The Who’s Tommy v Linci aneb jak je důležité plnit si sny a zůstat sám sebou

Riccardo Greco jako Tommy

Nikdy není na škodu splnit si nějaký ten divácký sen. Říkáte si, co vlastně takový divadelní publicista a dramaturg může mít za divácké sny? Vše je dnes přece tak jednoduché, sednete na dopravní prostředek a za pár hodin jste na West Endu nebo na Broadwayi. Co ale dělat v případě, kdy se váš vysněný titul vyskytuje, díky náročnosti různých složek, na repertoárech divadel jen zřídka? Na návštěvu Landestheater Linz jsem se chystal dlouho, protože šíře zdejšího repertoáru je ohromující, ale až jedno dílo o výletu rozhodlo naprosto.
Rocková opera Tommy od legendárních The Who mě doslova fascinovala již od dětství. Nejdříve jsem v časopise objevil popularizující článek z dílny Michaela Prostějovského, s nějakým časovým odstupem pak Česká televize zjevně jen jednou jedinkrát na Svátek hudby v devadesátých letech uvedla filmovou verzi Tommyho Kena Russella s hvězdným obsazením – Roger Daltrey, Elton John, Tina Turner atd. – (v současnosti je občas k vidění na placeném Cinemaxu) z roku 1975 a dá se říci, že jsem byl okamžitě lapen. Od té doby jsem vystřídal několik jeho DVD edic včetně české, v jednu dobu jsem měl doma tři. Jen ta přepracovaná „čtvrtá definitivní“ verze divadelní verze Tommyho, která měla premiéru na Broadwayi, v roce 1993 mi chyběla do „sbírky“. A zhruba po dvaceti letech od seznámení se s dílem, se mi sen, vidět tento základní kámen rockových oper naživo (protože jeho „objevení“ na poli naší divadelní dramaturgie asi ještě chvíli potrvá), splnil jen kousek od hranic České republiky, konkrétně 25. dubna 2016 na hudební scéně Landestheater v rakouském Linci.

Pevně věřím, že jsem se tím přáním coby už tak trochu aktivní divadelník příliš nezpronevěřil pravověrným rockerům, pro které je to jediné a pravé setkání s Tommym prostřednictvím původního koncepčního alba z roku 1969 (které bylo dokonce nedávno nahráno kapelou The HillBenders v bluegrassových aranžích!!) a nebo nejlépe vidět přímo sestavu s hlavním tvůrcem opery Petem Townsendem a zpěvákem Rogerem Daltreym, což už díky úmrtím bubeníka Keitha Moona a basáka Johna Entwistla ale není možné.

Děj divadelní inscenace je oproti filmové a albové verzi mírně upraven a rozšířen a sám tuto verzi, na níž spolupracoval i slavný režisér Des McAnuff, považuji za nejlepší a nejvíce přehlednou.

Předem upozorňuji, že shrnutí děje si v tomto bodě půjčuji ze své letité recenze DVD a jen jej drobně aktualizuji na broadwayskou úpravu, z níž linecké nastudování bez odchylek vychází: Malý Tommy Walker se ve svých čtyřech letech stane svědkem smrti přítele své matky, který s nimi žil zřejmě od chvíle, co byl kapitán Walker prohlášen za nezvěstného ve válce. Kapitán se však po letech vrací a v sebeobraně dojde ke zmíněné nehodě. Rodiče Tommyho přesvědčují, že nic neviděl, neslyšel a absolutně nic nikomu nikdy neřekne. Díky tomuto psychickému bloku chlapec skutečně oslepne, ohluchne a oněmí (zajímavé je, že divadelní verze už lehce pracuje s pojmem autismu). Navzdory handicapu se, už jako dospělý, stane přeborníkem ve hře pinball (Jelikož u nás možná není až tolik známá, přiblížíme si základní pravidlo: nesmíte pomocí páček nechat na herní desce s různými překážkami propadnout kuličku a nahrát tak co nejvíce bodů. Rozhodně ke hře potřebujete snad všechny smysly kromě chuti.) a naprostým miláčkem lidí. Po čase, navzdory mnoha bizarním věcem a postavám v jeho životě, se zázračně uzdraví a začne rozdávat návod, jak být stejně úspěšný jako on. Síla davu ale působí jen chvíli…

Zrcadlo je pro Tommyho jediným společníkem.
Zrcadlo je pro Tommyho jediným společníkem.
Pak se z něj ale stane přeborník v pinballu.
Pak se z něj ale stane přeborník v pinballu.

Inscenace Gila Mehmerta ve výpravě Beatrice von Bumhardové, která v sobě geniálně a nenásilně spojuje původní časovou osu dění kolem roku 1945, ale zároveň i současnost i futuristickou vizi, hýří nápady, což bylo znát už na skvělém timingu předehry, kde se právě vystřídá mnoho let v běhu času. Už jsem dlouho neviděl inscenaci, která by tímto způsobem naprosto perfektně sloužila původnímu textu, myšlence a hlavnímu poselství, že v životě je nejdůležitější zůstat zcela sám sebou. Zároveň se jednalo v choreografii Simona Eichenbergera o hodně stylizované, v každé vteřině však zcela srozumitelné pohybové divadlo, každá postava vám byla svým způsobem blízká.

Každý vizuální nápad, efekt, iluze, jako Tommy jako pinballová loutka v zorbingové kouli, obří „EEG helma“ byl na jevišti jen chvíli a nedošlo tak k přehlcení, jen jste mohli se zadrženým dechem sledovat, jak dobře vše funguje. Což samozřejmě podpořilo také výborné výkony.

Riccardo Greco pojímá roli dospělého Tommyho v první půlce jako rockové alter-ego malého chlapce (skutečně skvěle reaguje na oba dětstké představitele Tommyho ve věku čtyř a deseti let) s vizáží připomínající Johna Lennona a charismatem superhvězdy. Velmi dobře zvládá i svou autistickou dospělou polovinu, která by jistě sympatickou výzvou i pro mnoho českých herců. Když ve druhé půlce při osvobozujícím a ozdravném hitu I’m Free navíc vyjede při plném hraní kapela z orchestřiště na úroveň herců, a chvíli s Tommym jamují, jedná se o strhující moment představení, ve kterém bylo obsaženo VŠECHNO, co je pro toto dílo podstatné (a tudíž máte chuť vytasit stoprocentní hodnocení), stejně tak v dojemně pojatém finále Listening to You. To zaznělo částečně v originále a ze stropu se snesly letáčky s hlavním poselstvím muzikálu. (Takže mám i prima suvenýr přímo z inscenace, který mám založený v krásném programu.) Daniela Dett a Alen Hodzovic jako Tommyho rodiče vás do svých charakterů také vtáhnou a dají vzpomenout na verze předchozí. Jedovatá královna nočního života Acid Queen Anastasia Bain při svém „svádivém“ songu svou energií dokázala zcela strhnout. Snad jen od představitele sadistického bratránka Kevina Konstantina Zandera bych čekal trochu větší „frackovství“, ale zde scéně opět pomohla dobrá vizuální myšlenka s terčem.

Acid Queen
Acid Queen
Riccardo Greco jako Tommy
Riccardo Greco jako Tommy

Skvělým pomocníkem bylo velmi dobré nazvučení. Zcela ve správných intencích rockové opery, což si dílo pro opravdové muzikálové fajnšmekry plné chytlavých kytarových a klávesových riffů (Zejména skladba Pinball Wizard v tomto směru žije i mimo mantinely opery.) jistě zaslouží. Zvuk je tudíž velmi dynamický a zážitkový, zároveň ale je po stránce zpěvu dobře srozumitelný, není agresivní a naddimenzovaný, což se, přiznejme si, děje v našich produkcích i u mnohem komornějších děl, kde to není nezbytné.

Musiktheater respektive určitě jeho velký sál by měl být pro našeho diváka zajímavý jednou velmi praktickou věcí. Znáte některý svůj oblíbený muzikál v angličtině a němčiny se trochu bojíte? (Překlad Tommyho ale je dobrý a zpěvný, ostatně podívejte se také na trailer.) Tady si můžete k představení zapnout ČESKÉ titulky. titulkovací zařízení je totiž umístěno přímo před vámi na LCD obrazovce na zadní straně sedadla před vámi. O přestávce se můžete podívat na další informace o repertoáru divadla. Jedná se o skvěle vymyšlenou záležitost, stačí si jen u představení nebojte se, dosvit obrazovek není nikterak rušivý. Jelikož přítomnost českých titulků můžeme garantovat jak u Tommyho, tak zprostředkovaně, podle mého kamaráda Jiřího Landy z i-divadla, i u Show Boat, je zde pravděpodobnost, že jimi disponuje většina repertoáru, stačí si na webových stránkách pohlídat jednoduchou informaci, že je představení „mit Bildschirmtiteln“.

Tommy má v Linci bohužel tuto neděli po roce úspěšného uvádění a vydání CD, 15. května 2016 v 19:30 derniéru a představení je dlouhodobě vyprodané. Není se čemu divit, velmi mile zaujalo, že na mnou navštívené repríze byly zastoupeny úplně všechny věkové kategorie, od těch, co mohou být v mnohém ovlivněni původním koncepčním albem, až po mladé diváky, co si Tommyho pro sebe právě objevili a evidentně je nadchl podobně, jako tenkrát před lety mou osobu. Nicméně výletníci – dobrodruzi mohou podle nové informace na webových stránkách ještě zkusit štěstí a ulovit lístky na stání hodinu a půl před představením.

Nicméně tento článek vznikl hlavně proto, abyste se dozvěděli, jak báječné místo Landestheater Linz a konkrétně tedy jeho chytře vymyšlená budova Musiktheateru pro našeho diváka může být, navíc z Prahy je Linec časově jen o něco málo vzdálenější, než třeba Brno. My už se zřejmě na podzim chystáme například na nedávno odpremiérované Sondheimovo Into The Woods

(Foto:  Reinhard Winkler – Landestheatre Linz Used with permission of the theatre.)


Žádné komentáře