Recenze a reportáže

“Lidoskop” – nejoriginálnější multižánrové představení současnosti


V pátek 13. a v sobotu 14. dubna 2012 proběhly v Divadle Palace premiéry nového představení “Lidoskop – Kabaret, který Vás odhalí“, které kombinuje prvky kabaretu, nového cirkusu a různých druhů akrobacie s hudbou, svérázným humorem a zajímavým příběhem. Jak tento originální multižánrový experiment od části tvůrčího týmu “Quasimoda” dopadl, se dočtete v naší recenzi.

POZNÁMKA: Recenze je psána z původní verze kabaretu v Divadle Palace, která byla předělána a nyní se v Divadle Hybernia uvádí značně odlišná verze, recenze tak již plně neodpovídá skutečnosti. Děkujeme za pochopení.

Tomáš Matonoha a DaeMen při úvodní scéně Pata a Mata

Autorem celého projektu je Petr “PeeTee” Horníček, známý z akrobatického dua DaeMen (které také můžete v představení vidět, ale o tom trochu níže), jenž zvítězilo v prvním ročníku soutěže Česko Slovensko má talent. “Hledal jsem způsob, jak posunout duo DaeMen. Mám rád divadlo, kabaret, nový cirkus, akrobacii a tanec. Když jsem si tyto věci sečetl, vyšel z toho projekt Lidoskop. Proto jsem oslovil ty nejlepší profesionály a řekl jim”: ‘Pojďme si udělat kabaret’,” nechal se Horníček slyšet již před premiérou. A skutečně vzniklo představení, které nemá na české scéně vhodný ekvivalent.

Režie projektu se ujal Martin Kukučka, který má s představením podobného typu již zkušenosti, před několika lety totiž režijně spolupracoval na novém cirkusu “La Putyka”. Kukučkovi se podařilo z “Lidoskopu” vytvořit divácky atraktivní podívanou, kterou nejlépe vystihují dvě slova – originální a kontroverzní. V popředí představení stojí jednotlivá akrobatická čísla, která skutečně berou dech. Ty spojuje kabaretiér, tedy v “Lidoskopu” revizor, Tomáš Matonoha. Vždy si vybere z publika jednoho (či více) diváka, o kterém odhalí nějaké trapné tajemství. To nám poté akrobaté a tanečníci předvedou v jedinečných formách s vynikající nápaditou choreografií Jany Burkiewiczové.

Vzdušná akrobacie na šálách

Scénáristovi Petrovi Kolečkovi nestačilo přinést na jeviště “jen tak nějaký kabaret” a zakomponoval do “Lidoskopu” mnoho témat, o kterých se běžně na jevišti nemluví a která pro mnoho lidí zůstávají tabu. Asi netřeba zdůrazňovat, že se kabaret opírá spíše o lechtivá témata, ze kterých zde můžeme jmenovat homosexualitu, transgenderové operace, autoerotiku, ale také zcela na vážno i problém rasismu. Ano, když nám revizor o jednom divákovi prozradí, že se mu líbí černošky a v zápětí se na jevišti objeví žena v kostýmu opice, zasmějete se. Po několika vteřinách vám však dojde, že právě to je ten problém. Téma tolerance k druhým se v pozadí prolíná v podstatě celým představením. Ještě musíme poznamenat, že i když se na jevišti objeví například i erotické pomůcky, tak jsou všechna témata zpracována nevulgárním uměleckým způsobem (přesto raději nechte děti doma).

“Lidoskop” tedy není jen veselá taškařice, ze které si nic neodnesete, spíše naopak. Pod vším tím lechtivým humorem a lacinými vtipy kabaretiéra se skrývají témata a myšlenky, které často nenaleznete ani v nejhlubších dramatech. Pokud je tam ovšem chcete nalézt. Velice dobrý je také závěr představení, který změní během vteřiny jeho ráz, a dozvíme se to nejočekávanější – Co je vlastně náš revizor zač a co on skrývá za tajemství?! To vám samozřejmě neprozradíme, ale právě vážné zakončení je tou nejlepší tečkou za “Lidoskopem”.

"Sweet Dreams" Kamila Nývltová a Tomáš Matonoha

Hudbu, která činí nedílnou součást představení, napsal Petr Kaláb ve spolupráci s Michalem Nejtkem. V zásadě by se dalo říci, že pokud se vám líbil hudební styl “Quasimoda”, rozhodně si poslech “Lidoskopu” užijete. Kromě scénické hudby živě v každém představení vystupuje zpěvačka Kamila Nývltová, kterou můžete znát z mnoha pražských muzikálů. Během večera zazpívá čtyři plnohodnotné nové písně, které jsou jí ušité přímo na tělo. Nejvíce vynikne v závěrečné písni, kterou můžeme pracovně pojmenovat třeba “Kuličky“. Ta je skutečně výborná, nápaditá, dramatická a hudebně i textově chytlavá. Doufejme, že se časem objeví někde jako singl nebo klip. Kromě nových písní budete moci Kamilu slyšet zpívat vypalovačku Marilyna Mansona “Sweet Dreams” v originálním latexovém kostýmu. Nechybí také živý hudební doprovod, v tomto případě zastoupený multi-instrumentalistou Tomášem Reindlem, který hraje na perkuse, více druhů bicích, ale třeba také úvodní číslo DaeMenů doprovází beatboxem. Živý doprovod je kombinovaný s hudební nahrávkou.

Po výtvarné stránce je “Lidoskop” spíše minimalistický, na scéně Jana Polívky se objevují jen takové rekvizity, které mají využití. Zachovávají si jednotný vizuální styl a dávají prostor pro umělce a jejich výkony, které zvládnou jeviště naplnit zcela bez problémů. Vyniknou také kostýmy Simony Rybákové, které odhalují více, než je v divadle běžné a diváci se tak mohou kochat ženskými či mužskými těly. Kromě již výše zmiňovaného kostýmu Kamily Nývltové musíme zmínit také pánské kostýmy, které zahrnují také boty na vysokém podpatku, které podtrhují komiku daných čísel. Velice výrazné je také líčení všech účinkujících.

Sugestivní tango Jindřicha Panského a Petra Horníčka

Z jednotlivých akrobatických čísel nás nejvíce zaujala netradiční svatební noc ve třech se zajímavým rozuzlením v podání Renáty Hostinské (alt. Lucie Drábková) a především pánů Petra Horníčka a Jindřicha Panského. Erotická impulzivní choreografie Jany Burkiewiczové v úvodu i úžasné kreace na popruzích nad hlavami diváků, v kombinaci se slušnými hereckými výrazy, dělají z tohoto čísla skutečný originál. Na pomyslném druhém místě se nachází závěrečná velkolepá scéna DaeMenů s Jindřichem Panským, především jejich “lidský sloup” bere dech.

K dalším povedeným scénám patří například konfrontace neprůbojné ženy (Zuzka Havrlantová-Kábrtová) s vyzývavou Martou (Leona Siswartonová), která se zná s celou partou, na rudých šálách. Nezmínit nelze ani originální taneční “Sweet Dreams” kreace Tomáše Smičky (alt. Peter Dolinajec) na podpatkách nebo mistrovská závěsná akrobacie na lanech v podání Stéphanie N’Durihahe nebo Salviho. K vidění je také smyslný tanec u tyče, a to hned v dvojité porci, kterou pro diváky připravují Anastasia Akentyeva a Veronika Řehořová. K pamětihodným okamžikům patří také fascinující zadržování dechu Zdeňka Moravce ve velkém akváriu. A aby byl výčet kompletní, tak exotickou divokou krásku ztvárňuje Linda Fernandez Saez, jejíž temperamentní pohyby nemají chybu.

Zdeněk Moravec a jeho teatrální utápění se

Ještě jednou musíme zmínit průvodce celého večera, Tomáše Matonohu – vynikajícího komika, který i v “Lidoskopu” naplno uplatňuje své komické vlohy. Má dostatečně velký prostor na improvizaci a interakci s diváky, dokáže navázat kontakt a strhnout svým projevem. Těžko si lze v této úloze představit někoho jiného, Matonohovi revizor sedí jako ulitý!

I když má “Lidoskop” po premiéře, tak Martin Kukučka na představení stále s celým týmem pracuje a upravuje ho dle reakcí diváků i svých pocitů. Každé představení je tedy naprostým originálem. Někdy i celé části nahradí zcela jiné, především v úloze revizora. Když to spojíte s Matonohovou improvizací a interakcí se stále novým publikem (a často nevyzpytatelnými reakcemi), vyjde z toho skutečně unikátní večer, který přesně v takové podobě již jiní diváci nezažijí. A právě to je na divadle to krásné.

Pole dance Veroniky Řehořové

“Lidoskop” je tedy naprosto originální divadelní útvar, který si žije svým vlastním životem. Skvělá myšlenka, odvážná témata a naprosto vynikající akrobatická čísla, spojená se svérázným humorem a všudypřítomnou lechtivostí. Pro někoho může být “Lidoskop” příliš kontroverzním zážitkem, ale většina diváků se na představeních baví a závěrečné obrovské aplausy mluví za vše. Již dlouho jsme neodcházeli z žádného divadelního představení tak překvapení. Běžte se podívat také a prožijte stoprocentní nezapomenutelný zážitek, na který budete ještě nějaký čas vzpomínat!

POZNÁMKA: Recenze je psána z původní verze kabaretu v Divadle Palace, která byla předělána a nyní se v Divadle Hybernia uvádí značně odlišná verze, recenze tak již plně neodpovídá skutečnosti. Děkujeme za pochopení.

AKTUALIZACE (leden 2013): V roli kabaretiéra a tzv. průvodce celého vystoupení nahradil Petr Vančura (známý třeba jako Špindíra v muzikálu Quasimodo)Tomáše Matonohu.

Velkolepé závěrečné číslo

Linda Fernandez Saez a Tomáš Smička

Jedno z nejvíce strhujících čísel v podání Jinřicha Panského a Petra Horníčka

Divoká Linda Fernandez Saez svádí nesmělé pány

Úplný závěr představení s Kamilou Nývltovou a parohatým Tomášem Matonohou

Autorem fotografií je Vojtěch Malina, děkujeme produkci za jejich laskavé poskytnutí.

Trailer k “Lidoskopu”

 


Recenze a reportáže
Recenze: Kamila Nývltová ohromila diváky svou Lorraine (+ rozhovor)
Recenze a reportáže
Muzikál v Plzni vzkvétá a svléká se DONAHA!
Recenze a reportáže
Pískání po větru, další z muzikálů Andrew Lloyd Webbera si odbyl svou českou premiéru
  • Paja

    Naprosto souhlasim, videla jsem druhou premieru a bylo to naprosto skvely!!! Skvele jsme se pobavili a ty akrobati, tanecnici a vsichni byly super. Krasna recenze, pekne fotky…..


  • Robert

    Ten kdo psal tu recenzi se asi zhulil ne?
    Dlouho jsem nevidel větší průšvih.


  • JanL

    Roberte, vase oblibene dilo bude asi Angelika a Kat Mydlar, ze? Lidoskop je projekt s vysokou umeleckou hodnotou s vykony nad hranici lidskych moznosti. Pod tou recenzi bych se podepsal i krvi, snad jen za me byla nejlepsi scena ta na salach, skvele sexy damy!


  • JKoula

    Lidoskop jsem měl tu “čest” vidět a musím souhlasit s Robertem, odstavec za odstavcem této recenze jsem se nestačil divit čím dál víc… Ano, výkony artistů pozoruhodné, ovšem to je tak vše. Třeba když tam Matonoha “vytáhl” ten sen o černošce a na jevišti jsem zahlédl opici, nezasmál jsem se, jen jsem chtěl v tu chvíli studem splynout s židlí.

    Nicméně v tomto případě jsem ochoten připustit, že jde o podle mě dřevácké, ale přece jen účinné upozornění na určitý problém… Ovšem zbytek čísel je jen defilé různých “tabu”, jež jsou za sebe skládána bez ladu a skladu s tím, že to prostě bude bavit a bude působit… Ale čistě proto, že je to “pikantní”, naprosto nijak se s tím dále nepracuje.

    Ale uznávám, že se diváci bavili, někteří velmi dobře a celou dobu… Jistě bude náhoda, že to byli ti, kteří aplaudovali odvážným kouskům artistů stejně nadšeně jako tomu, že si “dva kluci dali pusu”. Takové diváky to skutečně nadchne… Jen už si nejsem jist, že tito budou schopni se nad čímkoliv zamyslet… Na druhou stranu pro ty, kteří jsou v divadle zvyklí přemýšlet, to je… Jak to jen vyjádřit? Trapné, ubohé, humpolácké, žumpa, šmíra nejhrubšího ražení?

    Jaký propastný rozdíl je mezi tímto projektem a dejme tomu My Funny Games či Masakrem v Paříži v Disku, kteréžto inscenace jdou taky hodně “pod kůži”, ale dělají to tak nějak se záměrem a uměleckým nadhledem, je za tím vidět poctivá práce a snaha o vyjádření se.

    Ale nic, omlouvám se, to je činohra (i když alterna), na chvíli jsem zapomněl, na jakém jsem serveru.


  • Rom&n

    Masakr v Paříži v Disku? Nevkusný odporný titul bez myšlenky, který vůbec nepatří na studentské jeviště! Překvapuje mě, že se tu Lidoskop objevil, ale čím více lidí o něm bude vědět, tím lépe. Oni ty dojmy jsou vždy subjektivní, stejně jako někdo nemusí muzikály, tak někdo nesnese ten princip kabaretu. Vytýkáte tomu samotné základy žánru, není to klasické představení. Je to kabaret.


  • JKoula

    Uznávám, že je lákavé mé námitky odbýt konstatováním, že nemám rád kabaret. Jenže tak to úplně není. Kabaret byla i druhá třetina Posledních chvil lidstva v Komedii, jež jsem jako celek po prvním zhlédnutí bez váhání ohodnotil sty procenty (kde? Nebudu dělat reklamu konkurenci ;) ). Kabaret byla i Blonďatá bestie v Rubínu či je její aktuální druhé pokračovaní. A kabaret je překvapivě i Kabaret Prévert-Bulis v Dlouhé.

    Všechny tyto inscenace mám rád. Mám rád i La Putyku. Mám rád i většinu práce Petra Kolečka.

    Přesto je pro mě Lidoskop jako celek někde na úrovni Naháčů… Ne, opravdu nemohu souhlasit s tvrzením, že mé znechucení vychází z podstaty žánru.


  • Petr

    Pane Koula, podle toho jak přemýšlíte v divadle při představení, Vám asi celá myšlenka kabaretu utekla.

    Pro upřesnění:
    Kabaret (francouzsky cabaret – hospoda) je malá scéna se zábavným, humoristickým, hudebním nebo tanečním programem. Obsahuje šansony, skeče. Program se skládá z jednotlivých hudebných, pěveckých, tanečních nebo scénických výstupů. Programem provází konferenciér.

    A to je i záměr kabaretu Lidoskop. Musím souhlasit s recenzí, výstižně napsaná :o)


  • JKoula

    No, v té wiki definici nějak nevidím nic, co bych mohl označit jako záměr… “Kabaret” je totiž struktura, “záměr” či “myšlenka” pak přesně to, co Lidoskopu (narozdíl od mnou jmenovaných kabaretů) chybí.

    Ještě jinak, kdyby šlo jen o volně ložený sled čísel (ať už hudebních, tanečních či artistických), byl by to počin vlastně vcelku sympatický.

    Veškeré mé výčitky ale směřují právě k tomu, že se sami tvůrci tváří, že jde o víc (Tomáš Matonoha se stylizuje nad rámec prostého konferenciéra, kteroužto roli samu o sobě plní už tak spíše podprůměrně)… A činí tak veskrze trapně a amatérsky. Ale co já vím, možná je to geniální fabulace a všechny ty rozpačité oslí můstky jsou jen dalším “číslem” a já opravdu vůbec nic nepochopil.

    Ale už dost, umění je záležitostí subjektivní a všem, kteří si Lidoskop užili, jejich zážitek přeju, tady jsem se rozkecal vlastně jen kvůli tomu ad hominem útoku Jana L na Roberta (s jehož příspěvkem vnitřně souzním)… Ironickou třešničkou pak je, že si Lidoskop užijí spíše příznivci Kata Mydláře než “milci umění” – nevěříte? Udělejte si anketu. ;)


  • Petr

    Přesně to jsem psal, že jste tu strukturu nepochopil… :o)))
    Jestli jste neviděl jednotlivá čísla s průvodcem, tak už Vám víc nepomůžu…

    Baví mě spíš Vaše potřeba sdělovat všem Vaše pocity. Respektujte to, že se to někomu může líbit a znám spousty itelektuálních a divadelně znalých lidí, kterým se to moc líbilo.

    Doufám, když už jste tak znalý a zkušený, že jste vytvořil ono hodné dílo pro divadelní jeviště? Nebo ne?


  • JKoula

    Á, starý dobrý argument “Chceš kritizovat? Tak nejprve vytvoř něco lepšího.” Ne, nevytvořil jsem žádné “hodné dílo pro divadelní jeviště” a nemám s tím problém, místo toho jsem poukázal na ty, kteří tak podle mě učinili.

    Ale máte pravdu, mám potřebu sdělovat své “pocity”, jsem si vědom i toho, že se neumím vyjadřovat stručně… Na druhou stranu myslím, že respektuji, že se to někomu může líbit (což jsem v předchozí reakci uvedl), jen se mi příliš nelíbí, když své dojmy někdo vydává za objektivní soudy, zvláště v případě extrémů (uznávám, nechal jsem se strhnout a některé mé výroky je možno interpretovat stejně). A že znáte “spousty itelektuálních a divadelně znalých lidí, kterým se to moc líbilo”? A kdypak na to stihli zajít? Asi budeme mít jinou definici “spousty”.

    Nicméně děkuji za konfrontaci (a to myslím upřímně, ač se to třeba nezdá, primárním záměrem mého “veřejného vystupování” je vyhledávat jiné názory a skrze ně si tříbit ty vlastní), nechávám Vám případné poslední slovo, Vy souhlasíte se zdejší recenzí, já zase plynu s proudem reprezentovaným recenzemi Vladimíra Mikulky (LN, 17.4.) a Kateřiny Kočičkové (MF DNES, 25.4.), můžeme se sice trumfovat, kdo dočůrá výše, výsledkem bude ale jen počůraná zeď.


  • Miloš F.

    Zběžně jsem si přečetl komentáře zde a…
    Představení jsem měl možnost vidět živě a naprosto se ztotožnuji s tímto článkem! Sice oblíbená čísla bych asi malinko “proházel”, ale to už záleží na subjektivitě. Ke “konfrontaci”: “JKoula” se vyjadřovat nemohu, neb jeho zmíněná díla jsem neviděl…
    Ale to nic němení na tom, že na Lidoskop mile rád opět zavítám a všem ho budu doporučovat!


  • truksy

    ¨Zajímavé, jak poměrně ostrá diskuze se kolem tohoto představení strhla. Být divákem, který párkrát za rok zajde do divadla obšťastnit se známými tvářemi, budu z představení možná stejně nadšená jako autor této recenze. Bohužel (nebo bohudík) tomu tak není, v divadlech různých žánrů i velikostí trávím prakticky každý večer, ať už ze záliby, práce či studia. Mám ráda kabarety, mám ráda malé formy. To ostatně dokazuje i fakt, že jedním z mých nejoblíbenějších seskupení je Cabaret Calembour (byť v jejich případě jsme někde jinde). Ano, tleskala jsem nadšeně. Tleskala jsem nadšeně akrobatům, kteří předváděli úžasné kousky, tleskala jsem tanečnicím, byla jsem mile překvapená z výkonu Kamily Nývltové (ač jsem po většinu času přemýšlela, jestli je to kostýmem, anebo má skutečně tak dlouhé nohy, a jak by se mi podařilo natáhnou své stehenní kosti). Jenomže představení se neskládá pouze z jednotlivých čísel. Když se řekne kabaret, představím si větší schopnost a možnosti pro improvizaci, méně naučených hesel, lepší reakce na aktuální situaci. Aby na sebe účinkující reagovali ne proto, že to mají dobře zažité, ale proto, že cítí svůj protějšek na jevišti (trochu v duchu Stanislavského). V tomhle ohledu představení nefungovalo. Měla jsem pocit, že režie zde poněkud selhává – a to mě, vzhledem k výkonům artistů a ostatních, dost mrzelo. Ale budiž, asi bych nepěla ódy, nicméně bych pro ty výkony představení i doporučila. Ovšem závěrečná katarze, kdy se umělci jako sudičky rozprostřeli okolo konferenciéra… ta to pro mě poněkud zabila. Vážně mám averzi k závěrečnému moralizování (a ke slovu kuličky, ale to už je osobní), které se mi zde zdálo naprosto zbytečné. Představení se snažilo moc tlačit na pilu, moc se chtělo “stát kontroverzním”. To v mých očích ale bohužel není, on toho mám jiné pražské scény, na kterých se o to ani nemusí snažit. Škoda…


  • Radek Janda

    V roli kabaretiéra a tzv. průvodce celého vystoupení nahradil Petr Vančura (známý třeba jako Špindíra v muzikálu Quasimodo)Tomáše Matonohu.


  • Yrena

    Konečně dobrá zpráva. T.Matonoha se na to vůbec nehodil, byl křečovitý a působil trapně. Tak mám důvod jít se na Lidoskop opět podívat a tentokrát bude určitě požitek nejen z jednotlivých čísel, ale i z celého představení.