Recenze a reportáže

Recenze: SESTRA V AKCI vtrhla na prkna Hudebního divadla Karlín


19. 10. 2017 se v Hudebním divadle Karlín uskutečnila další z napjatě očekávaných muzikálových premiér této sezóny. O to očekávanější, že se jednalo o českou premiéru úspěšného světového titulu inspirovaného neméně úspěšným filmem, Sestru v akci.

Stejnojmenný film z roku 1992, v němž hlavní roli sehrála Whoopi Goldberg, sklidil úspěchy po celém světě, patřil k nejvýnosnějším filmům roku, získal dvě nominace na Zlaté glóby a hned po roce od premiéry se dočkal druhého dílu.

Muzikál jím inspirovaný spatřil světlo světa roku 2006, kdy si odbyl svou světovou premiéru v Pasadeně v Kalifornii. O tři roky později se představil na londýnském West Endu, premiéra se uskutečnila 2. 6. 2009 v divadle London Palladium. Produkci zaštítila sama Whoopi Goldberg, která zde při několika reprízách rovněž alternovala Matku představenou. Na Broadway pak muzikál zavítal dva roky poté v mírně pozměněné verzi. Některé písně byly přidány, jiné seškrtány, u některých bylo pouze přeházeno jejich pořadí ve scénáři. Sestra v akci zde získala několik nominací na ceny Tony včetně té za nejlepší muzikál.

Lucie Bílá jako barová zpěvačka Deloris na začátku příběhu

Lucie Bílá jako barová zpěvačka Deloris na začátku příběhu

A právě upravená broadwayská verze našla své místo i na české muzikálové scéně. 19. a 20. 10. 2017 se uskutečnily slavnostní premiéry v Hudebním divadle Karlín a čeština se tak stala osmým jazykem, v němž se muzikál, odehraný již v patnácti zemích, představil.

První věcí, kterou je potřeba uvést, je ta, že v muzikálu Sestra v akci neuslyšíte hudbu a skladby známé z filmu. Autorem původní hudby pro muzikál je Alan Menken, který při jejím psaní vycházel ze sedmdesátých let, v nichž se příběh odehrává. Místo filmového gospelu tak zní soul a klasický pop. Hudba baví, ale bohužel není ničím zvláštní či jedinečná. Takže ačkoli je velmi dobrá, chtě nechtě se člověk při jejím poslechu neubrání srovnání s filmovou, která je zajímavější, výraznější, oplývající mnohem větším množstvím hitů. V muzikálu bohužel vyslovený hit trochu chybí. Jasně nejlepší jsou sborové písně jeptišek, kterých by mohlo klidně zaznít víc na úkor jiných, ne až tak zajímavých scén a dějových kliček.

O libreto se postarali Cheri a Bill Steinkellnerovi ve spolupráci s Douglasem Carterem Beanem. Muzikál se drží v podstatě stejného příběhu jako film, byť pracuje jen s nejzákladnější linkou, ostříhanou o mnohé vedlejší části. Deloris Van Cartier se s pomocí svého přítele, mafiána Curtise snaží nastartovat kariéru klubové zpěvačky. Místo hvězdy Curtisova baru se ale stane svědkyní toho, jak její přítel zastřelí svého dosavadního kumpána, policejního donašeče, Ernieho. Ve snaze uniknout Curtisovi zamíří rovnou na policejní stanici, kde se setkává se svým někdejším spolužákem, Eddiem Southerem, nyní policejním důstojníkem. Ten žádá její svědectví proti Curtisovi a do procesu jí nabízí patřičnou ochranu. S pomocí Monsignora O’Hary a přes nevelké nadšení Matky představené ji ukrývá v klášteře Královny andělů. Zde Deloris obléká klášterní roucho, stává se sestrou Marií Clarence a později i členkou a vedoucí místního sboru. Z doposud mizerné skupinky zpívajících jeptišek vytváří skvělé těleso, které postupně získává pozornost lidí, médií i samotného papeže.

Sestry v akci

Sestry v akci

Dějových změn proti známému filmu není mnoho. Dopsaný je milostný námět mezi Deloris a jejím starým známým, nesmělým důstojníkem Eddiem Southerem. Naopak chybí Delorisino tažení se sestrami do ulic a jejich postupné sbližování, což je poměrně škoda, protože její proměna na konci tak působí až příliš rychle, nejasně a trochu násilně. Z Delorisina života v klášteře zůstává v podstatě pouze sbor, který od první chvíle, kdy dostane prostor, strhává veškerou pozornost, a jak už bylo uvedeno výše, klidně by mohl mít mnohem víc prostoru.

Autorem původních textů k muzikálu je Glenn Slater, o ty české se postaral Adam Novák (rovněž dramaturg inscenace). A český překlad je tím zdaleka nejhorším na karlínském uvedení muzikálu. Obsahuje v podstatě všechno špatné, co se dá představit. Od primitivních rýmů typu “kost – most – zlost – dost“, či „oveček – čepeček“; přes vyjádření neobratná či přímo krkolomná, při nichž interpretům prostě není rozumět, ať se snaží sebevíc; až po věty, verše, větné konstrukce, které česky pořádně nedávají smysl a zní s trochou nadsázky, jako by se o ně postaral internetový překladač. Navíc poměrně často ani nesedí do hudby.

Eddie (Roman Tomeš) chce být jako Travolta

Eddie (Roman Tomeš) chce být jako Travolta

O zvukovou režii se postaral Petr Ackermann. A pomineme-li vypadávající porty, které pozlobily při druhé premiéře, a nesrozumitelnost textu při finálové sborové písni, nezaznamenali jsme žádné jiné výrazné zvukové problémy. Nazvučení můžeme jen chválit, dodává popově soulové hudbě tu správnou atmosféru, přitom je všechno dokonale sladěné – sólisté, offstage sbor i tradičně vynikající orchestr. Ten s dirigentskou taktovkou při obou premiérách vedl Kryštof Marek, který se rovněž postaral o hudební nastudování.

Co se týče „výtvarné“ stránky inscenace, světelná režie je dílem Pavla Dautovského, o působivou scénu se postaral Martin Černý. Bez dlouho trvajících přestaveb, které by rušily děj, se na jevišti plynule střídá jedna lokace za druhou: menší místa jako Curtisův klub, policejní stanice, bar na rohu, nebo byt Eddieho Southera, i ta velká jako klášter s kostelem. Právě kostel, v němž sbor vystupuje, vypadá obzvlášť efektně. Nápodoba gotické klenby se povedla. Jediné, co zamrzí, je, že kulisy přeci jen působí dost papundeklově, což ještě zdůrazňují herci, když se o ně (a zřejmě zcela úmyslně) opírají.

Matka představená (Světlana Nálepková) a její sestry na slavnostní vánoční večeři

Matka představená (Světlana Nálepková) a její sestry na slavnostní vánoční večeři

Kostýmy Lindy Boráros tvoří z valné části roucha řádových sester, v části zbývající jsou přizpůsobené 70. letům, v nichž se muzikál odehrává. U většiny dámské company se moc povedly, barevné „sedmdesátky“ jsou z tohoto pohledu ostatně velmi vděčné. U pánské company však mohou některé působit až příliš přeplácaně. Kožich, barevné košile i kalhoty, paruky v těch nejšílenějších kreacích, jaké doba nabídla… Zejména u Curtise a jeho tří kumpánů působí spíš kolotočářsky, než mafiánsky. Méně by možná v tomto případě bylo více.

Režisérem pražského uvedení je Antonín Procházka. Jeho režie nepřináší nic zvlášť novátorského či objevného, z velké části vychází z broadwayské inscenace a tudíž funguje bez větších problémů. Děj odsýpá, několik nudnějších míst vzápětí zastiňují další scény. Čísla Deloris se sestrami patří k nejzábavnějším již od prvního momentu, kdy se dámy teprve seznamují. Při jejím působení ve sboru a jeho vystoupeních pak nastává ta pravá show, která prostě a jednoduše baví.

Martin Písařík a Lucie Bílá

Martin Písařík a Lucie Bílá

Podíl na tom mají i choreografie Pavla Strouhala, které zaujímají poměrně velký prostor. Všechny sborové výstupy sester jsou doplněny tancem, ať už jde o jejich regulérní vystoupení či další scény. Tančí i Deloris a její sboristky či její vysněná company a Curtisovi kumpáni. Chorografie jsou velmi živé, zábavné, bohužel však nejsou ničím nové. V podstatě všechny navozují dojem již někdy viděného a snadno zaměnitelného. Když se k nim ale přidá dobrá hudba, světla, skvělé výkony a v poslední písni i skutečně zářivé kostýmy, vytváří jednu z nezbytných složek velmi dobře fungující show.

Pro tu je naprosto nezbytné i obsazení. A obecně je o obsazení v podstatě všech rolí v pražské Sestře v akci možné říct, že se tentokrát skutečně povedlo. Inscenace oplývá výkony herecky i pěvecky velmi dobrými. Hercům v jejich projevu ostatně napomáhá dílo samo. Každá role má v muzikálu co říct, má svůj prostor, smysl, svoji logiku, s čímž se pak o to lépe pracuje.

Lucie Bílá je hlavní hvězdou muzikálu

Lucie Bílá je hlavní hvězdou muzikálu

Hlavní roli hraje Lucie Bílá. Právě ta v roli Deloris bude jistě jedním z největších taháků pro diváky. Její výkon, tak jak už skoro tradičně, patří k největším rozporům pražské inscenace. Již dříve bylo řečeno, že si Lucie Bílá muzikál Sestra v akci vlastně vybrala, kvůli ní po něm Hudební divadlo Karlín sáhlo, jí vyjednalo výjimku u majitelů práv stran toho, že roli Deloris Van Cartier v České republice nemusí zpívat černoška. Ona sama rovněž uvedla, že ji role Deloris nesmírně baví. Divák to ovšem bezesporu pozná sám, Lucie Bílé celou roli staví na svém nadšení a chuti si ji užít.

Zpívá velmi dobře, byť jinak, než může být divák znalý zahraničních verzí zvyklý. Má několik skutečně skvělých pěveckých momentů. V některých sborových pasážích ovšem trochu zaniká, zvlášť jsou-li jeptišky v silnějším obsazení. V rámci možností a výrazně lépe než v několika posledních letech i hraje, i když z jeviště nikdy nehledí na diváky Deloris, vždy je to Lucie Bílá v jejím kostýmu. Z počátku je poněkud toporná, ale v momentě, kdy oblékne roucho jeptišky, její výkon stoupá o kategorii výš. Herectví se významně zlepšuje, společně s ostatními sestrami i velmi dobře tančí. A především si roli skutečně užívá a přenáší na diváky neskutečné množství radosti a energie.

Tomáš Trapl (Curtis) a Lucie Bílá (Deloris)

Tomáš Trapl (Curtis) a Lucie Bílá (Deloris)

V roli hlavního záporáka Curtise se střídají Václav Noid Bárta s Tomášem Traplem.  Jde o jeden z nejodlišnějších výkonů v rámci celé inscenace. Noid působí v roli zabijáka a mafiána typově v podstatě dokonale už na první pohled, stejně jako v roli zloducha Garcíy v Carmen. Bohužel ale není herec a je to hodně znát. Jeho García a Curtis jsou v podstatě úplně stejní. Jejich hlavní devizou je drsný výraz, který funguje, jenže postupem času působí trochu nudně, až toporně. Curtis Tomáše Trapla proti tomu není velký, na první pohled zlý chlap, je však o to víc slizký, zákeřný a zábavný. S jednotlivými polohami postavy si hraje a lépe zpívá, zatímco Noid využívá opět jen svého chrapláku.

Stejně jako ve filmu, má i v muzikálu Curtis k ruce své kumpány. Po úvodní vraždě jednoho z nich zůstávají tři. Lehce „retardovaný“ synovec TJ v podání Iva Hrbáče či Jana Urbana; Joey, jehož hrají Denny Ratajský či Martin Sobotka a Pablo v podání Lukáše Kellnera nebo Petra Ryšavého. TJ, Joey a Pablo jsou velmi karikaturní prototypy nepříliš schopných, chytrých a šikovných poskoků hlavního padoucha, typických vtipných postaviček. Nabízejí tedy pánům velmi divácky vděčnou úlohu. Pěveckého prostoru nemají moc, jeden tercet, ovšem zpívají dobře všichni a všichni i dobře hrají, tudíž je jedno, na kterou alternaci narazíte. Právě jejich výstupy bychom ale klidně oželeli ve prospěch dění v klášteře po Delorisině příchodu a jejímu sbližování se sestrami.

Martin Sobotka, Václav Noid Bárta, Petr Ryšavý a Jan Urban

Martin Sobotka, Václav Noid Bárta, Petr Ryšavý a Jan Urban

Curtisova protivníka a Delorisina ochránce, policistu Eddieho Southera, hrají Martin Písařík či Roman Tomeš. Jejich podání nesmělého policisty jsou také poměrně odlišná, oba však patří na muzikálovém poli ke stálicím a sázkám na jistotu. Roman Tomeš o něco lépe zpívá, herecky jsou však naprosto srovnatelní, byť každý úplně jiný. Je na divákovi, které pojetí mu sedne víc. Eddie Martina Písaříka je v každém směru a smyslu typicky vtipně až smutná postavička nehrdinského hrdiny, rovněž lehce karikaturního, milého, nešikovného, nešťastně zamilovaného… Roman Tomeš proti tomu hraje Eddieho výrazně civilněji. Jeho Eddie je prostě jen trochu nesmělý dobrák, okamžitě přicházející na pomoc své někdejší platonické lásce.

Iva Pazderková

Iva Pazderková

Ve výrazné roli Matky představené se střídají Iva Pazderková a Světlana Nálepková. I ony berou svou roli každá jinak. Zatímco Matka představená Ivy Pazderkové je velmi přísná, klidná a střídmá postava, už svým držením těla a gestikulací vzbuzující respekt, Světlana Nálepková svou představenou jeptišek od Královny andělů hraje mnohem živěji a živelněji. Jakoby se trochu inspirovala stylem jeptišek ze starých francouzských filmů. Tam, kde Pazderková „tiše trpí“ a všechnu svou nelibost projevuje pouze nepatrnými gesty a mimikou, Nálepková se rozčiluje a nechává sebou trochu cholericky zmítat. To se projevuje mimo jiné i skutečně rychlým mluveným projevem, v němž pak bohužel dochází ke zbytečné spoustě přeřeků. I u nich si každý divák sám vybere styl, který mu sedí víc, dobré jsou obě. Nás v redakci ale více zaujala přísná a asketická Iva Pazderková, a to i pěvecky.

Role Matky představené poskytuje pro zpěv dost prostoru. Sice se s ostatními sestrami neúčastní velkých sborových scén, má ale na druhou stranu poměrně náročné sólové písně. Ani o jedné alternaci se v tomto směru bohužel nedá říct, že by její projev byl zcela bezproblémový. U Ivy Pazderkové se to při první premiéře projevilo u sóla v druhé polovině, kdy zřejmě kvůli náročnosti písně výrazně ubrala na hlasitosti a srozumitelnosti. Světlana Nálepková si zase celý svůj pěvecký part položila výrazně níž.

Pěvecky naprosto famózní je naproti tomu Vendula Příhodová v roli sestry Mary Roberty. První premiéru po pěvecké stránce svým projevem naprosto ovládla, výborná je navíc i herecky.

Lucie Bílá a Vendula Příhodová

Lucie Bílá a Vendula Příhodová

Alternuje ji Veronika Vyoralová, herecky stejně dobrá, pěvecky jen o malinko horší. Hlavně v první polovině jí poměrně dlouho trvalo, než se pořádně rozezpívala, právě ona je ale typově naprosto ideální představitelkou Mary Roberty. Její sestra čekatelka, nejmladší a nejnesmělejší ze sester je naprosto přesná; stydlivá a nejistá, trochu zakřiknutá…

V roli přehnaně energické sestry Mary Patrick se střídají opět v podstatě srovnatelné Markéta ProcházkováBarborou Šampalíkovou. Na Markétě Procházkové je znát větší množství zkušeností a větší zejména pěvecká jistota. Barbora Šampalíková zase působí extrémně energicky, až jako králíček na baterky.

Role Mary Lazarus, původní vedoucí sboru, je stejně jako role Deloris bez alternace. Hraje ji Pavla Břínková a její obsazení bylo velmi šťastnou trefou do černého. Když svým operetním hlasem rapuje, těžko si představit, kdo by ji mohl stejně velkolepě alternovat.

Andrea Holá, Pavla Břínková a Veronika Vyoralová

Andrea Holá, Pavla Břínková a Veronika Vyoralová

Nejstarší z jeptišek, na chodítko odkázanou Mary Theresu, která přijímá novou sestru se stejným nadšením jako ostatní, a i přes svůj handicap se do klášterního života zapojuje, jak nejvíc může, ztvárnila při obou premiérách Helena Dytrtová. Ta byla herecky velmi dobrá, ale bohužel se nejedná o příliš výraznou roli.

Výraznější mně osobně přišla např. Mary Martin z Tours, sestra vídající přeludy, slyšící hlasy a často se pohybující na hraně vnímání. Ta však podle rozpisu rolí patří pouze ke company, v obsazení není zvlášť vypsaná. V české verzi se v ní střídají Andrea Holá a Kateřina Sedláková, z mého pohledu o něco výraznější a zajímavější.

Na tomto místě se ovšem sluší vyzvednout celou company, zejména sbor jeptišek. Jejich pěvecká a taneční čísla jsou jednoznačně tím nejlepším, co muzikál nabízí. V HDK jsou výborně sezpívané, výrazné, dokonale sehrané v choreografiích. Právě s ohledem na to je skutečně škoda, že nemají prostoru významně víc.

Václav Vydra a Světlana Nálepková

Václav Vydra a Světlana Nálepková

Rolí čistě hereckou je Monsignor O’Hara. Velmi střídmě komická postava kněze, který se snaží zachránit chátrající klášter s kostelem, do nějž na jeho kázání chodí čím dál méně věřících. Většinu scén má společně s Matkou představenou a jejich scény patří k těm přirozeně nejvtipnějším momentům v příběhu, bez zbytečné akcentace karikatury. V roli se střídají Jaromír DulavaVáclavem Vydrou a každý je opět herecky trochu jiný, Václav Vydra o něco vtipnější, Jaromír Dulava váženější, ale oba jsou výborní.

Poslední zvlášť označené a pojmenované jsou role Delorisiných kamarádek a sboristek, Michelle v podání Barbory Skočdopolové či Veroniky Veselé a Tina v podání Kateřiny Novákové. Prostor mají ovšem minimální, objevují se v podstatě jen v úvodu při prvních dvou scénách, ještě než se Deloris stane svědkyní vraždy. Vzhledem k tomu je těžko detailněji hodnotit.

Co tedy říct závěrem?

Sestra v akci v Hudebním divadle Karlín je velmi kvalitně udělaná muzikálová show, která boduje známým a oblíbeným příběhem, hudbou ve skvělém podání živého orchestru, působivou výpravou a zejména výborným obsazením. Má i své mouchy, jak co se týče díla samotného, tak co se týče české inscenace (na které zdaleka nejhorší je překlad), ovšem jako celek funguje velmi dobře a je jednoznačně tím nejlepším, co Hudební divadlo Karlín v posledních letech uvedlo.

Sestry v akci

Sestry v akci

Foto – David Kraus, Hudební divadlo Karlín


Fotoreportáže a galerie
“Carmen” slavila hned nadvakrát – stou reprízu i stotisícího diváka!
Recenze a reportáže
Muzikál “Jack Rozparovač” se vrátil – recenze obnovené premiéry (+ video sestřih)
Recenze a reportáže
“Muchova epopej” – melodický (ne)životopis v Brně
  • Honzy

    HONZY
    Sister Act po karlínsku aneb jak udělat z Hany Zaňákové Afroameričanku.Chybou dramaturgie HdK je uvést Sestru..a nemít vhodnou hl.představitelku.LB role vůbec nesedí,nestačí mít jen černou kudrnatou paruku a pěvecky tlačit na pilu.Navíc muzikál má plytkou zápletku a neustálé opakování sborových scén jeptišek nudí.(navíc sbory nejsou sezpívané)Dobrý výkon podal R.Tomeš mile překvapila V.Vyoralová.Trapně vyznělo trio Urban-Sobotka-Ryšavý.V.Bártovi role zločince též vůbec nesedla.Přidáme-li nepřekvapuj.režii A.Procházky,špatný zvuk,máme pochybnou show,kterou si HdK mohlo odpustit.Předpr.18.10.17 Hodnoceni 30%.


  • Krausova Petra

    Včera jsem byla na muzikalu Sestra v akci,moc se mi to líbilo,Lucka Bíla nemela chybu,ostatní herci byli taky skvely,akorat mi tam chybeli písničky z filmu,bylo by to možna hezčí.


  • Tereza Dastlíková

    Byla jsem již na několika muzikálech a musím říct, že tento z nich byl nejslabší. Všichni se velice snaží, ale je to opravdu z Broadwaye. Samé poskakování a rychlá muzika. Za mě tam není žádná zapamatovatelná melodie (byla jsem smutná, že tam není jediná filmová, ale to bych přežila, kdyby to napravili vlastní pěknou gospelovou muzikou – ta tam nebyla žádná). Za mě jen pochvala aktérům, jinak velká kritika tvůrci.


  • Filip

    Nejslabší muzikál, naprosto neznámé písně….