Recenze: “Hamlet” se s úspěchem vrátil do Prahy (+ video sestřih)

Muzikál Janka Ledeckého “Hamlet” se po mnoha světových uvedeních vrátil domů, do Prahy, kde měl ve čtvrtek 22. března 2012 v Divadle Broadway oficiální premiéru. Přečtěte si s námi, jakých změn od posledního uvedení Hamlet doznal a jak se celkově nová inscenace vydařila. Nechybí samozřejmě ani porovnání alternací a 5 minutový video sestřih z premiéry!

13 let neustálého vylepšování

Na “Hamletovi” začal Janek Ledecký pracovat v roce 1997 a po dvou letech příprav měl světovou premiéru v tehdy novém Divadle Kalich. Tam se hrál dlouhé roky a trhal divácké rekordy. “Hamleta” se poté ujal broadwayský režisér Robert Johanson, který ho drasticky předělal a s obrovským úspěchem uvedl v jihokorejském Soulu, kde se uvádí dodnes. Proběhla také premiéra v Japonsku a plánuje se Bukurešť. [více o zahraničních plánech čtěte v našem novém rozhovoru s Jankem Ledeckým]

Dominika Richterová a Eliška Bučková

Do Prahy tedy přijíždí nová, světová verze “Hamleta” s podtitulem “The Rock Opera“. Oproti poslednímu uvedení v Kalichu skutečně Janek Ledecký ve spolupráci s Martinem Kumžákem (hudební nastudování) přitvrdil a onen “rock” je slyšet v podstatě v každé písni. Velice výrazné jsou basy (škoda, že basový systém Broadwaye nedosahuje takových kvalit jako v Kalichu), přidané byly i kytarové riffy, kontrastně také dramatické smyčce. Rytmické bicí lze nyní slyšet i v kdysi popově laděných písních jako “Neztrácej čas” a rozhodně jim přidaly na atraktivitě.

Hudebně i textově “Hamlet” zůstává tím nejlepším, co se na naší scéně vytvořilo. Výrazné hudební motivy, chytlavé melodie, velké árie i intimnější duety tvoří dohromady jedinečný celek, ze kterého nevystupují ani hravé skladby “Je to blázen” a “Celej život kopu hrob“. Jako symbolické uzavření děje slouží symfonická píseň “Být“, která umlčuje veškeré intriky, zrady a (sebe)vraždy zastoupené rockovou hudbou a zůstávají jen mírové smyčce. Hudebnímu zážitku také napomáhá kvalitní nahrávka hudby, díky které tentokrát ani příliš nepostrádáme živý orchestr.

"Láska jenom láska..."

Nový “Hamlet” se stává ještě věrnější své slavné předloze. Připsány byly postavy bývalých Hamletových učedníků Rosencrantze a Guildensterna, které přinášejí do muzikálu méně tradiční hip-hopové prvky. Nemusíte se však bát, jejich rap zazní decentně pouze v písních “Dánsko je past” a “Je to blázen“, jinak se s nimi setkáváme sporadicky a jsou součástí company. Dalším výraznou změnou je přidání nové písně “Být nebýt” na úplný začátek druhé půle, u které nejvíce oceňujeme povedený a cappella začátek. Konečně tak i v muzikálové verzi zaznívá nejslavnější Hamletův monolog.

K dalším dílčím změnám patří například připsání partu královny do Claudiovy motlitby “Bože můj, kudy dál“, ve stejné scéně se také Claudiovi zjeví jím zavražděný bratr. Lehce byla upravena také například kompozice písně “Dneska je naposled“, do které byla vložena choreografická vsuvka. Po skončení představení byla zařazena také zahraniční verze děkovačky, tj. medley ústředních árií všech hlavních postav. Velice dobrý tah, který diváky baví a vyvolává nadšené reakce.

Hamlet s Rosencrantzem (Jan Kopečný) a Guildensternem (Jan Čechovský)

Režijní koncepcí, kromě zapracovaných změn, zůstává “Hamlet” totožný s předchozí verzí. Je to podpořené také nezměněnou scénografií Šimona Cabana, která je stále funkční a umožňuje rychlé změny prostředí. Jejím problémem je však přílišná utopenost v prostoru jeviště Broadwaye, neboť z malého Kalichu nedošlo k jejímu rozšíření ani jinému obohacení, což je trochu škoda. Zmínit musíme také výborné nadčasové kostýmy Simony Rybákové, které skvěle zapadají do konceptu představení.

Nejméně povedenou inscenační složkou jsou choreografie, na kterých s Robertem Johansonem spolupracovala Jana Hanušová. V představení neúčinkují žádní tanečníci, company byla vybírána především jako pěvecká (ano, zde skutečně company živě zpívá sbory) a k tomu jsou také uzpůsobeny choreografie. Tanečních čísel příliš není, a když tak ve stylu “tleskejme do rytmu” nebo “choďme do kolečka”. Eskaluje to především ve scéně “Láska jenom láska”, kde jsou kreace skutečně tristní. Naopak při “Dneska je naposled” pracují ve prospěch celého čísla.

"Nevěrná" Leona Machálková

Na “Hamletovi” je tedy značně znát 13 let neustálého vývoje a vylepšování. Každá vteřina hudby se zdá propracována do nejmenšího detailu, každý nástroj má v nahrávce své opodstatnění a nad každým slovem v libretu se mohlo dlouho přemýšlet, zda skutečně do díla pasuje. Režijní koncepce dozrála jak víno a v celkovém dojmu zamrzí pouze utopená scéna a fádní choreografie.

Video sestřih z premiéry

Připravili jsme si pro Vás tradiční video sestřih z premiéry, na které účinkovali Václav Noid Bárta, Eliška Bučková, Leona Machálková, Josef Vojtek, Petr Kutheil, Josef Laufer, Patrik Vyskočil, Tomáš Trapl, Jan Kopečný, Jan Čechovský a další… Užijte si 5 exkluzivních minut z muzikálu “Hamlet”! Kamera a střih: Radek Janda.

Na našem YouTube kanálu můžete nalézt další ukázky celých písní z Hamleta!

Nejvyrovnanější obsazení v Praze

Do tohoto světového kolosu byli vhozeni převážně noví umělci, kteří měli nelehký úkol. Jednotlivé role jsou náročné nejen pěvecky (většina rolí byla upravena do vysokých poloh, které není lehké vyzpívat), ale také po herecké stránce. Každá role je unikátním charakterem, který Shakespeare pomocí jednotlivých událostí a činů dotváří k dokonalosti. Pojmout komplexnost těchto rolí byla výzva především pro oba Hamlety, kteří jsou svým pojetím naprosto odlišní.

Václav Noid Bárta je typickou muzikálovou star – charismatický projev kombinuje s mohutným hlasem a unikátní barvou. Hamletovi vtiskává ze všech představitelů nejvíce rockovou tvář, na druhou stranu dokáže chraplák velice hbitě vyměnit za čistý hlas, se kterým k našemu překvapení vyzpíval i ty nejvyšší tóny. Herecky ze sebe vydává maximum, po svém zvládá výraz šílenství i zamyšlení. Je to Hamlet, kterého charakterizují konkrétní činy a slova. Ondřej Ruml je přesným opakem. Hlas má čistý a jen občas se ho snaží zpestřit mírným chraplákem. Jeho herectví není na první pohled tolik afektované, je více umírněný a vnímáme spíše Hamletovy vnitřní pocity. Zkrátka je herecky více “hamletovským typem”, se kterým se snáz ztotožníte. Dojem však kazí několik vysokých tónů, které Ruml opakovaně na představení nevyzpíval. Nedá se tedy říci, který z představitelů je lepší, zde opravdu záleží na subjektivním cítění každého diváka. Ani my nedokážeme ukázat na jednoho, jako lepšího. Nejideálnější by byla kombinace obou pojetí, kterou před lety předvedl Petr Bende, kterého stále považujeme za nejlepšího českého Hamleta.

Václav Noid Bárta

V roli Ofélie jsme nejprve dvakrát viděli mediálně diskutovanou modelku a Noidovu partnerku Elišku Bučkovou. Její muzikálový debut dopadl tak 50 na 50. Pěvecky až na ty úplně nejvyšší tóny roli zvládá, nejvíce na škodu je její průměrná barva hlasu, která ničím nezaujme. Ofélie je herecky nesmírně složitá role, během představení vystřídá několik různých poloh. Nezkušené herectví Bučkové se s tím, i přes evidentní snahu, zatím neúspěšně pere. O pár dní později jsme zhlédli výkon Brigity Cmuntové, která ztvárnila Ofélii dokonale. I když ne všechny tóny vyšly úplně bezchybně, okouzlila nás svou příjemnou barvou hlasu a především herectvím. Veškeré city a pohnutky byly zcela uvěřitelné, včetně závěrečného pobláznění. Opravdu výborný výkon.

Bratrovražedného krále Claudia s hereckou precizností ztvárňuje Janek Ledecký, v jehož podání je Claudius intrikánským vypočítavým hadem, který občas zlostí vybouchne. Kolega Josef Vojtek je zase démonickým zlounem, afektovaným šílencem, který jde přes mrtvoly bez hlubšího plánu. Obě herecká pojetí jsou zajímavá, pěvecky má každý své drobné nedostatky. Ledecký by mohl přidat trochu drivu, naopak Vojtkovi by prospělo ubrat na chrapláku. V roli královny Gertrudy září obě představitelky. Marta Jandová strhne především v árii “Nevěrná“, kde naplno vynikne její hlas, Leona Machálková zase v herecky náročnějších pasážích, když vzdoruje králi nebo domlouvá svému synovi.

Démonický Claudius Josef Vojtek

Královský rada Polonius je typický v podání Josefa Laufera, který je stále skvělý a vzhledem k svému věku také obdivuhodný. Dalo by se tvrdit, že jeho léty zaběhlý výkon lze těžko dohnat, ale Martinu Poštovi se to podařilo. Role mu dokonale sedí a kromě výtečného hlasového projevu nelze neobdivovat jeho unikátní taneční kreace, které do písně “Je to blázen” výtečně pasují a podtrhují její komický podtext. Oba si své obrovské ovace opravdu zasloužili!

Ladislav Korbel, divákům známý především z televizní soutěže “Robin Hood: Cesta ke slávě”, předvedl v roli Laerta excelentní výkon. Jako bratr Ofélie je milující, starostlivý i zuřivý. K přirozené a uvěřitelné herecké stránce přidal výborný zpěv, který naplno rozbaluje až v druhé půli, která jeho rockovému hlasu sedí více. Slovenský kolega Patrik Vyskočil je také dobrý, ale postrádá něco z Korbelova přirozeného herectví a jeho vysoký hlas v rockové poloze nebyl tak příjemný. K Laertovi od dob Josefa Vojtka nebo Petr Koláře zkrátka patří pořádný chlapský chraplák.

Eliška Bučková a Patrik Vyskočil

Do role Horacia se vrátil Petr Kutheil, opět se suverénním pěveckým projevem, který sedne do avizovaného žánru “rock opery”. I z malé role dokáže svým energickým projevem vytěžit maximum. Janu Tenkrátovi sice chybí rockový chrapot, ale naopak přidává do role více citu, jeho Horacio je starostlivý a na konci ho smrt Hamleta zasáhne značně více. A při “Dánsko je past” to dokáže taktéž pořádně hlasově rozbalit. Obě alternace jsou mimořádně vyrovnané, nejideálnější jsou páry Bárta-Kutheil a Ruml-Tenkrát, které spolu hlasově i herecky ladí.

Tomáš Trapl ztvárňuje skvěle nejen hrobníka, ale také divadelního principála a další role v průběhu představení. Ani netřeba zmiňovat, že i v nejmenší roličce sluhy dokáže herecky vyniknout a strhnout na sebe pozornost. Zaslouženě. Ještě nesmíme zapomenout na roli Heleny, ve které exceluje půvabná Dominika Richterová, která hereckým i pěveckým projevem vždy ve společných scénách předčila kolegyni Bučkovou. Eva Burešová byla taktéž velice dobrá, těšíme se, až ji budeme moci vidět jako Ofélii, kde má možnost naplno ukázat, co v ní je.

Václav Noid Bárta, Tomáš Trapl a Petr Kutheil

Z company musíme vyzdvihnout výkony Jana Kopečného a Jana Čechovského, kteří energicky a s nasazením ztvárňují ono nové rapující duo (oba alternuje Oldřich Smysl). V company dále účinkují Tereza Bílková, Tereza Dolejší, Pavel Vrána, Michaela Zemánková, Radka Weidner, Oldřich Smysl a Erik Houba. Všichni jsou dobře pěvecky sladění, případná sóla nezní vůbec špatně a ve většině případů zvládají i lehké choreografie.

Obsazení “Hamleta” je tedy až na výjimky opravdu vyrovnané a v podstatě nezáleží, na které natrefíte. Kladem je pestrost, kterou jednotlivé alternace nabízejí. Pokud se Vám tedy “Hamlet” líbil, rozhodně neváhejte jít znovu a pokusit se vidět i zcela jiné pojetí rolí. Nejen pěvecké, ale také herecké.

Jeden z nejlepších

“Hamlet” Janka Ledeckého se tedy triumfálně vrátil do Prahy, a to v podobě, za kterou by se nemusel stydět ani na té slavné americké Broadwayi. Má vše, co má pravý muzikál mít – hudba je dokonalá, výkony skvělé, režie je nápaditá, lehkou vadou na kráse jsou jen choreografie. Představení má skvělou atmosféru a na všech třech námi viděných představeních odměnili diváci snahu umělců spontánním standing ovation. Jděte se také podívat na jeden z nejlepších českých muzikálů, který u nás kdy vznikl!

Milostná scéna Hamleta a Ofélie

Josef Laufer & company

Hamlet mstí smrt svého otce

Tomáš Trapl

Roztančená scéna "Dneska je naposled"

Petr Kutheil

Autorem fotografií z premiéry Hamleta pro Musical.cz je Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!

SPOUSTU DALŠÍCH FOTOGRAFIÍ Z PREMIÉRY NALEZNETE: ZDE