta


  • Makih

    On si ale každý bohužel nemůže dovolit jet na všechno, co ho aspoň trochu zajímá – já sama jsem z Ostravy a i když mě zajímá i brněnská a pražská muzikálová scéna, tak bohužel, na všechno se dostat nemůžu.
    A proto mě těší (především) zdejší recenze, které jsou obsáhlé, můžu se o muzikálu aspoň něco dozvědět, i když se na něj třeba nakonec nedostanu. Při výběru toho, na co si zajedu, se samozřejmě tak trochu řídím i tou recenzí, ale doslova ji neberu, recenzenti mohou mít na některé věci trochu odlišný názor než já, viděli třeba účikujícího, když byl např nachlazený, nebo ve špatné životní situaci a to se v jejich názoru na daný výkon odrazilo apod.
    Rozhoduji se spíše podle zdejších video sestřihů, které se tu poměrně často objevují (diky moc za ně), vydaných CD apod.
    A jinak – a tomto servru se s autory recenzí v názorech na jednotlivé účinkující poměrně často shodnu (ale ne vždy) a jsem za srovnávání alternací ráda.
    Nikdo by však recenze neměl brát do slova a do písmene – a pokud je bere, není to podle mě chyba recenzí/recenzenta.


  • Iveta

    Tak u tohoto muzikálu jsem se opravdu bavila a ještě druhý den mě od smíchu bolelo břicho, vyzdvihnout musím company, která si to opravdu užívá a vtažení členů kapely mezi company také super. Ohromě si svou roli policisty užíval J. Bernáth a Martin Pošta byl také k nezaplacení. Je fakt, že pěvecky je to postaveno hlavně na roli Ronnyho, ale v podání Toma Berouna bych toho brala ještě víc. Na mě tenhle muzikál jednoduše fungoval – kombinace Janda – Šíp – doufám, že to není jejich poslední společné dílo.


  • Antonín Novák

    Pane Jando, pane Šípe, Vaše představení At žije rokenrol nemělo chybu. Přímočaré, jednoduché a geniální melodie jsou obdařeny úžasně sedícími vtipnými texty jednoho z našich nejlepších textařů.
    Jsem Váš současník a leta velký fanda. To co jste předvedli vejde jednou do Dvorany slávy. Děkuji.


  • Lukáš

    Která herečka a zpěvačka je podle vás nej lepši představitelkou Ronnyho matky .


  • Zdeněk

    rozhodně Hana Saidlová


  • Petr

    Kždý má jiné očekávání, ale nelze popřít, že pod pojmem “muzikál” si komerční autoři v Praze představují bohužel něco úplně jiného, než uvidíte kupříkladu v Londýně, Vídni, či v Brně!!! A s tím nezmůžou nic ani jinak dobří zpěváci..


  • Jarka

    Nejlepši představitelkou Ronnyho matky je pro mě bezesporu zpěvačka a herečka PETRA ČERNOCKÁ.
    Mám ráda krásný a čistý hlas a ten Petra Černocká jako jediná rozhodně má.Také jako jediná, má skutečný ” doklad ” na to, že je skutečnou a kvalitní zpěvačkou.Vystudovala na státní konzervatoři obory operní zpěv a klavír.Z fleku může dělat učitelku zpěvu, vážení.To jsou fakta.
    Chvějivý hlas Jany Petrů mi bohužel vadí a Saidlová nikdy skutečnou zpěvačkou nebyla.Téměř nikdo jí nezná, je ráda, že si štěkne v muzikálech.
    Ale každý máme svůj názor a já ten svůj jen vyjádřila.


  • Petr S.

    A já si zase myslím, že někdy fakta prostě nestačí. Petry Černocké si nesmírně vážím, ale pro mě byla v tomto muzikálu nejhorší alternací. Její zpěv byl docela pardon že to řeknu, příšerný, po herecké stránce to ještě šlo, to je zas můj názor.


« Starší komentáře