Recenze a reportáže

V zákulisí s Divadla Broadway s… Honzou Kopečným


Naposledy jsme spolu s Martinou Bártovou navštívili Divadlo Kalich, dnes se ponoříme do útrob Divadla Broadway. Průvodcem nám bude sympaťák a optimista s uhrančivým pohledem, který sice v pražském divadle nehraje titulní role, ale vždycky na něj čeká největší dav fanynek. “Člověka to těší, když se moje vystoupení, nebo vlastně i já, líbím,” říká skromně Honza Kopečný.

Honza se narodil v Jižních Čechách a v podstatě dodnes jim zůstal věrný. V Praze nežije, jen dojíždí.

Do divadla před představením Casanova dorazil v půl páté a spolu s fotografem jsme jej následovali do zákulisí. Jen co sejdeme do 1. patra, už slyšíme zpěv.

Jan Kopečný, Divadlo Broadway

Příchod do divadla

Bohoušek má zvukovku”, řekne Honza a skutečně, na jevišti se prochází Bohouš Josef v civilu, zpívá skladbu “Pán Bůh ví”. Jen Casanova chybí a tanečnice si osvěžují choreografii.

Divadlo Broadway

Zkouška choreografie

Honza se u malého stolku s lampičkou podepíše do seznamu, kde jsou jména všech herců, kteří dnes budou hrát. Sběratel podpisů by byl jistě z podobného archu nadšený.

Jan Kopečný, Divadlo Broadway

Docházka

Vždycky, když vím, že mám druhý den představení, tak se na to snažím psychicky připravit.” vysvětluje Honza a vede nás do šatny. “Střádám si energii, abych ze sebe vydal maximum. Když už přijdu do divadla, tak si všechno pěkně srovnám, abych věděl, že mám vše připravené.”

V šatně je slyšet zpěv Bohouše Josefa, Honza ztlumí zvuk vedle dveří a nás na první pohled zaujmou jmenovky nalepené na zrcadlech. Vidíme spoustu jmen herců, pod nimi jsou názvy muzikálů a občas i nějaká ta kresba. U Hamleta je třeba lebka. “To jsou podpisy všech, co tu hráli, je to takový rituál,” ukazuje Honza svoje podpisy. Pak sáhne do malých poliček nad zrcadly a nabídne nám hliněnou kostičku a želatinové bonbóny. “Tady v těchto skříňkách najdete snad úplně všechno.” směje se. “Všechny věci, co tady někdo nechal a už se k nim nikdo nehlásil. Já si sem schovávám bonbóny.” Ty Honza dostává od fanoušků a prý se mu ještě neomrzely, takže můžete nosit gumové medvídky klidně dál.

Jan Kopečný, Divadlo Broadway

Jmenovky v šatně

Máme ještě čas, tak na rozhovor míříme do baru v přízemí. Cestou mě překvapí, že kromě kostýmů rozvěšených na stojanech a označených jmény účinkujících, vidím rozvěšené i spodničky a třeba jeden kostým z písně “Ameriko má” z Casanovy na zábralí u schodiště. Divadlo je náročná věc a kostýmy zřejmě schnou po námaze jejich majitelů. Potkáváme i sušák, který je kompletně ověšen vypranými černými ponožkami.

V útulném baru už sedí Eliška Ochmanová v zrzavé paruce, Oldřich Smysl debatuje s Jakubem Šlégrem. Usadíme se do křesla ke stolku, uprostřed kterého je taneční tyč.

Oldřich Smysl, Jakub Šlégr, Divadlo Broadway

Diskuze v baru

Od akordeonu k praxi

Honza nepochází přímo z hudební rodiny. Jeho dědeček ale hrál v kapele na trumpetu a zpíval. Rodiče rozpoznali nadání i v pětiletém synovi a přihlásili ho do základní umělecké školy v Českých Budějovicích.

Začal jsem chodit na akordeon, později jsem přidal klavír. Nejvíc jsem se ale věnoval zpěvu. Dali jsme dohromady s kamarády kvarteto a zpívali jsme písničky acapella, tedy bez jakéhokoliv hudebního doprovodu.” Se svou skupinou Honza vítězně prošel mnoha soutěžemi, včetně té celostátní. Do umělecké školy chodil 14 let.

Hudba mě sice bavila, ale stejně jsem moc nevěděl, co chci dělat. Snil jsem třeba o tom, že budu ekonom nebo pilot.” vzpomíná Honza. I proto se přihlásil na všeobecné gymnázium, opět v Budějovicích. “V té době mi profesor Klezla doporučil, abych zkusil konzervatoř. Ale panu profesorovi jsem řekl, že si nejsem jistý, zda mám opustit gympl. Věděl jsem, že se hudbě věnovat chci, ale ještě jsem netušil, jak moc. Profesor Klezla mi dal za pravdu a řekl mi, až dodělám gymnázium, můžu se opět přihlásit.”

Jenže v době, kdy Honza gymnázium dokončil, už měl mnoho hudebních závazků a nevrátil se.

Všechno, co jsem se naučil, jsem se naučil hlavně praxí. Neodsuzuji v žádném případě vzdělání na konzervatoři, studenti mají výborné základy, mají na čem stavět, ale vše se skutečně naučíte až praxí. Já jsem to měl o to těžší, když jsem konzervatoř nestudoval, neměl jsem na čem stavět, začínal jsem naprosto od začátku.”

Superstar a první role

V tom mu pomohla v roce 2006 i účast v reality show Česko hledá Superstar. Dostal se mezi finálovou desítku kluků a i přesto, že nevyhrál, říká: “Mně ta soutěž pomohla. Na chvíli jsem se ukázal a díky ní jsem dostal i svoji první nabídku, hlavní roli prince v muzikálu Sněhurka a sedm trpaslíků.”

Honzu oslovil David Cody, muzikálový režisér, který režíroval kromě Sněhurky a sedmi trpaslíků další muzikály na zámku Hluboká: Romea a Julii, Noc na Karlštejně a Casanovu.

Do té doby jsem netušil, co vlastně obnáší muzikálová branže a nikdy mě nenapadlo, že bych se mohl stát její součástí.” popisuje Honza své začátky. “Bylo to hození do vody. Přišel jsem na zkoušku, dostal jsem noty, text a já si říkal, že vlastně netuším, co mám dělat.”

David Cody se stal Honzovým mentorem. “Naučil mě přemýšlet nad tím, co zpívám, co hraju, že bych měl mít v hlavě příběh té písničky, nejen melodičnost.”

Sněhurka a sem trpaslíků měla úspěch. Jako jeden z mála muzikálů se hrál v Českém Krumlově na otáčivém hledišti a následně hostoval na Slovensku.

Nejzajímavější postavou byl Romeo

Princ ve Sněhurce byla moje první role, taková odrazová, člověk na ní nejvíc vzpomíná. Ale pro mě je nejzajímavější postavou, kterou jsem ztvárnil, Romeo. To je postava, která byla nejhlubší, nejzajímavější a trochu jsem se se ní i ztotožnil.” Tak Honza mluví o roli v muzikálu skladatele Zdeňka Bartáka Romeo a Julie.

Zdeňka Bartáka jsem poprvé potkal na konkurzu na Romea. Už tehdy mě jako člověk velmi oslovil. Nejvíc mě na něm baví jeho vnitřní klid, se kterým vše řeší. Také vzpomínám na jednu akci, kdy Zdeněk usedl za klavír a začal hrát a jen tak improvizovat. V té chvíli jsem měl jasno, že je to skutečná osobnost, umělec a talentovaný muzikant.”

Na vystupování v muzikálu podle Shakespeara má Honza jedny z nejlepších a také jedny z nejhorších vzpomínek.

V polovině představení jsem měl souboj s Tybaltem, nevím, co se přesně stalo, kolega zpanikařil, strčil do mě a já jsem letěl po zádech dozadu, dopadl jsem na lopatky a třísknul jsem hlavou do dlažebních kostek. Chvíli jsem neviděl, neslyšel, nakonec jsem scénu dokončil, a když jsem přišel do zákulisí a sáhl jsem si na hlavu, tak jsem zjistil, že krvácím. Nakonec jsem představení dohrál i s otřesem mozku a nepoznali to ani moji rodiče, kteří seděli ve 4. řadě.”

Honza dobývá Prahu

Loňský rok 2012 byl pro Honzu velmi významný. Získal role ve čtyřech různých projektech.

Poprvé dostal roli v Praze, kde šel na konkurz na muzikál Hamlet. Znal předchozí zpracování a chtěl se stát jeho součástí. Paradoxně dostal roli, která byla naprostou novinkou.

Na konkurzu mi Janek Ledecký řekl: “Hodíš se mi do role, která tam vůbec není.” usmívá se Honza. “Do té doby jsem dostával role princů, romantiků a teď jsem dostal roli, která byla vtipná, střelená, rozevlátá, taková z jiného světa.”

Postava Rosencrantze skutečně vznikala postupně až během zkoušek. Nakonec přijel režisér Robert Johnson a ten dal všem postavám konkrétní směr.

Řekl nám, kde budeme stát, co budeme dělat, a do toho postupně zakomponoval naše nové postavy. Měl naprosto jasnou koncepci.” Honza se musel naučit nejen rapovat, ale musel zvládnout moderní tanec. “Na Hamleta nás připravovala slečna, která se věnuje jen moderně. Sice rád tancuju, ale nepovažuju to za svoji silnou stránku.” dodává Honza.

Hamlet měl úspěch a Honza se vydal na další konkurz, tentokrát na Klíč Králů. Krátce poté mu volala Mirjam Landa a nabídla mu roli v muzikálu Tajemství.

Na otázku, kdy budou zkoušky mi řekla, že nebudou, že to musím nacvičit sám za čtyři týdny podle DVD a scénáře. Nevěděl jsem, co odpovědět, ale Mirjam mi řekla: “Chci od tebe slyšet, že to zvládneš.”

Druhý den už si Honza vyzvedl v Kalichu podklady, roli nastudoval a odehrál.

Nedá se popsat, jaké to bylo, nebo co jsem cítil. Nejdřív obrovská radost, že mi svěřila jednu z hlavních rolí v muzikálu, který mě lákal. Přede mnou byly další výzvy jako nové prostředí, nový kolektiv. Pak také pocit zodpovědnosti. Říkal jsem si, že bych nerad zklamal. A také to byl trochu oříšek, byla to role po Jiřím Langmajerovi. Ale zvládnul jsem to a byla to pro mě obrovská herecká zkušenost. “

Tady se nabízela otázka, jaký je rozdíl mezi hraním pod širým nebem a v kamenném divadle.

Rozdíl je to obrovský. Venku člověk řeší, jake bude počasí, řeší zvuk, který je jiný, než v divadle, ale kulisa nebe s hvězdami je kouzelná.” vyjmenovává Honza. “Divadlo má tu výhodu, že si člověk může víc dovolit co se týče technické stránky a také máme větší kontakt s diváky.”

S Casonovou až do Jižní Koreje

Dalším projektem byla opět hlavní role pod hvězdami na Hluboké v muzikálu Casanova. S ním se Honza dostal až do Jižní Koreje, kde Casanova hostoval ve Státní opeře. Představení se odehrálo v češtině s korejskými titulky.

A jak Honza popisuje svůj výlet?

„Bylo to úžasné! Ze začátku byly samozřejmě obavy, jaký bude 11ti hodinový let, prostředí, jídlo, jestli se představení povede, jestli se bude líbit. Ale reakce a vše bylo pouze pozitivní. Let super, jídlo jsem si moc užíval, i když pak už jsem měl chuť na domácí řízek. Přivítání a vůbec veškerá pohostinnost byla úžasná. A samotná představení snad ani nemusím popisovat. Zahrát a zazpívat si hlavní roli Casanovy takhle daleko od Hluboké byl krásný zážitek. A za to samozřejmě patří velký dík šéfproducentu divadelního léta na Hluboké nad Vltavou Zdeňku Piklovi.“

O Korejcích je známo, že jsou trochu rezervovanější publikum, než Češi. Zatímco my podle Honzy reagujeme už během představení, Korejci si schovali bouřlivý potlesk a reakce až na děkovačku.

Pak už se Honza musí chystat na představení, tak ho pronásledujeme do maskérny. Cestou si všimneme rozvěšeného scénosledu nejen na Casanovu, ale také na Hamleta, Kata Mydláře a v jednom rohu visí i text písně ze Tří mušketýrů.

Jan Kopečný, Divadlo Broadway

Honza v zákulisí, vedle něj scénosledy

D´Arthanana bych si zahrál rád.” svěřuje se Honza. Ze zahraničních muzikálů by ho stejně jako jeho kolegy lákal Fantom opery a role Raoula. Jeho největším snem je ale zahrát si Ježíše nebo Jidáše v Jesus Christ Superstar.

Ten muzikál miluju, ale v tuhle chvíli vím, že na to mám ještě nějaké rezervy. Ale tak za pět až deset let bych si ho rád střihnul.”

Chodby zákulisí divadla se už hemží účinkujícími v kostýmech, dámami v sexy podvazcích, potkáme i Bohouše Josefa, který už je připravený a Elišku Ochmanovou. Než dojdeme do malé maskérny, stavíme se u zvukařů, kde Honza vyfasuje mikroport.

Divadlo Broadway

Nachystaný Bohouš Josef

Jan Kopečný, Divadlo Broadway

Místnost s mikroporty

Maskérna je skutečně malá, vejdou se tam sotva dva účinkující a dvě maskérky. Líčí se všichni účinkující, pánové mají make-up a zvýrazněné oči.

Jan Kopečný, Věra Vodičková

Maskérna Divadla Broadway

Josef Vojte, Tomáš Trapl, Marian Vojtko, Radim Schwab, Divadlo Broadway

Fotografie v maskérně

Když je Honza přichystaný, objeví se v maskérně jeho jmenovec Honza Urban. Žertují spolu, Honza zve svého kolegu na obnovenou premiéru muzikálu Casanova uváděnou na zámek Hluboká.. Broadwayský Casanova by rád, ale dozvídáme se, že ve stejném termínu se žení a nemůže dorazit.

Jan Kopečný, Jan Urban, Divadlo Broadway

Casanova Broadwayský a Casanova z Hluboké

Pak jdeme opět do šatny pro pány, kde potkáváme Honzova kolegu Lukáše Randáka. Ten nám ukazuje, jak se o slunečném týdnu poněkud připálil.

Jan Kopečný, Divadlo Broadway

Pánská šatna

Divadlo Broadway

Mírně spálený Lukáš Randák

Když už máme na dosah kostýmy, musíme je prozkoumat. Pokud čekáte knoflíky, tak se pletete. Všechno je na nenápadné suché zipy, aby vše šlo rychle svléknout a obléknout.

Jan Kopečný, Divadlo Broadway

Žádné knoflíky, jen suché zipy

Jan Kopečný, Divadlo Broadway

Vysoké kozačky? Kdepak, taneční boty a návleky

Největší problém byl s kostýmy z Klíče králů, jsou dost náročné na převlékání. Ale už jsme to vymysleli a teď to zvládáme bez problémů.”

Jan Kopečný, Divadlo Broadway

Honzův kostým z Klíče králů

Honza podle svých slov není velký trémista a je to na něm znát. Je klidný, během rozhovoru z něj vyzařovala pohoda, skromnost a touha jít si za svým. Ještě se svěřuje se svými plány: “Určitě si zajdu na konkurz na Iaga. Spolupráce s Jankem byla fajn, takže bych si to rád zopakoval. A v srpnu mě můžete vidět v roli Bennyho v muzikálu RENT.”

Pro naše čtenáře a další zájemce o role v muzikálech má radu: “Nebojte se, ta nervozita ubere 50% z celkového výkonu. Nemusíte mít strach, ti, co rozhodují, jsou většinou velmi pozitivní. A hlavně nechoďte s písničkou, která je pro vás nová. Vyberte si tu, co máte nazpívanou a někdy jste s ní třeba vystupovali.”

S Honzou se loučíme těsně před začátkem představení. Jak nám sám řekl, musí si ještě v duchu projet výstupy nebo body, v nichž má podle svých zkušeností mezery. A pak už následuje jen hluboký nádech a šup na jeviště…

Honza nám ještě prozradil novinku, která jistě potěší všechny milovníky muzikálů na Hluboké a nejen je. Příští rok slaví Zdeněk Barták významné životní jubileum a na oslavu se chystá obnovená premiéra muzikálu Romeo a Julie. Kromě nové scény, nových kostýmů a obsazení se můžete opět těšit na Honzu Kopečného v roli Romea.

Divadlo Broadway

Eliška Ochmanová, jde se na to

Lukáš Randák, Věra Vodičková, Divadlo Broadway

Pojď se vyfotit, nestyď se

Divadlo Broadway

Pár minut před začátkem

Věra Vodičková, Divadlo Broadway

Krásné dámy před výstupem

Jan Kopečný, Věra Vodičková, Lukáš Randák, Divadlo Broadway

Honza během představení

Jan Kopečný, Divadlo Broadway

Honza během rozhovoru

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!


Recenze a reportáže
„Excalibur“, muzikál jiný než ostatní, stále oslňuje v Divadle Ta Fantastika (+ video)
Fotoreportáže a galerie
Fotoreportáž: „Kat Mydlář“ oslavil stou reprízu (+ video sestřih)
Recenze a reportáže
Karlínský muzikál „Carmen“ přivítal dalšího jubilejního diváka
  • Mirka

    Moc milé počtení, Honza je opravdový pohodář a přeji mu další krásné role.


  • Janina Svobodová

    Také jsem přečetla článek jedním dechem,asi jako Mirka.
    Mám to štěstí, že Honzu znám z mnohých muzikálů, o kterých se zde píše, protože jsem o nich já osobně také psala. Pro mne je to sympaťák, „hezkej“ kluk,, který ví co chce. Je to ještě mlaďoch, který se nebojí sbírat zkušenosti a toho si u něj cením. Potvrzuje moji myšlenku, že se nemusí člověk narodit v Praze, aby „někým“ byl. Díky,že jsi Honzo prozradil, že se bude příští rok na Hluboké zase hrát Romeo. Už se těším, až polezeš za Julií na balkón. Udělal jsi mi velkou radost.
    Janina