„Klíč králů“ – vysněný projekt Daniela Landy skončil jako polotovar

10. 10. 2012 jsme v Divadle Broadway zhlédli premiéru dlouho očekávaného díla „Klíč králů“ autora Daniela Landy. Kolem této rockové opery se v těchto dnech vznáší obrovské množství kontroverze, stížností diváků oproti nadšeným reakcím Landových příznivců. Kde je pravda? Na to asi neodpoví ani naše recenze…

Král upírů Marian Vojtko

Ústřední osobou „Klíče králů“ je samozřejmě pro mnoho lidí stále kontroverzní Daniel Landa, jehož divadelní tvorba patřila vždy v našem malém českém rybníčku mezi tu nejlepší, nejoriginálnější. I v případě rockové opery „Klíče králů“ se ujal tvorby libreta, textů i hudby. Osobně se řadím mezi příznivce Landovy tvorby, ať již sólové, tak té divadelní, proto očekávání bylo prvotně vysoké…

Dle svých vlastních slov na slavnostní premiéře tento námět nosil v hlavě dlouhých 10 let, až nyní došlo k jeho realizaci. Týden před premiérou však všem svým příznivcům sdělil, že jeho rocková opera má tolik myšlenek, postav a dějových linek, že bude rozdělena do dvou 110 minutových navazujících děl s podtituly „Kámen Bohů“ a „Gryf“. V šest ráno v den premiéry dodal Daniel Landa účinkujícím poslední píseň, která první díl uzavírá. Resp. neuzavírá, násilně ukončuje v tom nejlepším.

Petr Kolář ve svém království

Je opravdu tristní, že muzikál předprodávaný rok dopředu, není ani den před premiérou dokončený a divákům se jen přes Facebook oznámí, že konce se dočkají až v druhém, (snad) závěrečném díle, které se však nemusí vůbec vytvořit. Když odsuneme stranou fakt, že diváci se právem mohou cítit podvedení a vyždímaní (a reakce tomu skutečně odpovídají), tak to není fér ani k samotným účinkujícím a celému tvůrčímu týmu. Již na základní škole nám všem ve slohu vštěpovali, že každé dramatické dílo (ať už je to vypravování, co jsme dělali o prázdninách, nebo Shakespeare) musí mít úvod, stať a závěr. A bez závěru jakékoliv dílo postrádá smysl.

„Jak jsem již mnohokrát uvedl, tuto operu považuji ve všech ohledech (byť se jedná o první část) za zdaleka to nejlepší, co jsem já hudebně i textově kdy v divadle vyplodil. Já osobně hodnotím kvalitu i poselství (ano, je potřeba počkat na druhý díl) tohoto díla za nás nejvýš,“ sdělil Daniel Landa dnes na svém Facebooku. Naším úkolem je však hodnotit zhlédnuté dílo, které se v těchto dnech prezentuje v Divadle Broadway.

Markéta Procházková a Josef Vojtek

Základní děj je v podstatě tristní. Ve fantasy světě, nápadně připomínající mix Pána prstenů a Warcraftu, došla voda a králové několika různých ras se sejdou, aby situaci vyřešili. V druhé půli se králové vydají na cestu za magickými kameny, které by měly svět spasit a… To be continued…

Sledujeme změť velkého množství postav s různými motivacemi a cíli. Přesto ani jedno není zřetelné a v podstatě zahaleno tajemstvím. Sledujeme různé bizarní obrazy skřítků a krvavých jatkařů, kteří se vzepřou svému králi… Nechybí tradiční rýpání do vlády či byrokracie. Ani vulgarismy.

Hudba je samozřejmě s typickým Landovým rukopisem, dominují bicí a elektrické kytary. Chybí však výrazný hit, zvláště první půle zní jako jedna dlouhá píseň, z níž na první poslech nevyčnívají žádné hudební motivy či nápady. Přesto je hudební složka originální, nikdo jiný u nás podobnou hudbu neskládá. Jen škoda, že není podkladem pro dílo, které dává nějaký smysl. Poznámku si neodpustíme k omílanému tvrzení, že „Klíč králů“ není muzikál, ale rocková opera. Hledali jsme lupou, ale operu jsme v tom skutečně nenašli. Mohlo by být ovšem zajímavé slyšet například Viléma Čoka zpívat nějakou árii typu „Zahrad Gethsemanských“.

Henrich Šiška a Vilém Čok

Hodnotit jakékoliv další složky představení je nošením dřívím do lesa. Můžete mít dokonalé herce, zpěváky, tanečníky, režiséra, kostýmy, výpravu, cokoliv… Ale když po dvou hodinách absolutní pozornosti na nový fantasy svět s mnoha postavami a rasami, nedostanete ani náznak konce či poselství díla, tak to celé postrádá smysl a nejen já jsem odcházel z divadla s pocitem, že jsem ty dvě hodiny mohl strávit lépe něčím smysluplnějším.

Olej do ohně přilévá stále samotný Landa dalšími a dalšími reakcemi na nespokojené diváky, i fakt, že na oficiálních stránkách muzikálu i divadla není do dnešního dne žádná informace o tom, že je dílo nedokončené a že pro jeho plné pochopení a vyústění je potřeba vyčkat na další díl. I přes neustále omílání, že se nejedná o komerční tah, to stále vypadá více a více pochybně a vrhá na celou produkci muzikálu špatné světlo.

Král jezer Ondřej Izdný s Oldřichem Smyslem

Režie se tradičně ujala Mirjam Landa, plně využívající technických možností divadla. Proč ovšem v takové míře, to je záhadou. Propadla se hýbají snad nejvíce v historii českého muzikálu, snad aby podpořila dynamiku písně. Ale 5 minut zajíždění a vyjíždění herců při zpěvu nepatří ke scénickým nápadům, které by mohly být inspirací. Nejvíce práce si režisérka dala s vedením herců a definicí charakteristických znaků jednotlivých ras a jejich chování, včetně míry napětí mezi jednotlivými králi. V tomto ohledu byl Landův fantasy svět propracovaný a dokázal vtáhnout do děje.

Nadprůměrná je výprava, především kostýmy Romana Šolce, který se na mnoha rasách mohl opravdu plně realizovat. Nebudeme rozebírat různé podobnosti s jinými fantasy, ale kostýmy vypadají skutečně úžasně. Scénografie zcela spoléhá na LED projekce, které jsou sice nadprůměrné, přestavby mezi mnoha zcela rozlišnými prostředími jsou bleskové, ale například oproti propracovaným kostýmům to vypadá, jakoby si scénografové Marek Hollý a Zdeněk Flemiming ulehčili práci. Na pohled to však vypadá efektně a dobře. Neuškodilo by jasnější nasvícení scény, některé obrazy byly přespříliš temné a zamlžené, hercům tak nebylo vidět do tváře a výraz je přeci důležitým hereckým prvkem.

Mocný čaroděj Josef Vojtek

Z premiérového obsazení byli v podstatě všichni sólisté i členové company výborní a jeli na 100%. Těžko hodnotit vývoj jejich postav, který se u většiny zasekl v oné polovině, ale opravdu hluboce obdivujeme jejich nasazení a oddanost dílu, že i přes všechny komplikace a reakce odvádějí svou práci na nejvyšší možnou profesionální úroveň.

Nejvíce nás zaujali: Marian Vojtko, který dominoval jevišti hlasem a upířím projevem, který mu je pravděpodobně souzený; Josef Vojtek jako starý mystický čaroděj ohně; opravdu výborně zahraný skřet Petr Kolář, u kterého jen zamrzelo, že díky nutnému chrapláku neměl tolik prostoru předvést svůj typický charismatický zpěv. Na podivně malém prostoru zaujala také čarodějka Efine Markéta Procházková. Na úroveň sólistů se probojoval Petr Ryšavý, který zaujal hereckým i pěveckým projevem, ze kterého sálalo nadšení a energie.

Vilém Čok, jako roztržitý Ušoun, hrál v podstatě sebe a jeho zpěv ničím nepřekvapil. Ondřej Izdný se po delší době objevil opět na pražské scéně ve větší roli, která mu sedne po všech stránkách. Král lidu Henrich Šiška trpí samotnou postavou, která má být odrazem našich současných vládců, možná až přespříliš přitažená za vlasy. A jelikož jsme jeho postavu nenáviděli, tak ji Henrich pravděpodobně ztvárnil dobře. Král vran Jakub Šlégr byl skutečně takovou černou vránou, vlastně si nepamatujeme žádný výrazný okamžik této postavy, škoda. V dalších rolích se představili Oldřich Smysl, Radim Pátek, Berenika Suchánková, David Bouša, Tomáš Hundža, Martin Šemík, Markéta Bednářová, Barbara Chybová a Michaela Zemánková.

Josef Vojtek s královnou skřítků Berenikou Suchánkovou

Co dodat závěrem?

Na jevišti Divadla Broadway vzniklo dílo, které nemá v kontextu české ani světové scény příliš konkurenci. Originální výprava i fantasy svět, skvělé výkony a nasazení. Rocková hudba, která potěší všechny příznivce Daniela Landy, samozřejmě nechybí nepřetržitý tok myšlenek a kritiky současného světa a politiky. Celé to ovšem nedává v závěru smysl a negativní marketingový oblak kolem muzikálu nás ještě více ujišťuje, že „Klíč králů“ se jako celek vymkl kontrole.

Kdyby si Daniel Landa nechal na dílo více času, zredukoval množství myšlenek, které potřebuje sdělit, a zjednodušil děj, mohl z toho být krásný celovečerní muzikál s koncem. Takhle to je polotovar, za který se 750 korun nevyplatí utrácet. Na druhou stranu se na Facebooku Daniela Landy objevuje tolik nadšených reakcí, že tato divadelní ignorace stavby děje je fanoušky zcela tolerována. Danielu Landovi se opět podařilo vytvořit kontroverzní dílo, o kterém se ještě bude dlouho mluvit… Naše přání však je, aby se muzikály (i rockové opery) psaly tak, jak mají, ve stanovených termínech a rozsahu.

Petr Ryšavý v čele vzpoury

Marian Vojtko, Vilém Čok a Henrich Šiška

Premiérové obsazení po představení

Autorem fotografií z premiéry je exkluzivně pro Musical.cz Kristýna Junková. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!