Brno

Hudební scénu MdB už za týden ovládne „melodram“ „Muchova epopej“


Hudební scéna Městského divadla Brno má v zásadě dvě tváře. Jednu, zobrazující pestrou paletu velkých licenčních zahraničních muzikálů, známe velmi důvěrně. Ta druhá, zastupující prostor pro současnou původní českou tvorbu se zase často nevyhýbá experimentu. Projekt libretisty, scénografa i režiséra Šimona Cabana a hudebního skladatele Aleše Březiny „Muchova epopej“, bude bezesporu dalším z nich, jak prozradila dnešní tisková konference.

Portrétová fotografie Michala Isteníka v roli Alfonse Muchy (posloužila i jako základ pro plakát)

Hned na začátek uveďme, že základní idea projektu vznikla dávno před vypuknutím sporu, zdali má být Muchova slavná Slovanská epopej umístěna v Moravském Krumlově, či Praze a inscenace tento spor nebude nijak reflektovat.

Multitalent Šimon Caban, pro něhož je tento počin po „Nahé múze“ dvojice Zdenek Merta, Zora Jandová, už druhou letošní spoluprací s Městským divadlem Brno, nepopírá, že v původní myšlence, vzniklé přibližně před třemi roky, zde popud vytvořit barevný secesní muzikál o  životě malíře Alfonse Muchy byl. Aleš Březina, ale svou hudební představou posunul dílo do naprosto rozdílného rozměru.

Na drobném životopisném půdorysu, využívajícím skutečné i fiktivní postavy, dobové výroky a tehdejší češtinu se rozehraje vizuální podívaná, zabývající se Muchou nejen jaio autorem plakátů a dalších „maličkostí“, jako svědomitým člověkem, světoběžníkem, co i po pobytu v Americe a Francii cítí nesmírnou lásku ke své vlasti. Mimochodem, dílo končí v okamžiku, kdy Alfons Mucha začíná malovat Slovanskou epopej, nečekejte tedy ani představení, co bude nějakou formou parafrázovat jednotlivé její obrazy.

Výsledný tvar, co se nakonec neukázal pro muzikál, díky jisté nekofliktnosti  hlavního hrdiny neukázal úplně vděčný, bude mít blízko k melodramu, neobsahuje pěvecká čísla ani velké choreografie, přesto je hudba stejně významným nositelem děje jako mluvené slovo, podporuje jeho vyznění.  Partitura má cca 270 stránek a až na pár chvilekzní po celou dobu trvání inscenace, jejíž délka se odhaduje na 2 hodiny, 15 minut (+ 20 minut přestávka). Tvůrci neskrývali nadšení z aranží Martina Wiesnera v hudebním nastudování dirigenta Ondřeje Tajovského (druhým dirigentem je Martin Procházka), slibující díky téměř maximálnímu osazení orchestřiště MdB až symfonický zvuk a mělo by se tudíž jednat o „nadúroveň“ scénické hudby, používané v tradičních činoherních inscenacích.

Jméno hudebního skladatele Aleše Březiny, kterého můžete znát i díky činnosti v Nadaci Bohuslava Martinů,  zdaleka není neznámé, zkomponoval hudbu k filmům ‚Knoflíkáři“ či „Musíme si pomáhat“, v divadelních kruzích slaví momentálně enormní úspěch s pozoruhodnou operou napsanou pro slavnou zpěvačku Soňu Červenou mapující politický proces s Miladou Horákovou „Zítra se bude…“ Pro zajímavost: dnes se konala její slavnostní repríza, při níž právě Soňa Červená oslavila krásné životní jubileum.

Autoři se zdráhali také blíže upřesnit žánrovou specifikaci, Aleš Březina doufá, že je v ní cítit hlavně on osobně, ač přiznává pár citací nutných pro děj, například z Mozartovy „Figarovy svatby“.

Scénická podoba bude dle slov Šimona Cabana velice strohá, což diváky možná překvapí , pár prvků citujících Muchovu tvorbu se dočkáme. Kostýmy Simony Rybákové vychází často z dobových materiálů, ale nejsou jim absolutně věrné, spíše se snaží správně naznačit emoce.

Obsazení, tentokrát téměř bez alternací, představí v titulní roli Michala Isteníka, jeho přítele Luďka Marolda hraje Jaroslav Matějka, Muchovy osudové ženy ztvární Hana Kováříková (Žena, hospodská, Baronka Rotschild) a Markéta Sedláčková (Marie, Hospodská, Sarah Bernhardt). V dalších, často i několika  rolích se představí Stano Slovák (Gaughin, Šejk Ibn Saud), Dušan Vitázek (Nakladatel), Tomáš Sagher (Vroubek), Karel Janský nebo Miloslav Čížek (Otec, Hostinský, otec hraběte), přítomen na jevišti bude i početný „sbor“.

Premiéra je už v sobotu 18. září 2010. Výsledná forma bude na 99% mimo náš žánrový rybníček, ale jelikož máme rádi výlety, dojmy rozhodně přineseme, ještě dříve tu ale budou z hudební komedie „Škola  základ života“ Hany Burešové, vycházející z kultovního „filmu pro pamětníky“ ( a původně též divadelní hry spisovatele Jaroslava Žáka) . Ta má premiéru už tuto sobotu 11. září 2010.

Autorem fotografie je jef Kratochvil.


Brno
Obsazení muzikálu „Mozart!“ je již známo
Pozvánky a konkurzy
Pozvánka na konkurz do nového nastudování muzikálu „CATS – KOČKY“ v Městském divadle Brno
Pozvánky a konkurzy
Konkurz do muzikálu Andrew Lloyd Webbera „Whistle Down the Wind“ – Pískání po větru
  • veny

    Sice jsem po přečtení informací trochu znejistila, ale i tak se na ME těším.
    Stejně tak i na Školu základ života.


  • Ondřej Doubrava

    Veny, to nejsi sama, zkrátka zase další experiment (škoda, že jich třeba tolik není v Praze), sice to asi nebude mít zase až tolik repríz (přeci jen hlavní hity teprve přijdou a možná to bude i dost okrajový žánr), ale začal jsem se na to poměrně dost těšit a opět jsem se přesvědčil, že pro MdB je hlavní to DÍLO, které se bude hrát a ne, kolik peněz se na tom vydělá (dotace nedotace), protože melodram by třeba v Praze asi neprošel… :-)


  • limetka

    Máte pravdu, žánrově se tato podívaná těžko zařazuje, ale je to úžasný zážitek, včerejšímu představení nebylo moc co vytknout, snad jen závěr mohl být poněkud patetičtější (v tom nejlepším slova smyslu), několik vteřin hlediště nechápalo, jestli to už opravdu skončilo a až poté se dalo do potlesku. Přitom závěrečná slova s přesahem do současnosti byla dobrou tečkou, jen to nějak moc nevyznělo.