Legendární vrah řádí v divadle Hybernia. Je Přízrak Londýna tím správným krimimuzikálem?
Muzikál Přízrak Londýna měl pod názvem Fantom Londýna premiéru v roce 2013 v Národním divadle moravskoslezském a nyní se přestěhoval do pražského Divadla Hybernia. Podařilo se tvůrčímu týmu ve složení Lumír Olšovský, Pavel Bár, Michael Prostějovský a Radim Smetana napsat skutečný krimimuzikál plný tajemství a zvratů? Nebo vás nuda zabije dřív, než Jack Rozparovač svou druhou oběť?
Jack Rozparovač, jedna z největších kriminálních záhad, fascinuje už od 19. století nejen kriminalisty a Ripperology, jak si říkají historici a amatérští detektivové, kteří se případem zabývají. Sériový vrah, který řádil v roce 1888 v londýnské čtvrti Whitechapel, nebyl nikdy dopaden a zřejmě se mu ani nesnilo o tom, že jednou inspiruje spisovatele, scénáristy filmů a seriálů a dokonce i muzikálů.
Díky spekulacím, které se kolem identity vraha vytvořily, nám mnoho děl předkládá svoje verze příběhu, kdo asi mohl Jack Rozparovač být, a jaký měl motiv k vraždám prostitutek.
Stejný postup zvolili i tvůrci muzikálu Přízrak Londýna a zároveň pracují s reálnými postavami z historie. Nezapomínají ani na fakt, že ve stejné době se začal v Anglii rozmáhat bulvární tisk, který se neštítil do detailů popisovat řádění Jacka Rozparovače, často se ovšem uchyloval k fabulaci.
Postavy jsou svým způsobem pojaty netradičně. Ačkoliv je jich hodně, nebudete mít problém se v nich zorientovat (nejen proto, že většina z nich záhy zemře), protože některé charaktery nejsou tak přímočaré, jak se zdají, takže skutečně se nabízí možnost, že každá postava může být vrahem.
Přízrak Londýna měl tedy v samotném základu dobře nakročeno k napínavé detektivce, se zajímavými postavami, ve které se i zpívá. Kvalitu slibovala i jména v realizačním týmu a v obsazení. Podařilo se tvůrcům naplnit záměry a převést slibné nápady na jeviště?
Nám se vraha podařilo správně tipnout asi po deseti minutách od začátku. Jestli je to špatně nebo dobře nelze posoudit, protože je to hlavně o divácích, u někoho se možná dostaví při odhalení pachatele překvapení. Ti, co jsou zběhlí v průměrných televizních detektivkách, nebudou mít problém a nebudou ho mít ani ti, co sedí v předních řadách.
Na druhou stranu může překvapit vrahova motivace, kterou skutečně neodhalíte hned. Nenechte se ovšem o moment překvapení ochudit. Možná to bude jeden z mála důvodů, kterým si muzikál udrží vaši pozornost.
Mezi prvním a druhým jednáním Přízraku jsou propastné rozdíly a kvalitativně jsou velmi nevyvážené. V první půlce se předlouze a klišovitě filozofuje o tom, zda má Bůh rád prostitutky a hraje se scénka s mravním ponaučením, která by se dala postrádat a je zde spousta hluchých míst. Druhá půlka vše zachraňuje, příběh velmi záhy graduje, objevují se i emotivnější scény a pěvecké výstupy, ale také velmi diskutovaná scéna s postavou královny.
S tím souvisí i libreto Lumíra Olšovského a Pavla Bára. Přízrak má hodně činoherních scén, pokud máte rádi muzikály, kde je minimum mluveného slova, tak si na své rozhodně nepřijdete, na druhou stranu to klade větší nároky na interprety. Pokud jim ale do úst vložíte mírně otřepanou repliku typu “Má Bůh rád holky jako my?”, “Ty nemáš ráda život”, “Nevíš, co je láska”, tak to sebelepší herecký výkon nezachrání.
Vše tak zachraňují hlavně texty písní Michaela Prostějovského, u kterých vítáme výmluvnost, rozmanitost, posouvání děje a ne plytké veršovánky, které jen nepopisují to, co všichni už dávno víme nebo vidíme, ale také nám něco odhalí něco z nitra postavy, nebo vyjádří dramatičnost okamžiku.
Autorem hudby je skladatel Radim Smetana, který působí v České televizi jako hudební dramaturg. Neradi píšeme, že muzikálu chybí výraznější hit, nikde není psáno, že muzikál nějaký mít musí, přesto u některých hudebních čísel, jsme postrádali gradaci, originalitu nebo melodii, která by nás hlouběji oslovila. Nadprůměrné jsou sborové písně, hlavně ty v závěru 1. a 2. jednání, těch je totiž v našich muzikálech v poslední době velmi málo. Některé písně v Přízraku jsou pěvecky i intonačně náročné, jsou napsané velmi vysoko, takže na premiéře i těm nejzkušenějším občas ulétl nějaký ten tón. Působivá je píseň Evelyn Svět nezbavil mě nadějí a písně, co zpívá samotný vrah, jejichž dramatické tóny spolu s textem jen umocňují vnitřní boj, který se v něm odehrává.
Samostatnou kapitolou je výstup královny ve 2. jednání. Pokud někdo tuto část vymyslel proto, aby vzbuzovala rozporuplné reakce a mluvilo se o ní, tak rozhodně uspěl. Píseň Vládnou není snadné chápeme jako “sólo pro osobnost”. V zahraničních muzikálech je to běžné, např. anděla v Pomádě hrají často známé muzikálové osobnosti, stejně jako Faraona v muzikálu Josef a jeho zázračný pestrobarevný plášť. Nebo se dá scéna chápat jako odlehčení dramatického děje.
Ani v jednom případě si nejsme jisti, zda to tak většina diváků bude vnímat a nebudou ji považovat za zbytečnou. Pokud už se schyluje k finále, napětí vrcholí a předtím se v příběhu téměř neobjevovaly žádné vtipné momenty, tak proč tam jeden tak násilně vpasovat? Ilona Csáková se vypořádala s výstupem i písní jak nejlépe mohla, ale položme si otázku, zda je to scéna dostatečně důstojná. Královna a její mírně odvázaný song patří do kategorie “nelze popsat, musíte vidět a posoudit sami”.
Jméno Lumíra Olšovského figuruje v hereckém i tvůrčím týmu několikrát a my to vítáme, protože jako režisér odvádí kvalitní práci, zejména při vedení interpretů po herecké stránce, někteří se pod jeho taktovkou zázračně herecky posouvají kupředu. Všestrannost potvrzuje i jeho podíl na light designu. Na inscenaci je vidět, že je to Olšovského “dítě”, ke kterému přistupoval pečlivě a citlivě, nicméně nelze čekat žádné originální nápady. S čím si rozhodně režisér „vyhrál“ je ztvárnění vražd, žádných pár kapek krve, ale pořádné tratoliště a vytřeštěné oči, což možná nebude dělat dobře slabším povahám v hledišti, ale k takovému tématu to rozhodně patří.
Na premiéře výjimečně hrál Olšovský komisaře, jinak vystupuje v roli Neznámého. Olšovský je dobrý režisér, herec, ale nemusíme ho slyšet zpívat.
Co výrazně pomáhá muzikálu budovat atmosféru je scénografie. Ondřejovi Zichovi se podařilo vystihnout díky dekoraci a za pomoci light designu to správné napětí a strach se přenese i na diváka. Do toho zapadají kostýmy Kateřiny Bláhové, většinou v tlumených barvách. Oceňujeme i mimořádně povedený make-up, zejména ve scéně, kdy se na jevišti pohybují zavražděné dívky jako vrahovo svědomí, to působí skutečně velmi strašidelně.
Pro choreografii Carli Jefferson moc prostoru nezbylo, což zamrzí, protože její práce s bodydrummingem v Antoinettě byla inovativní. V Přízraku se tančí pouze během skladeb Šup tam s ním, kde skutečně uvidíte otisk Carli, pak už si milovníci taneční složky moc na své nepřijdou, pokud nepočítáme svůdné taneční kreace prostitutek a loutkové pohyby během královnina sóla.
Hodnotit obsazení je v případě Přízraku Londýna poněkud záludné. Pokud nechceme prozradit, kdo je vrah (a vrahem může být skutečně kdokoliv), musíme být zdrženliví.
Celý Přízrak Londýna staví hlavně na kvalitních hereckých výkonech a odvádí je úplně všichni. Některá jména z ostravského divadla navíc příjemně překvapí.
V roli Evelyn jsme viděli Michaelu Noskovou a Martinu Šnytovou. Pro Noskovou není pěvecky náročná Evelyn žádný oříšek, Šnytové sedí Evelyn hlavně typově, roli má také pěvecky zvládnutou, ale přeci jen se zdálo, že s intonačně těžkou písní si poradila lépe Nosková.
Vanda Károlyi vládne jako Betty hlavně svým lehce zastřeným a tajemným hlasem, bohužel Moniku Absolonovou a Hanu Fialovou jsme neviděli.
Radka Pavlovčinová se jako Annie příliš na jevišti nezdrží (alternuje Lada Bělašková), ani Barbara Chybová (Kitty, alternuje Eliška Ochmanová).
Postava prostitutky Škaredé v nás zanechala větší dojem v podání Kateřiny Petrové, než Michaely Dolinové. Petrová podala Škaredou jako mírně bláznivou ženu, Dolinové se tato poloha role příliš nedaří.
Svůj debut, navíc pod jistě stresujícím dohledem bulváru a kritiků, si odbyla Ivana Gottová jako Jane. Na premiéře sice mírně přehrávala, ale na třetí repríze už se objevilo značné zlepšení a musíme konstatovat, že svoji první roli zvládla velmi dobře.
Pěvecky se projeví i v dětské roli Natálie Grossová a Tereza Neradová, obě jsou velmi talentované a díky nim vám nebudou připadat děti na jevišti otravné.
Dále v ženských rolích vystupují Hana Seidlová a Olga Želenská (Stará), které jsme od sebe téměř nerozeznali, výkon obou je bezchybný a profesionální, v roli Tlusté Eliška Nezvalová a Renata Podlipská a jako Matku jsme viděli na premiéře i repríze Janu Musilovou (alternuje Dita Hořínková), která podala, i přes drobné pěvecké chyby, dechberoucí herecký výkon.
Miloslav Mejzlík zazářil na premiéře jako žebravý dědek, role oplzlého staříka, co straší děti, mu sedí trochu více, než Ivanu Vyskočilovi, ale oba jsou profesionální herci a nelze jim nic vytknout.
Pokud jste byli až dosud zvyklí na Jana Kopečného jako na romantického, bezmezně oddaného, předvídatelného milovníka, tak v Přízraku budete překvapeni, Sean je trochu jiný, i když propadne nevinnému kouzlu Evelyn. Nebudete ovšem v jeho podání ochuzeni o milostné písně, které mu sedí. Jeho přítele, Henryho, který také projeví svůj zájem o Evelyn, i když ne tak okatě, ztvárňují Jan Cina a Lukáš Adam. Oba jsou výborní herci, do role nenápadného, plachého chlapce pasují skvěle.
Marek Holý ztvárňuje roli, která je velmi vzdálená komediálnímu Zorrovi. Nevrlého komisaře Hudgense si očividně velmi užívá, komisařovo znechucení celým světem vkládá i do nízko posazených písní.
Neznámého hrají Lukáš Langmajer a Lumír Olšovský. I ten má zpívané party a jak jsme uvedli, Olšovského vidíme rádi hrát, ale rozhodně je lepší, když dává přednost pouze hraní nebo režii. Role Neznámého plní svou tajemnou funkci v ději spíše v podání Langmajera.
Martin Šemík hraje v Přízraku roli Aarona Kosminskiho, nebo pasáka. Aarona spíše pojímá jako brutálního kruťase, vedle herecky ostřílenějšího Pavla Nečase se rozhodně nenechává zahanbit. Nečas spíše ukáže svou násilnou povahu zpočátku, pak spíš dusí hněv v sobě a nechává ho pozvolna vyplouvat na povrch.
V dalších rolích uvidíte Petra Dopitu a Oldřicha Kříže jako doktora Adamse a Miloslava Frýdla a Mikuláše Matouška jako kluka.
K obsazení dodáme asi tolik, že vrahův herecký a pěvecký výkon ční nad všemi ostatními, a pokud se k tomu přidá ještě další postava, která je příčinou jeho šílenství, tak tu máme skutečně skvělou přehlídku profesionálního zpěvu a herectví. Pokud se vám to zdá složité, tak více vám prozradit nechceme, jak už jsme psali, odhalování vraha možná upoutá vaši pozornost více, než bolestné osudy prostitutek.
Muzikál Přízrak Londýna by mohl být výborným krimimuzikálem, škoda, že někteří diváci možná odhalí hlavní zvrat už po první vraždě. Děravému ději pomáhá hlavně pečlivě budovaná atmosféra a skvělé herecké výkony. Hudba vám pravděpodobně půjde jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Kdyby Přízrak Londýna nikdy nespatřil světlo muzikálového světa, asi by se nic nestalo.
Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno.























































