Zahraničí

Návštěva londýnského West Endu aneb skutečné muzikály


Před pár dny jsem měl možnost navštívil Londýn a samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít návštěvu tamních muzikálových produkcí, které jsou proslulé po celém světě. Nakonec se mi podařilo navštívit hned čtyři muzikály – Fantom opery, Billy Elliot, Bídníci a Spring Awakening (Procitnutí jara). Dojmy z představeních přináším v tomto, doufám, že pro mnohé fanoušky hudebního divadla zajímavém článku.

The Phantom of the Opera

Muzikál Fantom opery asi není třeba představovat, tedy alespoň předpokládám, že jste slyšeli o nejslavnějším muzikálu Andrew Lloyda Webbera, který se v Londýně hraje od října 1986 a stále láká diváky z celého světa. Znát ho můžete také ze stejnojmenného filmu z roku 2004, který režíroval Joel Schumacher a v hlavních rolí se představili Gerard Butler a Emmy Rossum.

Fantom je zkrátka klasika nad klasiky. V současnosti bravurně hlavní roli ztvárňuje nejmladší představitel Fantoma na celém světě Ramin Karimloo a jeho velkou lásku Christine hraje stejně perfektně Gina Beck a Fantomova rivala Raula opět skvěle zpívá a hraje Simon Bailey.

Představení nadchne především výkony všech účinkujících, i sebemenší rolička je bravurně odzpívaná a zahraná, každý článek tanečního souboru funguje dokonale a hledat chyby v celém obsazení by bylo jak hledání jehly v kupce sena. Jediný spíše úsměvný moment byl v závěrečné scéně, kde Fantom zakopl o své křeslo, ale většina diváků si toho zřejmě ani nevšimla.

Nadchne také scénické zpracování, nejznámější  scéna “The Phantom of the Opera“, při které Fantom s Christine projíždí bárkou podzemím opery, okolo hoří svíčky, které jeho loďce společně s hustým dýmem ustupují, je skutečně efektní a společně s výkony obou hlavních představitelů patří k nejsilnějším momentům představení. Velkým diváckým lákadlem je také padající lustr přímo nad hlavami diváků v závěru první půle.

Příběhově je Fantom propracovaný a každá scéna má svůj smysl, děj není přeplácaný, drží se své hlavní dějové linky a příjemná je také délka 2 a půl hodiny, která společně s tempem představení nedovolí divákovi nudit se. O dokonalé hudbě A. L. Webbera snad není třeba vůbec psát, stejně skvělé jsou také texty Charlese Harta.

Fantom se nedá srovnávat s jakoukoliv českou muzikálovou produkcí, kterou známe. Svou propracovaností a hlavně strhujícími výkony by se těžko hledal český muzikál (i “světovka” u nás nastudovaná), který by se Fantomovi alespoň z části rovnal. Pro opravdové fanoušky muzikálového žánru je výlet na londýnské nastudování téměř povinností, protože teprve tam pochopíte, co je to opravdový profesionální muzikál.

Billy Elliot

Narozdíl od Fantoma není Billy Elliot u nás příliš známý, ani já sám jsem před zhlédnutím ukázek na hotelu o tomto muzikálu nic neslyšel. Po pár ukázkách jsem však byl ohromen a po představení jsem byl unešen stejně jako v případě Fantoma. Někteří mohou téma Billyho Ellita znát ze stejnojmenného filmu z roku 2000, který byl pro muzikál předlohou. Příběh se točí okolo jedenáctiletého chlapce Billyho, který se rozhodne navzdory své rodině a okolí stát baletním profesionálem, když se jednou náhodou ocitne na hodině baletu paní Wilkinsové. Děj se odehrává na pozadí stávky horníků v letech 1984-85. Světová premiéra Billyho Elliota se uskutečnila v březnu 2005 v Londýně, kde se hraje s velkým úspěchem dodnes. Podobně nadšení diváci odchází z divadel na Broadwayi a z australského Melbourne (předtím se hrál v Sydney). Připravuje se uvedení muzikálu v Soulu, kde by měl mít premiéru v příštím roce. Z londýnského nastudování vyšla v roce 2006 CD nahrávka písní.

Dojemný příběh o splnění snu s hlavní myšlenkou, že každý by si měl jít svou cestou bez ohledu na své okolí, zhudebnil britský hudebník Elton John (další muzikály Lví Král, Aida a Lestat) a texty a divadelní adaptaci napsal scénárista filmu Lee Hall. Hudba je především popová, hodně sází na rytmus a chytlavost, dočkáme se však také rockových prvků a v představení zazní píseň ze slavného baletu Labutí jezero od P. I. Čajkovského. Nejznámější písní je “Electricity“, dalšími hudebně zajímavými písněmi jsou “Solidarity“, “The Letter” či čistě taneční (především stepový) rockový závěr první půle “Angry Dance“.

Jak napovídá příběh muzikálu, jedná se o výrazně o taneční muzikál a hlavní roli v něm hrají děti, tedy především Billy, který za celé tři hodiny představení téměř nesleze z jeviště. V Londýně alternují roli Billyho čtyři chlapci, v našem představení hrál Brad Wilson. Zhodnotit jeho výkon je skutečně opravdu těžké, protože dvanáctiletý Brad předvedl nejlepší výkon, který jsem kdy v hudebním divadle viděl. Nechci nijak urazit fanoušky českých divadel, ale tento klučina strčil do kapsy celý ansábl jakéhokoliv našeho divadla. A z ukázek, které jsou k dispozici na YouTube je zřejmé, že ostatní alternanti na tom jsou stejně. Opravdu vynikající tanec (pod pojmem tanec si představte balet, klasické i moderní tance a rozsáhlý step) podtrhoval strhující herecký výkon, zpěv byl obstojný, na jeho věk však velice slušný. Při písni “Electricity“, tanci na hudbu z Labutího jezera nebo při závěru první půle tuhla krev v žilách a po náročných tanečních výstupech se Billy ještě postavil před diváky a začal znovu zpívat (a ať mi teď nikdo neříká, že company v pražských divadlech nemůže zpívat kvůli “náročným” choreografiím). Na konci představení sklidil Brad obrovský standing ovation. Asi mi teď moc nevěříte, ale dokud to neuvidíte živě, nepochopíte.

Skvělý výkon podal také nejlepší Billův kamarád Michael Lewis Cope a jejich společná scéna “Expressing Yourself” neměla chybu, stejně tak jejich závěrečné loučení (“The Letter – Billy’s Reply“) bylo jedním z nejsilnějších divadelních zážitků vůbec. Dále se představili Kate Graham (paní Wilkinsová), Joe Caffrey (otec), Craig Gallivan (Tony), Ann Emery (babička) a další. Stejně jako v případě Fantoma by se těžko hledal slabý článek obsazení. Úžasné byly také dívky v baletním souboru, jehož taneční choreografie spojené s konfliktem stávkujících a policií při scéně “Solidarity” byly bravurní a dokonale sladěné. Za zmínku stojí také působivá děkovačka, která byla celá odtancována celým souborem.

Shrnutí? Stejně silný zážitek jako Fantom, famózní hudba a především výkon Brada Wilsona, který byl opravdu strhující. Další obsazení samozřejmě také zaujalo, velkým plusem je také silný příběh (druhá půle je však mírně upovídanější) a opět se nedá tento muzikál srovnávat s jakoukoliv českou produkcí, už jen kvůli nedostatku mladých talentů v ČR. Doporučuji si sehnat alespoň vydané CD a kouknout na ukázky na YouTube.

Les Misérables

Muzikál Bídníci jistě všichni znáte, jen v ČR jsme mohli vidět dvě pražská nastudování, nyní se úspěšně hraje v Městském divadle Brno. A samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít originální verzi, která se v Londýně hraje nepřetržitě již 26. rok, jedná se tak o nejdéle uváděný muzikál na světě! Krásnou symfonickou hudbu Claude-Michel Schönberga snad již také není třeba komentovat, vše jsme na tomto serveru psali v hodnocení českých představení. Texty Alaina Boublila do angličtiny adaptoval Herbert Kretzmer. Příběh je jistě každému také znám, minimálně z hodin českého jazyka na střední škole, kde román od Victora Huga patří k povinné četbě.

Jaká je londýnská inscenace? Scénicky poněkud prázdnější, jedinými kulisami jsou Paříž a barikády, jinak se dočkáme pouze náznaků scény – stolů, židlí, brány… Na jevišti se zkrátka sází na výkony, které opět byly bravurní, dovolím si však říci, že v případě hlavní postavy Jeana Valjeana máme v ČR dva lepší interprety. V Londýně ho v současnosti hraje Drew Sarich, který hrál Vajeana hrál již v broadwayském nastudování. Navzdory rozpačitému pěveckému projevu na začátku představení předvedl celkově slušný výkon, David Uličník a Jan Ježek však zůstali nepřekonáni. Jeho soupeře Javerta hrál Earl Carpenter, který byl hlasově srovnatelný s Tomášem Bartůňkem či Danielem Hůlkou a předvedl tedy skvělý výkon. Výrazně lepší oproti českým představitelům rolí byli Cosette Leanne Dobinson, Marius Jon Robyns a především mladý představitel Enjorlase David Thaxton a Eponine Nancy Sullivan. Skvělí, leč nahraditelní byli manželé Thenardiérovi Jimmy Johnston a Jackie Marks a Fantine Allyson Brown.

Scéna byla skvěle nasvícena, bohužel se při tvorbě muzikálu zapomnělo na jakékoliv taneční výstupy, takže choreografie jsou minimální a spíše se omezují na přešlapování na místě. Sborové scény, kterým vévodí závěrečná první půle “One Day More“, však nemají chybu. Nastudování v Londýně je lepší především v hereckém propracování, například smrt Gavroche je stále stejně silná, stejně tak samotné finále.

Na rozdíl od ostatních zhlédnutých muzikálů v Londýně byli Bídníci srovnatelní s českými nastudováními, výkony byly samozřejmě skvělé, scéna poněkud zklamala svou prázdností. Hudba je stále stejně dokonalá, jejímu vyznění napomohl mnohačlenný orchestr.

Spring Awakening

O evropské premiéře v Londýně jsem tu již psal a zběžně vám Spring Awakening představil. Kvůli úspěchu prvních představení se muzikál opět uvedl a zůstává na stálém repertoáru Novello Theatre. Muzikál především pro mladé diváky s popově-rockovou hudbou Duncana Sheika byste měli pořádně začít registrovat, protože jeho uvedení chystá Městské divadlo Brno na podzim tohoto roku. A jedná se skutečně o kontroverzní podívanou v netradičním pojetí.

Proč kontroverzní? Na jevišti můžeme vidět masturbační scénu, včetně vyvrcholení a … zkrátka to musíte vidět. Při sexu hlavních představitelů sice příliš nevidíme, při několika minutové písni se však dámy mohou pokochat pozadím Melichora. Navíc se ještě dočkáme otevřené homosexuální scény a písně či mluvené scény nešetří sprostými slovy, především scény “Totally Fucked” nebo “The Bitch Of Living“.

Děj se odehrává ke konci 19. století v Německu, kde se o sexu nemluví a teenageři se tedy na vlastní pěst pouštějí do experimentů, které nakonec skončí otěhotněním a potratem, při kterém hlavní hrdinka zemře. Muzikál také řeší školní problémy, které vrcholí sebevraždou dalšího z hlavních hrdinů (pozitivní příběh, že?). Předlohou pro muzikál byla stejnojmenná hra Franka Wedekinda.

Představení je díky chytlavým rockovým písním velice energické, zásluhu na tom nesou také strhující výkony mladých umělců, kteří dosud studují hudební divadlo a pro drtivou většinu z nich je účinkování ve Spring Awakening muzikálovým debutem. Celé představení je pojato netradičním způsobem – všichni účinkující sedí po celou dobu na “tribunách” po stranách jeviště (na které je také prodáván limitovaný počet vstupenek pro běžné diváky), kapela je umístěna přímo na jevišti a herci hrají scény uprostřed jeviště na ne příliš velkém čtverci, v takřka nulové scénografii. Vynikající je nasvícení, raritou je umístění barevných neonových trubek přímo do hlediště, které při energických scénách skvěle a efektně osvětlují celý prostor divadla. Pěvecké výstupy jsou většinou zpívány s mikrofonem a s kapelou v pozadí tak trochu působí jako skvělá koncertní show.

Z obsazení nejvíce zaujal Mortiz Iwan Rheon, který ztvárnil poněkud bláznivý a rozporuplný charakter své postavy, ale hlavně jeho pěvecké výstupy nepostrádaly nutnou dávku energie a byly bravurně odzpívány, a to role Moritze předpokládá. Podobně skvělá byla také hlavní milenecká dvojice Melchior Aneurin Barnard a Wendla Charlotte Wakefield. Za vyzdvihnutí stojí ještě výkon Jamie Blackleyho, který bravurně hrál homosexuálního Hanschena. Ostatní výkony byly samozřejmě také skvělé, především mužská část obsazení.

Na Spring Awakening tedy nezbývá nic jiného než se těšit, i když po zhlédnutí londýnské inscenace mám trochu obavy, zda se Městskému divadlu Brno podaří sehnat potřebné mladé talenty a převést energii představení na jeho jeviště. Nechme se ale překvapit, v Londýně tedy Spring Awakening byl skvělý a nemám k němu výhrady, pro někoho však může být příliš odvážný a netradiční zpracování se také nemusí líbit každému. Hudba je však vynikající a celá hudební čísla nesmírně energická.

Celkově

Londýnský West End dosahuje úrovně, které české produkce zřejmě nikdy nedosáhnou. Každé představení doprovází živý orchestr, producenti mají odvahu přivádět nová a nová díla a hlavně dávají šanci prakticky neznámým lidem. V Londýně se totiž chodí na tituly, nikoliv na jména, protože se automaticky předpokládá kvalita a profesionalita celého obsazení. Pravda, třeba na muzikál Oliver! lákají na plakátech na Rowana Atkinsona (známý jako Mr. Bean) v hlavní roli, ale toto se děje skutečně ojediněle.

Základem představení jsou tedy výkony, nikoliv projekce, kýčovitá scéna, zbytečné prvky, zmatečný a bezduchý děj. Propracované jsou také choreografie, všichni zpívají živě, něco jako halfplayback či nahrané sbory tam neexistují. Smutné jsou ovšem krátké děkovačky, diváci jsou zkrátka na takovou kvalitu standardně zvyklí, jen pro nás to byl vysoce nadprůměrný a jedinečný zážitek, kterému bychom tleskali do nekonečna. Ještě smutnější bylo chování některých diváků na představení, něco jako kultura projevování na veřejnosti v divadle v Londýně zřejmě neexistuje. Striktně se dodržuje zákaz focení, při vstupu do některých divadel musíte dokonce ukázat svou tašku, zda nenesete do divadla nějaké nebezpečné předměty či nahrávací zařízení.

Výlet do Londýna doporučuji vřele všem, samozřejmě chápu, že ne každý se tam dostane teď hned, ale pokud to s muzikály myslíte vážně, tak se tam rozhodně vydejte, stojí to za to! Já slibuji, že toto nebyla poslední zahraniční cesta, v plánu máme například cestu na Fantoma Opery do Polska a další. Pokud jste někdo byl v Londýně, rád v komentářích pod článkem podiskutuji, můžete doporučit další tituly nebo se na cokoliv zeptat.

Fotografie, videa a další informace naleznete na oficiálních webech muzikálů:

The Phantom of the Opera
Billy Elliot
Les Misérables
Spring Awakening

Cenným zdrojem ukázek je také videoserver YouTube.cz.

Psáno z návštěvy Londýna 18.3. – 22.3.2009. Muzikály viděny za sebou v pořadí, v jakém jsou uspořádány v reportáži. Vždy se jedná o večerní představení, na každý večer připadá jedno. 22.3. žádná návštěva neproběhla.


Zahraničí
Recenze vídeňské inscenace muzikálu EVITA s Marjan Shaki v titulní roli
Zahraničí
Zápisky z West Endu – díl 2. – Miss Saigon (+ malá odbočka o Les Misérables)
Aktuální zprávy
Andrew Lloyd Webber zpřístupní své muzikály on-line a zdarma
  • Vladimír Marek

    Romča:
    Je to s těmi národními hrdiny zapeklité. Žižka skutečně dával ostatním, jenže ti ostatní byli příslušníci jeho loupeživých hord. Je dosti znám fakt, že na Žižku chtěla vyraziti a rozsekati mu prdel i Johanka z Arku. V té době se však již byla politicky neúnosná a bylo nutno se jí zbavit. Pod značkou BŮH bylo v celém světě spácháno nejvíce zločinů. Lhostejno zda jde o Boha křesťanského, islámského atd.
    Sám jsem vroucně věřící, ale žádný člověk, církev či politická strana mi do toho kecat nebude:)))
    S tím dobrosrdečným Honzou a zákeřným Johnem máte v podstatě pravdu. Já ten příklad uvedl v souvislostech s českým národním charakterem. Jsme nárůdek poněkud pohodlný, uvyklý na to, že v dějinách byl neustále v něčím područí. A je i nadále:))) A národní mýtus je nám milejší než nahatá pravda.


  • Lavera

    Asi je naprosto “fuk”, napíši-li svou drobnou připomínku sem nebo k “Evitě”.
    Milí muzikáloví přátelé, vím, že se už po několikáté opakuji, ale přesto mi to nedá a zase musím zdůraznit – trochu více TOLERANCE k názorům druhých, neb platí: co člověk, to názor. Něco jako naprostá “objektivní pravda” v umění neexistuje a ani existovat nemůže…
    Výměna různých pohledů na to které dílo je velice užitečná; někteří diskutující mohou stát i na úplně opačných pólech, ( to je v naprostém pořádku ), ale vždy by měla být zachována ta správná míra prosté lidské slušnosti. Nenapadat druhého za jiný názor; za tím svým si pevně stát, ale nikomu ho nevnucovat. A také si nemyslet, že když něco prezentuje ta “hlučnější většina”, že to tím pádem opravdu musí být ta jediná možná pravda.
    Mé názory se do dnešní dravé doby asi moc nehodí, ale nemám ani nejmenší chuť “na stará kolena” měnit svůj celoživotní postoj.
    Přeji všem krásné muzikálové zážitky a každému zvlášť co nejvíc těch “jeho” nejmilejších a jemu nejbližších…
    ( Sleduji musical, musical-opereta i musicalnet – více zdrojů, více pohledů – ale názor si samozřejmě udělám po shlédnutí díla sama.)


  • Romca {z KCP}

    Odpovidam pri cekani na zahajeni Summitu EU/USA z KCP. Jj, toho muzikaloveho KCP, kde se naposledy hral jedinecny Jekyll a Hyde s Marianem Vojtkem, ale jeste predtim jedinecny Monte Cristo {take mj. s Marianem Vojtkem}. Chci rict, ze je opravdu jedno, zda jde o prevzaty muzikal svetovy ci kvalitni puvodni muzikal cesky. My Cesi umime, sakra umime a vubec nemame duvot se podcenovat. Vedle tech hodnych hloupych Honzu mame i sakra chytre Jeniky, kteri stoji v cele vedeckych tymu po celem svete a kteri, jako treba Karel Svoboda, dali svetu opravdove hudebni klenoty. Mistr Marek ma pravdu v tom, ze nas narodni charakter ma velke trhliny, nase patolizalstvi a fakt, ze jsme za kazdeho rezimu byli papezstejsi nez papez, take. Bohuzel se tak deje i ve 21. stoleti. Ano, jsme pohodlni a uvykli byt neustale v necim podruci. A zbytecne. Potencial na to stat se stredoevropskym Svycarskem tu rozhodne je… Proto jsem zduraznil, ze bychom meli byt i na sve umelce vic hrdi. I na sve skladatele, i na puvodni ceske muzikaly, i na nase ztvarneni tech svetovych. Ne nahodou se o nasich Cats ve svete psalo, ze jsou nejlepsim dosavadnim nastudovanim, ne nahodou nejen Mr.Wildhorn o Marianu Vojtkovi zduraznoval, ze lepsiho Jekylla a Hydea jeste na nasi planete nevidel a neslysel… Uznavam, ze Londyn je jednou z mekk muzikalu, ale nevidim zaroven duvod si myslet, ze Praha na to byt dalsi z nich nema. Ma. A uz jsme to nejednou dokazali. Pokrevni bratri v Praze, uspechy Draculy, Kleopatry, Hamleta ci Johanky z Arku ve svete. Tak dost tech svesenych hlav a dost ustrasenosti. Jsme pupek Evropy, tady se tvorily dejiny, tady dnes mluvil Obama o jadernem odzbrojovani {jsem zvedav, zda sva slova take promeni v ciny a napr. novemu izraelskemu premierovi domluvi, aby, kdyz zakazuji jaderny program Iranu, odzbrojoval prave i Izrael, ale i samotny Washington…, ale to uz je zas na jinou diskusi a na jine forum}. Kazdopadne my Slovane mame duvod byt hrdi na to, ze jsme syny Husa, i toho Zizky, na tom si trvam, Jiriho z Podebrad, J. A. Komenskeho, Frantiska Palackeho, Havlicka, Masaryka, Benese a dnes treba i Kellera, Zemana a Ransdorfa. Ale i Smetany, Dvoraka, Wolkera, bratri Capku, Svermy, Fucika, Drdy a konecne dnes treba i Viewegha. A to zminuju jen Cechy a Slovaky, treba seznam Rusu by byl nekonecny… Porad se budou rodit novi velikani, tak hlavu vzhuru… Zacina summit, tak musim do prace. R.


  • paní Draculová

    Prosím tě Romčo, omez své stranické výlevy někam jinam, já se také moc držela, abych sem něco na téma tvé angažovanosti nenapsala. Pokud to nevadí tvým kumpánům z divadla Broadway, a asi nevadí, jak je vidět, tak se tam bav s nimi a zde jen prosím o muzikálech! Rozhodně nejsem zvědavá zde číst o Fučíkovi a Ransdorfovi. Nebo mi dej nějaký svůj kontakt a já ti tam napíšu, co si o tom a těch tvých chlebodárcích myslím.


  • Lavera

    Romča: divadlo Broadway sice nepatří právě k mým favoritům, takže by to na první pohled mohlo vypadat, že se neshodnem ani v ničem ostatním, ale opak je pravda. Také si myslím, že náš národ má být stále ještě na co hrdý, ( věda, kultura apod.; p. Mackintosh také označil vinohradské Bídníky za umělecky nejlepší na světě ), ale bohužel – a napíši to poněkud jadrněji – ten “řitní alpinismus” v mnoha našich lidech přetrvává; a není už ani tak podstatné, komu právě tam lezou jako to,že “tam” vůbec stále lezou.
    Končím s “politikou”, ale pokud si někdo myslí, že právě ona umění neovlivňuje, je na hodně velikém omylu…
    Teď jsem zvědavá, kdo z těch mladých se do mne “pustí”, ale v mém věku už mě to nerozhází.


  • Ondřej Doubrava

    Dovolte mi malou související úvahu o něčem, co mě teď napadlo. Na West Endu a na Broadwayi totiž platí jisté vyhlášky a cosi jako hudba z half-playbacku je tam něco naprosto nepřípustného. A teď si představte, že by nějakcí zákonodárci chtěli tedy dát muzikálu stejné podmínky jako opeře. Opera se z half-playbacku hrát nemůže, vzbudilo by to celonárodní odpor, u muzikálu toto většina lidí bez zájmu toleruje. (Já jen u málo výjimek.) A teď si představte, kdyby se fakt prosadilo: “Každý muzikál (opereta) musí mít živý orchestr při zachování zhruba stejných cen za vstupenku (aneb zvýšení cen je možné, ale v únosné míře)”. U nás by to myslím bohužel dopadlo tak iracionálně, že ne, že by se tedy všichni usmívali a říkali by, že to těm inscenacím určitě pomůže a těšili se… u nás by se hlasitě protestovalo a ještě by to minimálně v Praze způsobilo úpadek žánru a mnoho inscenací by zmizelo. :-( Přitom trend by tomuto pravidlu klidně mohl pomoci, stačí to jen někomu naťuknout, divadla se k živé hudbě zase vrací, holt zjišťují, že to bez ní (až na výjimky) nejde a to je dobře.


  • Vladimír Marek

    Dovolím si jen malou glosu. Podobnou vyhlášku ctí i v USA a je to věc odborů, které chtějí insrumentalistům zajistit práci. Ale to opravdu jen na okraj:)))


  • Ondřej Doubrava

    Vladímír Marek: Ano, ano, v USA těch odborů mají povícero, například i nějaké ty pro herce a když chce v USA někdo dělat pořádný web, musí mít od všech svolení a splňovat podmínky (například pro videa), u nás to tak daleko ještě nedošlo ;-)


  • Lavera

    Živý orchestr by se mi moc líbil, ostatně jsem na něj byla dlouhá léta zvyklá z Karlína ( i z Nuslí ). A byla jsem zvyklá i na “živé zpívání” bez mikroportů, ( v Čardášové princezně se s tím doteď těžko vyrovnávám ), i když u muzikálů se pak začaly používat ty malé mikrofonky, alespoň vkusně umístěné ve výstřihu či na klopě. Jenže kolik hlasů by dnes obstálo bez zesilovačů, zvláště když hudba někdy bývá abnormálně hlučná. Ale to je asi taky trend dnešní doby. ( Při některých produkcích si dávám do uší vatu, abych normálně slyšela a hlavně rozuměla zpívanému textu ).


  • Romča

    Ad live: Ale to je přece dobře, ne? Mj. i to právě odlišuje operu od muzikálu, operety a jiného hudebně-dramatického žánru… Opera je opravdu někde jinde – tam třeba nepotřebují ani porty a vyzpívají megadivadla jako nic…
    Paní Draculovou komentovat nebudu, myslím, že jsem nenapsal nic tak hrozného, jen uvedl pár příkladů lidí, na které můžeme být hrdí, protože v okoním celém světě na ně hrdí jsou a jejich jména ve světě poprávu něco znamenají. To, že se ti tam dvě jména nelíbí (a je s podivem, že jen dvě:)) už není moje starost – pouze jsem reagoval na příspěvek zhůry. Tvá fanatická reakce mě opět jen usvědčuje v tom, že se nemýlím. Kritizovat kohokoli, koho neznám, je přece tak jednoduché, že?!
    Pokud tě mé příspěvky nebaví číst, tak tak nečiň, je to snadné. A jinak o čemkoli diskutuji jen s těmi, kteří chtějí diskutovat a jsou ochotni přijmout názor oponenta, i když s ním z těch či oněch důvodů mají tendenci nesouhlasit. Předpojatost a netolerance ovšem jakoukoli diskusi vylučují, takže mailová výměna názorů by tady byla zcela zbytečná – bohužel. Tohle je ostatně už druhý tvůj výkřik – viz včera Michal David (a tam se o politiku přece ani trochu nejendá, ne?) Hezký večer R.


  • Romča

    Omlouvám případné překlepy, ale když kroutím nevěřícně hlavou, tak to zanechává občas následky… R.


  • paní Draculová

    Romča: hezké, že zrovna ty mluvíš o netoleranci, vždyť jak tvoji soukmenovci zacházeli s těmi, co měli jiný názor ? Má reakce se mi ani moc nezdá být fanatickou, jen jsem napsala, že zde nechci číst oslavné ódy na “osobnosti” typu Fučíka, či Ransdorfa. Ještě ti tam asi chybí Grebeníček a Kléma. A mimochodem s těmi politickými kecy jsi začal ty, viz že tvůj idol je Che Guevara atd..A ostatní podrobnosti o tobě a tvé orientaci jsem se také dočetla na tomto fóru, jinak bych to nevěděla a nenapadlo by mě to.Také jsem s tebou nechtěla diskutovat, protože s lidmi tvého typu zásadně nediskutuji, jen jsem ti chtěla napsat svůj názor, aniž by to četli ostatní zde.


  • Lavera

    Bylo by docela zajímavé znát věk jednotlivých diskutérů…I bez toho je ale zřejmé, že slovo “tolerance” je pro některé lidi opravdu slovem naprosto cizím.


  • Romča

    Ano, Lavero, bohužel. Z příspěvku paní Draculové jasně plyne, že neví, o čem mluví a srovnává jména zcela nesrovnatelná. Ale protože chci dodržet slib daný Ondrovi, tak jen jednu větu. V dobách, kdy totalitní KSČ zacházela s těmi, co měli jiný názor, tak, jak zacházela, jsem já osobně byl antikomunistou a na střední škole mi bylo naznačováno, abych omezil svou kritiku tehdejšího režimu, chci-li dostudovat. Navíc v těchto dobách ani jeden z obou pánů, které jsem tu uvedl jako příklad (a nepěl na ně oslavné ódy, neb na to zde není místo), nebyl politicky činný. Jednoho totiž na začátku 40. let popravili skuteční “soukmenovci” a druhý se věnoval vědecké práci a do politiky vstoupil až po listopadu 89. Grebeníček ani Kléma mi tu nechybí, neb 1. nemám rád a 2. z nich vyloženě opovrhuju – nikdy mu totiž neodpustím vraždu dr. Milady Horákové. Jen na rozdíl od paní Draculové hodnotím konkrétní lidi a jejich činy a nikdy neházím nikoho do jednoho pytle podle zdánlivých vnějších spojujících znaků, neb to je zkratkovité a laciné a nerad bych tak komukoli ublížil. A po vzoru Michala Škvora dodávám HOWGH, protože já tu politické debaty opravdu vést nechtěl. Ale drobné narážky v reakci na nějaký příspěvek (a to platí i o tom Che) a opakuji nenávistné sršení síry bez znalosti věci, to je opravdu rozdíl. R.


  • Romča

    No, nějak se to zase z té jedné věty natahlo – sorry.


  • paní Draculová

    Lavera: můj věk – ti co mě znají ještě z dob Draculy, tak vědí,pro ostatní : obávám se, že zde patřím asi k nejstarším uživatelům :(:(:(


  • Lavera

    To je v pořádku, jedna věta by na to nestačila.
    Já jsem v té době také prožila hodně let, něco bylo špatné, něco dobré, ostatně jako téměř v každé době. Jen mě tak trochu “smutně pobaví”, když se k tomu často vyjadřují lidé, kteří tenkrát ještě nebyli na světě vůbec nebo tak nanejvýš v základní škole.
    Ale už s tím také končím a jelikož mám moc ráda mayovky, přidávám se k tomu HOWGH rovněž.


  • paní Draculová

    Pavle, to jsi asi netušil, kam až se debata na téma muzikály v Londýně dostane, viď :(:(:(


  • Ondřej Doubrava

    paní Draculová: Totéž s Evitou, škoda, že se hraje tak málo, takže nové dojmy budou až skoro za měsíc. :-) Ale ano, myslel jsem, že se lidi tady budou ptát: “Jak sis to Pavle zařídil” a kde je dobře vidět..” a “Kde sis kupoval lístky?” Že by zájem o cestování za muzikálem byl skutečně tak mizivý??


  • Lavera

    A co taková “drobnost”, jako jsou finance ?


  • Ondřej Doubrava

    Lavera: S tou se samozřejmě počítá, však nejde o to, jezdit tam každý měsíc, rok, za 5 let, ale přece, kdo nechce čekat na Fantoma opery (a myslím, že lidé už čekání na něj vzdali), může si nějaký čas střádat a pak vyrazit na “výlet jednou za život”, informace a zkušenosti jsou přece vítané vždycky. Stejně tak, pokud byste chtěla vidět “vinohradské” Bídníky, v Londýně máte možnost, ty kulisy jsou stejné. Já jsem byl v Londýně jen jednou, na jednom představení (právě Fantom) a celou dobu si slibuji návrat, to město miluji, naprosto bezbariérové, všichni milí, angličtina no problem. Zatím se to nepovedlo, byl jsem ale třeba na CATS na turné v Drážďanech.


  • Lavera

    Ondra: už nemám věk na to, abych si dlouhou dobu odpírala “drobné radosti” kvůli případné ( a vlastně nejisté ) “radosti velké” – zvláště když patřím mezi lidi, kteří rozhodně nepřistupují k tomu “cizímu” jako už předem zaručeně “lepšímu”, než je to naše.
    Pokud jde o Bídníky, viděla jsem několikrát záznam koncertního provedení z Royal Albert Hall v Londýně. Líbilo se mi to moc, ale…I když to samozřejmě nelze srovnávat s provedením divadelním, právě představitel Jeana Valjeana – byť to má být “nejznámější Vajlean na světě” – mě svým poměrně nevýrazným projevem nijak nenadchnul. To je ovšem jen můj subjektivní dojem, ale myslím si, že “objektivní dojem” neexistuje…i kdyby davy lidí říkali “A”, já mohu cítit “B”…s tím nic nenadělám.


  • Kristina

    Ráda bych se zeptala autora článku – chtěla bych si zajet do Londýna na Spring Awakening, jehož jsem fanynkou už dlouhou dobu. Kde bys mi doporučoval sedět? A lístky jsou asi drahý, co? Na jevišti sedět asi nechci, člověk toho moc nevidí, sice se mu herci míhaj před očima nebo sedí vedle něj a zpívají, ale je to přece jen “restricted view” :) A kupoval sis lístky předem nebo až na místě? Díky


  • Pavel Košatka

    Ahoj, já seděl na Spring Awakening v úplně poslední řadě na posledním balkoně a viděl jsem skvěle, jedinou nevýhodou byl při tiších scénách hluk z reflektorů (z chladicích zařízeních na nich). Místa na jevišti mi přijdou dobrá, vidíš vše, ale ze strany no. Ty místa nahoru stály jen 10 liber, takže záleží na tobě, jestli si chceš připlatit. Lístky jsem kupoval až na místě, ale v klasickém předprodeji, dva dny předem. V Londýně je ale spousta obchůdků, kde se dají lístky sehnat v den představení se slevou (a nebo naopak přirážkou, tak pozor na to), ale musí se jich projít víc. Někde nám řekli že nemají vůbec a nikde neseženeme, jinde nám dali vybrat asi ze 4 cenových kategorií.


  • Kristina

    Dík za info! Já přemýšlím, že bych si tam zajela ve středu, abych stihla matiné i večerní – jednou bych seděla normálně a jednou na jevišti. Když to člověk uvidí jednou zepředu, tak si pak může užít i ty stage seats. Jenže těch není moc, tak nevím, jestli to radši nekoupit přes internet. Dva dny předem to asi tam nestihnu koupit, jela bych tam jen na to – jeden den tam a druhý den zpět :) Každopádně dík, ještě uvidím. Teda jak mám ale naposlouchanou broadway verzi, jsem zvědavá na ty Brity :)


  • Pavel Košatka

    Britové jsou stejné skvělí, jako ti z Broadwaye, alespoň mě žádný nezklamal a i hlasy mají celkem podobné, především Moritz, jehož party mám nejradši. Pokud máš Spring Awakening, ráda, tak věř, že si to užiješ fakt maximálně! A být tebou, tak si to radši koupím přes ten internet.


  • HUGO

    Kristina: on-stage tickets si urcite kup uz ted pres net, je jich omezeny pocet
    co se tyka tebou receno “normalne”, zalezi, jakou chces kategorii, jestli chces ten balkon za 10, taky kup drive pres net, jestli chces drazsi kategorie, tak je lepsi koupit primo ve meste v obchodkach, o kterych hovori Pavel, myslim, ze na predstaveni v tydnu v poho sezenes, horsi to je v sobotu


  • Dominika

    Zdravím všechny přítomné diskutéry!

    Nedalo mi to, abych nějak nereflektovala svoje názory a dojmy z přečteného. K Praze bych řekla asi jen to, že Dracula se mi velice líbil, za to 3M teda hrůza, řekla bych, že se stále drží ten trend “chození na ksichty z telky a časáku,” k věku a tomu, zda se na roli herec hodí raději no comment. Veřejně se přiznám – jsem z Brna a jsem za to ráda! Ráda chodím na muzikály, kde hraje ŽIVÁ hudba a hrají tam herci, kteří, jak se domnívám, splňují všechny 3 výše uvedené “podmínky.” Samozřejmě, že i tady se najdou “divadelní neználci,” kteří chodí jen na obličeje, jako tuhle paní, která v půlce (sice činohry) skvělé Kočky na rozpálené plechové střeše prohlásila, že to je ten Hejlík, co hraje v tom seriálu a uvádí tu reality show a jiná paní zase nešla na Bídníky, ale na tu, co hraje v Rodinných poutech (myšlena Eponine Hanka Holišová). Shrnuto Praha X Brno: Tady může jít člověk do divadla a pokud už ho teda bude náhodou mrzet, že neuvidí ty, co v Praze, tak aspoň bude vědět, že viděl kvalitní představení!

    Jinak jsem díky tomuto článku zase po dlouhé době probrouzdala webové stránky světových divadel a nestačila se divit – na Fantoma si sice mylsím už dlouho, ale o Billy Elliotovi jsem vůbec netušila, a to je to můj velice oblíbený film. Takže už vím, na co bych si měla začít šetřit! :-) Stejně tak Spring Awakening jsem znala jen název a vůbec jsem nevěděla, že je to tak “kontroverzní” a jsem velice zvědavá, jak se s tím moje milé MdB popere. Ale ještě předtím se na Svátek práce podívám na Evitu!

    Ať žijou muzikály! A lidé, kteří na ně stále chodí (i ti z Horní Dolní, méně pak ti, kteří chodí jen na celebrity – i když pro mě jsou naši brněnští herci celebritami už dávno!!!)


  • kiki

    kde najdu fantoma opery na internetu, chtěla bych se na něj podívat ale nevím kde ho hledat. děkuji za odpověď


  • Pavel Košatka

    Na Fantoma se na internetu opravdu nepodíváš, žádný oficiální záznam neexistuje, jedině filmová verze. A nebo zkus různé ukázky na You Tube (vyhledávej “phantom of the opera london”).


  • Denisa

    Viděla jsem na West Endu Les Misérables (loni v létě) a letos Billyho Elliota a jestliže loni jsem šla z Les Mis nadšená, pro letošního Billy nemám prakticky slov – nezbývá než souhlas s Pavlem Košatkou, že představitelé Billyho (já viděla Tannera Pfluegera) jsou neskutečně talentovaní a mohli by strčit do kapsy všechny české muzikálové herce. Při Angry dance jsem skoro nedýchala, davový zpěv měl neskutečnou sílu (vedle mě sedící a slzí manažer), nápad s pas de deux z Labutího … prostě krása. Billy je prostě ten nejlepší muzikál, který jsem (prozatím?) viděla.


  • Pavel Košatka

    Deniso, jsem rád, že někdo můj názor sdílí, protože není moc lidí, kteří by ho viděli, ale já ho také osobně považuji za jeden z vrcholných světových muzikálů současnosti. Billy strčil v Londýně do kapsy i ty Bídníky, je to prostě neskutečně krásné představení s talentovanými lidmi. Navíc má vše, co muzikál má mít, jen se v druhé půli na můj vkus moc mluvilo (a trochu mi to zkazilo fakt, že jsem děj předtím vůbec neznal, takže jsem místama trochu tápal).


  • Matěj K.

    Podle Vašich slov soudím, že ten Billy Elliot bude vážně pecka! Začínám vážně uvažovat o tom, že se do Londýna vypravím. Díky za tip! Náhodou jsem teď objevil, že Nescafé na svých Facebookových stránkách bude pořádat na začátku března soutěž (nějak se teď snaží spojit s muzikálovou scénu a hudbou vůbec) a hlavní cenou bude letenka do Londýna pro dva i s dvěma lístky na muzikál!!! Paráda! Jen zatím netuším, na jaký to bude :( Pokud by vás to zajímalo, mrkněte na http://www.facebook.com/budclassic , informace tam snad brzo nědo doplní.


  • Míša

    Dobrý den nevím kde jinde se zeptat tak to zkusím zde ikdyž je to už starší článek.Letos bych se chtěla podívat do Londýna na West End na nějaký muzikál.Klidně i víc a spojit to i s prohlídkou Londýna jako takového.Touto cestou jsem se chtěla zeptat kdo už má nějaké zkušenosti s návštěvou Londýnských představení jestli by se třeba nechtěl přidat.Hrozně ráda bych porovnala ten asi dost značný rozdíl mezi naší scénou a Londýnskou ale na vlastní pěst si netroufnu.A mimo ČR nemám s návštěvou divadel zkušenost.Proto kdyby někdo měl chuť a chyběl mu společník na cesty tak napište .Děkuju


  • avenue

    I consider, that you are not right. I am assured. Let’s discuss. Write to me in PM, we will talk.


  • novo pet

    Certainly. So happens. Let’s discuss this question. Here or in PM.


« Starší komentáře