Rozhovory

Rozhovor s Alešem Valáškem


V našich rozhovorech se snažíme přinášet výpovědi zajímavých osobností v okruhu muzikálového žánru, nejinak tomu snad bude i tentokrát. S mladým scénografem a kostýmním výtvarníkem Alešem Valáškem jsme se domlouvali už delší dobu, nejen proto, že má Aleš za sebou už bohatou profesní dráhu, včetně mnoha zajímavých zkušeností se zahraničními produkcemi. A jen malé upozornění, jelikož nás s Alešem pojí jeden divadelní projekt (a plně to přiznáváme), bude dnešní rozhovor mírně neformální.

Aleši, obligátní otázka na začátek. Jak začalo tvoje koketování se scénografií?

Vše začalo díky pražské inscenaci Jesus Christ Superstar ve Spirále.
V šestnácti letech jsem chtěl navrhovat kostýmy k Evitě a dokonce jsem se tehdy setkal i s Petrem Novotným, který Evitu připravoval, díky schůzce, kterou zprostředkovala tehdejší produkční Evity Bohdana Kosečková, vše začalo. To byl úplně první podnět v celé dosavadní kariéře.
Vystudoval jsem scénografii na DAMU, kde jsem absolvoval v oboru Kostýmu a masky u prof. Jany Zbořilové. V současné době studuji architekturu na TUL v Liberci v ateliéru prof. Ing. arch. Akad. arch. J. Suchomela. Ze začátku jsem byl na DAMU takovou černou ovcí, protože mým oblíbeným žánrem byl hlavně muzikál. Často se na tento žánr hledí skrz prsty.
Nedivím se tomu, estetika většiny muzikálových a také operetních inscenací u nás, odpovídá spíše minulému století a jsou často zanesené nevkusem a kýčem, jsou to faktory, které mají nemalý podíl, proč se na tyto žánry hledí s despektem. Ale znáš to, co člověk to jiný názor. Když se jdu podívat na nějakou muzikálovou inscenaci v Čechách, tak mám v mnoha případech pocit jako že sleduji nepříliš zdařilou televizní inscenaci pohádky.

Aleš Valášek (Foto: Petr Zbranek)

Ukázka kostýmního návrhu Aleše Valáška

Ukázka kostýmního návrhu Aleše Valáška 2

Ukázka kostýmního návrhu Aleše Valáška 3

V roce 2007 jsem absolvoval stáž Velké Británii na London College of Fashion. Studium na této škole bylo zajímavé především několikaměsíční praxí na profesionální divadelní inscenaci v Londýně, kdy jsem pracoval jako asistent výtvarnice kostýmů Sue Willmington na muzikálu Show Boat (Loď komediantů) v Royal Albert Hall v režii Francescy Zambello. Odtamtud pak vedla cesta k další zahraniční zkušenosti, kdy jsem měl možnost pracovat s většinou londýnského týmu jako druhý asistent scénografa Petera J. Davisona na muzikálu Rebecca v Raimund Theater ve Vídni.

Ukázka scénografického modelu Aleše Valáška

Během této stáže jsem se na poslední chvíli přihlásil na postgraduální studium scénografie na Motley Theatre Design Course vedené scénografkou Alison Chitty, Ashley-Martin Davisem a Anthony Lamblem. Měl jsem velké štěstí, že jsem se dostal z velkého množství uchazečů do nejužšího výběru a byl ke studiu přijat. Motley TDC patří ve Velké Británii ke školám s dlouholetou tradicí. Mezi její absolventy se řadí například Alexandra Byrne, držitelka Oscara za kostýmy k filmům Elizabeth: The Golden Age, která také vytvořila kostýmy k filmové verzi muzikálu Fantom Opery, nebo třeba Paco Delgado, který byl letos nominovaný na Oscara za kostýmy k filmové adaptaci muzikálu Les Misérables. Mohl jsem zde studovat jenom díky sponzorům, které vedení Motley TDC získalo, protože životní náklady ve Velké Británii jsou veliké. Studium bylo velmi náročné a pro mojí tvorbu neuvěřitelně přínosné. Setkal jsem se s velkým množstvím významných osobností britského divadla. V neposlední řadě mi tato škola dala deset skvělých přátel, kteří se mnou studovali. Měl jsem možnost vidět mnoho divadelních představení. Na jaře 2008 jsem pak viděl nový muzikál Michela Legranda, A. Boublila a C. M. Schönberga – Marguerite.

V jehož české premiéře v Ostravě jsi měl nakonec dost výrazně „namočené prsty“…

Viděl jsem tento muzikál několikrát a učaroval mi natolik, že jsem s nápadem uvést ho v ČR kontaktoval Gabrielu Haukvicovou (současnou šéfku operety NDM) a spolu jsme oslovili tehdejšího šéfa operety NDM Karola Kevického. Vytvořili jsme mladý tým, kteří se pro Marguerite nadchl a začali jsme usilovně pracovat na získání licence pro Českou republiku. Díky mému pobytu v zahraničí jsme měli všechny potřebné kontakty. Bylo to nelehké období.
Setkali jsme se s velkou záští a závistí některých členů české divadelní veřejnosti, kteří se snažili četnými pokusy projekt bojkotovat, manipulovat v něčí prospěch nebo nás z něj odstranit. Nejsmutnější na tom bylo, že do takových věcí byli zapleteni lidé, které jsem pokládal do jisté míry za přátele.

Marguerite – scéna a kostýmy (Foto: Radovan Šťastný)

Navzdory všem nepříjemnostem, které nás během příprav Marguerite potkali se v roce 2010, dva roky od světové premiéry v Londýně, konala premiéra v Ostravě. S Gabrielou a Karolem jsme získali o mnoho víc, než jsme očekávali. A to, že jsme mohli po dva roky osobně spolupracovat s Alainem Boublilem, tvůrcem Les Misérables. Rád vzpomínám na tvůrčí setkání s ním. Bylo to snad poprvé na poli muzikálového divadla v Česku, kdy se podařilo takovou autoritu do této země přivést. Všichni jsme se na tomto projektu učili. Pokud si dobře vzpomínám, byl to asi první muzikál tohoto typu, který ostravský soubor uvedl. Bylo to náročné, ale zároveň báječné, že jsme si mohli takový muzikál dělat po svém s vynikajícím obsazením, které nebylo podmíněné komerčními tlaky. Rád na tamější soubor vzpomínám.

Také jsi držitelem prestižní Linbury Prize.

Ano, bylo to souběžně s Marguerite. Do soutěže jsem se dostal náhodou. Přihlásila mě moje spolužačka z Motley TDC Kate Guinness. Je to scénografické bienále pořádané londýnským Národním divadlem a organizací Lindbury Trust (organizace podporující mladé scénografy, absolventy britských škol). Na začátku je několik stovek uchazečů, které vytřídí odborná porota složená ze špiček v tomto oboru ve světovém měřítku. V mém ročníku to byli Bob Crowley, Katrina Lindsey a Nick Ormerod. Bob Crowley je autorem scénografie k muzikálům jako například Mary Poppins, které vtiskl charakteristickou podobu, nebo Aida. Profesionální divadelní společnosti si ve finále vyberou každá svého scénografa, jehož projekt se realizuje. Porota scénografů pak z těchto čtyř vítězů ještě vyberou absolutního vítěze bienále. Přebírat cenu ve své kategorii a titul absolutního vítěze od scénografa, jakým je Bob Crowley je pro mě splněný sen, protože jsem k němu vzhlížel dlouhé roky. Bylo to pro mě velké uznání.

Potom přišel náš společný projekt, pojďme si na něj trochu zavzpomínat.

Po Marguerite přišla nádherná nabídka spolupracovat s Městským divadlem Brno – Kvítek z horrroru (Little Shop of Horrors) v režii Petra Gazdíka. I když MdB nemá točnu, chtěl jsem přijít s něčím neobvyklým a zvolil jsem otočnou scénu v podobě abstraktní cihlové kostky s různými průřezy. Abstraktní stěny jsou pak rozbité chladnými ocelovými trubkami. Na každém projektu se snažím najít něco nového a inovativního a baví mě vyhledávat tvůrčí řešení, nikoliv pouze dekorativní řešení, nebo přejímat scénografická řešení ze zahraničí (pozn. V případě některých muzikálů se z licenčních důvodů musí zachovat vizuální stránka původní inscenace). Scénografie je pro mě  navrhování akce v prostoru a prostoru pro akci. Rozhodně to není pro mě navrhování nějakého pozadí pro hru či zdobení jeviště. U Kvítku jsem navrhoval i kostýmy.
Rád navrhuji  celou výpravu včetně kostýmů, protože obě složky spolu úzce souvisejí, navzájem se ovlivňují a člověk dosáhne lepšího souznění a fungování obou. Výsledná inscenace daleko lépe funguje. Málokterý režisér si tento fakt uvědomuje.

Kvítek z horrroru - scéna a kostýmy (Foto: Tino Kratochvil)

Kvítek z horrroru - scéna a kostýmy (Foto: jef Kratochvil)

Od premiéry Kvítku už ale uběhly dva roky…

Na podzim roku 2010 jsem pro Hudební divadlo Karlín zpracovával scénografickou koncepci pro muzikál Aida v jakémsi konkurzu. Aida byla mojí srdeční záležitostí. Po premiéře Marguerite však přišlo pozvání ke spolupráci na Vraždě za oponou (Curtains), protože se v tu dobu Aida nerealizovala. Ze začátku to byl docela šok přestěhovat se s Egypta do Ameriky 60. let 20. století. Vražda byla výzvou jak odlišit ve scénografii svět samotné hry a svět muzikálu, který se v rámci hry zkouší. Realita se střídá s parodií na muzikály. Děj se odehrává v divadle a scénář je téměř filmový. Je to výprava, na kterou jsem hrdý, protože zahrnovala bezpočet detailů, které jsem musel řešit. Každou inscenaci řeším do poslední rekvizity, nenechávám svůj tým, se kterým výpravu realizuji s poznámkami typu: „nějak to udělejte“. Po premiéře Vraždy bylo milé, když jsem dostal pozitivní ohlasy týkající se scénografie. Rád na tuto spolupráci vzpomínám. HdK se podařilo dát dohromady dobře sehraný tým v čele s Antonínem Procházkou. O to více mě pak mrzelo, když k realizaci Aidy došlo, že mě už HdK neoslovilo. S tím ale člověk musí bohužel počítat. Takové věci se stávají a přicházejí zase další projekty. V současnosti jsme odpremiérovali v MdB muzikál Zorro, ke kterému jsem navrhl scénu.

Vražda za oponou - scéna (Foto: Jaromír Vlček)

A před jakou výzvu tě Petr Gazdík v Zorrovi postavil tentokrát?

Před scénář s nepřeberným množstvím scénických proměn. Byla to pro mě příjemná výzva. Zorro je charakteristický svou odlišností od muzikálů typu Bídnici nebo Fantom Opery. Hudba Gipsy Kings je velmi osobitá a nezaměnitelná. Jeviště je přeci jenom stísněný prostor, a proto jsem chtěl abychom dosáhli pocitu volného prostoru, charakteristického pro kalifornská města. Navrhl jsem princip, kdy se hraje na všech jevištích Hudební scény MdB – to znamená na zadním jevišti a ke hře se využívají také obě boční jeviště. Scéna znázorňuje pohled do uliček města s koloniální architekturou a je samovykrývací, to znamená, že se nehraje konvenčně na jevišti s černými sametovými výkryty. Scéna má proporce reálněho města. Nemám rád přílišné zmenšování reálného měřítka kvůli prostoru jeviště, protože scéna se pak stává směšnými kulisami. Je to doposud asi nejrozsáhlejší projekt, který jsem dělal, a který se mohl uskutečnit jen díky skvělým lidem, kteří v MdB pracují. Spolu s výrobou jsme na projektu strávili mnoho času. Ve finále jsem oblékl montérky a snažil se na jevišti pomoci, abychom vše zvládli. Velmi si vážím toho, že jsem s tímto souborem mohl pracovat, protože jsou v Česku absolutní špičkou.

Zorro - scéna (Foto: jef Kratochvil)

Zorro se dočká na podzim své pražské premiéry v Divadle Hybernia. Těšíš se na svoji scénu v novém, trochu komornějším prostoru?

Velmi se těším. Určitě půjde o upravenou verzi scénografie, protože Hybernia, jak je mi hrubě známo, nedisponuje takovými technologiemi jako MdB.

Poodhalíš své plány do budoucna a z čeho máš momentálně radost?

Kvítek z horrroru byl na festivalu České divadlo vyznamenán hlavní cenou: nejlepší počin přehlídky za rok 2012. Což je krásné uznání pro celý náš tým.

To tedy je, nutno říct, že jsme s oceněním příliš nepočítali.

Ano, bylo to velmi nečekané a milé překvapení.

Hra Going Dark, za jejíž výpravu jsem získal zmíněnou Linbury Prize, se nedávno dočkala premiéry v Drážďanech v Německu. Právě jsme uvedli premiéru Verdiho opery Síla osudu v Divadle F.X. Šaldy v Liberci, pro kterou jsem navrhl scénu i kostýmy v režii Tomáše Pilaře, která se dočkala bouřlivého potlesku ve stoje. Na podzim mě potom čekají kostýmy k Rusalce opět v DFXŠ v režii Martina Otavy. Rusalka je mým splněným snem. Rád pracuji s libereckým souborem a zaměstnanci krejčoven a dílen. Jsou mi milými a skvělými spolupracovníky. Zároveň začínám pracovat na scéně a kostýmech pro velkou premiéru v Národním divadle Brno… Dokončuji architektonický projekt v rámci studia na FUA TUL v Liberci… Je toho hodně a je to náročné, ale velmi mě ta práce těší.

Giuseppe Verdi: Síla osudu - scéna a kostýmy (Foto: Petr Zbranek - archiv Divadla F. X. Šaldy v Liberci)

G. Verdi: Síla osudu - scéna a kostýmy (Foto: Vojtěch Havlík - archiv Divadla F. X. Šaldy v Liberci)

J. Offenbach - Robinson Crusoe - kostýmy (Foto: Petr Zbranek - archiv Divadla F. X. Šaldy v Liberci)

A. Rubinstein - Démon - kostýmy (Foto: Karel Kubát - archiv Divadla F. X. Šaldy v Liberci)

Ch. W. Gluck - Orfeus a Eurydika - kostýmy (Foto: Petr Zbranek - archiv Divadla F. X. Šaldy v Liberci)

Až dostuduješ magisterský stupeň, bude z tebe kromě scénografa také architekt. Budeš mít tedy scénografii jako krásného koníčka, ke kterému se budeš rád vracet?

Přijde mi, že situace je pro mladé lidi čím dál tím těžší. V současnosti mi naše doba připadá, že každý si myslí, že umí všechno, a tak kvalifikace pro profesi scénografa už není podstatná. Stačí mít dobré známé a práci je hned snazší získat. Přinesete-li divadlu nějaký prospěch nebo zisk je vaše pozice na získání zakázky hned lepší. V neposlední řadě pak také funguje protekce a různé zákulisní intriky. Kdo by neslyšel někdy nějakou tu žertovnou klišé příhodu, kdy herečka získala roli (jak to říci?) ne zrovna čestným způsobem. Koho by napadlo, že i v profesi jakou je scénografie by se mohlo možná odehrávat něco podobného? (smích) Zcela vážně: mrzelo mě například, když režisér po potvrzení mé účasti na projektu o měsíc později moji účast zrušil ze zcela nepochopitelných důvodů, i když mi tu konkrétní inscenaci sliboval po dva roky.

Rád bych se věnoval jak architektuře, tak scénografii. Studium architektury mě velmi obohatilo, velice mě baví. Díky architektuře se mi otevřely nové možnosti. Vzešly lákavé nabídky ze zahraničí, které bych rád využil.

Dovol mi, abych ti popřál, ať tě oba dva obory naprosto naplňují a v divadle ještě spoustu krásných příležitostí. Díky za rozhovor.

Také ti děkuji a dovol mi touto formou poděkovat všem, kteří mě na mé profesní dráze podporují. Rád bych poděkoval všem svým spolupracovníkům, které v divadlech potkávám a bez jejichž usilovné práce  by moje návrhy zůstávaly jen na papíře. Velmi si jejich úsilí vážím.

Máš jako úplnou tečku nějaký vzkaz pro naše čtenáře – diváky v hledištích?

Vždycky mě zajímá jejich reakce. Scéna a kostýmy jsou pro mě hlubokým osobním vkladem. Člověk na jeviště dává svoji představu, kousek sebe. U každé inscenace si říkám následující: „Myslím si, že by to mohlo vypadat takto, a čekám jakým způsobem diváci tuhle představu přijmou? Budou to cítit stejně?“ Je to pro mě jakýsi dialog mezi mnou a diváky…

Veškeré přiložené snímky poskytl Aleš Valášek ze svého archivu.

 


Recenze a reportáže
KVÍTEK Z HORRRORU aneb Audrey Druhá se představila v Pardubicích (+ video)
Rozhovory
Roman Tomeš: “Pro své plány bych potřeboval několik životů…”
Rozhovory
Rozhovor s Jarmilou Tabačkovou: “Práce produkční je velmi různorodá činnost”
  • Kristýna

    Dekuju Ondro za zajímavý rozhovor, který ukazuje více stránek profese, která nám divákům zůstává skrytá.

    Mohu jen dodat že …KRÁSNÉ…!


  • Mirka

    Moc krásné návrhy, velmi talentovaný člověk, o kterém jsem moc nevěděla a velmi pěkný rozhovor, Ondro.


  • Jana

    Velmi pěkné kostými, netušila jsem co se za touto prací skrývá, ale báječné!!!
    Můžeme ti jen gratulovat ….! a popřát hodně dalších úspěchů …!

    Nádherné!


  • Mirka – rekvizity

    Do tohoto podrobného rozhovoru mohu potvrdit z druhé strany jeviště příjemnou spolupráci s Alešem :-) přesně ví co potřebuje ale přijme náhradní nebo upravené řešení…hlavně v klidu a pohodě, díky za spolupráci a přejeme s kolegyněmi další úspěchy :-)


  • Saša

    Moc pěkné, jen tak dál. Je vidět, že studium a mnoho zkušeností přináší ovoce a jsme moc rádi, že navrhujete právě tady v Liberci a navíc i v Brně. Krásné návrhy.

    Děkujeme

    Petr a Saša


  • Daniel

    Často si můžeme všimnout, že návrhy jsou zajímavější než v divadlech pražských. Děkuji Vám za Vaši pilnou práci a přeji Vám mnoho úspěchů.

    Jiří Malý


  • Tomáš

    Velmi zajímavé. Vůbec se to nedá srovnat s tím na co jsem zvyklý z pražských muzikálů. Tohle je fakt krásné! Vraždu za oponou jsem viděl a musím konstatovat, že se mi tento muzikál líbil z Karlína nejvíc! Co jsem si přečetl bylo zajímavé a obrazový doprovod je beze slov prostě vyjímečný! Velmi krásné!


  • monika

    Před takovým talentem smekám… Vaše práce se nedá srovnat s tím s čím se většinou na jevištích potkávám… Moc a moc hezké!!!


  • petra

    NÁDHERNÉ! NÁDHERNÉ! NÁDHERNÉ! Talent jaký se jen tak nevidí. Moc se mi líbí Vaše návrhy, krásné malby… a velmi krásné fotografie. Viděla jsem Vaši Vraždu za oponou a úroveň tohoto představení daleko předčí všechny ostatní kusy v HDK!

    Děkuji Vám za krásný zážitek a teším se, že zas někde něco od Vás uvidím!

    Petra


  • kristýna

    Moc a moc krásné!!!!!

    Už se nemůžu dočkat až bude Zorro v Praze!!!