Nový muzikál Daniela Landy “Klíč králů” již v prodeji

Alea: Řekl bych, že se jedná o běžnou praxi, ale tohle je opravdu malinký extrém. Ale pár stovek, možná tisícovek lístků prodá automaticky jméno autora. První tiskovku čekám tak na jaře…

Vážené publikum, vážení kamarádi, dlouho jsem přemýšlel, co vlastně
dnes říct. Není to jednoduchý úkol stát tváří v tvář plné obrovské hale a
nést si batoh slibu, že v Praze něco zásadního, důležitého řeknu. Když
vidím před sebou desetitisíce lidí, a to jsme ještě nebyli všude, když cítím,
na jaké písně reagujete, na jaká slova, nezbývá mi než akceptovat fakt,
že jsem jeden z mála, kteří mají tu možnost svolat mnoho lidí k určité
jednotě.

Dnes večer jsme jednotni při poslechu písní, jindy třeba můžeme vybrat
jiný důvod a být jednotni při jeho prosazení. Abych podtrhl smysl názvu
našeho turné (Vozová hradba-pozn. LP), husité si také vybrali myšlenku a
byli dokonce schopni jejího prosazení i přes odpor celé tehdejší Evropy a i
přes vojenské výpravy do Čech.

Dlouho jsem si lámal hlavu s tím, co vlastně můžu pro vás, nás, dělat.
Kudy vykročit, jak správným způsobem využít obrovský potenciál,
obrovskou možnost, kterou mi svojí přízní a pozorností propůjčujete.
Přemýšlel jsem, co bych vám mohl nabídnout. Co vlastně já mám
zajímavého, abych byl v něčem opravdu platný. No a jelikož jsem
naprosto nevyléčitelný a nepolepšitelný megaloman, napadla mě určitá
možnost, jak přece jen ty husity v něčem následovat, samozřejmě ne
v tom zlém.

Začal bych možná tím, že jsem přesvědčen, že historie není tramvaj bez
volantu. Jsou doby, kdy se nám historie tak nějak přihodí, zatímco jindy
se najdou lidé, kteří ji píší a tvoří. Vozová hradba připomíná ty, kterým se
ji podařilo psát. Je mi teď jedno, jestli to byli zbojníci, či skuteční svatí
bojovníci. Možná obojí. O to nejde. Závidím jim a připomínám je
především pro jejich smělost a odhodlání.

Smrt jediného člověka (Jan Hus-pozn. LP) se stala jiskrou, která pak
rozpoutala tak nevídanou bouři, že její hromy slyšel celý tehdejší svět.
Právě bych se u husitů v tomto inspiroval a našel odvahu stejně jako oni
odlepit oči od země, zvednout hlavu k nebi říct nahlas světu: „My jsme tu!
Žijem! Neumíráme! Ctíme, umíme vytvářet velký věci, jsme schopni
velkých činů. Toužíme. Makáme na tom. Prostě to nebalíme!“

Nechci, abychom husity napodobovali v takových ohavnostech jako třeba
upalování jinověrců ve stodolách nebo vypalování chrámů, ale ve
schopnosti vytvořit sílu, která pohnula tehdy zdánlivě nepohnutelným. Oni
nám jasně ukázali, že v jednotě a odhodlání síla bezpochyby je.

Takže já bych rád, abychom to byli právě my, dnešní ženy a mužové, kdo
najdou v sobě tu odvahu. Hrdě se postaví a pokusí se vstoupit do dějin a
napsat historii.

Nemohu se spojit se stavem, kdy se otevřeně hovoří o tom, že jsme ve
světovém měřítku naprosto bezvýznamná zemička. Na to je u nás příliš
velký potenciál. A tak mám potřebu zase jednou do světa zavolat, že my
jsme středobodem Evropy! Jasně a nahlas!

K tomu je ale zapotřebí obřích činů, velké odhodlání, veliké odvahy,
nezměrná vytrvalost a síla. Ale já nevěřím, že my jsme generací
pokrčených ramen. Věřím, že z lásky k bližním a našim dětem jsme
schopni neuvěřitelných taškařic, které možná mohou posadit na zadek
celý svět. Já tomu stále věřím.

Když jsem se zamýšlel, čím bych mohl posloužit, chtěl jsem být opravdu
poctivý a nevynechat nic. Takže začneme u toho, že mě mnoho lidí
přemlouvalo, abych šel do politiky. Takže politický vůdce? To by byla
smrtící chyba. Hned z několika důvodů. Jednak impulzivní lidí jako já do
politiky nepatří. Je to o průser. Za další jasně se ukazuje, že na vině není
jenom celý tento bludný korupční politický systém, ale i naše vlastní
pohodlnost, zakrnění a žití na dluh na úkor našich dětí. Nevěřím, že
politickou cestou jde opravdu něco změnit. Na to je stav příliš vážný a
morálně nemocná není jenom politika.

Zákonem se totiž láska, úcta, hrdost, nebo třeba sebevědomí nedá
nařídit. Nedá se nařídit láska k ženě, láska k dětem a k zemi už vůbec ne.
Zákonem nenařídíte zodpovědnost, touhu v životě něco dokázat. Takže
nejen politická a právní situace a její představitelé jsou tady na vině.
Chybí mezi námi jedinci velkých formátů jako Baťa, Komenský, Tyrš, Karel
IV., Foglar a mnoho dalších, kteří se snažili naší zemi vtisknout nějaký
charakter, duch velikosti. Který si tu nakonec podepsal jako vráska
moudrosti na tváři země.

V úctě k těmto jménům bych rád přivedl na svět cosi, co by je spojovalo a
navracelo na myšlenkový trh. A proto je třeba jasně odmítnout politickou
cestu. Protože tam by nám svázala ruce, možnosti by byly velmi omezené
a na jádro skutečného problému by se stejně nevztahovaly.

Navíc nechci být původcem nějakých zneužitelných politicky
orientovaných hord, za které vlastně nikdo neručí a jejichž receptem je
třeba spálená zem, vymkne-li se to kontrole. Mojí touhou je opak. Pryč od
toho. Takže to jsme opustili pro mě nebezpečnou cestu politické jednoty.

Potom tu existuje další obří hybná síla, je sice poněkud zastaralá, ale
jmenujme ji. Nelekejte se…Je to síla náboženských explozí, jinde ve světě
si v tom vesele frčí. Tato síla byla také příčinou mnoha podstatných
světových proměn, husity nevyjímaje. No a tak mě kdysi napadlo se vší
vážností revitalizovat templářský řád, ovšem ukázalo se, že se lidé a
mými vlastnostmi na vážnou cestu náboženských lídrů opravdu nehodí.
Že je to spíš o průser a o zmatení veřejnosti.

Takže politická síla ne, náboženská také ne, tak co tedy? Mám zůstat
opravdu jen zpěvák, který jednou za tři roky napustí do svých věrných
dvě hodiny koncentrovaného vlastenectví a dobrodružných příběhů,
abyste vydrželi veseleji skřípat další roky zubama?

No, možná by to nebylo úplně málo, ale přece jenom je to promarnění
potenciálu. Na víc fakt nemám? Takže ptal jsem sám sebe, kdo bych pro
vás chtěl být, kdybych měl třeba kouzelnej proutek nebo kouzelnej
prsten. Protože zřejmě nikdy nepřestanu mít uvažování malýho kluka,
nekladl jsem si té otázce žádný limity. Kdo bych chtěl být, kdybych měl
třeba všechno k dispozici, včetně třeba moci americkýho prezidenta,
anebo větší. No.. a pak bych chtěl být snad jenom třeba čaroděj. Největší
mág, jaký jen jde, abych společně s vámi dokázal kousky, které by se
daly přirovnat opravdu k zázrakům a probudily naši zem ke skutečnému
morálnímu růstu. Jednota desítek tisíc lidí, to je nezanedbatelná síla.

V současné době obcházím zajímavé a nezpochybnitelné české morální a
další autority, jejichž jména se dozvíte, a radím se s nimi o dalším
postupu. Jediný bezpečný způsob, kterým já mohu nabídnout nějakou
konkrétní jednotu, to je hra. Jiný bezpečný způsob neexistuje. Jen ve hře
totiž nejde o život, ale o radost a o výsledek. To je opravdu ta
nejbezpečnější cesta, jak svolat tak velkou sílu, kterou máme podle mého
odhadu k dispozici. Nepodceňujme hru jako formu cesty. My totiž nejsme
hrdinové, ale zahrajeme si na ně. Nejsme velcí mužové a ženy, ale
pojďme je zkoušet představovat ze všech sil. Možná se to některým
podaří, možná vypěstujeme ty pravé, co přijdou po nás. Nemusíme totiž
Evropě a politikům hrát roli tupého stáda ovcí. Naopak můžeme
představovat třeba velikého a silného draka. Protože když cítím z pódia
Vaši sílu, připomínáte mi spíš toho draka, než ty ovce.

První věc, která je podle mě důležitá, je aby naše jednota měla nějakou
osu, středobod, na který se navíjí. A protože za největší problém
považuji, jak už jsem uvedl, náš hodnotový systém, rád bych, aby mezi
námi vznikla určitá dohoda. Dohoda o tom, kdo jsme, nebo o tom, kdo
chceme být a k čemu směřujeme.

A tak jsem se jako čaroděj rozhodl, že se pokusím nalézt bájný klíč
od hory Blaník, ve které spí voje rytířů připraveni vyrazit na pomoc, až
bude Čechům nejhůř. Vede je jejich legendární král, posvátný princip. A
tak jsem hledal symbol našeho vzkříšení, mýtickou smlouvu, která by
jako naděje vzhlížela vysoko k nebi, klíč k Blaníku. Tato myšlenka se mi
zhmotnila jako veliký kámen, velká kamenná stéla, která bude brzy
vztyčena a zaražena do země na posvátném místě. Menhir, kámen starých
čarodějů a druidů, kteří je kdysi vztyčovali jako posvátné úmluvy se zemí
i nebem. Do naší stély bude vytesáno 14 hodnot, a jeden základní princip.
Tyto pojmy budiž naší smlouvou, naším základem pro činy příští.

Nahoře u nebe nejvyšší hodnota láska, věrnost, síla, touha, spravedlnost,

šlechetnost, statečnost, čest, píle, odhodlání, jednota, pravda, pokora a moudrost.

Základní hodnotou u země je víra. Ten z nás, kdo zarazí tuhle stéluhluboko do své duše, odemkne legendární Blaník a probudí toho, kdo jetak netrpělivě očekáván. Tím bych začal. Zkusíme to? Věříte mi? Na mých stránkách http://www.daniel-landa.cz se 1. 12. 2011 objeví první indicie do naší Hry. Jaká bude a do kolika levelů se dostaneme, záleží jenom na nás. Na všech. Mojí touhou je společně s Vámi změnit dějiny.
A ještě mi dovolte, protože v tom nejsem úplně sám, abych vám
představil náš prapor. Na stránkách vysvětlíme. Uvidíte mnoho bojovníků
příští rok jak pod touto zástavou s heslem „Věrnost za věrnost“ budou
bojovat na různých kolbištích. Jsou to mistři světa, jsou to skutečné
špičky sportu. Jako první se pod tímto praporem představí trojnásobný
mistr světa Ondřej Spejbl Hutník 30.12. v pražské Lucerně. Je to
trojnásobný mistr světa v thajském boxu, jeden z našich dračích jezdců,
jeden z nás, který bude válčit za tyto principy. Děkuji vám.

Naprosto souhlasím s prvními příspěvky. Tohle je prostě typ komerčního divadla, i když tohle slovní spojení nemám rád, tak sem se naprosto hodí. Než nabídnu lístky i za 750 Kč, tak napřed zveřejním alespoň základní informace o příběhu, obsazení, tvůrcích apod., aby si každý mohl udělat představu do čeho peníze vůbec vkládá. Ono by se to podle mě prodalo, i kdyby předprodej začal pozdějí, protože na jméno Landa tady slyší hodně lidí a já osobně už se těším.

Já tomu nějak nerozumím. Ta hra, o které je řeč a ke které je ta první indicie, souvisí s avizovaným muzikálem jak?

Tak zase nikdo nikoho nenutí si ty lístky kupovat, je to svobodné rozhodnutí každého, někdo koupí hned protože Landa je pro něj zárukou kvality a někdo si počká na další informace, nehledal bych v tom problém. Sice mi taky trošku vadí, že nevím kromě názvu, který se navíc ze dne na den změnil vůbec nic, ale jestli to bude jako s jeho ostatními díly, tak to určitě nezklame.

Takže to shrňme: Nejdřív Král, pak Noční hlídka, teď Klíč králů a příště Královská hlídka nebo Klíčová noc???

Martine K., mám ten samý dotaz. Taky chodím na generálky a když se mi muzikál líbí, jdu znovu za plnou cenu. Koupila jsem si tedy lískty na generálku, ale mám na vstupenkách Noční hlídku a trnu, aby mi vstupenky platily….Jinak mi osobně přijde úlet tolikrát měnit název, když už jsou v prodeji vstupenky…..

Doporučuji sledovat toto:
http://www.danlanda.com/clanek/novy-muzikal-manzelu-landovych
Průběžně tam dávají informace

Pozor – klickralu.cz není oficiální web, ale pouze produktové stránky předprodeje KulturníPortál! ;)