Recenze a reportáže

“Drž mě pevně, miluj mě zlehka” – představení, které pohladí po duši i pošimrá bránice


V sobotu 8. června 2013 se v Divadle ABC uskutečnila slavnostní premiéra divadelní adaptace románu Roberta Fulghuma „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“ v režii Miroslava Hanuše, dramaturgii Jiřího Janků a v hudebním nastudování Milana Potočka. Následující recenze přináší dojmy z představení zhlédnutého na generální zkoušce 7. června a při prvním oficiálním představení pro veřejnost 10. června 2013.

Přiznám se, že jsem si ještě před tiskovou konferencí s velkým zájmem přečetla román Roberta Fulghuma, a tak jsem byla zvědavá, jak se režisérovi podařilo převést zdánlivě nepřevoditelné téma do divadelní podoby, navíc ve stylu tzv. muzikálu pro činoherce. Výsledek jeho vize jsem se pokusila popsat v následujích řádcích.

Dámy předvádějí své róby

Dámy předvádějí své róby

Celé představení se odehrává v prostředí tančírny Century v americkém Seatlu, kde se tančí i vyučuje argentinské tango – taneční styl, pocházející z konce 19. století z oblasti Buenos Aires v Argentině a Montevidea v Uruguaji. „Obyčejné“ tango, charakteristické např. trhavým pohybem hlavy tanečníků, vzniklo mnohem později a má pramálo společného s tangem argentinským, vyznačujícím se jiným držením, vášní ale i nostalgií a melancholií. V tančírně Century se prolínají příběhy jejích zaměstnanců i účastníků tanečních kurzů, stejně jako těch, kteří sem chodí pouze jako diváci a nebo zkušení tanečníci. Všechny ale spojuje touha tančit, možnost doteků a objetí i třeba vlastní seberealizace.

Hlavní postavou románu i divadelního představení „Drž mě pevně, miluj mě zlehka“ je Aristofanés Joyce III., zkráceně Aristo – úspěšný právník, avšak velmi plachý muž, stále bez partnerky, v přesvědčivém podání Jiřího Hány.  Aristo váhá, zda má zastupovat majitelku tančírny v nejistém sporu o budoucí existenci, váhá také, zda riskovat zesměšnění a pokusit se naučit tanec, který ho okouzlil. Když na konci představení přijímá zásadní rozhodnutí svého profesního i soukromého života a dokáže se odpoutat od vnitřní závislosti na svém otci, je i zvládnutí tanga jakousi tečkou za jeho symbolickou cestou, kterou předznamená „otevření dveří“, za nimiž je cosi neznámého, ale lákavého.

Marisol a Aristo

Marisol a Aristo

Otec Arista –  Aristofanés Joyce III., představovaný Jiřím Klemem, je bohém, průměrný herec, šťastně žijící v uměleckém prostředí, v němž vychoval i svého syna, jemuž je dokonalým protipólem. Na jevišti je jakýmsi Aristovým druhým „já“ – provází ho na každém kroku a vede s ním pomyslný (často vtipný) dialog.

Majitel advokátní firmy Billy Rice (postava nově dopsaná), je bezohledný právník a zároveň výborný tanečník, který nemá nouzi o krásné ženy. Jeho představitel – Tomáš Novotný se své role zhostil na výbornou přesvědčivou arogancí a cynismem, ale i skvěle zvládnutým tangem a salsou. Muzikálovým fanouškům bude známý například z role Maria v muzikálu „Bídníci“, uváděném v MD v Brně, nebo v ND moravskoslezském v Ostravě v muzikálu „Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť“.

Hello Silvermanová, majitelka tančírny, je bývalou profesionální tanečnicí, která soukromý život obětovala milovanému podniku. V představení sloučil režisér její roli s románovou lektorkou tanga, a tak je zde Hello i skvělou učitelkou, která nejen trpělivě vede jednotlivé tanečníky od základních kroků až ke konečnému tanci, ale učí je také, jak tango vnímat. Henrieta Hornáčková jako půvabná představitelka Hello skvěle tančí a svým promlouváním k tanečníkům, které mnohdy směřuje do hlediště, dokáže natolik zaujmout, že má nejeden divák chuť zvednout se ze židle, jít na jeviště na parket a zaujmout taneční držení …

Dulci Maria a Angel

Marisol Machado, kterou přesvědčivě hraje Stanislava Jachnická, je novinářkou píšící články o tangu a ačkoliv je sama výborná tanečnice, skrývá z profesních důvodů svůj atraktivní zevnějšek i taneční schopnosti pod maskou nevýrazné, špatně oblečené ženy. Nakonec i ona podlehne kouzlu tanga i zájmu o konkrétního tanečníka a odloží svůj převlek, aby na parketě svým smyslným tancem uchvátila toho, kdo jí je barmankou Friedou předpovězen.

Dulci Maria – vynikající slepá tanečnice, je profesionální someliérka, navíc krásná žena, která i přes svůj handicap, s nímž nemá problém, přitahuje muže, toužící s ní nejen tančit. Jen tak někoho si však nepřipustí k tělu, možná pouze jediného, s nímž může nejen souznít na parketě … V obou představeních jsem viděla Barboru Janatkovou (alternuje Lucie Pernetová), která ve svých tanečních číslech nadchla svou jistotou, elegancí i půvabem.

Angel (vyslovováno španělsky Anchel) je bezstarostný bohém a úspěšný malíř, který se nechává najímat boháči, aby pro ně maloval portréty, sídla i zvířecí miláčky, a tak tři měsíce žije v prostředí bohatých „zaměstnavatelů“ a v dalších třech měsících užívá života. Miluje svobodu a tanec a jako tanečník je vynikající. Jestli je ochoten část této svobody ztratit díky osudovému setkání, si však divák musí domyslet sám.  Angela v přestavení velmi věrohodně ztvárňuje Zbyněk Fric, který argentinské tango zvládl natolik bravurně, že jsou jeho taneční vystoupení s představitelkou Dulci Marie jakýmsi „zlatým hřebem“ představení.

Pánové předvádějí obleky

Pánové předvádějí obleky

V jevištní podobě příběhu Angela a Dulci Marie však chybí to, co je v románě nejen podstatné, ale pro čtenářovu představivost i nejvíce poetické. Nechci prozradit, v čem je ten zásadní rozdíl, režisérův záměr byl oproti knize zřejmě jiný, možná z obavy o určitý patetismus, který v humorem protkaném představení nechtěl mít.  Každopádně bych divákům raději doporučila, aby knihu nečetli dříve, než představení zhlédnou, jinak by mohli být zklamáni.

Frieda – přezdívaná „hruškovitá barmanka“ pro své neuvěřitelné pozadí (Veronika Janků) je žena na svém místě – ví všechno a o všech, umí odhadnout člověka, stejně jako správný nápoj, stále skvěle naladěna a ochotná vyslechnout i předat své rady

Oskar O´Malley (Zdeněk Vencl) – osamělý bývalý policista, našel jako bezpečnostní pracovník v tančírně svůj druhý domov. Citlivý, podsaditý dobrák si v prázdné tančírně tajně tančívá na parketě – když je přistižen majitelkou tančírny, cítí se trapně, avšak vzápětí se dočká odškodnění v podobě společného tance s touto krásnou ženou.

Che – dívka v zeleném (Patricie Soukupová) – skvělá tanečnice, snažící se získat nejen uplatnění jako herečka, ale díky svému vyzývavému zevnějšku i každého muže, který se jí líbí.

Marisol v převleku

Marisol v převleku

Postavami, jimž dal režisér Hanuš mnohem větší prostor než v románě, jsou bývalí manželé, které představují Lubomír Lipský a Jana Drbohlavová.

Clarence a Rút se kdysi seznámili v této tančírně, vzali se, díky jeho časné nevěře rozvedli, měli své rodiny, ovdověli a nakonec si zase zbyli, i když každý bydlí jinde. Jenomže Rút Clarence za jeho zradu proklela a on s ní nesmí sto let promluvit. Pravidelně však navštěvují milovanou tančírnu a dělají si naschvály, ačkoliv z bývalých výborných tanečníků jsou jen staříci pohybující se s holemi nebo na invalidním vozíku. Na konci představení je ale cosi přinutí znovu vstát, zaujmout taneční držení a naposledy pomalými krůčky tančit…

V představení se dále pro jeho oživení objeví postavy dopsané režisérem Hanušem – účastníci tanečních kurzů, kteří jsou nejen nositeli všech humorných scén, ale také jako jediní zpívají. Nejsou to však, s jedinou výjimkou na začátku, opravdové písně, ale spíše napůl zpívané, napůl mluvené monology, které nám představují jednotlivé charaktery. Jejich autory jsou Miroslav Hanuš (texty) a Milan Potoček (hudba). Texty jsou jednoduché rýmovačky, které občas po technické stránce „skřípou“ (láska – flaška) a zatímco někde jsou vtipné, pak v případě monologů messengera Jamese („třikrát pět…“) a Roberta („cosi, cosi…“) působí jako spíchlé horkou jehlou a jejich zbytečné opakování začíná vadit.  V představení chybí skutečné písně a je velká škoda, že režisér za tím účelem nevyužil přítomnosti dvou muzikálových herců. Tento nedostatek by se však jistě dal ještě napravit.

Rut a Clarence

Rut a Clarence

Z herců, kteří doplňují děj divadelní adaptace jako taneční začátečníci a odvádějí všichni do jednoho skvělé a vtipné herecké výkony, bych ráda vypíchla alespoň jednoho – „teoretického fyzika“ Viktora Dvořáka, který dokáže neuvěřitelně pobavit nejen svým opileckým tancem.

V představení se střídá živá kapela se čtyřmi hudebníky, hrajícími na housle, basu, kytaru a harmoniku, občas ji vystřídá hudba reprodukovaná, v závěru představení také klasická originální píseň v rytmu argentinského tanga (opět reprodukovaná), při níž všichni účinkující předvedou v párech svůj tanec.  V průběhu děje se po parketě pohybují spíše nenápadně i profesionální tanečníci Radka Šulcová a Marek Hilšer (učitelé tanga hereckých představitelů), nebo Veronika Bedáňová a Jan Hnilička, které však dojmy z tanečních výkonů herců paradoxně zastiňují.

Scénu Ondřeje Nekvasila a Zuzany Ježkové (během představení se nemění) tvoří věrohodný prostor tančírny s barovým pultem, tanečním parketem, dvěmi řadami židlí proti sobě, živou kapelou a balkonem, kde sedává Marisol, která své postřehy nejen zapisuje, ale zároveň je nahlas vypráví divákům. Stěna za ní je vyzdobena reprodukcemi obrazů s taneční tématikou od vynikající malířky a manželky autora předlohy Roberta Fulghuma – Willow Bader. Její další obrazy si můžeme prohlédnout i ve foyer divadla ABC.

Che a Angel

Che a Angel

Kostýmy Zuzany Ježkové výborně vystihují jednotlivé postavy a není jim co vytknout, stejně jako choreografii Jany Hanušové, dále choreografům tanga Radce Šulcové a Marku Štefanovi i choreografii salsy Evě Severinové.

Autor knihy Robert Fulghum byl se svou manželkou přítomen nejen na premiéře, ale i na všech generálních i kostýmových zkouškách a s výsledkem divadelní adaptace Miroslava Hanuše je maximálně spokojený, protože jak sám řekl, v představení zůstal zachován duch jeho románu. A nutno říci, že spokojený odchází z divadla i divák, který si odnáší smíchem pošimranou bránici, dojmy ze skvělých hereckých a tanečních výkonů, ale i poznatky z víceméně neznámého stylu tance. Celé představení působí jako milé pohlazení po duši a mně nezbývá než ho i přesto, že se nejedná o muzikál, ale o činohru se spoustou tance a hudby, divákům vřele doporučit.

Hello a Billy

Hello a Billy

Foto: archiv Městských divadel pražských. Děkujeme za poskytnutí.


Recenze a reportáže
Třetí ročník českokrumlovské “Noci na Broadway” ovlivnilo, leč nezkazilo počasí
Pozvánky a konkurzy
Představujeme koncertní projekt “Muzikálové legendy”, první z nich bude v září Karel Svoboda
Recenze a reportáže
Preview brněnského nastudování muzikálu “Mozart!”
  • Michala

    Děkuji za recenzi k tomuto představení! Přemýšlela jsem o návštěvě a po přečtení se určitě co nejdříve vypravím. :-)


  • Tereza

    To Michala: Jak už bylo zmíněno v recenzi, nejprve jděte na představení a až potom se pusťte do knihy! Opačný postup nedoporučuje jedenáct z desíti diváků (testováno na živých lidech).


  • Michala

    To Tereza: Já myslela po přečtení recenze, která se mi moc líbila, ne po přečtení knihy! Doufám, že představení se vám líbilo?


  • Mikeš

    Představení jsem včera v ABC viděl a stejně jako Kaplan mě to úplně dostalo, nálada, tanec, spousta legrace a parádní taneční výkony. Souhlas, že by to chtělo pár pěkných písniček navíc, ale jinak to bylo super! A na konci dlouhej, zaslouženej potlesk, fakt super.


  • Tereza

    To Michala: Poprvé moc, podruhé mi tam začaly vadit texty některých písní a potřetí se uvidí za týden:-D.


  • Michala

    To Tereza: Děkuju za info, určitě se půjdu podívat a pak sem ještě napíšu. Fotky vypadají lákavě a obsazení taky, tak věřím, že zklamaná nebudu. :-)


  • Tereza

    To Michala: Zklamání určitě není na místě, v ABC si troufám říct, že to ani není možné:-).


  • Honzy

    HONZY
    Drž mě pevně, miluj mě zlehka v Divadle ABC je docela nuda.Děj ubíhá pomalu a je plytký, herecké výkony žádná sláva.Celkové vyznění této divadelní adaptace amerického autora R.Fulghuma vyvolává rozpaky.Inscenace z části připomíná slavnou Tančírnu, na kterou ale zdaleka nemá.V hudebním nastudování hry slyšíme kratičké části popěvků, se slabými texty a ještě podprůměrnou interpretací.Humor má zachránit dáma s velkým “pozadím”, to snad ale ne?Inscenaci nakonec zachranují staří manželé v podání J.Drbohlavové a L.Lipského.A to je opravdu trochu málo!Hodnocení 30%.


  • Michala

    Honzy: Včera jsem si to neplánovaně dala také a musím nesouhlasit. Naopak, já jsem se bavila dostatečně, legrace bylo požehnaně, rozhodně se o ni stará celá skupina tanečních začátečníků a ne jen Frieda. A taneční výkony úžasné!!! Manželé v podání Drbohlavové a Lipského tam toho nenahrají tolik jako ostatní představitelé, mám dojem, že jsem byla na úplně jiném představení. Souhlasím pouze s těmi nekvalitními texty a spíše popěvky než písněmi, ale ta první společná byla pěkná. Takže já tohle představení naopak chválím. :-)


  • Alena

    Mně se tohle představení líbilo hodně. Není to nějaká pecka, kterou bych doporučovala, kudy chodím, ale jedním slovem bych tenhle titul popsala jako milý. Práci pana režiséra Hanuše mám moc ráda, a ani tentokrát jsem nelitovala návštěvy divadla. Z herců se mi asi nejvíc líbili Zbyněk Fric, Zbigniew Kalina a Petr Klimeš. Ovšem přiznávám, že dva prvně jmenovaní patří obecně mezi moje oblíbence a ještě se mi nestalo, že bych je viděla podat špatný výkon, takže i proto jsem si jich víc všímala :-).


  • Mikeš

    Honzy: Souhlasím, že určitá část připomíná slavnou Tančírnu, hlavně ta scéna, kdy účastníci kurzů přicházejí a dávají se dopořádku před zrcadlem – viděl jsem ji v Divadle Radka Brzobohatého a bylo to skvělý. Ale jinak je to o něčem jiném. Tady jde vážně o argentinské tango, ne o nějaké parodie zpěváků a tanečníků. Je to taky o pocitech, ale přitom je tam dost srandy – ten zmiňovaný matematik má super scénu s taneční kreací za pomoci hlídače, ta mě fakt hodně pobavila. Takže nuda to určitě nebyla!


  • A. K.

    Jen pro pořádek – (odpovídám na dotazy) příspěvek podepsaný jako Alena nepatří mně, ač s ním z větší části souhlasím :-) A. Kaclová


  • Honzy

    Mikeš.Já vím moc dobře o čem Drž mě pevně…..bylo.Ale pro mě ten kus byl bohužel zklamáním.


  • Lucie

    Já jsem byla na představení včera a bohužel, jsem víc než zklamaná. Knihy od Fulghuma miluju, nicméně tohle je jediná, které jsem odolávala, že chci nejdřív vidět představení. A bohužel, vášnivé tango si představuju jinak, děj moc neubíhal, někdy zbytečně natahovaný text…Strašně mě to mrzí, moc jsem se na to těšila, ale opravdu není moc co pochválit.


  • Mona

    Ráda bych se zeptala, jestli nevíte, od koho (a jak se jmenovala) klavírní píseň, která byla podtextem vlastně celého představení. Vyskytovala se jen málo a vždy jen ta samá tichá melodie, ale je velmi známá. Jen nemohu přijít na to, od koho je.. Snad někdo bude vědět :)


  • Alena Kaclová

    Mona: Pokud máte na mysli skladbu, která byla především v úvodu představení, kdy majitelka Tančírny ve světle reflektoru tančí v černém trikotu, tak se jedná o “Air on G String” od Johanna Sebastiana Bacha. :-)


  • Lavera

    Viděla jsem hned po premiéře – představení ani neurazilo, ale ani nenadchlo…