Recenze a reportáže

„Švejk“ – česká klasika v divadelním hávu má za sebou svou premiéru


Na zatím, v oblasti stálého repertoáru, čistě muzikálovou scénu Divadla Hybernia nám v nové adaptaci s elánem narukoval asi nejslavnější voják české literatury Josef Švejk. Naplní ale opravdu i toto představení stále častěji slýchanou větu: “Oni už snad udělají muzikál úplně ze všeho…”??

Martin Sobotka (Švejk)

Martin Sobotka (Švejk)

Píše se rok 2008, letošní divadelní sezóna je ještě stále na začátku a už by se mohla nazývat sezónou splněných snů. Tedy zatím myšleno hlavně pro tvůrce. Již dvě osobnosti s divadlem výrazně spojené, si letos splnily svůj životní inscenační sen. Už v září Hana Burešová v Městském divadle Brno uvedla svou nadmíru povedenou dramatizaci Dumasových „Tří mušketýrů“. Nyní si své dlouholeté přání, tentokrát  v pražském divadle Hybernia splnil populární herec a nyní už i režisér Václav Postránecký s novou jevištní verzí snad nejslavnějšího českého románu “Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války” Jaroslava Haška.

Obě inscenace mají několik společných bodů, přesto nečekejte reflexi „Postránecký versus Burešová“, jen je probereme a v rámci těchto souvislostí se budeme věnovat „Švejkovi“.

Jejich témata jsou dostatečně populární u velké části potencionálních diváků, jde ale zároveň o předlohy, které mohou na jevišti vypadat značně ošidně a je potřeba si k nim najít vlastní klíč a obě inscenace počítají s výraznou hudební složkou. A též mají problém s tím, že postupem času zásadně ztrácí tempo, díky scénám, které podle autorů dramatizací v představení být nezbytně musí, ale divák by se bez nich spíše obešel.

Začněme netradičně bodem druhým: Zatímco u brněnských čistě činoherních „Třech mušketýrů“ se člověk může setkat s dosti svérázným názorem, že jde v podstatě o regulérní hudební inscenaci až muzikál, jen proto, že výrazně staví na scénickém využívání repertoáru legendárních Beatles, u „Švejka“ vás, milí čtenáři, nijak balamutit nebudeme a nechceme. Totiž „Švejk“ v žádném případě muzikálem není a pokud by někdo potřeboval, tak i o druhé části podtitulu „veselohra se zpěvy“ by mohl polemizovat.

Martin Sobotka při prohlídce na psychiatrii

Martin Sobotka při prohlídce na psychiatrii

Jak Václav Postránecký uvedl v tiskové zprávě, ze Švejkovské látky nikdy muzikál dělat nechtěl a dal se prakticky klasickou činoherní linií. Netěžil z muzikálového žánru a to i ve scénách, kdy by se něco „vyrýžovat“ mohlo, například taková hromadná scéna při slavné scéně příjezdu k odvodu ve vozíku by nemusela ve velkém stylu dopadnout špatně (ve výsledku je, mimochodem, až přehnaně komorní).

Namísto toho je avizovaných “zpěvů” s hudbou Karla Maříka a režisérovými texty jen pár, každý z nich má podle hrubého odhadu maximálně dvě minuty. Jsou navíc ryze scénické, takže si žádný z nich nezapamatujete a neodnesete s broukáním na rtech domů. Popisují, se zdařilou atmosférou staropražských šlágrů, lásku k jídlu, pivu, Praze, či karbanu. Děj se díky nim ale neposouvá.

Na paměti zůstane jen maličkost a to ta, že ve „Švejkovi“ je více hudebních citací než v „sousední“ „Adéle“. Jsou dokonce přísně „lidové“, takže je poznáte úplně všichni. Jde zvláště díky choreografii Kristiny Bastienové o celkem laskavé zpestření, protože jedině tehdy se téma trochu ozvláštní. CD s písněmi se při premiéře pokřtilo, bude přinejmenším zajímavé sledovat, jaká skupina diváků si jej zakoupí.

Problematický je i zmiňovaný klíč ke zpracování: prvotní nápad není špatný, dokonce v něm lze spatřovat i jakýsi hold, bohužel je využíván zcela nadbytečně. Představení totiž svým způsobem je hlavně ROZHLASOVOU HROU… Proč??  Hned od začátku nám Václav Postránecký ze záznamu celý příběh začne vyprávět, za pomoci někdy vtipných a nápaditých, později zase silně infantilních projekcí Jaroslava Voborného, promítaných na temnou, depresivně působící, „obálkovou“ scénu Šimona Cabana. Herci se následně dostanou na pět minut na scénu, aby si zahráli nějaký ten známý výjev a potom se zase pár minut cituje z knihy a promítá.

Martin Sobotka v pozadí s doprovodou kapelou Patrola

Martin Sobotka a Hana Křížková při slavné scéně s vozíkem, v pozadí s doprovodnou kapelou Patrola

Jistě, jako jistou poctu to lze brát v tom ohledu, že kromě ilustrací Josefa Lady jsou u této tématiky známé také zlidovělé nahrávky Jana Wericha, nebo zajímavé podání Jana Pivce, které před nedávnou dobou nabídl Český rozhlas k volnému stažení v rámci svého projektu Čtenářský deník. Ve spojení s jevištěm ale tento nápad, navíc v tak velké míře, působí rozpačitým dojmem. Rozhlas přece nechodíte poslouchat do divadla, naopak většinou si jej raději pustíte v klidu domova ve chvílích relaxace a necháváte volnou uzdu své fantazii. Což je tady, i díky projekcím, “úspěšně” znemožněno. Paradoxně nejzábavnější je tento způsob na konci inscenace, neboť se dozvíte i pár informací o vzniku románu. Možná jich stačilo sesbírat více a postavit komentář (pokud už byl nutný) hlavně na nich. Třeba by se dostavil ten očekávaný nový pohled na hlavní postavu, ale bohužel nic takového se nekoná.

Pochválit můžeme přítomnost živé kapely Patrola na jevišti (jen v některých momentech, ale DOČKALI JSME SE(!) company „jede“ opět na playback) a to, že se jednou OPRAVDU kapslíkem vystřelí (v Hybernii a hlavně Broadwayi to není běžná věc, spoléhá se většinou jen na zvukový vjem). Zvláštní, že pochvalu za reálnou střelbu uděluje člověk, co je proti jakýmkoliv těmto efektům na jevišti a nesnáší je, nicméně tento detail opravdu potěšil.

Martin Sobotka u výslechu

Martin Sobotka u výslechu

Prakticky celé představení stálo a padalo s výborným výkonem Martina Sobotky v titulní roli, a aby v tom nebyl sám, velmi příjemně působí i Ladislav Frej jako Feldkurát Katz a výrazný Jan Rosák ve svých zdařile pojatých třech rolích Dr. Bautzeho, Vodičky a Balouna. Jako povedená stylizovaná karikaturka funguje ve svých rolích i Vilém Čok. Ostatní bezpochyby odvádí dobrou práci, škoda jen toho nešťastně zvoleného klíče k tématu, pro tradiční návštěvníky (teenageři a rodiny) obou spřízněných scén (Broadway a Hybernia) totiž dílo určeno není a téměř s jistotou si k němu budou cestu nacházet jen velmi obtížně, navíc asi budou očekávat více hudební složky, protože to přece měl být „muzikál“, což sice nahlas slíbeno nikdy nebylo, ale v koutku duše s tím jistě každý počítal.

A že by tedy vzniklo alespoň představení pro příznivce románu? Možná, že ano, ale budou jim chybět některé chronicky známé momenty a ani oni asi neobjeví nic převratného, co by je přinutilo v nejlepším případě i k opakované návštěvě. Nepochybujeme o tom, že Václav Postránecký dělal představení s nesmírnou láskou, pietně a dokázal účinkujcí pro svou vizi získat. Publikum na premiéře však reagovalo jen málokdy, navíc se nesmálo opravdu povedeným vtipům a raději se za břicho popadalo při těch mnohem méně zastoupených, prvoplánových.

Dovolte mi tentokrát skončit otázkou: povedlo se režisérovi jeho životní realizační záměr srozumitelně přednést divákům tak, aby ho přijali??  Odpověď na tento dotaz je potom značně složitá.

Scéna ve vlaku

Scéna ve vlaku

Martin Sobotka

Martin Sobotka si na závěr vyfotografoval publikum

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!


Aktuální zprávy
Muzikál MEFISTO slaví třetí narozeniny
Aktuální zprávy
PIXA PRO uvede v této sezóně všechny své muzikály. Vrátí se i Kapka medu pro Verunku
Aktuální zprávy
Československý muzikál KUBO jako pocta Jozefu Kronerovi míří do ČR
  • Pavel Košatka

    Pro doplnění, proč tu není má slibovaná recenze – odešel jsem po první půli, pro mě to bylo zcela nevkusné, amatérské, nevtipné, hloupé… Nenajdu ani jeden světlý okamžik první půle. Nejhorší je scéna a projekce – nedá se na to koukat a chybí tomu jakýkoli nápad. Herci nemají prostor hrát, Gondík byl takový průměrný, nevím v jakém měřítku je jeho role napsána, nemám možnost porovnat s vychvalovaným Sobotkou. Hudební vložka je zcela nenápadná, taneční vložky neuchvátili. Prostě pro mě propadák posledních 3-4 let, co vidím každé premiérové představení.
    Jo a o přestávce pozor, aby vás neušlapal dav, co se rychle dere pro kabáty a šup co nejrychleji z divadla ven :-).


  • Radka

    Připojuji s k názoru Pavla a to jsem dokonce vydržela na celých 2 generálkách.Na první jsem vydržela do konce,jelikož jsem byla zvědavá a na druhou generálku jsem šla s kamarádkou a to jen proto,že jsem jí nechtěla kazit představení dřív než ho viděla. Nezachránil to ani D.Gondík nebo M.Sobotka v hlavní roli, i když se snažili.A navíc se mi nelíbili ani filmové projekce,některé působily dost trapně a nevkusně. Možná si pan Postránecký splnil svůj dlouholetý sen, ale myslím si, že mnoho příznivců si toto představení nenajde, i když kdoví.Já jsem v Hybernii i na Broadwayi zvyklá na to, že zpěváci-herci jsou za své jednotlivé výkony odměňováni během představení potleskem,pískotem apod.,ale v tomto představení nebylo zač odměňovat, čemu se smát. Jisté je to, že na Švejka už mě nikdo nedostane, raději půjdu opakovaně na Adélu,Kleopatru nebo 3M.


  • Lavera

    Na Švejkovi jsem byla v sobotu odpoledne a vzhledem ke svému přístupu ke každé nové inscenaci ( nedělat si předem žádné iluze ) jsem to celé přežila bez problémů.
    Pokud jsem mohla pozorovat, lidé houfně neodcházeli, (samozřejmě, že možná pár ano, ale vzhledem k tomu, že “nepremiéroví” diváci si vstupenky musí koupit, tak už z toho důvodu představení většinou předčasně neopouštějí ); během představení se moc netleskalo, ale na konci zdaleka nebyla reakce obecenstva nějak vlažná. Možná to bylo ovlivněno i věkovým složením publika, mladých tam právě “velké davy” nebyly, no a ti “starší” se na to asi dívali trochu jinak – Švejk ve své podstatě tak moc velká komedie není, spíše naopak…a tak zřejmě více vnímali děj samotný než jeho provedení.
    Jednou vidět mi to bohatě stačilo, ale ( a teď asi rozčílím všechny příznivce Carmen ) ze čtyř nových divadelních “hudebních her”, viděných po prázdninách, to dávám na třetí místo. ( Na prvním je Touha, na druhém Adéla ).


  • Osk@r

    Nazdárek,
    taky jsem měl možnost vidět tuhle “slátaninu”.
    Vážně by mě zajímalo, kolik písniček, které v tomhle paskvilu zazněly byly převzaty odjinud: Ach synku, synku, Má vlast, Ó hřebíčku zahradnický, Německá hymna, Americká hymna, Jede jede poštovský panáček a spousty a spousty dalších.
    Je téměř neuvěřitelný, že pan profesor Postránecký se propůjčí k takovému naprosto nevkusnému, devalvujícímu počinu současné kultury.
    Myslím, že takovou kravinu, kdyby natočila TV Nova, pan Postránecký lehce doplnil ten jeho průvodní komentář celého paskvilu, tak má Nova o Silvestrovský pořad postaráno!!!
    Musím říct, že jsem už viděl v divadle spoustu muzikáků, jak dobrých, tak i špatných, ale tohle co je k vidění ve Švejkovi, je humáč největší.
    Takže Švejka už nikdy!!!

    PS: Docela by mě zajímalo, pokud by to bylo možný, kolik je celkový počet ukradnutých (převzatých) písniček?


  • Ondřej Doubrava

    Lavera: Já jsem Švejka také přežil bez větších problémů, (možná proto je tu i článek) občas jsem se i zasmál (ale na jiných místech než publikum), ale dávat rozhlasovou hru na jeviště, to je vážně hodně bizarní a dokonce jsem přemýšlel, jestli o tom na Musical.cz vůbec psát, jestli to opravdu není činoherní až moc (a já moc činohry hodnotit neumím (spíš stylem chytne, nechytne), já k ní nemám moc vztah a jen velmi málo kousků mám oblíbených (většinou v Brně). Tak jsem se toho trochu bál, ale nakonec mi to šlo docela dobře (ale že budu někdy chválit dějové zbytečný opravdový výstřel, to bych do sebe neřekl, většinou tím u mě úroveň inscenace klesne). :-)

    Mimochodem, v pondělí jsem viděl v Divadle (pražské) konzervatoře studentské představení “Muž sedmi sester”, které nikde neavizuje, že v podstatě je hudební komedií a možná právě proto se k nám na stránky hodí více, takže článek o něm v tomto týdnu bude.

    Osk@r: Těch citací je tam vážně dost, ale s tím se nedá nic dělat, jedná se , myslím, už o věci copyrightem nechráněné, ale je pravda, že ve výsledku autor hudby se spolehnul spíše na ně.


  • Pavel Košatka

    Jen dodatek pro Laveru: Lístek jsem si v tomto případě platil, sice jen přístavek, takže mi těch 99 korun nebylo ani moc líto.


  • Lavera

    Já jsem měla také přístavek, ( vidět z něho bylo perfektně; navíc jsem v situaci, kdy i 99 Kč jsou pro mne peníze, které nemohu jen tak hodit do kanálu ), ale odcházet před koncem představení jsem se ještě za ta léta “nenaučila”.
    Kromě toho – Švejka jsem nijak nevychvalovala, to snad je z mého příspěvku zřejmé, jen jsem k tomu zapomněla dodat, že jsem v tomto žánru viděla řadu “děl”, kdy pro mne bylo mnohem obtížnější z divadla “neutéci”. ( Jmenovat je tu ale nebudu, nechci zbytečně rozdmýchávat nějaké “vášně” ; kromě toho respektuji, že každému se může líbit něco jiného ).
    Jen si tak kladu otázku – uvidím ještě někdy muzikál, který by mne aspoň z poloviny zaujal a nadchnul v takové míře, jako pro mne dosud ( a obávám se, že už asi nikdy ) nepřekonatelní Bídníci???


  • Ondřej Doubrava

    Lavera:Já jsem na Švejkovi taky neviděl důvod odejít, i když je pojetí zvláštní a nezábavné. A také jsem ještě z divadla neodešel. Nejvážnější to bylo na Čarodějkách z Eastwicku, kde to ale nebylo kvalitou inscenace, ale díky tomu, že se mi z přemíry hlučných efektů udělalo špatně. Nějakým zázrakem jsem zůstal i na druhou půlku a po čtyřech měsících jsem si dal Čarodějky znovu jako “stezku odvahy” za všeobecného údivu kamarádek, tentokrát to proběhlo v pohodě, Čarodějky se líbily (pak jsem se dozvěděl, že byly i trochu ztlumené a stálí diváci to dokonce poznali hned :-) ) Ale tu inscenaci v Brně kvůli efektům nevyhledávám a cíleně na ní nechodím (byť si ji někdy určitě ještě dám), stále je to pro mě spíše trápení se, narozdíl od “Jesuse” (na kterého si zajdu občas), “Josefa”, “Snů svatojánských nocí” a “Světa plného andělů”, kdy jsem v Brně “navezený” vždy alespoň na jedno představení hracího bloku (ony se ty moje srdcovky nehrají moc často (jednou, dvakát za rok), takže to jde.
    Lavero, zrovna z českých věcí by se vám mohly líbit Mertovky – Mošovky (a “Sny svatojánských nocí” jste možná i viděla, rád bych též našel někoho, kdo viděl v Praze jejich Bastarda, to se totiž naší generaci v zásadě nepodařilo…


  • Lavera

    Bastarda jsem viděla, když Brno jednou, myslím, že o letních prázdninách, hostovalo v Praze v Národním divadle. Je to už ale tak strašně dávno, že si po těch letech nic nepamatuji, jen snad to, že odejít z divadla mi tenkrát rozhodně ani nepřišlo na mysl. Sny svatojánských nocí mi tenkrát z rodinných důvodů utekly, byť se také jednalo o hostovačku v Praze.
    Jinak pokud jde o Brno, nemám k tomu málu, co jsem tady v Praze viděla, nějaké výhrady, byly to inscenace zajímavé, ale přece jen je to pro mne tak trochu “někde jinde”. Ovšem zdůrazňuji to – “pro mne” – jiný divák to může vidět úplně jinak.
    Opakuji to vlastně pořád dokola – chtělo by to trochu více tolerance i k úplně opačným názorům, na což tady poslední dobou někteří diskutéři tak trochu zapomínají…


  • Ondřej Doubrava

    Lavera: Ano, já se na Batarda tenkrát nedostal, ale Sny jsem jako prcek viděl a tak to všechno začalo. Věřte, že mě velmi mrzí, že nemáte možnost cestovat po republice, jako ji mám i přes svůj handicap já. Velmi by mě totiž zajímal Váš názor na současné pojetí operety v Brně, kdy se to opravdu vhodně přibližuje mladému divákovi jak aktualizacemi, tak tím, že je zpěvu díky použití muzikálových zpěváků bez problémů rozumět, a věřte, že ze značně svérázného a přesto neskutečně milého Orfea z podsvětí je nadšená jak vaše generace, tak my mladí, kteří si tak cestu k operetě nacházíme velmi snadno. “Nituška” už tak revoluční není (ani nemůže být), ale i ta je mírně aktualizovaná tím nejlepším možným způsobem, hozená jakoby “k Četníkům ze Saint Tropez”, obrovský prostor tam má Floridor, a opět jde o velké pohlazení na duši. I když se přiznám, že “Nitušku” vnímám spíše jako hudební komedii. Tak snad se někdy ještě dočkáte brněnské hostovačky zde, přál bych Vám to.


  • Ondřej Doubrava

    Orfeus má být samozřejmě “v podsvětí”, omlouvám se. :-)


  • Lavera

    Ondřeji, můj problém je v tom, že jsem byla “odkojena” klasickou – ale i lidovou – operetou, ( na scéně v Nuslích ), kde bylo pojetí často “aktualizováno”, ale to byly spíše v té době celkem dost používané “jinotaje”, jinak bylo zachováno klasické, ( ale ne už to “staromódní” )provedení s povětšinou velmi kvalitními pěveckými, ale také hlavně hereckými !!! výkony. (Ty teď příliš často postrádám. ) Obešlo se to tehdy beze všech zesilujících “berliček”, i když v té době už také ty malé mikrofonky do výstřihu či na klopu existovaly, ale používaly se jen v trochu “hlučnějších” muzikálech. Prostě operetu dělali skuteční “opereťáci”, ( kteří samozřejmě bez problémů zvládali tehdy uváděné klasické muzikály ) a to bylo na výsledku znát. Navíc lety sehraný soubor – tam se dalo tak krásně “improvizovat a aktualizovat”…
    Když jsem začala chodit do Karlína, byla jsem o “pár roků” mladší, než jste Vy teď. Opereta tehdy nebyla příliš v “oficiálním kursu”, hodně lidí – a to nejen těch “nahoře” – se na ni dívalo s despektem jako na tzv. pokleslý žánr, ale nadšených a věrných diváků měla víc než dost. ( Naštěstí jsem měla dobré styky s paní pokladní, která pro mě vždy něco “vyčarovala”… ) Takže mám dost velké obavy, že příliš moderní pojetí klasiky, dělané proto, aby se vyhovělo mladému publiku, by asi pro mne to pravé nebylo. Samozřejmě jedná-li se o hru nově napsanou, ( tím myslím v posledních desetiletích ), je naprosto logické, že by měla být i odpovídajícím – tedy současným – způsobem realizována.
    Přeji Vám další pěkné divadelní zážitky!


  • Ondřej Doubrava

    Lavera: Já si myslím, že byste byla mile překvapena, na herectví si v Brně dávají dost záležet (však také ty činoherní situace často citujeme v našich rozhovorech s přáteli) a rozhodně to není “příliš moderní”, jen mírně (a mile) aktualizované (ten Orfeus trochu víc, ale ničemu to nevadí, co jsem viděl zahraniční inscenace v TV, tak je to obecný trend). Gustav Skála to prostě umí a nadšena je jak starší, tak naše mladá generace! A Nituška by se Vám líbila asi hodně. A jak říkám, byl jsem překvapen, že se povedlo “Čardášku” v HdK pojednat klasicky a přesto docela moderně, jsem zvědav, jestli to dokážou i s příští operetou.


  • Lavera

    Ondřeji, nepochybuji o tom, že vše může být, jak píšete, nicméně Brno je pro mne zatím v podstatě nedostupné.
    Pokud jde o Čardášku, ta je asi přesně na té hranici, kdy ji kladně “bere” má generace – pamětníci dřívějších nastudování – kdy ale dokáže v poměrně slušné míře přitáhnout i vás, mladé. Přiznám se, že první představení mne zrovna moc nenadchlo, musela jsem se vyrovnat s tím novým, až dost moderním překladem a to v písňových textech, které jsem z dřívějška znala téměř nazpaměť, mně chvíli tak trochu “drhlo”. Ale to jsem rychle překonala, zvláště když jsem své nejoblíbenější “opereťáky” – Pavlu Břínkovou a Jana Ježka – mohla po dlouhých letech vidět zase i na operetním jevišti a ne jen na koncertních vystoupeních. Celkově dobrý dojem mně občas tak trochu “rušil” jeden z představitelů Edwina, ( ten, který podle pana Kulhánka prý právě to mladé publikum “přitáhl” ), ale to se mi časem podařilo přestat vnímat a Čardáška mi vždy přinesla nádherné odpoledne či večer.
    A bude-li další opereta a jak bude “udělána”? Nechme se překvapit…


  • Markus

    Byl jsem na Švejkovi tuto neděli odpoledne. Hrál mi ho Dáda Gondík a pak bych zmínil pana Andreje Hryce, který neměl v žádné ze svých rolí konkurenci. Byl ze všech výkonů nejlepší, dokonce lepší než Gondík. Očekvál jsem, že se nejedná o klasický muzikál, přeci jen se psalo veselohra se zpěvy. Počítal jsem tedy, že půjde o staropražské melodie “šlapeťáků”, ale více-méně jsem se těšil, protože to bude právě proto jistě něco jiného. Jiné to bylo. Ale těch zpěvů bych očekáväl víc, stejně tak i víc hudby. Nakonec jsem měl pocit, jak když jsem na činohře, která mě prostě nudí. Je to dobře udělané, klaním s epanu Postránskému za snahu, ale tento titul se do Hybernie prostě nehodí. Ano, možná je to dobré, že si vydělají i jiní herci, než současně obsazované muzikálové, ale že by se Švejk hrál dlouho, to si nemyslím. Já osobně bych už toto představení nevyhledával, díky p. Hrycovi možná ještě jednou, kdyby mi to někdo nabídnul zadarmo…


  • Romča

    Uff. Tak až teď jsem se došlapal k tomu si prohlídnout Ondrovu recenzi, na kterou jsem byl velmi zvědav, a opět smekám. Vynikající materiál. Ondra by moh z fleku dělat v nejprestižnějším odborném kulturním či divadelním časopise v zemi a ještě by ho nezaplatili!
    Mohu v pár detailech polemizovat. Za rozhlasové představení to považuju jen v první půli, druhá je oproti tomu (i díky tomu, že tam Postránecký už skoro vůbec není) opravdu divadelní, svižnější, hudebnější i místy skutečně vtipná (například mě dostává celá scéna s Landovským a smrtelně raněným vojákem), ale faktem zůstává, že veselohra se zpěvy se musí dělat vesele s ohledem na současného mladého diváka a nemůže jí dominovat prvorepublikový humor doufaje v to, že to konzumní divák 21. století pochopí…
    Velmi si cením i odborných příspěvků Lavery, díky za ně. Naopak jsem zcela zhnusen příspěvkem Oskara, který je ukázkou vrcholné neobjektivity až totálního primitivismu, takže ve výsledku se dá celý jeho blábol označit za shluk lží. A to už vůbec nemluvím o tom, že si sám na pár řádkách odporuje.
    Co se hudebních motivů týče, právě ty hymny (včetně sovětské či slovanské) se mi líbily ze všeho nejvíc a při Ach synku synku jsem měl slzy v očích. Dokonale to k danému tématu pasuje a mluvit o vykrádání je tady zcela mimo mísu. Nepochybuji navíc o tom, že OSA by si produkci pěkně podala, kdyby to nebylo právně zajištěné… Navíc co taky jiného k takovému tématu dávat? Ideálně se to tam hodilo, stejně jako písničky Patroly (Maříka). Jen je pravda, že jich bylo málo.
    Takže ano, málo vesela, málo zpěvů, to je problém, ale jinak scéna se mi líbila, projekce taky, o hereckém koncertu Martina Sobotky ani nemluvě. Zkrátka souhlasím s Laverou, že už jsem viděl horší představení, přesto asi ani já na to potřetí nepůjdu (sic bych mohl zadarmo). No, možná se ještě překonám ve čtvrtek na mou oblíbenou 2. půli:)
    R.


  • Ondřej Doubrava

    Romča: Tak díky za takovou pochvalu, i když zrovna u Švejka mě mrzí, že jsem ho moc nepochválil (nebo spíš detaily), ale tendence odcházet jsem opravdu neměl ani v nejmenším a občas jsem se dobře zasmál.

    A OSA tady asi moc úřadovat nebude, ty citace jsou z věcí, které nejsou již chráněny autorskými právy (na hymny se dokonce autorská práva nevztahují, lidovky mají autora neznámého), ale pak se dá polemizovat o tom, nakolik je autorem hudby pan Mařík, ale svůj díl tam má samozřejmě také, o tom není sporu.


  • Romča

    Jo, vidíš? To mě ani nenapadlo, že autorská práva nejsou na všechno – to se v kapitalismu dost divim:)
    No Mařík je samozřejmě autorem těch živejch zpívanejch věcí. Hudební podtón dobovej se přece nedá s živou muzikou spojovat… R.


  • Lavera

    Romča: Myslím, že u Švejka asi nemělo být uvedeno veselohra se zpěvy, ale pouze hra se zpěvy. Zřejmě by to lépe vystihovalo samotnou podstatu Švejka, protože – jak už jsem psala výše – to celé už v principu tak moc velká legrace není…
    Jinak děkuji za ocenění svých příspěvků; nejsem odborník, jen dlouholetý zapálený laik; píši vždy, co si myslím, bez ohledu na to, je-li to právě v “módě” či ne…


  • Romča

    Nemám co dodat. Pěkný den. R.


  • Lavera

    Nápodobně – hezké dny a také nějaké opravdu hezké a kvalitní divadelní zážitky! L.


  • Romča

    No, chystám se v sobotu večer podruhé na Carmen:) Tentokrát s Dashou v titulní roli (jinak už nevím, nevím, jestli bych podruhé ustál Bílou), ale láká to srovnání. Dashe prostě věřím, že to dá pěvecky líp! R.


  • Romča

    Tak změna. Právě mi Dasha napsala, že večer nakonec titulku nehraje. Tak zas nic. Budu si muset počkat a vynahradit si ten divadelní zážitek v neděli v Bratislavě na Fontáně pre Zuzanu… R.


  • AlaWa

    R: Není to tím, že obvykle v sobotu večer zpívá ve Star Dance ? Aspoň myslím, že je to přímý přenos… Ale jinak (ač to sem nepatří) Dasha byla včera úúúžasnááá v koncertním Ježíšovi v HdK !! To byl hlasovej nářez, všechna čest !!


  • Romča

    No bohužel to asi je v tom. Navzdory StarDance měla zpívat Carmen (jako záskok za vokál se sežene dycky spíš než záskok za Carmen, když to vypadalo, že Lucie nemůže), ale tak nakonec to asi dopadlo podle Tvých předpokladů. Přiznám se, že mě to mrzí. Rád bych to srovnání měl. O tom, že je Dasha paní zpěvačka, není pochyb! R.


  • Romča

    Tak včera jsem byl potřetí na 2. půlce Švejka a byl jsem mile překvapen. Nejenže bylo skoro plné divadlo, ale diváci během té 2. půle tleskali, smáli se a velmi dobře bavili. A to i ti mladí. Opravdu to bylo celé povedené! Začínám mít pocit, že Švejka mnoho lidí odepisovalo neprávem. Je to jako Golem. Musí se vám dostat pod kůži. Ale potom už to šlape! R.


  • HUGO

    …a nebylo náhodou plné divadlo, že se ví, že Švejk pomalu končí a že je na to 50% sleva? Jen domněnka .-)


  • Romča

    To je možný, ale o to větší škoda pro Ty, kteří ty poslední reprízy na jaře nestihnou! R.


  • Romča

    Tak nakonec bylo všechno obráceně. Dashu jsem v sobotu večer na Carmen měl a byla famózní (kam se hrabe paní Lucie, i když se zejména ve 2. dějství taky snaží zpívat, to jí nelze upřít), naopak Lucku Molnárovou jsem v neděli na dvojáku Fontány v Bratislavě neměl, no… A pak věřte fermanům:)))
    R.