Brno

Na jevišti ožijí po 21 letech „Ptákoviny podle Aristofana“


Muzikálové dění v Praze žije v současnosti zejména díky návratům divácky úspěšných inscenací, o tom jistě není sporu. Nyní se podobný návrat uskuteční (v módu předpremiér, během nichž se s inscenací ještě pracuje, se již uskutečňuje) i v Brně, ovšem je tak trochu jiný… Satirický muzikál „Ptákoviny podle Aristofana“ Jiřího Žáčka a Zdenka Merty se totiž vrací na jeviště až po jednadvaceti letech od prvního uvedení, s trochu jiným vyzněním, avšak obecnou platností.  Pro českou muzikálovou tvorbu má toto dílo celkem zásadní význam a proto jsme na tiskové konferenci k novému nastudování nemohli chybět.


Příběh:

Dva uprchlíci z Athén Primabrachos (Petr Gazdík nebo Martin Havelka) a Doufalion (Rastislav Gajdoš nebo Tomáš Sagher) hledají nové, nezkažené prostředí, v němž by mohli žít, potkávají Prométhea, který jim ukáže cestu do ptačí říše. Říše vyznávající naprostou svobodu, bohužel těmi nejhloupějšími, lehce zmanipulovatelnými obyvateli. Návštěvníci ptáky přesvědčí, aby si postavili velký Mrakoptakohrad a tím oddělili zemi od nebe, čímž ovládnou lidi i bohy.  Zdárnou manipulací ptáky i bohy však Primabrachos získává tuto světovládu sám.

Původní Aristofanovy „Ptáci“ u nás nemají příliš velkou inscenační tradici, nejvýraznější adaptací je pro divadelní dramaturgy zpracování Jiřího Frejky z roku 1934 v hlavní roli s Ladislavem Peškem.

Příslibem působivé inscenace je fakt, že režisér Stanislav Moša má k Aristofanově látce velmi silný citový vztah. Poté, co se do hry v osmdesátých letech minulého století zamiloval. ji hned v roce 1982 se svými spolužáky coby student čtvrtého ročníku činoherní režie na JAMU úspěšně uvedl. Téma však pro jeho uměleckou tvorbu postupem času znamenalo mnohem víc.

Koncem 80. let oslovil Stanislava Mošu tehdejší ředitel Národního divadla Milan Lukeš, zdali by neměl nějaké přání, co uvést na jeho Nové scéně. Stanislav Moša navrhl tuto politickou satiru a nápad byl přijat. O novou razantní úpravu byl požádán renomovaný básník Jiří Žáček. Vznikl tedy text Ptákovin podle Aristofana. Jednoho dne přišel Milan Lukeš za Stanislavem Mošou s kazetou, na níž se nacházely zhudebněné pasáže textu od kamaráda Jiřího Žáčka Zdenka Merty.  Demoverze se líbily a tak došlo k prvnímu setkání dvojice tvůrců, která si následně v 90. letech a dále, jak sama úsměvně připomíná, vytvořila v Brně vlastní verzi českého „muzikálového boomu“. Za tímto tvrzením je ale svým způsobem mnoho pravdy už jen proto, že jejich příběhy jsou až na drobné (spíše inspirační) výjimky zcela původní (zatímco například v pražských muzikálech se tentýž přístup nevyskytuje a pokud ano, je považován za vysoce originální, čemuž se znalec díla dvojice Merta – Moša může jenom smát). Navíc jejich společná díla ukazují, že muzikál je schopen zpracovávat i velice závažná a osobní témata,  což také v našich končinách není příliš časté.

Zdenek Merta a Stanislav Moša

Vraťme se však k prvnímu uvedení „Ptákovin“ v Národním divadle, kde se sešlo výjimečné herecké obsazení – Josef Somr, Václav Postránecký, Jiří Štěpnička., Barbora Hrzánová, Alexej Pyško, Marek Vašut, Alois Švehlík, Petr Kostka a v malé roli i Pavel Zedníček. Inscenace se od začátku potýkala se značným tlakem cenzury, jelikož byla na svou dobu s premiérou v květnu 1989 nesmírně ostrá a panovala silná domněnka, že tak emotivní představení někdo musí brzy zakázat. Za pár měsíců však přišla sametová revoluce.  Představení ztratilo svou naléhavost a tak bylo po 21 reprízách staženo z repertoáru.

„Ptákoviny“ poté uvedlo vlastně jen pár amatérských sdružení, na profesionální jeviště se vrací až nyní, na Hudební scénu Městského divadla Brno, kdy dozrál čas i společenská situace k tomu text, opět v režii Stanislava Moši, znovu uvést.

Zdenek Merta se domnívá, že na pražskou inscenaci s hudbou z pásu a prý problematickou choreografií už stejně všichni zapomněli, včetně jeho samotného. V Brně se tvoří zcela nová inscenace a realizační tým má ze své práce radost, což bylo cítit i na velice uvolněné atmosféře při povídání.

Pro Zdenka Mertu je představení jeho oblíbenou bohapustou komedií (v Brně tento žánr v podstatě dělá poprvé),  dobrým zdravým lidovým divadlem, majícím ambici zasáhnout velkou vrstvu lidí, prakticky bez rozdílu. Celý Žáčkův veršovaný text by dal údajně zazpívat na jednu melodii, čili jeho zhudebňování se stalo zábavnou, leč dobrodružnou činností, nakonec je zpívaného textu zhruba polovina. Výsledkem je hudební komedie, či chcete – li muzikál či melodram se spoustou melodických citací, přímými i nepřímými. Dění bude samozřejmě doprovázet živý orchestr pod vedením Dana Kalouska nebo Karla Cóna. Autory hudebního nastudování jsou Zdenek Merta a Karel Cón.

Zajímavý je fakt, že pro potřeby dnešního uvádění bylo změněno pod ostřížím zrakem mladých dramaturgů Jana Šotkovského a Kláry Latzkové pouze 5- 7 procent textu. Například živočišný druh vekslák nahradil v tuto chvíli daleko modernější druh s názvem lobbista. Neuvěřitelných 2424 let starý  příběh má stále svou platnost a sílu. V roce 1989 byl hrán proti totalitě, dnes bude nasměrován především proti nebezpečí totality či  stádnosti, se značně přiostřeným satirickým ostnem, poukazujícím na různé nešvary současné společnosti. Ostatně, v průběhu večera prý v náznacích poznáme celou současnou politickou garnituru, ač za celou dobu nepadne jediné konkrétní jméno.

Neobvyklé kostýmy Andrey Kučerové, tvořící tentokrát i jeden z nejzákladnějších dramatických elementů, půjdou cestou přiblížení atraktivity lidského těla, však se také ptáci budou lidem v mnohém podobat, přesto jim však určité zvířecí atributy zůstanou. Choreografie Anety Majerové zase bude jednotlivé ptáky charakterizovat, studovala je pro tyto účely na dokumentech a v zoologické zahradě. Pro scénografa Christopha Weyerse (tvůrce divácky oceněné výpravy k brněnským „Les Misérables“) byl německý pracovní překlad „Ptákovin“ po všech archaických překladech příjemným překvapením, zaujat tématem se rozhodl vytvořit trojdimenzionální scénu – se  zemí, kde žijí lidé, nebem, kde žijí bohové a meziprostor obývaný ptačím lidem.

Inscenaci uvidíme  sice až na premiéře 24. dubna 2010, ale pod článkem už máte připraveno volné pole působnosti na vaše dojmy z předpremiér. Jsme zvědaví, už jen proto, že současná mladá generace, které bylo v době pražské premiéry zhruba od 0 do 6 let, konečně uvidí dílo, o němž se v minulosti hodně mluvilo, leč se neuvádělo.

Malá aktualitka na závěr: První společné dílo dvojice Zdenek Merta – Stanislav Moša  „Sny svatojánských nocí“ – dnes již legendární inscenaci parafrázující Shakespearovu slavnou hru, která se drží už 19 let na repertoáru s 300 reprízami na kontě, můžete od 23. do 25. června 2010 vidět v open-air verzi, na Biskupském dvoře v Brně.   Lepší muzikálové zakončení sezóny v MdB si snad ani nelze přát.

Povedený plakát k inscenaci s ilustracemi populárního Adolfa Borna

Osoby a obsazení:

Primabrachos – Petr Gazdík/Martin Havelka

Doufalion – Rastislav Gajdoš/Tomáš Sagher

Dudek – Jan Mazák/Karel Mišurec

Náčelník – Sup – Ján Jackuliak/Dušan Vitázek

Prokné – Libuše Bartošková/Martina Severová

Koňadra – Johana Gazdíková/Tereza Martinková

Krocan – Jiří Mach/Jakub Przebinda

Holub, Fotograf – Michal Isteník

Kavka – Alan Novotný/Aleš Slanina

Iris / 1.rajka – Svetlana Slováková

Vladěna / 2.rajka – Ivana Skálová/Pavla Vitázková

Slepice – Zdena Herfortová/Markéta Sedláčková

Prométheus, Advokát, Tlučhuba – Jan Apolenář/Ladislav Kolář

Hérakles, Inspektor, Lobista – Igor Ondříček/Viktor Skála

Triglav, Vzduchometr, Fízl – Jaroslav Matějka

Poseidon, Laureát, Nemakačenko – Zdeněk Junák/Erik Pardus

Havran – Lukáš Vlček

Kukačka, Nevěstka – Mária Lalková

Vrabec, Blboun nejapný – Vojtěch Blahuta

Kachna, Vrána – Eva Jedličková

Sova – Marta Prokopová

Kos, Pštros – Tomáš Novotný

Kosice – Kateřina Krejčová, Gabriela Karmazínová

Plameňák – Soňa Kubišová

Harpyje – Kristýna Gašperáková

Volavka – Simona Šeligová – swing, Kamil Dvořák

Raroh – Igor Maršálek

Korunáč – Petr Nebřenský. Lukáš Vokál – swing

Autorem fotografie z tiskové konference je Michal Novák ze spřáteleného serveru i-divadlo.cz, plakát laskavě poskytlo Městské divadlo Brno.


Recenze a reportáže
Hudební scénu MdB energicky rozhýbal Flashdance
Pozvánky a konkurzy
Pozvánka na konkurz do nového nastudování muzikálu „CATS – KOČKY“ v Městském divadle Brno
Recenze a reportáže
Mendel aneb Vzpoura hrášků – operetka pro letní večery (recenze)
  • veny

    Já musím říct, že jsem z tohoto díla mile překvapena a zaujalo mě. Super hudba, kostýmy a výkony všech herců. Ikdyž byly tam věci, které se mě moc nelíbily, ale jako celkově se mě to moc líbilo.


  • Verunka

    Toto představení mě moc zaujalo, nic jsem od něho nočekávala, ale naprosto mě uchvátily kostýmy a také herci, kteří naprosto úžasně napodobovali ptáky :) A vtipný text pana Žáčka tomu jen dodal šmrnc :)


  • Maggie

    Je to strašná hovadina….žádná jednotící linka, žádný režijní nápad, trapnost převládá nad zábavností,co se týče hudby, tak Merta opět úspěšně vykradl sám sebe, a to už raději nemluvím o falešně zpívajících sborech, jimž není rozumět slova. Aristofanes se musí otáčet v hrobě, chudák….


  • Marbu

    Ptákoviny jsem navštívila včera a skutečně jsem se bavila. Text dodal příběhu skutečně dost – líbí se mi např. všiomné třicátek.
    Kdo měl snad největší úspěch, tak to byl Zdeněk Junák vždy, když vlezl na jeviště. A ještě Zdena Herfortová.