Vídní otřásly famózní koncerty “Jesus Christ Superstar” (exkluzivní reportáž)
Máme pro vás opět jednu z exkluzivních zahraničních reportáží, tentokrát z blízké Vídně, kde se v termínech 21.-24. dubna 2011 odehrály čtyři koncerty slavné rockové opery Andrew Lloyd Webbera “Jesus Christ Superstar” s rockovým Ježíšem Drew Sarichem. Jaká byla atmosféra, jací byli hlavní představitelé a další podrobnosti včetně autorizovaných fotografií naleznete uvnitř reportáže.
Drew Sarich & Ensemble (“The Temple”)
Koncertní verze “Jesus Christ Superstar” není ve Vídni žádným nováčkem. Poprvé byla s Drew Sarichem v hlavní roli uvedena již v roce 2005 a představení ihned slavila obrovský úspěch. Z tohoto prvního uvedení vyšlo také CD se živou nahrávkou, která také byla jedním z faktorů, proč jsme se rozhodli do Vídně vyjet. Jedná se totiž o jedinečné hudební i pěvecké nastudování, které je oproti jiným světovým (a do toho zahrnujeme i české) produkcím značně rockovější. Letošní verze však byla ještě o něco propracovanější!
Každý z nás jistě slyšel alespoň dvě písně z této slavné rockové opery, kterou napsal Andrew Lloyd Webber (hudba) a Tim Rice (texty). Toho je také důležité zmínit, protože se ve Vídni zpívalo v anglickém originále, což zahraniční diváci velice ocenili (a upřímně v angličtině “Ježíš” zní mnohem lépe než v němčině). Zpět ale k hudbě, kterou nastudoval a pro potřeby koncertní verze upravil Koen Schoots. Jak je zmiňováno výše, tak zde vsadili na rockovější pojetí. Mnohem více tedy převažují kytary a bubny a musím se přiznat, že konečně jsem slyšel tuto slavnou rockovou operu znít tak, jak by si zasloužila. Úderně a nahlas. Slavné divadlo Ronacher se doslova otřásalo v základech! Pravdou je, že pokud bych se chtěl soustředit na texty a vyžadoval porozumění každého slova, tak bych asi příliš neuspěl, ale v této koncertní verzi to není priorita. Obrovskou pochvalu si zaslouží vídeňský orchestr, který hrál skutečně excelentně. Těleso Orchester der Vereinigte Bühnen Wien nás už potřetí přesvědčilo, že patří mezi světovou špičku. Hudební část je tedy zcela unikátní a od nás by dostala jedničku s hvězdičkou!
Drew Sarich & Mischa Mang
Mnohem méně pak režisér Dennis Kozeluh sázel na show, kterou jsme čekali větší. Žádné velké světelné ani scénické efekty, vše bylo soustředěno na hudebníky a interprety. V decentním nasvícení (kromě pár kýžených scén, kde se nějaká ta show očekává) a vkusné jednoduché scénografii se skutečně zpěváci neztráceli a svými hlasy dokázali vyplnit celý prostor jeviště. Všichni hráli v civilu lehce stylovaném do rolí, tj. Ježíš v bílém, Jidáš v rockové černé, Máří v tradiční červené atd… Oproti předchozím koncertům se letos odehrál komplet celý muzikál, včetně bičování, ukřižování a závěrečné instrumentálky “John Nineteen Forty One“.
Hlavní hvězdou večera byl pochopitelně Ježíš Drew Sarich, který již k vídeňským koncertům neodmyslitelně patří. Jeho jedinečný hlasový projev, kdy dokáže během sekundy změnit vysoký čistý hlas na rockový chraplák a za pár vteřin zase naopak, jeho neskutečné výšky přesahující původně napsaný (a již dost vysoký) rozsah role, to vše dělá ze Sariche jednoho z nejunikátnějších muzikálových zpěváků a představitelů Ježíše. Byl to šok už na CD, když odjakživa posloucháte projev Kamila Střihavky, ale pak najednou narazíte na člověka, který skutečně naplno odzpívá každý part své role, ne jen jednu klíčovou árii. A skutečně odzpívá, nezamaskuje své nedostatky chraplákem, který použije jen při “Getshemanech” na zvýšení intenzity hlasového projevu. Právě tato nejslavnější árie z muzikálu byla takovou peckou, že diváci v klasicky zhasnutém sále spontánně vstali a tleskali několik minut ve stoje. Pro takové “drobné” okamžiky nadšení se dělá hudební divadlo a stejné nadšení, které sálalo z Drewa Sariche při zpívání této těžké role, prokázali i diváci při onom potlesku a vrátili mu tak energii, kterou nutně musel při takovém výkonu vynaložit. Jeho výšky při “The Temple” nás taktéž přikovaly k sedačkám. Zatímco většinou slýcháme uchraptěné “Ven, všichni ven“, zde Sarich nahodí frázi “Get out” tak vysoko a protáhle, že až zamrazí. Je asi zbytečné dále chválit, ale toto podání Ježíše je natolik unikátní a povedené, že by se mu dal věnovat jeden samostatný článek. A i když jsme si své “bravo” odkřičeli již na děkovačce, zde ho zvoláváme ještě jednou. Bravo!
Drew Sarich & Rob Fowler
Vedle charismatického a talentovaného umělce jako je Drew Sarich je těžké vyniknout, přesto se to několika lidem z obsazení podařilo. Pro mě byl druhým “nej” Rob Fowler, který zpíval dvojroli Šimona a Annáše. Zaujal především v té první, protože sólovka “Simon Zealotes” patřila k vrcholům koncertu. Fowler stejně Sarich disponuje velice specifickým hlasem, který rozbalí již před začátkem písně jedním vysokým tónem. Dále již pokračuje jeho exhibice dobrého zpěvu a pozitivní energie, které společně s povedeným nasvícením vytvořily skvělou show.
Jidáše ztvárnil pro nás do té doby neznámý Mischa Mang, který je vyloženě rockovým zpěvákem. Rockové pasáže mu tedy jdou velice dobře, ale vyšší tóny nebo pomalejší části Jidášových písní nezněly nejlépe. Snažil se je totiž také nějak zamaskovat do svého rockového projevu, což působilo spíše opačným efektem a každý, kdo rockovou operu znal, tak věděl, že tam “něco” není v pořádku. Horší u Manga byla i srozumitelnost textů. Netvrdím, že byl vyloženě špatný, ale v rámci tohoto koncertu bychom čekali lepší “světovější” výkon. Dan Bárta tedy stále zůstává nepokořen a mám tušení, že tomu tak bude i další dlouhé roky.
Caroline Vasicek
Caroline Vasicek je skvělá zpěvačka, bohužel role Máří Magdaleny je v koncertní verzi ještě méně zajímavá než v klasickém divadelním uvedení, takže neměla prostor kde vyniknout. Její árie “I Don’t Know How to Love Him” však byla odzpívána velice dobře, ale stejně jako u Manga to nebyl nějaký extrémně skvělý výkon, který bychom si zapamatovali na delší dobu.
Velké pochybnosti vzbudil Alex di Capri při první sólové písni Piláta, při vzpomínce na jeho úžasného Krolocka v “Tanz der Vampire” jsme skutečně koukali s otevřenými ústy, naštěstí v konfrontacích s Ježíšem už mu party hlasově sedly lépe, takže si reputaci napravil a nyní již na něj vzpomínáme v dobrém. Za zmínku také stojí hravé a hlasově netradiční (ne tak afektované) podání krále Heroda od Jamese Sbana. Kaifáše obstojně zpíval Dennis Kozeluh a Petra Norbert Kohler. V company vystoupili Cornelia Braun, Melanie Ortner, Marle Martens, Angelina Markiefka, Jennifer Pöll, Barbara Schmid, Dóra Stróbel, Robert D. Marx, Gernot Romic, Sebastian Smulders a Florian Theiler.
Drew Sarich, Alex di Capri & Ensemble
Na závěr zažil Ronacher stejný potlesk, který jsme již popisovali v oslavném odstavci na Drewa Sariche, pěknou tečkou za povedeným koncertem by snad byl nějaký přídavek, ale toho jsme se ani po deseti minutách tleskání ve stoje nedočkali. Po skončení se již největší muzikáloví fanoušci shromáždili u “stage door“, aby se pozdravili s odcházejícími umělci. Největší rozruch samozřejmě způsobil Drew Sarich, který s úsměvem jemu vlastním rozdal mnoho podpisů a fotografií, samozřejmě i my jsme si na památku podpis i fotku ukořistili, takže jsme se s hřejivým pocitem vynikajícího hudebního zážitku mohli druhý den vrátit do Prahy.
Bylo těžké popsat natolik atmosférické a emoční představení “oblečené” do koncertního rockového kabátku a držet euforické nadšení na uzdě . Snad se to alespoň trochu podařilo a přenesli jste se prostřednictvím reportáže alespoň na krátkou chvilku za námi do Vídně. Jako doporučení rozhodně musíme napsat, že pokud se tento koncert zase za pár let bude opakovat, rozhodně byste si ho neměli nechat ujít, protože se jedná o jedinečný muzikálový zážitek s famózním Drew Sarichem v hlavní roli. My určitě pojedeme znovu…!
Psáno z koncertu 23.4.2011, Ronacher Theatre, Wien
Annáš Rob Fowler
Rob Fowler, Mischa Mang & Dennis Kozeluh
James Sbano & Drew Sarich
Ensemble
Photo Credit: © JESUS CHRIST SUPERSTAR / VBW / RONACHER 2011, Isabell Schatz
Any further use or publishing of the photos is prohibited!!!
kosatka.p@gmail.com
Komentáře
Abigail
AutorBudu upřímně doufat, že je Drew Sarich natolik oblíbený, že se to do Vídně nebo jinam blízko zase brzy vrátí, protože mě moc mrzí, že to tentokrát časově nevyšlo.
Pavel Košatka
AutorMimochodem, Drew bude od září hrát v Ronacheru v Sister Act ;). Mám tu tiskovku a fotky z představení projektu, snad na pátek to zpracuju do článku, tak se dozvíte víc ;).
Honza Kříž
AutorDrew Sarich je vynikající jak Ježíš tak Jidáš. O tom neni pochyb. Ale tvoje narážky, Košatko, na Kamila jsou nemístný. Kamil byl ve své době “Ježíš” opravdu světového formátu. A kdo tvrdí opak, tak je buď hlupák nebo tomu jednoduše nerozumí. A jestli má dneska po tolika odehraných reprízách tohohle nadstandartního partu a tolika letech v branži nějaké pěvecké nedostatky v této jeho životní roli, TAK TROCHU ÚCTY, člověče. Kamil má za tuhle roli můj hluboký respekt. A o tom, jstli si zaslouží tvůj bych vůbec nediskutoval.
Dana
AutorPlný souhlas s Honzou Křížem !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Pavel Košatka
AutorMůj má samozřejmě taky, čekal jsem že se někdo ozve, že to budete zrovna vy jsem čekal už méně. Nikdo netvrdí že není Ježíš světového formátu, za kterého ho považuji, jen jsem chtěl nastínit možnost, že není jediným Ježíšem a jaké jsou rozdíly.
Kamil Střihavka byl ve Spirále skutečně excelentní, jeho nahrávka patří mezi mé nejoblíbenější, vlastně Ježíš byl jedním z prvních titulů, které jsem slyšel a dlouhé roky jsem nechtěl slyšet o žádném jiném Ježíšovi než Kamil Střihavka. Byl to prostě fenomén. Naštěstí jsem nějak procitl a poznal i jiné světové Ježíše, například Stevena Balsama nebo právě Drew Sariche, kteří jsou také skvělí. Jejich problém je, že nejsou “ti legendární ze Spirály”, takže k jejich výkonům budou čeští fanoušci přistupovat stále jako k druhořadým, zbytečně uječeným a prostě “milujeme Kamila”. Pokud dvě poznámky o rozdílu mezi Kamilem a Drewem pomůže pár čtenářům pochopit rozdíl mezi jejich výkony, tak je pro mě úspěch.
Takže, ano Kamil Střihavka si zaslouží za roli Ježíše můj respekt, zasloužil by si ho ještě víc, kdyby ty výkony dokázal zopakovat i teď, ale zároveň nemůžu slepě tvrdit, že neexistuje nic lepšího.
Honza Kříž
AutorTak to máš s tím respektem napsat. V těch tvých dvou poznámkách neni žádná úcta. Podle mě jsi nesrovnával (píšeš : poznámky o rozdílu), tys urážel. Nezlob se.
Andrea
AutorTak původně jsem se taky chtěla ozvat k tomu Kamilovi, ale Honza Kříž už to všechno vystih, takže jen z mé strany naprostý souhlas s jeho příspěvky…
A teď bych se teda ráda ozvala ještě za nás “český fanoušky”. Jediný důvod, proč mě zahraniční Ježíšové neoslovují tolik, jak Kamilův (nebo i Ježíš Michala Skořepy nebo ve Spirále Ježíš Martina Skaly) je ten, že pro to, aby mě někdo opravdu dostal, ho musím vidět naživo. A ne každý má tu možnost (nebo má prostě jiné priority). Tak bych se ráda přimluvila za trochu úcty i k nám, českým fanouškům, protože nikdo jiný to tu Pavle číst nebude a není to poprvé, kdy mám z Tvých příspěvků pocit, že z nás tak trošku děláš debily jen proto, že nejsme nadšení (případně nenadšení) ze stejných výkonů jako ty. (Omlouvám se za přímé vyjádření, ale když to “opíšu”, tak to tak nevyzní… někdy není nad to nazývat věci pravými jmény).
Pavel Košatka
AutorMůj život je tak bohatý… Zvládám dělat debily z českých fanoušků, záměrně kritizovat Divadlo Broadway a Michala Davida a bůh ví co ještě se dozvím v komentářích.
Myslím, že jsme to řešili už kdysi u Nely Pociskové, možná ti to přijde proto, že se se nám líbí prakticky úplně jiní lidé a na rozdíl od jiných se nebojím říct nahlas své argumenty. Pokud to na tebe působí tak, že když se to líbí mě a tobě ne, že jsi debil, tak mi to je líto, ale není to tak. To je asi vše co k tomu můžu napsat. Neber si vše tak osobně. A neboj, nebudu ti (a ostatně ani Honzovi a dalším) otravovat svými názory život už moc dlouho…
Andrea
AutorNe, nejde o jiný názor, ten Ti opravdu neberu. A je dobře, že máš pro svý názory argumenty. Ale jde o styl, jakým píšeš. Prostě to tak vyznívá. Arogantně.
Život mi neotravuješ, koneckonců, nikdo mě nenutí to tu číst. Spíš mě to mrzí, protože jsem kdysi Tvoje články četla ráda… Ale prostě mi posledních pár měsíců přijdou trošku moc nabubřelý…
marek.štefan
AutorKomu se to nelíbí, tak to nemusí číst. Chtěl bych vyjádřit tomuhle serveru podporu, podle mě nemá u nás konkurenci a dělají ho nadšenci ve svém volném čase.
Marbu
AutorDrewa Saricha mám ráda, vlastně jsem si ho oblíbila z youtube ukázek, ovšem mně osobně se víc líbí jako Jídáš, což je ale dáno tím, že tuto postavu z JCS preferuji.
Honza Kříž
AutorJsi Pavle zbytečně podrážděnej. To, že tenhle server funguje je fajn a nikdo vám to tu nebere. Sám sem občas zajdu, myslím si, že je to jeden z příjemnejch zdrojů zpětný reakce lidí. Jde jen o to, co jsem napsal. Někdo by měl mít právo se tu Kamila zastat, pokud ty máš právo se tu do něj obout. Tvůj způsob “argumentace” je někdy opravdu překvapující. Pokud si někdy něco od tebe přečtu tak mě prostě jen zaráží s jakým sebevědomím někdy až urážíš výkony lidí, kteří dělají svoji práci už řadu let a ta jejich profese neni jednoduchá. To, že se člověku něco nelíbí se dá přece napsat všelijak:-) Zkus si na to jeviště stoupnout nebo zinscenovat divadlo. Já to znám a neni to lehký. Ale nebuď podrážděnej. Nikomu život neotravuješ. Jen pochop, že pokud někoho urazíš ( a Kamila jsi urazil, nezrecenzoval:-)), tak se někdo má právo ho zastat. Nic víc. Nic ve zlým
Honza Kříž
AutorZbytečně jsme to tu rozpatlali
Ondřej Doubrava
AutorZrovna jsme s Pavlem dneska trochu řešili naše postoje k divadlu a kupodivu jsme se shodli oba, že kritik je špatná výchozí pozice, že naše ambice jsou někde totálně jinde, spíše u té aktivní stránky divadla. Já sám momentálně prožívám asi nejlepší měsíc svého dosavadního života. Rozhodně budu přes léto také uvažovat co dál, ale pravda je, že asi budeme muset Musical pro příští sezónu pro skloubení s dalšími povinnostmi a těmi skromnými ambicemi trochu přeorganizovat a trochu proměnit koncepci, ale rozhodně to uděláme tak, aby vás to stále tak bavilo a něco vám to dalo (i přes občasnou špetku kontroverze, která se nám tu více, tu méně občas do těch článků vloudí). Ale berte to jako přirozený vývoj. ;-)
Veronika B.
AutorMusím říct, že tahle recenze mě hodně zaujala a rozhodně si takovou příležitost příště nenechám ujít, už pro ten avizovaný rockový sound, který mi v Karlíně zoufale chybí a dost mě odrazuje od dalších návštěv JCS. I já si myslím, že JCS je “rocková opera” a ne “muzikál”.
Chtěla bych se ale zastat Pavla, protože já osobně tedy z jeho srovnávání ježíšovských výkonů žádnou aroganci necítím – to, co píše, je prostě fakt, který z jeho pohledu odpovídá současnému stavu věcí, nic víc, nic míň. Ve Spirále jsem zažila až poslední sezónu, ve které ovšem výkony hlavních představitelů svou kvalitou předčily i zmiňovanou nahrávku z 2CD. Byl to zážitek na celý život, na který se nezapomíná, bohužel, není nikde zaznamenán a i kdyby byl, dnes je opravdu všechno trochu jinak, což je ale logický stav věcí a myslím, že to každý soudný člověk může pochopit. Pavel přece nikomu neupírá dlouholeté zásluhy a není ani cílem recenzí takové věci řešit – všichni víme, co Kamil Střihavka na naší hudební scéně předvedl a dokázal a že tu máme výjimečného zpěváka, který stále podává výjimečné výkony, byť samozřejmě v rámci momentálních možností. Ale Pavel tu uvádí svůj pohled recenzenta tady a teď.
Recenzent ani přes veškerou snahu prostě nemůže být objektivní, protože co člověk, to názor. Zdá se mi, že na tenhle fakt se na tomto fóru obecně často zapomíná – kdyby každý napsal jen svůj úhel pohledu, podložený nějakými vlastními zkušenostmi, asi by to bylo mnohem přínosnější, než si vzájemně ten úhel pohledu vytýkat.
Mimochodem, kdesi jsem četla, že svého času byl o K. Střihavku a D. Bártu zájem ze zahraničí, ale tehdy jim produkce zřejmě zcela nemorálním způsobem znemožnila šanci na světovou kariéru. Možná bychom na ně dnes byli hrdí stejně jako na naše vrcholové sportovce.To je příklad skutečné arogance, zaslepenosti a bezohlednosti.
Romča
AutorTak teď asi někoho shocknu, ale musím se zase po čase Pavla zastat. A to navzdory tomu, že s ním polemizuje právě můj největší muzikálový favorit Honza Kříž. Nemyslím si, že by Pavel Kamila urazil. Naopak si myslím, že jen proto, že před 15 lety byl Kamil světovej, nedává mu to právo hájení do konce kariéry. Pokud už dnes evidentně není tak disponovaný jako před lety (záměrně to píšu slušně), nevidím důvod, proč takový názor nenapsat, i když souhlasím s tím, že vše se dá napsat diplomaticky (kort, píše-li to někdo v pozici recenzenta) – to je ostatně to, co mi vadilo na Pavlově recenzi Kata. Ale tady se podle mě držel při zemi dostatečně.
Abigail
AutorTak se naštěstí se do Vídně vrátili i letos a pokud se ještě někdy vrátí, tak rozhodně doporučuji navštívit. Je to smutné, když se nad tím tak člověk zamyslí, ale jejich koncertní verze ve mně zanechala mnohem, ale mnohem hlubší stopu než divadelní verze z HDK, a to ačkoli i tu jsem si užít opravdu chtěla.
Obsazení se proti tomu loňskému poměrně dost změnilo, ale pro mě jedině dobře – v roli Máří teď vystupuje Ana Milva Gomes, a ačkoli mám Bářinu Máří opravdu ráda, Ana je pro mě lepší, zatímco u Báry mám pocit, že to v sobě “škrtí”, aby to “vylezlo ven” takhle, u Any byl ten pocit úplně jiný, silný hlas, kterým okamžitě vyplnila divadlo… Role Petra i Šimona letos hraje Riccardo Greco a ve chvíli, kdy zpívá oba, má opravdu šanci vyniknout (upřímně jsem nikdy moc nepochopila, proč dva apoštolové, když by stačil jeden a herec by v té roli vynikl daleko lépe) a podařilo se mu to velmi dobře, v Pilátovi se představil Ramin Dustdar, v Herodovi Martin Berger, osobně mě Ramin Dustdar přesvědčil významně víc, Herodes to na konci málo “rozbalil”, Annáše zpívá Arcangelo Vigneri, Kaifáše stále Dennis Kozeluh, podle všeho i režisér představení a v Jidášovi stále vystupuje Mischa Mang, který nebyl špatný, ačkoli první Jidášova sólovka nebyla úplně ono, v průběhu představení byl skvělý a to až do sebevraždy, kde se mi to bohužel zase zkazilo, ty vysoké tóny tam opravdu nezvládá. Navíc se mi zase jednou stalo, že mi Jidáš v tomhle představení nebyl sympatičtějí než Ježíš (což tedy nepovažuji za správné, vždy jsem to z té hudby cítila opačně). Takže i pro mě je nadále nejlepším Jidášem Dan Bárta a musím říct, že mám stále i nejradši Heroda v podání Bohouše Josefa, ovšem Ježíš číslo jedna je jasný.
Trochu jsem se toho bála, protože mi v záznamech jedna určitá část z I only want to say přišla divně ukřičená, přijde mi pořád, ale jedna věc je záznam a druhá věc byl Drew Sarich naživo, kdy v I only want to say skutečně všechny tóny byly takhle šíleně vysoké, ale současně všechny byly čisté a vyzněly úplně jinak. Prvně v životě se mi stalo, že by lidé s potleskem opravdu v půlce představení vstali, a to bylo právě po téhle sólovce (a vstala jsem s nimi). A to rozhodně nebylo všechno, v jeho podání je Ježíš skutečně hvězdou představení, a to i když to vlastně až tak velká role není – v porovnání s jinými hlavními rolemi mi vždy přišlo, že toho Ježíš vlastně tolik nenazpívá – ale on zářil a to jak v první polovině, kdy za ním “běhají” davy, tak v druhé polovině představení, kdy po něm tytéž davy “házejí kamením”. K rozhodně nejlepším scénám pro mě patřily: The Last Supper – konfrontace s Jidášem, Poor Jerusalem – malé Ježíšovo sólo a konfrontace Ježíše s Pilátem – kam rozhodně patří i scéna s bičováním, která byla vyvedena velice symbolicky a v níž rozhodně vyniklo to, že i skvělý muzikálový zpěvák může být současně i skvělý herec – a že by to rozhodně mělo být normální…
Nečekala jsem – tím spíš, že jde o koncertní verzi – takhle nápaditou choreografii i herecké podání. Co jsem čekala a stejně mě naprosto okouzlilo, byla hudební úprava, takhle má Ježíš znít, aby se do něj divák mohl zamilovat a měl chuť se na něj i vrátit. Nevadily mi ani mírné úpravy a zpestření, které to trochu ozvláštnily. Navíc z účinkujících energie doslova srší a tohle představení opravdu má atmosféru, byla mi zima od začátku do konce a s teplotou v divadle to nemělo nic společného… :-)
Takže závěrem, pokud se do Vídně zase Ježíš vrátí – minimálně s tímhle Ježíšem (protože tohle je pro mě rozhodně na hodně dlouho nejlepší Ježíš), tak rozhodně všem doporučuji, já sama se na něj snad vrátím, protože i když mě Jidáš nepřesvědčil a třeba Herodes mohl taky být o kousek lepší, pořád je to vynikající představení – vynikající pojetí mého oblíbeného díla.