„Carmen“ – exkluzivní preview

Dnes pro vás máme malé či větší překvapení, jak je komu libo. Jako jediní z médií jsme měli díky přátelskému přístupu Hudebního divadla Karlín možnost vidět kompletní představení muzikálu Franka Wildhorna, Jacka Murphyho a Normana Allena „Carmen“ při včerejší první veřejné generálce, která byla jen pro zaměstnance a přátele divadla.

Protože jsme se zavázali slibem, že nebudeme do oficiální recenze, kterou napíšeme až z jednoho termínu světové premiéry, prozrazovat příliš detailů, berte tento článek pouze jako malé naťuknutí, na co se v „Carmen“ můžete těšit. Skutečně to nebude plnohodnotné zhodnocení, ale jak název napovídá, plně dostojíme slovíčku „preview“. Nečekejte tedy ani jednotlivé srovnání výkonů, to vše si schováme do premiérového článku, ale nebojte se, něco naznačíme.

Rozdělme si první dojmy do několika bodů:

1. Příběh

Bylo dostáno slovům o tom, že se nebude soupeřit s jinými inspiračními zdroji a adaptacemi. Karlínská „Carmen“ je skutečně svébytná, je zasazena do neurčité doby od padesátých let minulého století nahoru.  Ta by klidně mohla značit naši současnost (byť značně stylizovanou), nebo nějaká další období. To se nechává čistě na představivosti diváka. Sluší se ale říct, že „Carmen“ má jeden z nejlépe vystavěných příběhů z pražských inscenací za několik posledních let a i při jeho jednoduchosti má každá minuta svůj smysl, každá scéna své místo a rozhodně nebudete koukat na hodinky, či nějaký moment „popohánět“ očima.

2. Hudba

Asi nejočekávanějším bodem bude hudba Franka Wildhorna. Ten nezklamal a přes vlivy latinsko-americké se velmi často dostane až k rocku, nechybí ani náznak „klasického“ muzikálu, přesto si uchovává jeho osobitý styl.  Ač je hudební složka plně podřízena příběhu, je velká většina motivů velice chytlavá a „broukatelná“. Lze vysledovat i pár možných budoucích hitů. V melodramatických pasážích, kterých je dost, takže si náležitě užijete i činoherní složky, pak Wildhorn pracuje s notami přímo filmově. Skvělé je i zacházení s motivy, každé prostředí má svůj, ten je nezaměnitelný a toto pravidlo je po celou dobu ctěno.

3.  Obsazení

Již teď se dá usuzovat, že „Carmen“ bude mít velmi vyrovnané alternace, co se do kvality výkonů týká, na jevišti se jen těžko hledal slabší článek. Ze zajímavých momentů vypíchneme jediný: Kde jinde uvidíte superhvězdy našeho hudebního divadla, Pavlu Břínkovou a Jiřího Korna, coby divácky velmi vděčné postavy, zpívat duet? A vlastně ještě jeden detail: žádný z účinkujících nevypadá, že by se musel do něčeho stylizovat, naopak, charaktery vypadají, jako by byly účinkujícím „šity přímo na tělo.“ Režisér Gabriel Barre navíc zjevně dává prostor k tomu, aby si herci své postavy dokreslili sami.

4.  Show

Ano, „Carmen“ spojuje svůj dobře vystavěný příběh s vkusnou a živelnou show. Pavlu Strouhalovi se podařilo vystavět několik temperamentních a velkých choreografií a to, co se děje například na začátku představení, či při písni „Viva Amor“ nejde příliš popsat slovy. Složku show tvoří jak monstrózní a nápaditá scénografie, tak mnohokrát zmiňované prostředí cirkusu. To v omezené míře dokonce kooperuje s divákem a skutečně nabídne i několik velkolepých triků. Přičemž ale představení nesklouzává do laciného kýče, k čemuž by mohlo toto prostředí svádět. Tento svět působí v inscenaci naprosto bez problémů. Jako malý protipól jsou v představení použita i prostředí aranžérsky velmi jednoduchá až minimalistická, ty zatím ve srovnání působí trochu prázdně, ale výkony účinkujících i tyto scény umí naplnit.

Více již prozrazovat nebudeme a ani nechceme, nechte se překvapit. „Carmen“ totiž za vaši návštěvu stojí.

Jako bonus přijměte obsazení hlavních rolí na generálce:

Carmen: Lucie Bílá
José: Peter Strenáčik
Katarína: Dasha
Zuniga: Lukáš Kumpricht
Starosta: Jiří Korn
García: Václav Noid Bárta
Vědma: Athina Langoska
Teta Inéz: Pavla Břínková
Vyvolávač: Jan Urban