Archiv

“Divotvorný hrnec” – první americký muzikál na evropském kontinentě


Kolébkou žánru zvaného musical comedy, česky muzikál, je bezesporu Amerika. Na tomto kontinentě se tradice hudebního divadla odvíjela od Evropy zcela odlišně neboť nebylo možno čerpat z tolik v Evropě oblíbené operety. Evropská opereta vznikla z opery a dokonce některé její formy byly nazývány komickými operami – oba tyto žánry byly v Americe pouze okrajovou záležitostí pro malou skupinu hudebních nadšenců a ačkoli byla opereta vídeňského typu úspěšně dovážena z Evropy a dokonce vznikala i na domácí půdě, nikdy nedosáhla masové obliby tak jako v Evropě. Základním hudebním zdrojem pro muzikál tak zůstala pouze americká zábavná hudba a píseň.

V+W

V+W

Vezmeme-li v úvahu tato fakta, je prvním „opravdovým“ muzikálem uvedeným v Československu a vlastně i v Evropě Divotvorný hrnec v úpravě V+W, jehož premiéra proběhla 6. března 1948, rok po jeho uvedení v Americe.

Voskovec s Werichem se k americkému muzikálu dostali během své nucené emigrace za 2. světové války. Po svém návratu do vlasti jen obtížně navazovali na přetrženou tradici Osvobozeného divadla a obnovované inscenace i přes nesporný divácký úspěch úplně neuspokojovaly. Čas vyhnanství přece jen způsobil jisté odcizení tuzemskému klimatu, rozhodli se tedy obrátit na americkou divadelní tvorbu a dovezli jeden z nejúspěšnějších broadwayských muzikálů 40. let (725 repríz) Finian’s Rainbow autorů Burtona Lanea, Edgara Yipa Harburga a Freda Saidyho. Muzikál to byl skutečně aktuální – Harburg, který rád satiricky reflektoval svět kolem sebe, tu spojil dva motivy, podle nichž chtěl původně napsat dvě činohry: příběh irských přistěhovalců, za nimiž do Ameriky emigruje i jejich domácí skřítek, a příběh rasistického senátora, který zázrakem zčerná. Voskovec a Werich toto americké dílo inspirované irskými pohádkami plně počeštili. Irové v příběhu vystupují jako ryzí češi s českými jmény, české reálie jsou nahrazeny českými, místo irského skřítka Oga do hry vstupuje typicky český vodník Čochtan. A právě postava Čochtana měla největší zásluhu na úspěchu muzikálu u nás. Jan Werich si ji pro sebe sám napsal a oproti původnímu skřítkovi part vodníka podstatně rozšířil a myšlenkově ho velmi obohatil. Neuvěřitelné bylo, jak původně irské hudební motivy s libretem v češtině najednou zněly česky. A přitom právě ze souznění irské hudby s českým textem a kontextem měli zpočátku V+W velké obavy, ovšem jak vzpomíná Jiří Voskovec v knize Klobouk ve křoví: „Jakmile jsme však začali pracovat na textu první – a nejirštější písně, How are things in Glocca-Mora? v naší adaptaci Jakpak je dnes u nás doma?, shledali jsme s úžasem, že s českými slovy je najednou po Irsku a muzika hučí se sázavským jezem, zvedá se s polabskými husami, štěká s černošickým psem a lká se žižkovskou harmonikou! … Nikdy se nepřestanu podivovat hluboké příbuznosti lidové poezie kolem světa. Je to jako mezinárodní souvislost mýtů a symbolů.“ Jako zázrakem se americká sociální pohádka o Finianově duze změnila v takřka českou „báchorku se zpěvy a tanci“ o divotvorném hrnci, která spíše připomíná Klicperu nebo Tyla.

Kromě výborné české adaptace mělo velkou zásluhu na konečném úspěchu i samotné provedeni. Jiří Voskovec, který se tentokrát spokojil pouze s úlohou režiséra, do inscenace získal opravdu skvělé herecké obsazení – kromě již zmiňovaného Jana Wericha excelovali Ljuba Hermanová, Rudolf Cortés, Soňa Červená, František Černý, Manon Chauffour.

Rovněž hudební aranžmá bylo výjimečně zdařilé. Zdeněk Petr hudbu původně psanou pro symfonický orchestr adaptoval do jazzové polyfonie a tak přímo navázal na Jaroslava Ježka.

Divácký úspěch inscenace, která se z divadla ABC zanedlouho přestěhovala do Karlína, umožnil uskutečnit více než 300 repríz. Werichův Čochtan se stal legendou a z písniček úspěšné evergreeny. Divotvorný hrnec se hrál prakticky na všech tuzemských scénách (někde i vícekrát) a v roli Čochtana se s radostí objevila řada předních komiků – např. Rudolf Kutílek v Plzni, Josef Kobr v Ostravě, Miloš Kopecký v Praze.

Kromě toho, že byl Divotvorný hrnec výjimečný svým prvenstvím u nás a v Evropě, můžeme mu přičíst ještě jednu smutnou „výjimečnost“: byla to poslední premiéra Divadla V+W a poslední spolupráce Jiřího Voskovce a Jana Wericha vůbec – krátce nato se jejich cesty rozešly natrvalo.

text Alena Součková


Ostrava
V Ostravě příští sezónu uvidíme českou i světovou klasiku
Archiv
“My Fair Lady” na českých jevištích
Ostatní města
V Ústí nad Labem má v pátek premiéru “Divotvorný hrnec”
  • Mirjam Kolínková

    Paní nebo slečno Součková,

    bylo by nanejvýš vhodné si text po sobě alespoň 1x přečíst, pak by Vám jistě neuniklo, že Češi se nepíší s malým č a českými reáliemi nejsou nahrazeny reálie české…dál už jsem text raději nečetla, stal se pro mě šlendriánským…..

    Zdraví Vás a zdraví Vám přeje Mirjam Kolínková


  • Ondřej Doubrava

    Nač taková přísnost? Nehledě na to, že jde již o článek archivní ze staré verze Musical.cz (autorku nikdo z nového týmu již osobně nezná, přemisťoval ho sem majitel naší domény). Ale pokusím se ve volné chvilce článek opravit, díky za upozornění.


  • Antal Szentesi

    Hezký den přeji všem!
    Souhlasím s požadavkem dodržovat pravidla pravopisu. Bylo by však dobré dodržovat určitou slušnost v komunikaci, obzvlášť mezi neznámými osobami. Míra “slušnosti” je pojem zcela subjektivní, takže zde uvádím svůj názor. Projev paní Kolínkové se mi zdá být tak trošku arogantní, na způsob našich bývalých “soušek učitelek”. Já bych to napsal se stejným obsahem, pouze bych použil jemnější tón.

    K samotnému dílu bych dodal, že dnes je možné shlédnout nové provedení v Branickém divadle. Hra má název Čochtan vypravuje a drží se “původního” děje od W+V velice volně. Téma a děj je v zásadě shodný s českou předlohou. Emigranti, český otec s dcerou Kateřinou hledají bohatství v Americe. Ukradený hrnec se zlatem je zakopán na pozemku v Americe a vodník Čochtan tím přijde o kouzelnou moc a putuje pěšky, po dně oceánu, též do Ameriky. Zápletka zcela jednoduchá, dceruška se setká s dalším českým emigrantem s kterým se nakonec vezmou. Zlý, rasistický senátor je potrestán přeměnou v černocha, ale nakonec je vrácen do původní podoby. Posledním vysloveným přáním je, aby Zuzana, němá sestra výše zmíněného nápadníka Kačky, získala schopnost mluvit. Tímto splněným třetím přáním se vyčerpá kouzelná moc hrnce, ale vodník přeměněný v obyčejného člověka najde životního partnera v opět mluvící Zuzance.

    Hrají a zpívají:
    Josef Dvořák (Čochtan), Karel Gult (Josef Novák), Stanislava Topinková alt. Dagmar Schlehrová (Káča), Vlasta Kahovcová alt. Blanka Tůmová (Bellinda), Milan Duchek alt. Rostislav Trtík (Woody Richtarik), Renata Krandová alt. Lambrini Chaciosová (Zuzana), Jiří Veit (senátor Randall).

    Nechci zde nahrazovat oficiální divadelní kritiky, ale v úpravě Josefa Dvořáka je představení fenomenální komedií plný humoru, vtipů a narážek na aktuální politickou, společenskou, uměleckou situaci. Protagonista přitom nezapomíná na původní Werichoviny, texty a vypilované pointy ze života Čochtana a drží se v určité míře původních humorných textů. Vylepšuje je s neskutečnou bravurou s ohledem na současnost. V absolutní míře se otevírají všechny jeho komické schopnosti, mluvený humor, situační humor, pohybové kreace, mimika a v první řadě dokonalá schopnost improvizovat.

    V dějinách české divadelnictví nebylo bylo mnoho komiků, kteří dovedli na otevřené scéně neplánovaně, na delší dobu rozesmát svého partnera, ale aby někdo po celou dobu představení, neustále vyvolával bouřlivé projevy smíchu nejen u publika, ale i u všech svých kolegů na pódiu, je asi výjimkou. Občas představení se zcela odchýlilo od scénáře a publiku se dostala dodatečná zábava v improvizovaných dialozích po kterých někdy měli aktéři problém se vrátit k původnímu textu.

    Představení poskytuje velice nadprůměrnou zábavu komediálního typu s ústředním hercem, převyšujícím výkonem své kolegy. Ostatní mu napomáhají a nahrávají na jeho pointy. Projev ostatních herců byl nevyrovnaný, ale nepíši proto, abych vytvořil kompletní kritiku. Můžu doporučit všem, velmi dobře se budou bavit i Ti, kteří původní Werichovy scénky neznají a pro nás, kteří jsme donekonečna poslouchali gramofonové nahrávky Čochtana s Káčou ve Werichově podání, hra dokazuje že česká komedie a vynikající komici nevyhynuli a máme v tomto žánru o kontinuitu postaráno.