Zahraničí

Velikonoce s Jesus Christ Superstar ve Vídni? Strhující energický zážitek


Jak jinak může člověk zabývající se muzikálem důstojně oslavit velikonoční svátky, než vypravit se na nějakou vzdálenostně dostupnou inscenaci Jesus Christ Superstar, nestárnoucí klasiky Andrewa Lloyd Webbera a Tima Rice. jelikož se ve vídeňském Raimund Theater letos opět konala koncertní verze v anglickém originále s Drew Sarichem v titulní roli, po nesmírně pozitivních dojmech kolegy Pavla Košatky nebyl důvod s návštěvou váhat ani vteřinu.

U koncertní verze samozřejmě hraje naprostý prim hudba a orchestr pod taktovkou dirigenta Koena Schootse, čítající několik desítek členů, skutečně bez sebemenších problémů disponoval sympatickým rockovým nábojem a symfonickou silou, čemuž napomáhalo i dynamické nazvučení. Zkrátka Koncert s velkým K. (I tak by ale kategorii „Nejhlasitější Jesus, co jsem zažil“, nejspíš stále s přehledem vyhrála naše pražská Spirála, kde byl skutečně nahlas i gong před představením. Ale odstup 20 let je značný a tak tento odhad je už skutečně jen velmi subjektivní.) Zdejší hudební nastudování vlastně nebylo daleko od nám důvěrně známé verze Oty Balage. A už jen sledovat Koena Schootse přímo během dirigování byl zážitek. K řízení mu stačila pouze docela úsporná gesta, bylo znát, že je orchestr Spojených scén vídeňských dokonale sehraný.

Představení následovalo aktuální trendy a režijní koncepce Wernera Sobotky celkem přirozeně přenesla příběh posledních dnů Ježíše Krista do žhavé současnosti. Přesně tam, kde se Hosanna streamuje živě na YouTube a kde si kněží – businessmeni – nahrají Jidáše při jeho zásadních slovech na konce Dammed For All Time na tablet a pustí je pro jistotu do publika ještě jednou. A v zádech zamrazí….

První minuty však působily jako divadlo na divadle, malinko v náladě doby vzniku, nicméně tyto dva přístupy se spolu netloukly, ba naopak, vznikla velmi příjemná symbióza. A jakkoli výprava pracovala často pouze s náznakem, i díky početné a skvěle sehrané company si vlastně tato koncertní verze mohla bez obav podat ruku s plnohodnotnou inscenací. Zejména u vypjatých scén jsme tak mohli i díky choreografii Natalie Holtom sledovat pravý „monstrproces“, kterému vládl Pilát (charismatický Marc Clear) s naprosto zfanatizovaným davem – až robotickým soudcem.

Nadine Beiler (Máří Magdalena) a Drew Sarich (Ježíš Kristus)

Nadine Beiler (Máří Magdalena) a Drew Sarich (Ježíš Kristus)

V dojmech v tuto chvíli nastane určitá repetice ve vztahu k minulým článkům. Vídeňské „ježíšovské“ koncerty jsou zkrátka doménou Drew Sariche a pokud bychom měli najít jeden jediný důvod, proč se na svátky jara vydat právě do Vídně, byl by to právě on. Jeho Ježíš přesně dávkoval emoce, několikrát dokážal donutit k slzám. Zejména jeho Gethsemane byla neoddiskutovatelným vrcholem večera. Nutno ale dodat, že je Sarichovo podání i mírně specifické, Koen Schoots totiž skladbě dodal o špetku více dynamiky a rockového feelingu a zněla tak malinko jinak, než jsme zvyklí. Vše vygradováno na jedničku s hvězdičkou – dvakrát podtrženou.Následná standing ovation okamžitě po doznění slavné árie na otevřené scéně byla minimálně hodně strhující a emotivní zážitek.

Ježíš (Drew Sarich) ve scéně s ubožáky - v moderní době bezdomovci...

Ježíš (Drew Sarich) ve scéně s ubožáky – v moderní době bezdomovci…

Pravého rockera v obsazení zastupoval Jidáš Alex Melcher, který vzhledem i zabarvením hlasu nápadně připomínal jinou žánrovou legendu Alice Coopera a s Drewem Sarichem skutečně kontrastovali nejen kostýmem (Jidáš v černém, Ježíš v bílém).

Alex Melcher (Jidáš)

Alex Melcher (Jidáš)

Hladivý hlas Máří Magdaleny Nadine Beiler si nešlo nezamilovat. Její mládí, určitá nevinnost v očích a zvolený odvážnější kostým. to vše bylo v rámci koncepce zcela v pořádku.

Nadine Beiler (Maří Magdaléna)

Nadine Beiler (Maří Magdaléna)

Kaifáš (Mark Sampson) a Annáš (Peter Kratochvil) uchvacovali zejména tím, jak se stoickým klidem a úšklebky sami umravňovali nepokoje , čímž se účinně eliminovaly skupinky vojáků známé z jiných inscenací. Šimonem, plným mladického elánu byl Tobias Bieri. Divácky vděčné byl samožejmě i kabaretní King Herod’s Song v podání Armina Kahla.

Živelná company a Šimon (Tobias Bieri)

Živelná company a Šimon (Tobias Bieri)

Pokud by se letošní produkce mohla bez něčeho obejít , tak bez projekcí, které v podstatě byly pouze doplňkové (např. slunce u Could We Start Again Please) Nelze jim upřít velmi sugestivní chvilku při bičování Krista, kdy se za podpory světelných záblesků na plátně objevoval šrám za šrámem. Někdy však byly tak popisné, jak jen to bohužel známe z domácích luhů a hájů. (Ach, ta nešťastná Jidášova sebevražedná oprátka, přitom dění na jevišti slibovalo nejdříve jiné sugestivnější a mnohem jednodušší ztvárnění, jen za pomoci světel a herce…) Někdy je zkrátka daleko účinější vnímat jen úžasnou energii z jeviště. Její pramen naštěstí nevyschl ani na vteřinu. Nebylo tak nutné sledovat doprovodné plátno koukat častěji.

A jelikož už má letošní nastudování po derniéře, je dobře, že se můžeme zmínit i o samotném závěru představení. Byl totiž poměrně rezonující a nutí k zásadnímu zamyšlení.

Při závěrečné instrumentálce John 19,41 totiž přišel ke kříži (naznačený pouze svazanýma Ježíšovýma rukama) Jidáš, aby Ježíšovi ruce uvolnil. Ježíš poté nabízí Jidášovi ruku ke smíření, ten ji přijímá a oba dva aktéři spolu odchází. Věřte, ten moment byl nesmírně silný a jen tak z hlavy nezmizí. Ačkoli se na něj můžou dost zásadně lišit názory.

Velikonoční sobota se vydařila na výbornou, energie a momenty z koncertu doznívají i po pár týdnech. Pokud se tento tematický projekt, omezený vždy jen několika reprízami, zopakuje i v dalších letech, neváhejte. Žádného příznivce díla by neměl zklamat.

Dvě “Ježíšovská” porovnání v jednom týdnu jsme zvolili, i proto, že podle oficiálních materiálů NDM Ostrava by se i připravovaná čtvrtá česká inscenace Jesus Christ Superstar v režii Jiřího Nekvasila v roce 2016 měla nést ve zcela současném duchu. A tak můžete brát tyto články jako malou přípravu a seznámit se s různými inscenačními nápady. Těšíte se na ostravskou verzi? Uvítali byste více článků z Vídně? Možností k diskuzi je tentokrát více než dost.

Photos copyright: VBW – Nathalie Bauer


Zahraničí
Slavný muzikál “Ples upírov” uvedou ve slovenské premiéře studenti v Nitře
Zahraničí
Thomas Borchert se za obrovského potlesku rozloučil s vídeňským “Tanz der Vampire”
Zahraničí
Další zastávkou muzikálové bomby “Sister Act” bude Vídeň!
U článku nejsou žádné komentáře. Napište svůj názor jako první!