Reportáž z nového vídeňského nastudování slavného muzikálu „Tanz der Vampire“

Alfred se svou láskou Sarah

Musical.cz byl opět na zahraničním výletě! Po londýnském West Endu jsme navštívili středoevropskou muzikálovou metropoli Vídeň, kde jsme viděli novou verzi slavného německého muzikálu „Tanz der Vampire“ podle filmu Romana Polanského „Ples upírů“. Jeden z nejlepších titulů světa v dechberoucím provedení nás zcela uchvátil. Podívejte se tedy alespoň skrze tuto reportáž s námi do upíří Vídně! Kromě recenze máme pro vás i základní informace o tomto muzikálu i exkluzivní autorizované fotografie a pětiminutový trailer.

Ústřední duet Krolocka a Sarah

Vídeň je sice považována za evropské město, ve kterém můžete zhlédnout jedny z nejkvalitnějších muzikálových titulů, ale oproti londýnskému West Endu je nabídka velice omezená a na každém rohu nenarazíte na kiosky s prodejem vstupenek pro turisty. Kvalita ale převyšuje kvantitu! Ve Vídni se v současnosti uvádějí dva velké muzikály ve dvou divadlech. Jedním z nich je právě „Tanz der Vampire“, který se tam od roku 2009 hraje se současnými muzikálovými hvězdami v novém nastudování. Do Vídně jsme se chystali již v prosinci, ale nakonec jsme náš malý muzikálový výlet odložili na červen. 13.6.2010 jsme tedy usedli do hlediště překrásného Ronacher Theatre. O tom ale později, nyní vám povíme něco o tomto muzikálu.

O muzikálu „Tanz der Vampire“

Profesor Abronsius

Na začátku všeho byl známý režisér Roman Polanski a jeho film „Dance of the Vampires“ (česky „Ples upírů„). Hororová komedie o upířím hraběti Krolockovi slavila značný úspěch. Pro muzikálové fanoušky je však toto dílo známé především z jeho německého muzikálového remaku s názvem „Tanz der Vampire„. Hudbu složil Jim Steinman, texty a libreto napsal věrně podle originálu Michael Kunze a režie originální verze se stal sám Roman Polanski. Premiéra se odehrála 4. října 1997 ve vídeňském Raimund Theatre. Dílo sklidilo obrovský úspěch, kritici i diváci byli nadšení. Originální produkce trvala ve Vídni až do roku 2000. Poté se muzikál kompletně přesunul do německého Stuttgartu, kde se taktéž udržel tři roky. V roce 2000 se odehrálo také 10 exkluzivních představení v Estonsku.

Alfred se svou láskou Sarah

Muzikál „Tanz der Vampire“ měl v německy mluvících zemích, kde je považován za kultovní muzikál stejně jako u nás Svobodův „Dracula“, dobře našlápnuto. Broadwayská verze však vítězné tažení přerušila. Nejdříve šlo o velkolepý plán přivézt na Broadway skutečnou show, Jim Steinman napsal anglické texty a nejdříve aktivně americkou verzi podporoval. Producenti s uměleckým dohledem představitele hlavní role Krolocka Michaela Crawforda (mj. jeden z nejznámějších představitelů Fantoma na světě) nechali zcela originální verzi přepsat a vložili do ní více „humoru“. Jim Steinman se veřejně od premiéry distancoval, kritici dílo smetli, divácké reakce byly různé, ale jedno je jisté. Se ztrátou 12 milionů dolarů se stal z broadwayského „Tanz der Vampire“ jeden z tamějších největších propadáků. Ke dnu šla i Crawfordova pověst, protože jeho Krolock byl zkrátka… příšerný. Stačí se podívat na YouTube.

Tato rána však „Tanz der Vampire“ nepoložila, naopak se s muzikál vždy s velkým úspěchem uváděl v Berlíně, Varšavě, Hamburku, Tokiu, Obenhausenu nebo Budapešti, kde vznikla oproti originálu (většina uvedených produkcí byla replikou původního představení) trochu odlišná verze, ze které vychází taktéž nové uvádění ve Vídni, které deset let po ukončení původní verze slaví opět obrovský úspěch. Ještě novější produkcí je revival ve Stuttgartu, kde se hraje od 25.2.2010.

.

Tanz der Vampire 2009 in Ronacher Theatre

Herbert našel zalíbení v Alfredovi

Po faktech již přichází na řadu to nejzajímavější, samotná recenze tohoto díla. Muzikál „Tanz der Vampire“ jsem již velice dobře znal, jeho hudbou jsem uchvácen již několik let a bylo jen otázkou času, kdy se na muzikál konečně vypravím. Viděl jsem také neoficiální DVD původní verze, které mě ještě více přesvědčilo o tom, že tohle se prostě musí vidět. Do hlediště divadla Ronacher jsme usedli 13. června 2010 a už jen jeho prostory nám braly dech. Divadlo se v základě podobá našemu Hudebnímu divadlu Karlín, je postavené v klasickém stylu, ale viditelně moderně přestavěno. Pro účely tohoto muzikálu je celý sál fialovo-červeně podsvícen a na oponě jsou promítnuty obrovské upíři zuby, které můžete vidět na každém plakátu a jsou symbolem celého díla (a zdobí i štít divadla, který je v noci rudě nasvícen). Uvaděčky jsou oděny v upírských hábitech a ve foyer je celý strop pokryt malými netopýry. Atmosféra je tedy znatelná už před začátkem díla.

Monumentální scéna na hřbitově

Jim Steinman napsal pro „Tanz der Vampire“ hudbu, kterou hodnotím jako jednu z nejpovedenějších na světě. Jako ústřední melodii vybral svůj známý hit „Totale Eclipse of Heart„, za což byl několikrát kritizován, ale píseň je do muzikálu vložena tak brilantně, že bez ní by to zkrátka nefungovalo. Jistě i vy ji znáte, například i z české verze Leony Machálkové („Zatmění„). Hudba je především klasická orchestrální, nalezneme v ní pomalé milostné písně, ale i rychlejší taneční čísla. Velkým oživením je rockovější instrumentace především tanečních scén („Carpe Noctem„) i vyloženě rocková finálová píseň, která se odehrává v současnosti. Hudba vyvolává celkově tajemný a monumentální dojem, který zcela koresponduje s tím, co se odehrává na jevišti. Ale i pomalé mrazivé tóny Krolockovy balady „Die Unstillbare Gier“ vás zcela přikovaly k sedačce. Pokud je hudba ještě interpretována tak vynikajícími hudebníky, kteří jí ve Vídni samozřejmě živě hráli, tak je to skutečná slast pro vaše uši.  Už jenom kdybychom byli slepí, tak bychom odcházeli nadšení.

Krolock má nad Sarah již plnou moc

Zcela oslňující je jevištní zpracování, počínaje precizní režií a konče fascinující výpravou, kterou by mohl závidět nejeden hollywoodský film. Režie se nově ujal Cornelius Baltus (Cats, Lví král, Fantom Opery), ale věrně se držel Polanského originálu. Rozdíly tak vyplývají spíše z odlišné scénografie a daly by se přirovnat k českému „Draculovi“ (originál kontra Hybernia). Vše je však naprosto přesné a zdánlivě velice složitý chod představení funguje hladce. Výtvarné ztvárnění scény a kostýmů má na svědomí umělec jménem Kentaur. Zatímco první půle se odehrává spíše ve střídmějších kulisách horského penzionu, tak druhá půle vás ohromí svou monumentálností. Obrovské prostory hradu hraběte Krolocka, které se během několika vteřin plynule mění ve hřbitov, který pomocí nejmodernější techniky přijíždí z provaziště, dosedá na zem a z desítky hrobů začínají vylézat „mrtví“. V další scéně už jsme v obrovské taneční hale, která je podepřena mnoha sloupy a vidíme její bohatou klenbu. Dechberoucí. Scénografie je navíc doplněna nejlepšími projekcemi, které jsem v divadle viděl. Ve dvou momentech je hrad Krolocka kombinovaný z reálných kulis a projekcí a je opravdu těžké rozeznat, kde končí kulisy a začínají ony projekce. Vše dokonale ostré a viditelné. Kostýmy by mohl závidět i Roman Šolc, především ten Krolockův je i s líčením opravdovým skvostem. Každý tanečník má svůj originální kostým, což je opravdu velice efektní.

Magda a Chagal – noví upíří přírustky

Libreto Michaela Kunzeho má jednu „drobnou“ vadu. První půle je značně protáhlá a vleklá, kdežto druhá chrlí jednu bombastickou scénu za druhou, že nestačíte vše ani vnímat. Ten nepoměr je samozřejmě dán i originálním filmem, ale dalo by se říct, že celá první půle je pouhým prologem k samotnému ději v druhé půli. Na převyprávění je muzikál jednoduchý. Profesor Abronsius se se svým pomocníkem Alfredem vydává do Transylvánie vyřešit problém s upíry. Alfred se zamiluje do Sarah, dcery majitele penzionu, ve kterém přespávají. Té si všimne i mocný hrabě Krolock, jeden z nejstarších a nejstrašlivějších upírů, obývající tamější hrad. Pozve Sarah na velký bál a ta neváhá ani vteřinu, neboť jeho zvláštnímu kouzlu podlehne. V jejích stopách se na hrad vydávají i Profesor s Alfredem. Tím končí první půlka, ta druhá již ukazuje samotný pobyt na hradě, vznikající vztah mezi Sarah a Krolockem i samotný bál, který se nakonec zvrhne v krveprolití. Kdo zemře, kdo obživne a jak to celé skončí už ponecháme tajemstvím. Důležité však je, že první půlka nemá příliš co nabídnout, hudebně je o hodně pomalejší, scénograficky střídmá a celkově je děj špatně rozložený. To je jediná vada celého muzikálu, kterou rádi přehlédneme vzhledem k naprosto oslňující druhé půli, ale přiznám se, že ta první mě místy nudila a již jsem se těšil na to, co bude po přestávce.

Úvodní česneková scéna

Velkou část představení tvoří choreografie, neboť se v muzikálu nacházejí tři velké taneční scény (samozřejmě i mnoho dílčích), ale čísla jako „Tanz der Vampire“ a „Carpe Noctem“ patří k choreografickému vrcholu současného divadla. Obrovská company (dvaadvacet členů!) je dokonale sladěná a jednotliví tanečníci zvládají doslova nemožné výkony. Taneční sóla pak berou dech. O novou choreografii se postaral Denni Callahan, který je taktéž autorem té staré. Vše ale má svůj vývoj a nová čísla jsou opravdu velice povedená.

To, čeho si běžně v českých muzikálech nevšimnete, vám tady vyrazí dech. A v tomto případě mluvím o lightdesignu, který je nejlepší, který jsem kdy viděl. Práce se světlem a stíny je nezbytnou součástí tohoto muzikálu, bez něhož by mnoho scén vyznělo o polovinu méně efektně. Hugh Vanstone je skutečným světelným mágem. Když jsem nakousl ty efekty, v muzikálu je zcela běžný propad hlavního protagonisty ze střechy penzionu do jeho přízemí během několika vteřin nebo skutečně vidíme v zrcadlech pouze odrazy živých postav, upírů nikoliv. Dotažené do konce je i zakousávání upírů, kdy skutečně zabodnou své tesáky do krku, kde pak zůstane červená skvrna a upíři mají zakrvácená ústa. Mimochodem, upíří zuby mají nasazené po celou dobu představení a zcela bez problému s nimi zpívají a mluví.

Monumentální baletní sál, kde vše vrcholí

Již jsem nakousl, že výkony byly vynikající, nyní je však více přiblížím, i když dotyčné umělce asi znát nebudete. V současném vídeňském nastudování vystupují největší muzikálové hvězdy německy mluvících zemí v čele s Thomasem Borchertem, my jsme však viděli jeho záskok Alexandera di Capriho. Zklamání však ihned vystřídalo nadšení. Přezpívat hlasově zcela vynikajícího Borcherta není snadné, ale di Capri se s ním může směle rovnat a jeho Krolock byl excelentní. Ze všech sólovek mrazilo a jeho dlouhé tóny ve zpovědi „Die Unstillbare Gier“ byly skutečně bravurní. Herecky byl taktéž vynikající. Neuvěřitelný výkon!

To samé lze napsat o všech protagonistech, neboť ve světových dílech si producenti nemohou dovolit jakékoliv pochybení, protože diváci jsou zvyklí na zcela jiný standard, než čeští diváci lačnící po celebritách. Náročnou roli Profesora hrál Gernot Kranner a jeho výkon byl především herecky naprosto skvělý. Tato role je nejvíce komická a právě tuto složku Kranner zvládl na jedničku. Samozřejmě i zpěv byl skvělý. Jeho mladého asistenta Alfreda hrál další understudy Sebastian Smudlers, jeho milou Sarah zcela oslnivá Marjan Shaki. V dalších rolích excelovali James Sbano (Chagal), Katharina Dorian (Rebecca), Anna Thorén (Magda), Marc Liebisch (Herbert) a Thomas Weissengruber (Koukol).

Krolok zve Sarah na ples

Finálová scéna s kompletní ansáblem 20 tanečníků na jevišti je pak tou nejlepší tečkou, kterou jste si mohli přát. Následuje obrovský potlesk vestoje, který je světově klasicky ukončen závěrečným úklonem (ve světě se příliš často nepřivolávají umělci zpátky, dva úklony jsou zde ale o to intenzivnější). Do všeho stále hraje orchestr, který nám hraje i „odchodnou“ medley z muzikálu. Čekáme pak s ostatními fanoušky na jeho skončení a dodatečně orchestru přímo nad hlavami tleskáme. Pokud někdo podceňuje přítomnost živého orchestru v muzikálech, měl by tento zážitek absolvovat. Tyto momenty nemůže vynahradit ani sebelépe nahraná hudba.

Celkově se tedy jedná o unikátní muzikálový zážitek, který je „za rohem“ a skutečně předčí všechny české muzikálové produkce. Do Londýna je daleko, zajeďte tedy alespoň na tento jedinečný kus, uvidíte excelentní show s bravurními výkony. Hudba je skutečně bombastická a melodií se několik týdnů po představení nezbavíte. Jediné, co vás po návratu do Prahy zajímá je, kdy pojedete znovu.

Pokud budete mít zájem jet do Vídně na „Tanz der Vampire“, neváhejte se mě na cokoliv zeptat, ať již v komentářích či osobně na emailu. Rád vám poradím a zprostředkuji pár rad, například k lístkům či levnému ubytování v centru. Pokud by byl větší zájem, doplníme sem „cestovního průvodce“. Ve Vídni mají bohužel divadelní prázdniny jako my, takže pokud nemáte rádi rychlé akce, další příležitosti na výlet budou až od září.

Pětiminutový oficiální trailer k nové vídeňské verzi

Na oficiálním YouTube kanálu divadla můžete vidět více videí k muzikálu!

.

Krolok a Sarah
Alfred a Sarah

PhotoCopyright: Foto VBW, Brinkhoff- Mögenburg
Zde zveřejněné fotografie jsou autorizovány u rakouské produkce a v žádném případě je nelze dále reprodukovat bez jejich svolení!Užití fotografií bez autorizací je nezákonné, berte to prosím na vědomí!


34 komentářů