Recenze a reportáže

Fantom opery poprvé zazpíval česky v GoJa Music Hall. Rozpoutá u nás stejné emoce jako v zahraničí?


Největší muzikálová legenda je konečně v Čechách. 13. září 2014 se v GoJa Music Hall rozezněly tóny slavné předehry a impozantní lustr začal stoupat nad hlavy diváků. Na premiéru jednoho z nejznámějších děl Andrew Lloyd Webbera jsme čekali 28 let. Tak dlouhá doba a proslulá náročnost Fantoma opery z něj učinila nejočekávanější a nejsledovanější událost této sezóny.

Uvedení Fantoma opery je pro naši českou muzikálovou scénu významné, proto jsme se rozhodli, že mu věnujeme dva články, kde vám zprostředkujeme své dojmy. Druhý článek pro vás chystá kolega Ondřej Doubrava, který jej pojme více dramaturgicky, jak je u něj zvykem. V mém článku vám zprostředkuji nejvíce dojmů hlavně z obsazení.

Pro celou naši redakci je Fantom opery srdeční záležitostí, viděli jsme jej na West Endu a všichni jsme se shodli na tom, že to byl pro nás velmi silný kulturní zážitek. O to těžší pro nás bylo samotné čekání na Fantoma opery, kdy jsme napjatě sledovali přípravy a zároveň jsme se rozhodovali, jak vlastně články pojmeme.

Pamatuji si velmi živě, jaké to bylo, když jsem viděla Fantoma poprvé. Zírala jsem s otevřenými ústy, neuvěřitelná atmosféra mě pohltila natolik, že už o přestávce jsem začala shánět lístek na druhý den. Další den se situace opakovala. Byly to tři nezapomenutelné večery. Prožívala jsem absolutní “muzikálovou nirvánu” a tento zážitek u mě zůstal dosud nepřekonán.

Proto je pro mě velmi těžké se oprostit a vyhnout se tak srovnání s českou verzí. Vím, že argument “to přece nelze srovnávat”, je zcela na místě, a i když se srovnání v následujících řádcích stejně nevyhnu, tak jsem schopná se na Fantoma podívat i očima těch, kteří jej uvidí v české verzi poprvé. Ruku na srdce – kdo z vás nemá naposlouchanou hudbu, nebo neviděl záznam představení k  25. výročí?

Fantom opery GoJa Music Hall

FANTOM se poprvé zjevuje za zrcadlem

Ještě nedávno se zdálo být uvedení Fantoma opery v Čechách naprosto nepředstavitelné. Ovšem jak řekl producent muzikálu Dr. František Janeček na premiéře, od chvíle, kdy Fantoma opery viděl, toužil jej předvést i českým divákům. Snažil se dlouhých deset let, než licenci získal, ovšem s podmínkou, že v Praze nebude uvedena replika představení z West Endu. V praxi to znamená, že čeští tvůrci dostali volnou ruku a nemuseli se držet přísných pravidel, na druhou stranu to znamená jistá úskalí, např. udržet kvalitu všech složek tohoto náročného díla.

A tak, když bylo oznámeno, že Fantom opery vtrhne na české jeviště, zavládlo nadšení, ovšem převládala i směsice rozpaků a obav z výsledku. Obavám nahrávaly i bulvární články, které nás bombardovaly zprávami o tom, kdo je s kým zasnoubený, kdo má v kostýmu napěchovanější dekolt, kdo má víc vlasů, kdo zapomněl, že maska nepatří do rozkroku, ale na obličej, nicméně zpětně lze říci, že šlo o velmi dobře promyšlenou strategii, jak dostat Fantoma do povědomí těch, kteří o muzikálech téměř nic nevědí. Možná i díky této mediální masáži začaly mizet lístky už půl roku před premiérou, což je v České republice, kde proslulé Cats z roku 2004 vydržely pouhou jednu sezónu, jev dosud nevídaný.

Fantom opery GoJa Music Hall

Opera Hannibal

Pokud se již klepete na verdikt, jak vlastně česká verze Fantoma opery dopadla, tak vězte, že všichni, kdo se na něm podíleli, k němu přistoupili s velkou zodpovědností a byli si vědomi, jak moc budou pod drobnohledem muzikálové veřejnosti. Jednotlivým složkám díla byla věnována velká pečlivost a zkoušky trvaly dlouhé týdny. Vyplatilo se tedy dlouhé čekání a dokázali čeští tvůrci, že umí zvládnout něco tak náročného, jako je Fantom opery?

Čeho jsem se já nejvíce bála, byl český překlad. Já, jakožto zatvrzelá příznivkyně originálů, a teď nemyslím jen Fantoma opery, jsem občas nemohla na premiérách zahraničních kusů uvěřit vlastním uším, co jsou schopni překladatelé vyplodit. U některých nejmenovaných muzikálů jsem měla pocit, že snad v češtině poslouchám úplně jiné dílo. Jak se mi pak v Goje ulevilo, je nepopsatelné. Jaroslav Machek odvedl tak dobrou práci, že vás český překlad nebude rušit, ani pokud znáte původní texty písní Charlese Harta nazpaměť. Dokonce Raoulovo “umírám láskou” mě dojalo víc, než originální a v podstatě výmluvnější “Christine, I love you”. Překladatel si na českém textu dal skutečně záležet, neztratilo se ani původní sdělení skladeb.

Tolik negativně propíraný zvuk v GoJa Music Hall už naštěstí postoupil o několik levelů výše. Sboru je dobře rozumět, stejně tak sólistům, hudba, největší devize Fantoma opery vás strhne přesně tak, jak by si Andrew Lloyd Webber přál – to vše i díky živému orchestru, umístěnému za jevištěm. Naštěstí se odtamtud neline pofidérní vrzání, jako u jiných inscenací, takže pokud patříte do množiny těch, co milují pořádný zvuk, už se nemusíte bát do Goji vyrazit.

Fantom opery GoJa Music Hall

Padající lustr

Velkou výzvou jsou i dekorace, kterým dominuje tolik známý lustr. Architekt Daniel Dvořák stvořil vskutku úchvatnou scénu, díky které se ocitnete v pařížské opeře a hned vzápětí v katakombách. Žádné složité přestavby pomocí zatmívaček, scéna je nesmírně živá a neustále se pohybuje. Pokud si ovšem chcete tuto podívanou užít kompletní, zvolte zadní řady.

Lustr je opravdu impozantní a už úvodní scéna stoupání nad hlavy diváků vám vezme dech. Ovšem jeho velikost je bohužel na úkor pohyblivosti. Když Fantom slibuje majitelům divadla “katastrofu”, tak čekáte skutečně katastrofu, ale ne kolos, šinoucí se hlemýždím tempem směrem k pódiu, kde se sice zděšeně tváří celá company, ale těžko jim to uvěříte, když vidíte, že by dokázali utéct i po jedné noze.

Na režisérovi Petrovi Novotném ležel úkol nesnadný. Jak bylo uvedeno, dostal od majitele licence volné ruce a mohl si tak udělat Fantoma po svém. Těžko ovšem mohu hodnotit, pokud nechci prozradit překvapení, která režisér nachystal jak pro diváky Fantomem netknuté, tak i pro skalní fanoušky. Některé scény jsou režisérsky zvládnuté dokonale, jsou plné nápadů (scéna v ředitelně divadla, skladba Prima Donna) a pokud tedy srovnáme se zahraniční verzí, tak mnohdy fungují i mnohem lépe. Na druhou stranu jsou tu scény, u kterých budete mít tendence chytat se za hlavu, jak jsou nedotažené, nebo vůbec nevyzní (např. oběšení Buqueta). Velmi smyslně je pak pojatý duet Christine a maskovaného Fantoma v opeře Don Juan, sympatická je scéna s Raoulem a Christine na začátku 2. půlky, kterou v žádné jiné verzi neuvidíte. Občas se hraje i mezi diváky, což je vždy velmi vítaný moment každého představení.

Fantom opery GoJa Music Hall

Scéna architekta Daniela Dvořáka

Jedno zklamání si ovšem neodpustím napsat. Určitě všichni znáte fotografii ze skladby Music of the Night, kde Christine stojí zády k Fantomovi a on jí drží kolem krku a ona má zavřené oči, případně se dotýká jeho masky. Tento postoj v české verzi nečekejte. Detail, myslíte si? Možná. Ale z mého pohledu se jedná o postoj velmi symbolický a pro muzikál typický a dle mého názoru neměl chybět i přesto, že to neměla být přesná replika.

Dá se konstatovat, že až na menší přešlapy se Petrovi Novotnému podařilo tento muzikálový kolos ukočírovat a dobrou práci odvedl i ve vedení sólistů, ale o tom níže.

Choreografie, snad kromě jedné scény, zahrnuje především balet. Petra Parvoničová roztančila i představitelky Christine a stejně tak představitelky Meg, které se musely naučit tančit na baletních špičkách. Tanečně je company sehraná, na Tereze Vágnerové nebo Andree Gabrišové téměř nepoznáte, že na baletních špičkách nestály od dětství. Velmi působivé je taneční sólo otrokáře v opeře Hannibal. Ačkoliv tanec není pro Fantoma opery primární záležitost, nebudete ochuzeni o kvalitní výstupy.

Pokud se řekne “non-replica”, platí to i pro kostýmy a tam se mohl Roman Šolc “vyřádit” dle libosti. Udělal to hlavně v úvodní scéně 2. půlky, ve skladbě Maškarní, kdy je na jevišti skutečně velký počet účinkujících. Z těch barev a rozmanitých kostýmů vás přejde zrak, téměř jistě si je nestihnete ani prohlédnout. Uzdu své fantazii popustil výtvarník i ve scénách z oper Hannibal, IL Muto a Don Juan. Tam, kde se nehraje “divadlo v divadle”, zvolil Šolc střízlivější barvy i střihy. Nejimpozantnější je samozřejmě Fantomům plášť, který mu dodává na přízračnosti, zvláště pokud s ním efektně pohazuje.

Fantom opery GoJa Music Hall

“Maškarní, masky vskutku bizarní!”

A jak dopadlo maskování Fantoma, nebo spíše jak moc znetvořený Fantom je? To by mělo, podle našeho názoru, zůstat překvapením, takže práci maskérek posuďte sami.

V hlavní roli znetvořeného génia se střídají Marian Vojtko a Radim Schwab. Kromě zpěvu se před nimi rozprostřely velké herecké výzvy – přízrak z katakomb, geniální skladatel, milovník hudby, manipulátor, ale také zamilovaný muž, poznamenaný svým znetvořením, zároveň pomstychtivý vrah, který udělá cokoliv, aby dosáhl svého. Skutečně široký záběr a k tomu vysoké pěvecké nároky. Jak se s touto výzvou porvali? Schwab i Vojtko se již v minulosti nijak netajili tím, že Fantom je pro ně vysněnou rolí a zodpovědný přístup je na jejich výkonech znát.

Kdo zná Mariana Vojtka, tak ví, že má občas jisté (zlo)zvyky, jak ve zpěvu, tak v herectví, ale pokud má nad sebou pádnou režisérkou ruku, jsou tyto projevy, které mu občas recenzenti vyčítají, okamžitě pryč.

Už na premiéře bylo jasné, že v roli Fantoma předvedl Vojtko nejlepší výkon celé své úctyhodné kariéry. Pěvecky mu nelze vytknout nic, zpívá s naprostou lehkostí, s určitými částmi si příjemně pohrává a ústředním hitem Hudba noci si získá i své největší odpůrce.

Radim Schwab to má složitější než Vojtko a je slyšet, že se na zpěv musí více soustředit. Byť je na poslech příjemnější Vojtko, u Schwaba lze předpokládat, že s reprízami bude jeho pěvecký projev jistější.

Fantom opery GoJa Music Hall

Marian Vojtko (Fantom) a Michaela Gemrotová (Christine Daaé)

Romantická a tajemná poloha role nečiní obtíže ani jednomu. Schwabovi vždy seděly démonické role a gestikulaci pro ně typickou vkládá i do postavy Fantoma, možná by mohl ubrat na příliš dramatickém kroužení kolem Christine během notoricky známého hitu Fantom opery, kde je navíc vidět, že mu překáží dlouhý plášť, v jednu chvíli si ho namotal  kolem ruky, což esteticky nevypadá příliš dobře.

Křest hereckým ohněm pro oba pány nastává ve dvou zlomových momentech – když Christine strhne Fantomovi poprvé masku a v závěru, kde se v podzemí střetává ústřední trojice. Tam se naplno projeví Fantomova nevyrovnaná povaha, která dává průchod jeho sebelítosti i zuřivosti.

Lepší dojem v nás zanechal Marian Vojtko, i když výkon obou je v rámci tohoto obtížného výstupu značně diskutabilní a zřejmě se do něj musí pánové ještě dostat. Vojtko pojal závěrečnou scénu skutečně maniakálně, u Schwaba musíme použít ustálené spojení o “tlačení na pilu”, méně je někdy více, příliš hysterie už působí spíše úsměvně.

Pravda je, že závěr by ve vás měl zanechat dojem, že vidíte nešťastně zamilovaného muže, co je zcela v koncích. Zda to na vás tak působí, ať už v podání Vojtka nebo Schwaba, už necháme na vás.

Ať už jste fanouškem jednoho, či druhého, nebudete odcházet nespokojeni, i když u nás to až na mírné herecké nedostatky “vyhrál” Vojtko.

Fantom opery GoJa Music Hall

Monika Sommerová (Christine Daaé) a Fantom (Radim Schwab)

U role Christine Daaé je třeba s radostí konstatovat fakt, že skutečně není třeba zvučných jmen na obsazení hlavní role. Stačí sáhnout mezi neznámé umělce a je zcela jisté, že pokud mají tvůrci šťastnou ruku, objeví úžasné talenty. U Michaely Gemrotové a Moniky Sommerové to byl výběr skutečně velmi šťastný. Obě dámy jsou typově dokonalé, čistým sopránem vládnou jevišti, zvládají všechny polohy role. Umí být ustrašenou baletkou, debutující divou, žačkou ovládanou andělem hudby, truchlící dcerou, zamilovanou snoubenkou, a v závěru také sexy kráskou. Ovšem o malý kousek více nás zaujala Monika Sommerová. Je to velmi těžké pojmenovat, nicméně z ní vyzařuje zvláštní něha, kterou přenáší jak na herecké kolegy, tak i na diváky. Díky tomu si odnesete z jejího pojetí emotivnější zážitek, zkrátka “něco navíc”.

Raoul, Vikomt de Chagny, je tak trochu nevděčná role. Málokdy mu někdo přeje, aby to u Christine vyhrál on, všichni spíše soucítí se zamilovaným Fantomem. Na premiéře rozptýlil dohady o nevhodném obsazení díky svému věku Bohuš Matuš. Zapracoval na sobě, výrazně zhubl, takže i největší skeptik by neuhodl jeho skutečný věk. Do role vkládá především svůj nezpochybnitelný pěvecký talent a barvu svého hlasu, skrze kterou vyjadřuje veškeré emoce, ovšem měl by se zbavit gestikulace rukou během pěveckého projevu. Zapracoval i na svém herectví, ale na paty mu výrazně šlape jeho alternant Tomáš Vaněk. Pro někoho možná neznámé jméno, ale svůj talent dokázal už v RENTu a také v menší roli v muzikálu Antoinetta – královna Francie.

Fantom opery GoJa Music Hall

Bohuš Matuš jako Raoul v úvodní scéně

Tomáš Vaněk dal svému Raoulovi naprosto přirozené herectví, takže ve všech polohách této role je naprosto uvěřitelný. Když vyznává lásku Christine, nezapochybujete ani na chvilku, že to myslí vážně, uvěříte mu každé gesto i notu,  jeho zpěv je naprosto suverénní. Vaňkovi se podařilo přímočarý charakter v očích diváků posunout úplně jinam a možná se i přistihnete, že fandíte spíše tomuto Raoulovi, než Fantomovi. S Monikou Sommerovou navíc vytvořil úžasný pár, který chvílemi válcoval herecky a pěvecky i hlavního představitele. A jedna typicky ženská poznámka – v uniformě během skladby Maškarní je Tomáš Vaněk velmi sexy.

Fantom opery GoJa Music Hall

Tomáš Vaněk (Raoul) a Monika Sommerová (Christine)

Roli divy Carlotty Guidicelli si užívá Tereza Mátlová. Sice česká verze ustoupila od italského přízvuku postavy, ale to rozhodně není problém, protože Carlotta není v podání Mátlové italská hysterka, ale sebestředná a namyšlená rádoby hvězda. Na Mátlové je skutečně vidět, jak ji čas strávený na jevišti baví, má možnost ze sebe vyluzovat opravdu velmi zábavné tóny, což vyšperkovává velmi zábavnými grimasami a gesty. Rozhodně jí role sedí více, než naivní Cosetta v Bídnících. Jen do toho kvákání by se mohla víc opřít.

Fantom opery GoJa Music Hall

Carlotta (Tereza Mátlová), Madame Giry a Meg Giry (Tereza Vágnerová)

Madame Giry, učitelka baletu a jediná osoba v celém divadle, která ví, kdo je Fantom zač, se na premiéře zhostila Miroslava Časarová, jméno muzikálem také nepoznamenané, ale díky jejímu ráznému pojetí role si jí zapamatujete. I když se Časarová nevěnuje zpěvu na plný úvazek a ve Fantomovi nemá příliš pěveckého prostoru, zaujme nejen svým projevem, ale také aurou tajemství, která ji obklopuje, což k Madame Giry rozhodně patří.

V roli její dcery, baletky Meg se střídá Tereza Vágnerová a Andrea Gabrišová. Obě křehké krásky, typově naprosto odpovídající, opora Christine v těžkých chvílích. Andreu Gabrišovou si možná většina pamatuje z reality show Cesta ke slávě, kde podávala poměrně nestabilní výkony. Stačil jeden duet s Christine a bylo jasné, že od té doby urazila velký kus cesty.

Další postavy jsou spíše komické, karikaturní. Ubaldo Piangi v podání Nikolaje Višnjakova nemá příliš pěveckého prostoru, nicméně pomocí šílené zrzavé paruky a vousů bylo dosaženo kýženého efektu, kdy máte tendence se smát, kdokoliv se tento otylý mužík v nevkusném obleku objeví v Carlottiných patách. Samozřejmě díky jeho přízvuku dochází i k vtipným nedorozuměním.

Role nových ředitelů divadla Firmina a Andrého nastudovali Jan Urban, Josef Štágr a Petr Matuszek. Tyto postavy vnímám jako ty zábavnější, jako zmatené úředníčky, co se se snaží mluvit do něčeho, čemu nerozumí (tedy do umění). Více tuto definici vystihla dvojice Matuszek/Urban. Oba vkládají do výkonu patřičné pitvoření a gesta, samozřejmě ve snesitelných mezích, Josef Štágr není tolik výrazný jako Urban.

Fantom opery GoJa Music Hall

Ústřední trio v dramatickém závěru

Závidím vám všem kteří jste Fantoma ještě nikdy neviděli a česká verze bude vaše premiéra. Věřím, že většina z vás si řekne, že se jim splnil sen. Určitě budete zažívat ty stejné chvilky “muzikálového opojení”, o kterém jsem psala v úvodu. Jsem přesvědčená, že budete nadšeni.

A pro vás, co jste Fantoma viděli v zahraničí, mám radu: i když to bude obtížné, zkuste se přenést přes pár chyb a také si Fantoma užijete. Ve srovnání se zahraničními verzemi se nemáme zač stydět.
A všichni dohromady můžeme mít radost, že muzikál, o kterém se u nás mluvilo jako o nerealizovatelném, konečně máme možnost vidět. V porovnání s ostatními muzikály v Čechách se jedná o nadprůměrnou show.

Pokud jste stále skeptičtí, tak se běžte podívat na nové talenty, které díky Fantomovi vstoupily na naše muzikálové nebe.

Fantom opery je jeden z nejkrásnějších muzikálů. Užijte si ho tak, jak si zaslouží.

Autorem fotografií je Michaela Feuereislová. Děkujeme agentuře GoJa za jejich poskytnutí.

Fanoušci píší
“Les Misérables – Bídníci” zahájili novou sezónu speciálním představením
Recenze a reportáže
“Casanova” v Divadle Broadway je čistým průměrem (+ videosestřih)
Recenze a reportáže
Radka Fišarová premiérově jako Karin v muzikálu “Touha”
  • terka

    pokud máte facebook, doporučuju napsat zprávu přímo jim, nevím jak Višnjakov, ale Plasche má účet na FB určitě


  • Charlie

    Dobrý večer,
    neví náhodou někdo, jestli se dají koupit trička Fantom opery?
    Na začátku bylo avizováno, že se připravují, ale teď jsem tam delší dobu nebyla, tak jestli jste si někdo náhodou nevšiml nebo nemá lepší informace?
    K dispozici tedy asi jen program, že?


  • Niki

    Kamarádka byla minulý týden a prý byly jen programy, ostatní vyprodáno.


  • Charlie

    Niki:
    a to “ostatní” je co?

    Co mají k dispozici jako reklamní materiál?

    Děkuji :)


  • Maria V.

    Jana: Pan Plasche má webové stránky, kde má své termíny zveřejněny ;) Pokud ale chcete mít 100% jistotu jednoho nebo druhého, sledujte i stránky divadel, kde pan Višňakov zpívá (Plzeň, Olomouc, Brno, Ústí).


  • Niki

    Tuším že měly být k dispozici právě ta trička, hrnky a možná něco dalšího, sama jsem se tam po ničem nesháněla, takže jen tlumočím co mi řekla kamarádka.


  • Mikeš

    Taky jsme měli možnost koupit jen program a ten nás docela zklamal.


  • Jakub

    Prodám vstupenky na zítřejší představení – 8.3. od 14:00. Sektor C, 6 řada. Plná cena 899,- za kus. Zájemci pište na mail jakub.baran@gmail.com


  • Eva M.

    Byla jsem teď v pátek 13.3. na Fantomovi a konečně jsem měla štěstí slyšet i pana Plasche, který je zcela dokonalou kopií tenoristy Ubalda Piangi, kterého jsem viděla asi před pěti lety v Londýně. Bravo, Bravo, Bravo !!!


  • Kateřina Vostinská

    Ano, to mohu potvrdit. Byla jsem s přítelem večer 14.3. a pan P.R.Plasche byl opravdu výborný a nejen on. Byla to nádherná podívaná. Mám velkou radost, že se česká verze Fantoma opery povedla.


  • Ivča

    Nějak jsem nepochopila,proč na této stránce neustále mizí recenze,které zrovna představení nevychvalují ,a už vůbec nechápu,proč když někdo napíše svůj názor,(ať je jakýkoliv)tak se vždy najde někdo,kdo ho jde ukamenovat.Kde jsme ?


  • Andrea Ulagová

    Dobrý den Ivčo,
    názory na představení, ať už jsou jakékoliv, nemažeme a mluvím i za své kolegy. Maximálně pokud by reakce obsahovaly nějaké vulgarity, což se nestává. To druhé už je úskalí každé diskuze.

    Přejeme krásný den.


  • Vosyk

    Ivco,pokud na někoho píšete kritiku(navic anonymně )mela byste přežít,kdyz někdo kritizuje vás.take píse váš oponent svuj názor,ovsem na vás a to uz se vam nelíbí.


  • Marius

    Ahoj, chtěl bych se zeptat, jestli nevíte, zda pražská inscenace taky používá dvojníky v titulní písni, jako to dělají v zahraničí. Situace je taková, že poté, co skutečná Christine projde zrcadlem, jdou s fantomem rovnou do loďky, mezitím se na mostě projdou dvojníci a píseň je zpívaná ze zákulisí. V Praze jsem byl před půl rokem a řekl bych, že tam dvojníci nebyli. Je to tak, nebo se mýlím?


  • Maria V.

    Marius: Jsou tam dvojníci :) Z předních řad je to evidentní :)


  • Niki

    Marius: Ano, jsou tam :)


  • Petr

    Zdravím poradíte někdo co na sebe? Díky


  • Jakub

    Dvojníci: Podle mě jsou dvojníci pouze na scénu (či spíše přeběhnutí) poté, co projdou zrcadlem, následně proběhnou dopředu a odejdou skrz tajný vchod v portále… Protože z mostu už jdou rovnou do loďky, čili zde není kde by se vyměnili a musí to tak být “normální” Fantom a Christine. Může to někdo potvrdit / upřesnit? :)


  • Jakub

    V zahraničí, resp. v originální produkci – tj. Brodway, West End, atd. projdou zrcadlem, poté je ještě vidět jak s Fantomem sestupují po schodech pod úroveň jeviště. Následují dvojníci na mostě (stejně jako při produkci k 25. výročí) a na loďce se vynoří opravdoví Fantom a Christine. První sloka titulní písně se rozhodně nezpívá ze zákulisí, ale je na playback, aby se Christine a Fantom stihli přichystat v loďce. Podobně je na playback závěrečné vysoké e, které zpívá Christine, také v titulní písni (to by mě zajímalo, jak je vyřešené u nás, ale slyšel jsem že to snad zpívají živě?). Dalšímu nahrávkami na Broadwayi jsou některé z promluv Fantoma, kdy není vidět (to je asi u nás stejně) a také některé nástroje během předehry i titulní písně.


  • P@vel

    to Petr: doporučuji pročíst závěr diskuse u: https://www.musical.cz/recenze-reportaze/vitej-zpet-draculo-ceska-muzikalova-legenda-se-vratila-do-hudebniho-divadla-karlin/#comment-42685

    Rozhodně bych zapomenul na uvolněnost tamního uvedení “Dětí ráje”. Sakem nic nezkazíš.


  • Renata

    U nás pravý Fantom a Christine odcházejí zrcadlem přes jeviště do tajného vchodu. Poté na můstku jdou dvojnící a scházejí ze schodů do zákulisí, odkud vyjíždí loďka s pravým Fantomem a Christine.


  • P@vel

    to Renata: Jsem stejného názoru. Říkal jsem si, že by to nahoru nemohli stihnout.


  • Pavlína

    Petr: Jedná se o divadelní představení, společenskou událost, takže jednoznačně oblek s kravatou. Vyjadřujete tím svou úctu k účinkujicím. Je docela smutné, že třeba v Karlínském divadle vídám polovinu publika v džínách a svetrech. Ale potěšilo mě, že v Brně a Ostravě je i na muzikálové představení večerní oblečení samozřejmostí a v džínách jsem tam neviděla (kromě pár dětí) nikoho. Takže asi pouze pražští křupani chodí do divadla v džínách, asi aby se od “maloměšťáků” odlišili. (jinak ale bydlím v Praze, kdyby mě chtěl někdo napadnout z maloměšťáctví a nenávisti k Pražákům….)


  • Bidnik

    Oblek s kravatou na na operu, ale na muzikal ne – pouze na premieru. Mistr etikety Ladislav Spacek pise, ze do Narodniho oblek s kravatou, na muzikal klidne dziny (samozrejme ne zadne roztrhane) a kosili nebo tak. Ja si na muzikal beru kosili, kalhoty a tmave boty :-)


  • Pavlína

    Bídník: Je to divadlo, večerní akce, takže tady bych v žánru rozdíl neviděla. Jo, ale lepší kalhoty, košile a tmavé boty než mikina, džíny, botasky prestižky a igelitka jednoho nejmenovaného obchodního řetězce – takového “borce” jsem potkala jednou v Karlínském divadle.


  • Bidnik

    Ja jednou v ND (a na hodne dobrym miste) potkal pana v zelenych monterkach a kostkovany kosili:D a nejvetsi zazitek byl asi pan v lyzarske kombineze v GoJe. Ale to musela byt sazka nebo nevim :-o


  • lenka

    Určitě slušné oblečení, ale některé dámy to zase trochu přehánějí. Viděla jsem s Karlíně slečnu, která měla dlouhé princeznovské šaty a k tomu ve vlasech “diamantovou” čelenku. To mi zase přišlo jako druhý extrém :-)


  • Marius

    Dvojníci: ono to tedy podle ukázek vypadá, že na broadwayi je celá titulní píseň nahratá a živě je jenom Sing my angel of music fantoma. V praze mám pocit, že to závěrečné e je skutečně živě, ale na začátku podle mě nahrávka je.


  • Nick

    Já třeba hodně vnímám rozdíl nejen v žánru, ale i v samotné budově divadla… Rozhodně nejdu stejně oblečený do Karlína, jako do Kalichu :)


  • Marek Kudrna

    To slavné závěrečné “éčko” je od začátku digitálně upravené a kvalitně namixované do nahrávky, která se v divadle pouští vždy při všech představeních !!! Takže bohužel ale ani Monika Sommerová ale ani Michaela Gemrotová to v Goja Music Hall nikdy živě nezpívají a ani to tak zazpívat nedokáží. Je to jen divadlo na české diváky aby se zrodilo několik hvězdiček, které vlastně hvězdičkami vůbec nejsou. Ostatní zpěváci zpívají vše naživo, takže si můžete přijít na své pouze u ostatních účinkujících.


  • Maria V.

    K tomu playbacku: Já měla poprvé i podruhé pocit, že je titulní píseň na playback celá :/ Hypnotizovala jsem oba protagonisty a dokonce se mi v několika milisekundách zdálo, že snad jejich “otvírání pusy” nesouhlasí s tím, co vychází z reprobeden… Navíc při této skladbě mi působila hudba i hlasy ještě více uměle, než kdy jindy během představení. Je jasné, že tohle divadlo nikdy nepotvrdí a bude si pořád stát za svým, že je všechno živě, ale já myslím, že minimálně začátek (Fantom a Christine se vzadu chystají na loďku – tam je ta “umělost” nejmarkantnější) na playback je! :)


  • Renata

    Nahrávka na playback je určitě, když jdou dvojníci po můstku, od loďky je již vše živě.


  • Jakub

    Maria V: Na Broadwayi (a předpokládám že i v GOJE) jedou během titulní písně i overtury z nahrávky některé skupiny nástrojů. Takže i kdyby byl zpěv živě, tak část hudby určitě není. :)


  • Veronika

    Já zase slyšela, že se představení zpívá celé naživo :)


  • Jakub

    Pokud by někoho zajímalo více o Broadwayských tricích, dublérech a nahraných částech:

    http://danann.tripod.com/secrets.html
    https://answers.yahoo.com/question/index?qid=20130709105350AAziPkt


  • Tomáš

    Dovolím si ještě k tomu oblečení. Podle mě je sako bez kravaty naprosté minimum a to na jákekoliv představení. Jít do divadla bez saka bych si připadal jako nahý.



  • Vosyk

    To je ale vyborne!ted muzou vsichni kritici ukázat,jak to dokáží skvele zazpívat a zahrát oni.


  • Mikeš

    Hm, to je zajímavé. Jakože ke všem rolím hledají třetí alternace? Že by se ty dvě nestíhaly prostřídat? Každopádně jsem zvědavý, koho nakonec vyberou.


  • prasátko

    pokud vím určitě hledají někoho k Mátlové a Silkenové.


  • Jarda

    Myslím si, že především třetí alternace Christine může být pro samotné představení hodně osvěžující. Oba “naši” fantomové i Raulové (ti jsou vlastně tři) jsou jsou dost rozdílní. Osobně preferuji Radima Schwaba a Tomáše Vaňka. Naproti tomu obě Christine na mě působí dost podobně. Jak Monika Sommerová tak Michaela Gemrotová jsou vynikající a předvádějí profesionální výkon, ale já bych přece jenom rád viděl v této roli slečnu o něco mladší a pro tuto roli uvěřitelnější.


  • Jakub

    Není možné, že by spíš chtěli obměnit obsazení? Přecejen, co jsem slyšel tak Fantom všechny dost vytěžuje časově, nepřekvapilo by mě, pokud by chtěl někdo odejít a tak se hledala náhrada. V zahraničí je to běžné a Janáček rád zavádí zahraniční postupy. :)


  • Fantom

    kdo je třetí fantom?


  • Vosyk

    TY!;-)


  • Vosyk

    TY!;-)…


  • Pavlína

    No nevím, každopádně doufám, že nám v září bude hrát ještě původní sestava – schválně jdu až po roce uvádění, chtěla jsem aby se všichni sehráli a všechno si to “sedlo”. Jardo, žádná dvacítka roli Christine nedá. Takhle náročná role vyžaduje vyzrálý hlas, který přijde s věkem a praxí… Janeček kecal, když psal v požadavcích do konkurzů že ji obvykle hrají slečny kolem dvaceti. Možná v nějakých maloměstských souborech, ale rozhodně ne na Broadwayi nebo na West Endu.


  • Jakub

    Pavlína: Ehm, současné Christine na Broadwayi je 21, roli začala hrát v devatenácti. A originální Christine bylo 26,…


  • Jiří K.

    Pavlína: Jak jsem tu kdysi vzpomínal, např. v prvním Polském nastudování Fantoma Opery začínaly dvě představitelky Christine v 18 letech, třetí bylo 23…. A třeba taková Sierra Boggess začala hrát Christine (v Las Vegas) v čerstvých 24 ;-)


  • Jarda

    Pavlíno: nevěřím absolutně tomu, že v 18 nebo 20 letech nikdo Christine nezvládne. Mluvíme tu pořád přece o muzikálu a ne o opeře. Je jasné, že Fantom je v tomto hodně specifický muzikál, ale pořád je napsaný jako muzikál a ne jako opera. Zdá se mi, že v tomto směru obě české Christine malinko přehrávají a jejich projev je zbytečně moc operní. Ale na to může mít každý úplně jiný názor. Pro někoho může být důležitější precizní operní zpěv Christine třeba i na úkor hereckého projevu a uvěřitelnosti role. Můj názor je takový, že v muzikálu na rozdíl od opery nepotřebuji úplně precizní pěvecký projev a důležitější je pro mě mix herectví, zpěvu a uvěřitelnosti role. Teď vyslovím pro někoho možná kacířský názor, ale tento mix u mě v roli Christine lépe splňuje třeba Emmy Rossum ve filmu než Sarah Brightman v originálu.


  • Jana

    Ráda bych věděla, zda se vám zdá Fantom vhodný i pro devítiletou slečnu či jak jsem slyšela z jedněch úst – by ji mohl chvílemi děsit? Díky


« Starší komentáře Novější komentáře »