Recenze a reportáže

“Spring Awakening (Probuzení jara)” – broadwayské kultovní představení v Brně


Nestává se v České republice v poslední době často, abychom byli konfrontováni, když už ne se žhavou, tak alespoň horkou světovou muzikálovou současností. Přesto se podobné zázraky dějí (bohužel se asi na dlouhou dobu  budeme muset koukat směrem od Prahy) a máme zde mladé, přesto už kultovní dílo Duncana Sheika a Stevena Satera „Spring Awakening“.


Pokud bychom byli jakýsi časopísek, kde by se inscenace shrnout pár řádky, okamžitě bych „Spring Awakening“ označil jako „touchdown sezóny“, střelhbitě použil několikeré nadšené výkřiky amerického střihu a mohl bych jít v klidu od válu.

Jelikož se ale snažím být recenzentem poctivým, probíral jsem veškeré možnosti, jak článek pojmout a pro tentokrát zkusím mírně osobní přístup a vysvětlit, proč příběh o nelehkosti dospívání, síle lásky, ale i naprosto tragickými skutky s nimi spojenými, zkrátka musíte vidět (a víte, že tohle spojení u nás zrovna časté nebývá). A nejen kvůli faktu, že jakkoli dlouhá recenze sílu osobní návštěvy nenahradí.

Na rozdíl od některých redakčních kolegů jsem naprosto nezasažen živým zážitkem s broadwayskou verzí či její replikou například v Londýně, přehrával jsem si různé ukázky, co jsem jen kde objevil a smiřoval jsem se s faktem, že tato krásná věc, s jednou z nejsilnějších partitur posledních let, tady asi nikdy nebude. Přeci jen, tituly tohoto ražení, v nichž často alespoň trochu poznáte sami sebe, u nás dramaturgové kdoví proč odmítají, viz.  například u nás dosud neuvedený „RENT“ Jonathana Larsona, na nějž „Spring Awakening“ tak trochu myšlenkově  i po hudební stránce navazuje.

Ach, jak rád jsem se mýlil. Tři roky po americké premiéře  lze usednout do křesel Hudební scény MdB  a vychutnávat.

Jana Musilová, Jiří Mach, Milan Němec

Hodnocení začneme netradičně. Ač se většinou v recenzích na osobnost režiséra tak trochu zapomíná, zde nelze jinak, než se hned na začátku pár řádky zmínit o osobnosti Stanislava Moši. Jako autor původních muzikálů a též i coby režisér se celou tvůrčí kariéru zabývá věčným tématem: hledání různých podob lásky. Není tedy divu, že právě „Spring Awakening“ je pro něj coby v mnoha ohledech doslova niternou záležitostí, však honba za láskou v tomto díle je ve výsledku fatální. Režijní koncepce se tedy zcela soustředí na příběh, ba dokonce má podobu veřejného procesu, kde jsou jednotlivé postavy demonstrovány. Proces, jehož se můžete při troše štěstí zúčastnit i na jevišti, se na scéně Jaroslava Milfajta odehrává ve velké (na dílo komornějšího ražení možná až příliš monstrózní) kleci, leč nakonec se pro ní mimo efektního úvodu s bránou školy prakticky nenašlo využití.  Je pravděpodobné, že si tohoto faktu v návalu emocí a prožitků ani nevšimnete. Děj samotný je pak téměř striktně situován na malou plochu ohraničenou právě místy pro diváky a účinkující.

Ondřej Bábor, Ivana Skálová

Ondřej Bábor, Ivana Skálová

Celý příběh je vystavěn poměrně intimně a zdá se, že byla trochu potlačena „show“ stránka (tam, kde není nezbytně nutná), ale diváci, kterým je Mošův rukopis dlouhodobě blízký, tuto skutečnost, snad posilující dopad příběhu snad ocení. Však z osobního života si také, pokud odhlédneme od extrémních případů, show neděláme. I přes fakt, že doba od roku 1891 – letopočtu vzniku námětu – značně pokročila a o zrození lidského života i tajemství sexuality se může snadno dozvědět během pár hodin či dokonce minut každý z nás.

Jelikož je ale Stanislav Moša i obrovským ctitelem originální verze, čerpá z ní ta česká jistou zdravou inspiraci (zejména v oblasti choreografií Anety Majerové),fandové si jí jistě všimnou například při scénách „Bitch Of Living“ („Svinský žití“) či „Totally fucked“  („Totální shit“) a skvělá je i jeho práce s detaily. Názorným a přitom nerušícím prvkem jsou plyšové hračky, následně symbolizující jakési „odhozené“ a  posléze i promarněné dětství. Stejně tak, ve scéně na hřbitově, když dá Vendla Melchiorovi s odzbrojujícím úsměvem hlavu na rameno, neubráníte se slzám. Detaily jsou tedy v koncepci důležité a je zapotřebí je vnímat.   Nezapomnělo se ani na použití ručních mikrofonů, sympaticky umocňující autenticitu pěveckých výkonů.

Chlapecká třída

Hodně bude v diváckých kruzích napříč věkovým spektrem viset otázka kontroverznosti celé inscenace. Vzpomněl jsem si na jeden virtuální rozhovor s americkým známým nějakou dobu po premiéře, co nakonec skončil konstatováním: „Ale „Spring Awakening“ vlastně vůbec kontroverzní není!“ Přesto dost lidí (hlavně ze starší generace) s největší pravděpodobností nemusí souhlasit.

Wendla a Melchior ve chvílích sblížení (Svetlana Slováková a Jiří Mach)

Wendla a Melchior ve chvílích sblížení (Svetlana Slováková, Jiří Mach)

Uveďme si tedy exemplární případ. Na konci prvního jednání dojde k intimnímu sblížení hlavních hrdinů. Scéna je pojata velmi citlivě, romanticky, snad i dojemně (ale pro ty, co znají americký originál údajně až příliš cudně a neodvážně). I když mladá generace bude křičet: „Vždyť tam nic nebylo…“, lze se (na základě osobní zkušenosti) setkat s diváky, kteří inkriminovaný moment budou snášet hůře, za pár okamžiků díky přestávce odejdou ze sálu a na druhou polovinu se již nevrátí.

K pojetí finále prvního jednání lze doplnit malou výtku, že nádherná sborová skladba „I Believe“ doplňující sbližující akt, není po zvukové stránce dostatečně výrazná a trochu neprávem v představení zaniká, určitě by si tedy zasloužila zařazení jako přídavek (který mimochodem představení neobsahuje),  jelikož divák – nováček ji může díky dění na jevišti vnímat „podprahově“.

Že bude brněnské obsazení starší, než jak je obvyklé ve světě, bylo jasné už od jeho zveřejnění a měli jsme možnost se na tuto skutečnost připravit. Nakonec výsledek nedopadá zle a v obsazení je vždy přítomen jakýsi rozumný mix, nabitý energií (u několika scén budete mít chuť skočit na jeviště a přidat se k aktérům) a hlavně emocemi. Je moc dobře, že se je u zásadních čísel a vlastně po celou dobu daří předávat. Navíc celý ansámbl silou příběhu evidentně žije, což divákům umožní častou identifikaci s postavami. I po pěvecké stránce kolektiv tradičně obstojí na výbornou.

Scéna Moritzova pohřbu

Zastavme se u některých výkonů:

Příběh táhnou osudy mladé roztomilé Wendly a intelektuála Melchiora a tak je zapotřebí vybrat opravdu dobré představitele. I když je každý z nich zcela rozdílný, povedlo se.

Jiří Mach je i přes věkový odstup naprosto uvěřitelný a skutečně působí dojmem předčasně vyspělého a značně charismatického chlapce. Za zvýšenou pozornost rozhodně stojí též výkon druhého Melchiora – Ondřeje Bábora. Ač se jedná o jeho naprostý debut na divadelních prknech, počíná si až neuvěřitelně suverénně ve všch směrech a nezbývá než před Ondřejem smeknout, do budoucna by snad mohl jen trochu více zapojit mimiku, jinak naprosto bez výhrad. Navíc zhruba odpovídá skutečnému věku jeho postavy, ale to už je jen malý bonus.

Nyní k Wendlám: U Svetlany Slovákové se jedná doslova o výkon plný prožitků (a například u „Whispering“ i opravdových slz), správně vybavila svou Wendlu působivou dětskou naivitou.  Ivana Skálová je jiná už vizuálně díky blonďatým vlasům, její Wendla je spíše sebevědomá, rázná, naivitu trochu postrádá, ale i její pojetí funguje výborně a není třeba hledat favoritku.

Ivana Skálová

Důležitou roli Moritze, neúspěšného žáka, který se snaží bojovat se svými neúspěchy a nepochopením u svého okolí, Lukáš Janota je na jevišti skutečně velmi výrazným prvkem a ve vypjatých momentech, třeba u zásadní scény „Don’t Do Sadness“, se nezdráhá zaujmout pozici rockové hvězdy s odpovídající energií a lze se s ním ztotožnit. Podání alternanta Vojtěcha Blahuty je spíše introvertní a snad až příliš dětinské. Nás v týmu obecně nezaujalo, ale je ke slyšení dost hlasů, kterým je Blahutovo podání bližší.

Vojtěch Blahuta, Ondřej Bábor a Ivana Skálová

Vojtěch Blahuta, Ondřej Bábor, Ivana Skálová

Jediný větší problém, co se věku týče, nastal u představitelů rolí Ernsta a Jendy Rilkeho, kteří mají v rámci děje k dispozici prakticky svůj vlastní malý homosexuální podpříběh. Jendové Lukáš Vlček a Jakub Przebinda se poměrně zdařile snaží dohrát věkový rozdíl prací s mimikou i hlasem, ale přeci jen je znát, že už jsou to „velcí kluci“. Do role Ernsta nejlépe pasuje Viktor Polášek, jeho nesmělost je až kouzelná, u Aleše Slaniny a Tomáše Novotného přes dobrý výkon, už je u nich také věkový odstup trochu patrný.

Z dalších chlapeckých rolí jistě pěveckou stránkou zaujme Petr Šmiřák jako Otto, výrazností zase zasnění Georgové Vladimíra Řezáče a Radka Novotného.

U děvčat mají zejména díky působivé písni o sexuálním zneužívání „The Dark I Know Well“ postavy Elsy a Marty. Hana Holišová svou Elsu vybavila značnou dávkou zoufalosti i nepříjemné životní zkušenosti a i když je na jevišti na rozdíl od hlavních postav jen chviličku, její výkon zůstane v paměti dlouho. Michaela Horká (pro zajímavost – je nevlastní sestrou Hany Holišové) působí více bohémsky a i přes její věk dospěleji, její výkon snižuje horší artikulace.

Jako Marta mě z dvojice Soňa Jányová a Michaela Merklová zaujala o něco málo více právě Michaela.

Velkou část pozornosti, byť na malém prostoru, na sebe okamžitě přitáhnou Kateřina Krejčová a Klára Šťastná v roli Anny, i Marta Prokopová i Johana Gazdíková, obě vystupující jako Thea.

Ondřej Bábor, Svetlana Slováková, Lukáš Vlček

Jedna ze zásadních scenáristických změn původního Wedekindova příběhu přisuzuje hrát všechny dospělé role jen dvěma hercům- muži a ženě.  Touto dvojicí jsou Jana Musilová s Milanem Němcem a Irena Konvalinová se Zdeňkem Junákem. Nutno říci, že ke skvělému dojmu z představení přispívá zejména dvojice první, kdy se snaží téměř bezchybně jednotlivé „dospěláky“ odlišit. Zejména herecký chameleon Milan Němec zde zúročuje téměř vše ze svých předchozích rolí a tak je jeho profesor až nesnesitelně diktátorský (a rákoskou byste od něj jistě dostat nechtěli), tatínek Jendy Rilkeho nám na krátký okamžik ukáže jeho komickou tvář, naopak pastor je snad až slizký. Jana Musilová k takovýmto proměnám nemá až takový prostor,  nicméně ovládá jak přísný (až strašidelný) tón učitelky, tak láskyplné maminky. Ve druhé dvojici chybí výraznější odlišení zejména u Zdeňka Junáka, v jehož podání jsou postavy mírně unifikované.

Velmi dobrou práci odvedl Jiří Josek při překladu. České texty se dají okamžitě přijmout za vlastní, jsou totiž dobře zapamatovatelné a velmi zpěvné. Leč občas jsou oproti originálu zjemnělé a jdou spíše po celkovém smyslu textu (což na druhou stranu není vůbec špatný přístup). Věřte, číst překlad textu k „Totally Fucked“ bez chytlavé melodie, nejspíš skladbu na poznáte až na druhý pohled.

Hudební nastudování zcela vychází z původní broadwayské verze, dokonce jsou k dispozici i originální elektronické samply (alespoň tedy zněly zcela totožně),  svébytná úprava partitury pod vedením Karla Škarky či Martina Procházky neproběhla, snad až na občasnou malou změnu tempa. Ale u nového počinu je ještě brzy na zásadní překopání zvuku, čili rozhodně dobrá volba. Sound-design ovšem mohl být trochu výraznější, zejména v zadních řadách už je zvuk mnohem méně hlasitý, naopak v předních řadách zní vše zhruba tak, jak má (doporučujeme zejména prostředek řady druhé). Stejně jako u „Mozarta!“ si dovolím mírně nesouhlasit s oficiálním stylovým zařazením. Tentokrát do „jazzrocku“. Ale na druhou stranu lze pochopit, že skutečný stav věcí, čili rockový muzikál s prvky amerického písničkářského folku + vrstvou elektronického ambientu navrch, by se na propagační materiály vměstnávala jen těžko. Doufejme, že se podaří nahrát na tiskové konferenci trochu slibované české CD a mít na toto nastudování hezkou vzpomínku.

Finální scéna

Nastává čas pro závěrečná slova: MdB inscenací „Probuzení jara“ dokazuje, že jako jedna z mála scén u nás, nejen, že sleduje světové trendy hudebního divadla, ale vyvíjí maximální úsilí, aby s nimi držela krok.  Tento, pro někoho možná diskutabilní titul navíc očividně nebyl nasazen pro masivní komerční úspěch, ale v hlavním plánu pro sílu myšlenek a poselství. Už jen proto si zaslouží vaší pozornost. Navzdory malým chybičkám, jež běžný divák (a snad i kritik) odpustí levou zadní, se opět jedná o událost.  Zároveň se tak Hudební scéna už nadobro stala neoficiálně a přesto pevně jakýmsi českým „West Endem“ a paradoxně na tento status stačí jedna jediná budova.

Letošní sezóna je sice ještě zhruba v polovině, ale po stránce hloubky emocionálního zážitku bude naše nastudování „Spring Awakening“ už teď jistě jednou z nejsilnějších inscenací, zejména pro mladou generaci.

Autorem fotografií je jef Kratochvil, jsou převzaty z oficiálních stránek MdB.


Recenze a reportáže
Temperament “Funny Girl” v Brně září téměř bez chybičky
Recenze a reportáže
Třetí ročník českokrumlovské “Noci na Broadway” ovlivnilo, leč nezkazilo počasí
Brno
Hudební scéna Městského divadla Brno oslaví 10 let svého trvání
  • Sasie

    Muzikál sice teprve uvidím ale trochu mě překvapilo, že věk zmiňuješ zrovna i u Slaniny, u kterýho mám pocit, že je po Báborovi z obsazených pánů myslím jinak nejmladší( minimálně je myslím snad o nějaký čtyři roky mladší než Polášek) a přijde mi, že zrovna on vypadá, hlavně někdy, dost mladě.


  • Ondřej Doubrava

    Sasie: Ono je to dost subjektivní… ale Viktor vypadá nejmladší minimálně v té pro něj nejzásadnější scéně, asi to umí dobře zahrát. :-) Ale samozřejmě není to jen o věku.


  • Vlaďka:)

    Včera jsem byla na Probuzení jara potřetí a neodpustím si pár svých postřehů..
    Když jsem na to představení šla úplně poprvé, neznala jsem ho. Absolutně jsem netušila co od toho můžu čekat.. a strašně mě to překvapilo- a to v dobrým slova smyslu:) Když zpívali písničku Totální shit, měla jsem sto chutí za nima na to podium skočit a vykřičet se s nima.. To představení je tak neuvěřitelně plný energie a citů.. to ani není možný:)
    Jako Melchior mě o sto procent víc zaujal Ondra Bábor, nevím čím to je, Jirku Macha mám moc ráda, na něj jako na Enjolrase v Bídnících nedám dopustit, ale když jsem na tomhle muzikále byla poprvé v prosinci, tak jsem odcházela a měla plnou hlavu Ondrova výkonu.. nemůžu si pomoct, ale nějak jsem mu to věřila víc.. nemůžu říct že je jeden horší nebo lepší, jen kdo na mě víc zapůsobil.. ale to je asi otázka vkusu každýho člověka:)
    Zdeněk Junák mi jako otec Marty přijde parádně slizký, až je z toho člověku špatně:(
    Jinak snad všechny postřehy co jsem zaregistrovala tady v tý recenzi zazněly…
    Snad jenom – když jsem na tom byla poprvé v prosinci, chytla jsem nějakou skupinu předplatitelů, většina z nich byla 50+…. v polovině představení třetina sálu odešla….
    A předevčírem jsem zažila potlesk ve stoje….
    Je to otázkou vkusu ale musím chtě nechtě přiznat, že se do tohohle muzikálu začínám pomalu ale jistě zamilovávat:)))))

    jo a pochvala za stránky – autorům i redaktorům, moc ráda si to tady čtu:)


  • Ondřej Doubrava

    Vlaďko, díky za reakci, těšil jsem se, až sem nějaký divák přispěje. Škoda, že mnoho lidí stále o Spring Awakening neví (a nebo se české inscenace možná trochu neoprávněně bojí) a možná to má vliv i na návštěvnost. :-( Snad se to zlepší, asi by hodně pomohlo i vydání CD.

    Pravdou je, že na naprostého debutanta je Ondra Bábor skutečně famózní a ano, člověk mu to věří víc, ale to je i tím věkem. Díky, že se v diváckém pohledu vesměs shodujeme a těch odcházejících lidí je mi celkem líto.


  • Vlaďka:)

    no jo, je to mlaďoch a ta role mu sedne jako ulitá:) I když Jirka se mi včera taky moc líbil:)
    Doufám že CD brzo bude, protože jsem se do těch písniček fakt zamilovala – a to jak v anglický tak v český verzi…
    Pravda je, že když jsem na tom byla poprvé, neodcházela jsem zrovna nadšená (ne že by se mi to nelíbilo, ale byla spousta věcí které mě zaujaly víc) a klidně přiznám, že podruhý jsem na to šla hlavně kvůli Ondrovi, protože jsem ho chtěla vidět ještě jednou.. Ale naprosto mě to dostalo – některý představení člověk asi musí vidět dvakrát.. ;)
    Ale od lidí co na tom byli na to slyším jenom dobrý ohlasy a já sama to doporučuju kudy chodím:) tak snad lidi brzo objeví jakou krásu to představení v sobě skrývá:)


  • veny

    Já jsem byla na tom podobně jako Vlaďka – taky jsem o muzikálu nic nevěděla, takže když jsem ho viděla poprvé, byla jsem trochu v rozpacích, ale byla jsem mile překvapená. Líbilo se mě to. Na druhou stranu chápu ty diváky, kteří v polovině odejdou – přeci jenom je to trochu něco jiného, než jsme na jevištích zvyklí.
    Jirka Mach není špatnej, ale působí dospěleji, i proto bych chtěla vidět Ondru. Svetlana je výborná. Milan Neměc je skvělej a dojal mě k slzám, a dokáže být i slizkej. Oproti Ondrovému názoru se mě naopak líbil Tomáš Novotný, Jakub Przebinda. Naopak se mě tam prostě nehodí Petr Šmiřák, V. Řezáč, Míša Horká nebo K. Klečková.
    Ale určitě se na SA vydám znova.


  • Ondřej Doubrava

    Pozor, i když o někom napíšu, že působí jako “velkej kluk”, neznamená, že se mi ten výkon nelíbil, například Kuba Przebinda je v tom moc fajn i Tomáš a i Lukáš a Aleš, jen upozorňuju na ty vizuální rozdíly. Kdo se mi nelíbil, je v článku napsáno také, ale je to opět velmi subjektivní a určitě se s některými diváky v názoru třeba na Vojtu Blahutu neshodnu (a také se neshoduji :-) ), leč já jsem se s ním neztotožnil, zatímco zoufalství Lukáše Janoty mě zasáhlo přímo neskutečně a doteď se mi ty jeho zásadní scény vrací v hlavě. A dvojice Němec – Musilová je prostě skvělá…


  • veny

    jo, jasný:-)) Já jsem spíš myslela, že se tam více hodí než jiní představitelé a že mě Tomáš zaujal fakt hodně. Jinak SA jsem viděla jednou, takže to nemůžu porovnávat.


  • Ondřej Doubrava

    Upozornění pro mimobrněnské: Spring Awakening hostuje v rámci přehlídky České divadlo 5. 2. 2010 na Nové scéně Národního divadla v Praze!! Ceny jsou snad od 300 do 450,-.


  • Zdeněk

    Včera to byl naprosto dech beroucí zážitek. Všichni podali skcvělé výkony aš na Jirku Macha ten se my nelíbil i když to přikláním k divnému nazvučení. Ivanka Skálová a Hanka Holišová neměli chybu obě byly perfektní. Jaro opravdu Brnu závidím pač nemít to tak daleko tak jedu znovu. Uplně mě dostali písničky Svinský žití, Vždycky se začínám bát, Nerad se trápím, a poslední dvě. Fakt skládám MdB pochvalu a hold , protože všichni hráli s obrovským nasazením.


  • Zdeněk

    Aještě dodávám že se my moc líbil Lukáš Janota.


  • Zdeněk

    Strašně moc to chci vidět znovu


  • Zdeněk

    Sen se my splní v Srpnu huráááááááááááááá


  • Ondřej Bábor

    Jéé, to je krásné to číst, děkuji všem, kterým jsem se v tom líbil. Já to představení miluji dodnes a mám v plánu zajít za panem ředitelem a optat se, jak to s Probuzením vidí do budoucna. Doufám, že jen čeká na lepší chvíli, kdy Probuzení opět vypustí :) Jinak komu jsem se líbil, může si na mě zajít do Ostravského divadla Jiřího Myrona, na představení Fantom Londýna, kde ztvárňuji bohatého divokého mládence Seana.