Brno

Brněnské kolo se na Biskupském dvoře roztočilo na plné obrátky (miniglosa)


Poslední sezóny platí pro diváka termín „divadelní prázdniny“ jen částečně. Letní produkce rostou jako houby po dešti a Městské divadlo Brno vždy na část června a července dokonce pro prostor Biskupského dvora v Moravském zemském muzeu připraví ještě jednu plnokrevnou premiéru. Letos je jí zábavný rodinný muzikálový příběh Brněnské kolo z pera již osvědčené čtveřice této scény. Hudbu složil Karel Cón, pod textem jsou podepsáni Stano Slovák, Jan Šotkovský a Petr Štěpán.

(psáno z reprízy 17. 6. 2017)

I když jsem v posledních letech v Brně poměrně zdomácněl, v jeho pověstech nejsem kovaný v kramflecích a tak jsem se na projížďku Brněnským kolem s oblíbeným tvůrčím týmem těšil, i proto, že psát o jakémkoli jejich díle je snadné a složité zároveň. Snadné v tom, že vždy odcházíte osvěženi příjemným diváckým zážitkem, složité v tom, že pokud máte pro jejich díla slabost (jako má maličkost), neobjektivně si je vždy užijete v plné parádě a máte pocit, že tento zážitek nepopíšete, ale musí se na brzké repríze zažít znovu. Zejména po jarních famózních bláznivě jukeboxových Bítls, o nichž, přiznám se bez mučení, bude moci být článek až tehdy, až nebudu 99% inscenačního času upřímně brečet smíchy nad úžasnými špílci, vyrovnávající se legendární Sněhurce, a navíc dle reakcí si zaslouží jednoznačně pojednání i alternace, zkusíme to na podzim…). Zklamán jsem rozhodně nebyl, i když pověsti v jejich novém počinu, ve výsledku hrají až druhé housle. Ale je jim věnována část programu k inscenaci.

Děj se točí kolem tří reálných sourozenců Alenky, Elenky a Janíka Juráčkových (na jejichž bezprostřednosti a talentu autoři dle svých slov postavili celou hlavní příběhovou osu) , kteří jdou na exkurzi do muzea se strejdou Tondou (ten už je fiktivní, ztvárňuje ho Michal Isteník a kdyby vás program k inscenaci chtěl několika zmínkami přivést na myšlenku, že právě Michal Isteník nemá pěvecké vlohy, tak mu moc nevěřte a mírně potrhlý strýček mu po herecké stránce sedne samozřejmě náramně) . Mimochodem, úvodní scénu v v muzeu si pro sebe nádherně ukradla „brigádnice“ Dagmar Křížová.

Strejda Tonda, plným jménem Antonín Cajthaml je vynálezce a jak se brzy ukáže, jeden ultra tajný exponát, založený na kole, má něco společného se samotným Thomasem Alvou Edisonem . Také se do příběhu přikutálí kolář Birk (energický Dušan Vitázek), z něhož bude tumpachový i Vodník z Rusalky a také se tu objeví další osobnosti Brna: Babinský, Nataša Gollová mistři světa v kolové – bratři Pospíšilové, A aby toho nebylo málo, děti musí společně s třemi Strážci času (nemůže je hrát nikdo jiní než bardi Zdeněk Junák, Ladislav Kolář a Josef Jurásek), zabránit krádeži Věstonické venuše. Přičemž Ondřej Studénka a Jakub Uličník ztvárňují dva zlodějské naivy až poplety, kteří trochu absolvovali drobný kousíček cestu strojem času z devadesátých let minulého století. Když už jsme cestování časem, ta zmínka není náhodná…

Kolář Birk

Máme tu zkrátka víceméně vše, co od autorů z dřívějších děl dobře známe a dobře to funguje. Sami tomu dle v programu uveřejněného rozhovoru s oblibou říkají „balábile“, já tomu rád říkám „roztomilůstky“. Popkulturní odkazy, zdařilá umělecká licence, dramaturgický švih, humor na každém kroku, chytlavé písně, to jsou ty správné ingredience chutného žánrového guláše. Písničku „Chce to tým“, která uzavírá první polovinu představení, si jistě budete budete broukat ještě dlouho po skončení představení, zcela neironicky lze dodat : „I kdybyste nechtěli.“ A což teprve zásadní momenty příběhu, které nám představí Cajthamlovu lásku Márinku, v rytmu operety, kde září Kristýna Daňhelová, Lukáš Janota a Jan Brožek v mileneckém víceúhelníku!! Jasný highlight večera. Jen na ty pověsti se skutečně trochu zapomnělo a možná je celý příběh opravdu jedna velká jednoduchá a jak jinak, malinko ztřeštěná pohádka, v níž hodně záleží na tom, jestli na autorskou hru přistoupíte. Sám v tomto nikdy nemám problém, ba dokonce, jak jsem naznačil na začátku článku, mám pocit, že autorský kvartet publicistům vždy říká: „Hlavně se dobře bavte, na ničem víc nezáleží.“ Což je tuze sympatické.

V kouzelném muzeu je snadné narazit i na pračlověka…

Michal Isteník jako vynálezce Cajthaml

Jedná se tedy v základu o velmi pohodovou open-air podívanou a lze předpokládat, že v uzavřené variantě kamenného divadla by nefungovala tak dobře., ale takto ji slupnete jako velice chutnou letní jednohubku, kombinovanou díky scénografii Jaroslava Milfajta a mappingu Petra Hlouška i s prima vizuálním zážitkem.

Brněnské kolo můžete letos stihnout ještě ve dvou brzkých termínech – 12. a 13. 7. 2017, přičemž se momentálně uvolnilo pár posledních vstupenek.

Fotografie jsou převzaty z oficiálního webu Městského divadla Brno. Autory jsou Jef a Tino Kratochvilové.


Recenze a reportáže
Helena Vondráčková zavzpomínala v plzeňských Kočkách
Recenze a reportáže
Jerry Springer: Opera – taková zvláštní talkshow v Divadle na Orlí
Brno
„Hello, Dolly!“ – muzikál nabitý činohrou
U článku nejsou žádné komentáře. Napište svůj názor jako první!