Studentský „Ples upírov“ v Nitře by mohl směle konkurovat profesionálním produkcím

ples upirov nitra logo

Dlouho očekávané odvážné uvedení studentské verze světově úspěšného muzikálu „Ples upírov“ („Tanz der Vampire“) ve slovenské Nitře je již za námi. My jsme se také jeli podívat, jak se studenti se svým nelehkým úkolem vypořádali. A nutno hned na úvod říci, že velice dobře, výkony sólistů byly skvělé a všichni hráli s obrovským nasazením. Jaké tedy bylo nitranské provedení muzikálu a jak se lišilo od svého vídeňského originálu, to se dozvíte v naší české exkluzivní recenzi.

Na začátek mi dovolte shrnout pár faktů. O muzikálu samotném jsme tady již psali několikrát, například v reportáži ze současného vídeňského uvedení, ale jen ve stručnosti – „Ples upírov“ je muzikálová verze slavného stejnojmenného filmu Romana Polanského z roku 1967. V říjnu roku 1997 měla ve Vídni světovou premiéru muzikálová adaptace s hudbou Jima Steinmana a libretem Michaela Kunzeho a rázem se z „Tanz der Vampire“ stal celosvětový hit. Kromě Rakouska se uváděl (či dodnes uvádí) v Německu, Belgii, Maďarsku, Japonsku, Polsku nebo Estonsku. Zavítal samozřejmě také na slavnou Broadway, ale o tamějším ostudném uvádění bychom se raději ani nezmiňovali.

Nyní přišla na řadu Slovenská republika. Katedra hudby Pedagogické fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře jako první na světě po dohodě s vídeňskými vlastníky práv VBW International GMbH získala licenci na studentské uvádění muzikálu. Zajímavostí je také to, že kromě Broadwaye získala katedra práva na non-replica verzi, tedy měla inscenačně zcela volnou ruku, ostatní produkce jsou přísné kopie vídeňského originálu. A jak to dopadlo? Pojďme se vrhnout již na samotné hodnocení.

Na začátek přichází úvaha, jak toto dílo vlastně hodnotit. Jako studentskou produkci? Ne, vždyť přece tamější tým měl větší ambice než amatérskou školní verzi slavného titulu. Tak jako klasické profesionální uvedení? Ne, vždyť neměli tolik prostředků na profesionální vybavení a výpravu. Budeme se snažit o nadnesený pohled mezi těmito dvěma stupni, neboť právě tam se nitranská produkce „Plesu upírov“ zaklesla.

Začněme tedy muzikálem jako celkem, který je skutečně úžasný. Vynikající klasicko-rocková hudba Jima Steinmana musí oslovit každého fanouška dobré (muzikálové) hudby. Obsahuje jak skvělé sborové party, tak i náročné sólové árie, taneční pasáže a vynikající scénické instrumentálky. V Nitře nesměl chybět 18ti členný živý orchestr pod vedením dirigenta Marka Štrbáka. Hudební nastudování bylo prakticky totožné s originálem a hudba zněla skutečně jako od profíků. Výborné! Už jen díky hudební složce muzikálu nemohl nikdo odejít zklamaný.

Taneční scéna "Noc je v nás"

Skvělé je také libreto Michaela Kunzeho, i když první půle má své mezery a postrádá trochu více spádu (spíše slouží jako dlouhá „předehra“ k vynikající druhé půlce), ale na to bychom se teď nesoustředili. Z německých textů Michaela Kunzeho pochopitelně nic nezaznělo, protože se v Nitře hrálo v překladu Jána Štrassera. A právě slovenské písňové texty patřily k jedněm z největších kladů muzikálu. Netroufám si sice hodnotit poetiku slovenského jazyka, ale text byl zároveň věrný originálu, ale také velice svébytný. Přiblížil se cílové skupině, tj. mladým divákům, mohli jsme tedy slyšet i odvážnější obraty. Velice dobré bylo třeba zakomponování slovenských autorů do písně „Knižky! Knižky!“ („Bücher! Bücher!“) nebo poetická Krolockova balada „Chtíč v sebe navždy mám“. Texty zněly libozvučně, herci si nemuseli lámat jazyk nějakými krkolomnými výrazy, „jen aby to sedlo do hudby“. Ján Štrasser odvedl skutečně dobrou práci!

Video sestřih z představení

Produkce uvolnila sestřih několik scén, celkem naleznete na YouTube přes 20 minut rozdělených ve dvou videích.

První část http://youtu.be/hm7SAtGOozk
Druhá část http://youtu.be/w4zBWoaZTVA

Nejzajímavější bylo samozřejmě samotné nastudování, kterého se režijně ujal Peter Oravec. Základní kostra zůstala opět z vídeňské produkce, mnoho scén bylo věrných, až na detaily, se kterými si právě Oravec s hereckým týmem vyhráli. Nápady jako použít místo hřebíků s kladivem moderní svářečku v písni „Spinkaj, moje zlatko“ byly velice osvěžující. Nebo velice divácky vděčná byla eroticky upravená scéna Chagala a Magdy v kobce v druhé půli. Celkově bylo uvedení mnohem humorně odvážnější než rakouský originál, ale vzhledem k povaze studentské inscenace to bylo pochopitelné a zcela na místě. Některé scény se však příliš nepovedly, a to především ústřední sólovka Alfreda „Pre Sáru“ („Für Sarah“) , která inscenačně selhala a diváky oproti ostatním nabitým scénám nudila. Jindy se zase projevila nezkušenost souboru, například při „synchronizovaném“ odrazu v zrcadlech, ale to je také malý detail, který studentům lze směle odpustit a při delším zkoušení by jistě dopilovali i tyto drobnosti. Z mého pohledu nepochopitelné zkrácení nastalo v písni „Draußen ist Freiheit“, samotná taneční sekvence byla zkrácená a chyběla zcela závěrečná nádherná sborová pasáž. Jinak bylo odehráno celé dílo, škoda jen této části.

Ján Hyža a Mária Lechmanová

Největším záporem inscenace jsme shledali taneční část. Inscenátoři se netajili odlišným přístupem, choreografové Elena Zahoráková a Marián Hlavatý do tanců zapojily například i slovenské lidové prvky. Problémem však byl nedostatek dobrých tanečníků, v souboru byli v podstatě tři tanečníci, kteří tancovali veškerá sóla, a zbytek tvořil jakési křoví. Vzhledem k tomu faktu choreografové nevytvářeli složité kreace, ale ani jednoduché poskoky mnozí tanečníci nezvládali. V některých scénách se to ztratilo, ale přímo v tanečních sekvencích to bylo velice vidět („Červené čižmičky“ nebo „Noc je v nás“). Je to škoda, tento muzikál je také o velkých tanečních číslech, ale samozřejmě je těžké sehnat dostatečný počet talentovaných tanečníků z řad nitranských studentů. O to větší pochvala směřuje k tanečním sólistům, kteří nám v den naší návštěvy tančili – Dávid Černák, Tomáš Bakyta a Erika Sýkorová. Tito mladí lidé byli skutečně vynikající a předvedli naprosto profesionální taneční výkony.

Výtvarné zpracování se štěpilo na dvě části. Scénografie Petera Janků byla velice dobrá, využila maximálně technické dispozice Starého divadla Karola Spišáka a společně s nasvícením Pavola Chmelana tvořila dobrou podívanou. Světlům by se dala místy vytknout přílišná křečovitost a efektnost, někdy méně znamená více a zbytečně chaotické blikání odvádělo jen pozornost od zajímavějších prvků inscenace. Z druhé strany tu máme kostýmy Evy Kleinové, které byly skvělé, až na kostým hlavní postavy hraběte Krolocka, který se nám jednoduše nelíbil a mohl být udělán mnohem precizněji, stejně tak Krolockovo líčení. Ovšem zase když si vezmete, že se jednalo o studenty, tak se jedná o finanční problém, jinak by samozřejmě kostýmy vypadaly lépe.

Vladimír Hanák, Dušan Musil a Marián Hlavatý

Nyní k samotným výkonům, na které jsme byli zvědaví nejvíce a nezklamaly. Začneme samozřejmě u hlavní role Krolocka, kterého se bez alternace ujal Ján Hyža. Silný příjemný hlas, přesně hodící se na autoritativní roli vampířího hraběte, skvěle podal všechny výšky i s nutným citovým zabarvením. Herectví skvělé, zpěv skvělý, není absolutně co dodat, Ján Hyža se směle může postavit na jeviště mezi profesionální muzikálové herce.

Sára Mária Lechmanová byla taktéž naprosto famózní, Sářiny výšky nejsou žádnou procházkou růžovým sadem, ale v jejím podání to tak působilo. Suverénní pěvecký i herecký výkon, taktéž by mohla stanout mezi profesionály. Její partner Alfréd Vladimír Hanák měl velice příjemnou barvu hlasu, dobré herectví, jen by potřeboval více na jevišti vyniknout. I když talent má, nechává si ho spíše pro sebe a bojí se ho divákům ukázat. Škoda!

Dušan Musil, Katarína Hudáková a Ladislav Tischler

Klíčovou komickou roli profesora Abronsiuse ztvárnil Marián Hlavatý a i když v první scéně jsme měli lehké pochybnosti, v těch dalších nás naprosto přesvědčil o tom, že je správným člověkem pro tuto roli. Jeho náročné a na text velice bohaté písně zvládl bravurně, kdyby ještě více přitlačil na komiku svého hereckého projevu, mohlo to být 100%, ale i tak to byl obdivuhodný výkon.

Chagal se u studentů změnil z židovského staříka na židovského švarného mladíka, kterým byl tělem i duší Dušan Musil. Byl vynikající! Stejně tak jeho kolegyně Katarína Hudáková v roli Magdy, která má skutečně zlato v hrdle! Takto kdyby zpívali všechny muzikálové herečky, to by byl skutečně krásný svět. Ze sólových rolích ještě musíme zmínit homosexuálního Herberta Lukáše Števíka, který byl skvělý, bohužel je to maličká role, takže se nedá říci nic moc více. Roli Rebeky ztvárnila Miroslava Čajová A v činoherní nenápadné roli Kukola se nám představil Ladislav Tischler, který měl velice dobrý herecký výraz.

Finále (i tady se nechali pro efekt zlákat inscenátoři moderními technologiemi)

O úspěchu inscenace zřejmě nejvíce hovoří samotný závěrečný potlesk i skvělé reakce publika během představení, jednalo se skutečně o jedinečný zážitek a diváci to náležitě ocenili dlouhým standing ovation. Když se pak na jevišti sešli všichni sboristé a členové tvůrčího týmu, jednalo se o opravdu úctyhodný počet. Skládáme všem poklonu, že se jim podařilo dát dohromady takto velký projekt s mezinárodní prestiží a udržet velice dobrou uměleckou úroveň.

Jak je zmíněno v úvodu, na studentské představení to bylo velice nad-nad-nadprůměrné, na profesionální produkci tomu chyběl dostatek finančních prostředků a pořádných tanečníků, kteří jsou bohužel pro tento muzikál potřeba ve větším počtu než tři. Hodnotili jsme prakticky před profesionální šablonu, proto berte některé výtky s rezervou, byl to úžasný večer a pokud se bude ještě někdy „Ples upírov“ opakovat nebo univerzita přijde s novým projektem, rozhodně si nenechte ujít příležitost k unikátnímu kulturnímu výletu. A vůbec si nelámejte hlavu, že se jedná o studenty. Ti totiž hravě strčili do kapsy i některé české profesionály…!

Bravo!

Viděno na posledním představení 7. května 2011.
Autorem fotografií je Lubo Balko (elfo.sk), děkujeme za jejich laskavé poskytnutí.


9 komentářů